C-148/10
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. října 2011
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku Úvodem "25) Podle společnosti Express Line měl předkládající soud položit Soudnímu dvoru dodatečnou otázku, kterou uvedený soud výslovně odmítl položit, a sice zda čl. 2 odst. 1 směrnice 97/67 má být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která považuje za poštovní služby nejenom služby zahrnující současně výběr, třídění, přepravu a dodávání poštovních zásilek, ale rovněž služby sestávající z jedné nebo několika těchto operací. 26) Navrhovatelka v původním řízení se kromě toho domnívá, že z důvodu jejího zpětvzetí důvodů týkajících se unijního práva ve sporu v původním řízení se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce stala bezpředmětnou. 27) V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy stanovené článkem 267 SFEU5) je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru ...6) 28) Určit otázky, které budou položeny Soudnímu dvoru, je tedy oprávněn pouze vnitrostátní soud a účastníci řízení nemohou měnit obsah těchto otázek. Kromě toho změna podstaty předběžných otázek nebo odpovědi na doplňující otázky zmíněné žalobci v původním řízení v jejich vyjádřeních by byla neslučitelná s úlohou svěřenou Soudnímu dvoru článkem 267 SFEU, jakož i s povinností Soudního dvora zajistit, aby vlády členských států a zúčastněné strany mohly předložit svá vyjádření podle článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie7) vzhledem k tomu, že podle tohoto ustanovení jsou zúčastněným stranám oznamována pouze předkládací rozhodnutí ...8) 29) Nadto, jestliže Soudní dvůr nemůže rozhodnout, když bylo řízení u předkládajícího soudu ukončeno ...9) článek 267 SFEU Soudnímu dvoru neumožňuje ani posoudit aktuální význam položené otázky v rámci řízení u předkládajícího soudu, a to dokonce ani při změnách vnitrostátního práva týkajícího se věci ...10) 30) Vzhledem k tomu, že předkládající soud v projednávané věci neuznal ani nezbytnost ani relevanci otázky týkající se kumulativní nebo alternativní povahy operací spadajících pod pojem ‚poštovní služby' ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 97/67, nemůže Soudní dvůr v tomto ohledu provádět analýzu. 31) A dále vzhledem k tomu, že předkládající soud nevzal svou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zpět, navzdory žádosti navrhovatelky v původním řízení v tomto smyslu, a původní řízení nebylo ukončeno, je třeba konstatovat, že odpověď Soudního dvora na otázky položené tímto soudem je pro něj nadále nezbytná k tomu, aby mohl vydat rozhodnutí." K první otázce "32) Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice 97/67, s ohledem na změny provedené směrnicemi 2002/39 a 2008/6, má být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinně uplatňuje vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů těchto služeb. 33) Úvodem je třeba uvést, že směrnice 97/67 jak v původní verzi, tak ve verzi vyplývající ze změn provedených směrnicemi 2002/39 a 2008/6 v článku 19 upravuje dva typy postupů pro projednávání reklamací uživatelů poštovních služeb, a sice vnitřní postup u poskytovatele služeb a vnější postup u příslušného vnitrostátního orgánu . 34) Předkládající soud vyjadřuje pochybnosti o možnosti uplatňovat v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinně vnější postup pro projednávání reklamací, jelikož podle tohoto soudu provedla směrnice 97/67 úplnou harmonizaci postupů pro projednávání reklamací a uložila takovou povinnost pouze poskytovateli všeobecných služeb, a to od změn provedených směrnicí 2002/39, a všem poskytovatelům poštovních služeb, které jsou součástí všeobecných služeb, od změn provedených směrnicí 2008/06. 35) V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že na rozdíl od toho, co se domnívá předkládající soud, neprovedla směrnice 97/67 úplnou harmonizaci postupů pro projednávání reklamací, které upravuje. 36) Jak totiž vyplývá z desátého bodu odůvodnění směrnice 97/6711), tato směrnice má být souborem obecných zásad přijatým na úrovni Unie, přitom výběr přesného postupu je záležitostí členských států ...12) které si mohou svobodně zvolit systém nejlépe uzpůsobený jejich vlastním okolnostem . 37) Taková neexistence úplné harmonizace je dále tím spíše zjevná v případě postupů pro projednávání reklamací upravených směrnicí 97/67. 38) Z třicátého pátého bodu odůvodnění13) a z článku 19 směrnice 97/67, v jejím původním znění i v jejích pozdějších zněních, vyplývá, že postupy pro projednávání reklamací, které musí být transparentní, jednoduché a nenákladné, jednak sledují zvýšení kvality služeb stanovením rychlého, spravedlivého a účinného řešení případných sporů, jednak doplňují zákonné formy nápravy dostupné podle vnitrostátního nebo unijního práva . 39) Zadruhé ostatní pochybnosti předkládajícího soudu o slučitelnosti zákona z roku 1991 se směrnicí 97/67 je třeba odmítnout, jelikož neodpovídají obsahu relevantních ustanovení této směrnice jak v původním znění, tak v pozměněných zněních, pokud jde o postupy pro projednávání reklamací. 40) Směrnice 97/67 totiž vždy zachovávala doplňkový charakter uvedených postupů ve vztahu k formám nápravy dostupným podle vnitrostátního práva, a tudíž i široký rozhodovací prostor členských států v tomto ohledu . Ačkoliv změny provedené v této směrnici postupně tento rozhodovací prostor omezily, je třeba uvést, že takto stanovené hranice a směry mají rozšířit postupy pro projednávání reklamací na všechny poskytovatele poštovních služeb . 41) Především tak podle čl. 2 bodu 17 a čl. 19 prvního a třetího pododstavce směrnice 97/67 měly členské státy zajistit zavedení vnitřních a vnějších postupů pro projednávání reklamací ze strany poskytovatele všeobecných služeb týkajících se pouze poskytování uvedených služeb. Povinnost, kterou měly členské státy, tedy byla omezena na tyto služby a na uvedeného poskytovatele, avšak uvedené státy měly k dispozici rozhodovací prostor umožňující jim poskytnout jiné prostředky nápravy . 42) Dále směrnice 2002/39 mimo jiné do uvedeného článku 19 doplnila nový pododstavec, podle něhož členské státy mohly zajistit, aby ‚zásada' spočívající v zajištění stanovení postupů pro projednávání reklamací byla uplatňována rovněž na příjemce služeb, které jsou mimo oblast působnosti všeobecných služeb nebo které - ačkoli jsou v oblasti působnosti této služby - nejsou zajišťovány poskytovatelem všeobecných služeb . 43) Vzhledem k tomu, že znění třetího pododstavce článku 19 v jeho původním znění nebylo v zásadě změněno, povinnost a rozhodovací prostor členských států, zmíněné v bodě 41 tohoto rozsudku, zůstaly v těchto dvou zněních směrnice 97/67 stejné. Nicméně jak vyplývá z dvacátého osmého bodu odůvodnění směrnice 2002/3914), cílem změn provedených v článku 19 směrnice 97/67 bylo povzbudit členské státy k tomu, aby vnitřní postupy pro projednávání reklamací rozšířily ve prospěch uživatelů veškerých poštovních služeb, ať již jde o všeobecné služby, či nikoliv a ať je poskytovatelem uvedených služeb poskytovatel všeobecných služeb nebo držitel oprávnění. 44) Konečně, směrnice 2008/6 změnila mimo jiné čl. 2 bod 17 směrnice 97/67 a čl. 19 první pododstavec této směrnice ve znění směrnice 2002/39 tím, že vyžaduje, aby vnitřní postupy pro projednávání reklamací uživatelů stanovili všichni poskytovatelé poštovních služeb, přitom uživatele nyní definuje jako fyzickou nebo právnickou osoba mající prospěch z poskytování poštovních služeb jako odesílatel nebo adresát . 45) Článek 19 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 97/67 ve znění směrnice 2008/6, který je novým ustanovením, stanoví, že členské státy mají rovněž podporovat rozvoj nezávislých mimosoudních systémů urovnávání sporů mezi poskytovateli poštovních služeb a uživateli. Odstavec 2 první pododstavec uvedeného článku obsahuje rovněž novou povinnost, jelikož rozšiřuje vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů na podniky poskytující poštovní služby, které jsou součástí všeobecných služeb . 46) Jak vyplývá ze čtyřicátého druhého bodu odůvodnění směrnice 2008/615), cílem těchto změn je rozšířit uplatňování minimálních zásad týkajících se postupů pro projednávání reklamací i na jiné subjekty než poskytovatele všeobecných služeb . 47) Z toho vyplývá, že směrnice 97/67 jak v původním znění, tak v pozměněných zněních pojímá postupy pro projednávání stížností, které upravuje, jako minimální rámec, který doplňuje formy nápravy dostupné podle vnitrostátního a unijního práva, a že členské státy tedy mají rozhodovací prostor ke stanovení přesných postupů a volbě systému nejlépe uzpůsobeného jejich vlastním okolnostem, a zároveň musí dodržet hranice a směry stanovené touto směrnicí . 48) Takové hranice a směry spočívají především v povinnosti zajistit zavedení vnitřních a vnějších postupů pro projednávání stížností ze strany poskytovatele nebo poskytovatelů všeobecných služeb, což je povinnost stanovená již v původní verzi směrnice 97/67. 49) Dále směrnice 97/67 uložila povinnost zajistit zavedení vnitřních postupů ze strany všech poskytovatelů poštovních služeb a vnějších postupů ze strany podniků poskytujících poštovní služby, které jsou součástí všeobecných služeb, což je povinnost zavedená směrnicí 2008/6, doplňující směr již stanovený směrnicí 2002/39. 50) Konečně ze směrnice 97/67 vyplývá povinnost podporovat rozvoj nezávislých mimosoudních systémů urovnávání sporů mezi poskytovateli poštovních služeb a uživateli, což je povinnost zavedená směrnicí 2008/6. 51) Vnitrostátní právní úprava, jako je zákon z roku 1991, která v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinně uplatňuje vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů těchto služeb, nejenom že není v rozporu se směrnicí 97/67, jak v původní verzi, tak v pozměněných verzích, ale kromě toho odpovídá na povinnost stanovenou posledně uvedenou směrnicí po její změně směrnicí 2008/6 podporovat rozvoj nezávislých mimosoudních systémů urovnávání sporů mezi poskytovateli poštovních služeb a uživateli. 52) V důsledku toho je třeba na první otázku odpovědět tak, že směrnice 97/67, v původním znění a ve zněních pozměněných směrnicemi 2002/39 a 2008/6, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinně uplatňuje vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů těchto služeb." Ke druhé otázce "53) Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 56 SFEU16) má být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinně uplatňuje vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů těchto služeb. 54) Úvodem je třeba uvést, že i když Express Line je společností podle belgického práva, je nicméně součástí skupiny podniků DHL se sídlem v Německu. Kromě toho z předkládacího usnesení ani ze skutkových okolností sporu v původním řízení nevyplývá, že by jeho zdrojem bylo poskytování konkrétních služeb mezi dvěma nebo více členskými státy. 55) Za těchto podmínek není svobodou zpochybněnou ve věci v původním řízení volný pohyb služeb, ale svoboda usazování. Druhou položenou otázku je tedy třeba chápat tak, že směřuje k tomu, zda článek 49 SFEU17) má být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která tak jako zákon z roku 1991 v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinně uplatňuje vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů těchto služeb. 56) Podle předkládajícího soudu povinnost podrobit se takovému postupu představuje omezení svobody usazování poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, kteří pocházejí z jiných členských států než z Belgického království a chtějí se v tomto členském státě usadit. I když uvedené omezení může být odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu spočívajícím v ochraně spotřebitelů, článek 49 SFEU neumožňuje uplatňovat uvedený postup povinně u sporů týkajících se poštovních služeb, jako jsou expresní kurýrní služby, kde jsou uživateli z velké většiny podnikatelské subjekty. 57) V tomto ohledu je třeba uvést, jak bylo připomenuto v bodě 35 tohoto rozsudku, že směrnice 97/67 neprovádí úplnou harmonizaci postupů pro projednávání stížností uživatelů poštovních služeb, a že tedy členské státy mají v tomto ohledu k dispozici rozhodovací prostor, při dodržení mezí vyplývajících z unijního práva . 58) Pokud jde o svobodu usazování státních příslušníků jednoho členského státu na území druhého členského státu, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zahrnuje taková svoboda přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků za podmínek stanovených právem státu usazení pro jeho vlastní státní příslušníky ...18) 59) Pokud jde o společnosti založené podle právních předpisů některého členského státu, jež mají sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Evropské unie, tato svoboda zahrnuje, v souladu s článkem 54 SFEU19) právo vykonávat jejich činnost v dotyčném členském státě prostřednictvím dceřiné společnosti, pobočky nebo zastoupení ...20) 60) Soudní dvůr opakovaně připomněl, že článek 49 SFEU brání veškerým vnitrostátním opatřením, která i když se použijí bez rozdílu na základě státní příslušnosti, mohou bránit příslušníkům Unie ve výkonu svobody usazování zaručené Smlouvou nebo jej činit méně atraktivním, a že k takovým omezujícím účinkům může dojít tehdy, může-li být na základě vnitrostátní právní úpravy společnost odrazována od zřizování takových podřízených jednotek, jakou je stálá provozovna, v jiných členských státech a vykonávání svých činností jejich prostřednictvím ...21) 61) V projednávaném případě dotčené opatření nezahrnuje žádné omezení svobody usazování. 62) Toto opatření se totiž především vztahuje bez rozdílu na základě státní příslušnosti na každého poskytovatele poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, usazeného v Belgii. Dále ... hospodářské subjekty nemohou požadovat, aby členský stát neměl systémy právní ochrany zájmů jejich zákazníků, které nabízejí mimosoudní způsoby řešení sporů. Konečně téměř všechny členské státy rozšířily vnější mechanismy pro projednávání reklamací i na poskytovatele poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb. 63) Za těchto podmínek nelze platně tvrdit, že prostá okolnost, že v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, je povinně uplatňován vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů těchto služeb, může bránit příslušníkům Unie ve výkonu svobody usazování zaručené Smlouvou nebo jej činit méně atraktivním . 64) Na druhou položenou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě poskytovatelů poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinně uplatňuje vnější postup pro projednávání reklamací uživatelů těchto služeb."
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.