C-259/16 a C-260/16
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Rozsudek Soudního dvora ze dne 31. května 2018
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku K první otázce "28) V projednávaném případě ... se pochybnosti předkládajícího soudu týkají toho, zda případně za poskytovatele poštovních služeb ve smyslu čl. 2 bodu 1a směrnice 97/67 mohou být považovány dvě kategorie podniků, a to jednak podniky, které nabízejí služby silniční a nákladní dopravy, a jednak podniky přepravující expresní zásilky. 29) Pokud jde o služby silniční a nákladní dopravy, žalobkyně v původním řízení tvrdí, že podnik, který jako svou hlavní činnost vykonává službu doručování poštovních zásilek a některou ze služeb uvedených v čl. 2 bod 1 směrnice 97/67 poskytuje pouze doplňkově, nemůže být považován za ‚poskytovatele poštovních služeb'. 30) V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že podle čl. 2 bodu 1 směrnice 97/67 se ‚poštovními službami' rozumí služby zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání poštovních zásilek . 31) Zadruhé bod 17 odůvodnění směrnice 2008/65) uvádí, že samotná doprava by za poštovní službu považována být neměla. Kromě toho uvedená směrnice vložila do článku 2 směrnice 97/67 bod 1a, podle kterého se ‚poskytovatelem poštovních služeb' rozumí podnik poskytující jednu nebo více ‚poštovních služeb' . 32) Směrnice 2008/6 však nezavedla žádnou změnu původního znění směrnice 97/67, pokud jde o nutnost rozlišovat mezi hlavním a doplňkovým poskytováním poštovních služeb podle čl. 2 bodu 1 směrnice 97/67. 33) Zatřetí, za související s poštovními službami může být činnost považována pouze za podmínky, že se týká ‚poštovní zásilky' ve smyslu čl. 2 bod 6 směrnice 97/67. V tomto ohledu toto ustanovení definuje poštovní zásilku jako zásilku s adresou v konečné podobě, ve které má být poskytovatelem poštovních služeb dodána, a upřesňuje, že taková zásilka může obsahovat zejména listovní zásilky, knihy, katalogy, noviny, časopisy a poštovní balíky obsahující zboží s obchodní hodnotou či bez obchodní hodnoty. 34) Za těchto podmínek musí být podnik kvalifikován jako ‚poskytovatel poštovních služeb' ve smyslu čl. 2 bodu 1a směrnice 97/67, pokud poskytuje alespoň služby uvedené v čl. 2 bodu 1 této směrnice a pokud se takto poskytované služby týkají poštovní zásilky, přičemž jeho činnost se nemusí omezovat na službu doručování. Z toho plyne, že podniky silniční a nákladní dopravy, jejichž hlavní činností je služba doručování poštovních zásilek a jako doplňkovou činnost poskytují služby zahrnující výběr, třídění nebo dodávání takových zásilek, by neměly být vyloučeny z oblasti působnosti uvedené směrnice . 35) Kromě toho ... pokud by mělo být připuštěno, že podniky silniční a nákladní dopravy jsou vyloučeny z oblasti působnosti směrnice 97/67 pouze z toho důvodu, že vykonávají výběr, třídění nebo dodávání poštovních zásilek pouze jako vedlejší činnost, vedlo by to k mnoha obtížím při výkladu této směrnice. Pro účely určení použitelného právního režimu je tedy nezbytné posoudit v jednotlivých případech, jak velký je podíl služeb vykonávaných doplňkově ve srovnání se službou poskytovanou jako hlavní činnost . 36) Co se týče služeb expresních zásilek, žalobkyně v původním řízení tvrdí, že tyto služby nemohou spadat do působnosti směrnice 97/67 z důvodu jejich přidané hodnoty. 37) V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že směrnice 97/67 nedefinuje, co je třeba chápat pod ‚službou expresních zásilek', a pouze v bodě 18 odůvodnění6) uvádí, že ‚zásadní rozdíl mezi expresními zásilkami a všeobecnými poštovními službami spočív[á] v přidané hodnotě (v jakékoli formě) poskytované expresními službami a vnímané zákazníky'. 38) Zadruhé z judikatury Soudního dvora vyplývá, že služby expresních zásilek se odlišují od všeobecné poštovní služby přidanou hodnotou poskytovanou zákazníkům, pro niž zákazníci souhlasí s vyšší cenou. Takové poskytování služeb odpovídá specifickým službám, které lze oddělit od služeb ve veřejném zájmu, které odpovídají zvláštním potřebám hospodářských subjektů a vyžadují některé dodatečné služby, jež tradiční poštovní služba nenabízí ...7) 39) Zatřetí ... [v rozsudcích věci C-148/10, DHL International, body 30 a 52, ve věci C-2/15 DHL Express (Austria), bod 31 a ve věci C-368/15, Ilvesem Jakelu, bod 29] ... měl Soudní dvůr za to, že společnosti poskytující služby expresních zásilek spadají do působnosti směrnice 97/67, a použil na ně určitá ustanovení této směrnice ... tyto rozsudky by neměly žádný smysl, pokud by Soudní dvůr implicitně nevycházel z předpokladu, že služby expresních zásilek patří mezi ‚poštovní služby' ve smyslu čl. 2 bodu 1 této směrnice. 40) Za těchto podmínek, pokud je možno rozlišovat mezi všeobecnými službami a službami expresních zásilek na základě toho, zda existuje či nikoli přidaná hodnota takových služeb, je nutno uvést, že takovéto rozlišovací kritérium je zcela irelevantní, pokud jde o povahu služeb uvedených v čl. 2 bodě 1 směrnice 97/67. Okolnost, že tyto služby mají případně přidanou hodnotu, jim nemůže vzít povahu ‚poštovní služby' ve smyslu tohoto ustanovení. 41) Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba odpovědět na první předběžnou otázku tak, že čl. 2 body 1, 1a a 6 směrnice 97/67 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle které podniky silniční dopravy, nákladní dopravy nebo služby expresních zásilek, které poskytují služby spočívající ve výběru, třídění, přepravě a dodávání poštovních zásilek, s výjimkou případů, kdy je jejich činnost omezena na přepravu poštovních zásilek, představují poskytovatele poštovních služeb ve smyslu čl. 2 bod 1a této směrnice." Ke druhé otázce "43) ... je třeba připomenout, že podle čl. 9 odst. 1 směrnice 97/67 pro služby, které nespadají do oblasti všeobecných služeb, mohou členské státy zavést všeobecná oprávnění v rozsahu nezbytném pro zaručení souladu se základními požadavky . 44) Článek 2 bod 19 této směrnice taxativně vyjmenovává tyto požadavky a definuje je jako obecné neekonomické zřetele, které mohou členský stát přimět k zavedení podmínek pro poskytování poštovních služeb. 45) ... z výše uvedených úvah vyplývá, že členský stát, který se rozhodne podmínit přístup na trh poštovních služeb získáním všeobecného oprávnění, musí své rozhodnutí odůvodnit jedním nebo několika takovými základními požadavky . 46) V projednávané věci předkládající soud uvádí, že článek 6 legislativního nařízení č. 261/99 paušálně a automaticky ukládá podnikům poskytujícím poštovní služby, které nejsou součástí všeobecných služeb, povinnost získat všeobecné oprávnění, aniž je předem ověřeno, zda je takové oprávnění nutné k zaručení toho, že je dodržen alespoň jeden ze základních požadavků. Tento soud dodává, že povinnosti získat takové všeobecné oprávnění uložené uvedeným podnikům jsou nepřiměřené. 47) Za těchto okolností je pro zodpovězení druhé předběžné otázky třeba ověřit, zda taková právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, může být odůvodněna jedním ze základních požadavků uvedených v čl. 2 bodě 19 směrnice 97/67 a zda je přiměřená v tom smyslu, že je způsobilá zaručit uskutečnění sledovaného cíle, a pokud ano, zda tento cíl nemůže být dosažen zákazem v omezenějším rozsahu. 48) V tomto ohledu, co se týče otázky, zda může být právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, odůvodněna jedním ze základních požadavků uvedených v čl. 2 bod 19 směrnice 97/67, vyplývá ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, že tato právní úprava odůvodňuje zavedení systému všeobecného oprávnění pro podniky, aby mohly být považovány za ‚poskytovatele poštovních služeb', a to prostřednictvím určitých základních požadavků, a sice dodržení pracovních podmínek a systémů sociálního zabezpečení, jakož i listovního tajemství. 49) Co se týče přiměřenosti právních předpisů dotčených v původním řízení, je třeba připomenout, že je na předkládajícím soudu, aby ověřil při celkovém posouzení všech relevantních skutkových a právních okolností, zda je taková právní úprava způsobilá zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné. Nicméně Soudnímu dvoru přísluší, aby předkládajícímu soudu k této otázce poskytl všechny prvky výkladu unijního práva, které mu umožní rozhodnout ...8) 50) Co se zaprvé týče způsobilosti uvedené právní úpravy zaručit uskutečnění sledovaného cíle, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že vnitrostátní právní předpisy jsou vhodné k zaručení uskutečnění dovolávaného cíle pouze tehdy, pokud opravdu odpovídají snaze jej dosáhnout soudržným a systematickým způsobem ... 9) 51) Pokud se přitom jedná o první ze základních požadavků, které jsou připomenuty v bodě 48 tohoto rozsudku, a sice dodržování pracovních podmínek a systémů sociálního zabezpečení, čl. 10 odst. 4 písm. c) nařízení o povolení stanoví, že udělení všeobecného oprávnění poskytovateli poštovních služeb je podmíněno splněním požadavků v oblasti sociálního zabezpečení zaměstnanců tohoto poskytovatele v době podání žádosti. 52) V tomto ohledu vyplývá jak z čl. 6 odst. 3 a článku 18a legislativního nařízení č. 261/99, tak z čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení o povolení, že držitel oprávnění je povinen dodržovat ustanovení týkající se pracovních podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech a kolektivních smlouvách platných v poštovním odvětví. Za tímto účelem čl. 10 odst. 8 nařízení o povolení ukládá žadatelům o všeobecné oprávnění, aby v okamžiku předložení žádosti poskytli informace týkající se kolektivních smluv použitelných na jejich zaměstnance a další informace ohledně těchto zaměstnanců. 53) Kromě toho ... v rozhodnutí č. 129/15 AGCOM uvedl skutečnosti, které vysvětlují, jak požadavky stanovené dotčenou právní úpravou mohou zaručit dodržování pracovních podmínek. 54) Pokud jde o druhý ze základních požadavků připomenutých v bodě 48 tohoto rozsudku, a sice zachování listovního tajemství, čl. 10 odst. 8 nařízení o povolení stanoví, že podniky žádající o udělení oprávnění musí příslušným orgánům v době podání žádosti předat popis opatření přijatých za účelem zajištění, že bude dodržována povinnost listovního tajemství . 55) Za těchto podmínek se právní úprava dotčená v původním řízení jeví jako způsobilá zajistit dodržování určitých základních požadavků uvedených v čl. 2 bodě 19 směrnice 97/67. 56) Zadruhé je třeba ověřit, zda povinnosti, kterými právní úprava dotčená v původním řízení podmiňuje udělení všeobecného oprávnění pro poskytování poštovních služeb, nepřekračují meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné. 57) Přitom ... předkládající soud neuvádí, konkrétně které povinnosti uložené právní úpravou dotčenou v původním řízení by mohly být považovány za nepřiměřené, s výjimkou požadavku na financování všeobecných služeb, který je předmětem třetí a čtvrté předběžné otázky. 58) Stejně tak je v předkládacím rozhodnutí uvedeno pouze to, že tyto závazky jsou povinné, pokud jde jak o udělení všeobecného oprávnění, tak o výkon těchto činností. 59) Kromě toho ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že všeobecné oprávnění je považováno za udělené 45 dnů poté, co příslušné orgány obdrží žádost dotyčného podniku. 60) S ohledem na všechny tyto okolnosti, zejména podmínky pro udělování všeobecného oprávnění, je třeba konstatovat ... že požadavky stanovené vnitrostátní právní úpravou dotčenou v původním řízení nemohou být považovány za překračující meze toho, co je nezbytné k zaručení dodržování základních požadavků uvedených v čl. 2 bodě 19 směrnice 97/67. 61) S ohledem na veškeré tyto úvahy je namístě odpovědět na druhou předběžnou otázku tak, že čl. 2 bod 19 a čl. 9 odst. 1 směrnice 97/67 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která ukládá každému podniku silniční dopravy, nákladní dopravy a služeb expresních zásilek povinnost získat všeobecné oprávnění pro poskytování poštovních služeb, a to za předpokladu, že tato úprava je odůvodněna jedním ze základních požadavků uvedených v čl. 2 bodě 19 této směrnice a je v souladu se zásadou proporcionality v tom smyslu, že je způsobilá k zajištění sledovaného cíle a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, což musí ověřit předkládající soud." Ke třetí a čtvrté otázce K přípustnosti "62) Komise v písemných vyjádřeních zpochybňuje přípustnost třetí a čtvrté otázky. Vysvětluje, že ač je povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu všeobecných služeb skutečně stanovena v čl. 10 odst. 2 legislativního nařízení č. 261/99 a v čl. 11 odst. 1 písm. f) nařízení o povolení, žádné rozhodnutí AGCOM dosud nestanovilo, že se tato povinnost použije na žalobkyně v původním řízení. Tyto otázky tedy mají hypotetickou povahu. 63) Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že cílem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není dosáhnout vydání poradního stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám, nýbrž je vedena skutečnou potřebou účinně vyřešit spor týkající se unijního práva . . .10) 64) Je třeba konstatovat, že podle čl. 7 odst. 4 směrnice 97/67 mohou členské státy zřídit vyrovnávací fond, který může být financován z poplatků uložených zejména poskytovatelům poštovních služeb. Členské státy mohou navíc podmínit udělení oprávnění poskytovatelům služeb podle čl. 9 odst. 2 této směrnice povinností přispívat do tohoto fondu . 65) V projednávaném případě je třeba uvést, že podle čl. 10 odst. 2 legislativního nařízení č. 261/99 mají povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu všeobecných služeb mimo jiné subjekty, které jsou držiteli všeobecných oprávnění, a to do maximální výše 10% hrubých výnosů vztahujících se ke službám, které jsou zaměnitelné se službami zahrnutými ve všeobecných službách a které vyplývají z povolené činnosti. Vedle toho podle čl. 11 odst. 1 písm. f) nařízení o povolení musí držitel všeobecného oprávnění přispívat na financování nákladů na poskytování všeobecných služeb, pokud jsou splněny podmínky uvedené v bodě 27 odůvodnění směrnice 2008/611) a v čl. 10 odst. 2 legislativního nařízení č. 261/99. 66) Jak přitom vyplývá z vyjádření zúčastněných stran na jednání, AGCOM dosud nepřijal rozhodnutí o zřízení fondu na vyrovnání povinností všeobecných služeb. S výhradou ověření, které provede předkládající soud, se nejeví, že by tento vnitrostátní orgán již stanovil případy, v nichž poskytovatelé poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, budou požádáni, aby přispěli do tohoto fondu, ani konkrétní způsoby takového příspěvku. 67) Za těchto podmínek, pokud jde o třetí otázku, je třeba konstatovat, že jak vyplývá z úvah uvedených v bodě 65 tohoto rozsudku, čl. 7 odst. 4 směrnice 97/67 v rozsahu, v němž umožňuje členským státům uložit povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu, byl proveden do italského právního řádu. Tuto otázku proto nelze považovat za hypotetickou, a proto je přípustná. 68) Naopak vzhledem k tomu, že čtvrtá otázka se v podstatě týká konkrétních podmínek, za nichž má být provedena povinnost držitele všeobecného oprávnění přispívat do vyrovnávacího fondu všeobecných služeb, je nutno konstatovat, že s ohledem na úvahy uvedené v bodě 66 tohoto rozsudku by zodpovědět tuto otázku znamenalo k této otázce vydat stanovisko určené AGCOM, což je v této fázi pouze hypotetické. Čtvrtá otázka je proto nepřípustná." Ke třetí otázce samé "69) Třetí předběžnou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda čl. 7 odst. 4 a čl. 9 odst. 2 směrnice 97/67 musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která ukládá držiteli všeobecného oprávnění pro poskytování poštovních služeb povinnost přispívat do fondu vyrovnání kompenzujícího povinnosti všeobecných služeb. 70) V této souvislosti je třeba nejprve připomenout, že čl. 9 odst. 1 směrnice 97/67 umožňuje členským státům podřídit podniky v poštovním odvětví všeobecným oprávněním pro služby, které nespadají do oblasti všeobecných služeb, zatímco čl. 9 odst. 2 první pododstavec této směrnice stanoví možnost, že členské státy zavedou schvalovací postupy pro služby, které spadají do oblasti všeobecných služeb ...12) 71) Dále čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec uvedené směrnice uvádí výčet povinností, kterými může být udělení oprávnění podmíněno, aniž je možné vyvodit z jeho znění, na jakou kategorii oprávnění - oprávnění týkající se všech poštovních služeb nebo pouze služeb spadajících do oblasti všeobecných služeb - toto ustanovení odkazuje ...13) 72) Konečně, jak je uvedeno v bodě 27 odůvodnění směrnice 2008/6, aby bylo možné určit, zda poskytovatelé poštovních služeb, které nejsou součástí všeobecných služeb, mohou být nuceni přispívat do vyrovnávacího fondu, musí členské státy posoudit, zda služby poskytované těmito podniky mohou být z hlediska uživatele považovány za služby spadající do oblasti všeobecných služeb, neboť jsou v dostatečné míře zaměnitelné se všeobecnými službami, a to s ohledem na povahu dotčených služeb. 73) V tomto ohledu je třeba konstatovat, že z analýzy celkové struktury čl. 9 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 97/67 vyplývá, že výraz ‚oprávnění' použitý v tomto ustanovení označuje jak oprávnění uvedená v odst. 2 prvním pododstavci tohoto článku, tak oprávnění uvedená v odstavci 1 uvedeného článku ...14) 74) Dále kromě toho, že podmínka týkající se dostatečné zaměnitelnosti uvedené v bodě 27 odůvodnění směrnice 2008/6 byla převzata do čl. 10 odst. 2 legislativního nařízení č. 261/99, čl. 11 odst. 1 písm. f) nařízení o povolení výslovně ukládá příjemci všeobecného oprávnění ‚přispět k financování nákladů na poskytování všeobecné služby v případech, kdy jsou naplněny podmínky stanovené v bodě 27 odůvodnění směrnice [2008/6] a čl. 10 odst. 2 [legislativního nařízení č. 261/99]', takže možnost uložit tomuto příjemci povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu všeobecných služeb podléhá této podmínce týkající se dostatečné zaměnitelnosti. 75) S ohledem na všechny tyto úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 7 odst. 4 a čl. 9 odst. 2 směrnice 97/67 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která ukládá držiteli všeobecného oprávnění pro poskytování poštovních služeb povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu kompenzujícího povinnosti všeobecných služeb, pokud tyto služby mohou být z hlediska uživatele považovány za služby spadající do oblasti všeobecných služeb vzhledem k tomu, že vykazují dostatečný stupeň zaměnitelnosti se všeobecnými službami."
Poučení
Skutkové a právní okolnosti Otázky vnitrostátního soudu Výrok rozsudku
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.