C-312/21
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. února 2023
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku Úvodem „30) Nejprve je třeba uvést, že otázky předkládajícího soudu nezmiňují směrnici 2014/104, ale odkazují na pojmy, které jsou v ní uvedeny, jako je právo na náhradu škody, vzniklé v důsledku protisoutěžního jednání uvedeného v článku 101 SFEU, v plné výši, asymetrie informací mezi stranami, problémy spojené s vyčíslením škody vyplývající z takového jednání, se kterými se může potýkat vnitrostátní soud a společná a nerozdílná odpovědnost původců uvedeného jednání. Kromě toho tento soud v odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vznáší otázku časové působnosti článků 3, 5 a 11, jakož i čl. 17 odst. 1 této směrnice. ... 33) Pokud jde dále o otázku časové působnosti článků 3, 5 a 11, jakož i čl. 17 odst. 1 směrnice 2014/104, kterou vznáší předkládající soud, je nutno rozlišovat podle toho, zda tato ustanovení vyplývají ve světle judikatury ze samotného článku 101 SFEU, přičemž v takovém případě jsou použitelná okamžitě, nebo vyplývají pouze z této směrnice, což vyžaduje přezkoumat jejich časovou působnost s ohledem na článek 22 uvedené směrnice.“ K první otázce 34) Pokud jde právo na náhradu škody, vzniklé v důsledku protisoutěžního jednání, v plné výši, uvedené v rámci první otázky, je třeba připomenout, že ze zásady efektivity a z práva každé osoby domáhat se náhrady škody způsobené smlouvou nebo jednáním, které mohou omezit nebo narušit hospodářskou soutěž, vyplývá, že osoby, jímž vznikla škody, musí mít možnost domáhat se nejen skutečné škody (damnum emergens), ale i ušlého zisku (lucrum cessans), jakož i zaplacení úroků ...3) 35) Unijní normotvůrce tak tím, že v čl. 3 odst. 1 směrnice 2014/104 připomněl povinnost členských států zajistit, aby všem fyzickým nebo právnickým osobám, kterým vznikla škoda způsobená porušením právních předpisů o hospodářské soutěži, bylo umožněno požadovat a obdržet náhradu této škody v plné výši a tím, že odškodnění v plné výši definoval v čl. 3 odst. 2 této směrnice jako právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku, jakož i platbu úroků, zamýšlel potvrdit stávající judikaturu, jak vyplývá z bodu 12 odůvodnění uvedené směrnice4), takže vnitrostátní opatření provádějící tato ustanovení se musí nezbytně použít s okamžitým účinkem na všechna řízení o žalobě o náhradu škody spadající do působnosti této směrnice, jako je potvrzeno v jejím čl. 22 odst. 2. 36) Z toho vyplývá, že první otázka se v podstatě týká toho, zda právo na náhradu škody, vzniklé v důsledku protisoutěžního jednání, v plné výši, jak je uznáno a definováno v čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2014/104 a vyplývá z článku 101 SFEU, brání takovému vnitrostátnímu pravidlu občanského soudního řízení, jako je pravidlo stanovené v čl. 394 odst. 2 občanského soudního řádu, na základě něhož v případě částečného vyhovění návrhu každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a každý účastník řízení nahradí polovinu společných nákladů, ledaže dojde ke zneužívajícímu jednání. 37) Jak v tomto ohledu vyplývá z úvah uvedených v bodech 34 a 35 tohoto rozsudku, právo na náhradu škody, vzniklé v důsledku protisoutěžního jednání, v plné výši, a zvláště porušení článku 101 SFEU se netýká pravidel týkajících se rozdělení nákladů v rámci soudních řízení, jejichž cílem je uplatnění tohoto práva, jelikož předmětem těchto pravidel není náhrada škody, ale určují na úrovni každého členského státu podle práva tohoto členského státu způsob rozdělení nákladů vzniklých při vedení takových řízení. 38) Unijní normotvůrce ostatně vyloučil otázku nákladů řízení z působnosti směrnice 2014/104, neboť se jí směrnice zabývá pouze okrajově ve svém čl. 8 odst. 2, který se týká sankcí v případě odmítnutí zpřístupnit důkazy nebo zničení důkazů a stanoví možnost vnitrostátních soudů uložit náhradu nákladů účastníku řízení, jenž toto zpřístupnění odmítl nebo zničil důkazy. 39) Je však třeba připomenout, že pokud jde o článek 101 SFEU, použije se judikatura Soudního dvora, podle níž pravidla, která se uplatní na žaloby určené k zajištění ochrany práv, jež jednotlivci vyvozují z unijního práva, nesmějí být méně příznivá než ta, která se týkají obdobných žalob vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) ...5) 40) Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci zjevně nejedná o porušení zásady rovnocennosti, je třeba s ohledem na zásadu efektivity přezkoumat, zda takové vnitrostátní pravidlo občanského soudního řízení, jako je pravidlo stanovené v čl. 394 odst. 2 občanského soudního řádu, případně upravené judikaturou španělských soudů, podle níž je rovněž možné dosáhnout uložení povinnosti náhrady nákladů řízení, pokud existuje malý rozdíl mezi tím, co bylo navrhováno, a tím, co bylo dosaženo v rámci řízení, v praxi neznemožňuje nebo nadměrně neztěžuje uplatnění práva na náhradu škody, vzniklé v důsledku protisoutěžního jednání, v plné výši, jak je uznáno a definováno v čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2014/104 a vyplývá z článku 101 SFEU. 41) Jak v tomto kontextu vyplývá z bodu 6 odůvodnění směrnice 2014/1046), pokud jde o žaloby o náhradu škody podané na základě vnitrostátních opatřeních, jejichž cílem je provést tuto směrnici, unijní normotvůrce vycházel z konstatování, že boj proti protisoutěžním jednáním z podnětu orgánů veřejné moci, tedy Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, nebyl dostatečný k zajištění úplného dodržování článků 101 a 102 SFEU, a že je důležité usnadnit soukromému sektoru možnost přispět ke splnění tohoto cíle ...7) 42) Tato účast soukromého sektoru na peněžité sankci, a tedy i na prevenci protisoutěžního chování, je o to důležitější, že může nejen napravit přímou škodu, kterou dotyčná osoba údajně utrpěla, ale i nepřímé škody na struktuře a fungování trhu, jenž nemohl plně rozvinout svou hospodářskou účinnost, zejména ve prospěch dotčených spotřebitelů ...8) 43) Právě za účelem dosažení tohoto cíle unijní normotvůrce, který v bodech 14, 15, 46 a 47 odůvodnění směrnice 2014/104 zdůraznil asymetrii informací existující mezi žalobcem a žalovaným ve vztahu k typu žalob uvedenému v této směrnice, jelikož podle bodu 14 odůvodnění uvedené směrnice ‚[d]ůkazy potřebné k prokázání nároku na náhradu škody má často výhradně žalovaný nebo třetí strany a žalobce o nich není dostatečně informován, nebo k nim nemá přístup‘, uložil členským státům povinnost, aby stanovily opatření, která umožní uvedenému žalobci tuto asymetrii odstranit. 44) Za tímto účelem směrnice 2014/104 podle svého článku 5 v první řadě ukládá těmto státům povinnost poskytnout tomuto účastníkovi řízení pravomoc požádat vnitrostátní soudy, aby žalované straně nebo třetí straně za určitých podmínek nařídily, aby zpřístupnily relevantní důkazy, které mají pod svou kontrolou. V druhé řadě uvedená směrnice zmíněným státům ukládá, aby za určitých podmínek zajistily, aby tyto soudy měly pravomoc v případě, kdy je prakticky nemožné nebo nepřiměřeně obtížné stanovit výši škody, stanovit výši škody odhadem podle čl. 17 odst. 1 této směrnice, případně, pokud chtějí, za asistence vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, jak vyplývá z čl. 17 odst. 3 uvedené směrnice. V třetí řadě tato směrnice ukládá členským státům povinnost zavést domněnky, zejména domněnku týkající se existence škody způsobené kartelovou dohodou, jak je uvedeno v čl. 17 odst. 2 téže směrnice. 45) Z toho vyplývá, že na rozdíl od směrnice Rady 93/13/EHS ... jejíž výklad poskytl zejména ... [rozsudek ve spojených věcech C-224/19 a C-259/19, Caixabank a Banco Bilbao Vizcaya Argentaria] ... který zmiňuje předkládající soud, v nichž je typicky konfrontována slabší strana, spotřebitel, se silnější stranou, prodávajícím nebo poskytovatelem, jenž prodal nebo pronajal majetek nebo poskytl služby, přičemž tento nerovný poměr sil, zhmotněný ve smluvním vztahu, nachází své meze zejména v zásadě zákazu zneužívajících ujednání, podle níž v zásadě dochází ke zrušení takových ujednání, se směrnice 2014/104 týká žalob, v rámci nichž je uplatněna mimosmluvní odpovědnost podniku a které představují poměr sil mezi stranami sporu, jenž vzhledem k přijetí vnitrostátních opatření provádějících všechna ustanovení této směrnice vyjmenovaná v bodě 44 tohoto rozsudku lze podle využití nástrojů takto poskytnutých zvláště žalobci uvést do rovnováhy. 46) Proto je třeba mít za to, že tuto judikaturu nelze použít na typ sporů charakterizovaný zásahem unijního normotvůrce, který žalobci, jenž byl původně znevýhodněn, poskytl prostředky směřující k tomu, aby byl poměr sil mezi ním a žalovanými uveden do rovnováhy v jeho prospěch. Vývoj tohoto poměru sil závisí na chování každého z těchto účastníků řízení, které svrchovaně posoudil vnitrostátní soud, jemuž byl spor předložen, a zvláště na tom, zda žalobce použil, či nikoli nástroje, jež má k dispozici, zejména pokud jde o možnost požádat tento soud, aby žalované straně nebo třetí straně nařídil, aby zpřístupnily relevantní důkazy, které mají pod svou kontrolou, v souladu s čl. 5 odst. 1 prvním pododstavcem směrnice 2014/104. 47) Z toho vyplývá ... pokud jde o řízení o náhradě škod způsobených porušením práva hospodářské soutěže, že při částečném neúspěchu žalobce lze od něj spravedlivě požadovat, aby nesl vlastní náklady nebo přinejmenším jejich část, jakož i aby nahradil část společných nákladů, zejména pokud mu lze vznik těchto nákladů přičíst, například z důvodu nadměrných požadavků nebo jeho postupu v řízení. 48) Je tedy třeba rozhodnout, že takové vnitrostátní pravidlo občanského soudního řízení, jako je pravidlo stanovené v čl. 394 odst. 2 občanského soudního řádu, vykládané ve světle judikatury španělských soudů uvedené v bodě 40 tohoto rozsudku, v praxi neznemožňuje nebo nadměrně neztěžuje uplatnění práva na náhradu škody, vzniklé v důsledku protisoutěžního jednání, v plné výši, jak je uznáno a definováno v čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2014/104 a vyplývá z článku 101 SFEU, takže zásada efektivity není porušena. 49) S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že článek 101 SFEU a čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2014/104 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu pravidlu občanského soudního řízení, na základě něhož v případě částečného vyhovění návrhu každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a každý účastník řízení nahradí polovinu společných nákladů, ledaže dojde ke zneužívajícímu jednání.“ Ke druhé a třetí otázce „50) Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda čl. 17 odst. 1 směrnice 2014/104 musí být vykládán v tom smyslu, že soudní odhad škody způsobené protisoutěžním jednáním žalovaného je možno provést za okolností, kdy zaprvé žalovaný poskytl žalobci přístup k informacím, na jejichž základě samotný žalovaný vypracoval svůj znalecký posudek s cílem vyloučit existenci nahraditelné škody, a zadruhé je nárok na odškodnění uplatněn vůči jedinému z adresátů rozhodnutí konstatujícího porušení článku 101 SFEU, který uvedl na trh pouze část výrobků pořízených žalobcem a v souvislosti s nimiž se uvádí, že u nich byly navýšeny ceny z důvodu tohoto porušení. Tento soud v tomto kontextu podmiňuje možnost provést takový odhad konstatováním situace asymetrie informací nebo neřešitelnými obtížemi s vyčíslením škody. 51) Úvodem je třeba připomenout, že čl. 17 odst. 1 směrnice 2014/104 představuje procesní ustanovení ve smyslu čl. 22 odst. 2 této směrnice ...9) takže vnitrostátní opatření zajišťující provedení tohoto čl. 17 odst. 1 se v souladu s uvedeným čl. 22 odst. 2 použijí na řízení o žalobách o náhradu škody podaných po dni 26. prosince 2014. 52) Je však třeba zaprvé uvést, že žaloby o náhradu škody, které spadají do působnosti směrnice 2014/104, podobně jako žaloby na náhradu škody obecně směřují k co možná nejpřesnější náhradě škody, jakmile je existence a přičitatelnost této škody prokázána, což nemůže vyloučit, že v okamžiku, kdy vnitrostátní soud rozhoduje za účelem určení výše náhrady škody, přetrvávají určité nejasnosti. Samotná existence těchto nejasností, které jsou vlastní sporům o určení odpovědnosti a ve skutečnosti vyplývají ze střetu argumentů a znaleckých posudků v rámci kontradiktorní diskuze, proto neodpovídá míře složitosti při posuzování škody, která se vyžaduje k tomu, aby bylo možné použít soudní odhad podle čl. 17 odst. 1 této směrnice. 53) Zadruhé samotné znění tohoto ustanovení omezuje oblast působnosti soudního odhadu škody na situace, kdy je prakticky nemožné nebo nadměrně obtížné tuto škodu vyčíslit, jakmile byla prokázána její existence ve vztahu k žalobci, což může odpovídat například zvláště závažným obtížím při výkladu předložených dokumentů, pokud jde o podíl dopadu navýšení cen vyplývajících z kartelové dohody na ceny výrobků nabytých žalobcem u jednoho z členů kartelové dohody. 54) Proto pojem asymetrie informací, i když je základem přijetí čl. 17 odst. 1 směrnice 2014/104 ... však nezasahuje do uplatňování tohoto ustanovení, na rozdíl od toho, co naznačuje znění druhé a třetí otázky. Jak v tomto ohledu zdůraznila generální advokátka ... i když mají účastníci řízení rovné postavení, pokud jde o dostupné informace, mohou vzniknout obtíže při konkrétním vyčíslení škody. 55) V souvislosti s tím je nutno na prvním místě zdůraznit, že předpokladem dosažení cíle připomenutého v bodě 41 tohoto rozsudku je použití nástrojů, které mohou napravit asymetrii informací mezi stranami sporu, jelikož z podstaty věci ten, kdo se dopustil protiprávního jednání, ví, čeho se dopustil a co mu bylo případně vytýkáno, a zná důkazy, které mohly v takovém případě sloužit Komisi nebo dotčenému vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž k prokázání jeho účasti na protisoutěžním jednání v rozporu s články 101 a 102 SFEU, zatímco osoba poškozená tímto jednáním nemá tyto důkazy k dispozici ...10) 56) Na druhém místě za účelem nápravy konstatování této asymetrie informací tedy unijní normotvůrce přijal soubor opatření vyjmenovaných v bodě 44 tohoto rozsudku, u nichž je nutno zdůraznit, že tato opatření vzájemně působí, neboť nutnost provést soudní odhad škody může záviset zvláště na výsledku dosaženém žalobcem v návaznosti na žádosti o zpřístupnění důkazů podle čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/104. 57) Na třetím místě z důvodu klíčové role tohoto ustanovení v rámci této směrnice přísluší vnitrostátnímu soudu, aby před tím, než přistoupí ke stanovení škody odhadem, ověřil, zda jej žalobce využil. V případě, že praktická nemožnost posouzení škody vyplývá z nečinnosti žalobce, totiž vnitrostátnímu soudu nepřísluší, aby nahrazoval žalobce, ani aby napravil jeho nedostatky. 58) V projednávaném případě se jeví, že je situace odlišná, jelikož žalovaný sám poté, co mu to povolil předkládající soud, dal žalobci k dispozici údaje, z nichž vycházel, aby zpochybnil znalecký posudek žalobce. V tomto ohledu je nutno uvést, že takové poskytnutí údajů může vést ke kontradiktorní diskuzi jak o skutečné existenci, tak o výši škody, a mají z něj tudíž prospěch jak účastníci řízení, kteří mohou upřesnit, změnit nebo doplnit své argumenty, tak vnitrostátní soud, jenž má na základě tohoto znaleckého posudku, po němž následuje další znalecký posudek vypracovaný na základě poskytnutých údajů, z něhož vychází, k dispozici informace umožňující nejprve určit skutečnou existenci škody, která vznikla žalobci, a dále určit její rozsah, což může zabránit provedení soudního odhadu této škody. Dále pak toto poskytnutí údajů, aniž by použití žádosti o zpřístupnění důkazů podle čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/104 zbavilo relevance, může být naopak pro žalobce usměrněním a poskytnout mu informace týkající se dokumentů nebo údajů, jejichž obstarání by považoval za nezbytné. 59) S výhradou tohoto případného dopadu čl. 5 odst. 1 této směrnice na možnost vnitrostátního soudu provést odhad škody podle čl. 17 odst. 1 uvedené směrnice není okolnost charakterizující situaci dotčenou ve věci v původním řízení - a sice že žalovaný sám poté, co mu to povolil předkládající soud, dal žalobci k dispozici údaje, z nichž vycházel, aby zpochybnil znalecký posudek žalobce - sama o sobě relevantní pro posouzení, zda je možné, aby vnitrostátní soud provedl odhad škody. 60) Zatřetí účastník řízení, který podal návrh na náhradu škody založený na existenci újmy způsobené protisoutěžním jednáním, může podat tento návrh pouze proti jednomu z původců tohoto jednání, jelikož podle judikatury ... porušení práva hospodářské soutěže v zásadě vede k solidární odpovědnosti jeho původců ...11) 61) Článek 11 odst. 1 směrnice 2014/104 musí být tudíž v rozsahu, v němž stanoví takovou možnost, považován za ustanovení kodifikující judikaturu Soudního dvora a ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 35 tohoto rozsudku ohledně čl. 3 odst. 1 a 2 této směrnice, patří mezi ustanovení uvedené směrnice, jejichž vnitrostátní prováděcí opatření se použijí okamžitě. 62) Tato možnost však nemůže zbavit účastníka řízení, který podal žalobu o náhradu škody spadající do působnosti směrnice 2014/104, aby požádal vnitrostátní soud, kterému byla věc předložena, aby dalším původcům protiprávního jednání nařídil zpřístupnit relevantní důkazy podle podmínek a v mezích stanovených v článku 5 této směrnice, aby tento soud mohl určit existenci a výši škody, a vyhnul se tak provedení soudního odhadu škody. 63) V projednávané věci totiž další dva výrobci nákladních vozidel, sankcionovaní Komisí v rozhodnutí ze dne 19. července 2016, Renault Trucks a Iveco, uváděli na trh vozidla zakoupená společností Tráficos Manuel Ferrer, a mohli by mu tedy poskytnout důkazy týkající se navýšení cen vyplývající z kartelové dohody, aby bylo určeno, zda a v jakém rozsahu se toto navýšení cen skutečně odrazilo v kupní ceně čtyř nákladních vozidel Renault Trucks a dvou nákladních vozidel Iveco. V této souvislosti je třeba připomenout, že žalovaná má na základě čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce poslední věty uvedené směrnice rovněž možnost požádat tento soud, aby nařídil uvedeným dalším původcům zpřístupnění relevantních důkazů, což by se mohlo jevit jako zvláště užitečné v situaci, kdy - jako v projednávaném případě - předkládající soud odmítl nařídit vstup dvou z těchto původců do řízení. 64) S výhradou tohoto případného dopadu čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/104 na možnost vnitrostátního soudu provést odhad škody podle čl. 17 odst. 1 této směrnice není okolnost charakterizující situaci dotčenou ve věci v původním řízení - a sice že je nárok na odškodnění uplatněn vůči jedinému z adresátů rozhodnutí konstatujícího porušení článku 101 SFEU, který uvedl na trh pouze část výrobků pořízených žalobcem a v souvislosti s nimiž se uvádí, že u nich byly navýšeny ceny z důvodu tohoto porušení - sama o sobě relevantní pro posouzení, zda je možné, aby vnitrostátní soud provedl odhad škody. 65) S ohledem na výše uvedené úvahy je proto třeba odpovědět na druhou a třetí otázku tak, že čl. 17 odst. 1 směrnice 2014/104 musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že žalovaný v rámci žaloby spadající do působnosti této směrnice dal žalobci k dispozici údaje, z nichž vycházel, aby zpochybnil znalecký posudek žalobce, ani skutečnost, že žalobce svůj nárok uplatnil pouze vůči jednomu z původců uvedeného protiprávního jednání, nejsou samy o sobě relevantní pro posouzení, zda je možné, aby vnitrostátní soudy provedly odhad škody, jelikož tento odhad předpokládá, že je prokázána existence této škody a je prakticky nemožné nebo nepřiměřeně obtížné přesně stanovit výši škody, což znamená, že je třeba zohlednit všechny parametry vedoucí k takovému konstatování, a zejména neúspěšnost takových kroků, jako je žádost o zpřístupnění důkazů podle článku 5 uvedené směrnice.“
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.