C-186/25

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)

9. července 2026(*) „ Řízení o předběžné otázce – Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 – Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) – Nařízení (EU) č. 1303/2013 – Evropský nástroj sousedství – Nařízení (EU) č. 232/2014 – Prováděcí nařízení (EU) č. 897/2014 – Program přeshraniční spolupráce pro oblast Černého moře – Veřejná zakázka – Směrnice 2014/24/EU – Přímé zadání – Pojem ‚nesrovnalost‘ – Opožděné plnění – Neuplatnění ujednání o smluvní pokutě – Finanční opravy – Přiměřenost – Odůvodnění rozhodnutí o uložení finanční opravy“ Ve věci C‑186/25, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Administrativen sad – Varna (správní soud ve Varně, Bulharsko) ze dne 26. února 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 7. března 2025, v řízení Institut po ribni resursi Varna proti Rakovoditel na Nacionalnia organ po Savmestna operativna programa za transgranično satrudničestvo „Černomorski basein 2014–2020“ i direktor na direkcija „Upravlenie na teritorialnoto satrudničestvo“ SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát), ve složení: F. Schalin, předseda senátu, M. Gavalec (zpravodaj) a Z. Csehi, soudci, generální advokátka: T. Ćapeta, za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za bulharskou vládu: T. Mitova a R. Stojanov, jako zmocněnci, –        za Evropskou komisi: J. Aquilina, D. Drambozova a C. Ehrbar, jako zmocněnkyně, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. m), čl. 31 odst. 3, článků 52 až 56 a 74 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 897/2014 ze dne 18. srpna 2014, kterým se stanoví zvláštní ustanovení pro provádění programů přeshraniční spolupráce financovaných podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství (Úř. věst. 2014, L 244, s. 12), článku 2 bodu 36 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 320, a oprava Úř. věst. 2016, L 200, s. 140), článku 33, čl. 36 odst. 1, článku 61 a čl. 63 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1), čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. 1995, L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340), jakož i článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). 2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi ředitelem Institutu pro rybolovné zdroje ve Varně (Institut po ribni resursi Varna, dále jen „Institut“ nebo „příjemce“) na jedné straně a vedoucím vnitrostátního orgánu společného operačního programu přeshraniční spolupráce „Povodí Černého moře 2014–2020“ a ředitelem ředitelství „Řízení územní spolupráce“ (Rakovoditel na Nacionalnia organ po Savmestna operativna programa za transgranično satrudničestvo „Černomorski basein 2014–2020“ i direktor na direkcija „Upravlenie na teritorialnoto satrudničestvo“, dále jen „vnitrostátní orgán“) na druhé straně ohledně rozhodnutí, kterým tento orgán uložil finanční opravy z důvodu netransparentnosti v řízení o zadání veřejné zakázky a opožděného plnění smlouvy v rámci provádění projektu financovaného ze společného operačního programu přeshraniční spolupráce „Povodí Černého moře 2014–2020“. Právní rámec Unijní právo Nařízení č. 2988/95 3        Článek 2 nařízení č. 2988/95 stanoví: „1.      Kontroly a správní opatření a sankce se zavedou, pokud jsou nezbytné k zajištění řádného uplatňování práva Společenství. Musí být účinné, přiměřené a odrazující, aby poskytovaly odpovídající ochranu finančních zájmů Společenství.

2. Správní sankce smí být uložena, pouze pokud ji stanoví by právní předpis Společenství předcházející nesrovnalosti. V případě pozdější změny ustanovení týkajících se správních sankcí obsažených v předpisech Společenství se zpětně použijí ustanovení, která jsou méně přísná.

3. V právu Společenství se stanoví povaha a oblast působnosti správních opatření a sankcí nezbytných pro správné uplatňování dotyčných pravidel s ohledem na povahu a závažnost nesrovnalostí, poskytnutou nebo přijatou výhodu a míru zavinění.

4. S výhradou použitelného práva Společenství se postupy pro provádění kontrol, opatření a sankcí Společenství řídí právem členských států.“ 4        Článek 4 odst. 1, 2 a 4 tohoto nařízení stanoví: „1.      Každá nesrovnalost vede zpravidla k odnětí neoprávněně získané výhody –        formou povinnosti zaplatit nebo nahradit dlužné nebo neoprávněně získané částky, –        úplným nebo částečným propadnutím jistoty poskytnuté na podporu žádosti o udělení výhody nebo při přijetí zálohy.

2. Použití opatření uvedených v odstavci 1 se omezuje na odnětí získané výhody s připočtením (je-li to stanoveno) úroků, které mohou být určeny paušálně. [...]

4. Opatření uvedená v tomto článku nejsou považována za sankce.“ 5        Článek 5 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví: „Úmyslné nesrovnalosti nebo nesrovnalosti způsobené z nedbalosti mohou vést k těmto správním sankcím: [...]“ Nařízení č. 1303/2013 6        Článek 2 nařízení č. 1303/2013, nadepsaný „Definice“, stanoví: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí: [...] 36)      ‚nesrovnalostí‘ jakékoli porušení ustanovení unijního nebo vnitrostátního právního předpisu týkajícího se jeho uplatňování, které vyplývá z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu zapojeného do provádění [evropských strukturálních a investičních fondů (fondy ESI)], a v důsledku jehož je nebo by mohl být poškozen rozpočet Unie tím, že by byl z rozpočtu Unie uhrazen neoprávněný výdaj.“ Nařízení (EU) č. 232/2014 7        Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství (Úř. věst. 2014, L 77, s. 27), v bodech 9 a 14 odůvodnění uvádělo: „(9)      Důležité je také podporovat a usnadňovat spolupráci mezi [Evropskou] [u]nií, jejími partnery a dalšími zúčastněnými zeměmi k jejich vzájemnému prospěchu, především prostřednictvím co nejlepší a nejúčinnější koordinace poskytnutých zdrojů a sdružování příspěvků z vnitřních a vnějších nástrojů rozpočtu Unie, zejména pak ku prospěchu projektů přeshraniční spolupráce a regionální spolupráce, infrastrukturních projektů v zájmu Unie, které zahrnují země v sousedství, a jiných oblastí spolupráce. [...] (14)      Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi evropským nástrojem sousedství [(ENI)], ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených na základě nástrojů pro financování vnější činnosti.“ 8        Článek 7 tohoto nařízení, nadepsaný „Programování a orientační přidělování prostředků na orientační programy pro jednotlivé země a pro více zemí“, v odstavci 7 stanovil: „Je-li to zapotřebí k účinnějšímu provádění opatření ke společnému prospěchu Unie i partnerských zemí v oblastech, jako je nadnárodní spolupráce a propojování, lze financování podle tohoto nařízení sloučit s financováním, na které se vztahují jiná příslušná nařízení Unie zřizující finanční nástroje. V takovém případě [Evropská] [k]omise rozhodne, který soubor pravidel se má jako jediný použít k provádění.“ 9        Článek 9 uvedeného nařízení, nadepsaný „Programování a přidělování prostředků na přeshraniční spolupráci“, v odstavci 2 stanovil: „Společné operační programy jsou spolufinancovány z [Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen ‚EFRR‘)]. Celková výše příspěvku z EFRR se určí podle čl. 4 odst. 4 nařízení [Evropského parlamentu a Rady] (EU) č. 1299/2013 [ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (Úř. věst. 2013, L 347, s. 259)]. Použití tohoto příspěvku se řídí tímto nařízením.“ Nařízení (EU) č. 236/2014 10      Bod 8 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (Úř. věst. 2014, L 77, s. 95), uváděl: „Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi nástroji a jejími dalšími politikami. To by dále mělo přinést vzájemné posílení programů navržených v rámci těchto nástrojů a tam, kde je to vhodné, využití finančních nástrojů s pákovým efektem.“ Prováděcí nařízení č. 897/2014 11      Bod 12 odůvodnění prováděcího nařízení č. 897/2014 uvádí: „Vzhledem k tomu, že se programy obvykle provádějí prostřednictvím sdíleného řízení, měly by být systémy řízení a kontroly v souladu s pravidly Unie, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 [ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1)] a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 [ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1)] a rovněž s nařízením [č. 2988/95]. Komise by měla zajistit, aby finanční prostředky Unie byly při provádění programů využívány v souladu s platnými pravidly.“ 12      Článek 2 tohoto prováděcího nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí: [...] m)      ‚nesrovnalostmi‘ jakékoli porušení finanční dohody, smlouvy nebo platného právního předpisu, které je výsledkem určitého jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu zapojeného do provádění programu a které poškozuje nebo by mohlo poškodit rozpočet Unie tím, že by v jeho důsledku byl na vrub rozpočtu Unie účtován neoprávněný výdaj“. 13      Článek 31 uvedeného prováděcího nařízení, nadepsaný „Vnitrostátní orgány a povinnosti zúčastněných zemí“, v odstavcích 1 a 3 stanoví: „1.      Národní orgán určený podle čl. 20 odst. 6 písm. a) mimo jiné: a)      zodpovídá za zřízení účinně fungujících systémů řízení a kontroly na vnitrostátní úrovni; [...]

3. Zúčastněné země na svém území předcházejí nesrovnalostem včetně podvodů, odhalují je a napravují a vymáhají neoprávněně vyplacené částky včetně případných úroků podle článku 74. Tyto nesrovnalosti neprodleně oznámí řídícímu orgánu a Komisi a průběžně je informují o vývoji souvisejících správních a právních postupů.“ 14      Hlava VII téhož prováděcího nařízení obsahuje kapitolu 4, v níž je obsažen oddíl 1, nadepsaný „Zadávání veřejných zakázek“, který obsahuje článek 52, nadepsaný „Platná pravidla“, který stanoví: „1.      Vyžaduje-li provádění projektu, aby příjemce zadal veřejné zakázky na zboží, stavební práce nebo služby, použijí se následující pravidla: a)      je-li příjemce veřejným zadavatelem nebo zadavatelem ve smyslu právních předpisů Unie platných pro postupy zadávání veřejných zakázek, může uplatnit vnitrostátní právní a správní předpisy přijaté v souvislosti s právními předpisy nebo pravidly Unie uvedenými v odstavci 2; [...]

2. Ve všech ostatních případech je třeba splnit následující povinnosti: a)      zakázka je zadána nejvýhodnější nabídce, nebo podle potřeby nejnižší cenové nabídce, s vyloučením jakéhokoli střetu zájmů; b)      u zakázek s hodnotou vyšší než 60 000 [eur] se použijí rovněž následující pravidla: [...]

3. Ve všech případech se použijí pravidla o státní příslušnosti a původu stanovená v článcích 8 a 9 nařízení [č. 236/2014].“ 15      Článek 71 prováděcího nařízení č. 897/2014, nadepsaný „Finanční opravy prováděné řídícím orgánem“, v odstavci 1 stanoví: „Za předcházení nesrovnalostem a jejich vyšetřování, provedení nutných finančních oprav a vymáhání neoprávněně vyplacených částek zodpovídá v první řadě řídící orgán. V případě systémových nesrovnalostí rozšíří řídící orgán své vyšetřování na všechny operace, které by mohly být dotčeny. Řídící orgán provádí finanční opravy nutné v souvislosti s jednotlivými nebo systémovými nesrovnalostmi zjištěnými u projektů, technické pomoci nebo programu. Finanční opravy spočívají ve zrušení celého příspěvku Unie na projekt nebo technickou pomoc nebo jeho části. Řídící orgán přihlédne k povaze a závažnosti nesrovnalostí a k dané finanční ztrátě a uplatní přiměřenou finanční opravu. Finanční opravy zaznamená řídící orgán v roční účetní závěrce za účetní rok, ve kterém se o zrušení rozhodlo.“ 16      Článek 74 tohoto prováděcího nařízení, nadepsaný „Finanční odpovědnost a zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek“, v odstavci 1 stanoví: „Řídící orgán je odpovědný za zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek.“ Směrnice 2014/24/EU 17      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65) obsahuje článek 72, nadepsaný „Změny smluv na veřejné zakázky v době jejich trvání“, který v odstavcích 1, 2 a 4 stanoví: „1.      Smlouvy na veřejné zakázky a rámcové dohody mohou být změněny bez nového zadávacího řízení v souladu s touto směrnicí v těchto případech: a)      pokud změny, bez ohledu na jejich peněžní hodnotu, byly upraveny v původní zadávací dokumentaci v jasných, přesných a jednoznačných ustanoveních o změnách, jež mohou zahrnovat ustanovení o úpravě cen či opčních právech. Tato ustanovení musí upravovat rozsah a povahu možných změn a opčních práv, jakož i podmínky, za nichž mohou být uplatněny. Nemohou však stanovit změny ani opční práva, které by měnily celkovou povahu veřejné zakázky nebo rámcové dohody; b)      u dodatečných stavebních prací, služeb nebo dodávek původního dodavatele, které jsou nezbytné a které nebyly zahrnuty v původní veřejné zakázce, jestliže změna dodavatele: [...] c)      pokud jsou splněny všechny tyto podmínky: [...] ii)      změna nemění celkovou povahu veřejné zakázky, iii)      cenový nárůst nepřekročí 50 % hodnoty původní veřejné zakázky nebo rámcové dohody. [...] [...]

2. Smlouvy na veřejnou zakázku je rovněž možné měnit bez zahájení nového zadávacího řízení podle této směrnice, a aniž je nutné ověřovat, zda jsou splněny podmínky stanovené v odst. 4 písm. a) až d), pokud je hodnota změny nižší než obě následující hodnoty: i)      finanční limity stanovené v článku 4 a ii)      10 % hodnoty původní veřejné zakázky na služby a dodávky a 15 % hodnoty původní veřejné zakázky na stavební práce. Změna však nesmí změnit celkovou povahu veřejné zakázky či rámcové dohody. [...]

4. Změna smlouvy na veřejnou zakázku nebo rámcové dohody během jejího trvání se považuje za podstatnou ve smyslu odst. 1 písm. e), pokud činí novou smlouvu nebo rámcovou dohodu podstatně odlišnou od původně uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku nebo rámcové dohody. Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, považuje se změna v každém případě za podstatnou, pokud je splněna alespoň jedna z těchto podmínek: a)      změna zavádí podmínky, které, pokud by byly součástí původního zadávacího řízení, by umožnily přístup jiných zájemců než těch, kteří byli původně vybráni, nebo přijetí jiné nabídky, než byla původně přijata, nebo by k účasti na zadávacím řízení přilákaly další účastníky; b)      změna má za následek změnu ekonomické rovnováhy smlouvy nebo rámcové dohody ve prospěch dodavatele, a to způsobem, který v původní smlouvě na veřejnou zakázku nebo rámcové dohodě není upraven; [...]“ Nařízení 2018/1046 18      Článek 33 nařízení 2018/1046, nadepsaný „Výkonnost a zásady hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti“, v odstavci 1 stanovil: „Prostředky musí být využívány v souladu se zásadou řádného finančního řízení, a jsou tudíž čerpány podle těchto zásad: a)      zásady hospodárnosti, která vyžaduje, aby zdroje používané dotčeným orgánem Unie k výkonu jeho činnosti byly dány k dispozici ve správnou dobu, v dostatečném množství a přiměřené kvalitě a za nejvýhodnější cenu; b)      zásady efektivnosti, která se týká dosažení co nejlepšího vztahu mezi použitými zdroji, provedenými činnostmi a dosažením výsledků; c)      zásady účinnosti, která se týká rozsahu, v jakém bylo prostřednictvím provedených činností dosaženo sledovaných cílů.“ 19      Článek 36 tohoto nařízení, nadepsaný „Vnitřní kontrola plnění rozpočtu“, v odstavci 1 stanovil: „Podle zásady řádného finančního řízení je rozpočet plněn s uplatněním účinné a efektivní vnitřní kontroly, která odpovídá jednotlivým způsobům plnění rozpočtu, a v souladu s příslušnými odvětvovými pravidly.“ 20      Článek 63 uvedeného nařízení, nadepsaný „Sdílené řízení s členskými státy“, v odstavci 2 stanovil: „Při provádění úkolů souvisejících s plněním rozpočtu členské státy přijmou veškerá opatření, včetně právních a správních, která jsou nezbytná pro ochranu finančních zájmů Unie, zejména: [...] c)      předcházejí nesrovnalostem a podvodům, odhalují je a napravují; [...] Členské státy ukládají příjemcům finančních prostředků účinné, odrazující a přiměřené sankce, pokud tak stanovují odvětvová pravidla nebo zvláštní ustanovení vnitrostátních právních předpisů. [...]“ Bulharské právo ZUSEFSU 21      V článku 70 zákona o správě prostředků z evropských fondů se sdíleným řízením (Zakon za upravlenie na sredstvata ot evropeyskite fondove pri spodeleno upravlenie) (DV č. 101 ze dne 22. prosince 2015), ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení (dále jen „ZUSEFSU“), v odstavci 1 stanoví: „Finanční podpora z evropských fondů se sdíleným řízením může být zcela nebo zčásti zrušena provedením finanční opravy z těchto důvodů: [...] 3.      porušení zásady řádného finančního řízení podle požadavků stanovených v článku 33, čl. 36 odst. 1 a článku 61 nařízení 2018/1046; [...] 5.      v účetním systému vedeném příjemcem není pro projekt nebo jeho část k dispozici žádná auditní stopa nebo analytická evidence výdajů; [...] 9.      v případě nesrovnalosti představující porušení pravidel pro určení úspěšného uchazeče podle kapitoly 4, způsobené jednáním nebo opomenutím příjemce, které vede nebo by mohlo vést ke ztrátě v evropských strukturálních a investičních fondech.“ 22      Článek 73 ZUSEFSU stanoví: „(1)      „Finanční oprava se stanoví, pokud jde o základ a výši, odůvodněným rozhodnutím vedoucího řídícího orgánu, který projekt schválil. (2)      Před přijetím rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 zajistí řídící orgán, aby měl příjemce možnost předložit v přiměřené lhůtě, která nesmí být kratší než dva týdny, písemné námitky týkající se základu a výše finanční opravy a případně k nim přiložit důkazy. (3)      Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 se přijme do jednoho měsíce od předložení námitek uvedených v odstavci 2; musí být odůvodněné a musí se zabývat důkazy, které příjemce předložil, a námitkami, které vznesl.“ ZOP 23      Článek 121 zákona o veřejných zakázkách (zakon za obštestvenite porački) (DV č. 13 ze dne 16. února 2016), ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení (dále jen „ZOP“), stanoví: „(1)      [...] Veřejní zadavatelé vedou záznamy o každé zakázce, aby zajistili dokumentární dohledatelnost (auditní stopa) všech svých úkonů a rozhodnutí, jakož i úkonů komisí pro zadávání veřejných zakázek, a to bez ohledu na to, zda jsou zakázky zadávány elektronicky, či nikoli. (2)      [...] Spis obsahuje všechna rozhodnutí, stanoviska, dokumentaci a další doplňující dokumenty, vysvětlení, výzvy, zápisy, závěrečné zprávy komise [pro zadávání veřejných zakázek], nabídky nebo žádosti o účast, důkazy o opatřeních přijatých v souladu s čl. 44 odst. 3 až 5 a popis důvodů, proč se v rámci elektronického podávání nabídek využívají jiné než elektronické způsoby předkládání dokumentů. Pokud [Agentura pro veřejné zakázky (Agencia po obštestvenite porački)] provedla kontrolu, přikládá se stanovisko agentury a odůvodnění veřejného zadavatele, proč se neřídil doporučeními, a v případech uvedených v článcích 237a a 237b zprávy o činnosti pozorovatelů a o předběžné kontrole zákonnosti. Spis obsahuje smlouvu nebo rámcovou dohodu, jakož i veškeré dokumenty týkající se jejich plnění a poskytování informací. (3)      Veřejní zadavatelé uchovávají informace týkající se smluv, pokud uplatňují výjimky ze zákona.“ 24      ZOP obsahuje doplňková ustanovení, mezi něž patří odstavec 3, který stanoví: „§3.      Tento zákon provádí požadavky: 1.      směrnice [2014/24]; [...]“ 25      Nařízení o určování nesrovnalostí, které jsou důvodem pro provedení finančních oprav, jakož i o procentuálních indikátorech ke stanovení výše finančních oprav postupem podle zákona o správě prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů (Naredba za posochvane na nerednosti, predstavljavašti osnovania za izvaršvane na finansovi korekcii, i protsentnite pokazateli za opredeljane razmera na finansovite korekcii po reda na Zakona za upravlenie na sredstvata ot Evropejskite strukturni i investicionni fondove) (DV č. 27 ze dne 31. března 2017), ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení (dále jen „Naredba“), v článku 1 stanoví: „Toto nařízení stanoví: 1.      případy nesrovnalosti spočívající v porušení pravidel pro určení smluvní strany podle čtvrté kapitoly [ZUSEFSU] v důsledku jednání nebo opomenutí příjemce, které mají nebo by mohly mít za následek poškození prostředků evropských strukturálních a investičních fondů a které jsou důvodem pro finanční opravu podle čl. 70 odst. 1 bodu 9 ZUSEFSU; 2.      minimální a maximální výše procentních sazeb finančních oprav stanovených pro nesrovnalosti podle čl. 70 odst. 1 bodů 1, 3 až 7 a 9 ZUSEFSU. [...]“ 26      Článek 2 Naredba stanoví: „(1)      Nesrovnalosti podle čl. 70 odst. 1 bodu 9 ZUSEFSU, jakož i procentní sazby finančních oprav použitelné na tyto nesrovnalosti jsou uvedeny v příloze č. 1. [...] (3)      Procentní sazby finančních oprav použitelné na nesrovnalosti podle čl. 70 odst. 1 bodů 1, 3 až 7 ZUSEFSU jsou uvedeny v příloze č. 2. (4)      K určení výše finančních oprav v případě nesrovnalostí podle čl. 70 odst. 1 bodů 2, 8 a 10 ZUSEFSU se použije diferenční metoda.“ 27      Naredba obsahuje doplňková ustanovení, která znějí zejména takto: „§1.      Naredba se vztahuje rovněž na: [...] 2.      programy evropské územní spolupráce, jichž se Bulharská republika účastní na období 2014–2020 ([...] program spolupráce INTERREG V-A Rumunsko – Bulharsko, [...] společný operační program přeshraniční spolupráce v rámci evropského nástroje sousedství „Povodí Černého moře 2014–2020“).“ 28      Příloha č. 1 Naredba, na kterou odkazuje čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení, obsahuje tabulku, která v bodě 16 stanoví, že „nedostatečná dokumentární dohledatelnost (auditní stopa) při zadávání veřejné zakázky“, která je popsána jako „dokumenty požadované [ZOP] ve spisu o veřejných zakázkách, [které] jsou nedostatečné k odůvodnění zadání zakázky, což vede k netransparentnosti“, vede k uplatnění sazby opravy ve výši „25 %“. 29      Příloha č. 2 Naredba, na kterou odkazuje čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, obsahuje tabulku, jejíž bod 2 uvádí, že „porušení zásady řádného finančního řízení podle požadavků stanovených v článku 33, čl. 36 odst. 1 a článku 61 nařízení [2018/1046]“ vede k uplatnění sazby opravy ve výši „100 %“ a že „[v] souladu se zásadou proporcionality může být finanční oprava snížena na 25, 10 nebo 5 %, pokud povaha a závažnost individuálního nebo systémového porušení neodůvodňuje vyšší částku.“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 30      Společný operační program přeshraniční spolupráce „Povodí Černého moře 2014–2020“ je financován z evropského nástroje sousedství, EFRR a nástroje předvstupní pomoci. 31      Tento společný operační program financuje projekt „Podpora technologických inovací v oblasti monitorování a modelování životního prostředí pro hodnocení rybolovných a jiných než rybolovných zdrojů“ (dále jen „projekt Timmod“), jehož partnerem je Institut. Posledně uvedený uzavřel jednak smlouvu o spolufinancování s ministerstvem pro rozvoj, infrastrukturu a správu Rumunska a jednak smlouvu o spolufinancování, podepsanou dne 26. ledna 2021 s vnitrostátním orgánem. Odstavec 1 bod 2 doplňkových ustanovení posledně uvedené smlouvy převzal definici pojmu „nesrovnalost“ uvedenou v čl. 2 písm. m) nařízení č. 897/2014. 32      V rámci realizace projektu Timmod zadal Institut veřejnou zakázku na služby v hodnotě přibližně 10 500 bulharských leva bez DPH (přibližně 5 000 eur) (dále jen „smlouva o poskytování služeb“). Tato zakázka byla zadána společnosti Meždunaroden černomorski klub EOOD (dále jen „dodavatel“). Podle článku 2 smlouvy o poskytování služeb se dodavatel zavázal vyrobit a dodat videofilm ve lhůtách stanovených v zadávací dokumentaci této smlouvy, tj. nejpozději do 1. května 2022. Článek 5 uvedené smlouvy stanovil, že k potvrzení řádného splnění téže smlouvy musí být vyhotoven protokol o konečném převzetí. Článek 6 smlouvy o poskytování služeb stanovil smluvní pokutu tak, že v případě zaviněného nesplnění povinností vyplývajících z této smlouvy byl dodavatel povinen zaplatit veřejnému zadavateli, tj. Institutu, pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, přičemž tato pokuta nesměla přesáhnout 20 % hodnoty uvedené smlouvy. 33      Na základě správní kontroly vnitrostátní orgán zjistil dvě nesrovnalosti při zadávání a plnění téže smlouvy, což jej vedlo k tomu, že dne 5. září 2023 přijal rozhodnutí, kterým se Institutu ukládají dvě finanční opravy (dále jen „sporné rozhodnutí“). 34      V první řadě vnitrostátní orgán konstatoval, že dokumentární dohledatelnost (auditní stopa) podmínek, kterým podléhalo zadání zakázky na služby, je nedostatečná (dále jen „první nesrovnalost“). Zatímco zadávací dokumentace vyžadovala, aby každý uchazeč prokázal své zkušenosti předložením seznamu obsahujícího alespoň jednu zakázku realizovanou v průběhu tří let předcházejících datu podání nabídky, která souvisela s výrobou videofilmů (s uvedením částek, dat a příjemců služeb poskytnutých v těchto posledních třech letech), vnitrostátní orgán poukázal na to, že dodavatel nepředložil důkazy, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že jeho nabídka splňuje tyto výběrové požadavky. Tento orgán tedy učinil závěr, že dodavatel nesplnil minimální požadavky stanovené v zadávací dokumentaci, což mělo za následek netransparentnost při zadání zakázky na poskytování služeb a porušení čl. 2 odst. 1 bodů 2 a 4, jakož i čl. 112 odst. 1 bodu 2 ZOP. Podle uvedeného orgánu představovalo porušení těchto ustanovení „nesrovnalost“ ve smyslu bodu 16 přílohy č. 1 Naredba, na kterou odkazuje čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení, za kterou tento orgán v souladu s tímto ustanovením uložil finanční opravu ve výši 25 % výdajů způsobilých k financování z prostředků Unie. 35      V druhé řadě vnitrostátní orgán konstatoval, že protokol o konečném převzetí videofilmu byl vyhotoven dne 9. května 2022, tj. s osmidenním zpožděním oproti lhůtě pro plnění uvedené v článku 2 smlouvy o poskytování služeb. Vzhledem k tomu, že v tomto protokolu nebyla uvedena žádná informace o tom, komu lze toto zpoždění přičíst, tento orgán dospěl k závěru, že se jedná o porušení smlouvy a že Institut měl uplatnit ujednání o smluvní pokutě stanovené v článku 6 této smlouvy. Tím, že Institut toto ujednání neuplatnil, vynaložil výdaje, které nejsou v souladu se stanoveným rozpočtem, a porušil zásadu řádného finančního řízení ve smyslu čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, kterou bylo třeba dodržet podle čl. 1 odst. 1.5 smlouvy o spolufinancování podepsané dne 26. ledna 2021 mezi Institutem a tímto orgánem. Uvedený orgán tudíž dospěl k závěru, že toto porušení představuje „nesrovnalost“ ve smyslu bodu 2 přílohy č. 2 Naredba, na kterou odkazuje čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, ve spojení s čl. 70 odst. 1 bodem 3 ZUSEFSU (dále jen „druhá nesrovnalost“), za kterou uložil finanční opravu vypočtenou podle diferenční metody stanovené ve smlouvě o poskytování služeb ve výši 84 bulharských leva (přibližně 40 eur) z výdajů způsobilých k financování Unií. 36      Institut napadl sporné rozhodnutí u správního soudu ve Varně (Administrativen sad Varna, Bulharsko), který je předkládajícím soudem. Tento soud má pochybnosti v pěti bodech. 37      Zaprvé se zabývá otázkou právního rámce použitelného na spor, který mu byl předložen, a klade si otázku, zda je použitelné prováděcí nařízení č. 897/2014, které obsahuje ustanovení v oblasti veřejných zakázek, nebo ZOP, což je vnitrostátní právní úprava týkající se veřejných zakázek, která provádí směrnici 2014/24, jelikož obě tyto právní úpravy obsahují taková ustanovení. 38      Zadruhé se předkládající soud zabývá pojmem „nesrovnalost“, který se nachází v obdobném, avšak nikoli totožném znění v čl. 2 bodě 36 nařízení č. 1303/2013 a v čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014. Zatímco sporné rozhodnutí odkazuje na první z těchto ustanovení, předkládající soud má za to, že je rovněž možné použít druhé ustanovení, které je obsaženo ve smlouvě o spolufinancování, kterou Institut podepsal dne 26. ledna 2021 s vnitrostátním orgánem. Kromě toho si klade otázku, zda osmidenní prodlení s plněním, které má být poskytnuto na základě smlouvy o poskytování služeb, může představovat „porušení ustanovení vnitrostátního právního předpisu“ ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, ačkoli není zpochybňováno, že dodavatel službu Institutu skutečně poskytl, že Institut ji předal vedoucímu projektu Timmod v Rumunsku a že natočený videofilm je v programu používán. 39      Zatřetí má předkládající soud pochybnosti o tom, zda vnitrostátní orgán dodržel čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny, podle kterého má každý „právo na řádnou správu“. Z obsahu sporného rozhodnutí předně vyplývá, že tento orgán konstatoval nesrovnalost, které se dopustil Institut, přičemž se omezil na poukázání na porušení čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, aniž konkrétně uvedl skutečnosti zakládající toto porušení nebo objasnil, z jakých důvodů uvedené porušení mělo dopad na jednotlivé zásady hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti uvedené v tomto ustanovení, jakož i jejich dopad na rozpočet Unie. Uvedený orgán dále neuvedl důvody, proč posuzoval znaky zakládající takovou nesrovnalost s ohledem na definici tohoto pojmu, která je uvedena v čl. 2 bodě 36 nařízení č. 1303/2013, a nikoli s ohledem na definici vyplývající z prováděcího nařízení č. 897/2014. Konečně tentýž orgán neuvedl ani konkrétní důvody, na jejichž základě použil sazbu finanční opravy ve výši 25 % použitou pro výpočet „sankce“ odpovídající první nesrovnalosti. 40      Začtvrté předkládající soud poznamenává, že ani z článku 2 nařízení č. 2988/95, ani z nařízení č. 232/2014, ani z prováděcího nařízení č. 897/2014, ani z nařízení 2018/1046 nevyplývá, že by unijní normotvůrce přijal zvláštní ustanovení, jimiž by na členské státy přenesl pravomoc stanovit výši sankcí použitelných na nesrovnalosti zjištěné při provádění projektů spadajících do rámce evropského nástroje sousedství. Vzhledem k tomu, že k takovému přenesení pravomoci na členské státy nedošlo, má tento soud pochybnosti o tom, zda členský stát může ve své vnitrostátní právní úpravě stanovit ustanovení určující výši sankcí, které mohou být uloženy příjemcům takových projektů. 41      Konečně zapáté má uvedený soud pochybnosti o přiměřenosti obou uložených „sankcí“ s ohledem na čl. 63 odst. 2 třetí pododstavec nařízení 2018/1043, jakož i na rozsudky ze dne 22. března 2017, Euro-Team a Spirál-Gép (C‑497/15 a C‑498/15, EU:C:2017:229), a ze dne 4. října 2018, Link Logistik N&N (C‑384/17, EU:C:2018:810). Konkrétně při stanovení výše sankcí vnitrostátní orgán náležitě nezohlednil jednak skutečnost, že nezpochybňoval plnění smlouvy o poskytování služeb, ani předání videofilmu vedoucímu projektu Timmod, a jednak skutečnost, že tento vedoucí neučinil žádné připomínky ohledně vadného plnění nebo plnění mimo lhůty uvedené ve smlouvě o poskytování služeb. 42      Za těchto podmínek se správní soud ve Varně (Administrativen sad Varna) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1)      Je s ohledem na bod 12 odůvodnění a oddíl 1, nadepsaný ‚Zadávání veřejných zakázek‘, prováděcího nařízení [č. 897/2014] přípustná taková praxe vnitrostátního orgánu, jako je praxe dotčená v projednávané věci, podle níž je příjemce během kontroly vyzván k předložení důkazů o způsobilosti dodavatele splnit veřejnou zakázku, a to na základě vnitrostátní právní úpravy, a konkrétně článku 121 [zákona o veřejných zakázkách], a podle níž vnitrostátní orgán nepoužívá pravidla pro zadávání veřejných zakázek stanovená uvedeným prováděcím nařízením? 2)      Je přípustná taková praxe vnitrostátního orgánu, jako je praxe dotčená v projednávané věci, podle které vnitrostátní orgán posuzuje, zda se jedná o ,nesrovnalost‘ ve smyslu smlouvy o veřejné zakázce, kterou veřejný zadavatel uzavřel za účelem plnění smlouvy mezi řídícím orgánem a příjemcem (veřejným zadavatelem), na základě právní definice [pojmu] ,nesrovnalost‘ podle čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, a nikoliv na základě znaků zakládajících ,nesrovnalost‘ podle čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014, ačkoliv čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014, které se použije na Společný operační program přeshraniční spolupráce v rámci evropského nástroje sousedství ‚Povodí Černého moře 2014–2020‘, obsahuje právní definici [pojmu] ,nesrovnalost‘ a tato definice je rovněž ve smlouvě uzavřené mezi [veřejným zadavatelem a hlavním partnerem] uvedena pro [pojem] ,nesrovnalost‘? Je-li odpověď na tuto otázku taková, že je tato praxe přípustná, jaký musí být v tom případě výklad pojmu ,nesrovnalost‘ ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, a konkrétně musí být osmidenní prodlení při poskytnutí plnění podle smlouvy o ,výrobě videofilmu v rámci projektu Timmod‘ považováno za porušení ustanovení vnitrostátního právního předpisu, pokud příjemce předal plnění poté, co mu jej dodavatel poskytl, hlavnímu partnerovi v Rumunsku a hotový produkt, tedy videofilm, se v programu používá (podle tvrzení žalobce, která nebyla zpochybněna vnitrostátním orgánem), jinými slovy, představuje prodlení s plněním smlouvy mezi příjemcem a dodavatelem porušení, které lze podle čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013 kvalifikovat jako porušení ustanovení vnitrostátního právního předpisu, a je výdaj, který příjemce vynaložil na smluvní platbu dodavateli, aniž provedl odpočet ve výši 84 Leva (BGN; 10 500 BGN х 0,1 % = 10,5 BGN za den х 8 dní = 84 BGN) z této platby, neoprávněným výdajem z rozpočtu Unie? 3)      Je s ohledem na článek 41 Listiny přípustná taková praxe vnitrostátního orgánu, jako je praxe dotčená v původním řízení, podle které v odůvodnění rozhodnutí, kterým se ukládají sankce za nesrovnalost, jíž se dopustil příjemce, 1. je uvedeno pouze porušené unijní ustanovení (čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046), není však uvedeno, v čem spočívá konkrétní porušení tohoto ustanovení a jak byly tímto porušením porušeny zásady hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti uvedené v tomto ustanovení, resp. jakým způsobem toto porušení poškozuje rozpočet Unie; 2. vnitrostátní orgán neuvádí, proč posuzuje znaky nesrovnalosti podle definice tohoto pojmu uvedené v čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, a nikoli podle definice v čl. 2 písm. m) použitelného prováděcího nařízení č. 897/2014; a 3. vnitrostátní orgán neuvádí konkrétní důvody pro výši sankce stanovené procentem (a sice 25 % hodnoty smlouvy)? 4)      Musí být s ohledem na čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 2988/95 povaha a rozsah správní sankce, jakož i povaha a závažnost nesrovnalosti, z důvodu které je uložena, již předem stanoveny unijním právem, aby bylo možné upravit správní sankci na vnitrostátní úrovni, a vyžaduje se od členských států, aby při stanovení opatření a sankcí ve vnitrostátním právu zohlednily nebo uvedly právní akt [Unie], který tato opatření a sankce stanoví? Musí být čl. 31 odst. 3 ve spojení s článkem 74 prováděcího nařízení č. 897/2014 vykládán v tom smyslu, že pravomoc přijmout předpisy upravující výši sankcí, které mohou být uloženy příjemcům projektů v programech v rámci evropského nástroje sousedství, přenáší na členské státy? 5)      Jsou s ohledem na čl. 63 odst. 2 [třetí pododstavec] nařízení 2018/1046, podle kterého ,[č]lenské státy ukládají příjemcům finančních prostředků účinné, odrazující a přiměřené sankce, pokud tak stanovují odvětvová pravidla nebo zvláštní ustanovení vnitrostátních právních předpisů‘, přípustné sankce v takové výši, jako je tomu v případě sankcí dotčených v původním řízení, a sice sankce ve výši 84 BGN (protože příjemce neprovedl odpočet v této výši z částky zaplacené dodavateli z důvodu osmidenního prodlení s plněním) a sankce ve výši 25 % z 10 500 BGN, tj. z hodnoty způsobilých prostředků podle smlouvy uzavřené mezi příjemcem a dodavatelem (za porušení zásady řádného finančního řízení podle požadavků stanovených v článku 33, čl. 36 odst. 1 a článku 61 nařízení 2018/1046)?“ K předběžným otázkám K první otázce 43      Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU je na Soudním dvoru, aby poskytl vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které mu jsou položeny (rozsudky ze dne 29. listopadu 1978, Redmond, 83/78, EU:C:1978:214, bod 26, a ze dne 29. dubna 2021, Granarolo, C‑617/19, EU:C:2021:338, bod 32). 44      V tomto ohledu platí, že okolnost, že předkládající soud formuloval svou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl všechny prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal, či nikoli. V této souvislosti přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (rozsudky ze dne 29. listopadu 1978, Redmond, 83/78, EU:C:1978:214, bod 26, a ze dne 29. dubna 2021, Granarolo, C‑617/19, EU:C:2021:338, bod 33). 45      V projednávané věci se spor v původním řízení v podstatě týká legality rozhodnutí přijatého vnitrostátním orgánem, kterým se příjemci v rámci projektu financovaného ze společného operačního programu přeshraniční spolupráce „Povodí Černého moře 2014–2020“ v rámci evropského nástroje sousedství ukládají dvě finanční opravy z důvodu nesrovnalostí zjištěných tímto orgánem při zadávání veřejné zakázky na služby a při jejím plnění. V tomto ohledu, ačkoli předkládající soud v první položené otázce odkazuje na bod 12 odůvodnění a oddíl 1, nadepsaný „Zadávání veřejných zakázek“, kapitoly 4 hlavy VII, nadepsané „Projekty“, prováděcího nařízení č. 897/2014, je třeba mít za to, že si tento soud konkrétně klade otázku pravidel použitelných na zadávání zakázek, která jsou uvedena v článku 52 tohoto prováděcího nařízení. 46      S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda článek 52 prováděcího nařízení č. 897/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava provádějící směrnici 2014/24 stanovila, že v rámci kontroly týkající se projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství může orgán pověřený touto kontrolou požadovat od příjemce v rámci tohoto projektu, aby předložil důkaz o odborné způsobilosti a zkušenostech úspěšného uchazeče, kterému zadal veřejnou zakázku na služby. 47      V tomto ohledu z čl. 52 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 897/2014 vyplývá, že je-li příjemce grantové smlouvy uzavřené v rámci společného operačního programu veřejným zadavatelem, může uplatnit vnitrostátní právní a správní předpisy přijaté v souvislosti s právními předpisy nebo pravidly Unie uvedenými v odstavci 2 tohoto článku 52. 48      Z tohoto znění vyplývá, že takový veřejný zadavatel může uplatnit buď právní předpisy přijaté v souvislosti s unijními právními předpisy, jako je ZOP, který v souladu se svými doplňkovými ustanoveními provádí směrnici 2014/24, nebo povinnosti stanovené v čl. 52 odst. 2 tohoto prováděcího nařízení, který stanoví minimální soubor pravidel použitelných na zadávání veřejných zakázek v rámci takového programu. 49      Nejprve je třeba poznamenat, že čl. 52 odst. 2 písm. b) uvedeného prováděcího nařízení vyjmenovává soubor pravidel, která je třeba dodržovat pro zakázky v hodnotě vyšší než 60 000 eur. V projednávané věci se však toto ustanovení nepoužije, jelikož zakázka na služby dotčená ve věci v původním řízení má hodnotu 10 500 bulharských leva (přibližně 5 000 eur). 50      Dále je třeba poukázat na to, že čl. 52 odst. 2 písm. a) téhož prováděcího nařízení pouze vyžaduje, aby ve všech ostatních případech, než jsou případy uvedené v odstavci 1 tohoto článku 52, byla zakázka zadána nejvýhodnější nabídce nebo případně nejnižší cenové nabídce, s vyloučením jakéhokoli střetu zájmů. 51      Konečně čl. 52 odst. 3 prováděcího nařízení č. 897/2014 pouze odkazuje na pravidla o státní příslušnosti a původu stanovená v článcích 8 a 9 nařízení č. 236/2014. 52      Z toho vyplývá, že toto prováděcí nařízení neobsahuje žádné ustanovení, které by bránilo tomu, aby orgán pověřený kontrolou projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství mohl od příjemce v rámci tohoto projektu požadovat důkaz o odborné způsobilosti a zkušenostech úspěšného uchazeče, jak vyžaduje ZOP, který provádí směrnici 2014/24. 53      Tento výklad je ostatně podpořen skutečností, jak zdůraznila bulharská vláda a Komise, že ZOP se použije na všechna řízení o zadávání veřejných zakázek financovaná z evropských fondů bez ohledu na hodnotu zakázek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. března 2022, Smetna palata na Republika Bulgaria, C‑195/21, EU:C:2022:239, body 44 a 45). 54      Z výše uvedených úvah vyplývá, že článek 52 prováděcího nařízení č. 897/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava provádějící směrnici 2014/24 stanovila, že v rámci kontroly týkající se projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství může orgán pověřený touto kontrolou požadovat od příjemce v rámci tohoto projektu, aby předložil důkaz o odborné způsobilosti a zkušenostech úspěšného uchazeče, kterému zadal veřejnou zakázku na služby. K druhé otázce 55      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014 a čl. 2 bod 36 nařízení č. 1303/2013 musí být vykládány v tom smyslu, že za nesrovnalosti ve smyslu těchto ustanovení lze považovat jednak opožděné poskytnutí služby ve vztahu k datu stanovenému ve smlouvě uzavřené mezi veřejným zadavatelem, který je příjemcem v rámci projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství, a úspěšným uchazečem určeným na základě zadávacího řízení, a jednak neuplatnění ujednání o smluvní pokutě tímto příjemcem v reakci na toto opožděné plnění. 56      Nejprve je třeba určit, zda je použitelným pojmem „nesrovnalost“ pojem definovaný v čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014, nebo pojem uvedený v čl. 2 bodě 36 nařízení č. 1303/2013, a poté zkoumat, zda prodlení při plnění smlouvy a neuplatnění ujednání o smluvní pokutě v reakci na toto prodlení jsou jednáními, která mohou spadat pod tento pojem. 57      Zaprvé pro určení použitelného pojmu „nesrovnalost“ je třeba vycházet z kontextu, do něhož zapadají ustanovení uvedená v předchozím bodě tohoto rozsudku. 58      V tomto ohledu čl. 7 odst. 7 nařízení č. 232/2014 stanoví, že financování poskytnuté podle tohoto nařízení lze sloučit s financováním, na které se vztahují jiná příslušná nařízení Unie, přičemž v takovém případě Komise rozhodne, který soubor pravidel se má jako jediný použít k provádění. 59      Článek 9 odst. 2 tohoto nařízení stanoví, že společné operační programy jsou spolufinancovány z EFRR a že uvedené nařízení se vztahuje na použití příspěvku z EFRR. 60      Z toho vyplývá, že pokud je společný operační program spolufinancován z EFRR, jsou referenčními normami normy uvedené v nařízení č. 232/2014, jakož i v prováděcím nařízení č. 897/2014. Z toho plyne, že v takovém případě se použije pojem „nesrovnalost“ uvedený v čl. 2 písm. m) tohoto prováděcího nařízení. 61      Tento výklad je ostatně potvrzen cílem, který unijní normotvůrce uvedl v bodech 9 a 14 odůvodnění nařízení č. 232/2014, v bodě 8 odůvodnění nařízení č. 236/2014 a v bodě 12 odůvodnění prováděcího nařízení č. 897/2014, kterým je přidělovat zdroje Unie co nejúčinnějším způsobem zajištěním soudržnosti a doplňkovosti nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi evropským nástrojem sousedství, ostatními nástroji Unie a dalšími politikami Unie. 62      V každém případě vzhledem k tomu, že nařízení č. 1303/2013 a prováděcí nařízení č. 897/2014 jsou součástí téhož souboru opatření, který zaručuje řádné řízení finančních prostředků Unie a ochranu jejích finančních zájmů, je třeba pojem „nesrovnalost“ vykládat jednotně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 2016, Județul Neamț a Județul Bacău, C‑260/14 a C‑261/14, EU:C:2016:360, body 34 a 37). 63      V projednávané věci z výše uvedeného vyplývá, že vnitrostátní orgán byl povinen posoudit nesrovnalosti, které zjistil při kontrole projektu financovaného ze společného operačního programu přeshraniční spolupráce „Povodí Černého moře 2014–2020“ v rámci evropského nástroje sousedství, s ohledem na pojem „nesrovnalost“ uvedený v čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014. 64      Zadruhé, pokud jde o otázku, zda opožděné poskytnutí služby a neuplatnění ujednání o smluvní pokutě v reakci na toto zpoždění může spadat pod pojem „nesrovnalost“ ve smyslu čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení musí být porušení finanční dohody, smlouvy nebo platného právního předpisu výsledkem určitého jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu zapojeného do provádění programu, a poškozuje nebo může poškodit rozpočet Unie tím, že by v jeho důsledku byl na vrub rozpočtu Unie účtován neoprávněný výdaj. Existence takové nesrovnalosti tedy předpokládá splnění tří kumulativních podmínek, a sice porušení platného právního předpisu, jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, které je příčinou tohoto porušení, a skutečné nebo potenciální poškození rozpočtu Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Obština Svištov, C‑175/23, EU:C:2024:853, bod 23 a citovaná judikatura). 65      Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda je v projednávané věci splněna první a třetí podmínka. 66      Pokud jde o první podmínku, která se týká porušení finanční dohody, smlouvy nebo platného právního předpisu, stačí konstatovat, že tato formulace je natolik široká, že tento výraz může zahrnovat jak opožděné poskytnutí plnění v rámci smlouvy uzavřené na základě zadávacího řízení, tak neuplatnění ujednání o smluvní pokutě v reakci na toto zpoždění. 67      V posledně uvedeném ohledu ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že vnitrostátní orgán dospěl k závěru, že neuplatnění ujednání o smluvní pokutě obsaženého ve smlouvě o poskytování služeb vede k porušení zásady řádného finančního řízení ve smyslu čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, a tudíž k porušení článku 1 smlouvy o spolufinancování podepsané s tímto orgánem dne 26. ledna 2021, který zakotvuje povinnost dodržovat tuto zásadu, jelikož příjemce poskytl dodavateli pro provedení služby výhodnější podmínky, než jaké byly sjednány v této smlouvě. 68      Vzhledem k tomu, že zásada efektivity, která je jednou ze složek zásady řádného finančního řízení uvedené v čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, vyžaduje, aby bylo sledovaných cílů dosaženo prostřednictvím vykonávaných činností, přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda neuplatnění ujednání o smluvní pokutě mohlo ohrozit dosažení cílů sledovaných projektem. Toto ověření musí provést s ohledem na všechny skutkové okolnosti sporu v původním řízení, jako je zejména mírné zpoždění s dodáním videofilmu, a možnost stran stanovená ve smlouvě o poskytování služeb prodloužit lhůtu pro plnění této smlouvy na základě vzájemné dohody, a to až do uplynutí lhůty pro plnění této smlouvy o spolufinancování. Přitom nelze vyloučit, že neuplatnění ujednání o smluvní pokutě představuje porušení finanční dohody, smlouvy nebo platného právního předpisu ve smyslu čl. 2 písm. m) nařízení č. 897/2014. 69      Třetí podmínka vyžaduje, aby porušení finanční dohody, smlouvy nebo platného právního předpisu hospodářským subjektem „poškozovalo nebo mohlo“ poškodit rozpočet Unie tím, že by v jeho důsledku byl na vrub rozpočtu Unie účtován neoprávněný výdaj. V tomto ohledu ze samotného znění čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014, zejména z výrazu „by mohlo“, vyplývá, že ačkoli nesrovnalost ve smyslu tohoto ustanovení nevyžaduje prokázání konkrétního finančního dopadu na rozpočet Unie, porušení použitelných pravidel je „nesrovnalostí“, pokud nelze vyloučit možnost, že toto porušení mělo dopad na rozpočet dotyčného fondu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Obština Svištov, C‑175/23, EU:C:2024:853, bod 26 a citovaná judikatura). Toto ustanovení tudíž brání tomu, aby jakékoli porušení finanční dohody, smlouvy nebo právního předpisu hospodářským subjektem bylo považováno za porušení, které automaticky poškozuje rozpočet Unie nebo může tento rozpočet vždy poškodit, a to bez ohledu na dopady takového porušení na tento rozpočet (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Obština Svištov, C‑175/23, EU:C:2024:853, bod 27 a citovaná judikatura). 70      Za účelem určení, zda opožděné poskytnutí služby dotčené ve věci v původním řízení poškodilo nebo mohlo poškodit rozpočet dotyčného fondu, je třeba v projednávané věci uvést, že nelze vyloučit, že takové jednání poškodilo unijní rozpočet, jelikož toto opožděné plnění zbavilo příjemce možnosti využívat videofilm od smluvně stanoveného data, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. 71      Pokud jde o to, že příjemce neuplatnil ujednání o smluvní pokutě za prodlení s plněním smlouvy o poskytování služeb, je třeba uvést, podobně jako to učinila Komise ve svém písemném vyjádření, že nelze vyloučit, že takové jednání mělo finanční dopad na rozpočet Unie. V tomto ohledu přísluší předkládajícímu soudu, aby posoudil, zda toto jednání znamená změnu veřejné zakázky oproti původním podmínkám uvedeným v oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci způsobem, který není v souladu s čl. 72 odst. 1, 2 a 4 směrnice 2014/24, a to do té míry, že by toto jednání změnilo celkovou povahu zakázky. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by možné vyloučit možnost, že uvedené jednání poškodilo rozpočet dotyčného fondu. 72      S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že za nesrovnalosti ve smyslu tohoto ustanovení lze považovat jednak opožděné poskytnutí služby ve vztahu k datu stanovenému ve smlouvě uzavřené mezi veřejným zadavatelem, který je příjemcem v rámci projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství, a úspěšným uchazečem určeným na základě zadávacího řízení a jednak neuplatnění ujednání o smluvní pokutě tímto příjemcem v reakci na toto opožděné plnění. K třetí otázce 73      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 41 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby orgán pověřený kontrolou projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství přijal rozhodnutí, kterým se příjemci v rámci tohoto projektu ukládají finanční opravy z důvodu nesrovnalostí ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, kterých se dopustil tento příjemce a které spočívají v porušení čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, aniž byly předloženy konkrétní skutečnosti dokládající porušení tohoto ustanovení a uvedeny přesné důvody odůvodňující uplatnění paušální finanční opravy ve výši 25 % hodnoty zakázky. 74      Úvodem je třeba uvést, jak vyplývá z judikatury uvedené v bodě 44 tohoto rozsudku, že Soudnímu dvoru přísluší, aby v rámci spolupráce zavedené článkem 267 SFEU poskytl vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, což jej může případně vést k přeformulování položených otázek. 75      V projednávané věci, ačkoli předkládající soud ve své třetí otázce odkazuje na článek 41 Listiny, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že toto ustanovení není určeno členským státům, ale výhradně orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, takže uvedené ustanovení není relevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2019, PI, C‑230/18, EU:C:2019:383, bod 57 a citovaná judikatura). 76      Pokud však členský stát uplatňuje unijní právo, použijí se požadavky zásady řádné správy jakožto obecné zásady unijního práva v rámci řízení vedeného příslušným vnitrostátním orgánem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. března 2025, Obština Veliko Tarnovo a Obština Belovo, C‑471/23 a C‑477/23, EU:C:2025:155, bod 73). 77      Právo na řádnou správu zahrnuje povinnost správního orgánu odůvodnit svá rozhodnutí dostatečně specifickým a konkrétním způsobem, aby dotyčná osoba mohla pochopit důvody individuálního opatření nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení, přičemž tato povinnost je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, která je obecnou zásadou unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2019, PI, C‑230/18, EU:C:2019:383, bod 57 a citovaná judikatura). 78      Ve světle těchto úvah je třeba třetí položenou otázku chápat tak, že se týká toho, zda obecná zásada řádné správy musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby orgán pověřený kontrolou projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství přijal rozhodnutí, kterým se příjemci v rámci tohoto projektu ukládají finanční opravy z důvodu nesrovnalostí ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, kterých se dopustil tento příjemce a které spočívají v porušení čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, aniž byly předloženy konkrétní skutečnosti dokládající porušení tohoto ustanovení a aniž byly uvedeny přesné důvody odůvodňující uplatnění paušální finanční opravy ve výši 25 % hodnoty zakázky. 79      Zaprvé, pokud jde o dopad odkazu ve sporném rozhodnutí na pojem „nesrovnalost“ ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, a nikoli na tentýž pojem, jak je uveden v čl. 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014, stačí poznamenat, jak bylo připomenuto v bodě 62 tohoto rozsudku, že oba tyto pojmy musí být vykládány jednotně, takže tato okolnost nemůže příjemce zbavit možnosti pochopit důvody, na nichž jsou založeny finanční opravy uložené tímto rozhodnutím. 80      Zadruhé, pokud jde o dostatečnost odůvodnění sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí odkazuje na porušení zásady řádného finančního řízení uvedené v čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, aniž uvádí konkrétní skutečnosti dokládající toto porušení, je třeba poukázat na to, že předkládající soud se zabývá druhou nesrovnalostí, která se týká neuplatnění ujednání o smluvní pokutě obsaženého ve smlouvě o poskytování služeb. 81      Jak v tomto ohledu vyplývá z předkládacího rozhodnutí, bylo sporné rozhodnutí přijato na základě článku 73 ZUSEFSU, který stanoví, že uložení finanční opravy se provádí odůvodněným rozhodnutím na základě postupu, který příjemci umožňuje vznést písemné námitky k základu a výši zamýšlené finanční opravy, jakož i předložit důkazy na podporu svých námitek. Odstavec 3 tohoto článku dodává, že v tomto rozhodnutí musí být posouzeny důkazy, které příjemce předložil, a námitky, které vznesl. 82      Předkládajícímu soudu sice přísluší, aby konkrétně posoudil, zda je sporné rozhodnutí dostatečně odůvodněno, avšak v tomto kontextu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v průběhu správního řízení, v němž bylo toto rozhodnutí přijato, příjemce vznesl námitky a předložil důkazy, jimiž zpochybňoval existenci druhé nesrovnalosti, takže odůvodnění sporného rozhodnutí je podle všeho dostatečně přesné a konkrétní, aby příjemci umožnilo pochopit důvody opravy, která se jej nepříznivě dotýká. Z tohoto rozhodnutí, které bylo připojeno k vyjádření bulharské vlády, ostatně vyplývá, že vnitrostátní orgán dospěl k závěru, že tato nesrovnalost vznikla v důsledku protiprávního prodloužení lhůty pro převzetí videozáznamu příjemcem, takže výsledků očekávaných ve smlouvě nebylo dosaženo a příjemce svým jednáním celkově porušil zásadu řádného finančního řízení. 83      Zatřetí, pokud jde o údajné nedostatečné odůvodnění týkající se uplatnění paušální finanční opravy ve výši 25 % z důvodu první nesrovnalosti, je třeba podotknout, že Soudní dvůr již rozhodl, že členské státy mohou vycházet ze stupnice paušálních sazeb oprav, pokud není možné přesně určit výši neoprávněných výdajů účtovaných unijním fondům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Obština Svištov, C‑175/23, EU:C:2024:853, body 28 až 34). 84      Nic to však nemění na tom, že konkrétní stanovení výše opravy, která má být uplatněna, vyžaduje, aby orgány pověřené kontrolou využívání unijních fondů provedly individualizovaný a podrobný přezkum s přihlédnutím ke všem okolnostem, jimiž se vyznačuje zjištěná nesrovnalost a jež mohou odůvodnit uplatnění vyšší, či naopak nižší sazby opravy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. července 2016, Wrocław – Miasto na prawach powiatu, C‑406/14, EU:C:2016:562, bod 49). Toto posouzení přísluší předkládajícímu soudu. 85      S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na třetí položenou otázku odpovědět tak, že obecná zásada řádné správy musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby orgán pověřený kontrolou projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství přijal rozhodnutí, kterým se příjemci v rámci tohoto projektu ukládají finanční opravy z důvodu nesrovnalostí ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení č. 1303/2013, kterých se dopustil tento příjemce a které spočívají v porušení čl. 33 odst. 1 nařízení 2018/1046, aniž byly předloženy konkrétní skutečnosti dokládající porušení tohoto ustanovení a aniž byly uvedeny přesné důvody odůvodňující uplatnění paušální finanční opravy ve výši 25 % hodnoty zakázky. Ke čtvrté otázce 86      Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 2988/95 ve spojení s čl. 31 odst. 3 a článkem 74 prováděcího nařízení č. 897/2104 musí být vykládán v tom smyslu, že je na členských státech, aby stanovily režim sankcí, které lze uplatnit vůči příjemcům v rámci projektů financovaných z evropského nástroje sousedství. 87      Úvodem je třeba poznamenat, že předkládající soud vychází z předpokladu, že takové finanční opravy, jako jsou opravy dotčené ve sporu v původním řízení, představují správní sankce ve smyslu čl. 2 odst. 2 a článku 5 nařízení č. 2988/95. Podle prvního z těchto ustanovení nemůže být uložena žádná správní sankce, dokud ji nezavedl unijní akt předcházející nesrovnalosti. Druhé z těchto ustanovení uvádí úmyslné nesrovnalosti nebo nesrovnalosti způsobené z nedbalosti, které mohou vést ke správním sankcím. 88      Jak však stanoví čl. 4 odst. 4 tohoto nařízení, správní opatření se nepovažuje za sankci. 89      Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že finanční oprava, jelikož směřuje k odnětí neoprávněně získané výhody, nepředstavuje „správní sankci“ vyžadující jasný a jednoznačný právní základ odlišný od nařízení č. 2988/95, ale představuje „správní opatření“ ve smyslu článku 4 tohoto nařízení, jehož prostřednictvím jsou vyvozeny důsledky ze zjištění, že podmínky vyžadované pro získání této výhody vyplývající z unijní právní úpravy nejsou splněny. Povinnost vrátit neoprávněnou výhodu tedy nepředstavuje sankci, nýbrž důsledek nedodržení podmínek stanovených zákonem a nepodléhá zásadě, podle níž musí být porušení a sankce předem stanoveny unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2012, FranceAgriMer, C‑670/11, EU:C:2012:807, body 64 a 65, jakož i citovaná judikatura). 90      V projednávaném případě je třeba poznamenat, podobně jako to učinily bulharská vláda a Komise, že finanční opravy uložené příjemci byly přijaty zejména na základě článků 70 a 73 ZUSEFSU, jakož i odst. 1 bodu 2 doplňkových ustanovení Naredba, což jsou ustanovení týkající se nikoli správních sankcí nebo pokut, ale finančních oprav. 91      Nicméně za účelem co nejúplnější odpovědi na otázku předkládajícího soudu týkající se toho, zda členský stát může na základě čl. 31 odst. 3 a článku 74 prováděcího nařízení č. 897/2014 přijmout opatření směřující k uložení finančních oprav příjemcům v rámci projektů spadajících do programu financovaného z evropského nástroje sousedství, je třeba dodat, že nařízení č. 2988/95 stanoví pouze obecná pravidla pro kontroly a sankce za účelem ochrany finančních zájmů Unie. Soudní dvůr tedy rozhodl, že vymáhání nesprávně použitých finančních prostředků musí být provedeno na základě jiných ustanovení, a sice případně na základě odvětvových právních předpisů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2014, Somvao, C‑599/13, EU:C:2014:2462, bod 37 a citovaná judikatura). 92      Je tedy třeba ověřit, zda „finanční oprava“ může být přijata na základě čl. 31 odst. 3 a článku 74 prováděcího nařízení č. 897/2014. 93      V tomto ohledu čl. 31 odst. 3 tohoto prováděcího nařízení stanoví, že zúčastněné země na svém území předcházejí nesrovnalostem, odhalují je a napravují a vymáhají neoprávněně vyplacené částky, zatímco článek 74 uvedeného prováděcího nařízení stanoví pravidla pro „[f]inanční odpovědnost a zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek“. Kromě toho čl. 71 odst. 1 téhož prováděcího nařízení svěřuje řídícímu orgánu „v první řadě“ odpovědnost za předcházení nesrovnalostem a jejich vyšetřování, provedení finančních oprav nutných v souvislosti s jednotlivými nebo systémovými nesrovnalostmi zjištěnými u projektů, jakož i za zahájení nezbytných postupů zpětného získání částek. Tento orgán provádí finanční opravy nutné v souvislosti s jednotlivými nebo systémovými nesrovnalostmi zjištěnými u projektů s přihlédnutím k povaze a závažnosti nesrovnalostí, jakož i k výsledné finanční ztrátě. Tento orgán uplatní přiměřenou finanční opravu. 94      Z těchto obecných ustanovení vyplývá, že členské státy musí ve svých vnitrostátních předpisech stanovit jednak pravidla týkající se výše finančních oprav, která zohledňují povahu a závažnost nesrovnalostí a finanční ztrátu, a jednak přiměřené finanční opravy, a to zejména za účelem zajištění právní jistoty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Obština Svištov, C‑175/23, EU:C:2024:853, body 30 až 34). 95      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 31 odst. 3 a článek 74 prováděcího nařízení č. 897/2014 musí být vykládány v tom smyslu, že je na členských státech, aby ve svých vnitrostátních předpisech stanovily pravidla týkající se výše finančních oprav, která zohledňují povahu a závažnost nesrovnalostí, finanční ztrátu, jakož i přiměřené finanční opravy, které lze uplatnit vůči příjemcům v rámci projektů financovaných z evropského nástroje sousedství. K páté otázce 96      Úvodem je třeba poznamenat, že stejně jako ve čtvrté otázce vychází předkládající soud ve své páté otázce z předpokladu, že sporné rozhodnutí ukládá sankce ve smyslu čl. 2 odst. 2 a článku 5 nařízení č. 2988/95. Z důvodů uvedených v bodech 88 až 92 tohoto rozsudku přitom finanční opravy, které toto rozhodnutí obsahuje, nejsou sankcemi, ale správními opatřeními ve smyslu článku 4 tohoto nařízení. 97      V této souvislosti předkládající soud sice v páté otázce odkazuje na čl. 63 odst. 2 třetí pododstavec nařízení 2018/1046, který stanoví, že členské státy ukládají příjemcům finančních prostředků „účinné, odrazující a přiměřené sankce, pokud tak stanovují odvětvová pravidla nebo zvláštní ustanovení vnitrostátních právních předpisů“, avšak toto ustanovení není pro odpověď na položenou otázku relevantní. Naproti tomu, jelikož si tento soud klade otázku ohledně přiměřenosti finančních oprav uložených sporným rozhodnutím, je třeba odkázat na čl. 63 odst. 2 první pododstavec písm. c) tohoto nařízení, který stanoví, že při provádění úkolů souvisejících s plněním rozpočtu členské státy přijmou veškerá opatření, včetně právních a správních, která jsou nezbytná pro ochranu finančních zájmů Unie, a sice zejména ta, která umožňují předcházet nesrovnalostem a podvodům, odhalovat je a napravovat. 98      Z toho vyplývá, že je třeba mít za to, že podstatou páté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 63 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení 2018/1046 ve spojení se zásadou proporcionality musí být vykládán v tom smyslu, že brání uložení finanční opravy vypočtené pomocí paušální sazby, jejímž cílem je napravit nesrovnalost způsobenou nedostatkem v dokumentární dohledatelnosti, a dále finanční opravy vypočtené pomocí diferenční metody, jejímž cílem je napravit nesrovnalosti vyplývající z prodlení při poskytnutí služby a z neuplatnění ujednání o smluvní pokutě. 99      V tomto ohledu musí být tento čl. 63 odst. 2 první pododstavec písm. c) vykládán ve spojení s čl. 71 odst. 1 druhým pododstavcem prováděcího nařízení č. 897/2014, který stanoví, že řídící orgán provádí finanční opravy nutné v souvislosti s jednotlivými nebo systémovými nesrovnalostmi zjištěnými u projektů, technické pomoci nebo programu. Tento orgán přihlédne k povaze a závažnosti nesrovnalostí a k dané finanční ztrátě a „uplatní přiměřenou finanční opravu“, která spočívá ve zrušení celého příspěvku Unie na projekt nebo na technickou pomoc nebo jeho části. 100    Pokud jde o přiměřenost výše finanční opravy, Soudní dvůr rozhodl, že členské státy mohou vycházet ze stupnice paušálních sazeb oprav, pokud není možné přesně určit výši neoprávněných výdajů účtovaných unijním fondům, za předpokladu, že konečná výše opravy, která má být uplatněna, je určena na základě individualizovaného a podrobného přezkumu s přihlédnutím ke všem zvláštnostem týkajícím se povahy a závažnosti zjištěné nesrovnalosti, která má být napravena, jakož i finanční ztráty, která z toho vyplývá pro dotyčný fond Unie, tak, aby použití takové sazby bylo v souladu se zásadou proporcionality. Z toho vyplývá, že výše finanční opravy v zásadě nesmí být automaticky určena pouze na základě předem stanovené stupnice paušálních sazeb oprav (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Obština Svištov, C‑175/23, EU:C:2024:853, body 29 až 34 a citovaná judikatura). 101    V projednávané věci, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, bulharský zákonodárce zamýšlel články 70 a 73 ZUSEFSU ve spojení s články 1 a 2 a přílohou 2 Naredba, na které odkazuje čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, upravit sazbu finanční opravy „[v] souladu se zásadou proporcionality, [přičemž] finanční oprava [může být] snížena na 25, 10, 5 nebo 2 %, pokud povaha [nebo] závažnost individuálního nebo systémového porušení neodůvodňuje vyšší částku“. Je tedy na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda finanční oprava ve výši 25 % způsobilých výdajů na základě smlouvy o poskytování služeb byla uložena po individualizovaném a podrobném přezkumu s přihlédnutím ke všem zvláštnostem nesrovnalosti zjištěné vnitrostátním orgánem ve sporném rozhodnutí. 102    Pokud jde o první nesrovnalost, je tedy na předkládajícím soudu, aby určil, zda je finanční oprava ve výši 25 % uplatněná z důvodu nedostatku v dokumentární dohledatelnosti přiměřená s ohledem na všechny zvláštnosti, jimiž se vyznačuje tato nesrovnalost. 103    Pokud jde o druhou nesrovnalost, stejně tak přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, zda je finanční oprava, vypočtená podle diferenční metody a uplatněná z důvodu porušení zásady řádného finančního řízení, přiměřená s ohledem na všechny zvláštnosti, jimiž se vyznačuje tato nesrovnalost. 104    S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na pátou předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 63 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení 2018/1046 ve spojení se zásadou proporcionality musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání uložení finanční opravy vypočtené pomocí paušální sazby, jejímž cílem je napravit nesrovnalost způsobenou nedostatkem v dokumentární dohledatelnosti, a dále finanční opravy vypočtené pomocí diferenční metody, jejímž cílem je napravit nesrovnalosti vyplývající z prodlení při poskytnutí služby a z neuplatnění ujednání o smluvní pokutě. K nákladům řízení 105    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: 1)      Článek 52 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 897/2014 ze dne 18. srpna 2014, kterým se stanoví zvláštní ustanovení pro provádění programů přeshraniční spolupráce financovaných podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava provádějící směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES stanovila, že v rámci kontroly týkající se projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství (ENI) může orgán pověřený touto kontrolou požadovat od příjemce v rámci tohoto projektu, aby předložil důkaz o odborné způsobilosti a zkušenostech úspěšného uchazeče, kterému zadal veřejnou zakázku na služby. 2)      Článek 2 písm. m) prováděcího nařízení č. 897/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že za nesrovnalosti ve smyslu tohoto ustanovení lze považovat jednak opožděné poskytnutí služby ve vztahu k datu stanovenému ve smlouvě uzavřené mezi veřejným zadavatelem, který je příjemcem v rámci projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství, a úspěšným uchazečem určeným na základě zadávacího řízení, a jednak neuplatnění ujednání o smluvní pokutě tímto příjemcem v reakci na toto opožděné plnění. 3)      Obecná zásada řádné správy musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby orgán pověřený kontrolou projektu financovaného ze společného operačního programu v rámci evropského nástroje sousedství přijal rozhodnutí, kterým se příjemci v rámci tohoto projektu ukládají finanční opravy z důvodu nesrovnalostí ve smyslu čl. 2 bodu 36 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, kterých se dopustil tento příjemce a které spočívají v porušení čl. 33 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, aniž byly předloženy konkrétní skutečnosti dokládající porušení tohoto ustanovení a aniž byly uvedeny přesné důvody odůvodňující uplatnění paušální finanční opravy ve výši 25 % hodnoty zakázky. 4)      Článek 31 odst. 3 a článek 74 prováděcího nařízení č. 897/2014 musí být vykládány v tom smyslu, že je na členských státech, aby ve svých vnitrostátních předpisech stanovily pravidla týkající se výše finančních oprav, která zohledňují povahu a závažnost nesrovnalostí, finanční ztrátu, jakož i přiměřené finanční opravy, které lze uplatnit vůči příjemcům v rámci projektů financovaných z evropského nástroje sousedství. 5)      Článek 63 odst. 2 první pododstavec písm. c) nařízení 2018/1046 ve spojení se zásadou proporcionality musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání uložení finanční opravy vypočtené pomocí paušální sazby, jejímž cílem je napravit nesrovnalost způsobenou nedostatkem v dokumentární dohledatelnosti, a dále finanční opravy vypočtené pomocí diferenční metody, jejímž cílem je napravit nesrovnalosti vyplývající z prodlení při poskytnutí služby a z neuplatnění ujednání o smluvní pokutě. Podpisy *      Jednací jazyk: bulharština.