C-234/25

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

9. července 2026(*) „ Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Práva spotřebitelů – Směrnice 2011/83/ES – Výjimky z práva odstoupit od smlouvy – Smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči – Článek 16 první pododstavec písm. m) – Předplatné streamingové služby (streamingu) – Poskytování digitálních služeb – Dynamická nabídka, která přesahuje pouhé stabilní a případně nepřetržité zpřístupnění konkrétního obsahu“ Ve věci C‑234/25, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soudní dvůr, Rakousko) ze dne 19. března 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 27. března 2025, v řízení Sky Österreich Fernsehen GmbH proti Verein für Konsumenteninformation SOUDNÍ DVŮR (první senát), ve složení: F. Biltgen, předseda senátu, I. Ziemele, A. Kumin, S. Gervasoni a M. Bošnjak (zpravodaj), soudci, generální advokát: M. Szpunar, za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za Sky Österreich Fernsehen GmbH: G. Staber, Rechtsanwältin, –        za Verein für Konsumenteninformation, A. M. Kosesnik-Wehrle, H. Kosesnik-Wehrle a S. Langer, Rechtsanwälte, –        za italskou vládu: S. Fiorentino, jako zmocněnec, ve spolupráci s: I. Fresu, procuratore dello Stato, a D. G. Pintus, avvocato dello Stato, –        za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec, –        za Evropskou komisi: P. Kienapfel a I. Rubene, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 26. února 2026, vydává tento Rozsudek 1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodu 11 a čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64). 2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Sky Österreich Fernsehen GmbH (dále jen „Sky Österreich“) a Verein für Konsumenteninformation (dále jen „VKI“) ve věci existence práva odstoupit od smlouvy na straně spotřebitelů, kteří uzavřeli předplatné na streamingovou službu (streaming) nabízenou Sky Österreich. Právní rámec Unijní právo –       Směrnice 2011/83 3        V bodech 4 a 19 odůvodnění směrnice 2011/83 ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161 ze dne 27. listopadu 2019 (Úř. věst. 2019, L 328, s. 7) (dále jen „směrnice 2011/83“), je uvedeno: „(4)      [...] Harmonizace určitých aspektů spotřebitelských smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory je nezbytná pro podporu skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků při současném zajištění dodržování zásady subsidiarity. […] (19)      Digitálním obsahem se rozumí data, která jsou vyprodukována a dodána v digitální podobě, jako jsou např. počítačové programy, aplikace, hry, hudba, videa či texty, bez ohledu na to, zda jsou získána stahováním, metodou streamingu, z hmotného nosiče či jiným způsobem. Smlouvy o poskytování digitálního obsahu by měly spadat do oblasti působnosti této směrnice. Pokud je digitální obsah poskytnut na hmotném nosiči, jako jsou disky CD či DVD, měl by být považován za zboží ve smyslu této směrnice. Obdobně jako smlouvy týkající se dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství, a tepla z dálkového vytápění, neměly by být ani smlouvy týkající se digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, klasifikovány pro účely této směrnice jako kupní smlouvy ani jako smlouvy o poskytování služeb. V případě takových smluv by spotřebitel měl mít právo odstoupit od smlouvy, ledaže by souhlasil se zahájením jejího plnění během lhůty pro odstoupení od smlouvy a vzal na vědomí, že následkem toho ztratí právo odstoupit od dané smlouvy. […]“ 4        V článku 1 směrnice 2011/83, nadepsaném „Předmět“, je stanoveno: „Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.“ 5        V článku 2 této směrnice, nadepsaném „Definice“, je stanoveno: „Pro účely této směrnice se rozumí: […] 7)      ‚smlouvou uzavřenou na dálku‘ jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku. […] 11)      ‚digitálním obsahem‘ digitální obsah ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 [ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb (Úř. věst. 2019, L 136, s. 1)]. […] 16)      ‚digitální službou‘ digitální služba ve smyslu v čl. 2 bodu 2 směrnice [2019/770]; […]“ 6        V článku 9 téže směrnice, nadepsaném „Právo odstoupit od smlouvy“, je v odstavci 1 stanoveno: „S výhradou výjimek uvedených v článku 16 je spotřebiteli poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory bez uvedení důvodu a bez vzniku jiných nákladů než těch, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 2 a článku 14.“ 7        V článku 14 uvedené směrnice, nadepsaném „Závazky spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy“, je v odstavci 3 stanoveno: „Pokud spotřebitel uplatní právo odstoupit od smlouvy po předložení žádosti podle čl. 7 odst. 3 nebo čl. 8 odst. 8, zaplatí obchodníkovi částku úměrnou rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem smlouvy. Úměrná částka, kterou má spotřebitel zaplatit obchodníkovi, se vypočítá na základě celkové ceny dohodnuté ve smlouvě. Je-li celková cena nepřiměřeně vysoká, úměrná částka se vypočítá na základě tržní hodnoty dodaného zboží nebo poskytnuté služby.“ 8        V článku 16 směrnice 2011/83, nadepsaném „Výjimky z práva odstoupit od smlouvy“, je v prvním pododstavci písm. m) stanoveno: „Členské státy nestanoví právo odstoupit od smlouvy vymezené v článcích 9 až 15 v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory, pokud jde o: […] m)      smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, pokud plnění již začalo a, jestliže smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit, pokud: i)      spotřebitel poskytl svůj předchozí výslovný souhlas k zahájení plnění během lhůty pro odstoupení od smlouvy; ii)      spotřebitel vzal na vědomí, že tím jeho právo odstoupit od smlouvy zaniká; a iii)      obchodník poskytl potvrzení podle čl. 7 odst. 2 nebo čl. 8 odst. 7. […]“ –       Směrnice 2019/770 9        V článku 2 směrnice 2019/770, nadepsaném „Definice“, je stanoveno: „Pro účely této směrnice se rozumí: 1)      ‚digitálním obsahem‘ data, která jsou vytvořena a poskytována v digitální podobě; 2)      ‚digitální službou‘ a)      služba, která umožňuje spotřebiteli vytvářet, zpracovávat nebo uchovávat data v digitální podobě nebo k nim mít přístup, nebo b)      služba, která umožňuje sdílení dat v digitální podobě nahraných nebo vytvořených spotřebitelem či jinými uživateli této služby nebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty; […]“ –       Směrnice 2019/2161 10      V bodě 30 odůvodnění směrnice 2019/2161 je uvedeno: „Definice digitálního obsahu a digitálních služeb ve směrnici [2011/83] by měly být uvedeny do souladu s příslušnými definicemi ve směrnici [2019/770]. Digitální obsah, na který se vztahuje směrnice [2019/770], se týká jediného úkonu poskytnutí, sledu jednotlivých úkonů poskytování nebo nepřetržitého poskytování po určitou dobu. Prvek nepřetržitého poskytování by neměl vždy nutně znamenat, že jde o poskytování dlouhodobé. Jako na nepřetržité poskytování po určitou dobu by mělo být nahlíženo na případy, jako jsou on-line streaming videa, a to bez ohledu na skutečnou délku příslušného audiovizuálního souboru. Může být tedy obtížné rozlišit mezi určitými typy digitálního obsahu a digitálních služeb, neboť obojí může zahrnovat nepřetržité poskytování ze strany obchodníka po celou dobu trvání smlouvy. Mezi příklady digitálních služeb patří sdílení videa a audiozáznamů a jiné sdílení souborů, zpracování textu nebo hry nabízené v cloudu, ukládání dat v cloudu, internetový e-mail, sociální média a cloudové aplikace. Nepřetržité zapojení poskytovatele služeb odůvodňuje uplatňování ustanovení o právu odstoupit od smlouvy uvedených ve směrnici [2011/83], která fakticky umožňují spotřebiteli vyzkoušet si službu a během 14 dnů od uzavření smlouvy se rozhodnout, zda si ji ponechá. Smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, se často vyznačují jediným úkonem poskytnutí spotřebiteli konkrétní položky nebo položek digitálního obsahu, například konkrétních hudebních nebo video souborů. Na smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, se nadále vztahuje výjimka z práva odstoupit od smlouvy podle čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice [2011/83], které stanoví, že spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy zaniká, jakmile začalo plnění smlouvy, například stažením nebo streamováním obsahu, za podmínky, že spotřebitel poskytl svůj předchozí výslovný souhlas k zahájení plnění smlouvy během lhůty pro odstoupení od smlouvy a vzal na vědomí, že tím jeho právo odstoupit od smlouvy zaniká. Existují-li pochybnosti ohledně toho, zda se jedná o smlouvu o poskytování služeb nebo o smlouvu o poskytování digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, měla by se uplatnit ustanovení o odstoupení od smlouvy pro smlouvy o poskytování služeb.“ Rakouské právo 11      V ustanovení §18 Bundesgesetz über Fernabsatz- und außerhalb von Geschäftsräumen geschlossene Verträge (Fern- und Auswärtsgeschäfte-Gesetz –FAGG) (spolkový zákon o obchodních transakcích uzavřených na dálku a mimo obchodní prostory) ze dne 29. dubna 2014, (BGBl. I, 33/2014), ve znění použitelném na spor v původním řízení (BGBl. I, 109/2022), jež je nadepsáno „Výjimky z práva odstoupit od smlouvy“, je stanoveno: „(1)      Spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy v případě smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory, které se týkají […] 11.      poskytnutí digitálního obsahu, který nemá být poskytnut na hmotném nosiči, pokud obchodník začal s plněním smlouvy, přičemž v případech, kdy je spotřebitel podle smlouvy povinen platit, právo odstoupit od smlouvy zaniká pouze tehdy, pokud navíc a)      spotřebitel výslovně souhlasil se zahájením plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, b)      spotřebitel potvrdil, že vzal na vědomí, že v důsledku předčasného zahájení plnění smlouvy ztratí své právo odstoupit od smlouvy, a c)      obchodník spotřebiteli poskytl vyhotovení [smlouvy] nebo potvrzení podle § 5 odst. 2 nebo § 7 odst. 3. […]“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 12      Sky Österreich je rakouská soukromá televizní společnost, která nabízí zejména streamingovou službu na rakouském území. Za tímto účelem se digitální obsah, který je zpřístupněn ke zhlédnutí, nachází na serveru, k němuž je zákazníkům umožněn přístup pomocí jejich koncového zařízení s využitím hypertextového odkazu nebo aplikace. Následně mohou programy, které jsou zahrnuty v jejich předplatném, prostřednictvím internetu sledovat jak živě, tak na vyžádání. Obsah lze i stahovat, umožňují-li to dostupné licence k užívání. Při něm lze digitální obsah uložit na vlastní úložiště a přehrát jej i bez přístupu on-line. Stažený pořad lze sledovat pouze jednou a musí být celý zhlédnut do 48 hodin od zahájení přehrávání. 13      Předplatné pro streamování lze získat v rámci dvou balíčků, a to „Sport & Live TV“ a „Fiction & Live TV“. Předplatné lze sjednat on-line pouze tehdy, pokud zákazník odsouhlasí smluvní ujednání, v němž potvrdí, že se seznámil s informacemi o právu odstoupit od smlouvy a že souhlasí s tím, aby společnost Sky Österreich začala s plněním smlouvy, aniž čekala na uplynutí čtrnáctidenní lhůty pro odstoupení od smlouvy, a že zákazník bere na vědomí, že z tohoto důvodu ztrácí právo odstoupit od smlouvy v případě sjednání předplatného. 14      VKI, sdružení na ochranu spotřebitelů, má za to, že toto poučení spotřebitelů o právu na odstoupení od smlouvy je nedostatečné. Předplatné streamovací služby podle něj představuje „digitální službu“, v jejímž případě právo odstoupit od smlouvy zaniká pouze tehdy, je-li služba poskytnuta v plném rozsahu. Sky Österreich je naproti tomu toho názoru, že streamingová služba představuje „digitální obsah“, takže v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 bodem 11 spolkového zákona o prodeji na dálku a smlouvách uzavřených mimo obchodní prostory, ve znění použitelném na spor v původním řízení, je právo odstoupit od smlouvy vyloučeno, jakmile je zahájeno plnění smlouvy. 15      Žaloba, jejímž prostřednictvím se VKI domáhalo toho, aby bylo Sky Österreich uloženo nepoužívat v obchodním styku se spotřebiteli smluvní ujednání, jež je uvedeno v bodě 13 tohoto rozsudku, byla soudem v prvním stupni zamítnuta. Naproti tomu odvolání VKI bylo vyhověno a rozsudek soudu prvního stupně byl změněn, jelikož streamingová služba, kterou nabízí Sky Österreich, byla kvalifikována jako poskytování „digitální služby“, u níž lze právo odstoupit od smlouvy vyloučit pouze v případě, že služba byla zcela splněna. 16      Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), který je předkládajícím soudem, k němuž Sky Österreich podala kasační opravný prostředek, si klade otázku ohledně kritérií, podle nichž lze určit, zda taková streamingová služba, jako je služba nabízená Sky Österreich, spadá pod poskytování digitálního obsahu, nebo pod poskytování digitálních služeb. 17      Předkládající soud je toho názoru, že plnění, které poskytuje Sky Österreich, odpovídá „vytvoření a poskytování dat v digitální podobě, a spadá tudíž pod definici „digitálního obsahu“. Předkládající soud uvádí, že streamování označuje pouze postup přenosu dat, v jehož rámci lze daná data sledovat nebo poslouchat již během přenosu. Toto plnění lze nicméně rovněž považovat za uchovávání dat v digitální podobě nebo umožnění přístupu k nim, jež může potažmo představovat „digitální službu“, neboť není poskytováno jednorázově, zpravidla je spojeno s aktualizacemi dostupného obsahu a individuálními doporučeními v závislosti na chování dotčeného uživatele a v zásadě je související smlouva uzavírána na určitou dobu trvání. 18      Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: „Musí být článek 16 písm. m) ve spojení s čl. 2 bodem 11 směrnice [2011/83] vykládán v tom smyslu, že nabízení streamingových služeb, v jejichž rámci se digitální obsah, který je zpřístupněn za účelem zhlédnutí, nachází na serveru, ke kterému se mohou zákazníci pomocí svého koncového zařízení připojit prostřednictvím hypertextového odkazu nebo aplikace a následně mohou programy, které jsou zahrnuty v jejich předplatném, prostřednictvím internetu sledovat jak živě, tak na vyžádání, nebo si digitální obsah popřípadě mohou stáhnout a uložit jej na vlastní úložiště a do 48 hodin jednou zhlédnout bez nutnosti přístupu on-line, představuje poskytnutí ‚digitálního obsahu‘ ve smyslu těchto ustanovení?“ K návrhu na znovuotevření ústní části řízení 19      Podáním došlým soudní kanceláři Soudního dvora dne 10. března 2026 podala Sky Österreich návrh na základě článku 83 jednacího řádu Soudního dvora na znovuotevření ústní části řízení. Svůj návrh v podstatě odůvodňuje tím, že nesouhlasí s některými závěry ohledně skutkových okolností a právními posouzeními obsaženými ve stanovisku generálního advokáta. 20      Soudní dvůr může podle článku 83 svého jednacího řádu kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna. 21      V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jednací řád neumožňují zúčastněným uvedeným v článku 23 tohoto statutu předložit vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem (rozsudek ze dne 26. února 2026, VIRUS a další, C‑131/24, EU:C:2026:109, bod 34 a citovaná judikatura). 22      Podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Nejedná se tedy o stanovisko určené pro soudce nebo účastníky řízení, které by pocházelo od instituce mimo Soudní dvůr, ale o individuální, odůvodněné a veřejně vyjádřené stanovisko člena samotného orgánu. Za těchto podmínek nemůže být stanovisko generálního advokáta účastníky řízení projednáno. Soudní dvůr mimoto není vázán ani tímto stanoviskem, ani důvody, na základě nichž k němu generální advokát dospěl. Nesouhlas zúčastněného se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve svém stanovisku zabýval (rozsudek ze dne 26. února 2026, VIRUS a další, C‑131/24, EU:C:2026:109, bod 35 a citovaná judikatura). 23      Zadruhé s ohledem na všechny poznatky, které má Soudní dvůr k dispozici, pokládá Soudní dvůr každopádně věc za dostatečně objasněnou k tomu, aby rozhodl o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. 24      Za těchto podmínek má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že není důvodné nařídit znovuotevření ústní části řízení. K předběžné otázce 25      Předně je třeba uvést, že ač předkládající soud ve své otázce odkazuje na ustanovení směrnice 2011/83 ve znění platném před změnami, které byly do této směrnice zavedeny směrnicí 2019/2161, odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tyto změny nicméně zohledňuje. Mimoto v předkládacím rozhodnutí je jakožto relevantní vnitrostátní právo uvedeno znění, které vstoupilo v platnost dne 20. července 2022, tedy po datu 28. května 2022, od něhož se použijí ustanovení provádějící směrnici 2019/2161 a které je stanoveno podle čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce posledně uvedené směrnice. Za těchto podmínek je třeba položenou otázku zkoumat podle směrnice 2011/83 ve znění směrnice 2019/2161. 26      S ohledem na toto upřesnění je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 16 první pododstavec písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s čl. 2 bodem 11 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že poskytování streamingové služby, jež umožňuje spotřebiteli, aby měl prostřednictvím hypertextového odkazu nebo digitální aplikace přístup k digitálním datům uloženým na serveru za účelem jejich zhlédnutí živě, na vyžádání nebo i off-line po stažení na vlastní paměťové úložiště, spadá pod poskytnutí „digitálního obsahu“ ve smyslu těchto ustanovení. 27      V této souvislosti články 9 až 15 směrnice 2011/83 přiznávají spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy, zejména po uzavření smlouvy na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 této směrnice, a stanoví podmínky a způsoby pro uplatnění tohoto práva (rozsudek ze dne 31. března 2022, CTS Eventim, C‑96/21, EU:C:2022:238, bod 25). 28      V článku 16 této směrnice jsou nicméně stanoveny výjimky z tohoto práva odstoupit od smlouvy, zejména v případě, který je uveden v písm. m) prvního pododstavce tohoto článku a jenž se týká smlouvy o poskytnutí digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, avšak za podmínky, že zaprvé plnění této smlouvy začalo, a zadruhé jestliže uvedená smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit, pokud tento spotřebitel poskytl svůj předchozí výslovný souhlas k zahájení plnění během lhůty pro odstoupení od smlouvy, spotřebitel vzal na vědomí, že tím ztratí své právo odstoupit od smlouvy, a dotčený obchodník poskytl potvrzení podle čl. 7 odst. 2 nebo čl. 8 odst. 7 uvedené směrnice. 29      Za účelem určení, zda taková streamingová služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, spadá pod poskytování „digitálního obsahu“ ve smyslu čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice 2011/83, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury z požadavků jednotného použití unijního práva i ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu výslovně neodkazuje na právo členských států, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézat nejen s ohledem na jeho znění, ale i s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou, jejíž je součástí [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, BMW Bank a další, C‑38/21, C‑47/21 a C‑232/21, EU:C:2023:1014, bod 133 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2024, M. N. (EncroChat), C‑670/22, EU:C:2024:372, bod 109 a citovaná judikatura]. 30      Vzhledem k tomu, že žádné ustanovení směrnice 2011/83 výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem určení smyslu a rozsahu pojmu „digitální obsah“ ve smyslu čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s čl. 2 bodem 11 uvedené směrnice, je třeba mít za to, že v souladu s metodikou připomenutou v předchozím bodě tohoto rozsudku musí být tato ustanovení v unijním právu vykládána autonomně a jednotně [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, BMW Bank a další, C‑38/21, C‑47/21 a C‑232/21, EU:C:2023:1014, bod 188, jakož i ze dne 30. dubna 2024, M. N. (EncroChat), C‑670/22, EU:C:2024:372, bod 110]. 31      Pokud jde v první řadě o doslovný výklad pojmu „digitální obsah“, ten je definován v čl. 2 bodě 11 směrnice 2011/83 jako digitální obsah ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2019/770. V posledně uvedeném ustanovení je zakotveno, že se jím rozumí „data, která jsou vytvořena a poskytována v digitální podobě“. 32      V této souvislosti podle všeho taková streamingová služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, umožňuje spotřebitelům přístup k digitálním datům, která jim poskytuje obchodník v rámci jejich předplatného. Nicméně pouze na základě této okolnosti bez dalšího nelze konstatovat, že se taková nabídka nutně týká poskytnutí „digitálního obsahu“ ve smyslu čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s čl. 2 bodem 11 této směrnice. 33      Pokud jde totiž o smlouvy uzavřené mezi spotřebiteli a obchodníky v rámci jednotného digitálního trhu, směrnice 2011/83 odlišuje pojem „digitální obsah“ od pojmu „digitální služba“, který spočívá ve službě, která buď umožňuje spotřebiteli vytvářet, zpracovávat nebo uchovávat data v digitální podobě či k nim mít přístup, nebo umožňuje sdílení dat v digitální podobě, nahraných nebo vytvořených tímto spotřebitelem nebo jinými uživateli této služby, nebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty, jak vyplývá z čl. 2 bodu 16 této směrnice ve spojení s čl. 2 bodem 2 směrnice 2019/770. Na poskytování takové „digitální služby“ se nevztahují výjimky z práva odstoupit od smlouvy zakotvené článkem 16 směrnice 2011/83. 34      Taková streamingová služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, může nicméně představovat uvedenou „digitální službu“, jelikož umožňuje spotřebiteli, aby měl přístup k digitálním datům a případně je mohl alespoň po nějakou dobu uchovávat. Odpověď na položenou otázku tudíž vyžaduje kontextuální a teleologický výklad pojmu „digitální obsah“, aby byl v kontextu věci v původním řízení odlišen od pojmu „digitální služba“. 35      Ve druhé řadě, co se výkladu pojmu „digitální obsah“ týče, z bodu 30 odůvodnění směrnice 2019/2161 vyplývá, že digitální obsah má spojitost s jediným úkonem, jenž spočívá v poskytnutí spotřebiteli konkrétní položky nebo položek takového obsahu, sledu jednotlivých úkonů poskytování nebo nepřetržitého poskytování po určitou dobu, zejména v poskytování „konkrétních hudebních nebo video souborů“, jakož i „[...] on-line streaming videa, a to bez ohledu na skutečnou délku příslušného audiovizuálního souboru. 36      V bodě 19 odůvodnění směrnice 2011/83/EU jsou v této souvislosti zmíněny některé další příklady, mezi nimiž jsou uvedeny počítačové programy, aplikace, hry, hudba, videa či texty, bez ohledu na to, zda jsou tato data získána stahováním, metodou streamingu, z hmotného nosiče či jiným způsobem. V tomto bodě odůvodnění je rovněž zmíněna funkční podobnost „sml[uv] o digitálním obsahu, který není dodáván na hmotném nosiči“, se „sml[ouvami týkajícími se] dodávek vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství“ nebo se „[smlouvami týkajícími se] dodávek tepla z dálkového vytápění“. Tyto dvě posledně uvedené kategorie smluv se vyznačují zejména tím, že dotčený spotřebitel má po celou dobu platnosti smlouvy stálý a nepřetržitý přístup k předmětu plnění smlouvy. 37      Pokud jde naproti tomu o „digitální služby“, v bodě 30 odůvodnění směrnice 2019/2161 je uvedeno, že takové služby, jako je „sdílení videa a audiozáznamů a jiné sdílení souborů, zpracování textu nebo hry nabízené v cloudu, ukládání dat v cloudu, internetový e-mail, sociální média a cloudové aplikace“ se vyznačují nepřetržitým zapojením poskytovatele služeb, a proto měl unijní normotvůrce za to, že se na ně vztahují pravidla týkající se práva odstoupit od smlouvy stanovená směrnicí 2011/83. V tomto bodě odůvodnění je nicméně upřesněno, že jak digitální obsah, tak digitální služba mohou v zásadě zahrnovat nepřetržité poskytování ze strany dotyčného obchodníka po celou dobu trvání smlouvy. 38      S ohledem na všechny výše uvedené poznatky je třeba konstatovat, že technický způsob přenosu a přístupu k digitálním datům ani nepřetržitá doba jejich poskytování nepředstavují znaky, které by samy o sobě umožňovaly odlišit „digitální obsah“ od „digitální služby“. 39      Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 36 a 38 svého stanoviska, z těchto poznatků nicméně lze vyvodit, že rozlišení je třeba provést podle míry zapojení dotčeného obchodníka při poskytování dotčených digitálních dat. Na rozdíl od poskytování „digitálního obsahu“ se poskytování „digitální služby“ nutně vyznačuje dynamickým charakterem nabídky, kterou dotčený obchodník nabízí a která přesahuje pouhé stabilní a případně nepřetržité poskytování konkrétního obsahu. Tak je tomu zejména v případě, kdy je na základě zhlédnutého obsahu, ke kterému měl spotřebitel přístup, seznamů zhlédnutí nebo oblíbenosti nabídka utvářena tak, aby se přizpůsobila individuálnímu chování nebo očekáváním spotřebitele, nebo dokonce aby ovlivnila způsob, jakým spotřebitel využívá dotčené služby, například tím, že mu nabízí konkrétní doporučený obsah. 40      Takový výklad těchto pojmů plně zohledňuje skutečnost, že čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice 2011/83 stanoví výjimku z práva odstoupit od smlouvy a musí být v rozsahu, v němž se odchyluje od pravidel unijního práva, jejichž cílem je ochrana spotřebitelů, vykládán restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. října 2020, PE Digital, C‑641/19, EU:C:2020:808, bod 43, jakož i ze dne 21. prosince 2023, BMW Bank a další, C‑38/21, C‑47/21 a C‑232/21, EU:C:2023:1014, bod 189 a citovaná judikatura). Toto konstatování je potvrzeno bodem 30 odůvodnění směrnice 2019/2161, v němž se uvádí, že existují-li pochybnosti ohledně toho, zda se jedná o smlouvu o poskytování služeb nebo o smlouvu o poskytování digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, měla by se uplatnit ustanovení o odstoupení od smlouvy pro smlouvy o poskytování služeb. 41      V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v rámci streamingové služby dotčené ve věci v původním řízení je poskytnutí uzpůsobené infrastruktury dotčeným obchodníkem zpravidla doprovázeno aktualizací nabídky a individuálními doporučeními založenými na chování uživatele. Dotčenému spotřebiteli není poskytnut pouze jednorázový přístup k jedné či několika částem konkrétního obsahu, ale může mít podle svého uvážení přístup k různému obsahu, který zaprvé tento obchodník může nepřetržitě měnit a zadruhé je doplněn o funkce, jimiž lze ovlivnit způsob, jakým spotřebitel využívá službu, jež mu byla zpřístupněna. 42      Ve třetí řadě je výklad uvedený v bodě 39 tohoto rozsudku podpořen analýzou cílů sledovaných směrnicí 2011/83. Jak je uvedeno v bodě 4 jejího odůvodnění, cílem této směrnice je zajistit správnou rovnováhu mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele uvedenou v článku 1 této směrnice a konkurenceschopností podniků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. ledna 2019, Walbusch Walter Busch, C‑430/17, EU:C:2019:47, bod 41, a ze dne 8. října 2020, PE Digital, C‑641/19, EU:C:2020:808, bod 30). 43      Právo odstoupit od smlouvy, jež je stanoveno ve směrnici 2011/83, má spotřebitele chránit ve specifické situaci prodeje na dálku, ve které před uzavřením smlouvy nemá možnost, aby se plně seznámil s konkrétními vlastnostmi dané služby. Toto právo tedy má vyvážit nevýhodu, která pro spotřebitele plyne ze smlouvy uzavřené na dálku, neboť mu poskytuje přiměřenou dobu na rozmyšlenou, během níž má možnost předmět smluvního plnění vyzkoušet a seznámit se s ním (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. ledna 2019, Walbusch Walter Busch, C‑430/17, EU:C:2019:47, bod 45; ze dne 27. března 2019, slewo, C‑681/17, EU:C:2019:255, bod 33, a ze dne 5. října 2023, Sofatutor, C‑565/22, EU:C:2023:735, bod 39). 44      V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se streamingová služba dotčená ve věci v původním řízení vyznačuje širokou škálou obsahu nabízeného ve formě různých předplatných, jež jsou uzpůsobena určitým profilům spotřebitelů, jakož i zvláštní infrastrukturou umožňující přístup k těmto obsahům. Spotřebitelé, kteří se chtějí přihlásit k takové streamingové službě, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, nejsou nutně schopni seznámit se od okamžiku uzavření smlouvy v celé šíři s uvedenými obsahy, vlastnostmi a funkcemi, z nichž pramení audiovizuální zážitek nabízený dotčeným obchodníkem, a smysluplně porovnat takovou nabídku s dalšími nabídkami, jež jsou k dispozici na trhu, aby se mohli rozhodnout, zda případně jiná nabídka nevyhovuje lépe jejich očekáváním. 45      S výhradou ověření skutečností uvedených v bodech 39, 41 a 44 tohoto rozsudku předkládajícím soudem, jež umožní konstatovat existenci dynamické povahy nabídky, kterou nabízí Sky Österreich a jež přesahuje pouhé stálé a nepřetržité poskytování konkrétního obsahu, tedy podle všeho musí být streamingová služba dotčená ve věci v původním řízení kvalifikována jako „digitální služba“ ve smyslu čl. 2 bodu 16 směrnice 2011/83. Nelze tedy mít za to, že spadá pod poskytování „digitálního obsahu“ ve smyslu čl. 16 prvního pododstavce písm. m) této směrnice ve spojení s jejím čl. 2 bodem 11. 46      Ve čtvrté řadě, pokud jde o riziko zneužití, na které poukazuje Sky Österreich ve svém písemném vyjádření a které vyplývá z uznání práva dotčeného spotřebitele odstoupit od smlouvy v případě uzavření smlouvy o takové streamingové službě, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, je třeba připustit, že cílem výjimky z práva odstoupit od smlouvy stanovené v čl. 16 prvním pododstavci písm. m) směrnice 2011/83 je chránit dotčeného obchodníka před nevýhodami v důsledku nemožnosti obnovit v případě uplatnění práva na odstoupení spotřebitelem odpovídající situaci statu quo ante po té, co již bylo zahájeno stahování nebo streamování digitálního obsahu. 47      Sky Österreich tvrdí, že v rámci streamingové služby, kterou nabízí, je veškerý obsah okamžitě plně přístupný, přičemž u většiny z něj, jako jsou sportovní události, filmy a seriály, o něj ztrácí spotřebitel zájem, jakmile jej jednou zhlédl, takže mnoho předplatných by bylo uzavíráno pouze za účelem sledování některých sportovních událostí nebo nových sezón televizních seriálů. V případě odstoupení od smlouvy by obnovení statu quo ante s náležitým ohledem na její hospodářské zájmy mělo zohlednit konkrétní využití služby dotčeným spotřebitelem, a bylo by proto na technické a administrativní úrovni jen velmi obtížně proveditelné. 48      Zpřístupnění obsahu, na který se vztahuje takové předplatné streamingové služby, jako je předplatné dotčené ve věci v původním řízení, nicméně zaprvé neznamená, že veškerá plnění nabízená dotčeným obchodníkem v rámci takového předplatného jsou nutně poskytována v plném rozsahu od uzavření smlouvy, jelikož možnost jejich nepřetržitého, a případně opakovaného sledování po celou dobu trvání předplatného je nedílnou součástí této služby. To platí bez ohledu na to, že tento obchodník může případně po uzavření smlouvy tento obsah měnit. 49      Zadruhé v čl. 14 odst. 3 první a druhé větě směrnice 2011/83 je stanoveno, že spotřebitel, jenž uplatní své právo odstoupit od smlouvy poté, co požádal dotčeného obchodníka o splnění smlouvy na dálku během čtrnáctidenní lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v článku 9 této směrnice, musí tomuto obchodníkovi zaplatit částku vypočtenou na základě celkové ceny dohodnuté v této smlouvě, která je úměrná rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy byl uvedený obchodník informován o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem uvedené smlouvy. Podle tohoto čl. 14 odst. 3 první a druhé věty má tentýž obchodník právo požadovat od tohoto spotřebitele přiměřené odškodnění. 50      Soudní dvůr judikoval, že pro určení poměrné částky, která má být zaplacena spotřebitelem obchodníkovi, pokud spotřebitel výslovně požádal, aby plnění uzavřené smlouvy začalo během lhůty pro odstoupení od smlouvy, a odstoupil od této smlouvy, je v zásadě třeba zohlednit cenu dohodnutou v uvedené smlouvě za všechna plnění, která jsou předmětem téže smlouvy, a vypočítat dlužnou částku prorata temporis (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. října 2020, PE Digital, C‑641/19, EU:C:2020:808, bod 32). 51      Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 56 a 57 stanoviska, z judikatury připomenuté v předchozím bodě tohoto rozsudku nicméně nelze vyvodit, že v situaci, kdy spotřebitel uzavře smlouvu o takové streamingové službě, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, v určitém okamžiku, jenom proto, aby získal během lhůty pro odstoupení od smlouvy přístup ke zvláštnímu obsahu, který má zvláště vysokou hodnotu, musí být nutně výše náhrady stanovené v čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 vypočtena výlučně na základě doby, po kterou má tento spotřebitel před uplatněním svého práva odstoupit od smlouvy přístup k obsahu, na který se vztahuje předplatné. Výše náhrady, jež má být poskytnuta podle tohoto ustanovení, totiž musí být „úměrná tomu, co bylo poskytnuto“, a to v porovnání s celkovým rozsahem smluvního plnění. Dotčený obchodník je tedy rovněž oprávněn určit výši náhrady zejména podle hospodářské hodnoty obsahu, který byl v rámci předplatného sjednaného uvedeným spotřebitelem zpřístupněn a který tento spotřebitel během tohoto období zhlédnul. 52      Jak vyplývá z čl. 14 odst. 3 třetí věty této směrnice, výše náhrady, jež má být poskytnuta za tento obsah, se případně vypočítá na základě jeho tržní hodnoty. Pro účely výpočtu této poměrné částky může obchodník zejména zohlednit podmínky, za nichž je takový obsah nabízen, a v této souvislosti hodnotu, kterou takový obsah měl v okamžiku jeho nabídky podle podmínek dotčeného trhu na základě nabídky na vyžádání mimo zvláštní předplatné. 53      Za těchto podmínek nemůže uznání práva odstoupit od smlouvy při uzavření smlouvy o streamingové službě zpochybnit správnou rovnováhu mezi zájmy spotřebitelů a obchodníků ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 42 tohoto rozsudku. 54      S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 16 první pododstavec písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s čl. 2 bodem 11 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že poskytování streamingové služby, jež umožňuje spotřebiteli, aby měl prostřednictvím hypertextového odkazu nebo digitální aplikace přístup k digitálním datům uloženým na serveru za účelem jejich zhlédnutí živě, na vyžádání nebo i off-line po stažení na vlastní paměťové úložiště, není poskytnutím „digitálního obsahu“ ve smyslu těchto ustanovení, nýbrž poskytnutím „digitální služby“ ve smyslu čl. 2 bodu 16 uvedené směrnice, pokud má nabídka, kterou dotčený obchodník nabízí, dynamickou povahu, která přesahuje pouhé stabilní, a případně nepřetržité zpřístupnění konkrétního obsahu. K nákladům řízení 55      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: Článek 16 první pododstavec písm. m) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161 ze dne 27. listopadu 2019 ve spojení s čl. 2 bodem 11 směrnice 2011/83, v pozměněném znění musí být vykládán v tomto smyslu, že poskytování streamingové služby, jež umožňuje spotřebiteli, aby měl prostřednictvím hypertextového odkazu nebo digitální aplikace přístup k digitálním datům uloženým na serveru za účelem jejich zhlédnutí živě, na vyžádání nebo i off-line po stažení na vlastní paměťové úložiště, není poskytnutím „digitálního obsahu“ ve smyslu těchto ustanovení, nýbrž poskytnutím „digitální služby“ ve smyslu čl. 2 bodu 16 směrnice 2011/83 v pozměněném znění, pokud má nabídka, kterou dotčený obchodník nabízí, dynamickou povahu, která přesahuje pouhé stabilní, a případně nepřetržité zpřístupnění konkrétního obsahu. Podpisy *      Jednací jazyk: němčina.