C-201/10
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. května 2011
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku K první otázce „21) Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je v rozporu se zásadou právní jistoty, že v kontextu ochrany finančních zájmů Unie definovaných v nařízení č. 2988/95 může být ‚delší‘ promlčecí lhůta ve smyslu čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení stanovena na základě analogického uplatňování obecné vnitrostátní úpravy promlčecí lhůty v oblasti vrácení neoprávněně přiznané vývozní náhrady. 22) Úvodem je třeba konstatovat, stejně jako učinil předkládající soud, že podstatou třetí předběžné otázky položené ve výše uvedených spojených věcech C-278/07 až C-280/07 Soudnímu dvoru bylo, zda může ‚delší‘ vnitrostátní promlčecí lhůta ve smyslu čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95 vyplývat z obecného předpisu, který tomuto nařízení předcházel. Soudní dvůr však nebyl přímo tázán na to, co je nastoleno v projednávané předběžné otázce týkající se způsobů použití takového předpisu, a to konkrétně analogického použití obecné právní úpravy na zvláštní spory týkající se vrácení neoprávněně přiznaných vývozních náhrad, k němuž dochází nikoli z vůle zákonodárce, ale z rozhodnutí soudu. 23) Za takové situace, jako je situace dotčená v původním řízení, kdy k nesrovnalostem vytýkaným hospodářským subjektům došlo v roce 1993 v době účinnosti vnitrostátního předpisu stanovícího třicetiletou promlčecí lhůtu, mohlo během roku 1997 při uplatnění čtyřleté promlčecí lhůty stanovené v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95 dojít k promlčení práva vnitrostátních orgánů domáhat se navrácení neoprávněně získaných částek z důvodu takových nesrovnalostí, jestliže nebyl proveden úkon, jehož účinkem bylo přerušení promlčecí lhůty, avšak jedině za podmínky, že členský stát, v němž k nesrovnalostem došlo, nevyužil možnosti, která se mu nabízí v čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení ...2) 24) Přijetím nařízení č. 2988/95 a zejména jeho čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce zákonodárce Unie zamýšlel ustanovit obecné pravidlo promlčení použitelné pro danou oblast, jímž zamýšlel jednak vymezit minimální dobu použitelnou ve všech členských státech, jednak vzdát se možnosti vymáhat částky neoprávněně získané z rozpočtu Unie po uplynutí období čtyř let od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti postihující sporné platby ...3) 25) Poněvadž zákonodárce Unie výslovně stanovil, že členské státy mohou uplatňovat delší promlčecí lhůtu než onu minimální čtyřletou, je však nutno konstatovat, že zmíněný zákonodárce nezamýšlel sjednotit lhůty použitelné v této oblasti, a proto ani nemohl vstup nařízení č. 2988/95 v platnost přinutit členské státy k tomu, aby promlčecí lhůty, které v minulosti uplatňovaly při neexistenci předchozí unijní úpravy v této oblasti, zkrátily na čtyři roky. 26) V rámci možnosti stanovené v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95 si členské státy ponechávají širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o stanovení delších promlčecích lhůt, které zamýšlejí uplatňovat v případě nesrovnalosti poškozující finanční zájmy Unie ...4) ... 28) Ve věcech v původním řízení, jak uvádí i sám předkládající soud, německé soudy i po vstupu nařízení č. 2988/95 v platnost nadále uplatňovaly na právo domáhat se vrácení náhrad, jež subjekty získaly neoprávněně, třicetiletou promlčecí lhůtu vyplývající z § 195 BGB. 29) Tím, že na třetí otázku položenou Bundesfinanzhof ve výše uvedených věcech C-278/07 až C-280/07 odpověděl Soudní dvůr tak, že delší promlčecí lhůty, které mohou členské státy uplatňovat podle čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95, mohou vyplývat z obecných předpisů, které existovaly před datem přijetí tohoto nařízení, tomuto soudu sice nepřímo, ale nutně potvrdil, že uvedené státy mohou takové delší lhůty uplatňovat prostřednictvím soudní praxe, kterou německé soudy kvalifikují jako analogické použití a která spočívá v tom, že soudy používají na vrácení neoprávněně přiznaných výhod obecný předpis stanovící delší než čtyřletou promlčecí lhůtu. 30) Taková praxe je z hlediska práva Unie a konkrétně čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95 v zásadě přípustná ...5) Je však nutné, aby byla v souladu s obecnými zásadami práva Unie, mezi které patří zásada právní jistoty ...6) 31) K tomuto žalobkyně v původním řízení zejména uvádí, že poté, co v německém právním řádu vstoupila v platnost přímo účinná obecná úprava promlčení stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95, která v tomto právním řádu zaplnila místo chybějící zvláštní úpravy v této oblasti, vnitrostátní orgány a soudy již neměly důvod a nemohly při neexistenci vnitrostátní právní úpravy umožňující jim takový postup, dále pokračovat v analogickém uplatňování obecné úpravy promlčení vycházející z BGB na stíhání ‚nesrovnalostí‘ ve smyslu tohoto nařízení. 32) K tomu je třeba uvést, že v otázce stíhání nesrovnalostí ohrožujících finanční zájmy Unie a vedoucích k uložení takových správních opatření, jako je povinnost subjektu vrátit neoprávněně přiznané výhody, zásada právní jistoty zejména vyžaduje, aby situaci tohoto subjektu s ohledem na jeho práva a povinnosti vůči vnitrostátnímu orgánu nebylo možné časově neomezeně zpochybňovat ...7) a proto se musí při stíhání takových nesrovnalostí uplatnit promlčecí lhůta, která musí být stanovena předem, aby byla naplněna její funkce zaručit právní jistotu ...8) Z toho plyne, že analogické uplatnění promlčecí lhůty musí být ve všech případech pro jednotlivce dostatečně předvídatelné ...9) 33) Pro takový subjekt je jistě jednodušší určit promlčecí lhůtu použitelnou pro stíhání nesrovnalosti, které se dopustil, pokud je taková lhůta a její použití v oblasti, do níž tato nesrovnalost spadá, definována vnitrostátním zákonodárcem ve zvláště použitelné úpravě v dotčené oblasti. Pokud však, jak se tomu zdá být v případě věcí v původním řízení, vnitrostátní zákonodárce nepřijal zvláštní úpravu použitelnou pro takovou oblast, jako je vrácení neoprávněně přiznaných vývozních náhrad ohrožujících rozpočet Unie, zásadě právní jistoty v zásadě neodporuje, aby vnitrostátní správní a soudní orgány pokračovaly v souladu se zavedenou soudní praxí, která je takovému subjektu známa, v analogickém uplatňování obecné promlčecí lhůty stanovené v občanskoprávním předpise, která je delší než čtyřletá lhůta stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95. 34) Takové uplatňování však neodporuje zásadě právní jistoty pouze v případě, že vychází ze soudní praxe, která je dostatečně předvídatelná. K tomuto postačí připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší konstatovat v rámci tohoto řízení o předběžné otázce, zda taková soudní praxe existuje či nikoli. 35) Vzhledem k výše uvedenému je třeba odpovědět na první otázku, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věcech v původním řízení, není v zásadě v rozporu se zásadou právní jistoty, že v kontextu ochrany finančních zájmů Unie definovaných nařízením č. 2988/95 a při použití čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení vnitrostátní soudy a orgány členského státu ve sporech týkajících se vrácení neoprávněně získané vývozní náhrady analogicky uplatňují promlčecí lhůtu vycházející z obecného vnitrostátního předpisu za podmínky, že takové uplatnění vyplývající ze soudní praxe je dostatečně předvídatelné, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.“ Ke druhé otázce „36) Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda v rámci uskutečňování možnosti, která je členským státům dána v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95, odporuje zásadě proporcionality, že se ve sporech týkajících se vrácení neoprávněně získaných náhrad uplatní třicetiletá promlčecí lhůta. 37) Jak vyplývá z bodů 26 a 30 tohoto rozsudku, i když si v rámci možnosti stanovené v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95 členské státy ponechávají širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o stanovení delších promlčecích lhůt, které zamýšlejí uplatňovat v případě nesrovnalostí poškozujících finanční zájmy Unie, musí tyto státy přesto dodržovat obecné zásady práva Unie, a konkrétně zásadu proporcionality. 38) Pokud jde o ‚delší‘ vnitrostátní promlčecí lhůtu ve smyslu čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95, nesmí tato lhůta zejména zjevně překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle ochrany finančních zájmů Unie ...10) 39) K tomu je třeba uvést, že delší promlčecí lhůty, které členské státy takto uplatňují na základě čl. 3 odst. 3 nařízení 2988/95, se v jednotlivých členských státech velmi liší, což z velké části závisí na jejich právní tradici i na tom, jak je v jednotlivých právních řádech vnímána doba, která je nezbytná a postačující správním orgánům k tomu, aby řádným způsobem stíhaly nesrovnalosti ohrožující vnitrostátní veřejné orgány a rozpočet. 40) Skutečnost, že v rámci možnosti stanovené tímto ustanovením jeden členský stát stanoví kratší promlčecí lhůty, než jsou lhůty v jiném členském státě, neznamená, že posledně jmenované lhůty jsou nepřiměřené ...11) 41) Rovněž je třeba uvést, že není vyloučeno, že se pravidlo stanovící třicetiletou promlčecí lhůtu, které vychází z ustanovení občanského práva, může jevit jako nezbytné a přiměřené zejména v rámci sporů mezi soukromými vnitrostátním zákonodárcem. 42) Posouzení takové úpravy promlčení z hlediska zásady proporcionality se však liší, pokud je taková úprava používána analogicky za účelem dosažení odlišného cíle, než je ten, který vedl k jejímu přijetí vnitrostátním zákonodárcem, a ve věcech v původním řízení konkrétně za účelem dosažení cíle definovaného zákonodárcem Unie. 43) Z hlediska cíle ochrany finančních zájmů Unie, u něhož podle zákonodárce Unie čtyřletá či dokonce tříletá promlčecí lhůta již sama o sobě postačuje k tomu, aby umožnila vnitrostátním orgánům stíhat nesrovnalosti poškozující tyto finanční zájmy, které mohou vést k přijetí takového opatření, jako je rozhodnutí o navrácení neoprávněně přiznané výhody, se však jeví, že ponechat uvedeným orgánům třicetiletou lhůtu překračuje meze toho, co je nezbytné pro správu postupující s řádnou péčí. 44) Je na místě uvést, že takový správní orgán váže obecná povinnost řádné péče při ověřování správnosti plateb, které uskutečňuje a které zatěžují rozpočet Unie, jelikož členské státy váže povinnost obecné péče podle čl. 4 odst. 3 SEU, ze které vyplývá, že tyto státy musí neprodleně přijímat opatření směřující k napravení nesrovnalostí ...12) 45) Připustit za takových podmínek, aby měly členské státy možnost stanovit zmíněným správním orgánům lhůtu k jednání v takové délce, jakou nabízí úprava třicetileté promlčecí lhůty, by podporovalo zpomalení postupu vnitrostátních orgánů při stíhání ‚nesrovnalostí‘ ve smyslu čl. 1 nařízení č. 2988/95 a vystavilo by subjekty dlouhému období právní nejistoty a riziku, že po uplynutí takové doby již nebudou schopny předložit důkaz o správnosti dotčených operací. 46) V každém případě je na místě zdůraznit, že i kdyby se z pohledu vnitrostátních orgánů jevila taková čtyřletá promlčecí lhůta, jako je lhůta stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95, příliš krátká na to, aby jim umožnila stíhat složitější nesrovnalosti, může se vnitrostátní zákonodárce v rámci možnosti stanovené v odst. 3 zmíněného článku vždy rozhodnout pro přijetí úpravy stanovící delší promlčecí lhůtu přizpůsobenou tomuto druhu nesrovnalostí. 47) Vzhledem k výše uvedenému je na místě odpovědět na druhou otázku, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věcech v původním řízení, odporuje zásadě proporcionality, že se v rámci uskutečňování možnosti, která je členským státům dána v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95, uplatňuje na spory týkající se vrácení neoprávněně přiznaných náhrad třicetiletá promlčecí lhůta.“ Ke třetí otázce „48) Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda v případě, že se použití úpravy stanovící třicetiletou promlčecí lhůtu může v záležitostech stíhání ‚nesrovnalostí‘ ve smyslu čl. 1 nařízení č. 2988/95 jevit jako nepřiměřené z hlediska cíle ochrany finančních zájmů Unie, odporuje zásadě právní jistoty, že vnitrostátní soud může rozhodnout o zkrácení takové třicetileté promlčecí lhůty, v tomto případě až na deset let, namísto toho, aby použil úpravu čtyřleté promlčecí lhůty stanovenou v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95. 49) Není vyloučeno, že v situaci, kdy vnitrostátní soudy nemají k dispozici žádnou jinou použitelnou úpravu promlčení, tíhnou k tomu vykládat úpravu stanovící třicetiletou promlčecí lhůtu v tom smyslu, že uvedenou lhůtu zkrátí, aby vyhověly požadavkům práva Unie. 50) V takové situaci, jako je situace dotčená ve věcech v původním řízení, která spadá do působnosti nařízení č. 2988/95, je však třeba konstatovat, že při neexistenci vnitrostátních právních předpisů, které lze legálně použít a které stanoví delší promlčecí lhůtu, čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95 v každém případě stanoví čtyřletou promlčecí lhůtu a zůstává přímo použitelný v členských státech, včetně oblasti vývozních náhrad pro zemědělské produkty ...13) 51) Za okolností, kdy se použití obecné promlčecí lhůty na spory týkající se vrácení neoprávněně přiznaných náhrad před vstupem nařízení č. 2988/95 v platnost jeví jako nepřiměřené z hlediska cíle ochrany finančních zájmů Unie, musí být od takové úpravy odhlédnuto a jak vyplývá i z bodu 34 ... [rozsudku ve spojených věcech C-278/07 až C-280/07, Josef Vosding Schlacht-, Kühl- und Zerlegebetrieb a další] ... uplatní se obecná promlčecí lhůta stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95, jelikož rovněž dopadá na nesrovnalosti, k nimž došlo před vstupem tohoto nařízení v platnost s tím, že se začne počítat od data, kdy k dotčeným nesrovnalostem došlo. 52) Pokud by v takové situaci mělo být vnitrostátním soudům umožněno v kontextu nařízení č. 2988/95 danou promlčecí lhůtu, kterou až do této doby uplatňovaly, zkrátit takovým způsobem, aby její délka odpovídala zásadě proporcionality, i když mají tyto soudy k dispozici úpravu promlčení vycházející z práva Unie, která je v jejich právním řádu přímo použitelná, byla by tímto porušena zásada, že promlčecí lhůta musí být stanovena předem, aby byla naplněna její funkce zaručit právní jistotu ... a že analogické uplatnění promlčecí lhůty musí být ve všech případech pro jednotlivce dostatečně předvídatelné ...14) 53) V takové situaci, jak bylo připomenuto v bodě 46 tohoto rozsudku, se však vnitrostátní zákonodárce v rámci možnosti stanovené v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95 může vždy rozhodnout pro přijetí úpravy stanovící delší promlčecí lhůtu. 54) Vzhledem k výše uvedenému je na třetí otázku třeba odpovědět, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věcech v původním řízení, je v rozporu se zásadou právní jistoty, že může být ‚delší‘ promlčecí lhůta ve smyslu čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2988/95 stanovena na základě obecné promlčecí lhůty zkrácené rozhodnutím soudu takovým způsobem, aby uplatňování posledně uvedené lhůty neodporovalo zásadě proporcionality, jelikož za takových okolností se v každém případě uplatní čtyřletá promlčecí lhůta stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95.“
Poučení
Skutkové a právní okolnosti Otázky vnitrostátního soudu Výrok rozsudku
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.