C-363/25

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

16. července 2026(*) „ Kasační opravný prostředek – Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině – Seznamy osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Kritérium pro zařazení na tyto seznamy spojené s prospěchem z Lukašenkova režimu nebo jeho podporou – Ponechání názvu navrhovatelky na těchto seznamech – Běloruská společnost působící v oblasti developerské činnosti a výstavby nemovitostí – Důvody pro ponechání na seznamech – Článek 263 šestý pododstavec SFEU – Lhůta k podání žaloby – Počátek běhu lhůty – Sdělení dotčených omezujících opatření advokátům navrhovatelky – Nepřípustnost žaloby pro její opožděné podání – Meritorní přezkum žaloby z důvodů řádného výkonu spravedlnosti – Žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení, jímž jsou stiženy důvody pro ponechání na seznamech“ Ve věci C‑363/25 P, jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 28. května 2025, Dana Astra IOOO, se sídlem v Minsku (Bělorusko), zástupci: M. Birdling, BL, M. Lester, BL, a K. Van Maldegem, advocaat, účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka), přičemž další účastnicí řízení je: Rada Evropské unie, zástupci: L. Berger a S. Van Overmeire, jako zmocněnkyně, žalovaná v prvním stupni, SOUDNÍ DVŮR (pátý senát), ve složení: M. L. Arastey Sahún, předsedkyně senátu, J. Passer, E. Regan, D. Gratsias a B. Smulders (zpravodaj), soudci, generální advokátka: J. Kokott, za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1        Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Dana Astra IOOO domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 19. března 2025, Dana Astra v. Rada (T‑281/23, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2025:315), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení zaprvé rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/421 ze dne 24. února 2023, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině (Úř. věst. 2023, L 61, s. 41), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/419 ze dne 24. února 2023, kterým se provádí článek 8a nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině (Úř. věst. 2023, L 61, s. 20) (dále společně jen „sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2023“), a zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2024/769 ze dne 26. února 2024, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině (Úř. věst. L, 2024/769), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2024/768 ze dne 26. února 2024, kterým se provádí článek 8a nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině (Úř. věst. L, 2024/768) (dále společně jen „sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2024“) v rozsahu, v němž se jí tyto čtyři akty (dále společně jen „sporné akty“) týkají. Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu 2        Pro účely projednávaného kasačního opravného prostředku lze skutkový a právní kontext projednávané věci, jak je uveden v bodech 2 až 20 napadeného rozsudku, shrnout následovně. 3        Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření, přijatých Evropskou unií od roku 2004 vzhledem ke stavu demokracie, právního státu a lidských práv v Bělorusku, a od roku 2022 rovněž vzhledem k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině. 4        Dne 18. května 2006 přijala Rada Evropské unie nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči prezidentu Lukašenkovi a některým představitelům Běloruska (Úř. věst. 2006, L 134, s. 1), jehož název byl podle čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 588/2011 ze dne 20. června 2011 (Úř. věst. 2011, L 161, s. 1) nahrazen názvem „Nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku“. 5        Dne 15. října 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2012, L 285, s. 1). 6        Článek 4 odst. 1 tohoto rozhodnutí zní: „Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje náležející: a)      osobám, subjektům nebo orgánům, jež jsou odpovědné za vážná porušování lidských práv či potlačování občanské společnosti a demokratické opozice nebo jejichž činnosti jiným závažným způsobem narušují demokracii či právní stát v Bělorusku, nebo jakýmkoli fyzickým či právnickým osobám, subjektům nebo orgánům s nimi spojeným, jakož i právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které je vlastní či ovládají; b)      fyzickým nebo právnickým osobám, které mají prospěch z Lukašenkova režimu nebo jej podporují, jakož i právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které je vlastní či ovládají, jak jsou uvedeny v příloze, nebo jimi vlastněné, držené či ovládané, se zmrazují.“ 7        Článek 2 odst. 4 a 5 nařízení č. 765/2006 ve znění nařízení Rady (EU) č. 1014/2012 ze dne 6. listopadu 2012 (Úř. věst. 2012, L 307, s. 1) odkazuje na čl. 4 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 2012/642 a stanoví stejná kritéria pro zařazení na seznamy osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, jako jsou kritéria stanovená posledně uvedeným ustanovením, zejména kritérium spočívající v „podpoře Lukašenkova režimu“ nebo „prospěchu“ z tohoto režimu [dále jen „kritérium b)“]. 8        Jak vyplývá z bodů odůvodnění prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2020/2130 ze dne 17. prosince 2020, kterým se provádí rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2020, L 426 I, s. 14), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2020/2129 ze dne 17. prosince 2020, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2020, L 426 I, s. 1), jakož i z bodů odůvodnění sporných aktů, projednávaná věc konkrétně souvisí se zintenzivněním nadále trvajícího porušování lidských práv a brutální represe vůči odpůrcům režimu prezidenta Lukašenka po prezidentských volbách konaných dne 9. srpna 2020, které Unie shledala za neprovedené v souladu s mezinárodními standardy, a se zapojením Běloruska do agrese Ruské federace proti Ukrajině, která byla shledána jako zjevné porušení územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti tohoto státu. 9        Prováděcím rozhodnutím 2020/2130 a prováděcím nařízením 2020/2129 byl subjekt označený jako „Dana Holdings/Dana Astra“ zařazen na seznamy osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření uvedená v příloze rozhodnutí 2012/642 a příloze I nařízení č. 765/2006 (dále společně jen „dotčené seznamy“), z následujících důvodů: „Společnost Dana Holdings/Dana Astra je jedním z hlavních realitních developerů a stavebních podniků v Bělorusku. Společnost získala pozemky na výstavbu několika rozsáhlých bytových komplexů a obchodních center. Vlastníci společnosti Dana Holdings/Dana Astra udržují úzké vztahy s [prezidentem] Lukašenkem. Prezidentova snacha Lilija Lukašenková zastává ve společnosti vysokou funkci. Společnost Dana Holdings/Dana Astra tak má prospěch z [...] režimu [prezidenta Lukašenka] a podporuje jej.“ 10      Dne 25. února 2021 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2021/353, kterým se mění rozhodnutí 2012/642 (Úř. věst. 2021, L 68, s. 189), a prováděcí nařízení (EU) 2021/339, kterým se provádí článek 8a nařízení č. 765/2006 (Úř. věst. 2021, L 68, s. 29) (dále společně jen „akty o ponechání na seznamech z roku 2021“), jimiž byl subjekt označený jako „Dana Holdings/Dana Astra“ ponechán na dotčených seznamech do 28. února 2022, přičemž důvody pro toto ponechání byly obdobné důvodům pro jeho zařazení, jak byly připomenuty v bodě 9 tohoto rozsudku. 11      Dne 24. února 2022 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/307, kterým se mění rozhodnutí 2012/642 (Úř. věst. 2022, L 46, s. 97), a prováděcí nařízení (EU) 2022/300, kterým se provádí článek 8a nařízení č. 765/2006 (Úř. věst. 2022, L 46, s. 3) (dále společně jen „akty o ponechání na seznamech z roku 2022“), jimiž byla omezující opatření vůči navrhovatelce zachována do 28. února 2023 na základě následujících důvodů: „Společnost Dana Astra, dříve dceřiná společnost Dana Holdings, je jedním z hlavních realitních developerů a stavebních podniků v Bělorusku. Společnost získala práva na výstavbu na pozemcích a buduje multifunkční centrum Minsk World, které označuje za největší investici tohoto druhu v Evropě. Jednotlivci, kteří údajně zastupují Dana Astra, udržují úzké vztahy s prezidentem Lukašenkem. Prezidentova snacha Lilija Lukašenková zastávala ve společnosti vysokou funkci. Dana Astra má tedy prospěch z [...] režimu [prezidenta Lukašenka] a podporuje jej.“ 12      Navrhovatelka napadla akty o ponechání na seznamech z let 2021 a 2022 žalobou v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkaly. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem Tribunálu ze dne 28. června 2023, Dana Astra v. Rada (T‑239/21, EU:T:2023:364) a proti tomuto rozsudku nebyl podán kasační opravný prostředek. V bodě 79 tohoto rozsudku Tribunál po přezkoumání důkazů předložených Radou dospěl k závěru, že první důvod pro ponechání názvu navrhovatelky na dotčených seznamech, podle něhož je navrhovatelka jedním z hlavních realitních developerů a stavebních podniků v Bělorusku, který na pozemcích, k nimž získal práva na výstavbu, buduje centrum Minsk World, jež označuje za největší investici tohoto druhu v Evropě, a má tedy prospěch z režimu prezidenta Lukašenka a podporuje jej, je právně dostačujícím způsobem podložen. 13      Dne 24. února 2023 přijala Rada sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2023, jimiž byl název navrhovatelky ponechán na dotčených seznamech do 28. února 2024 ze stejných důvodů, jako jsou důvody pro přijetí aktů o ponechání na seznamech z roku 2022, které jsou uvedeny v bodě 11 tohoto rozsudku. 14      Dne 26. února 2024 přijala Rada sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2024, jimiž byla platnost omezujících opatření přijatých vůči navrhovatelce prodloužena do 28. února 2025. V těchto aktech Rada odůvodnila prodloužení platnosti těchto opatření stejnými důvody, jaké jsou uvedeny v bodě 11 tohoto rozsudku. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek 15      Žalobou ze dne 23. května 2023 ve znění pozdějších úprav se navrhovatelka domáhala, aby Tribunál zrušil sporné akty v rozsahu, v němž se jí týkají, a to na základě jediného žalobního důvodu, v němž v podstatě tvrdila, že odůvodnění uvedené v těchto aktech, které se jí týká, je stiženo nesprávným posouzením, a nemůže tedy odůvodnit ponechání jejího názvu na dotčených seznamech. 16      Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu podanou navrhovatelkou zamítl. Pro účely projednávaného kasačního opravného prostředku lze tento rozsudek shrnout následovně. 17      V první řadě Tribunál v bodech 29 až 62 napadeného rozsudku zkoumal otázku, zda – jak tvrdila Rada, ačkoli formálně nevznesla námitku nepřípustnosti – je žaloba směřující proti sporným aktům o ponechání na seznamech z roku 2023 nepřípustná, jelikož nebyla podána ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku 263 SFEU, prodloužené o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti, což by mělo za následek rovněž nepřípustnost žaloby v rozsahu, v němž po úpravě návrhových žádání navrhovatelky směřovala ke zrušení sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2024. 18      V bodě 34 napadeného rozsudku Tribunál připomněl, že podle jeho judikatury Rada v zásadě nemůže splnit povinnost sdělit dotyčné osobě akt obsahující omezující opatření vůči ní tak, že oznámení o tomto aktu zašle advokátům, kteří ji zastupují. Doručení zástupci žalobce se považuje za doručení adresátovi pouze tehdy, pokud je taková forma doručení výslovně stanovena právní úpravou, pokud mezi stranami existuje dohoda v tomto smyslu nebo je-li advokát řádně zmocněn k přijetí takového oznámení na účet svého klienta (rozsudek ze dne 21. dubna 2021, El-Qaddafi v. Rada, T‑322/19, EU:T:2021:206, bod 64 a citovaná judikatura). 19      V bodech 46 až 60 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal, zda lze v projednávané věci advokáty navrhovatelky považovat za řádně zmocněné k přijetí oznámení sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2023 na účet navrhovatelky, a dospěl k závěru, že tomu tak je. 20      K tomuto závěru Tribunál dospěl na základě výkladu plné moci ze dne 1. listopadu 2021, kterou byli zástupci navrhovatelky zmocněni jednat jejím jménem ve věci omezujících opatření, jež byla vůči ní přijata. 21      V bodech 50 až 52 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že ačkoli byla tato plná moc udělena v rámci věci T‑239/21, která se týkala aktů o ponechání na seznamech z let 2021 a 2022, z jejího znění, podle kterého se advokáti navrhovatelky zmocňují k provedení „jakéhokoli dalšího úkonu, který by mohl být nezbytný nebo užitečný pro pokračování v tomto řízení“, vyplývá, že se uvedená plná moc neomezuje na zastupování navrhovatelky před unijními soudy v souvislosti s jejím návrhem na zrušení aktů o ponechání na seznamech z roku 2021. 22      V bodech 56 až 59 napadeného rozsudku Tribunál dodal, že tento výklad znění plné moci ze dne 1. listopadu 2021 potvrzuje kontext přijetí sporných aktů, jakož i způsob, jakým se účastníci řízení chovali po jejím předložení. 23      Tribunál v tomto ohledu poukazuje jednak na to, že po předložení plné moci ze dne 1. listopadu 2021 byla veškerá korespondence mezi navrhovatelkou a Radou ohledně zařazení jejího názvu na dotčené seznamy na straně navrhovatelky vedena prostřednictvím jejích advokátů, a jednak že sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2024 jí byly oznámeny stejným způsobem jako akty z roku 2023, a sice zejména doporučeným dopisem s doručenkou zaslaným jejím advokátům, aniž navrhovatelka tento postup zpochybnila. 24      Tribunál z toho v bodech 60 až 62 napadeného rozsudku dovodil, že žaloba musí být v rozsahu, v němž původně směřovala proti sporným aktům o ponechání na seznamech z roku 2023, odmítnuta jako nepřípustná, neboť byla podána opožděně, a že musí být odmítnuta jako nepřípustná rovněž v rozsahu, v němž směřovala proti sporným aktům o ponechání na seznamech z roku 2024, jelikož žalobce může upravit svá návrhová žádání a žalobní důvody v reakci na přijetí nových aktů v průběhu řízení pouze tehdy, byl-li jeho návrh na zrušení dříve napadeného aktu jako takový v okamžiku jeho podání přípustný. 25      Ve druhé řadě Tribunál v bodech 63 až 110 napadeného rozsudku nicméně považoval z důvodů řádného výkonu spravedlnosti za vhodné rozhodnout ve věci samé, jelikož měl za to, že průběh řízení umožnil projednat věc po meritorní stránce a že účastníci řízení byli v tomto ohledu vyslechnuti při jednání. 26      Tribunál tak posoudil jediný žalobní důvod, který navrhovatelka uvedla na podporu své žaloby a v němž v podstatě tvrdila, že odůvodnění sporných aktů, které se jí týká, je stiženo nesprávným posouzením, a nemůže tedy odůvodnit ponechání jejího názvu na dotčených seznamech. 27      Na základě tohoto posouzení dospěl Tribunál v bodě 110 napadeného rozsudku k závěru, že první důvod pro ponechání názvu navrhovatelky na dotčených seznamech obsažených ve sporných aktech, podle něhož je navrhovatelka jedním z hlavních realitních developerů a stavebních podniků v Bělorusku, který na pozemcích, k nimž získal práva na výstavbu, buduje centrum Minsk World, jež označuje za největší investici tohoto druhu v Evropě, a má tedy prospěch z režimu prezidenta Lukašenka a podporuje jej, je právně dostačujícím způsobem podložen a že zjištění, že je tento důvod právně dostačujícím způsobem podložen a sám o sobě představuje dostatečný základ pro ponechání názvu navrhovatelky na těchto seznamech, stačí k zamítnutí jediného žalobního důvodu uplatněného navrhovatelkou, aniž je třeba se zabývat ostatními argumenty, které vznesla a které směřují proti druhému a třetímu důvodu uvedenému ve sporných aktech. 28      Tribunál tudíž žalobu zamítl. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení 29      Společnost Dana Astra navrhuje, aby Soudní dvůr: –        zrušil napadený rozsudek; –        zrušil sporné akty v rozsahu, v němž se jí týkají; –        podpůrně vrátil věc Tribunálu. 30      Rada navrhuje, aby Soudní dvůr: –        kasační opravný prostředek zamítl a –        uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení v prvním stupni i v tomto řízení o kasačním opravném prostředku. Ke kasačnímu opravnému prostředku 31      Navrhovatelka na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí dva důvody, z nichž první vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že je žaloba nepřípustná, a druhý z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že sporné akty nejsou stiženy nesprávným posouzením. K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku Argumentace účastnic řízení 32      V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že je žaloba z důvodu opožděného podání nepřípustná, neboť měl nesprávně za to, že Rada mohla navrhovatelce platně oznámit sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2023 dopisem určeným jejím advokátům, takže dvouměsíční lhůta stanovená v článku 263 SFEU začala běžet dnem tohoto oznámení a uplynula ještě před podáním žaloby. 33      Toto posouzení Tribunálu ohledně oznámení těchto aktů je stiženo dvěma právními pochybeními. První pochybení spočívá v tom, že doručení poštou dotyčným advokátům nemůže v žádném případě představovat platné oznámení uvedených aktů navrhovatelce. Druhé pochybení se týká toho, že Tribunál v bodě 55 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že plná moc k zastupování ze dne 1. listopadu 2021 – jejíž rozsah byl přitom výslovně, jasně a nesporně omezen na jiné řízení projednávané před Tribunálem, a to na řízení ve věci T‑239/21 – opravňovala Radu k oznámení sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2023, kterých se toto řízení netýkalo, prostřednictvím dopisu určeného advokátům navrhovatelky. 34      Rada tvrdí, že tento první důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný a že závěr o opožděnosti žaloby musí být potvrzen. 35      Rada konkrétně uvádí, že navrhovatelku o dotčených aktech informovala čtyřmi různými způsoby, a sice oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. února 2023 a dne 28. února 2023, oznámením zaslaným e-mailem jak navrhovatelce, tak jejím zástupcům, a oznámením zaslaným doporučeným dopisem zástupcům navrhovatelky. Oznámení doporučeným dopisem určeným samotné navrhovatelce nebylo možné, neboť v okamžiku přijetí sporných aktů bylo Bělorusko „uzavřenou destinací“, což znamená, že belgické poštovní služby nemohly poskytovat doručovací služby. Rada proto využila a zkombinovala všechny komunikační prostředky, které měla k dispozici, a nesnažila se zprostit své povinnosti individuálně oznamovat akty. 36      V replice navrhovatelka zdůrazňuje, že Rada poprvé až ve fázi kasačního opravného prostředku, a tedy opožděně, tvrdí, že nebylo možné oznámit akty požadovaným způsobem, tedy poštou na adresu jejího sídla, a v této souvislosti se opírá o písemnosti, které jsou nepřípustné, neboť nebyly před Tribunálem předloženy. Závěry Soudního dvora 37      Podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU musí být žaloby uvedené v tomto článku podány ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl. 38      Soudní dvůr již rozhodl, že z formulace tohoto ustanovení, zejména z výrazů „podle okolností“ a „nebo“, jasně vyplývá, že počátek lhůty pro podání žaloby se určuje v závislosti na dotčené situaci a první a druhé kritérium, na jejichž základě může tato lhůta začít běžet, jsou hierarchicky seřazena vůči třetímu kritériu. Lhůta pro podání žaloby na neplatnost tedy začíná běžet primárně od vyhlášení či zveřejnění aktu nebo ode dne jeho oznámení žalobci. Obě tato hlavní kritéria jsou si v rámci systematiky citovaného ustanovení rovnocenná v tom smyslu, že žádné z nich není ve vztahu ke druhému podpůrné. Naproti tomu kritérium data, k němuž se navrhovatel o napadeném aktu dozvěděl, jakožto počátku lhůty pro podání žaloby má podpůrnou povahu ve vztahu ke kritériím data vyhlášení či zveřejnění aktu nebo data jeho oznámení (rozsudek ze dne 10. února 2026, WhatsApp Ireland v. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů, C‑97/23 P, EU:C:2026:81, bod 45 a citovaná judikatura). 39      V projednávané věci byly sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2023 zveřejněny dne 27. února 2023 v řadě L Úředního věstníku Evropské unie, avšak podle čl. 8a odst. 2 nařízení č. 765/2006 je Rada rovněž povinna tyto akty sdělit „fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu[, jejichž jméno se rozhodne zařadit do přílohy I tohoto nařízení], včetně důvodů zařazení na seznam, a to buď přímo, je-li známa jejich adresa, nebo zveřejněním oznámení“. 40      Takový režim, který vyžaduje zveřejnění i sdělení dotčených aktů, vyplývá ze zvláštní povahy aktů ukládajících omezující opatření vůči osobě či subjektu, které se podobají aktům s obecnou působností, neboť zakazují určité kategorii obecně a abstraktně určených adresátů zejména poskytnout finanční zdroje a hospodářské prostředky k dispozici osobám a subjektům, jejichž jména jsou uvedena na seznamech obsažených v jejich přílohách, a zároveň představují řadu individuálních rozhodnutí vůči uvedeným osobám a subjektům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. dubna 2013, Gbagbo a další v. Rada, C‑478/11 P až C‑482/11 P, EU:C:2013:258, bod 56 a citovaná judikatura). 41      Kromě toho je třeba připomenout, že pokud jde o akty přijaté na základě ustanovení týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jako jsou sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2023, je to právě individuální povaha uvedených aktů, která v souladu s čl. 275 druhým pododstavcem SFEU a čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU poskytuje přístup k unijnímu soudu (rozsudek ze dne 23. dubna 2013, Gbagbo a další v. Rada, C‑478/11 P až C‑482/11 P, EU:C:2013:258, bod 57). 42      Ačkoli je pravda, že vstup v platnost takových aktů nastane jejich zveřejněním, vyplývá z výše uvedeného, že lhůta pro podání žaloby na neplatnost proti uvedeným aktům na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU začíná pro jednotlivé uvedené osoby a subjekty plynout ode dne, kdy jim uvedené akty byly povinně sděleny (rozsudek ze dne 23. dubna 2013, Gbagbo a další v. Rada, C‑478/11 P až C‑482/11 P, EU:C:2013:258, bod 59). 43      V tomto ohledu je třeba upřesnit, že i když čl. 8a odst. 2 nařízení č. 765/2006 stanoví možnost sdělení prostřednictvím zveřejnění oznámení, jak správně konstatoval Tribunál v bodě 33 napadeného rozsudku, tohoto způsobu sdělení lze využít pouze tehdy, není-li možné provést přímé sdělení dotyčné osobě nebo subjektu, například proto, že není známa jejich adresa (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. dubna 2013, Gbagbo a další v. Rada, C‑478/11 P až C‑482/11 P, EU:C:2013:258, bod 61). 44      V projednávané věci měl Tribunál na základě plné moci k zastupování ze dne 1. listopadu 2021 v bodech 60 a 61 napadeného rozsudku za to, že oznámení sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2023 doporučeným dopisem s doručenkou, který Rada dne 28. února 2023 zaslala advokátům navrhovatelky, představuje oznámení samotné navrhovatelce, a že tedy dnem doručení tohoto dopisu začala běžet dvouměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU. 45      V tomto ohledu je třeba uvést, že jak Tribunál právem rozhodl v bodě 34 napadeného rozsudku, z judikatury připomenuté v bodech 42 a 43 tohoto rozsudku vyplývá, že Rada v zásadě nemůže splnit povinnost sdělit dotyčné osobě akt, jímž se jí ukládají omezující opatření, tak, že oznámení o tomto aktu zašle advokátům, kteří ji zastupují. Sdělení aktu, jímž se určité osobě ukládají omezující opatření, jejím zástupcům, jako je její advokát, totiž nelze kvalifikovat jako „přímé sdělení“ této osobě ve smyslu čl. 8a odst. 2 nařízení č. 765/2006, které by představovalo počátek dvouměsíční lhůty pro podání žaloby stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, jelikož takové sdělení je ze své podstaty nepřímé. 46      Jak však Tribunál rovněž správně uvedl v bodech 34 a 44 napadeného rozsudku, je třeba připustit výjimku z této zásady, je-li advokát řádně zmocněn k přijetí takového sdělení. V takovém případě totiž advokát jakožto zmocněnec dotyčné osoby přijme toto sdělení jménem této osoby a na její účet, takže se uvedené sdělení rovná sdělení dotyčné osobě samotné. 47      Vzhledem k tomu, že se však jedná o výjimku z uvedené zásady, může sdělení takového aktu advokátovi osoby nebo subjektu, jichž se tento akt týká, představovat „přímé sdělení“ ve smyslu čl. 8a odst. 2 nařízení č. 765/2006, které zakládá počátek lhůty stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, pouze tehdy, pokud ze znění dotčené plné moci k zastupování jasně a jednoznačně vyplývá, aniž by ponechávalo prostor pro jakýkoli jiný výklad, že tento advokát je oprávněn takové sdělení přijmout. 48      Je tedy třeba ověřit, zda plná moc ze dne 1. listopadu 2021, jak je popsána v napadeném rozsudku, udělovala advokátům navrhovatelky jasné a jednoznačné oprávnění, bez možnosti jakéhokoli jiného výkladu, k přijetí sdělení sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2023. 49      V projednávané věci byli advokáti navrhovatelky podle samotného znění plné moci ze dne 1. listopadu 2021 oprávněni „v rámci věci T‑239/21“ zastupovat navrhovatelku před unijními soudy za účelem zrušení aktů o ponechání na seznamech z roku 2021. Na základě znění této plné moci je třeba konstatovat, že toto oprávnění zahrnuje „podepisování a předkládání všech procesních písemností“, jakož i „jakýkoli další úkon, který by mohl být nezbytný nebo užitečný pro pokračování v tomto řízení“. 50      Je přitom nutno konstatovat, že toto znění plné moci ze dne 1. listopadu 2021, zejména ta jeho část, která advokátům navrhovatelky uděluje oprávnění provádět „jakýkoli další úkon, který by mohl být nezbytný nebo užitečný pro pokračování v tomto řízení“, nebylo dostatečně jasně a přesně formulováno, aby z něj bylo možné dovodit, že je tato plná moc opravňovala k přijetí sdělení sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2023 jménem a na účet jejich zmocnitelky. 51      Na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v bodě 55 napadeného rozsudku, totiž kombinace výslovného odkazu na věc T‑239/21 a použití výrazu „pro pokračování v tomto řízení“ znamená, že uvedená plná moc musí být vykládána tak, že opravňuje advokáty navrhovatelky k jejímu zastupování pouze v rámci této věci T‑239/21, v níž nebyly předmětem řízení sporné akty o ponechání na seznamech z roku 2023, které byly naproti tomu předmětem řízení ve věci T‑281/23, jež vedla k vydání napadeného rozsudku. 52      Na základě znění dotčené plné moci k zastupování je tudíž třeba mít za to, že tato plná moc neuděluje advokátům navrhovatelky jasné a jednoznačné oprávnění k přijetí sdělení sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2023. 53      Z toho vyplývá, že tyto akty nebyly navrhovatelce prostřednictvím jejích advokátů řádně sděleny, a že tudíž dvouměsíční lhůta stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU nezačala běžet dnem, kdy byly tyto akty oznámeny doporučeným dopisem těmto advokátům. 54      Tento závěr nemůže být zpochybněn kontextuálními prvky, které uvádí Tribunál v bodech 56 až 59 napadeného rozsudku. 55      Otázka, zda je advokát řádně zmocněn k tomu, aby jménem a na účet svého klienta přijímal sdělení aktů ukládajících tomuto klientovi omezující opatření, takže toto sdělení může založit počátek lhůty stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, totiž musí být zkoumána pouze na základě znění dotyčné plné moci, a nikoli podle způsobu, jakým Rada a dotyčná osoba ohledně aktů ukládajících omezující opatření komunikovaly. 56      S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že první důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný. 57      Avšak vzhledem k tomu, že Tribunál zkoumal jediný žalobní důvod uplatněný navrhovatelkou ve věci samé, tento důvod zamítl a při zamítnutí žaloby se opřel také o odůvodnění, z něhož vycházelo zamítnutí uvedeného důvodu, je třeba před rozhodnutím o projednávaném kasačním opravném prostředku přezkoumat druhý důvod tohoto kasačního opravného prostředku, který směřuje proti uvedenému odůvodnění. Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku Argumentace účastnic řízení 58      V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil devíti právních pochybení, když dospěl k závěru, že sporné akty nejsou stiženy nesprávným posouzením. 59      Rada s argumentací předloženou navrhovatelkou nesouhlasí. Závěry Soudního dvora 60      Než se Soudní dvůr bude zabývat devíti výtkami vznesenými navrhovatelkou v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba zaprvé připomenout, že podle článku 256 SFEU a článku 58 statutu Soudního dvora Evropské unie je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky a jedině Tribunál je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a dále tento skutkový stav posoudit. Toto posouzení nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora. Jestliže Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný k přezkumu právní kvalifikace těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 158 a citovaná judikatura). 61      Zadruhé namítá-li navrhovatel, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Podle ustálené judikatury navíc zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise a není nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 378 a citovaná judikatura). 62      Zatřetí je třeba připomenout, že pokud jde o omezující opatření, musí unijní soudy v souladu s pravomocemi, které jim jsou na základě Smluv svěřeny, zajišťovat v zásadě úplný přezkum legality dotčených unijních aktů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. července 2025, Grodno Azot a Khimvolokno Plant v. Rada, C‑326/24 P, EU:C:2025:522, bod 34 a citovaná judikatura). 63      Dále při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jeho ponechání na tomto seznamu, účinnost soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby unijní soud ověřil kromě dostatečně přesné a konkrétní povahy dovolávaných důvodů i to, zda tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, představuje sám o sobě dostatečný základ pro toto rozhodnutí. Unijní soud je mimoto povinen se ujistit, že se toto rozhodnutí, které se dotyčné osoby osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení věrohodnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění téhož rozhodnutí, podložené (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑703/23 P, EU:C:2025:608, bod 36 a citovaná judikatura). 64      Právě s ohledem na tyto úvahy je třeba posoudit devět výtek, které navrhovatelka vznesla na podporu druhého důvodu kasačního opravného prostředku. 65      První výtkou, která směřuje proti bodu 85 napadeného rozsudku, navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení při právní kvalifikaci zjištěných skutečností. Jelikož Tribunál v bodě 84 napadeného rozsudku konstatoval, že v okamžiku přijetí sporných aktů o ponechání na seznamech z roku 2023 byla navrhovatelka vystavena řadě nepříznivých opatření přijatých režimem prezidenta Lukašenka, dospěl v bodě 85 napadeného rozsudku neprávem k závěru, že takto zjištěné skutečnosti „nemohou“ z právního hlediska zpochybnit použitelnost kritéria b) na navrhovatelku, v důsledku čehož je ponechání jejího názvu na dotčených seznamech důvodné. 66      Tato výtka musí být zamítnuta, jelikož je založena na zjevně nesprávném výkladu bodu 85 napadeného rozsudku. 67      V tomto bodě 85 měl totiž Tribunál za to, že se navrhovatelce nepodařilo prokázat, v čem vůči ní bylo v souvislosti s těmito opatřeními zacházeno nepříznivě, ani to, jak by toto nepříznivé zacházení – i kdyby bylo prokázáno – mohlo zpochybnit posouzení, podle něhož v okamžiku přijetí sporných aktů měla navrhovatelka stále prospěch z režimu prezidenta Lukašenka a podporovala jej prostřednictvím realizace projektu Minsk World, který je považován za největší investici tohoto druhu v Evropě a má pro tento režim zvláštní význam. 68      Navrhovatelka rovněž tvrdí, avšak neprokazuje, že bod 85 napadeného rozsudku je stižen nesprávnou kvalifikací skutkového stavu ze strany Tribunálu. Jelikož tento bod 85 obsahuje převážně skutkové posouzení provedené Tribunálem, lze jej ve fázi kasačního opravného prostředku napadnout pouze v případě, že je namítáno a prokázáno zkreslení skutkového stavu. Navrhovatelka přitom takové zkreslení nenamítala. 69      V rámci druhé výtky navrhovatelka uvádí, že Tribunál tím, že v bodě 86 napadeného rozsudku prohlásil, že navrhovatelka „netvrdí, že opatření, která vůči ní přijal režim prezidenta Lukašenka, ovlivnila samotné podmínky, za nichž získala a nadále buduje centrum Minsk World“, nesprávně popsal a/nebo zkreslil důkazy, které předložila. Z bodů 23 a 24 žaloby, jakož i z právních stanovisek připojených k replice a návrhu na úpravu návrhových žádání podle navrhovatelky vyplývá, že řádně vysvětlila důvody, proč nepříznivá opatření, která vůči ní uvedený režim přijal, měla skutečně negativní dopad na samotné podmínky, za nichž pokračovala v realizaci projektu Minsk World. 70      Tuto výtku je třeba zamítnout. 71      Zaprvé totiž musí být bod 86 napadeného rozsudku vykládán ve spojení s dalšími body tohoto rozsudku. V bodě 67 uvedeného rozsudku Tribunál nejprve uvedl argument navrhovatelky, podle něhož opatření, která vůči ní režim prezidenta Lukašenka přijal, měla negativní dopad na výstavbu centra Minsk World, která byla údajně zpožděna, ohrožena a v konečném důsledku nebyla rentabilní. Dále měl Tribunál v bodech 87 a 88 téhož rozsudku za to, že s ohledem na důkazy předložené Radou nebylo prokázáno, že by tato opatření měla takový dopad, a shledal, že tyto důkazy naopak svědčí o tom, že navrhovatelka, jakožto jediný realitní developer pověřený realizací projektu Minsk World, pokračovala ve výstavbě tohoto centra za podmínek pro ni stále výhodných, jelikož tento projekt představuje rozsáhlou investici, která má pro tento režim zvláštní význam. Konečně v bodech 94 až 105 napadeného rozsudku Tribunál posoudil důkazy předložené navrhovatelkou a vyvrátil jednotlivá její tvrzení týkající se konkrétních dopadů opatření, která vůči ní přijal režim prezidenta Lukašenka, na realizaci projektu Minsk World. 72      Zadruhé ačkoli navrhovatelka tvrdí, že bod 86 napadeného rozsudku obsahuje zkreslení některých důkazů, které předložila, je třeba uvést, že neprokazuje, že se Tribunál dopustil zkreslení těchto důkazů ve smyslu judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 61 tohoto rozsudku. Navrhovatelka neprokazuje, o jaké konkrétní skutečnosti se Tribunál v tomto bodě 86 opřel při zjevně nesprávném výkladu písemností obsažených ve spise, na něž navrhovatelka odkazuje. Z písemností obsažených ve spise tedy není zjevně patrné žádné zkreslení. Naopak se jeví, že navrhovatelka vyzývá Soudní dvůr, aby ve fázi kasačního opravného prostředku provedl nové posouzení skutkového stavu a důkazů, což je podle této judikatury vyloučeno. 73      V rámci třetí výtky navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 86 napadeného rozsudku uvedl, že dopad nepříznivých opatření, která vůči ní přijal režim prezidenta Lukašenka, již posoudil v rozsudku ze dne 28. června 2023, Dana Astra v. Rada (T‑239/21, EU:T:2023:364). Tento rozsudek se totiž týká aktů o ponechání na seznamech z let 2021 a 2022, které byly přijaty před vstupem těchto opatření v platnost dne 1. ledna 2022, takže je Tribunál v tomto rozsudku nezohlednil. 74      Tento argument musí být odmítnut, jelikož vychází z nesprávného výkladu tohoto bodu 86. 75      Odkaz v bodě 86 napadeného rozsudku na rozsudek ze dne 28. června 2023, Dana Astra v. Rada (T‑239/21, EU:T:2023:364), jenž se skutečně týkal aktů o ponechání na seznamech z let 2021 a 2022, které byly přijaty před vstupem opatření přijatých režimem prezidenta Lukašenka vůči navrhovatelce v platnost, totiž slouží výlučně k připomenutí toho, že podmínky realizace projektu Minsk World navrhovatelkou byly již ve zmíněném rozsudku považovány za okolnosti prokazující, že z tohoto režimu získává prospěch a podporuje jej. 76      V rámci čtvrté výtky navrhovatelka tvrdí, že Tribunál v bodech 87 až 94 napadeného rozsudku nesprávně uvedl a/nebo zkreslil důkazy a/nebo nesplnil povinnost uvést odůvodnění. Tribunál zmiňuje některé důkazy, o nichž má za to, že prokazují, že navrhovatelka pokračovala v realizaci projektu Minsk World za výhodných podmínek, avšak nezohlednil odpovědi či protichůdné důkazy předložené navrhovatelkou. 77      V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 87 až 92 napadeného rozsudku provedl skutkové posouzení důkazů předložených Radou, a sice článků zveřejněných na internetových stránkách oficiální běloruské tiskové agentury, aby dospěl v bodě 93 tohoto rozsudku k závěru, že tyto důkazy věrohodně prokazují, že v okamžiku přijetí sporných aktů navrhovatelka nadále úspěšně realizovala výstavbu centra Minsk World za podmínek, které Tribunál považoval za okolnosti svědčící o prospěchu plynoucím z režimu prezidenta Lukašenka a o jeho podpoře, a to navzdory opatřením, která vůči ní tento režim přijal. 78      I když navrhovatelka Tribunálu vytýká, že zkreslil důkazy, neprokazuje, jak vyžaduje judikatura připomenutá v bodě 61 tohoto rozsudku, že tento soud při provádění takového posouzení skutkového stavu zjevně zkreslil písemnosti obsažené ve spise, ačkoli nebylo nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů. 79      Pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že Tribunál opomenul posoudit některé důkazy, které předložila a které odporují závěru obsaženému v bodě 93 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 94 až 104 tohoto rozsudku podrobně posoudil a následně odmítl důkazy předložené navrhovatelkou, jež podle ní prokazují, že opatření, která vůči ní přijal režim prezidenta Lukašenka, měla skutečně negativní dopad na realizaci projektu Minsk World. 80      Pokud navrhovatelka svou argumentací zamýšlí Tribunálu vytýkat, že svůj rozsudek právně dostačujícím způsobem neodůvodnil, je třeba připomenout, že z odůvodnění rozsudku nebo usnesení Tribunálu musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a Soudní dvůr mohl provést soudní přezkum. Povinnost uvést odůvodnění, která přísluší Tribunálu, mu však neukládá povinnost poskytnout vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a toto odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést přezkum (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 101 a citovaná judikatura). 81      S ohledem na podrobné posouzení důkazů předložených jak Radou, tak navrhovatelkou, které Tribunál provedl v bodech 87 až 105 napadeného rozsudku, je třeba mít za to, že tento soud napadený rozsudek právně dostačujícím způsobem odůvodnil, což umožnilo navrhovatelce pochopit, a to i implicitně, důvody, proč nevyhověl jejím argumentům, jimiž se navrhovatelka snažila prokázat, že opatření, která vůči ní přijal režim prezidenta Lukašenka, měla negativní dopad na realizaci projektu Minsk World, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést přezkum. 82      V rámci páté výtky navrhovatelka tvrdí, že Tribunál v bodě 89 napadeného rozsudku zkreslil nebo nesprávně popsal důkazy, které předložila, když konstatoval, že opatření, jimž ji režim prezidenta Lukašenka podrobil, byla přijata vůči 190 běloruským podnikům se zahraničním kapitálem, takže z pouhého přijetí těchto opatření nelze dovodit „zvláštní nepříznivé zacházení ze strany režimu prezidenta Lukašenka vůči navrhovatelce“. 83      Tato výtka nemůže obstát, jelikož je irelevantní. 84      Konstatování Tribunálu, že navrhovatelka nebyla vystavena „zvláštnímu nepříznivému zacházení“ pouze z důvodu přijetí opatření, která jí uložil režim prezidenta Lukašenka, bylo totiž učiněno pouze pro úplnost. Toto konstatování zejména nikterak neovlivnilo úvahy uvedené dále v napadeném rozsudku, které se týkaly důsledků, jež měla tato opatření podle navrhovatelky na realizaci projektu Minsk World, přičemž právě na základě těchto úvah dospěl Tribunál v bodě 105 tohoto rozsudku k závěru, že ke dni přijetí sporných aktů o ponechání na seznamech navrhovatelka pokračovala v realizaci tohoto projektu za podmínek svědčících o prospěchu plynoucím z uvedeného režimu a o jeho podpoře. Tento závěr tedy neobsahuje žádný odkaz na uvedené konstatování ani s ním nemá žádnou příčinnou souvislost. Tímto postupem Tribunál implicitně, avšak nutně shledal, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že skutečnost, že uvedená opatření nepředstavují vůči navrhovatelce „zvláštní nepříznivé zacházení“, je z právního hlediska irelevantní pro otázku, zda navrhovatelka splňuje kritérium b) odůvodňující její ponechání na dotčených seznamech. 85      Podle ustálené judikatury jsou přitom výtky směřující proti doplňujícímu odůvodnění rozhodnutí Tribunálu irelevantní, jelikož nemohou vést ke zrušení tohoto rozhodnutí (rozsudky ze dne 3. července 2025, Grodno Azot a Khimvolokno Plant v. Rada, C‑326/24 P, EU:C:2025:522, bod 59, a ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 240 a citovaná judikatura). 86      Šestou výtkou navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se v bodě 89 napadeného rozsudku dopustil pochybení, když přikládal právní význam skutečnosti, že režim prezidenta Lukašenka mohl znevýhodňovat i jiné subjekty v důsledku opatření či sankcí uvalených na běloruské společnosti se zahraničním kapitálem. Tato skutečnost nemá vliv na otázku, zda navrhovatelka splňuje kritérium b) odůvodňující její ponechání na dotčených seznamech. 87      Z bodu 84 tohoto rozsudku vyplývá, že tato výtka není opodstatněná, a proto musí být zamítnuta. 88      Sedmou výtkou týkající se bodů 94 až 97 napadeného rozsudku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nesprávně popsal a/nebo zkreslil důkazy a/nebo nesplnil povinnost uvést odůvodnění. Navrhovatelka totiž předložila důkazy prokazující, že významní obchodní partneři s ní ukončili obchodní vztahy v důsledku opatření, která jí uložil běloruský režim, včetně zmrazení jejích bankovních účtů a zrušení smluv. Tuto situaci údajně dokládá pět konkrétních a přesvědčivých příkladů uvedených v přílohách A.22 až A.26 žaloby, které Tribunál neposoudil. 89      Této výtce nelze vyhovět. 90      Pokud totiž navrhovatelka touto argumentací tvrdí, že Tribunál řádně neprovedl soudní přezkum, jelikož nezohlednil důkazy, které předložila, je třeba uvést, jak tvrdí Rada, aniž jí navrhovatelka v tomto bodě oponuje, že tyto důkazy odpovídají pěti příkladům uvedeným v žalobě a převzatým v kasačním opravném prostředku podaném navrhovatelkou, které Tribunál posoudil v bodech 94 až 97 napadeného rozsudku. 91      Navrhovatelka se tedy ve skutečnosti snaží zpochybnit posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem a usiluje o jeho nové posouzení tím, že Soudnímu dvoru znovu předkládá týchž pět příkladů. Podle judikatury Soudního dvora připomenuté v bodech 60 a 61 tohoto rozsudku je přitom taková argumentace ve fázi kasačního opravného prostředku nepřípustná. 92      Osmou výtkou týkající se bodů 95 až 102, jakož i bodů 105 a 106 napadeného rozsudku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když vycházel ze zásady, podle níž příslušelo navrhovatelce prokázat rozsah důsledků opatření a sankcí, které jí byly režimem prezidenta Lukašenka uloženy, zatímco Radě příslušelo prokázat, že měla navrhovatelka z tohoto režimu prospěch. Tribunál tedy rozhodl nesprávně, když měl za to, že Radě stačilo tvrdit, že „nelze vyloučit“, že v souvislosti s těmito důsledky „mohly“ hrát roli i jiné faktory. 93      Takový argument je na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, přípustný, jelikož představuje návrh, aby Soudní dvůr přezkoumal možné porušení pravidel v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů Tribunálem, k čemuž je Soudní dvůr pravomocný v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 226 a citovaná judikatura). 94      Tento argument však nelze přijmout. 95      Je sice pravda, že podle zásady actori incumbit probatio přísluší Radě, aby v případě zpochybnění prokázala opodstatněnost důvodů uplatněných vůči dotyčné osobě na základě kritéria b), není však povinna předkládat unijnímu soudu veškeré důkazy, na nichž jsou tyto důvody založeny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, UC v. Rada, C‑455/24 P, EU:C:2026:253, bod 115 a citovaná judikatura). 96      Avšak vzhledem k tomu, že Rada před Tribunálem předložila soubor relevantních informací a důkazů prokazujících, že toto kritérium bylo skutečně splněno, bylo na navrhovatelce, která tyto informace nebo důkazy zpochybnila s poukazem na nepříznivé zacházení, jemuž měla být ze strany režimu prezidenta Lukašenka vystavena v důsledku opatření či sankcí, které vůči ní byly uplatněny, aby v souladu s touto zásadou prokázala, že toto zacházení mělo nepříznivý vliv na realizaci projektu Minsk World, a tudíž oslabilo prospěch, který z tohoto režimu čerpala za účelem uskutečnění této investice. 97      Pokud jde o devátou výtku, v rámci níž navrhovatelka tvrdí, že posouzení provedené Tribunálem v bodech 107 až 110 napadeného rozsudku je stiženo již konstatovanými nesprávnými právními posouzeními, stačí uvést, že nesprávná právní posouzení uplatněná v této výtce jsou totožná s těmi, která jsou předmětem první až osmé výtky, takže tato výtka musí být zamítnuta ze stejných důvodů, pro něž byly zamítnuty první až osmá výtka. 98      S ohledem na výše uvedené úvahy, z nichž vyplývá, že Tribunál správně zamítl žalobu ve věci samé, je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout. 99      Vzhledem k tomu, že je odůvodnění napadeného rozsudku, proti němuž tento důvod kasačního opravného prostředku směřuje, dostatečné k odůvodnění výroku tohoto rozsudku, takže nesprávná právní posouzení zjištěná při posouzení prvního důvodu kasačního opravného prostředku nemají na tento výrok žádný vliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, United Parcel Service v. Komise, C‑297/22 P, EU:C:2023:1027, bod 64 a citovaná judikatura), je třeba kasační opravný prostředek zamítnout. K nákladům řízení 100    Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 101    Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou. Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: 1)      Kasační opravný prostředek se zamítá. 2)      Společnost Dana Astra IOOO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie. Podpisy *      Jednací jazyk: angličtina.