C-258/23

Plný text

null STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY LAILY MEDINA přednesené dne 23. října 2025(1) Spojené věci C‑258/23 až C‑260/23 IMI – Imagens Médicas Integradas SA (C‑258/23) Synlabhealth II S. A. (C‑259/23) SIBS-Sociedade Gestora de Participações Sociais SA, SIBS, Cartões – Produção e Processamento de Cartões SA, SIBS Processos – Serviços Interbancários de Processamento SA, SIBS International SA, SIBS Pagamentos SA, SIBS Gest SA, SIBS Forward Payment Solutions SA, SIBS MB SA (C‑260/23) proti Autoridade da Concorrência [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko)] „ Řízení o předběžné otázce – Porušení pravidel hospodářské soutěže – Zajištění obchodních záznamů – Příkaz vydaný státním zastupitelstvím – Listina základních práv – Článek 8 – Porušení práva na ochranu osobních údajů – Předchozí soudní povolení“ Úvod 1.        Ve svém stanovisku ze dne 20. června 2024 v projednávaných spojených věcech(2) jsem (dřívějšímu) čtvrtému senátu Soudního dvora navrhla, aby článek 7 Listiny základních práv Evropské unie(3) vyložil v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž v rámci šetření týkajícího se údajného porušení článku 101 nebo článku 102 SFEU provede zajištění elektronické pošty, jejíž obsah souvisí s předmětem kontroly, bez předchozího soudního povolení. Tato úvaha však podléhá podmínce, že je stanoven striktní právní rámec pravomocí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, jakož i přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití a svévoli. Takové záruky musí mít zejména formu následného úplného soudního přezkumu dotčených opatření(4).

2. V návaznosti na rozsudek ze dne 4. října 2024 vydaný ve věci Bezirkshauptmannschaft Landeck(5) rozhodl Soudní dvůr na návrh (dřívějšího) čtvrtého senátu a v souladu s čl. 60 odst. 3 jednacího řádu o přidělení projednávané věci velkému senátu. V tomto rozsudku Soudní dvůr zejména rozhodl, že čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice (EU) 2016/680(6), vykládaný ve světle článků 7 a 8, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která příslušným orgánům přiznává možnost přístupu k osobním údajům obsaženým v mobilním telefonu pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů. Soudní dvůr však rozhodl, že využití této možnosti musí kromě jiných podmínek, s výjimkou řádně odůvodněných naléhavých případů, podléhat předchozí kontrole soudu nebo nezávislého správního orgánu(7).

3. V rámci tohoto doplňujícího stanoviska mě Soudní dvůr vyzývá, abych posoudila, zda by při odpovědi předkládajícímu soudu v projednávaných věcech, zejména na třetí předběžnou otázku, měly být zohledněny poznatky vyplývající z rozsudku Landeck. Soudní dvůr totiž považuje za nezbytné určit, zda je požadavek předchozí kontroly soudem nebo nezávislým správním orgánem použitelný na šetření vedená v oblasti hospodářské soutěže za účelem identifikace porušení článku 101 nebo článku 102 SFEU, zejména pokud e-maily zajištěné vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, jakož i dokumenty pocházející z těchto e-mailů obsahují osobní údaje.

4. Toto stanovisko tedy zahrnuje odůvodnění uvedené v prvním stanovisku v souladu s novou žádostí Soudního dvora. Pokud jde o podrobný popis právního rámce, skutečností předcházejících sporu a původních řízení a řízení před Soudním dvorem, dovoluji si odkázat na body 3 až 19 svého prvního stanoviska. Toto vylíčení musí být doplněno pouze údajem, že dne 3. června 2025 se po znovuotevření ústní části řízení konalo jednání u velkého senátu Soudního dvora. Zúčastnili se ho účastníci původního řízení, portugalská, řecká, finská a švédská vláda, jakož i Evropská komise a Kontrolní úřad ESVO. Posouzení 5.        Připomínám, že podstatou třetí předběžné otázky položené předkládajícím soudem v těchto věcech je, zda článek 7 Listiny brání zajištění e-mailů vyměňovaných mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku, jakož i obchodních záznamů vyplývajících z těchto e-mailů bez předchozího povolení soudu v rámci šetření dohod a praktik zakázaných články 101 a 102 SFEU(8). Konkrétně se předkládající soud táže, zda takovéto zajištění může být povoleno takovým orgánem, jako je portugalské státní zastupitelství, který podle tohoto soudu má mimo jiné za úkol zastupovat stát, hájit zájmy stanovené zákonem a vést trestní řízení na základě zásady legality(9).

6. Předně je třeba uvést, že podle znění otázky se předkládající soud omezuje na to, že se Soudního dvora táže na výklad článku 7 Listiny v kontextu, kdy vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž obvykle zajišťují e-maily profesní povahy, které si vyměnili vedoucí pracovníci a zaměstnanci vyšetřovaných podniků. Nicméně vzhledem k tomu, že se tato zajištění mohou týkat nejen komunikace, na kterou se vztahuje článek 7 Listiny(10), ale rovněž a podstatným způsobem osobních údajů chráněných článkem 8 Listiny, je rovněž vhodné posoudit tuto otázku z hlediska posledně uvedeného ustanovení, aby byla předkládajícímu soudu poskytnuta užitečná odpověď(11).

7. V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 8 Listiny v odstavci 1 zakotvuje právo na ochranu osobních údajů. Tento článek rovněž v odstavci 2 stanoví, že tyto údaje musí být zpracovány v souladu s určitými podmínkami, na které se váže zákonnost daného zpracování(12). Ačkoli se jedná o právo odlišné povahy(13), právo na ochranu osobních údajů úzce souvisí s právem na respektování soukromého a rodinného života zakotveným v článku 7 Listiny, které doplňuje(14).

8. Kromě toho právo na ochranu osobních údajů brání tomu, aby informace týkající se identifikovaných nebo identifikovatelných fyzických osob byly shromažďovány třetími subjekty nebo aby k nim měly přístup třetí subjekty, ať už se jedná o orgány veřejné moci nebo o veřejnost obecně, ledaže by k tomuto shromažďování a tomuto přístupu docházelo na základě zpracování odpovídajícího požadavkům stanoveným v čl. 8 odst. 2 Listiny(15). Kromě této hypotézy je třeba shromažďování osobních údajů a přístup k nim, které představují zpracování těchto údajů(16), považovat za omezení práva zaručeného v čl. 8 odst. 1 Listiny(17).

9. V projednávané věci, pokud jde o e-maily vyměňované mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku, jakož i o obchodní záznamy z nich vyplývající, je zřejmé, že vzhledem k tomu, že tyto e-maily a záznamy mohou rovněž obsahovat osobní údaje ve smyslu čl. 4 bodu 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů(18), představuje zajištění provedené vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž v rámci šetření omezení výkonu práva zaručeného článkem 8 Listiny.

10. Z ustálené judikatury však vyplývá, že základní právo na ochranu osobních údajů není absolutní výsadou, ale musí k němu být přihlédnuto ve vztahu k jeho funkci ve společnosti a musí být vyvažováno s jinými základními právy(19). Takové právo tedy lze omezit, pokud je omezení v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny stanoveno zákonem a respektuje podstatu základního práva a zásadu proporcionality(20).

11. Na prvním místě, pokud jde o požadavek na stanovení zákonem, tento požadavek předpokládá, že právní základ umožňující takové omezení základního práva musí jasně a přesně definovat jeho rozsah(21).

12. V tomto ohledu je třeba uvést, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů, které se vztahuje na vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž v rámci šetření, která provádějí(22), stanoví zejména v čl. 6 odst. 1 písm. e), že zpracování údajů je zákonné, je-li nezbytné pro splnění úkolu při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce. Podle judikatury Soudního dvora toto ustanovení ve spojení s čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení(23) vyžaduje existenci právního základu, který je základem pro zpracování osobních údajů správci uvedeného zpracování, kteří jednají v rámci plnění úkolu při výkonu veřejné moci(24).

13. V projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu, aby tyto skutečnosti konkrétně přezkoumal. Je však zřejmé, že zpracování osobních údajů v rámci šetření prováděného vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž spadá do výkonu veřejné moci(25). Dále, jak jsem uvedla ve svém prvním stanovisku(26), opatření dotčená v původních řízeních jsou založena na článcích lei no 19/2012 (novo regime jurídico da concorrência) (zákon č. 19/2012, kterým se přijímá nový právní režim hospodářské soutěže) ze dne 8. května 2012, které umožňují zajištění obchodních záznamů za účelem získání důkazů o protisoutěžním jednání.

14. Z toho vyplývá, že pokud zajištění e-mailů vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, dotčeným ve věcech v původních řízeních, představuje omezení práva zaručeného článkem 8 Listiny, má toto omezení právní oporu v souladu s první podmínkou stanovenou v čl. 52 odst. 1 Listiny.

15. Na druhém místě, pokud jde o požadavek respektování podstaty práva na ochranu osobních údajů, odborná literatura zdůrazňuje obtížnost identifikace tvrdého jádra tohoto práva(27). K této složitosti se přidává ještě složitost stanovení jasné hranice mezi právem na respektování soukromého a rodinného života, na které odkazuje článek 7 Listiny, a právem na ochranu osobních údajů, na které odkazuje článek 8 Listiny(28).

16. V každém případě uvádím, že ve své judikatuře Soudní dvůr spíše zastává názor, že pouze neomezené shromažďování nebo plošný přístup veřejných orgánů k údajům obsaženým v elektronické komunikaci, aniž jsou stanoveny zvláštní záruky proti nezákonnému zpracování za účelem ochrany těchto údajů, může narušit podstatu základního práva na ochranu osobních údajů(29).

17. V projednávané věci, aniž jsou dotčena ověření, která musí provést předkládající soud, je třeba uvést, že zajištění profesní korespondence vedoucích pracovníků a zaměstnanců podniku, který je předmětem šetření, obecně nevede k neomezenému shromažďování osobních údajů ani k plošnému přístupu k nim. Jak jsem uvedla ve svém prvním stanovisku(30), zajištění takové korespondence je omezeno předmětem šetření, jak je definováno v rozhodnutí o provedení kontroly, z čehož vyplývá, že shromažďování údajů v ní obsažených je omezeno na údaje, které mají souvislost s vyšetřovanými protisoutěžními praktikami. Kromě toho nesmějí být shromážděné osobní údaje použity k jiným účelům než k identifikaci protisoutěžního jednání, které je předmětem šetření. Konečně, jak vysvětlím dále v tomto stanovisku(31), rámec zajištění profesní korespondence vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž je obecně upraven dodatečnými procesními zárukami, které mají zajistit zejména bezpečnost, integritu a důvěrnost těchto údajů.

18. Z toho vyplývá, že pokud zajištění e-mailů, kterých se týkají věci v původním řízení, nevedlo k plošnému shromažďování osobních údajů ve smyslu judikatury Soudního dvora, nelze mít za to, že toto zajištění může porušovat podstatu článku 8 Listiny.

19. Na třetím místě, pokud jde o zásadu proporcionality, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora mohou být omezení práva na ochranu osobních údajů zavedena pouze tehdy, když jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Kromě toho musí být taková omezení omezena na to, co je nezbytně nutné, a právní úprava, která umožňuje takový zásah, musí stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití předmětného opatření(32).

20. Zaprvé, jak bylo uvedeno v prvním stanovisku(33), zajištění prováděná vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž při uplatňování článků 101 a 102 SFEU podle čl. 3 odst. 1 a článku 5 nařízení (ES) č. 1/2003(34) mají za cíl odhalit praktiky, které jsou v rozporu s těmito ustanoveními, jež jsou kogentními ustanoveními. Zakazují kartelové dohody a zneužití dominantního postavení a sledují cíl, který je nepochybně ve veřejném zájmu, a sice zajistit, aby nebyla narušena hospodářská soutěž na vnitřním trhu. Tato formulace, která vyplývá z judikatury Soudního dvora týkající se článku 7 Listiny(35), zůstává plně použitelná v oblasti článku 8 Listiny.

21. Zadruhé za účelem dosažení cíle, kterým je identifikace protisoutěžních praktik na vnitřním trhu, nemám za to, že by existoval nějaký jiný prostředek, který by byl stejně účinný a méně zasahoval do práva na ochranu osobních údajů(36), jako alternativa k zajištění e-mailů vyměňovaných mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku prostřednictvím interní e-mailové schránky podniku. Tyto e-maily totiž představují jeden z hlavních zdrojů, které mají orgány pro ochranu hospodářské soutěže k dispozici, aby mohly odhalit existenci protisoutěžního jednání na vnitřním trhu. Článek 20 odst. 2 nařízení č. 1/2003 sám o sobě umožňuje Komisi v rámci její kontrolní pravomoci provádět takováto zajištění(37), což bylo rovněž stanoveno evropským normotvůrcem pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž od přijetí směrnice (EU) 2019/1(38), zvláště v jejím čl. 6 odst. 1 písm. c). Zajištění profesních e-mailů a shromažďování osobních údajů v nich obsažených je proto třeba považovat za nezbytné pro dosažení cíle obecného zájmu, kterým je ochrana hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

22. Zatřetí, pokud jde o přiměřenost omezení vyplývajícího ze zajištění e-mailů vyměňovaných mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniků, zejména s ohledem na základní právo zaručené článkem 8 Listiny, Soudní dvůr rozhodl, že tato přiměřenost musí být posuzována v kontextu, do něhož toto omezení spadá, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem dané věci(39). Podle rozsudku Landeck(40) k těmto okolnostem patří závažnost omezení výkonu daného základního práva, význam cíle obecného zájmu sledovaného omezením, souvislost mezi vlastníkem zajištěných dokumentů a dotčeným protiprávním jednáním nebo význam dotčených údajů pro zjištění skutkového stavu(41).

23. Pokud jde o závažnost omezení, musí být podle judikatury Soudního dvora posuzována podle povahy a citlivosti údajů, k nimž budou mít příslušné orgány veřejné moci přístup(42). Zejména, pokud přístup orgánů veřejné moci ke všem těmto údajům umožňuje vyvodit „velmi přesné“ závěry o soukromém životě subjektu údajů, jako jsou jeho každodenní zvyky, místo trvalého nebo přechodného pobytu, přesuny, vykonávané činnosti, sociální vazby této osoby a společenské kruhy, v nichž se pohybuje, je zásah do základního práva chráněného článkem 8 Listiny třeba považovat za závažný, ba dokonce za zvláště závažný(43). To platí i v případě, že nelze vyloučit, že dané údaje mohou zahrnovat zvláště citlivé údaje(44), jako jsou osobní údaje odhalující rasový nebo etnický původ, politické názory a náboženské nebo filozofické přesvědčení(45).

24. V projednávané věci je třeba uvést, že podle znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se otázka položená předkládajícím soudem týká zajištění profesních e-mailů mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku, který byl podroben kontrole ve svých profesních nebo obchodních prostorách(46). Jak již bylo uvedeno v tomto stanovisku, je všeobecně známo, a proto již není třeba toto tvrzení dokládat, že osobní údaje mohou být obsaženy buď v těchto e-mailech, nebo v obchodních záznamech, které jsou k nim připojeny.

25. Podle mého názoru však tato situace není srovnatelná se situací, kterou Soudní dvůr zkoumal v rozsudku Landeck, která se týkala zajištění osobního mobilního telefonu fyzické osoby podezřelé z trestného činu ze strany policejních orgánů jednajících v jejím obydlí, jakož i „neomezeného a nekontrolovaného přístupu“(47) ke všem v něm uloženým údajům. Nelze ji ani přirovnat k situacím, jimiž se zabývá řada rozsudků Soudního dvora, které se v podstatě týkají přístupu orgánů veřejné moci k údajům o provozu nebo lokalizačním údajům uchovávaným plošně a nerozlišujícím způsobem poskytovateli elektronických komunikačních služeb(48).

26. Mobilní telefony jsou totiž zařízení, která v současné době uchovávají velké množství osobních údajů na jednom místě. Patří mezi ně zejména identifikační údaje (přímá totožnost, kontaktní údaje), lokalizační údaje (geolokalizace, záznamy hovorů a zpráv, navigace), údaje o připojení a platební údaje (on-line identifikátory, bankovní údaje) a údaje o aplikacích a používání, včetně osobních nastavení. Mnohé z těchto údajů navíc spadají do kategorie zvláštních osobních údajů ve smyslu článku 9 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, jako jsou například údaje o biometrii subjektu údajů, jeho zdraví, životě nebo sexuální orientaci, případně o jeho rasovém nebo etnickém původu. Ke všem těmto údajům se přidávají i další velmi osobní údaje, jako jsou komunikace nebo fotografie(49). Vzhledem k jejich počtu a různorodosti(50) mohou všechny tyto údaje poskytnout velmi podrobný a důkladný obraz téměř všech oblastí soukromého života subjektu údajů, zejména pokud jsou posuzovány jako celek, jak ostatně Soudní dvůr uvedl v rozsudku Landeck(51). Tyto úvahy platí rovněž, jak jsem již uvedla, i ve vztahu k údajům uchovávaným plošně a nerozlišujícím způsobem na digitálních serverech poskytovatelů elektronických služeb.

27. Naproti tomu mám za to, podobně jako portugalská, řecká, finská a švédská vláda, jakož i Kontrolní úřad ESVO a Komise, že osobní údaje obsažené v profesních e-mailech zajištěných během šetření v oblasti hospodářské soutěže, zejména e-mailech, které si vyměnili vedoucí pracovníci a zaměstnanci podniku prostřednictvím interní e-mailové schránky, nemohou být posuzovány podobně.

28. Ani e-maily vyměněné mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku, ani obchodní záznamy z nich pocházející totiž nemohou v zásadě obsahovat údaje, které by mohly se stejnou přesností a stejnou intenzitou jako osobní mobilní telefon identifikovat každodenní zvyky subjektů údajů. V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud orgány pro hospodářskou soutěž provádějí šetření v obchodních prostorách podniku, nehledají osobní údaje jako takové, ale obchodní informace, které mohou prokázat protisoutěžní jednání ze strany tohoto podniku. To znamená, že s výjimkou případů, kdy mají obchodní význam, a jsou tedy užitečné pro účely obvinění dotyčného podniku, jsou osobní údaje vyplývající z e-mailů profesní povahy vedoucích pracovníků a zaměstnanců podniků shromažďovány pouze doplňkově(52). Dále se mi jeví, že v takovém druhu e-mailů se při vyhledávání obchodních informací o podniku mohou osobní údaje objevovat spíše rozptýleně. V této souvislosti by orgány pro hospodářskou soutěž, které jednají proaktivně a mimo rámec šetření(53), musely zavést systém, který tyto osobní údaje kombinuje nebo spojuje, aby bylo možné mít za to, že umožňují vytvořit podrobný obraz o subjektu údajů mimo rámec jeho profesní sféry(54), což v žádném případě není cílem šetření(55).

29. Kromě toho, i když e-maily vyměňované mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku mohou samozřejmě obsahovat odkazy na schůzky nebo cesty těchto osob v zásadě pracovní povahy, neobsahují údaje o poloze nebo navigačním provozu shromážděné pro účely vytváření profilu, které by umožňovaly skutečně sledovat jejich pohyb(56). Tyto e-maily stejně tak nemohou poskytovat informace na stejné úrovni jako mobilní telefony nebo podobná osobní zařízení o soukromých aktivitách držitele údajů, které obsahují, ani o jeho vztazích a sociálním prostředí, ve kterém se pohybuje. Opět se domnívám, že bez systému, který by byl schopen kombinovat nebo propojovat všechny tyto údaje a který by v každém případě zůstal mimo rámec šetření, není možné vytvořit podrobný a detailní profil některých osobních aspektů života dotčených fyzických osob pouze na základě profesních e-mailů.

30. Z toho vyplývá, že na rozdíl od zjištění Soudního dvora v rozsudku Landeck shromažďování údajů obsažených v e-mailech vyměněných mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku prostřednictvím elektronické pošty, jakož i v obchodních záznamech pocházejících z těchto e-mailů v zásadě neumožňuje vyvodit „velmi přesné“ závěry o soukromém životě subjektu údajů ve smyslu vyžadovaném judikaturou. Zásah do práva na ochranu osobních údajů proto nelze považovat za velmi závažný(57), a tím méně za zvláště závažný, na rozdíl od toho, jak tomu bylo ve věci, ve které byl vydán rozsudek Landeck(58).

31. Pokud jde o ostatní skutečnosti, které musí být v souladu s judikaturou citovanou v bodě 22 tohoto stanoviska zohledněny k posouzení přiměřenosti omezení výkonu základního práva zaručeného v článku 8 Listiny, je třeba uvést, že cíl stíhat protisoutěžní praktiky unijního významu v souladu s článkem 101 a článkem 102 SFEU je dostatečně významný k tomu, aby se mělo za to, že zásah způsobený shromažďováním osobních údajů obsažených v profesních e-mailech, jakož i pozdějším přístupem k uvedeným údajům, není nepřiměřený(59). Navíc, jak jsem již uvedla, toto shromažďování a tento přístup jsou v zásadě doplňkové v rámci vyhledávání informací obchodní povahy, které jsou určeny k obvinění podniku, který je předmětem šetření. Z toho vyplývá, že na rozdíl od konstatování učiněného Soudním dvorem v rozsudku Landeck není cílem shromažďování a přístupu k osobním údajům, kterých se týká šetření v oblasti hospodářské soutěže, a priori určit odpovědnost fyzické osoby, která je držitelem těchto údajů, v oblasti hospodářské soutěže, ale pouze odpovědnost právnické osoby, s níž má tato fyzická osoba uzavřen pracovní poměr(60).

32. Úvahy uvedené v předcházejících bodech svědčí ve prospěch posouzení, podle něhož je takový zásah, o který jde ve věcech v původním řízení, v souladu se zásadou proporcionality. To je potvrzeno tím spíše s ohledem na cíl, který sleduje zajištění e-mailů vyměněných mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku. Toto posouzení, jak na jednání uvedlo několik účastníků řízení, však závisí rovněž na dodržování některých dodatečných procesních záruk(61). Jedná se o záruky, které jsou v podstatě v souladu se zásadami stanovenými v článku 5 obecného nařízení o ochraně osobních údajů a které obvykle upravují zajištění provedené vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž v souladu s právem každého členského státu(62). V projednávané věci přísluší přirozeně předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda tomu tak skutečně je, pokud jde o věci v původním řízení.

33. Zaprvé a podle již známých zásad musí být každé šetření provedené vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž založeno na řádně odůvodněném rozhodnutí o provedení kontroly které se musí opírat, jak ostatně uvádí rozsudek Landeck(63), o důvodné podezření, že podnik porušil pravidla hospodářské soutěže stanovená Smlouvou. Jak jsem již uvedla v tomto stanovisku(64), toto rozhodnutí o provedení kontroly musí být dostatečně přesné, aby účinně vymezilo rozsah šetření jak z věcného, tak časového hlediska. Pokud jde zejména o osobní údaje, rozhodnutí o provedení kontroly musí zajistit, že jejich shromažďování a přístup k nim, i když pouze doplňkově při vyhledávání obchodních informací, jsou omezeny na to, co je nezbytně nutné pro účel šetření, a jsou určeny výhradně pro účely tohoto šetření(65). Kromě toho, pokud je šetření prováděno pomocí počítačového forenzního softwaru, jak je ostatně běžné v každodenní praxi(66), musí být postup indexace, který předchází vyhledávání obchodních informací relevantních pro šetření, proveden s využitím klíčových slov určených striktně s ohledem na předem určený předmět šetření. Všechna tato opatření musí umožnit provést šetření v souladu se zásadou účelového omezení a zásadou minimalizace údajů, které upravují zpracování těchto údajů(67).

34. Zadruhé, aby byly splněny požadavky na korektnost a transparentnost, které se vztahují na zpracování údajů(68), musí příslušný vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž informovat dotčené fyzické osoby o možném zpracování jejich osobních údajů a informovat je o jejich právech transparentním a soudržným způsobem. Rozsah této informační povinnosti může být samozřejmě omezen, pokud je to nezbytné k ochraně účelu šetření, jak výslovně stanoví čl. 23 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Jak však stanoví rozhodnutí 2018/1927 pro kontroly prováděné Komisí(69), jeví se mi, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž musí se všemi těmito omezeními nakládat transparentním způsobem a zaregistrovat každé použití omezení do příslušného záznamového systému.

35. Zatřetí, v souladu se zásadou omezení uložení a zásadou integrity a důvěrnosti(70) musí být shromážděné osobní údaje uchovávány v bezpečném prostředí. V tomto ohledu je cílem zabránit jakémukoli neoprávněnému přístupu k údajům nebo jejich předávání osobám, které nemají žádnou souvislost s šetřením, a zabránit jakékoli změně těchto údajů. Kromě toho musí být osobní údaje uchovávány u orgánů pověřených šetřením pouze po dobu striktně nezbytnou pro účely šetření, která musí být určena na základě objektivních kritérií(71), zejména během správního řízení a po celou dobu případného soudního řízení. Kromě toho shromažďování a zejména přístup k osobním údajům musí být omezeny na co možná nejomezenější počet oprávněných osob nebo inspektorů, na které se musí vztahovat povinnost zachovávat důvěrnost a zákaz používat tyto údaje pro jiné účely, než jsou účely šetření(72). Konečně musí být prostřednictvím mechanismus obecného čištění, který brání pozdějšímu zpětnému získání osobních údajů, stanoven bezpečný výmaz těchto údajů buď z důvodu, že nejsou relevantní pro předmět šetření, nebo z důvodu uplynutí akceptovatelné doby pro jejich uchování.

36. Začtvrté a znovu pro účely respektování transparentnosti při zpracování osobních údajů je důležité, aby shromažďování osobních údajů a přístup k nim prostřednictvím výběru dokumentů užitečných pro šetření probíhaly za přítomnosti zástupců podniku. Tito zástupci musí mít možnost opětovně přezkoumat všechny provizorní dokumenty, které mají být založeny do spisu, a možnost konstatovat, jaké osobní údaje jsou v těchto dokumentech obsaženy. Musí mít rovněž možnost uplatnit stížnosti proti tomu, aby byly do spisu založeny dokumenty obsahující osobní údaje, které zjevně nejsou relevantní pro šetření a pokud mají tyto údaje zvláštní nebo citlivou povahu, přičemž v takovém případě by osoby odpovědné za šetření měly uvedeným údajům poskytnout zvýšenou ochranu(73). Kromě toho je s ohledem na již uvedenou zásadu minimalizace třeba, aby byly osobní údaje obsažené v dokumentech, které byly s konečnou platností doplněny do spisu a jako takové nejsou relevantní pro šetření, předmětem postupu anonymizace. Konečně musí mít v souladu se zásadou odpovědnosti(74) pověřenec pro ochranu osobních údajů orgánu pověřeného šetřením možnost nezávisle přezkoumat uplatňování omezení práva na ochranu osobních údajů, aby bylo zajištěno jejich dodržování.

37. Záruky popsané v předchozích bodech, které jsou doplněny k povinnostem, které vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž musí dodržovat v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů, jsou zejména takové, aby zabránily úplnému a neomezenému přístupu ke všem údajům fyzické osoby. Z tohoto důvodu, jsou-li stanoveny jasně a přesně a jsou-li dodrženy, by měla být zásada proporcionality vyžadovaná při používání článku 8 Listiny považována za dodrženou, zejména v případě zajištění e-mailů vyměňovaných mezi zaměstnanci a vedoucími pracovníky podniku a obchodních záznamů z nich vyplývajících. To platí tím spíše, vezme-li se v úvahu, jak jsem uvedla ve svém prvním stanovisku(75), skutečnost, že Evropský soud pro lidská práva a Soudní dvůr ve své judikatuře uznaly, že státní zásahy mohou být v případě profesních nebo obchodních prostor či činností rozsáhlejší než v jiných případech(76).

38. V takovém kontextu se domnívám, že právo na ochranu osobních údajů uvedené v článku 8 Listiny nevyžaduje předchozí povolení justičního orgánu v rámci šetření v oblasti práva hospodářské soutěže.

39. Jak je uvedeno v úvodu tohoto stanoviska, Soudní dvůr v rozsudku Landeck v podstatě rozhodl, že článek 8 Listiny nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která příslušným orgánům přiznává možnost přístupu k údajům obsaženým v mobilním telefonu pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů obecně, pokud je výkon této možnosti mimo jiné podřízen, s výjimkou řádně odůvodněných naléhavých případů, předchozí kontrole soudu nebo nezávislého správního orgánu(77). Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že zejména s cílem zajistit, aby byla v každém konkrétním případě dodržena zásada proporcionality na základě zvážení všech relevantních skutečností, je nezbytné, aby v případech, kdy přístup příslušných vnitrostátních orgánů k osobním údajům představuje riziko závažného, nebo dokonce zvlášť závažného zásahu do základních práv subjektu údajů, podléhal tento přístup předchozí kontrole(78).

40. V tomto ohledu bych chtěla především podotknout, že požadavek předchozího soudního povolení již stanoví unijní právo pro případy, kdy šetření prováděné vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž probíhá v soukromých obydlích vedoucích pracovníků nebo zaměstnanců dotčeného podniku, nebo také v soukromých prostorech, které náleží těmto osobám(79). Cílem tohoto pravidla je chránit jedno z nejcitlivějších míst soukromého života určité osoby, jak tomu bylo právě ve věci, ve které byl vydán rozsudek Landeck, kdy k dotčenému zajištění došlo v obydlí osoby podezřelé ze spáchání trestného činu.

41. Z judikatury mimoto vyplývá, že požadavky, které se pojí s ochranou základního práva zakotveného v Listině, mohou být přísnější, pokud podle vnitrostátních právních předpisů mohou být důkazy získané v rámci šetření použity v řízení vedeném proti fyzické osobě za účelem prokázání, že se tato osoba dopustila trestného činu(80). Z toho vyplývá, že pokud jde o právo na ochranu osobních údajů stanovené v článku 8 Listiny, může být vyžadováno předchozí soudní povolení, pokud jsou osobní údaje obsažené v dokumentech zajištěných vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž použity nejen za účelem určení odpovědnosti dotčeného podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže stanovených Smlouvou, ale také za účelem určení trestní odpovědnosti fyzické osoby za protisoutěžní jednání, pokud to stanoví vnitrostátní právo členského státu.

42. Kromě případů, které se týkají zejména jednak zajištění e-mailů obsahujících osobní údaje v soukromém obydlí osoby a jednak zajištění takových dokumentů za účelem trestního stíhání fyzické osoby, jako tomu bylo v rozsudku Landeck, se však nedomnívám, že by předchozí povolení bylo jako takové vyžadováno článkem 8 Listiny. V projednávané věci jsou použitelné stejné úvahy, které vedly judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a judikaturu Soudního dvora k závěru, že v rámci článku 7 Listiny není vyžadováno předchozí soudní povolení pro kontroly v oblasti hospodářské soutěže prováděné v prostorách společností, jak jsem vysvětlila v prvním stanovisku(81), na které si dovoluji odkázat.

43. Konkrétně se mi jeví, že zajištěním e-mailů mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci podniku vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž není narušena zásada proporcionality, s výhradou následujících úvah. Je třeba, aby zajištění jednak podléhalo takovým procesním zárukám, které jsou popsány v tomto stanovisku, a jednak následnému soudnímu přezkumu, který může být proveden v průběhu šetření a zaměřen zejména na ověření dodržování těchto záruk s ohledem na článek 8 Listiny(82). Judikatura Evropského soudu pro lidská práva z poslední doby týkající se článku 8 Evropské úmluvy a ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, jde v tomto smyslu, jak vyplývá z rozsudků ze dne 6. února 2025, Italgomme Pneumatici Srl a další v. Itálie(83) a ze dne 18. března 2025, BRD – Groupe Société Générale S. A. v. Rumunsko(84).

44. Kromě toho, pokud jde o argument, podle něhož předchozí soudní povolení může lépe zajistit dodržení zásady proporcionality, jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Landeck, je třeba uvést, že zjištění vnitrostátního soudu v rámci následného přezkumu, který je k dispozici v průběhu šetření, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž porušily tuto zásadu v důsledku nedodržení procesních záruk, může zpochybnit informace shromážděné během šetření, a tedy zneplatnit vyšetřování zcela nebo zčásti(85). Vzhledem k rizikům, která s tím souvisejí, se mi tedy jeví, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž jsou dostatečně vybízeny k tomu, aby zajistily, že zásada proporcionality bude dodržena. K tomu je přirozeně doplněna povinnost poskytnout subjektu údajů přiměřenou nápravu v případě protiprávního úkonu ze strany dotyčného vnitrostátního orgánu(86).

45. Z toho vyplývá, podobně, jak jsem navrhla ve svém prvním stanovisku ohledně článku 7 Listiny, že článek 8 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž během kontroly v prostorách podniku, prováděné v rámci šetření týkajícího se porušení článků 101 nebo 102 SFEU, provede zajištění elektronické pošty, jejíž obsah souvisí s předmětem kontroly, bez předchozího soudního povolení, s výhradou, že jsou stanoveny striktní právní rámec pravomocí tohoto orgánu, jak je popsáno v prvním stanovisku, jakož i přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití a svévoli, a to zejména následný soudní přezkum dotčených opatření, jak v průběhu, tak po skončení šetření.

46. Je však třeba uvést, jak vyplývá z mého prvního stanoviska, že směrnice 2019/1 umožňuje v současné době členským státům stanovit ve svých právních řádech mechanismus předchozího povolení ze strany justičního orgánu, a to i státního zástupce(87), pro účely výkonu kontrolních pravomocí vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž(88). To znamená, že ačkoli podle analýzy uvedené v předchozích bodech článek 8 Listiny takové předchozí povolení nevyžaduje, pokud jsou dodrženy záruky popsané v tomto stanovisku a je stanoven následný soudní přezkum, uvedený článek tomu ani nebrání. V této souvislosti je třeba mít za to, že u členských států, které se rozhodnou takovou možnost zavést, nelze konstatovat žádné porušení uvedeného článku.

47. Konečně bych chtěla poznamenat, že vzhledem k tomu, že po provedení analýzy uskutečněné v tomto doplňujícím stanovisku mám za to, že poznatky vyplývající z rozsudku Landeck by neměly být považovány za použitelné na šetření vedená v oblasti hospodářské soutěže, zvláště pokud jde o požadavek týkající se předchozího povolení, není třeba se vyjadřovat k otázce, zda takové povolení může vydat takový orgán, jako je portugalské státní zastupitelství. V každém případě, pokud by Soudní dvůr mou analýzu nesdílel, stačí uvést, že ve své judikatuře definoval podmínky, které umožňují mít za to, že orgán, který se zabývá ověřováním legitimity zásahů do základních práv, je nezávislý. Požadavek nezávislosti konkrétně předpokládá, že má postavení, které umožňuje jednat objektivně, nestranně a bez vnějších vlivů(89). V projednávané věci se vzhledem k tomu, že popis znaků portugalského státního zastupitelství, který provedl předkládající soud, odpovídá těmto podmínkám, domnívám, že je třeba mít za to, že toto státní zastupitelství představuje nezávislý orgán příslušný k vydání předchozího povolení za podmínek vyžadovaných v rozsudku Landeck. Závěry 48.      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí předběžnou otázku položenou Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko) v každé ze spojených věcí C‑258/23 až C‑260/23 následovně: „Články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž během kontroly v prostorách podniku, prováděné v rámci šetření týkajícího se porušení článku 101 nebo článku 102 SFEU, provede prohlídku a zajištění elektronické pošty, jejíž obsah souvisí s předmětem kontroly, bez předchozího soudního povolení, za podmínky, že jsou stanoveny striktní právní rámec pravomocí tohoto orgánu, jakož i přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití a svévoli, a to zejména následný soudní přezkum dotčených opatření, jak v průběhu, tak po skončení šetření.“ 1      Původní jazyk: francouzština. 2      Stanovisko generální advokátky L. Medina ve spojených věcech IMI a další (C‑258/23 až C‑260/23, dále jen „první stanovisko“, EU:C:2024:537). 3      Dále jen „Listina“, 4      První stanovisko, bod 63. 5      Rozsudek ze dne 4. října 2024, Bezirkshauptmannschaft Landeck (Pokus o přístup k osobním údajům uloženým v mobilním telefonu) (C‑548/21, dále jen „rozsudek Landeck“, EU:C:2024:830). 6      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. 2016, L 119, s. 89). 7      Rozsudek Landeck, bod 1 výroku. 8      První stanovisko, bod 18. 9      První stanovisko, bod 40. 10      V tomto ohledu viz první stanovisko, body 30 a 31. 11      Pro podobný přístup viz rozsudek Landeck, bod 60 a citovaná judikatura. 12      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 4. září 2025, Quirin Privatbank (C‑655/23, EU:C:2025:655, bod 40). 13      Viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Tele2 Sverige a Watson a další (C‑203/15 a C‑698/15, EU:C:2016:970, bod 129). 14      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. listopadu 2011, Asociación Nacional de Establecimientos Financieros de Crédito (C-468/10 a C-469/10, EU:C:2011:777, bod 41) a ze dne 27. února 2025, Dun & Bradstreet Austria a další (C‑203/22, EU:C:2025:117, bod 51 a citovaná judikatura). 15      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. června 2020, Komise v. Maďarsko (Transparentnost sdružování) (C‑78/18, EU:C:2020:476, bod 126). 16      Viz čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1). 17      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. října 2018, Ministerio Fiscal (C‑207/16, EU:C:2018:788, bod 51). 18      Mezi osobní údaje shromažďované a zpracovávané v rámci vyšetřování protisoutěžních praktik patří zejména, ale nikoli výlučně jména, kontaktní údaje [pracovní (e-mailová) adresa, telefonní a faxová čísla a příležitostně také soukromé kontaktní údaje], pozice a funkce fyzické osoby v podniku, případně také prohlášení a dokumenty pocházející od jednotlivců nebo jim přičítané. V tomto ohledu viz Evropská komise – Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, „Déclaration de confidentialité“, s. 2, dostupný na adrese https://competition-policy.ec.europa.eu/document/download/5294e82f-a0b0-4eaf-84b8-3eda9ac9ca35_en?filename=privacy_statement_antitrust_en.pdf&prefLang=fr. 19      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 9. listopadu 2010, Volker und Markus Schecke a Eifert (C‑92/09 a C‑93/09, EU:C:2010:662, bod 48 a citovaná judikatura). 20      Viz rozsudek ze dne 7. března 2024, Endemol Shine Finland (C‑740/22, EU:C:2024:216, bod 52 a citovaná judikatura). 21      Viz rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Registrace biometrických a genetických údajů policií) (C‑205/21, EU:C:2023:49, bod 65 a citovaná judikatura). 22      V tomto ohledu viz čl. 2 odst. 1 a čl. 4 bod 7 obecného nařízení o ochraně osobních údajů. V tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 2. března 2023, Norra Stockholm Bygg (C‑268/21, EU:C:2023:145, bod 29). 23      Viz rovněž bod 45 odůvodnění obecného nařízení o ochraně osobních údajů. 24      Rozsudky ze dne 2. března 2023, Norra Stockholm Bygg (C‑268/21, EU:C:2023:145, bod 32) a ze dne 20. října 2022, Koalicia „Demokratična Bulgaria – Obedinenie“ (C‑306/21, EU:C:2022:813, bod 52). 25      V tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 24. května 2023, Meta Platforms Ireland v. Komise (T‑451/20, EU:T:2023:276, bod 192). 26      První stanovisko, bod 34. 27      V tomto ohledu viz González Fuster, G., „Study on the essence of the fundamental rights to privacy and to protection of personal data“, Law, Science, Technology & Society Research Group, Vrije Universiteit Brussel, prosinec 2022, s. 17 až 23, dostupné na https://www.edps.europa.eu/data-protection/our-work/publications/papers/2023-11-08-study-essence-fundamental-rights-privacy-and-protection-personal-data_en, jakož i Brkan, M., „The essence of the fundamental rights to privacy and data protection: finding the way through the maze of the CJEU’s constitutional reasoning “, German Law Journal, 2019, svazek 20, s. 867 až 869. 28      Viz mimo jiné Kokott, J. a Sobotta, C., „The distinction between privacy and data protection in the jurisprudence of the CJEU and the ECtHR“, International Data Privacy Law, 2013, svazek 3, číslo 4, s. 228. 29      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland a další (C‑293/12 a C‑594/12, EU:C:2014:238, bod 40), ze dne 21. prosince 2016, Tele2 Sverige a Watson a další (C‑203/15 a C‑698/15, EU:C:2016:970, bod 101) a ze dne 21. června 2022, Ligue des droits humains (C‑817/19, EU:C:2022:491, bod 120), jakož i posudek 1/15 (Dohoda o PNR mezi EU a Kanadou) ze dne 26. července 2017 (EU:C:2017:592, bod 151). Pokud jde o článek 7 Listiny, viz také rozsudek ze dne 6. října 2015, Schrems (C‑362/14, EU:C:2015:650, bod 94 a citovaná judikatura). 30      První stanovisko, bod 35. 31      Viz toto stanovisko, body 33 až 37. 32      Rozsudek ze dne 1. srpna 2022, Vyriausioji tarnybinės etikos komisija (C‑184/20, EU:C:2022:601, bod 70 a citovaná judikatura). 33      První stanovisko, bod 36. 34      Nařízení Rady ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205). 35      K článku 101 SFEU viz rozsudek ze dne 22. března 2022, Nordzucker a další (C‑151/20, EU:C:2022:203, bod 51 a citovaná judikatura) a k článku 102 SFEU viz rozsudek ze dne 22. března 2022, bpost (C‑117/20, EU:C:2022:202, bod 46 a citovaná judikatura). 36      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Registrace biometrických a genetických údajů policií) (C‑205/21, EU:C:2023:49, bod 126 a citovaná judikatura). 37      Viz rozsudek ze dne 16. července 2020, Nexans France a Nexans v. Komise (C‑606/18 P, EU:C:2020:571, bod 63), jakož i Evropská komise, „Explanatory note on Commission inspections pursuant to Article 20(4) of Council Regulation (EC) No 1/2003“, revidovaný v březnu 2024, body 4, 9 a 18, dostupný na https://competition-policy.ec.europa.eu/document/download/c84d4245-ae08-492e-bffd-760fa0ca4df8_en?filename=inspections_explanatory_note_en.pdf. 38      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu (Úř. věst. 2019, L 11, s. 3). Viz rovněž bod 32 odůvodnění této směrnice. 39      Viz rozsudek ze dne 30. dubna 2024, La Quadrature du Net a další (Osobní údaje a boj proti porušování autorských práv) (C‑470/21, dále jen „rozsudek La Quadrature du Net“, EU:C:2024:370, bod 107) a rozsudek Landeck, bod 89. 40      Rozsudek Landeck, bod 90. 41      I když se rozsudek Landeck týkal výkladu směrnice 2016/680, která se týká zejména ochrany údajů v rámci trestních vyšetřování, neshledávám žádný důvod, proč by stejné prvky, které v konečném důsledku tvoří základ výkladu článku 8 Listiny ve spojení s čl. 52 odst. 1 této Listiny, neměly být zohledněny v kontextu šetření v oblasti hospodářské soutěže. 42      Rozsudek Landeck, bod 90. 43      Viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Tele2 Sverige a Watson a další (C‑203/15 a C‑698/15, EU:C:2016:970, bod 99) a rozsudek Landeck, bod 93. 44      Rozsudek Landeck, bod 94. 45      Viz čl. 9 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Viz rovněž rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Registrace biometrických a genetických údajů policií) (C‑205/21, EU:C:2023:49, bod 62). 46      První stanovisko, body 32, 39 a 40. 47      Rozsudek Landeck, body 26, 28 a 30. 48      Viz například rozsudky ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další (C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 119), ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další (C-140/20, EU:C:2022:258, bod 46), ze dne 20. září 2022, SpaceNet a Telekom Deutschland (C‑793/19 a C‑794/19, EU:C:2022:702, bod 61), jakož i ze dne 17. listopadu 2022, Specializirana prokuratura (Uchovávání provozních a lokalizačních údajů) (C‑350/21, EU:C:2022:896, bod 58 a citovaná judikatura). 49      V tomto smyslu viz rozsudek Landeck, bod 26. 50      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2022, SpaceNet a Telekom Deutschland (C‑793/19 a C‑794/19, EU:C:2022:702, bod 87). 51      Rozsudek Landeck, body 92 a 93. 52      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2002, Roquette Frères (C‑94/00, EU:C:2002:603, bod 45). 53      V tomto ohledu viz rozsudek Landeck, bod 92, v němž měl Soudní dvůr v podstatě za to, že posouzení závažnosti přístupu k osobním údajům, i když jde o osobní mobilní telefon, musí být provedeno „v závislosti na […] rozhodnutí […] orgánů [veřejné moci]“. 54      V tomto smyslu viz rozsudek La Quadrature du Net, body 81 a 96. A contrario viz rozsudek Landeck, bod 92. 55      V tomto ohledu viz rozsudek La Quadrature du Net, bod 111, který odkazuje na „atypické situace“. 56      V tomto smyslu viz rozsudek La Quadrature du Net, bod 115. 57      V tomto ohledu viz rozsudek La Quadrature du Net, bod 113. 58      Rozsudek Landeck, bod 95. Pokud jde o odlišné stanovisko, vyjádřené v rámci řízení o předběžných opatřeních, viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 11. dubna 2024, Vivendi v. Komise [C-90/24 P(R), EU:C:2024:318, body 95 až 100]. 59      Je třeba připomenout, že v rozsudku Landeck, týkajícím se údajného trestného činu v oblasti obchodování s omamnými látkami, měl Soudní dvůr v podstatě za to, že boj proti trestné činnosti, která není nezbytně závažná, může představovat významný cíl obecného zájmu, který umožňuje považovat závažný nebo zvláště závažný zásah za přiměřený. Viz rozsudek Landeck, bod 97. 60      V tomto ohledu viz Evropský soud pro lidská práva, 18. března 2025, BRD – Groupe Société Générale S. A. v. Rumunsko, (CE:ECHR:2025:0318JUD003879813, bod 105). 61      V tomto smyslu viz rozsudek La Quadrature du Net, bod 115. Viz rovněž Evropský soud pro lidská práva, 18. března 2025, BRD – Groupe Société Générale S. A. v. Rumunsko, (CE:ECHR:2025:0318JUD003879813, body 107 až 110). 62      Pokud jde o šetření prováděná Komisí, viz rozhodnutí Komise (EU) 2018/1927 ze dne 5. prosince 2018, kterým se stanoví vnitřní pravidla pro zpracovávání osobních údajů Evropskou komisí v oblasti hospodářské soutěže v souvislosti s poskytováním informací subjektům údajů a omezení některých práv (Úř. věst. 2018, L 313, s. 39), jakož i „Déclaration de confidentialité“ Komise (viz poznámka pod čarou 18 tohoto stanoviska). 63      V tomto ohledu viz rozsudek Landeck, bod 101. 64      Viz bod 17 tohoto stanoviska. 65      V tomto smyslu viz rozsudek La Quadrature du Net, bod 113. To by mělo rovněž znamenat, že shromažďování a přístup k osobním údajům se bude týkat pouze osob, které vykazují přinejmenším nepřímou spojitost s údajným protiprávním jednáním. 66      Viz například, pokud jde o šetření vedená Komisí, rozsudky ze dne 16. července 2020, Nexans France a Nexans v. Komise (C‑606/18 P, EU:C:2020:571, body 15 a 66) a ze dne 24. září 2020, Prysmian a Prysmian Cavi e Sistemi v. Komise (C‑601/18 P, EU:C:2020:751, body 29 a 60), jakož i Evropská komise, Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, „Note explicative concernant les inspections menées par la Commission en vertu de l’article 20, paragraphe 4, du règlement (CE) nº 1/2003 du Conseil“, revidovaný v březnu 2014, bod 10, k dispozici na https://competition-policy.ec.europa.eu/document/download/c84d4245-ae08-492e-bffd-760fa0ca4df8_fr?filename=inspections_explanatory_note_fr.pdf. Pokud jde o oblast boje proti podvodům, viz rovněž rozsudek ze dne 28. října 2021, Vialto Consulting v. Komise (C‑650/19 P, EU:C:2021:879, body 65 a 75). 67      Viz čl. 5 odst. 1 písm. b) a c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů, jakož i rozsudek La Quadrature du Net, bod 113. 68      Viz čl. 5 odst. 1 písm. a) obecného nařízení o ochraně osobních údajů. 69      Viz čl. 3 odst. 2 rozhodnutí 2018/1927, jakož i bod 15 odůvodnění tohoto rozhodnutí. 70      Viz čl. 5 odst. 1 písm. e) a f) obecného nařízení o ochraně osobních údajů. 71      Viz rozsudky ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland a další (C‑293/12 a C‑594/12, EU:C:2014:238, bod 64), jakož i ze dne 20. října 2022, Digi (C-77/21, EU:C:2022:805, bod 53). 72      Viz rozsudek La Quadrature du Net, body 113 a 114. 73      V tomto smyslu viz rozsudek Landeck, bod 107. 74      Viz čl. 5 odst. 2 obecného nařízení o ochraně osobních údajů a rozsudek La Quadrature du Net, bod 113. 75      První stanovisko, bod 38. 76      Viz zejména Evropský soud pro lidská práva, Niemietz v. Německo, 16. prosince 1992 (CE:ECHR:1992:1216JUD001371088, bod 31); viz také rozsudek ze dne 18. června 2015, Deutsche Bahn a další v. Komise (C‑583/13 P, EU:C:2015:404, bod 20). 77      Rozsudek Landeck, bod 1 výroku. 78      Rozsudek Landeck, bod 102. 79      Viz čl. 7 odst. 2 směrnice 2019/1. 80      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. února 2021, Consob (C‑481/19, EU:C:2021:84, bod 44). 81      První stanovisko, body 42 a 44. Konkrétně a mimo jiné viz odkaz na rozsudek ze dne 2. října 2014, Delta Pekárny a další v. Česká republika (CE:ECHR:2014:1002JUD000009711, body 86 a 87 a citovaná judikatura). 82      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. června 2015, Deutsche Bahn a další v. Komise (C‑583/13 P, EU:C:2015:404, body 32 až 35), jakož i ze dne 9. března 2023, Les Mousquetaires a ITM Entreprises v. Komise (C‑682/20 P, EU:C:2023:170, bod 57 a citovaná judikatura). 83      CE:ECHR:2025:0206JUD003661718, bod 137. 84      CE:ECHR:2025:0318JUD003879813, body 111 až 116. 85      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. března 2021, Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronické komunikaci) (C‑746/18, EU:C:2021:152, body 43 a 44). 86      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2023, Intermarché Casino Achats v. Komise (C‑693/20 P, EU:C:2023:172, body 45 a 46). 87      Viz čl. 6 odst. 3 směrnice 2019/1, jakož i bod 34 odůvodnění této směrnice. 88      V současné době 21 členských států stanoví postup předchozího povolení pro provádění činností kontroly nebo zajištění v profesních prostorách, a to Německo, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Dánsko, Španělsko, Estonsko, Francie, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Švédsko. Viz rešerše 25/005 vypracovaná Ředitelstvím pro výzkum a dokumentaci Soudního dvora Evropské unie v květnu 2025. 89      Viz rozsudek La Quadrature du Net, body 125 a 126.