C-400/25

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

16. července 2026(*) „ Kasační opravný prostředek – Omezující opatření přijatá vzhledem k vojenské agresi vůči Ukrajině – Rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 1 odst. 1 písm. b) a čl. 2 odst. 1 písm. d) – Omezující opatření vůči fyzické osobě, která finančně podporuje ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo destabilizaci Ukrajiny – Článek 21 SFEU – Článek 45 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie – Občanství Evropské unie – Svoboda pohybu – Omezující opatření s dopadem na svobodu pohybu a pobytu občana Unie“ Ve věci C‑400/25 P, jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 13. června 2025, Gennadij Nikolajevič Timčenko, s bydlištěm v Moskvě (Rusko), zástupci: S. Bonifassi, T. Bontinck, E. Fedorova a J. Goffin, advokáti, účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel), přičemž další účastnicí řízení je: Rada Evropské unie, zástupci: M.-C. Cadilhac a V. Piessevaux, jako zmocněnci, žalovaná v prvním stupni, SOUDNÍ DVŮR (třetí senát), ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei (zpravodajka), S. Rodin, N. Piçarra a N. Fenger, soudci, generální advokátka: J. Kokott, za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1        Kasačním opravným prostředkem se Gennadij Nikolajevič Timčenko domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 2. dubna 2025, Timčenko v. Rada (T‑297/23, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2025:352), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu, jíž domáhal, aby bylo na základě článku 263 SFEU zrušeno zaprvé rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/572 ze dne 13. března 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 134), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2023/571 ze dne 13. března 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2023“), a zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1767 ze dne 13. září 2023, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 104), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2023/1765 ze dne 13. září 2023, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 226, s. 3) (dále společně jen „akty ze září 2023“), v rozsahu, v němž se ho akty z března a ze září 2023 (dále společně jen „sporné akty“) týkají, a dále aby mu byla na základě článku 268 SFEU přiznána náhrada nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla v důsledku přijetí sporných aktů. Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu 2        Skutkové a právní okolnosti věci jsou vylíčeny v bodech 2 až 32 napadeného rozsudku. Pro potřeby tohoto řízení je lze shrnout a doplnit následovně. 3        Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření přijímaných Evropskou unií od roku 2014 v reakci na činnosti narušující nebo ohrožující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. 4        Navrhovatel je podnikatel ruské a finské státní příslušnosti. 5        Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16). 6        Téhož dne přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6). 7        V návaznosti na invazi ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu dne 24. února 2022 přijala Rada dne 25. února 2022 rozhodnutí (SZBP) 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1). Téhož dne přijala Rada nařízení (EU) 2022/330, kterým se mění nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1). Směrnice 2004/38/ES 8        Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46) byla přijata na základě Smlouvy o ES, zejména na základě jejích článků 12, 18, 40, 44 a 52. 9        Bod 2 odůvodnění směrnice 2004/38 zní: „Volný pohyb osob představuje jednu ze základních svobod vnitřního trhu, který zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu se Smlouvou zajištěna tato svoboda.“ 10      Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, zní: „Tato směrnice stanoví: a)      podmínky výkonu práva volného pohybu a pobytu na území členských států občany Unie a jejich rodinnými příslušníky; b)      právo trvalého pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků na území členských států; c)      omezení práv uvedených v písmenech a) a b) z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví.“ 11      Kapitola VI této směrnice, nadepsaná „Omezení práva vstupu a práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví“, je uvozena článkem 27, nadepsaným „Obecné zásady“, který stanoví: „1.      S výhradou této kapitoly smějí členské státy omezit svobodu pohybu a pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na státní příslušnost z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Tyto důvody nesmějí být uplatňovány k hospodářským účelům.

2. Opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná. [...]“ 12      Tato směrnice je podle svého článku 42 určena členským státům. Rozhodnutí 2014/145 ve znění použitelném ke dni přijetí aktů z března 2023 13      Článek 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/145, ve znění zejména rozhodnutí 2022/329, ukládá členským státům povinnost přijmout opatření nezbytná k zamezení vstupu na jejich území nebo průjezdu přes ně mimo jiné fyzickým osobám splňujícím kritéria stanovená zejména v jeho písmenech a), b) a e), zatímco čl. 2 odst. 1 rozhodnutí 2014/145 upravuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů fyzických osob splňujících kritéria stanovená zejména v jeho písmenech a), d) a g); tato kritéria věcně odpovídají kritériím stanoveným v písmenech a), b) a e) shora uvedeného čl. 1 odst. 1. 14      Článek 1 rozhodnutí 2014/145, ve znění použitelném ke dni přijetí aktů z března 2023, stanovil: „1.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zamezení vstupu na své území nebo průjezdu přes ně: a)      fyzickým osobám, které nesou odpovědnost za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny nebo stabilitu či bezpečnost Ukrajiny nebo brání působení mezinárodních organizací na Ukrajině, a fyzickým osobám, které tyto činnosti nebo politiky podporují nebo je provádějí; b)      fyzickým osobám, které materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch; nebo [...] e)      předním podnikatelům, kteří jsou zapojeni do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny, a fyzickým osobám s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze.

2. Odstavec 1 nezavazuje členské státy k odmítnutí vstupu svých státních příslušníků na své území.

3. Odstavcem 1 nejsou dotčeny případy, kdy je členský stát vázán povinností podle mezinárodního práva, zejména: a)      jako hostitelská země mezinárodní mezivládní organizace, b)      jako hostitelská země mezinárodní konference svolané Organizací spojených národů nebo konané pod její záštitou, c)      podle mnohostranné dohody o výsadách a imunitách nebo d)      podle smlouvy o smíru z roku 1929 (Lateránský pakt) uzavřené mezi Svatým stolcem (Vatikánským městským státem) a Itálií.

4. Odstavec 3 se vztahuje také na případy, kdy je členský stát hostitelskou zemí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

5. Rada musí být řádně informována o všech případech, kdy členský stát udělí výjimku podle odstavce 3 nebo 4.

6. Členské státy mohou udělit výjimky z opatření uložených podle odstavce 1, pokud je cesta dotyčné osoby odůvodněna naléhavými humanitárními potřebami nebo účastí na mezivládních zasedáních, včetně zasedání podporovaných nebo pořádaných Unií, nebo zasedání, jejichž hostitelem je členský stát vykonávající předsednictví úřadu OBSE, je-li politický dialog veden tak, že přímo podporuje politické cíle omezujících opatření, včetně podpory územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny. [...]“ 15      Článek 2 odst. 1 písm. a), d), g) a in fine rozhodnutí 2014/145 ve znění použitelném ke dni přijetí aktů z března 2023 stanovil: „Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí: a)      fyzickým osobám, které nesou odpovědnost za činnosti nebo politiky, jež narušují nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny nebo stabilitu či bezpečnost Ukrajiny nebo brání působení mezinárodních organizací na Ukrajině, a fyzickým osobám, které tyto činnosti nebo politiky podporují nebo je provádějí; [...] d)      fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch; [...] g)      předním podnikatelům nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny; nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze.“ Rozhodnutí 2014/145 ve znění použitelném ke dni přijetí aktů ze září 2023 16      Dne 5. června 2023 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2023/1094, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 146, s. 20). Kritéria uvedená konkrétně v čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2023/1094 se nyní vztahují na přední podnikatele působící v Rusku a jejich nejbližší rodinné příslušníky anebo jiné fyzické osoby, kteří mají z vazby na ně prospěch, jakož i na podnikatele, právnické osoby, subjekty nebo orgány zapojené do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny. Naproti tomu kritéria stanovená v čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) a v čl. 2 odst. 1 písm. a) a d) tohoto rozhodnutí 2014/145 zůstala ve srovnání s kritérii stanovenými v rozhodnutí 2014/145 ve znění použitelném ke dni přijetí aktů z března 2023 nezměněna. Nařízení č. 269/2014 ve znění použitelném ke dni přijetí aktů z března 2023 17      Článek 3 odst. 1 nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 vyjmenovává kritéria, kterými se řídí mimo jiné zařazování fyzických osob, jimž se v souladu s čl. 2 odst. 1 nařízení č. 269/2014 zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje, na seznam uvedený v příloze I tohoto nařízení. Kritéria uvedená v tomto čl. 3 odst. 1 písm. a), d) a g) věcně odpovídají kritériím uvedeným v bodě 15 tohoto rozsudku. Nařízení č. 269/2014 ve znění použitelném ke dni přijetí aktů ze září 2023 18      Dne 5. června 2023 přijala Rada nařízení (EU) 2023/1089, kterým se mění nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2023, L 146, s. 1). Kritérium uvedené konkrétně v čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2023/1089 je výsledkem v podstatě stejné změny, která je zmiňována v bodě 16 tohoto rozsudku. Naproti tomu kritéria stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) a d) tohoto nařízení č. 269/2014 zůstala ve srovnání s kritérii stanovenými v nařízení č. 269/2014 ve znění použitelném ke dni přijetí aktů z března 2023 nezměněna. Sporné akty 19      Akty z března 2023 ponechaly v platnosti omezující opatření přijatá vůči navrhovateli rozhodnutím Rady (SZBP) 2022/337 ze dne 28. února 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 59, s. 1), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2022/336 ze dne 28. února 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 58, s. 1), a to s následujícím odůvodněním: „[Navrhovatel] již dlouho patří mezi osoby blízké prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi a je obecně považován za jednoho z jeho důvěrníků. Má prospěch ze svých vazeb na ruské činitele s rozhodovací pravomocí. Je zakladatelem a akcionářem investiční skupiny Volga Group, která disponuje portfoliem investic v klíčových odvětvích ruské ekonomiky. Skupina Volga Group se významným způsobem podílí na ruské ekonomice a jejím rozvoji. Je také akcionářem Bank Rossiya považované za osobní banku Vladimira Putina a jeho spolupracovníků. Od protiprávní anexe Krymu tato banka otevřela pobočky na Krymu a v Sevastopolu, čímž upevňuje jejich integraci do Ruské federace. Bank Rossiya je navíc zainteresována v mediální holdingové společnosti National Media Group, která v Rusku ovládá 28 mediálních společností, jež aktivně šíří propagandu a dezinformace ohledně útočné války Ruska proti Ukrajině. Nese tedy odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. [R]ovněž [...] poskyt[uje] finanční a materiální podpor[u] ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny a má z vazby na tyto činitele prospěch.“ 20      Omezující opatření, která byla vůči navrhovateli ponechána v platnosti akty z března 2023, byla následně opět ponechána v platnosti akty ze září 2023, a to s odůvodněním, které bylo věcně stejné, a s doplněním, že navrhovatel je „jedním z předních podnikatelů působících v Rusku“. Žaloba k Tribunálu a napadený rozsudek 21      Dne 24. května 2023 podal navrhovatel k Tribunálu žalobu, kterou se domáhal mimo jiné zrušení sporných aktů. Za tím účelem předložil šest žalobních důvodů, z nichž první vycházel ze zjevně nesprávného posouzení Rady a pátý z nerespektování základního práva na volný pohyb stanoveného v článku 21 SFEU a z porušení čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a ústavních tradic společných členským státům. 22      Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl první žalobní důvod, v jehož rámci navrhovatel mimo jiné tvrdil, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že v aktech z března 2023 i v aktech ze září 2023 bylo ve vztahu k němu splněno kritérium stanovené v čl. 1 odst. 1 písm. b) a čl. 2 odst. 1 písm. d) rozhodnutí 2014/145, v jeho příslušném znění (dále jen „rozhodnutí 2014/145“), jakož i v čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení č. 269/2014, v jeho příslušném znění (dále jen „nařízení č. 269/2014“) [dále jen „kritérium d)“]. 23      Pokud jde o akty z března 2023, Tribunál v bodech 143 až 147 napadeného rozsudku dovodil, že Rada mohla, aniž se dopustila nesprávného posouzení, konstatovat, že jakožto významný akcionář Bank Rossiya, která sama poskytla V. Putinovi finanční podporu, navrhovatel V. Putina finančně podporoval, takže splňuje podmínky stanovené v kritériu d). 24      V bodech 161 až 164 napadeného rozsudku Tribunál ze stejných důvodů dovodil, že v případě aktů ze září 2023 mohla mít Rada platně za to, že navrhovatel splňuje podmínky stanovené v kritériu d), a to tím spíše že Rada zvlášť poukázala na skutečnost, že díky osvobození od daně má navrhovatel „prospěch z vazeb na ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny“ ve smyslu tohoto kritéria. 25      Tribunál zamítl rovněž pátý žalobní důvod. V bodech 179 až 182 napadeného rozsudku Tribunál v podstatě dovodil, že omezení výkonu práva volného pohybu a pobytu občanů Unie zakotveného v článku 21 SFEU a čl. 45 odst. 1 Listiny smí být zavedena rozhodnutími spadajícími do společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) přijatými na základě článku 29 SEU. V bodech 183 až 193 napadeného rozsudku rovněž dovodil, že taková omezení výkonu tohoto práva, jako jsou omezení uložená omezujícími opatřeními namířenými proti navrhovateli, splňují podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny, podle kterého musí být taková omezení stanovena zákonem, respektovat podstatu dotyčného práva a při dodržení zásady proporcionality musí být nezbytná a skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. 26      Poté, co Tribunál zamítl rovněž ostatní žalobní důvody, zamítl v bodě 221 napadeného rozsudku žalobu v plném rozsahu. Návrhová žádání účastníků v řízení o kasačním opravném prostředku 27      Navrhovatel v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr: –        zrušil napadený rozsudek, a to i v rozsahu, v němž mu bylo uloženo, aby nesl vlastní náklady řízení a nahradil náklady řízení vynaložené Radou; –        rozhodl ve věci samé a zrušil sporné akty v rozsahu, v němž se týkají navrhovatele, a –        uložil Radě náhradu nákladů řízení v obou stupních. 28      Rada navrhuje, aby Soudní dvůr: –        kasační opravný prostředek zamítl a –        uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení. Ke kasačnímu opravnému prostředku 29      Na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatel deset důvodů, přičemž první až čtvrtý a osmý důvod kasačního opravného prostředku vycházejí z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v souvislosti s kritériem stanoveným v čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 a v čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 269/2014, pátý důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil v souvislosti s kritériem stanoveným v čl. 1 odst. 1 písm. a) a čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2014/145 a v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 269/2014, šestý vychází z nesprávného právního posouzení a z porušení povinnosti uvést odůvodnění v souvislosti s kritériem d), sedmý z nesprávného právního posouzení v souvislosti s tímto kritériem, devátý z nesprávného právního posouzení, jehož se měl Tribunál dopustit, když analyzoval spornými akty zavedené omezení svobody pohybu a pobytu, jíž navrhovatel požívá jakožto občan Unie, a desátý z nesprávného právního posouzení a z porušení povinnosti uvést odůvodnění při posuzování, zda jsou tyto akty přiměřené a zda byla respektována podstata této svobody. 30      Soudní dvůr považuje za vhodné zkoumat nejprve šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku, poté jeho devátý a desátý důvod, a nakonec první až pátý a osmý důvod. K šestému důvodu kasačního opravného prostředku Argumentace účastníků řízení 31      V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku, který směřuje proti bodům 144, 146 a 147 napadeného rozsudku týkajícím se analýzy opodstatněnosti aktů z března 2023 z hlediska kritéria d), navrhovatel Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když použil příliš široký výklad pojmu „materiální nebo finanční podpora“ ruským činitelům s rozhodovací pravomocí ve smyslu tohoto kritéria, a že porušil povinnost uvést odůvodnění, která mu přísluší. 32      Zaprvé podle navrhovatele Tribunál v bodech 146 a 147 napadeného rozsudku svévolně, zneužívajícím způsobem a v rozporu se zásadou právní jistoty i se svou vlastní judikaturou uznal existenci takové podpory na základě pouhého důvodu, že Bank Rossiya, jejíž je navrhovatel údajně „významným akcionářem“, poskytuje finanční podporu prezidentovi Ruské federace V. Putinovi. Materiální nebo finanční podpora stanovená kritériem d) totiž musí podle navrhovatele dosahovat určité úrovně z hlediska kvantitativního nebo kvalitativního, aby vládě Ruské federace reálně umožňovala provádět akce proti Ukrajině, a musí být poskytována přímo dotčenou osobou jako důsledek jejích vlastních činů, a nikoli zprostředkovaně jiným subjektem, jako je v projednávané věci Bank Rossiya. 33      Zadruhé podle navrhovatele Tribunál porušil rovněž svou povinnost uvést odůvodnění, když se nepokusil identifikovat nějaký podíl navrhovatele na údajné finanční podpoře, kterou Bank Rossiya poskytovala V. Putinovi; navrhovatelovo jméno totiž nebylo v bodě 144 napadeného rozsudku zmíněno. 34      Navrhovatel dále tvrdí, že Tribunál nevysvětlil, v čem je jeho postavení jako menšinového a nepřímého akcionáře relevantní pro účely použití kritéria d), a ostatně ani neodpověděl na argumenty navrhovatele týkající se tohoto postavení. V tomto ohledu navrhovatel odkazuje na příslušné argumenty uvedené v rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká úvah Tribunálu v bodech 132 až 136 napadeného rozsudku v souvislosti s kvalifikací navrhovatele jako „významného akcionáře“ Bank Rossiya. Podstatou těchto argumentů navrhovatele je, že Tribunál nevysvětlil, jak může být menšinový a nepřímý akcionář takové společnosti, jako je Bank Rossiya, považován za významného, když není nijak schopen určovat činnost této společnosti nebo její každodenní řízení ani vykonávat jakýkoli vliv na její rozhodování. 35      Rada zpochybňuje opodstatněnost navrhovatelových argumentů. Závěry Soudního dvora 36      Pokud jde na prvním místě o výtku týkající se porušení povinnosti uvést odůvodnění, je třeba připomenout, že z odůvodnění rozsudku nebo usnesení Tribunálu musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a Soudní dvůr mohl provést soudní přezkum. Povinnost uvést odůvodnění, která přísluší Tribunálu, však neznamená, že musí poskytnout vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a toto odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat přezkum (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 101 a citovaná judikatura). 37      V projednávané věci navrhovatel Tribunálu zaprvé vytýká, že dostatečně nevysvětlil, proč bylo možné kvalifikovat ho v bodě 147 napadeného rozsudku jako „významného akcionáře“ Bank Rossiya, ačkoli byl pouze menšinovým a nepřímým akcionářem. 38      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že bod 147 napadeného rozsudku musí být vykládán ve spojení s úvahami uvedenými Tribunálem v bodech 132 až 136 napadeného rozsudku ohledně postavení a úlohy navrhovatele jakožto akcionáře Bank Rossiya. 39      Přitom je třeba uvést, že Tribunál zdaleka neopominul postavení navrhovatele jako menšinového a nepřímého akcionáře a v bodech 132 až 135 napadeného rozsudku objasnil, proč z hlediska skutečností, které posoudil a o nichž navrhovatel v rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku ani v rámci jeho pátého důvodu netvrdí, že byly zkresleny, lze dovodit, že navrhovatel musí přesto být kvalifikován jako významný akcionář. 40      V bodech 132 a 133 napadeného rozsudku totiž Tribunál nejprve konstatoval, že navrhovatel je nepřímým akcionářem Bank Rossiya, jelikož akcie vlastnila společnost zcela vlastněná skupinou, jejíž byl jediným akcionářem, načež právně dostačujícím způsobem vysvětlil, že v takovém schématu vlastnictví kapitálu, který je zcela v rukou navrhovatele, nemá postavení této společnosti mezi navrhovatelem a Bank Rossiya vliv na skutečnost, že akcie této banky musí být považovány za vlastněné samotným navrhovatelem. 41      Dále Tribunál v bodě 133 napadeného rozsudku rovněž konstatoval, že navrhovatel je menšinovým akcionářem Bank Rossiya, jelikož prostřednictvím společnosti a skupiny, o nichž je řeč v předchozím bodě tohoto rozsudku, vlastní pouze 10,323 % akcií této banky, což z něj ovšem činí jejího druhého největšího akcionáře. V bodě 134 napadeného rozsudku Tribunál dodal, že bezmála 60 % akcií této banky se nachází v rukou čtyř osob, včetně navrhovatele, které byly blízké okolí V. Putina a tvořily již déle než deset let stabilní skupinu akcionářů Bank Rossiya. Z toho pak v bodech 135 a 136 napadeného rozsudku vyvodil, že jakožto druhý největší akcionář této banky vedle dalších tří členů její stabilní skupiny historických akcionářů musí být kvalifikován jako „významný“ akcionář. 42      Za těchto podmínek mohl navrhovatel snadno pochopit, že „významnost“ jeho postavení coby akcionáře vyplývala – nezávisle na výši jeho akcií – z těsných a stabilních vazeb, které udržoval s ostatními třemi akcionáři uvedené banky a s okolím V. Putina. 43      Pokud jde zadruhé o argument navrhovatele, podle kterého Tribunál porušil svou povinnost uvést odůvodnění, když se nepokusil identifikovat nějaký podíl navrhovatele na údajné finanční podpoře, kterou měla Bank Rossiya poskytovat V. Putinovi, jelikož jeho jméno nebylo v bodě 144 napadeného rozsudku uvedeno, je třeba i tento argument odmítnout. 44      Navrhovatel totiž mohl z bodů 146 a 147 napadeného rozsudku ve spojení s jeho body 132 až 136 snadno pochopit, že finanční podpora, kterou Bank Rossija poskytovala prezidentovi Ruské federace V. Putinovi, mu mohla být připisována jakožto významnému akcionáři této banky, čímž není dotčena otázka, zda se Tribunál takovým výkladem pojmu „finanční podpora“ dopustil nesprávného právního posouzení. Dále se bod 144 napadeného rozsudku týká pouze skutkového zjištění, že uvedená banka tuto finanční podporu poskytuje, takže je irelevantní, že jméno navrhovatele v tomto bodě 144 není uvedeno. 45      Pokud jde na druhém místě o výtku vycházející z toho, že Tribunál nesprávně vyložil pojem „materiální nebo finanční podpora“ uvedený v kritériu d), je třeba připomenout, že cílem tohoto kritéria je umožnit Radě přijetí omezujících opatření zejména vůči fyzickým osobám, které materiálně nebo finančně podporují ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za anexi Krymu nebo za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tyto činitele prospěch, s tím, že v projednávané věci je relevantní pouze ta část uvedeného kritéria, která se týká finanční podpory poskytované ruským činitelům s rozhodovací pravomocí. 46      Soudní dvůr judikoval, že takové kritérium, jako je kritérium d), které se týká podpory poskytované zejména fyzickými osobami, má obecnou povahu a neobsahuje žádnou definici pojmu „podpora“ ani upřesnění způsobů dokazování. Posouzení opodstatněnosti přijetí omezujících opatření vůči takovým fyzickým osobám, jako je navrhovatel, za těchto podmínek vždy vyžaduje prokázání skutečností umožňujících doložit, že dotčená osoba poskytla podporu. Ve formulaci takového kritéria totiž neexistuje žádná domněnka existence podpory (obdobně viz rozsudky ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑630/13 P, EU:C:2015:247, body 42 až 44, a ze dne 9. července 2020, Haswani v. Rada, C‑241/19 P, EU:C:2020:545, body 61 až 63 a citovaná judikatura). 47      V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že závěr uvedený v bodě 147 napadeného rozsudku, podle kterého Rada mohla mít za to, aniž se dopustila nesprávného posouzení, že ke dni přijetí aktů z března 2023 navrhovatel poskytoval V. Putinovi „finanční podporu“ ve smyslu kritéria d), vychází ze zjištění a z posouzení skutkového stavu učiněných Tribunálem v bodech 143 až 146 napadeného rozsudku, a jak vyplývá z bodu 38 tohoto rozsudku, též z úvah uvedených Tribunálem v bodech 132 až 136 napadeného rozsudku. 48      Ze všech těchto jednotlivých bodů napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál z hlediska skutečností a důkazů, které posoudil a o nichž navrhovatel v řízení o kasačním opravném prostředku netvrdí, že byly zkresleny, dovodil, že Bank Rossiya, bankovní instituce velmi blízká okolí V. Putina, mu poskytovala zejména značnou finanční podporu a že navrhovatel, který je jeho přítelem a druhým největším akcionářem této banky, tvořil společně se třemi dalšími přáteli V. Putina stabilní a většinový blok společníků této banky, a byl tedy jejím významným akcionářem. 49      Než Tribunál učinil závěr uvedený v bodě 147 napadeného rozsudku, tedy v podstatě vycházel z toho, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že pojem „finanční podpora“ ve smyslu kritéria d) může v závislosti na relevantních okolnostech projednávané věci zahrnovat podporu, která není poskytována přímo fyzickou osobou, na kterou se vztahují omezující opatření podle tohoto kritéria, ale která jí může být připisována z důvodu, že jedná v rámci nebo prostřednictvím právnické osoby poskytující danou podporu přímo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑702/23 P, EU:C:2025:605, body 33 až 35). 50      Zadruhé nelze mít za to, že když Tribunál rozhodl, že pojem „finanční podpora“ uvedený v kritériu d) může zahrnovat i takovýto případ, porušil tím zásadu právní jistoty; tato zásada totiž neukládá unijnímu soudu, aby podrobně uvedl případy, ve kterých se takový pojem může použít, a způsob, jakým je třeba tento pojem chápat, do značné míry závisí na souvislostech a okolnostech případu věci (obdobně viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 191). 51      Zatřetí, pokud jde o argument navrhovatele, že Tribunál nerespektoval svou judikaturu, podle které musí finanční podpora stanovená kritériem d) dosahovat určité úrovně z hlediska kvantitativního nebo kvalitativního, je třeba uvést, že podobně jak tvrdil navrhovatel ve svých písemnostech v řízení před Tribunálem, se judikatura, na niž poukazuje, vztahuje k pojmu „finanční podpora“ stanovenému kritériem, které je podobné kritériu d) a které bylo přijato Radou v její právní úpravě týkající se omezujících opatření vůči Íránské islámské republice. 52      S ohledem na skutečnost, že Tribunál v bodech 143 a 144 napadeného rozsudku v podstatě konstatoval, že Bank Rossiya, a tudíž i sám navrhovatel jakožto významný akcionář této banky, poskytovali finanční podporu značného rozsahu z hlediska kvantitativního osobám blízkým okolí V. Putina ve formě „proudu“ amerických dolarů (USD), jakož i samotnému V. Putinovi a jeho přátelům ve výši 2 miliard USD off‑shore, nelze Tribunálu vytýkat, že tuto judikaturu nezohlednil, aniž je mimoto nezbytné ověřovat, zda je tato judikatura použitelná per analogiam na kritérium d). 53      S ohledem na výše uvedené důvody je třeba šestý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný. K sedmému důvodu kasačního opravného prostředku Argumentace účastníků řízení 54      V rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, který se člení na dvě části, navrhovatel v jeho první části tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odůvodnění Rady nahradil vlastním odůvodněním, když v bodech 143 a 144 napadeného rozsudku dovodil, že pokud jde o akty z března 2023, může být použití kritéria d) na jeho případ odůvodněno skutečností, že Bank Rossiya odváděla finanční prostředky ve prospěch V. Putina a jeho přátel, ačkoli takové tvrzení Rada v odůvodnění těchto aktů neuvedla a každopádně je neprokázala. Podle navrhovatele se Tribunál konkrétně snažil napravit mezery v odůvodnění Rady, která se v řízení před ním spokojila s prokázáním existence finanční podpory Bank Rossiya ve prospěch V. Putina. 55      Ve druhé části sedmého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál ve své analýze opodstatněnosti aktů ze září 2023 dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odůvodnění Rady nahradil vlastním odůvodněním, když v bodě 162 napadeného rozsudku dovodil, že navrhovateli byla přiznána daňová osvobození a že dvě společnosti, jejichž byl navrhovatel akcionářem, obdržely podporu od vlády Ruské federace, ačkoli takové důvody nefigurují v odůvodnění těchto aktů a Rada je před Tribunálem k odůvodnění použití kritéria d) na navrhovatele neuplatnila. 56      Rada zpochybňuje opodstatněnost navrhovatelových argumentů. Závěry Soudního dvora 57      Pokud jde o první část sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že účinnost soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny mimo jiné vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, že se rozhodnutí, které se dotyčné osoby nebo subjektu osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Proto je třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého toto rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní věrohodnosti uváděných důvodů, ale zaměřil se na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění uvedeného rozhodnutí, podložené. Za tím účelem musí unijní soud v rámci tohoto posouzení případně vyzvat příslušnou unijní instanci, aby předložila důvěrné i nedůvěrné informace či důkazy, které jsou pro takové posouzení relevantní. Nevyžaduje se sice, aby tato instance předložila unijnímu soudu všechny informace a důkazy spjaté s důvody uvedenými v aktu, jehož zrušení je požadováno, nicméně je třeba, aby předložené informace a důkazy podporovaly důvody použité proti dotyčné osobě (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 327 a citovaná judikatura). 58      V projednávané věci je třeba uvést, že podle odůvodnění obsaženého v aktech z března 2023 navrhovatel poskytuje „finanční nebo materiální podpor[u] ruským činitelům s rozhodovací pravomocí odpovědným za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny“ a je „akcionářem Bank Rossiya považované za osobní banku [V.] Putina a jeho spolupracovníků“. Z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že tyto pasáže odůvodnění odkazují na kritérium d), měl Tribunál v rámci soudního přezkumu legality těchto aktů a na základě judikatury připomenuté v předchozím bodě ověřit, zda navrhovatel přímo nebo prostřednictvím této banky poskytoval finanční podporu ruským činitelům s rozhodovací pravomocí, a měl v tomto ohledu zkoumat důkazy, které poskytla Rada a které před ním byly projednány. 59      Přesně to Tribunál učinil v bodech 143 až 147 napadeného rozsudku. Konkrétně skutečnost, že Tribunál v bodech 143 a 144 napadeného rozsudku zkoumal důkazy umožňující konstatovat, že Bank Rossiya poskytovala V. Putinovi a jeho blízkým osobám finanční podporu odváděním finančních prostředků, spadá do rozsahu soudního přezkumu Tribunálu, jelikož nejprve musela být konstatována existence takové podpory ze strany této banky a teprve poté bylo možné určovat, zda může být tato podpora přičtena navrhovateli jakožto akcionáři uvedené banky. Za těchto podmínek nelze Tribunálu vytýkat, že odůvodnění Rady nahradil vlastním odůvodněním. 60      Pokud jde o druhou část sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nemohou výtky směřující proti odůvodnění, které Tribunál ve svém rozhodnutí uvedl jen pro úplnost, vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a nejsou tedy relevantní (rozsudek ze dne 2. října 2019, Crédit mutuel Arkéa v. ECB, C‑152/18 P a C‑153/18 P, EU:C:2019:810, bod 68 a citovaná judikatura). 61      Bod 162 napadeného rozsudku, v němž je použito slovo „dále“, je přitom uplatněn jen k doplnění úvah uvedených v bodě 161 napadeného rozsudku, který není v řízení o kasačním opravném prostředku zpochybňován a v němž Tribunál uvedl, že pokud jde o akty ze září 2023, navrhovatel neprokázal, že se jeho osobní situace v porovnání se situací existující v okamžiku přijetí aktů z března 2023 změnila. 62      Vzhledem k tomu, že Tribunál v bodech 161 a 164 napadeného rozsudku v podstatě určil, že Rada mohla mít za to, aniž se dopustila nesprávného posouzení, že navrhovatel nadále splňuje podmínky kritéria d), jako tomu bylo v případě aktů z března 2023, a jelikož z posouzení šestého důvodu kasačního opravného prostředku a první části jeho sedmého důvodu vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru o opodstatněnosti posledně uvedených aktů, nemůže případné pochybení v posouzení dodatečných skutečností zohledněných Radou v případě aktů ze září 2023 a zkoumaných Tribunálem v bodech 162 a 163 napadeného rozsudku vést k jeho zrušení. 63      S ohledem na výše uvedené důvody je třeba sedmý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout v jeho první části jako neopodstatněný a ve druhé části jako irelevantní. K devátému důvodu kasačního opravného prostředku Argumentace účastníků řízení 64      V rámci devátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že se Tribunál v bodech 180 a 181 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Rada mohla rozhodnutím přijatým na základě článku 29 SEU omezit svobodu pohybu, které na základě článku 21 SFEU a článku 45 Listiny požívá jakožto občan Unie z titulu své finské státní příslušnosti. Na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál, je podle navrhovatele omezení volného pohybu evropských občanů ze strany členských států, které musí být vykládáno restriktivně, možné, jak vyplývá z článku 27 směrnice 2004/38, pouze z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, přičemž taková omezení musí být mimoto přiměřená a založená na osobním chování dotyčné osoby. 65      Ze znění článku 29 SEU, ani ze Smluv přitom podle navrhovatele nevyplývá, že by tato svoboda pohybu mohla být omezena omezujícími opatřeními přijatými na základě tohoto článku 29. Tribunál měl tedy v projednávané věci zkoumat, zda Rada jakožto unijní orgán sdružující všechny členské státy ověřila, že osobní chování navrhovatele představuje hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví v členských státech. Podle navrhovatele tedy SZBP nemůže být Radou využita k zavedení omezení volného pohybu občanů Unie mimo rámec procesních záruk, které se na ně běžně vztahují, když členské státy taková omezení zavádějí na základě směrnice 2004/38, přičemž navrhovatel ve své replice upřesňuje, že takový přístup je podpořen článkem 40 SEU. 66      Rada s argumenty navrhovatele nesouhlasí. Závěry Soudního dvora 67      V bodech 180 a 181 napadeného rozsudku Tribunál v podstatě určil, že podle čl. 21 odst. 1 SFEU se svoboda občanů Unie pohybovat se a pobývat na území členských států vykonává s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení, což zahrnuje rozhodnutí v oblasti SZBP přijatá na základě článku 29 SEU. Znění posledně uvedeného článku, které je formulováno široce, přitom podle Tribunálu zmocňuje Radu k přijímání omezujících opatření, jimiž se omezuje svoboda pohybu a pobytu občanů Unie mimo členský stát, jehož jsou státními příslušníky, za účelem dosažení cílů uvedených v čl. 21 odst. 2 SEU, a to bez ohledu na pravidla stanovená v tomto ohledu směrnicí 2004/38. 68      Tribunál se tím nedopustil nesprávného právního posouzení. 69      V tomto ohledu je třeba připomenout, že občan Unie, kterým je podle článku 9 SEU a čl. 20 odst. 1 SFEU každá fyzická osoba mající státní příslušnost členského státu, má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území jiných členských států, které je přiznáno přímo v čl. 20 odst. 2 písm. a) a čl. 21 odst. 1 SFEU. Posledně uvedené ustanovení stanoví, že omezení a podmínky týkající se tohoto práva jsou stanoveny ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení. 70      Z toho vyplývá, jak Tribunál v bodě 180 napadeného rozsudku správně rozhodl, že právo volného pohybu a pobytu občanů Unie může být omezeno a podléhat podmínkám jak na základě Smlouvy o FEU, tak na základě Smlouvy o EU. 71      Jak Tribunál připomněl v bodě 181 napadeného rozsudku, může Rada v oblasti SZBP na základě článku 29 SEU přijímat rozhodnutí, která vymezují přístup Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tematické povahy, přičemž takový přístup může zahrnovat omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům. V tomto rámci je Rada povolána, aby vymezila nebo také upřesnila předmět omezujících opatření přijímaných Unií v oblasti SZBP, přičemž má v tomto ohledu široký prostor a rozhoduje jednomyslně. Tento široký prostor lze vysvětlit širokou škálou účelů a cílů Unie v této oblasti, jak jsou vyjádřeny v čl. 3 odst. 5 a článku 21 SEU, jakož i ve zvláštních ustanoveních, která se týkají SZBP, zejména v článcích 23 a 24 SEU (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, body 269 a 270, jakož i citovaná judikatura). 72      Vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který má Rada k dosažení těchto cílů v oblasti SZBP, a vzhledem k tomu, že znění článku 29 SEU, ani v obecnější rovině znění ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU týkající se SZBP, samo o sobě nestanoví ani nezakazuje přijetí zvláštních omezujících opatření, je třeba mít za to, podobně jako Tribunál v bodech 180 a 181 napadeného rozsudku, že Rada má na základě článku 29 SEU v zásadě pravomoc rozhodnout, že fyzické osoby, i kdyby se jednalo o státní příslušníky členského státu Unie, a tudíž občany Unie, nemohou vstoupit do jiných členských států Unie ani před ně projíždět, pokud tyto osoby splňují kritéria, z nichž vyplývá objektivní vazba mezi kategorií, do níž spadají, a třetí zemí, na kterou hodlá Unie takto vyvíjet tlak (v posledně uvedeném ohledu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 273). Za těchto podmínek článek 29 SEU v zásadě umožňuje Radě přijmout omezující opatření, v jejichž důsledku se právo volného pohybu a pobytu takových občanů na území členských států omezí ve smyslu čl. 21 odst. 1 SFEU, a uložit členským státům povinnost zajistit dodržování takového omezení. 73      Jak tedy Tribunál správně rozhodl na konci bodu 181 napadeného rozsudku, není důležité, že taková omezení nebo podmínky neodpovídají omezením či podmínkám stanoveným směrnicí 2004/38, jejímž cílem je v souladu s jejím čl. 1 písm. c) a článkem 27 ve spojení s jejím článkem 42 stanovit mimo jiné pravidla, na jejichž základě mohou tato omezení přijímat členské státy, a nikoli unijní orgán, jako je Rada. 74      Takový výklad mimoto není vyvrácen ustanovením čl. 40 druhého pododstavce SEU, na který navrhovatel poukazuje. Podle tohoto ustanovení se provádění politik uvedených v článcích 3 až 6 SFEU nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Smlouvy stanoví pro výkon pravomocí Unie v rámci SZBP. Za těchto podmínek se skutečnost, že směrnice 2004/38 upravuje, jak vyplývá z bodu 2 jejího odůvodnění, volný pohyb osob jakožto základní svobodu vnitřního trhu, ve vztahu k níž má Unie sdílenou pravomoc s členskými státy na základě článku 4 SFEU, nemůže dotknout rozsahu pravomoci, kterou má Rada v oblasti SZBP na základě článku 29 SEU. 75      Dále na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatel, skutečnost, že při přijímání omezujících opatření na základě článku 29 SEU, jejichž cílem je omezit volný pohyb fyzických osob na území členských států, a to i pokud jsou občany Unie, není Rada vázána procesními pravidly a zárukami stanovenými směrnicí 2004/38, neznamená, že tento orgán má v tomto ohledu pravomoc, která unijním právem není omezena. 76      Jak totiž zaprvé uvedl Tribunál v bodech 181 a 186 napadeného rozsudku, při přijímání takových opatření musí být zohledněna zásada mezinárodního práva, znovu potvrzená v článku 3 protokolu č. 4 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, podle níž členský stát nemůže svým vlastním státním příslušníkům odepřít právo vstupu na své území a právo pobytu na něm. Členské státy jsou touto zásadou vázány [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, A (Překračování hranic na rekreační lodi), C‑35/20, EU:C:2021:813, bod 69 a citovaná judikatura]. Článek 1 odst. 2 rozhodnutí 2014/145 tudíž zaručuje, že neexistuje povinnost, kterou by toto rozhodnutí ukládalo členskému státu, odepřít vlastním státním příslušníkům vstup na své území. 77      Zadruhé je třeba připomenout, že každé rozhodnutí o přijetí takových opatření na základě článku 29 SEU s cílem – jak uvedl Tribunál v bodě 182 napadeného rozsudku – vytvořit tlak na třetí zemi za účelem dosažení cílů uvedených v čl. 21 odst. 2 písm. b) a c) SEU, jimiž je upevňování a podpora demokracie, právního státu, lidských práv a zásad mezinárodního práva, jakož i zachování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti, musí definovat a vymezit sledovaný cíl vyvíjeného tlaku, právní kritéria umožňující uložení omezujících opatření, jakož i kategorie osob nebo subjektů, na které se tato kritéria vztahují, tak aby omezující opatření uložená z tohoto důvodu mohla dosáhnout sledovaného cíle způsobem, který nebude zjevně nevhodný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, body 272 a 273, jakož i citovaná judikatura). 78      Zatřetí vzhledem k tomu, že právo občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států je rovněž základním právem, jelikož je zaručeno v čl. 45 odst. 1 Listiny, je překážka tomuto právu vyplývající z rozhodnutí přijímaných na základě článku 29 SEU „omezením výkonu“ uvedeného práva ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, takže – jak Tribunál správně uvedl v bodě 183 napadeného rozsudku – musí splňovat podmínky stanovené posledně uvedeným ustanovením. 79      S ohledem na výše uvedené důvody je třeba devátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný. K desátému důvodu kasačního opravného prostředku Argumentace účastníků řízení 80      V rámci desátého důvodu kasačního opravného prostředku rozděleného do dvou částí navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení a porušil povinnost uvést odůvodnění, když dovodil, že omezení jeho práva volného pohybu a pobytu, které mu náleží jakožto občanu Unie, zavedené omezujícími opatřeními, která se na něj vztahují, je v souladu se zásadou proporcionality (první část desátého důvodu kasačního opravného prostředku) a s požadavkem, aby takové omezení respektovalo podstatu tohoto práva (druhá část desátého důvodu kasačního opravného prostředku). 81      Pokud jde o první část, Tribunál se podle navrhovatele při posuzování přiměřenosti omezení jeho práva pohybu a pobytu dopustil nesprávného právního posouzení a porušil povinnost uvést odůvodnění, když u navrhovatele neidentifikoval osobní chování závažné pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví členských států, jak vyžaduje článek 27 směrnice 2004/38, nebo závažné ohrožení zájmu Unie, ani nevysvětlil, v čem je takové omezení vhodné k dosažení cílů sledovaných Radou, jak byly identifikovány Tribunálem v bodě 187 napadeného rozsudku. 82      Ve druhé části napadá navrhovatel úvahy Tribunálu uvedené v bodech 186 a 189 napadeného rozsudku. Na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál, totiž navrhovatel uvádí, že omezení jeho práva volného pohybu a pobytu je velmi velkého rozsahu, neboť se týká území 26 členských států z 27. Kromě toho žádná z výjimek stanovených v článku 1 rozhodnutí 2014/145 nezohledňuje status občana Unie, ani specifickou situaci občanů Unie, kteří mají vazby na více zemí Unie. K tomu se podle navrhovatele přidává skutečnost, že omezující opatření mohou být i přes jejich údajně dočasnou povahu zachována vůči určité osobě po mnoho let. Konečně tvrdí, že judikatura uváděná Tribunálem per analogiam v bodě 186 napadeného rozsudku není relevantní. 83      Pokud jde o první část desátého důvodu kasačního opravného prostředku, Rada navrhuje, aby byla prohlášena nepřípustnou z důvodu, že navrhovatel neoznačil zpochybňované pasáže napadeného rozsudku. Pokud jde o věc samou, Rada s argumenty navrhovatele nesouhlasí. Závěry Soudního dvora 84      Co se na úvod týče přípustnosti první části desátého důvodu kasačního opravného prostředku, je pravda, jak tvrdí Rada, že navrhovatel přesně neoznačuje pasáže napadeného rozsudku, vůči nimž směřuje argumentace uplatněná na podporu této první části. S ohledem na skutečnost, že navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení při analýze přiměřenosti omezujících opatření, jejichž cílem je omezit jeho právo volného pohybu a pobytu jakožto občana Unie, však z jeho argumentace dostatečně jasně vyplývá, že míří vůči bodům 188 až 191 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál tuto analýzu provedl, přičemž také sama Rada tyto body188 až 191 ve své kasační odpovědi identifikovala. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že v souladu s judikaturou Soudního dvora označuje první část desátého důvodu kasačního opravného prostředku dostatečně přesně zpochybňované části napadeného rozsudku, jakož i právní argumenty, které konkrétně podporují kasační opravný prostředek, takže je přípustná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2025, Hamoudi v. Frontex, C‑136/24 P, EU:C:2025:977, body 54 a 55, jakož i citovaná judikatura). 85      Co se týče meritorní stránky první části desátého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba zaprvé odmítnout argument navrhovatele, podle kterého Tribunál v bodech 188 až 191 napadeného rozsudku postupoval nesprávně, když přiměřenost zásahu do jeho základního práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států podle čl. 45 odst. 1 Listiny nezkoumal z hlediska pravidel směrnice 2004/38. 86      Je totiž třeba připomenout, že v souladu s body 73 až 78 tohoto rozsudku se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v podstatě rozhodl, že Rada, která na základě článku 29 SEU přijala omezující opatření směřující k omezení práva volného pohybu a pobytu fyzických osob majících občanství Unie, přitom nebyla vázána procesními pravidly a zárukami stanovenými směrnicí 2004/38. 87      Pro účely určení, zda zásah do takového základního práva, jako je právo zaručené v čl. 45 odst. 1 Listiny, vyplývající z omezení tohoto práva unijním aktem je přiměřený, jak to vyžaduje čl. 52 odst. 1 druhá věta Listiny, je dále třeba ověřit zaprvé, zda tato opatření odpovídají cíli obecného zájmu, který uznává Unie, zadruhé, zda nejsou zjevně nepřiměřená ve vztahu k tomuto cíli, tj. nejsou zjevně nezpůsobilá k dosažení tohoto cíle, a zatřetí, zda dotčené omezení zjevně nepřekračuje meze toho, co je k dosažení uvedeného cíle nezbytné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 233 a citovaná judikatura). Taková analýza se přitom provádí nezávisle na ustanoveních stanovených směrnicí 2004/38. 88      Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, ani neporušil povinnost uvést odůvodnění, když přiměřenost omezení práva volného pohybu a pobytu navrhovatele neposuzoval z hlediska procesních pravidel a záruk stanovených touto směrnicí. 89      Zadruhé navrhovatel Tribunálu vytýká, že porušil povinnost uvést odůvodnění, když ve své analýze přiměřenosti zásahu do jeho základního práva svobodně se pohybovat a pobývat na území jiných členských států než Finské republiky neověřil, zda je dotčený zákaz vstupu a průjezdu vhodný k dosažení cíle spočívajícího – jak vyplývá z bodů 182 a 187 napadeného rozsudku, které v tomto ohledu nebyly v řízení o kasačním opravném prostředku zpochybněny – ve vytvoření tlaku na orgány Ruské federace, aby ukončily své činnosti a politiky destabilizace Ukrajiny. 90      I tento argument musí být odmítnut, jelikož s využitím judikatury připomenuté v bodě 36 tohoto rozsudku vyplývá posouzení přiměřenosti tohoto zákazu z bodů 190 a 191 napadeného rozsudku. Tribunál totiž tím, že v těchto bodech 190 a 191 uvedl, že s ohledem na význam cíle sledovaného omezujícími opatřeními uloženými navrhovateli nebylo omezení jeho práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států zjevně nepřiměřené, vycházel sice implicitně, ale nutně ze zjištění, že uvedený zákaz nebyl zjevně nezpůsobilý k dosažení tohoto cíle (obdobně viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 237). 91      V rámci druhé části desátého důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatel za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 186 a 189 napadeného rozsudku dovodil, že omezení jeho práva volného pohybu a pobytu na území členských států zaručeného v čl. 45 odst. 1 Listiny respektuje podstatu tohoto práva. 92      V tomto ohledu je třeba uvést, že bod 189 napadeného rozsudku se vztahuje k nezbytnosti tohoto omezení z hlediska zásady proporcionality a že pouze bod 186 napadeného rozsudku se týká otázky respektování podstaty uvedeného práva. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se druhá část desátého důvodu kasačního opravného prostředku týká pouze posledně uvedeného bodu. 93      Je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 první věty Listiny musí každé omezení výkonu základních práv stanovených v Listině mimo jiné respektovat podstatu těchto práv. 94      V bodě 186 napadeného rozsudku Tribunál určil, že omezení základního práva navrhovatele svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států respektuje podstatu tohoto práva, jelikož tento zákaz jednak nebrání navrhovateli v tom, aby se vydal do členského státu, jehož je státním příslušníkem, a v něm pobýval v souladu se zásadou mezinárodního práva připomenutou v bodě 76 tohoto rozsudku a potvrzenou v čl. 1 odst. 2 rozhodnutí 2014/145, a jednak není trvalé povahy, jelikož ponechání omezujících opatření vůči navrhovateli v platnosti, a tudíž i ponechání v platnosti tohoto zákazu, musí být pravidelně přezkoumáváno na základě článku 6 tohoto rozhodnutí. 95      Aniž je nutné zkoumat relevanci judikatury, na niž Tribunál odkázal v bodě 186 napadeného rozsudku, je třeba mít za to, že druhé z konstatování uvedených v tomto bodě 186, které se týká článku 6 rozhodnutí 2014/145, stačí k vyslovení závěru, že sporné akty nezasahují do podstaty základního práva navrhovatele na volný pohyb (obdobně viz rozsudek ze dne 13. března 2025, Šuvalov v. Rada, C‑271/24 P, EU:C:2025:180, body 78 a 79). Z požadavku na pravidelné přezkoumávání omezujících opatření přijatých vůči navrhovateli totiž vyplývá, že sporné akty nemají za cíl či za následek zrušení práv, která jsou navrhovateli přiznána v důsledku jeho občanství Unie, ani trvalé ovlivnění rozsahu těchto práv. 96      Tento závěr není vyvrácen skutečností, na niž poukázal navrhovatel, že výjimky a odchylky stanovené v čl. 1 odst. 3, 4 a 6 rozhodnutí 2014/145 se do značné míry týkají osob nacházejících se ve velmi specifických situacích souvisejících zejména s mezinárodními závazky. V tomto ohledu stačí konstatovat, že tato okolnost nijak neovlivňuje rozsah požadavku na pravidelné přezkoumávání uvedeného v bodě 186 napadeného rozsudku. 97      S ohledem na výše uvedené důvody je třeba desátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný. K prvnímu až pátému a osmému důvodu kasačního opravného prostředku 98      Z posouzení šestého a sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i z posouzení jeho devátého a desátého důvodu vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Rada mohla spornými akty platně zachovat omezující opatření přijatá vůči navrhovateli na základě kritéria d), aniž by to vedlo k neoprávněnému omezení práva volného pohybu a pobytu. 99      Důvody kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit při posuzování opodstatněnosti omezujících opatření přijatých vůči navrhovateli na základě kritéria stanoveného v čl. 1 odst. 1 písm. e) a čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 a v čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 269/2014 (první až čtvrtý a osmý důvod kasačního opravného prostředku) a na základě kritéria stanoveného v čl. 1 odst. 1 písm. a) a čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2014/145 a v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 269/2014 (pátý důvod kasačního opravného prostředku) musí být za těchto podmínek prohlášeny za irelevantní. 100    Vzhledem k tomu, že výrok napadeného rozsudku je opodstatněný, nemůže takové nesprávné právní posouzení, i kdyby bylo považováno za prokázané, vést ke zrušení napadeného rozsudku, a tím spíše ani ke zrušení sporných aktů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 440 a citovaná judikatura). 101    Z toho vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být v plném rozsahu zamítnut. K nákladům řízení 102    Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení. Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. 103    Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatel neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: 1)      Kasační opravný prostředek se zamítá. 2)      Gennadiji Nikolajeviči Timčenkovi se ukládá náhrada nákladů řízení. Podpisy *      Jednací jazyk: francouzština.