C-297/19

Rubrum

Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 2020

Výrok

rozsudku Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1. Slovní spojení "normální správ[a] lokalit, jak je vymezena v záznamech o stanovištích nebo cílových dokumentech anebo jak ji prováděli v minulosti majitelé nebo provozovatelé", uvedené v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, musí být chápáno tak, že zahrnuje jednak každé opatření ke správě nebo organizační opatření, které je způsobilé mít vliv na chráněné druhy a přírodní stanoviště vyskytující se v lokalitě, které vyplývá z dokumentů týkajících se správy přijatých členskými státy na základě směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků, a musí být vykládáno v případě potřeby s ohledem na každou normu vnitrostátního práva provádějící tyto dvě posledně uvedené směrnice nebo, v případě neexistence takové normy, v souladu s duchem a cílem těchto směrnic, a jednak každé opatření ke správě nebo organizační opatření považované za obvyklé, obecně uznávané, prokázané a prováděné po dostatečně dlouhou dobu majiteli nebo provozovateli až do vzniku škody způsobené tímto opatřením na chráněných druzích a přírodních stanovištích, přičemž veškerá tato opatření musí být kromě toho slučitelná s cíli směrnic 92/43 a 2009/147, jakož zejména i s běžně uznávanou zemědělskou praxí.

2. Článek 2 odst. 7 směrnice 2004/35 musí být vykládán v tom smyslu, že slovní spojení "pracovní činnost", které je v něm definováno, se vztahuje rovněž na činnosti vykonávané ve veřejném zájmu na základě zákonného přenesení úkolů.

Odůvodnění

Z odůvodnění rozsudku K první otázce "29) Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, jak je třeba vykládat slovní spojení ‚normální správ[a] lokalit, jak je vymezena v záznamech o stanovištích nebo cílových dokumentech anebo jak ji prováděli v minulosti majitelé nebo provozovatelé', které je uvedeno v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35. 30) Nejprve je třeba uvést, že první otázka je podána v kontextu ‚škod na životním prostředí' údajně způsobených ptačímu druhu rybákovi černému (Chlidonias niger). 31) V tomto ohledu je třeba připomenout, že účelem směrnice 2004/35 je vytvořit rámec odpovědnosti za životní prostředí založený na vysoké úrovni ochrany životního prostředí, jakož i na zásadách předběžné opatrnosti a ‚znečišťovatel platí' s cílem předcházet škodám na životním prostředí způsobených provozovateli a napravovat je ...4) 32) Mezi třemi kategoriemi škod spadajícími pod pojem ‚škody na životním prostředí', které jsou definovány v čl. 2 odst. 1 směrnice 2004/35, jsou pod písmenem a) tohoto ustanovení uvedeny škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích, které mohou spadat do oblasti působnosti této směrnice jak na základě písmene a), tak písm. b) odst. 1 článku 3 uvedené směrnice. 33) Zatímco pojem ‚chráněné druhy a přírodní stanoviště' musí být v souladu s čl. 2 odst. 3 směrnice 2004/35 chápán tak, že odkazuje zejména na druhy a stanoviště vyjmenované ve směrnicích 92/435) a 2009/1476), kam spadá podle přílohy I této posledně uvedené směrnice rybák černý (Chlidonias niger), škody na takových druzích a stanovištích jsou podle čl. 2 odst. 1 písm. a) první pododstavce směrnice 2004/35 definovány jako jakékoli škody, které mají závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo zachovávání příznivého stavu ochrany těchto stanovišť nebo druhů. 34) Z použití příslovce ‚závažné' v čl. 2 odst. 1 písm. a) prvním pododstavci směrnice 2004/35 vyplývá, že pouze ty škody, které jsou určitým způsobem závažné a jsou kvalifikovány jako ‚významné škody' v příloze I této směrnice, mohou být považovány za škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích, což v každém konkrétním případě znamená nutnost posoudit význam účinků daného poškození. 35) Článek 2 odst. 1 písm. a) první pododstavec směrnice 2004/35 uvádí, že takové posouzení musí být provedeno s ohledem na původní stav dotyčných druhů a stanovišť, přičemž se zohlední kritéria stanovená v příloze I této směrnice. V tomto ohledu první dva pododstavce této přílohy uvádějí kritéria, která je třeba vzít v úvahu za účelem určení, zda jsou zásahy do tohoto původního stavu významné, či nikoli, přičemž blíže uvádějí, že škody s prokázanými dopady na lidské zdraví musí být klasifikovány jako ‚významné škody'. 36) Příloha I třetí pododstavec směrnice 2004/35 však uvádí, že škody v ní uvedené nemusí být kvalifikovány jako ‚významné škody'. Z použití slovesa ‚moci' vyplývá, že členské státy mají při provádění této směrnice možnost posoudit, zda jsou tyto škody významné či nikoliv ve smyslu přílohy I uvedené směrnice. 37) Článek 2 odst. 1 písm. a) druhý pododstavec směrnice 2004/35 kromě toho stanoví, že škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích nezahrnují nepříznivé účinky, které vyplývají z jednání provozovatele, které příslušné orgány výslovně schválily v souladu s prováděcími ustanoveními k čl. 6 odst. 3 a 4 nebo článku 16 směrnice 92/43 nebo článku 9 směrnice 2009/147, nebo v případě stanovišť a druhů, na které se nevztahuje unijní právo, v souladu s obdobnými vnitrostátními předpisy na ochranu přírody. Z toho vyplývá, že všechny škody, na které se vztahuje čl. 2 odst. 1 písm. a) druhý pododstavec směrnice 2004/35, jsou automaticky vyloučeny z pojmu ‚škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích'. 38) Za těchto okolností je první otázka, která se týká případu škody údajně způsobené chráněnému druhu uvedenému v příloze I směrnice 2009/147, relevantní pouze v případě, že se vyloučení uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) druhém pododstavci první části alternativy směrnice 2004/35 nepoužije. 39) V důsledku toho škoda způsobená provozem přečerpávací stanice, která údajně byla výslovně povolena příslušnými orgány na základě ustanovení směrnic 92/43 nebo 2009/147 uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. a) druhém pododstavci směrnice 2004/35, nemůže být kvalifikována jako ‚škoda na chráněných druzích a přírodních stanovištích' ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/35 a nemůže spadat do působnosti této směrnice na základě bodu a) ani bodu b) čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice. 40) Stále ještě na úvod je třeba poznamenat, že mezi škodami, které členské státy nemusí kvalifikovat jako ‚významné škody' podle přílohy I třetího pododstavce směrnice 2004/35, druhá odrážka tohoto pododstavce zmiňuje negativní odchylky, které jsou buď způsobeny přirozenými příčinami, nebo vyplývají ze zásahů souvisejících s normální správou lokalit, jak je vymezena v záznamech o stanovištích, cílových dokumentech nebo tím, jak ji prováděli v minulosti majitelé nebo provozovatelé. Tato odrážka tak stanoví dva případy, kdy škody nemusí být kvalifikovány jako ‚významné škody', a sice jednak škody způsobené přirozenými příčinami a jednak škody vyplývající ze zásahů souvisejících s normální správou lokalit, přičemž druhý z těchto případů, který je předmětem první otázky, obsahuje alternativu rozdělenou na dvě části. 41) V tomto ohledu je třeba uvést, že Spolková republika Německo provedla do § 19 odst. 5 druhé věty bodu 2 BNatSchG oba případy uvedené v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 a že za tímto účelem doslovně převzala obsah této druhé odrážky uvedené v německém znění směrnice 2004/35. 42) Je přitom třeba konstatovat ... že ve znění druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 existuje rozdíl mezi německou jazykovou verzí a ostatními jazykovými verzemi. Zatímco jiná jazyková znění než německá jazyková verze této směrnice přímo vztahují výraz ‚normální' k výrazu ‚správa' tak, aby obě části alternativy druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 podřídily slovnímu spojení ‚normální správa', německé znění uvádí v těchto dvou částech alternativy pouze výraz ‚správa', přičemž výraz ‚normální' se vztahuje pouze k první z uvedených dvou částí. 43) Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být v tomto ohledu přiznána přednost před jinými jazykovými verzemi. Takový přístup by byl totiž neslučitelný s požadavkem jednotného použití unijního práva. V případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jíž je součástí ...7) 44) V tomto ohledu je třeba uvést, jak vyplývá z bodů 34 až 37 tohoto rozsudku, že směrnice 2004/35 obsahuje širokou definici škod na chráněných druzích a přírodních stanovištích, když stanoví, že provozovatelé nesou odpovědnost za veškerou významnou škodu, s výjimkou škod taxativně vyjmenovaných v čl. 2 odst. 1 písm. a) druhém pododstavci směrnice 2004/35 a s výjimkou škod, které členské státy považují za nikoliv významné škody podle třetího pododstavce přílohy I této směrnice. 45) Vzhledem k tomu, že tato ustanovení v zásadě činí nepoužitelným systém odpovědnosti za životní prostředí v případě určitých škod, které by mohly mít vliv na chráněné druhy a přírodní stanoviště, a odchylují se tak od hlavního cíle směrnice 2004/35, a sice vytvoření společného rámce pro prevenci a nápravu škod na životním prostředí za účelem účinného boje proti nárůstu znečištění lokalit a zvýšení ztrát biologické rozmanitosti, musí být tato ustanovení nutně vykládána striktně ...8) 46) Pokud jde konkrétněji o škody uvedené v příloze I třetím pododstavci směrnice 2004/35, je třeba konstatovat, že i když první a třetí odrážka tohoto pododstavce předpokládají nezávažné škody s ohledem na dotyčný druh nebo stanoviště, druhá odrážka uvedeného pododstavce se týká škod, jejichž rozsah může být významný v závislosti na přirozených příčinách ovlivňujících dotčený druh nebo stanoviště nebo opatření přijatých provozovatelem ke správě. 47) Připustit, jak vyplývá z německé verze přílohy I třetího pododstavce druhé odrážky směrnice 2004/35, že členské státy mají možnost zprostit provozovatele a majitele jakékoliv odpovědnosti pouze z toho důvodu, že škoda byla způsobena předešlými opatřeními ke správě, a tudíž nezávisle na jejich normální povaze, by přitom mohlo ohrozit jak zásady či cíle této směrnice. 48) Takový přístup by totiž znamenal přiznat členským státům možnost, v rozporu s požadavky, které vyplývají ze zásady předběžné opatrnosti, jakož i ze zásady ‚znečišťovatel platí', a z pouhé skutečnosti, že by vyplývala z postupů v minulosti, přijmout opatření ke správě, která by mohla být nadměrně škodlivá a nevhodná pro lokality, v nichž se vyskytují chráněné druhy nebo přírodní stanoviště, a která by tak mohla ohrozit, či dokonce zničit tyto druhy nebo stanoviště a zvýšit riziko ztrát biologické rozmanitosti v rozporu s povinnostmi v oblasti ochrany, které pro členské státy vyplývají ze směrnic 92/43 a 2009/147. Tento přístup by měl za následek příliš široké pojetí rozsahu výjimek stanovených v příloze I třetím pododstavci směrnice 2004/35 a zčásti by zbavil systém odpovědnosti za životní prostředí zavedený touto směrnicí užitečného účinku tím, že by z tohoto systému byly vyňaty potenciálně významné škody způsobené úmyslným a abnormálním jednáním provozovatele. 49) Z toho vyplývá, že německá verze přílohy I třetího pododstavce druhé odrážky směrnice 2004/35 musí být vykládána v tom smyslu, že stejně jako v případě ostatních jazykových verzí se pojem ‚normální' musí vztahovat přímo k výrazu ‚správa' a slovní spojení ‚normální správa' se musí vztahovat k oběma částem alternativy druhého případu stanoveného v této druhé odrážce. 50) Na první otázku je třeba odpovědět právě ve světle těchto úvodních úvah. 51) V tomto ohledu je třeba uvést, že v souladu se zněním přílohy I třetího pododstavce druhé odrážky směrnice 2004/35 se ‚správa', o které hovoří tato druhá odrážka, musí týkat lokality. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že posledně uvedený pojem může odkazovat zejména na lokality, ve kterých se vyskytují chráněné druhy nebo přírodní stanoviště ve smyslu směrnic 92/43 a 2009/147. Příloha I směrnice 2004/35, na kterou odkazuje čl. 2 odst. 1 písm. a) této směrnice, totiž spadá výlučně do rámce škod na chráněných druzích a přírodních stanovištích, a chráněné druhy a přírodní stanoviště odpovídají zejména, jak je uvedeno v bodě 33 tohoto rozsudku, druhům a stanovištím uvedeným ve směrnicích 92/43 a 2009/147. 52) Pokud jde o pojem ‚normální', ten odpovídá výrazům ‚obvyklý', ‚běžný' nebo ‚obecný', které vyplývají z různých jazykových verzí přílohy I třetího pododstavce druhé odrážky směrnice 2004/35, jako například ze španělské verze (‚corriente') nebo řecké (‚sinithi‘). K tomu, aby však pojem ‚normální' nebyl v rámci ochrany životního prostředí zbaven svého užitečného účinku, je třeba dodat, že správu lze považovat za normální pouze tehdy, pokud je v souladu s osvědčenými postupy, zejména pak se správnou zemědělskou praxí. 53) Z výše uvedených úvah vyplývá, že slovní spojení ‚normální správa lokalit' uvedený v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 musí být chápáno tak, že zahrnuje jakékoli opatření umožňující řádnou správu nebo uspořádání lokalit, v nichž se vyskytují chráněné druhy nebo přírodní stanoviště, v souladu zejména s obecně uznávanými zemědělskými postupy. 54) V této souvislosti je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že správa lokality, v níž se vyskytují chráněné druhy a přírodní stanoviště ve smyslu směrnic 92/43 a 2009/147, nezbytně zahrnuje veškerá opatření ke správě přijatá za účelem ochrany druhů a stanovišť nacházejících se v této lokalitě, musí být normální správa takové lokality posouzena s ohledem na nezbytná opatření, která členské státy musí přijmout na základě čl. 2 odst. 2 směrnice 92/43 a článku 2 směrnice 2009/147 k ochraně druhů a stanovišť nacházejících se v uvedené lokalitě, a zvláště s ohledem na opatření ke správě stanovená podrobně v článcích 6 a 12 až 16 směrnice 92/43, jakož i článcích 3 až 9 směrnice 2009/147. 55) Z toho vyplývá, že správa lokality, na kterou se vztahují směrnice 92/43 a 2009/147 může být považována za normální pouze tehdy, pokud dodržuje cíle a povinnosti stanovené v těchto směrnicích. 56) V tomto ohledu je třeba uvést, že vzhledem k vzájemnému působení lokality s druhy a stanovišti, které se tam vyskytují, jakož i zejména k vlivu různých forem správy lokality na tyto druhy a stanoviště, bez ohledu na to, zda se tyto formy správy týkají konkrétně druhů a stanovišť, musí opatření ke správě, která členské státy musí přijmout na základě směrnic 92/43 a 2009/147 pro účely splnění cílů a povinností stanovených těmito směrnicemi, nutně zohledňovat charakteristické aspekty lokality, jako je zvláště existence lidské činnosti. 57) K tomu, aby bylo možné konkrétně odpovědět na první otázku písm. a), jak vyplývá z kontextu uvedeného předkládajícím soudem, je třeba uvést, že slovní spojení ‚normální správa' může zahrnovat zejména zemědělské činnosti vykonávané v lokalitě, kde se vyskytují chráněné druhy a přírodní stanoviště, posuzované jako celek, to znamená včetně těch činností, které mohou být jejich nezbytným doplňkem, jako je zavlažování a odvodňování, a tudíž provozování přečerpávací stanice. 58) Tento výklad je potvrzen první částí alternativy druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35. Tato první část alternativy totiž tím, že uvádí, že normální správa lokalit musí být chápána ve smyslu vymezeném v záznamech o stanovištích a cílových dokumentech, potvrzuje, že taková správa musí být definována s ohledem na všechna opatření ke správě přijatá členskými státy na základě směrnic 92/43 a 2009/147 za účelem zajištění jejich povinností zachovat nebo obnovit druhy a stanoviště chráněná těmito směrnicemi. 59) V tomto ohledu je sice pravda, že směrnice 92/43 ani směrnice 2009/147 neuvádějí v žádném ze svých ustanovení pojmy ‚záznamy o stanovištích' a ‚cílové dokumenty', avšak z postupů určitých členských států, jak jsou uvedeny zejména ve zprávě Komise o provádění směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin [SEC(2003) 1478] nebo v příloze 2 pokynů Komise ‚Akvakultura a Natura 2000', vyplývá, že jak záznamy o stanovištích, tak cílové dokumenty odpovídají dokumentům, které členské státy musí přijmout na základě směrnic 92/43 a 2009/147, aby splnily cíle těchto směrnic a povinnosti v oblasti ochrany, které pro ně vyplývají z uvedených směrnic. Z této zprávy a těchto pokynů zvláště vyplývá, že takové dokumenty obsahují právě opatření nezbytná ke správě chráněných druhů a přírodních stanovišť. 60) Kromě toho je třeba uvést, že pro účely odpovědi na první otázku písm. b) ... platí, že i když v rámci první části alternativy druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 musí být normální povaha správy určena na základě dokumentů týkajících se správy přijatých členskými státy na základě směrnic 92/43 a 2009/147, nemůže být zabráněno soudu členského státu povolaného k přezkumu in concreto normální povahy opatření ke správě v případě, že tyto dokumenty týkající se správy neobsahují dostatek informací, aby bylo možné přistoupit k tomuto posouzení, a ani nemůže být normální povaha opatření určena na základě druhé části uvedené alternativy, v tom, aby posoudil uvedené dokumenty s ohledem na cíle a povinnosti stanovené ve směrnicích 92/43 a 2009/147 nebo za pomoci norem vnitrostátního práva přijatých pro účely provedení těchto směrnic nebo, v případě neexistence takových norem, za pomoci norem slučitelných s duchem a cílem těchto směrnic. Je na předkládajícím soudu, aby v tomto ohledu určil, zda osvědčené oborové postupy uvedené v § 5 odst. 2 BNatSchG, které předkládající soud zamýšlí použít k posouzení normální povahy správy lokality Eiderstedt, splňují tyto podmínky. 61) Kromě toho je třeba uvést, že normální správa lokality může rovněž vyplývat, jak vyplývá z druhé části alternativy druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35, z postupů majitelů nebo provozovatelů v minulosti. Tato druhá část této alternativy se tedy vztahuje na opatření ke správě, která vzhledem k tomu, že byla prováděna po určitou dobu, mohou být pro dotčenou lokalitu považována za obvyklá, avšak s výhradou, jak je uvedeno v bodě 55 tohoto rozsudku, že neohrožují splnění cílů a povinností stanovených ve směrnicích 92/43 a 2009/147. 62) Pro účely odpovědi na první otázku písm. d) je třeba uvést, že uvedená druhá část se týká opatření ke správě, která nemusí být definována v dokumentech týkajících se správy, které byly přijaty členskými státy na základě směrnic 92/43 a 2009/147. I když totiž nelze v zásadě vyloučit, že opatření ke správě prováděné v minulosti bylo rovněž upraveno v dokumentech týkajících se správy přijatých členskými státy na základě směrnic 92/43 a 2009/147, a může tak spadat jak do první, tak do druhé části alternativy druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35, ze spojky ‚nebo' oddělující tyto dvě části jasně vyplývá, že se tyto části mohou použít nezávisle jedna na druhé. Tak tomu může být zejména v případě, kdy dokumenty týkající se správy ještě nebyly vyhotoveny nebo pokud v těchto dokumentech není uvedeno opatření ke správě prováděné v minulosti majiteli nebo provozovateli. 63) Pokud jde o správu prováděnou v minulosti, která je předmětem první otázky písm. c), je třeba zdůraznit, že vzhledem ke skutečnosti, že opatření ke správě může náležet nezávisle jak do první i druhé části uvedené alternativy, nemůže být povaha správy prováděné v minulosti definována pouze ve vztahu k datu přijetí dokumentů týkajících se správy. 64) Kromě toho vzhledem k tomu, že unijní normotvůrce neupravil ve znění přílohy I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 rozhodný okamžik, od kterého musí být posuzováno provádění správy v minulosti, je třeba mít za to, že nemůže být posuzováno s ohledem na datum vstupu v platnost nebo na datum provedení směrnice 2004/35, které jsou uvedeny v článku 20 a čl. 19 odst. 1 této směrnice. Takový výklad by ostatně vedl k omezení druhé části alternativy druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 pouze na postupy, které byly zahájeny před jedním z těchto dat, a tak by do značné míry zbavil tuto druhou část její podstaty tím, že by členským státům zakázal, aby ji používaly, pokud jde o opatření ke správě prováděná majiteli nebo provozovateli po uvedených datech. Významná rovnováha sledovaná unijním normotvůrcem by tedy byla narušena. 65) Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že cílem druhého případu uvedeného v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35 je umožnit členským státům, aby zprostily majitele a provozovatele odpovědnosti za škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích způsobené normální správou dotčené lokality, je třeba dospět k závěru, že provádění správy v minulosti může být vymezeno pouze s ohledem na datum vzniku škody. Pouze tehdy, pokud bylo opatření k normální správě prováděno v okamžiku vzniku škody po dostatečně dlouhou dobu a je obecně uznávané a prokázané, může být tato škoda považována za nevýznamnou. 66) S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že slovní spojení ‚normální správ[a] lokalit, jak je vymezena v záznamech o stanovištích nebo cílových dokumentech anebo jak ji prováděli v minulosti majitelé nebo provozovatelé', uvedené v příloze I třetím pododstavci druhé odrážce směrnice 2004/35, musí být chápáno tak, že zahrnuje jednak každé opatření ke správě nebo organizační opatření, které je způsobilé mít vliv na chráněné druhy a přírodní stanoviště vyskytující se v lokalitě, které vyplývá z dokumentů týkajících se správy přijatých členskými státy na základě směrnic 92/43 a 2009/147, a musí být vykládáno v případě potřeby s ohledem na každou normu vnitrostátního práva provádějící tyto dvě posledně uvedené směrnice nebo, v případě neexistence takové normy, v souladu s duchem a cílem těchto směrnic, a jednak každé opatření ke správě nebo organizační opatření považované za obvyklé, obecně uznávané, prokázané a prováděné po dostatečně dlouhou dobu majiteli nebo provozovateli až do vzniku škody způsobené tímto opatřením na chráněných druzích a přírodních stanovištích, přičemž veškerá tato opatření musí být kromě toho slučitelná s cíli směrnic 92/43 a 2009/147, jakož zejména i s běžně uznávanou zemědělskou praxí." Ke druhé otázce "67) Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35 vykládán v tom smyslu, že slovní spojení ‚pracovní činnost', které je v něm definováno, se vztahuje rovněž na činnosti vykonávané ve veřejném zájmu na základě zákonného přenesení úkolů. 68) V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2004/35 spadají do její působnosti pouze škody způsobené ‚pracovní činností', přičemž tento pojem je definován v čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35. 69) Toto posledně uvedené ustanovení stanoví, že slovním spojením ‚pracovní činnost' se rozumí jakákoli činnost vykonávaná v rámci hospodářské činnosti, obchodní činnosti nebo podnikání, bez ohledu na jejich soukromou nebo veřejnou, ziskovou nebo neziskovou povahu. 70) V tomto ohledu je sice pravda, že výraz ‚hospodářská činnost' by mohl naznačovat, že pracovní činnost musí mít vztah k trhu nebo musí mít konkurenční povahu, avšak výrazy ‚obchodní' a ‚podnikání' - první či druhý z nich, případně oba - mohou být chápány v závislosti na různých jazykových verzích jak v hospodářském, obchodním nebo průmyslovém smyslu, tak v obecnějším smyslu ‚zaměstnání', ‚činnost', ‚dílo' nebo ‚práce'. Takový výklad je podpořen zněním čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35, který uvádí, že pracovní činnost může sledovat cíl dosažení zisku či mít neziskovou povahu. ... 72) Pokud jde na prvním místě o kontext, do něhož je zasazen čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35, je třeba uvést, že příloha III směrnice 2004/35 obsahuje seznam pracovních činností, na které se tato směrnice vztahuje. Tato příloha přitom zmiňuje činnosti, jako jsou provozy nakládání s odpady, které jsou zpravidla vykonávány ve veřejném zájmu na základě přenesení úkolů zákonem. 73) Kromě toho je třeba zdůraznit, že v obecné systematice směrnice 2004/35 mohou pracovní činnosti uvedené v jejím čl. 2 odst. 7 vykonávat pouze osoby, které spadají do její působnosti, a sice provozovatelé, kteří jsou definováni v čl. 2 odst. 6 této směrnice, jako každá fyzická nebo právnická osoba, soukromá nebo veřejná, která provozuje nebo řídí pracovní činnost ...9) Z odstavce 6 ve spojení s odstavcem 7 článku 2 směrnice 2004/35 tak vyplývá, že slovní spojení ‚pracovní činnost' odpovídá široké definici a zahrnuje rovněž neziskové veřejné činnosti vykonávané právnickými osobami veřejného práva. Takové činnosti přitom zpravidla nemají žádný vztah k trhu ani nemají konkurenční povahu, takže pokud by byl pojmům ‚obchodní' a ‚podnikání' uvedeným v čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35 dáván čistě hospodářský, obchodní, nebo průmyslový smysl, vedlo by to k vyloučení téměř všech těchto činností z pojmu ‚pracovní činnost'. 74) Pokud jde na druhém místě o cíle sledované směrnicí 2004/35, z jejího bodu 2 odůvodnění ve spojení s body 8 a 9 odůvodnění10) vyplývá, že cílem této směrnice je na základě zásady ‚znečišťovatel platí' činit finančně odpovědnými provozovatele, kteří v důsledku pracovních činností, které představují skutečné nebo potenciální riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, způsobili škody na životním prostředí, aby byli motivováni k přijímání opatření a k rozvoji postupů vhodných k minimalizaci rizik takových škod. 75) Výklad, který - přestože výrazy ‚obchodní' a ‚podnikání' zahrnuté v čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35 nemají nutně ve všech jazykových zněních čistě hospodářský význam - by přitom z pojmu ‚pracovní činnost' vylučoval činnosti vykonávané ve veřejném zájmu na základě přenesení úkolů na základě zákona z důvodu, že nemají žádný vztah k trhu nebo nemají konkurenční povahu, by zbavoval směrnici 2004/35 části jejího užitečného účinku tím, že by z její působnosti byla vyňata celá řada takových činností, jako jsou činnosti dotčené ve věci v původním řízení, které představují skutečné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí. 76) Z výše uvedeného vyplývá, že slovní spojení ‚pracovní činnost' uvedené v čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35 nevymezuje pouze činnosti, které mají vztah k trhu nebo mají konkurenční povahu, ale zahrnuje všechny činnosti vykonávané v rámci podnikatelské činnosti, na rozdíl od čistě osobního nebo domácího rámce, a tudíž činnosti vykonávané ve veřejném zájmu na základě zákonného přenesení úkolů. 77) S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 2 odst. 7 směrnice 2004/35 musí být vykládán v tom smyslu, že slovní spojení ‚pracovní činnost', které je v něm definováno, se vztahuje rovněž na činnosti vykonávané ve veřejném zájmu na základě zákonného přenesení úkolů."