C-199/24

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

9. července 2026(*) „ Řízení o předběžné otázce – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení (EU) 2016/679 – Oblast působnosti – Úplatné a on-line poskytování informací veřejnosti o odsouzeních v trestních věcech – Uvedení práva na ochranu osobních údajů do souladu s právem na svobodu projevu a informací – Článek 79 – Právo na účinnou soudní ochranu – Dosah – Článek 85 – Pojem zpracování osobních údajů pro „novinářské účely“ Ve věci C‑199/24, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Attunda tingsrätt (Soud prvního stupně v Attundě, Švédsko) ze dne 1. března 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 13. března 2024, v řízení ND proti Legal Newsdesk Sweden AB, dříve Garrapatica AB, SOUDNÍ DVŮR (pátý senát), ve složení: M. L. Arastey Sahún, předsedkyně senátu, J. Passer, E. Regan (zpravodaj), D. Gratsias a B. Smulders, soudci, generální advokát: M. Szpunar, za soudní kancelář: C. Strömholm, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. května 2025, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za ND: ND a J. Södergren, advokat, –        za Legal Newsdesk Sweden AB: J. Sundqvist, advokat, –        za švédskou vládu: F.-L. Göransson, C. Meyer-Seitz, J. Olsson a A. M. Runeskjöld, jako zmocněnci, –        za bulharskou vládu: R. Stojanov a T. Cingileva, jako zmocněnci, –        za finskou vládu: A. Laine a H. Leppo, jako zmocněnkyně, –        za Evropskou komisi: A. Bouchagiar, H. Kranenborg a I. Söderlund, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 4. září 2025, vydává tento Rozsudek 1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 85 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1, a opravy Úř. věst. 2018, L 127, s. 2 a Úř. věst. 2021, L 74, s. 35, dále jen „GDPR“). 2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi ND a Legal Newsdesk Sweden AB, dříve Garrapatica AB, který vyvstal z důvodu, že tato společnost odmítla žádost ND o výmaz jeho osobních údajů z databáze nazvané „Lexbase“, kterou spravuje. Právní rámec Unijní právo Směrnice 95/46/ES 3        Článek 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355), nadepsaný „Zpracování osobních údajů a svoboda projevu“, stanovil: „Členské státy stanoví pro zpracování osobních údajů prováděné výlučně pro účely žurnalistiky nebo uměleckého či literárního projevu, odchylky a výjimky z této kapitoly a z kapitol IV a VI, pouze pokud se ukáží jako nezbytné pro uvedení práva na soukromí do souladu s předpisy upravujícími svobodu projevu.“ 4        Tato směrnice byla s účinností od 25. května 2018 zrušena a nahrazena nařízením GDPR. GDPR 5        V bodě 153 odůvodnění GDPR je uvedeno: „Právo členského státu by měl[o] uvádět pravidla upravující svobodu projevu a informací, včetně novinářského, akademického, uměleckého nebo literárního projevu, do souladu s právem na ochranu osobních údajů podle tohoto nařízení. Na zpracování osobních údajů prováděné výhradně pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu by se měly vztahovat odchylky nebo výjimky z některých ustanovení tohoto nařízení, je-li to nutné za účelem uvedení práva na ochranu osobních údajů do souladu s právem na svobodu projevu a informací, jak je zakotveno v článku 11 [Listiny základních práv Evropské unie (dále jen ‚Listina‘)]. To by mělo platit zejména pro zpracování osobních údajů v audiovizuální oblasti a ve zpravodajských a tiskových archivech. Členské státy by proto měly přijmout legislativní opatření stanovující výjimky a odchylky nezbytné pro vyvážení těchto základních práv. [...] Aby byl zohledněn význam práva na svobodu projevu v každé demokratické společnosti, je třeba vykládat pojmy související s touto svobodou, například žurnalistika, šířeji.“ 6        Článek 4 GDPR, nadepsaný „Definice“, který je obsažen v kapitole I tohoto nařízení, nadepsané „Obecná ustanovení“, stanoví: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí: [...] 2)      ‚zpracováním‘ jakákoliv operace nebo soubor operací, které jsou prováděny s osobními údaji nebo soubory osobních údajů pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení; [...]“ 7        Článek 10 GDPR, nadepsaný „Zpracování osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů“, který je obsažen v kapitole II tohoto nařízení, nadepsané „Zásady“, stanoví: „Zpracování osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů či souvisejících bezpečnostních opatření na základě čl. 6 odst. 1 se může provádět pouze pod dozorem orgánu veřejné moci, nebo pokud je povoleno právem Unie nebo členského státu poskytujícím vhodné záruky, pokud jde o práva a svobody subjektů údajů. Jakýkoli souhrnný rejstřík trestů může být veden pouze pod dozorem orgánu veřejné moci.“ 8        Článek 55 GDPR, nadepsaný „Příslušnost“, který je obsažen v kapitole VI tohoto nařízení, nadepsané „Nezávislé dozorové úřady“, stanoví v odstavci 1, že každý dozorový úřad na území svého členského státu je příslušný k plnění úkolů a výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v souladu s GDPR. 9        Článek 57 GDPR, nadepsaný „Úkoly“, v odst. 1 písm. h) stanoví, že aniž jsou dotčeny další úkoly stanovené tímto nařízením, každý dozorový úřad na území svého členského státu provádí šetření o uplatňování tohoto nařízení. 10      Vyšetřovací pravomoci tohoto dozorových úřadů jsou vyjmenovány v čl. 58 odst. 1 GDPR, nadepsaném „Pravomoci“. Odstavec 2 tohoto článku stanoví nápravná opatření, která může uvedený orgán přijmout. Odstavec 3 uvedeného článku uvádí povolovací a poradní pravomoci tohoto orgánu. 11      Kapitola VIII GDPR, nadepsaná „Právní ochrana, odpovědnost a sankce“, obsahuje mimo jiné články 77 až 79 a 82 tohoto nařízení. 12      Článek 77 GDPR, nadepsaný „Právo podat stížnost u dozorového úřadu“, stanoví: „Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné prostředky správní nebo soudní ochrany, má každý subjekt údajů právo podat stížnost u některého dozorového úřadu, zejména v členském státě svého obvyklého bydliště, místa výkonu zaměstnání nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se subjekt údajů domnívá, že zpracováním jeho osobních údajů je porušeno toto nařízení.“ 13      Článek 78 uvedeného nařízení, nadepsaný „Právo na účinnou soudní ochranu vůči dozorovému úřadu“, v odstavcích 1 a 2 stanoví: „1. Aniž je dotčena jakákoli jiná správní či mimosoudní ochrana, má každá fyzická nebo právnická osoba právo na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká.

2. Aniž je dotčena jakákoli jiná správní či mimosoudní ochrana, má každý subjekt údajů právo na účinnou soudní ochranu, pokud se dozorový úřad, který je příslušný podle článků 55 a 56, stížností nezabývá nebo pokud neinformuje subjekt údajů do tří měsíců o pokroku v řešení stížnosti podané podle článku 77 či o jeho výsledku.“ 14      Článek 79 GDPR, nadepsaný „Právo na účinnou soudní ochranu vůči správci nebo zpracovateli“, v odstavci 1 stanoví: „Aniž je dotčena jakákoli dostupná správní či mimosoudní ochrana, včetně práva na podání stížnosti u dozorového úřadu podle článku 77, má každý subjekt údajů právo na účinnou soudní ochranu, pokud má za to, že jeho práva podle tohoto nařízení byla porušena v důsledku zpracování jeho osobních údajů v rozporu s tímto nařízením.“ 15      Článek 82 GDPR, nadepsaný „Právo na náhradu újmy a odpovědnost“, v odstavci 1 stanoví: „Kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, má právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy.“ 16      Článek 85 GDPR, nadepsaný „Zpracování a svoboda projevu a informací“, stanoví: „1.      Členské státy uvedou prostřednictvím právních předpisů právo na ochranu osobních údajů podle tohoto nařízení do souladu s právem na svobodu projevu a informací, včetně zpracování pro novinářské účely a pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu.

2. Pro zpracování pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu členské státy stanoví odchylky a výjimky z kapitoly II (zásady), kapitoly III (práva subjektu údajů), kapitoly IV (správce a zpracovatel), kapitoly V (předávání osobních údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci), kapitoly VI (nezávislé dozorové úřady), kapitoly VII (spolupráce a jednotnost) a kapitoly IX (zvláštní situace, při nichž dochází ke zpracování osobních údajů), pokud je to nutné k uvedení práva na ochranu osobních údajů do souladu se svobodou projevu a informací.

3. Každý členský stát ohlásí Komisi právní ustanovení, která přijme podle odstavce 2, a bez prodlení jakékoliv následné novely nebo změny týkající se těchto ustanovení.“ Švédské právo 17      Ochrana svobody tisku a svobody projevu je upravena ústavněprávními zákony, a sice Tryckfrihetsförordningen (1949:105) [ústavní zákon o svobodě tisku (1949:105)] (SFS 1949, č. 105, dále jen „ústavní zákon o svobodě tisku“) a Yttrandefrihetsgrundlagen (1991:1469) [ústavní zákon o svobodě projevu (1991:1469)] (SFS 1949, č. 1469, dále jen „ústavní zákon o svobodě projevu“). 18      Ústavní zákon o svobodě projevu zaručuje podle informací uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce svobodu projevu především prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání nebo určitých internetových stránek. 19      Podle § 1 kapitoly 9 tohoto zákona lze náhradu újmy za zneužití svobody projevu z důvodu obsahu určitého programu požadovat pouze na základě skutečnosti, že tento program představuje trestný čin zneužití svobody projevu. Označení určité osoby jako osoby, která se dopustila trestného činu, nebo jako osoby vedoucí zavrženíhodný způsob života, či šíření informací, které mají vystavit tuto osobu pohrdání ze strany druhých, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu pomluvy a představuje porušení svobody projevu ve smyslu § 1 kapitoly 5 uvedeného zákona a § 3 kapitoly 7 ústavního zákona o svobodě tisku. O trestněprávně postižitelné jednání se však nejedná, pokud bylo šíření informací vzhledem k okolnostem odůvodněné a osoba, která tyto informace šířila, prokáže, že jsou pravdivé nebo je z oprávněných důvodů za takové považovala. 20      Podle § 4 kapitoly 1 ústavního zákona o svobodě projevu se ochrana, která tuto svobodu zaručuje, vztahuje na určité druhy databází, pokud je pro dotyčnou činnost vydáno osvědčení o ústavní ochraně. 21      Podle § 14 kapitoly 1 ústavního zákona o svobodě projevu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, nesmí žádný veřejný subjekt přijmout opatření proti určité osobě z důvodu, že v určitém programu zneužila svobody projevu nebo se na takovém zneužití podílela, popřípadě do tohoto programu zasahovat. Kromě toho z § 11 kapitoly 1 uvedeného zákona vyplývá, že veřejný subjekt není oprávněn zakázat nebo bránit produkci, propagaci nebo šíření pořadu a nahrávek tohoto druhu mezi veřejností z důvodu jejich obsahu, ledaže má dané opatření oporu v tomto zákoně. 22      Podle prvního pododstavce § 7 kapitoly 1 Lagen (2018:218) med kompletterande bestämmelser till EU:s dataskyddsförordning [zákon o doplňkových ustanoveních k obecnému nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (2018:218)] ze dne 19. dubna 2018 (SFS 2018, č. 218), se GDPR nepoužije, pokud by takové použití bylo v rozporu s ústavním zákonem o svobodě tisku nebo ústavním zákonem o svobodě projevu. Podle druhého pododstavce § 7 se některé články nařízení GDPR nepoužijí na zpracování osobních údajů prováděná zejména pro novinářské účely. Spor v původním řízení a předběžné otázky 23      Legal Newsdesk Sweden spravuje databázi Lexbase, která umožňuje mimo jiné vyhledávat osoby a podniky, proti nimž bylo vedeno trestní řízení před švédskými soudy. Tato databáze obsahuje osobní údaje. 24      ND, žalobce v původním řízení, byl dne 17. ledna 2011 odsouzen za trestný čin. 25      Legal Newsdesk Sweden zveřejnila tento rozsudek v databázi Lexbase, v níž byl přístupný až do února 2024. Ačkoli žalobce v původním řízení podal u této společnosti žádost o výmaz svých osobních údajů, tyto údaje nebyly vymazány okamžitě, ale až později na základě interní politiky týkající se uchovávání údajů. 26      Žalobou podanou k Attunda tingsrätt (Soud prvního stupně v Attundě, Švédsko), který je předkládajícím soudem, se ND domáhal toho, aby byla společnosti Legal Newsdesk Sweden z důvodu porušení GDPR uložena povinnost zaplatit mu náhradu újmy ve výši 300 000 švédských korun (SEK) (přibližně 26 000 eur) navýšenou o úroky. 27      Společnost Legal Newsdesk Sweden tuto žalobu zpochybnila a v této souvislosti poukazovala na osvědčení o ústavní ochraně na základě svobody projevu, tzv. utgivningsbevis, které bylo vydáno Myndigheten för press, radio och tv (Národní agentura pro tisk, rozhlas a televizi, Švédsko), které se vztahuje na informace zveřejňované v databázi Lexbase. Předkládající soud uvádí, že podle švédského práva se GDPR v takové situaci nepoužije, neboť právo na ochranu osobních údajů je zaručeno zejména ústavním zákonem o svobodě tisku a ústavním zákonem o svobodě projevu, které jako jediné právní prostředky stanoví možnost zahájení trestního řízení za pomluvu a žalobu na určení občanskoprávní odpovědnosti za pomluvu. 28      Po připomenutí obsahu čl. 85 odst. 1 a 2 GDPR a jeho bodu 153 odůvodnění předkládající soud uvádí, že toto nařízení výslovně opravňuje členské státy k tomu, aby stanovily odchylky nebo výjimky u zpracování osobních údajů mimo jiné „pro novinářské účely“. 29      Předkládající soud však poznamenává, že GDPR nedefinuje, co se rozumí zpracováním osobních údajů „pro novinářské účely“. Kromě toho uvádí, že podle Soudního dvora musí být sice tento pojem vykládán široce a za takové novinářské účely je třeba považovat činnosti, jejichž cílem je zpřístupňování informací, názorů nebo myšlenek veřejnosti, a to jakýmkoli způsobem přenosu, včetně údajů pocházejících z dokumentů, které jsou veřejné podle vnitrostátních právních předpisů, nebylo však dosud upřesněno, zda toto zpřístupňování informací předpokládá určitou redakční formu nebo úpravy těchto informací. 30      Za těchto podmínek se Attunda tingsrätt (Soud prvního stupně v Attundě) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1)      Umožňuje čl. 85 odst. 1 nařízení GDPR členským státům přijmout legislativní opatření nad rámec těch, která jsou povinny přijmout podle čl. 85 odst. 2 tohoto nařízení, týkající se zpracování osobních údajů pro jiné než novinářské účely nebo účely akademického, uměleckého či literárního projevu? 2)      Je-li odpověď na první otázku kladná, umožňuje čl. 85 odst. 1 nařízení GDPR uvedení práva na ochranu osobních údajů podle tohoto nařízení do souladu s právem na svobodu projevu a informací, čímž se rozumí, že jediným právním prostředkem nápravy, který má k dispozici osoba, jejíž osobní údaje jsou zpracovávány tak, že informace o odsouzeních v trestních věcech týkající se této osoby jsou zpřístupňovány veřejnosti na internetu za úplatu, je zahájení trestního řízení pro pomluvu nebo žaloba na náhradu újmy způsobené pomluvou? 3)      Je-li odpověď na první nebo druhou otázku záporná, může činnost spočívající ve zpřístupňování veřejných dokumentů ve formě rozhodnutí o odsouzeních v trestních věcech veřejnosti na internetu za úplatu, aniž by docházelo k redakčnímu zpracování či úpravě, představovat zpracování osobních údajů pro účely stanovené v čl. 85 odst. 2 nařízení GDPR?“ K předběžným otázkám K první otázce 31      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 85 odst. 1 GDPR vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členské státy přijaly na základě tohoto ustanovení legislativní opatření, která překračují rámec toho, co stanoví čl. 85 odst. 2 tohoto nařízení, když zavádějí výjimky z některých kapitol uvedeného nařízení pro zpracování osobních údajů, která sledují jiné než novinářské účely nebo účely akademického, uměleckého či literárního projevu, a to z důvodu, že tato opatření jsou nutná k zajištění souladu mezi právem na ochranu osobních údajů a právem na svobodu projevu a informací. 32      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustanovení článku 85 odst. 1 nařízení GDPR musí členské státy uvést do souladu s právem na svobodu projevu a informací, včetně zpracování pro novinářské účely a pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu prostřednictvím právních předpisů právo na ochranu osobních údajů podle tohoto nařízení. 33      V tomto ohledu je třeba na úvod připomenout, že podle ustálené judikatury nemůže být výsledkem výkladu ustanovení unijního práva odstranění jakéhokoli užitečného účinku jasného a přesného znění tohoto ustanovení. Proto se Soudní dvůr v případě, kdy smysl ustanovení unijního práva jednoznačně vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení, nemůže odchýlit od výkladu tohoto ustanovení pouze z hlediska jeho znění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2022, VYSOČINA WIND, C‑181/20, EU:C:2022:51, bod 39 a citovaná judikatura). 34      V projednávané věci je třeba uvést, že čl. 85 odst. 1 GDPR pouze stanoví, že členské státy uvedou prostřednictvím právních předpisů právo na ochranu osobních údajů podle tohoto nařízení do souladu s právem na svobodu projevu a informací, aniž stanoví, že toto vyvážení může mít za následek přijetí výjimek nebo odchylek od uvedeného nařízení. 35      Je pravda, jak v podstatě zdůraznil generální advokát v bodě 17 svého stanoviska, že z použití slova „včetně“ v čl. 85 odst. 1 GDPR jednoznačně vyplývá, že zpracování pro specifické účely v něm uvedená, a sice zpracování pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu představují pouze dílčí kategorii zpracování, která mohou být předmětem vyvážení, jež je stanoveno v uvedeném ustanovení. 36      Článek 85 odst. 1 GDPR však musí být vykládán ve světle čl. 85 odst. 2 tohoto nařízení, podle kterého pro zpracování pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu členské státy stanoví odchylky a výjimky z kapitol II až VII a z kapitoly IX uvedeného nařízení, pokud je to nutné k uvedení práva na ochranu osobních údajů do souladu se svobodou projevu a informací. 37      Ze znění čl. 85 odst. 1 a 2 GDPR tedy jasně vyplývá, že odstavec 1 tohoto článku sice stanoví obecné pravidlo, které ukládá členským státům, aby prostřednictvím právních předpisů uvedly právo na ochranu osobních údajů do souladu s právem na svobodu projevu a informací, včetně zpracování pro novinářské účely a pro účely akademického, uměleckého nebo literárního projevu, avšak zvláštní pravidlo uvedené v odstavci 2, podle kterého členské státy stanoví odchylky nebo výjimky z některých kapitol tohoto nařízení, pokud je to nutné k umožnění tohoto uvedení do souladu, platí pouze pro tyto specifické účely. 38      Tento výklad je potvrzen nejprve bodem 153 odůvodnění GDPR, podle kterého je cílem článku 85 tohoto nařízení umožnit členským státům stanovit odchylky nebo výjimky z některých ustanovení tohoto nařízení „výhradně“ v souvislosti se zpracováním osobních údajů pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu. 39      Dále je nutno uvést, že vzhledem k tomu, že čl. 85 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví meze pro odchylky nebo výjimky z některých kapitol téhož nařízení vyčerpávajícím způsobem, musí být tyto odchylky nebo výjimky vykládány restriktivně (obdobně viz rozsudek ze dne 30. dubna 2025, Inspektorat kam Visšija sadeben savet, C‑313/23, C‑316/23 a C‑332/23, EU:C:2025:303, bod 101, jakož i citovaná judikatura). 40      Nakonec je třeba připomenout, že sladění několika základních práv zaručených Listinou, jako je právo na ochranu osobních údajů a právo na svobodu projevu a informací, která jsou zaručena v článcích 8 a 11 Listiny, musí být provedeno v mezích spravedlivé rovnováhy mezi těmito právy [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2020, État luxembourgeois (Právní ochrana proti žádosti o informace v daňové oblasti), C‑245/19 a C‑246/19, EU:C:2020:795, bod 50, jakož i citovaná judikatura]. 41      Podle ustálené judikatury přitom platí, že v souladu se zásadou proporcionality předpokládá dosažení takové spravedlivé rovnováhy zohlednění funkce dotyčných základních práv ve společnosti [rozsudky ze dne 2. března 2023, Norra Stockholm Bygg, C‑268/21, EU:C:2023:145, bod 49, a ze dne 4. října 2024, Bezirkshauptmannschaft Landeck (Pokus o přístup k osobním údajům uloženým v mobilním telefonu), C‑548/21, EU:C:2024:830, bod 85, jakož i citovaná judikatura]. 42      Pokud se v této souvislosti unijní normotvůrce rozhodl v případě zpracování pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu, jak vyplývá ze znění čl. 85 odst. 2 GDPR, výslovně uložit členským státům povinnost, aby stanovily odchylky a výjimky z některých kapitol tohoto nařízení, jejichž rozsah se ovšem může v jednotlivých členských státech lišit, jakož i stanovit značný počet těchto kapitol, kterých se mohou tyto odchylky nebo výjimky týkat, učinil tak proto, že měl za to, že pouze projevy uskutečněné za těmito účely odůvodňují s ohledem na svou funkci v demokratické společnosti tak významné výjimky nebo odchylky od ustanovení uvedeného nařízení. 43      Z toho vyplývá, že vyvážení práva na ochranu osobních údajů podle GDPR a práva na svobodu projevu a informací, které má být provedeno v souladu čl. 85 odst. 1 tohoto nařízení prostřednictvím právních předpisů, nemůže vést k tomu, aby tyto státy na základě tohoto ustanovení stanovily odchylky nebo výjimky z uvedeného nařízení u zpracování osobních údajů, která sledují jiné než novinářské účely nebo účely akademického, uměleckého či literárního projevu. 44      S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 85 odst. 1 GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členské státy přijaly na základě tohoto ustanovení legislativní opatření, která překračují rámec toho, co stanoví čl. 85 odst. 2 tohoto nařízení, když zavádějí výjimky z některých kapitol tohoto nařízení pro zpracování osobních údajů, která sledují jiné než novinářské účely nebo účely akademického, uměleckého či literárního projevu, a to z důvodu, že tato opatření jsou nutná k zajištění souladu mezi právem na ochranu osobních údajů a právem na svobodu projevu a informací. K druhé otázce 45      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 85 odst. 1 GDPR vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby opatření přijatá členskými státy na jeho základě stanovila k dosažení souladu, který musí členské státy zajistit mezi právem na ochranu osobních údajů a právem na svobodu projevu a informací, že jedinými právními prostředky, které má k dispozici osoba, jež byla odsouzena v trestním řízení, pokud jsou osobní údaje týkající se těchto odsouzení za úplatu zpřístupněny veřejnosti na internetu, je možnost zahájení trestního řízení pro pomluvu nebo žaloba na náhradu újmy způsobené pomluvou. 46      V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 85 odst. 2 GDPR zmocňuje členské státy přijmout legislativní opatření odchylující se od kapitol II až VII a kapitoly IX tohoto nařízení, pokud je to nutné k uvedení práva na ochranu osobních údajů do souladu se svobodou projevu a informací. 47      Součástí kapitoly VIII GDPR jsou čl. 77 odst. 1, čl. 78 odst. 1 a 2, čl. 79 odst. 1 a čl. 82 odst. 1 GDPR, které upravují právní prostředky, jež musí mít daná osoba k dispozici v souvislosti se zpracováním svých osobních údajů, jako jsou údaje dotčené ve věci v původním řízení, a které zaručují zaprvé právo subjektů údajů podat stížnost u dozorového úřadu, zadruhé právo každé fyzické nebo právnické osoby na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká, zatřetí právo na účinnou soudní ochranu každého, kdo se domnívá, že jeho práva podle tohoto nařízení byla porušena v důsledku zpracování jeho osobních údajů správcem nebo zpracovatelem v rozporu s uvedeným nařízením, jakož i začtvrté právo každého, kdo utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu v důsledku porušení téhož nařízení, získat od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy. 48      Vzhledem k tomu, že tato kapitola VIII není uvedena mezi kapitolami obsaženými v čl. 85 odst. 2 GDPR, je z toho třeba vyvodit, že jelikož čl. 85 odst. 1 tohoto nařízení neumožňuje členským státům stanovit výjimky nebo odchylky stanovené v tomto čl. 85 odst. 2 pro zpracování osobních údajů pro jiné účely, než které jsou uvedeny v posledně uvedeném odstavci, nemůže jim tím spíše umožnit odchýlit se od čl. 77 odst. 1, čl. 78 odst. 1 a 2, čl. 79 odst. 1 a čl. 82 odst. 1 uvedeného nařízení. 49      Z důvodu, že GDPR neobsahuje ustanovení týkající se procesních podmínek pro uplatnění opravných prostředků stanovených tímto nařízením, musí členské státy v souladu se zásadou procesní autonomie tyto podmínky stanovit, avšak tyto podmínky nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti), a nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. září 2025, Quirin Privatbank, C‑655/23, EU:C:2025:655, bod 66 a citovaná judikatura). 50      Naproti tomu, jelikož čl. 77 odst. 1, čl. 78 odst. 1 a 2, čl. 79 odst. 1, jakož i čl. 82 odst. 1 GDPR, které jsou přímo použitelné, přiznávají subjektům údajů právo podat opravné prostředky, které jsou v nich stanoveny, nemohou členské státy podřídit využití těchto prostředků jiným hmotněprávním podmínkám, než jsou ty, které vyplývají z tohoto nařízení. 51      S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 85 odst. 1 GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby opatření přijatá členskými státy na jeho základě stanovila k dosažení souladu, který musí členské státy zajistit mezi právem na ochranu osobních údajů a právem na svobodu projevu a informací, že jedinými právními prostředky, které má k dispozici osoba, jež byla odsouzena v trestním řízení, pokud jsou osobní údaje týkající se těchto odsouzení za úplatu zpřístupněny veřejnosti na internetu, je možnost zahájení trestního řízení pro pomluvu nebo žaloba na náhradu újmy způsobené pomluvou. K třetí otázce K přípustnosti 52      Bulharská vláda tvrdí, že třetí otázka je nepřípustná, neboť skutečnosti popsané v předkládacím rozhodnutí neumožňují jasně určit účel zpracování osobních údajů, o něž se jedná ve věci v původním řízení, ani posoudit, zda jsou tato zpracování v souladu s článkem 10 GDPR. 53      Podle ustálené judikatury platí, že se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jedná-li se o hypotetický problém nebo také nedisponuje-li Soudní dvůr skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny [rozsudek ze dne 18. června 2024, Bundesrepublik Deutschland (Účinek rozhodnutí o přiznání postavení uprchlíka), C‑753/22, EU:C:2024:524, bod 44 a citovaná judikatura]. 54      Pokud jde konkrétně o posledně uvedený případ, podle ustálené judikatury, která se odráží v čl. 94 písm. a) a b) jednacího řádu Soudního dvora, vyžaduje nezbytnost dospět k takovému výkladu unijního práva, který bude pro vnitrostátní soud užitečný, zejména to, aby tento soud jednak uvedl relevantní skutečnosti nebo alespoň uvedl skutkové okolnosti, na nichž jsou otázky založeny, a jednak vymezil právní rámec, do něhož spadají otázky, které pokládá (rozsudek ze dne 12. března 2026, Marhaux, C‑150/25, EU:C:2026:188, bod 27 a citovaná judikatura). 55      V projednávané věci se třetí otázka týká výkladu pojmu „novinářské účely“ uvedeného v čl. 85 odst. 2 GDPR, a tedy výkladu ustanovení unijního práva. Pro odpověď na tuto otázku však podle všeho není nezbytné znát účel zpracování osobních údajů dotčených ve věci v původním řízení, ani posoudit, zda jsou tato zpracování v souladu s článkem 10 tohoto nařízení. 56      Vzhledem k tomu, že ze spisu navíc zjevně nevyplývá, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, je třeba třetí otázku prohlásit za přípustnou. K věci samé 57      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 85 odst. 2 GDPR vykládán v tom smyslu, že poskytování veřejných dokumentů, a sice odsuzujících rozsudků, veřejnosti na internetu za úplatu, aniž jsou tyto dokumenty jakkoli upraveny nebo redigovány, lze považovat za zpracování osobních údajů pro „novinářské účely“ ve smyslu tohoto ustanovení. 58      S ohledem na judikaturu Soudního dvora, podle níž má pojem „zpracování“ ve smyslu čl. 4 bodu 2 GDPR široký dosah (rozsudek ze dne 5. prosince 2023, Nacionalinis visuomenės sveikatos centras, C‑683/21, EU:C:2023:949, bod 50 a citovaná judikatura), je třeba na úvod konstatovat, že zpřístupnění veřejných dokumentů ve formě odsuzujících rozsudků veřejnosti na internetu musí být považováno za zpracování osobních údajů ve smyslu GDPR. 59      Jak přitom bylo připomenuto v bodě 36 tohoto rozsudku, pokud je takové zpracování prováděno pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu, stanoví členské státy podle čl. 85 odst. 2 GDPR odchylky nebo výjimky z kapitol II až VII a kapitoly IX tohoto nařízení, pokud jsou nutné pro uvedení práva na ochranu osobních údajů do souladu se svobodou projevu a informací. 60      Je pravda, že ani čl. 85 odst. 2 GDPR ani žádné jiné ustanovení tohoto nařízení neobsahuje definici pojmu „novinářské účely“ nebo výslovný odkaz na právo členských států, které by umožnilo určit smysl nebo dosah tohoto pojmu. 61      Je však třeba uvést, že podle judikatury Soudního dvora týkající se pojmu „žurnalistika“ použitého v článku 9 směrnice 95/46, kterou lze použít na výklad pojmu „pro novinářské účely“, jenž je uveden v čl. 85 odst. 2 GDPR, lze činnosti kvalifikovat jako „činnosti žurnalistiky“, jestliže je jejich účelem zpřístupnit veřejnosti informace, názory či myšlenky, ať již je způsob přenosu jakýkoli (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, bod 61). 62      Z bodu 153 odůvodnění GDPR navíc vyplývá, že aby byl zohledněn význam práva na svobodu projevu v každé demokratické společnosti, je třeba vykládat pojmy související s touto svobodou, například žurnalistika, šířeji. 63      Z tohoto bodu 153 odůvodnění rovněž vyplývá, že výjimky a odchylky podle čl. 85 odst. 2 GDPR mají za cíl uvést právo na ochranu osobních údajů do souladu s právem na svobodu projevu a informací zakotveným v článku 11 Listiny. 64      Ačkoli musí být pojem „pro novinářské účely“ obsažený v čl. 85 odst. 2 GDPR vykládán široce, nic to nemění na tom, že tento výklad nemůže zahrnovat jakoukoli formu projevu, ale musí být chápán takovým způsobem, který zohledňuje, čím se projev novinářské činnosti odlišuje z hlediska způsobů jeho vytváření od jiných forem projevu, a to s ohledem na úlohu, kterou tento pojem hraje v celkové systematice tohoto ustanovení. 65      Pro účely výkladu článku 11 Listiny je třeba podle jejího čl. 52 odst. 3 zohlednit judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která se týká článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, bod 67 a citovaná judikatura). 66      Zaprvé je nesporné, že novinářská činnost předpokládá pravidelné nebo profesionální redakční zpracovávání nebo úpravu zveřejňovaných informací, názorů nebo myšlenek, nebo přinejmenším poskytování těchto informací, názorů nebo myšlenek v souladu s redakčními rozhodnutími (obdobně v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 17. ledna 2023, Axel Springer SE v. Německo, CE:ECHR:2023:0117JUD000896418, bod 33, a rozsudek ESLP ze dne 5. dubna 2022, NIT S. R. L. v. Moldavská republika, CE:ECHR:2022:0405JUD002847012, bod 193). 67      Zadruhé, i když novinářská činnost spočívá ve zveřejňování názorů nebo myšlenek, předpokládá, že faktická tvrzení, o něž se takové názory nebo myšlenky opírají, byla ověřena, aby byla dostatečně spolehlivá (obdobně viz rozsudek ESLP ze dne 21. ledna 1999, Fressoz a Roire v. Francie, CE:ECHR:1999:0121JUD002918395, body 52 a 54, jakož i rozsudek ESLP ze dne 16. března 2017, Ólafsson v. Island, CE:ECHR:2017:0316JUD005849313, bod 53). 68      A zatřetí, aby mohla být vykonávaná činnost považována za „novinářskou“, musí podléhat povinnosti dodržovat profesní a etická pravidla novinářského povolání (obdobně viz rozsudek ESLP ze dne 27. června 2017, Satakunnan Markkinapörssi Oy a Satamedia Oy v. Finsko, CE:ECHR:2017:0627JUD000093113, body 183 a 186, jakož i rozsudek ESLP ze dne 28. června 2018, M. L. a W. W. v. Německo, CE:ECHR:2018:0628JUD006079810, bod 105). 69      Naproti tomu, protože pojem „žurnalistika“ musí být vykládán široce, jak vyplývá z bodu 62 tohoto rozsudku, skutečnost, že dotyčná činnost, v jejímž rámci dochází ke zpracování údajů, je prováděna na internetu za úplatu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Satakunnan Markkinapörssi a Satamedia, C‑73/07, EU:C:2008:727, body 59 až 62), ani skutečnost, že se tato zpracování týkají odsouzení za trestné činy, samy o sobě nevylučují, že uvedená zpracování mohou být prováděna „pro novinářské účely“. 70      Je totiž pravda, že povaha osobních údajů, jichž se zpracování týká, především jejich případná citlivost, jakož i povaha a konkrétní způsoby tohoto zpracování, zejména počet osob, které mají k těmto údajům přístup, jakož i podmínky přístupu k nim, musí být zohledněny za účelem posouzení, zda ochrana práva na svobodu projevu a informací, a především ta, které požívají novináři, umožňuje odůvodnit odchylku od některých ustanovení GDPR (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 2024, Landeshauptstadt Wiesbaden, C‑61/22, EU:C:2024:251, bod 106) a zejména článku 10, který zavádí zvláštní ochranu pro zpracování osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů. Okolnost, že se zpracování týká takových údajů, však nemá vliv na určení, zda lze mít před tímto posouzením za to, že bylo provedeno pro „novinářské účely“. 71      Je však třeba ještě poukázat na to, že čl. 85 odst. 2 GDPR odkazuje na zpracování osobních údajů nikoli v rámci novinářské činnosti, ale prováděné „pro novinářské účely“. Pojem „účely“ přitom znamená, že se zpracování osobních údajů, na která se může vztahovat toto ustanovení, neomezují na zpracování, k nimž dochází ve fázi zveřejnění informací, názorů nebo myšlenek, a která spočívají v tom, že v této souvislosti dochází k poskytování osobních údajů, ale že zahrnují rovněž zpracování nezbytná pro takové zveřejnění (obdobně viz rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C‑302/20, EU:C:2022:190, body 64 a 67 až 69). 72      Vzhledem k tomu, že novinářská práce zahrnuje výběr a prioritizaci shromážděných informací, lze za zpracování prováděné „pro novinářské účely“ ve smyslu čl. 85 odst. 2 GDPR považovat nejen různá zpracování osobních údajů nezbytná pro zveřejnění informací, názorů nebo myšlenek, ale rovněž taková zpracování, která se týkala osobních údajů obsažených v informacích, které nakonec nebyly po tomto výběru použity. 73      Aby tedy zpracování osobních údajů spadalo pod pojem „novinářské účely“ ve smyslu tohoto ustanovení, musí mít za cíl veřejné zpřístupňování informací, názorů nebo myšlenek, které je v souladu s profesními a etickými pravidly, a to po redakční práci nebo úpravách, nebo alespoň v souladu s redakční politikou a po ověření dotčených faktických tvrzení. 74      Taková činnost, jako je činnost dotčená ve věci v původním řízení, spočívající v tom, že jsou veřejnosti na internetu za úplatu zpřístupňovány veřejné dokumenty týkající se odsouzení za trestný čin, však podle všeho nevyžaduje redakční práci nebo úpravu, ani se nejeví, že je prováděna v souladu s redakční politikou, což však musí ověřit předkládající soud. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, ani nevyplývá, že se na společnost Legal Newsdesk Sweden vztahují taková profesní a etická pravidla novinářské práce, což musí rovněž ověřit předkládající soud. 75      Je pravda, že tyto dokumenty mohou představovat užitečné informace pro účely novinářské činnosti. Nic to však nemění na tom, že zpracování osobních údajů, která zahrnují mimo jiné poskytování takových dokumentů veřejnosti, lze považovat za zpracování „pro novinářské účely“ ve smyslu článku 85 GDPR pouze tehdy, jsou-li takové dokumenty určeny výlučně pro takovou činnost. 76      Ve věci v původním řízení však ze skutečností obsažených ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že přístup k dokumentům týkajícím se odsouzení subjektů údajů v trestních věcech má jakákoli osoba, která použije dotčenou databázi, a to pod jedinou podmínkou, kterou je úhrada poplatku, což však musí ověřit předkládající soud, takže zpracování osobních údajů za účelem umožnění takového přístupu, jako je zpřístupnění osobních údajů obsažených v těchto dokumentech, nelze považovat za zpracování pro novinářské účely. 77      S ohledem na výše uvedené je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 85 odst. 2 GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že poskytování veřejných dokumentů, a sice odsuzujících rozsudků, veřejnosti na internetu za úplatu lze považovat za zpracování osobních údajů „pro novinářské účely“ ve smyslu tohoto ustanovení pouze tehdy, pokud je jeho cílem veřejné zpřístupňování informací, názorů nebo myšlenek, které je v souladu s profesními a etickými pravidly novinářské práce, a to po redakční práci nebo úpravách, nebo alespoň v souladu s redakční politikou a po ověření dotčených faktických tvrzení. K nákladům řízení 78      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr rozhodl takto: 1)      Článek 85 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členské státy přijaly na základě tohoto ustanovení legislativní opatření, která překračují rámec toho, co stanoví čl. 85 odst. 2 tohoto nařízení, když zavádějí výjimky z některých kapitol uvedeného nařízení pro zpracování osobních údajů, která sledují jiné než novinářské účely nebo účely akademického, uměleckého či literárního projevu, a to z důvodu, že tato opatření jsou nutná k zajištění souladu mezi právem na ochranu osobních údajů a právem na svobodu projevu a informací. 2)      Článek 85 odst. 1 nařízení 2016/679 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby opatření přijatá členskými státy na jeho základě stanovila k dosažení souladu, který musí členské státy zajistit mezi právem na ochranu osobních údajů a právem na svobodu projevu a informací, že jedinými právními prostředky, které má k dispozici osoba, jež byla odsouzena v trestním řízení, pokud jsou osobní údaje týkající se těchto odsouzení za úplatu zpřístupněny veřejnosti na internetu, je možnost zahájení trestního řízení pro pomluvu nebo žaloba na náhradu újmy způsobené pomluvou. 3)      Článek 85 odst. 2 nařízení 2016/679 musí být vykládán v tom smyslu, že poskytování veřejných dokumentů, a sice odsuzujících rozsudků, veřejnosti na internetu za úplatu lze považovat za zpracování osobních údajů „pro novinářské účely“ ve smyslu tohoto ustanovení pouze tehdy, pokud je jeho cílem veřejné zpřístupňování informací, názorů nebo myšlenek, které je v souladu s profesními a etickými pravidly novinářské práce, a to po redakční práci nebo úpravách, nebo alespoň v souladu s redakční politikou a po ověření dotčených faktických tvrzení. Podpisy *      Jednací jazyk: švédština.