C-401/25

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

16. července 2026(*) „ Řízení o předběžné otázce – Sítě a služby elektronických komunikací – Směrnice 2002/21/ES – Článek 9 – Správa rádiových frekvencí pro služby elektronických komunikací – Zásada neutrality vůči službám – Článek 9a – Nové posouzení omezení stávajících práv na užívání rádiových frekvencí – Vnitrostátní opatření, které ukládá držiteli práv na užívání rádiových frekvencí povinnost využívat tyto rádiové frekvence v souladu s ustanoveními národního plánu přidělování kmitočtových pásem a neumožňuje vykonávat jinou činnost – Vnitrostátní opatření, které ukládá povinnost využívat uvedené rádiové frekvence výlučně ke službám vysílání digitální zemské televize“ Ve věci C‑401/25, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) ze dne 16. června 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 17. června 2025, v řízení Elettronica Industriale SpA proti Ministero delle Imprese e del Made in Italy, za účasti: Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni (AGCOM), SOUDNÍ DVŮR (třetí senát), ve složení: C. Lycourgos (zpravodaj), předseda senátu, O. Spineanu-Matei, S. Rodin, N. Piçarra a N. Fenger, soudci, generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona, za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za společnost Elettronica Industriale SpA: M. Molino, C. Previti a G. Rossi, avvocati, –        za italskou vládu: S. Fiorentino, jako zmocněnec, ve spolupráci s: G. Aiello a A. De Curtis, avvocati dello Stato, –        za českou vládu: L. Halajová, J. Očková a J. Vláčil, jako zmocněnci, –        za Evropskou komisi: G. Conte a O. Gariazzo, jako zmocněnci, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 9 a 9a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 37) (dále jen „rámcová směrnice“) a ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se volného pohybu služeb. 2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Elettronica Industriale SpA a Ministero delle Imprese e del Made in Italy (Ministerstvo pro podnikání a Made in Italy, Itálie) (dále jen „ministerstvo“) ohledně toho, že ministerstvo nevyhovělo žádosti této společnosti o nové posouzení omezení jejích práv na užívání rádiových frekvencí ke službám digitální zemské televize (DTT). Právní rámec Unijní právo Rámcová směrnice 3        V bodech 18 a 19 odůvodnění rámcové směrnice bylo uvedeno: „(18)      Požadavek, aby členské státy zajistily, že vnitrostátní regulační orgány v co nejvyšší míře zohlední potřebu technologicky neutrální regulace (tj. takové, která neukládá ani nezvýhodňuje použití konkrétního druhu technologie), nevylučuje přijetí přiměřených kroků na podporu určitých zvláštních služeb v případech, kdy je to odůvodněné, například u digitální televize jako prostředku ke zvýšení účinnosti využití spektra. (19)      Rádiové frekvence jsou základním předpokladem pro rádiové služby elektronických komunikací a frekvence související s takovými službami by proto měly být přidělovány vnitrostátními regulačními orgány podle harmonizovaného souboru cílů a zásad, jimiž se řídí jejich činnost, jakož i podle objektivních, průhledných a nediskriminačních kritérií, která zohledňují demokratické, sociální, jazykové a kulturní zájmy týkající se využití frekvencí. Je důležité, aby byly rozdělování a přidělení rádiových frekvencí řízeny co nejúčinněji. [...]“ 4        V článku 2 písm. q) této směrnice byl pojem „přidělení spektra“ definován jako „určení daného kmitočtového pásma pro využití jedním, popřípadě více druhy radiokomunikačních služeb podle stanovených podmínek“. 5        Článek 4 odst. 1 uvedené směrnice stanovil: „Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly účinné mechanismy, v jejichž rámci má každý uživatel nebo podnik zajišťující sítě nebo poskytující služby elektronických komunikací, který je dotčen rozhodnutím vnitrostátního regulačního orgánu, právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí k subjektu rozhodujícímu o opravném prostředku, který je nezávislý na zúčastněných stranách. Tento subjekt, kterým může být soud, musí mít příslušné odborné znalosti potřebné pro řádný výkon svých funkcí. Členské státy zajistí, aby skutková podstata případu byla řádně posouzena a aby existoval účinný mechanismus pro opravné prostředky. [...]“ 6        Podle článku 8 téže směrnice byly členské státy povinny zajistit, aby při plnění regulačních úkolů uvedených v rámcové směrnici a ve zvláštních směrnicích přijímaly vnitrostátní regulační orgány veškerá přiměřená opatření, jejichž cílem byla mimo jiné podpora hospodářské soutěže při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací, přispívání k rozvoji vnitřního trhu a prosazování zájmů občanů Unie. 7        Článek 9 rámcové směrnice stanovil: „1.      Při řádném zohlednění skutečnosti, že rádiové frekvence jsou veřejným statkem závažného sociálního, kulturního a hospodářského významu, zajistí členské státy na svých územích účinnou správu rádiových frekvencí pro služby elektronických komunikací v souladu s články 8 a 8a. Zajistí, aby se při přidělování spektra využívaného pro služby elektronických komunikací a vydávání obecných oprávnění nebo individuálních práv na užívání těchto rádiových frekvencí příslušnými vnitrostátními orgány vycházelo z objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií. Při uplatňování tohoto článku členské státy musí jednat v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami, včetně předpisů [Mezinárodní telekomunikační unie (ITU)] o rádiovém vysílání, a mohou brát v úvahu cíle veřejné politiky. [...]

3. Není-li ve druhém pododstavci stanoveno jinak, členské státy zajistí, aby v rádiových kmitočtových pásmech, která jsou v jejich národním plánu přidělování kmitočtových pásem prohlášena za dostupná pro služby elektronických komunikací v souladu s právními předpisy Společenství, mohly být využity všechny typy technologií služeb elektronických komunikací. Členské státy však mohou na typy technologií pro rádiové sítě a bezdrátový přístup použité pro služby elektronických komunikací uvalit přiměřená a nediskriminační omezení, je-li nezbytné: a)      zabránit škodlivému rušení, b)      ochránit veřejné zdraví proti elektromagnetickým polím, c)      zajistit technickou kvalitu služby, d)      zajistit maximální sdílení rádiových frekvencí, e)      zajistit účinné využití spektra nebo f)      plnit cíl obecného zájmu v souladu s odstavcem 4.

4. Není-li ve druhém pododstavci stanoveno jinak, členské státy zajistí, aby v rádiových kmitočtových pásmech, která jsou v jejich národním plánu přidělování kmitočtových pásem prohlášena za dostupná pro služby elektronických komunikací v souladu s právními předpisy Společenství, mohly být využity všechny typy služeb elektronických komunikací. Členské státy však mohou stanovit pro poskytované typy služeb elektronických komunikací přiměřená a nediskriminační omezení, která mohou v nezbytných případech zahrnovat i opatření ke splnění určité povinnosti vyplývající z předpisů ITU o rádiovém vysílání. Opatření, jež vyžadují, aby služba elektronických komunikací byla poskytována v konkrétním pásmu dostupném pro služby elektronických komunikací, musí být odůvodněna plněním cíle obecného zájmu definovaného členskými státy v souladu s právními předpisy Společenství, jímž může být mimo jiné například: a)      ochrana života a zdraví, b)      podpora sociální, regionální a územní soudržnosti, c)      předcházení neefektivnímu využívání rádiových frekvencí nebo d)      podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, například poskytováním služeb rozhlasového a televizního vysílání. Opatření, které v konkrétním pásmu zakazuje poskytování jiné služby elektronických komunikací, lze stanovit pouze v případech odůvodněných potřebou chránit služby zajišťující ochranu života a zdraví. Členské státy rovněž mohou výjimečně takové opatření rozšířit s cílem plnit jiné cíle obecného zájmu, jak jsou definovány členskými státy v souladu s právními předpisy Společenství.

5. Členské státy provádějí pravidelný přezkum nezbytnosti omezení a opatření uvedených v odstavcích 3 a 4 a výsledky těchto přezkumů zveřejní.

6. Odstavce 3 a 4 se použijí na spektrum přidělené k využití službami elektronických komunikací, vydaná obecná oprávnění a udělování individuálních práv na užívání rádiových frekvencí udělených [komunikací, obecná oprávnění vydaná a individuální práva na užívání rádiových frekvencí udělená] po 25. květnu 2011. Přidělování spektra, obecná oprávnění a individuální práva na užívání, jež existovala ke dni 25. května 2011, se řídí článkem 9a.

7. Aniž jsou dotčena ustanovení zvláštních směrnic a s ohledem na příslušné vnitrostátní podmínky mohou členské státy stanovit pravidla s cílem předejít hromadění spektra, zejména stanovením přísných lhůt pro účinné uplatnění práv na užívání jejich držitelem a uplatněním sankcí, včetně finančních sankcí nebo odejmutí uživatelských práv v případě nesplnění lhůt. Tato pravidla se stanoví a uplatňují přiměřeným, nediskriminačním a transparentním způsobem.“ 8        Článek 9a této směrnice stanovil: „1.      Po dobu pěti let ode dne 25. května 2011 mohou členské státy povolit, aby držitelé práv na užívání rádiových frekvencí, která byla udělena před tímto dnem a která zůstanou v platnosti po dobu alespoň pěti let po tomto dni, mohli podat žádost k příslušnému vnitrostátnímu orgánu o nové posouzení omezení jejich práv podle čl. 9 odst. 3 a 4. Před přijetím rozhodnutí informuje příslušný vnitrostátní regulační orgán držitele práva o tom, že omezení nově posoudil, přičemž uvede rozsah práva po novém posouzení a poskytne mu přiměřenou časovou lhůtu, aby mohl svoji žádost vzít zpět. Pokud držitel práva svoji žádost vezme zpět, zůstane právo nezměněno až do skončení jeho platnosti nebo do uplynutí doby pěti let, podle toho, která situace nastane dříve.

2. Po uplynutí pětiletého období uvedeného v odstavci 1 přijmou členské státy veškerá opatření vhodná pro zajištění toho, aby se na všechna zbývající obecná oprávnění či individuální práva na užívání a přidělení spektra využívaná pro služby elektronických komunikací, která existovala ke dni 25. května 2011, uplatnil čl. 9 odst. 3 a 4.

3. Při uplatňování tohoto článku členské státy přijmou vhodná opatření podporující korektní hospodářskou soutěž.

4. Opatření přijatá při uplatňování tohoto článku nepředstavují udělení nových práv na užívání, a proto se na ně nevztahují příslušná ustanovení čl. 5 odst. 2 směrnice [Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337)].“ Směrnice 2009/140 9        V bodech 34 až 36, 38 a 40 odůvodnění směrnice 2009/140 bylo uvedeno: „(34)      Pružnost správy spektra a přístupu ke spektru by měla být zvýšena prostřednictvím oprávnění dodržujících technologickou neutralitu a neutralitu vůči službám, která jeho uživatelům umožní vybírat nejlepší technologie a služby pro frekvenční pásma dostupná pro služby elektronických komunikací stanovená v příslušných národních plánech pro přidělování kmitočtových pásem v souladu s právem Společenství (dále jen ‚zásady technologické neutrality a neutrality vůči službám‘). Správní vymezení technologií a služeb by mělo být prováděno, jedná-li se o cíle obecného zájmu, a mělo by být jasně zdůvodněno a podrobeno pravidelnému přezkumu. (35)      Omezení zásady technologické neutrality by mělo být přiměřené a odůvodněné potřebou předejít škodlivé interferenci, například stanovením úrovní výkonových masek a hladin výkonů, potřebou zajistit ochranu veřejného zdraví tím, že veřejnost bude méně vystavována působení elektromagnetických polí, potřebou zajistit řádné fungování služeb prostřednictvím odpovídající úrovně technické kvality služeb, [aniž se nutně vyloučí možnost užívání více než jedné služby v témže kmitočtovém pásmu,] řádné sdílení spektra, zejména v případech, kdy užívání spektra podléhá pouze obecnému oprávnění, nebo potřebou zajistit účinné využití spektra nebo plnit cíl obecného zájmu v souladu s právními předpisy Společenství. (36)      Uživatelé spektra by měli mít možnost svobodně si vybírat služby, které chtějí prostřednictvím spektra nabízet, s výhradou přechodných opatření týkajících se dříve nabytých práv. Na druhé straně opatření, která vyžadují, aby poskytování konkrétní služby splňovalo jasně vymezené cíle obecného zájmu, jako je ochrana života a zdraví, potřeba podporovat sociální, regionální a územní soudržnost či zamezení neúčinného využívání spektra, by měla být v nezbytných případech a v přiměřeném počtu povolena. Mezi tyto cíle by měla rovněž patřit podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, stanovená členskými státy v souladu s právními předpisy Společenství. Až na nezbytné případy, jako je ochrana života a zdraví nebo výjimečně jiné cíle obecného zájmu vymezené členskými státy v souladu s právními předpisy Společenství, by výjimky neměly vést k výlučnému využívání některých služeb, ale měly by spíše určovat pořadí důležitosti, aby v témže pásmu mohly společně fungovat pokud možno i další služby nebo technologie. [...] (38)      Vzhledem k tomu, že přidělení rádiového spektra konkrétním technologiím nebo službám představuje výjimku ze zásady technologické neutrality nebo neutrality vůči službám a omezuje svobodu výběru poskytovaných služeb nebo používaných technologií, měl by být jakýkoliv návrh na takovéto rozdělení transparentní a měla by k němu proběhnout veřejná konzultace. [...] (40)      Zavedení technologické neutrality, neutrality vůči službám a obchodování se stávajícími právy na užívání spektra si může vyžádat přechodná pravidla, včetně opatření pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže, protože nový systém by mohl určitým uživatelům spektra umožnit, aby začali konkurovat těm uživatelům spektra, kteří svá práva získali za obtížnějších podmínek. Naopak v případech, kdy byla práva udělena odchylně od obecných pravidel nebo na základě jiných než objektivních, transparentních, přiměřených a nediskriminačních kritérií za účelem plnění cíle obecného zájmu, by situace těch, kteří tato práva takto nabyli, neměla být bezdůvodně lepší než situace jejich nových konkurentů nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů obecného zájmu nebo jiného souvisejícího cíle obecného zájmu.“ Italské právo 10      Článek 14 decreto legislativo n. 259 – Codice delle comunicazioni elettroniche (legislativní nařízení č. 259, kodex pro elektronické komunikace) ze dne 1. srpna 2003 (GURI č. 214 ze dne 15. září 2003, běžný dodatek č. 150), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „kodex pro elektronické komunikace“), v odstavcích 4 až 8 stanoví: „4.      Není-li v odstavci 2 stanoveno jinak, [ministerstvo] a [Autorità per le garanzie nelle comunicazioni (Úřad pro dohled nad komunikacemi, Itálie) (dále jen ‚Úřad‘)] v rámci svých příslušných pravomocí zajistí v národním plánu rozdělování a přidělování kmitočtových pásem v souladu s unijním právem, aby v rádiových kmitočtových pásmech, která jsou prohlášena za dostupná pro služby elektronických komunikací, mohly být poskytovány všechny typy služeb elektronických komunikací. Ministerstvo a Úřad však mohou v rámci svých příslušných pravomocí stanovit pro typy služeb elektronických komunikací, které lze poskytovat, přiměřená a nediskriminační omezení, která mohou v nezbytných případech zahrnovat i opatření ke splnění určité povinnosti vyplývající z předpisů ITU o rádiovém vysílání a z předpisů [Evropské konference poštovních a telekomunikačních správ (CEPT)].

5. Opatření, jež vyžadují, aby služba elektronických komunikací byla poskytována v konkrétním pásmu dostupném pro služby elektronických komunikací, musí být odůvodněna dosahováním cíle obecného zájmu v souladu s evropským právem, jímž může být mimo jiné například: a)      ochrana života a zdraví, b)      podpora sociální, regionální a územní soudržnosti, c)      předcházení neefektivnímu využívání rádiových frekvencí nebo d)      podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, a to i poskytováním služeb rozhlasového a televizního vysílání.

6. Ministerstvo a Úřad mohou v rámci svých příslušných pravomocí zakázat poskytování jiné služby elektronických komunikací v konkrétním pásmu pouze v případech odůvodněných potřebou chránit služby zajišťující ochranu života a zdraví. Tento zákaz lze výjimečně rozšířit s cílem plnit jiné cíle obecného zájmu definované v souladu s unijním právem.

7. Ministerstvo a Úřad provádějí v rámci svých příslušných pravomocí pravidelný přezkum nezbytnosti omezení a opatření uvedených v odstavcích 3 až 6 a výsledky tohoto přezkumu zveřejní.

8. Odstavce 3 a 4 se použijí na rádiové spektrum přidělené k využití službami elektronických komunikací, obecná oprávnění vydaná a individuální práva na užívání rádiových frekvencí udělená po datu uvedeném v čl. 4 odst. 1 druhé větě decreto legge n. 34 [(nařízení s mocí zákona č. 34)] ze dne 31. března 2011 [(GURI č. 74 ze dne 31. března 2011, s. 1)], nyní po změně legge n. 75 [(zákon č. 75)] ze dne 26. května 2011 [(GURI č. 122 ze dne 27. května 2011, s. 2)], ve znění pozdějších předpisů. Na přidělování frekvencí, obecná oprávnění a individuální práva na užívání, jež existovala ke konci předcházejícího období, se vztahují ustanovení článku 14a.“ 11      Článek 14a kodexu pro elektronické komunikace stanoví: „1.      Do 25. května 2016 mohou ministerstvo a Úřad v souladu se svými příslušnými pravomocemi povolit, aby držitelé práv na užívání rádiových frekvencí, která byla udělena před uplynutím lhůty stanovené v čl. 14 odst. 8 a která jsou k tomuto datu stále v platnosti, mohli podat žádost o nové posouzení omezení jejich práv podle čl. 14 odst. 4 až 7. Před přijetím rozhodnutí informují ministerstvo a Úřad v rámci svých příslušných pravomocí o novém posouzení držitele práva, přičemž uvedou, jaký bude rozsah práva po novém posouzení a poskytnou žadateli lhůtu, aby mohl svoji žádost vzít zpět. Pokud držitel práva svoji žádost vezme zpět, zůstane právo nezměněno až do dne skončení jeho platnosti nebo do 25. května 2016, podle toho, který den nastane dříve.

2. Po 25. květnu 2016 přijmou ministerstvo a Úřad v souladu se svými příslušnými pravomocemi veškerá opatření vhodná pro zajištění toho, aby se na všechna zbývající obecná oprávnění, individuální práva na užívání a přidělení rádiového spektra využívaná pro služby elektronických komunikací uplatnil čl. 14 odst. 3 až 7.

3. Při uplatňování tohoto článku přijmou ministerstvo a Úřad v souladu se svými příslušnými pravomocemi vhodná opatření podporující korektní hospodářskou soutěž.

4. Opatřeními přijatými na základě tohoto článku se neudělují žádná nová práva na užívání, a proto se na tato opatření nevztahují příslušná ustanovení článku 27 tohoto kodexu.“ Spor v původním řízení a předběžná otázka 12      Společnost Elettronica Industriale, italský operátor telekomunikační sítě, je držitelem práv na užívání rádiových frekvencí pro DTT odpovídajících pěti celostátním sítím (multiplex), jež jí ministerstvo udělilo dne 28. června 2012. 13      Dne 24. května 2016 požádala tato společnost ministerstvo o nové posouzení omezení těchto práv na užívání, která byla udělena výhradně pro služby vysílání DTT. V této žádosti se domáhala zejména toho, aby bylo zmíněné omezení zrušeno. 14      Ministerstvo uvedenou žádost zamítlo a následně podala zmíněná společnost k Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio, Itálie) žalobu znějící na zrušení tohoto zamítavého rozhodnutí, v níž zejména tvrdila, že toto rozhodnutí odporuje zásadě neutrality vůči službám uvedené v článku 9 rámcové směrnice. 15      Zmíněný soud tuto žalobu zamítl zejména z toho důvodu, že jak čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice, tak čl. 14 odst. 4 kodexu pro elektronické komunikace stanoví, že zásada neutrality vůči službám se může uplatňovat pouze v rámci vymezeném „národními plány přidělování kmitočtových pásem“. Podle článku 14a tohoto kodexu v tomto ohledu platí, že držitelé práv na užívání udělených před 30. červnem 2012 mohou požádat o nové posouzení omezení svých práv „podle čl. 14 odst. 4 až 7 [uvedeného kodexu]“, a tudíž v souladu s tím, co stanoví národní plán rozdělování a přidělování kmitočtových pásem. Uvedený soud shledal, že jelikož žalobkyně nenapadla plán platný ke dni podání její žádosti o novém posouzení ze dne 24. května 2016, nemohl být tento plán předmětem sporu v řízení, které před ním bylo vedeno. 16      Společnost Elettronica Industriale podala proti tomuto zamítavému rozhodnutí odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie), která je předkládajícím soudem. 17      Předkládající soud uvádí, že článek 14 kodexu pro elektronické komunikace, jímž byly do italského práva zakotveny zásady technologické neutrality a neutrality vůči službám, stanoví, že pro služby elektronických komunikací mohou být využívány všechny technologie a mohou být poskytovány všechny typy služeb elektronických komunikací, ale pouze v kmitočtových pásmech, která jsou podle národního plánu rozdělování a přidělování kmitočtových pásem prohlášena za dostupná pro služby elektronických komunikací v souladu s unijním právem. 18      V tomto ohledu zdůrazňuje, že se na situaci, která nastala ve věci v původním řízení, vztahuje národní plán rozdělování a přidělování kmitočtových pásem pro rok 2015, v němž bylo primární přidělení kmitočtového pásma 470-790 MHz vyhrazeno pro službu vysílání. 19      V žádosti o novém posouzení ovšem společnost Elettronica Industriale požádala, aby její práva na užívání mohla sloužit k širokopásmovému (broadband) užívání v oblasti telekomunikací, a nikoliv k užívání pro rozhlasové a televizní vysílání (broadcasting). 20      Za těchto podmínek si předkládající soud klade otázku, zda musí být články 9 a 9a rámcové směrnice, jakož i ustanovení Smlouvy o FEU týkající se volného pohybu služeb vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, které ukládá držiteli práv na užívání rádiových frekvencí povinnost využívat předmětné frekvence výlučně pro služby vysílání DTT, přičemž takové omezení plyne z toho, že zmíněné užívání těchto frekvencí je stanoveno správním aktem, kterým byl přijat národní plán přidělování kmitočtových pásem. 21      Vyvstává tedy otázka, zda je třeba pro účely žádosti o nové posouzení ve smyslu článku 9a rámcové směrnice – jejímž předmětem je výkon činností, které nejsou uvedeny v aktu, jímž byl přijat tento plán – považovat tento akt za závazný. 22      Předkládající soud má za to, že taková žádost o nové posouzení může být podle všeho přípustná pouze v případě práv na užívání, která již má dotyčný hospodářský subjekt k dispozici a která jsou stanovena v národním plánu přidělování kmitočtových pásem. Taková žádost, která se týká užívání těchto práv pro jinou činnost, by tak mohla být zamítnuta pouze z toho důvodu, že tento plán obsahuje omezení využívání uvedených práv. 23      Předkládající soud má v tomto ohledu za to, že je nezbytné objasnit smysl článků 9 a 9a rámcové směrnice, aby bylo možné určit, zda se příslušné vnitrostátní orgány mohou při novém posouzení podle tohoto článku 9a ve snaze uplatnit zásadu neutrality vůči službám odchýlit od toho, co je stanoveno v národním plánu přidělování kmitočtových pásem, pokud dotyčný hospodářský subjekt požádal, aby omezení jeho práv na užívání frekvencí bylo pozměněno tak, že mu bude umožněno vykonávat jiné činnosti než ty, k jejichž výkonu byl původně oprávněn. 24      Za těchto podmínek se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: „Brání články 9 a 9a [rámcové směrnice] a ustanovení Smlouvy o [FEU] týkající se volného pohybu služeb vnitrostátnímu opatření, které ukládá držiteli práv na užívání rádiových frekvencí povinnost využívat tyto frekvence tak, jak je stanoveno v [Piano Nazionale di Ripartizione delle Frequenze (národní plán rozdělování frekvencí) (PNRF)], a neumožňuje operátorovi, který žádá o nové posouzení, vykonávat jiné činnosti než ty, ve vztahu k nimž je držitelem příslušných práv, a brání v důsledku toho unijní právní úprava vnitrostátnímu opatření, které ukládá držiteli práv na užívání rádiových frekvencí povinnost, aby tyto frekvence využíval výlučně pro poskytování služeb digitálního pozemního televizního vysílání, přičemž toto opatření odůvodňují vnitrostátní orgány pouze omezeními, která jsou v tomto směru stanovena v aktech plánování rádiového spektra?“ K předběžné otázce Úvodní poznámky 25      Cílem otázky předkládajícího soudu je podání výkladu článků 9 a 9a rámcové směrnice, jakož i ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se volného pohybu služeb. Ve snaze poskytnout předkládajícímu soudu odpověď, která bude užitečná pro vyřešení sporu, jenž mu byl předložen, je třeba uvést následující. 26      Co se zaprvé týče těchto ustanovení Smlouvy o FEU, je třeba připomenout, že se v zásadě nepoužijí na situaci, jejíž všechny prvky se omezují na území jediného členského státu (rozsudky ze dne 15. listopadu 2016, Ullens de Schooten, C‑268/15, EU:C:2016:874, bod 47, a ze dne 17. října 2024, FA.RO. di YK & C., C‑16/23, EU:C:2024:886, bod 38 a citovaná judikatura). 27      Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že všechny prvky sporu v původním řízení se omezují na území jediného členského státu, kterým je v projednávané věci Italská republika, a že toto rozhodnutí neobsahuje žádnou informaci, která by naznačovala, že předmět tohoto sporu má i přes svoji čistě vnitrostátní povahu souvislost s ustanoveními Smlouvy o FEU týkajícími se volného pohybu služeb, která by svědčila o nezbytnosti výkladu pro jeho vyřešení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. října 2024, FA.RO. di YK & C., C‑16/23, EU:C:2024:886, bod 41). 28      Z toho vyplývá, že na položenou otázku není důvodné odpovídat v rozsahu, v němž se týká výkladu těchto ustanovení. 29      Pokud jde zadruhé o výklad článků 9 a 9a rámcové směrnice, je třeba zdůraznit, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se žalobkyně v původním řízení dovolává zásady neutrality vůči službám, na kterou se odkazuje konkrétně v čl. 9 odst. 4 této směrnice. 30      Článek 9a odst. 1 první pododstavec uvedené směrnice pak stanoví, že po dobu pěti let ode dne 25. května 2011 mohou členské státy povolit, aby držitelé práv na užívání rádiových frekvencí, která byla udělena před tímto dnem a která zůstanou v platnosti po dobu alespoň pěti let po tomto dni, mohli podat žádost k příslušnému vnitrostátnímu orgánu o nové posouzení omezení jejich práv podle čl. 9 odst. 3 a 4 téže směrnice. 31      Možnost stanovená v tomto článku 9a, podle níž držitelé práv na užívání rádiových frekvencí mohou podat žádost o nové posouzení, se tedy týká pouze držitelů práv na užívání rádiových frekvencí, která byla udělena před 25. květnem 2011. 32      Z předkládacího rozhodnutí ovšem vyplývá, že společnost Elettronica Industriale získala práva na užívání rádiových frekvencí pro DTT dne 28. června 2012. Z toho vyplývá, že článek 9a rámcové směrnice se v rámci sporu v původním řízení nepoužije. 33      Naproti tomu je třeba konstatovat, že čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice byl k datu 28. června 2012 použitelný. Článek 9 odst. 6 této směrnice totiž mimo jiné stanoví, že se čl. 9 odst. 4 použije na individuální práva na užívání rádiových frekvencí udělená po 25. květnu 2011. 34      Z toho vyplývá, že členské státy byly od 25. května 2011 na základě uvedeného čl. 9 odst. 4 a 6 povinny zajistit, aby byla dodržována zásada neutrality vůči službám a aby omezení individuálních práv na užívání rádiových frekvencí byla odůvodněna cíli obecného zájmu, byla přiměřená a nediskriminační. 35      Podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice přitom platí, že členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly účinné mechanismy, v jejichž rámci má každý uživatel nebo podnik zajišťující sítě nebo poskytující služby elektronických komunikací, který je dotčen rozhodnutím vnitrostátního regulačního orgánu, právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí k subjektu rozhodujícímu o opravném prostředku, který je nezávislý na zúčastněných stranách. 36      Z toho vyplývá, že takový operátor telekomunikační sítě, jako je společnost Elettronica Industriale, musí mít možnost napadnout rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu přijaté na základě čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice, a dosáhnout tak – stejně jako v projednávaném případě – zrušení omezení svých individuálních práv na užívání rádiových frekvencí. 37      Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že ačkoliv je předmětem sporu v původním řízení žádost společnosti Elettronica Industriale o nové posouzení omezení jejích práv na užívání rádiových frekvencí pro DTT, kterou tato společnost podala na základě článku 14a kodexu pro elektronické komunikace, jímž byl do italského práva proveden článek 9a rámcové směrnice, nebrání tato okolnost tomu, aby byla předkládajícímu soudu poskytnuta odpověď užitečná pro vyřešení sporu, který mu byl předložen. 38      Vzhledem k tomu, že čl. 9a odst. 1 této směrnice odkazuje na čl. 9 odst. 4 této směrnice, má žádost, jejímž cílem je napadnout na základě vnitrostátního práva provádějícího čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice rozhodnutí příslušného orgánu, kterým byla stanovena omezení práv na užívání rádiových frekvencí a které bylo přijato na základě tohoto čl. 9 odst. 4, v podstatě stejný cíl jako žádost o nové posouzení podaná na základě vnitrostátního práva provádějícího článek 9a rámcové směrnice, jejímž účelem je napadnout tato omezení. 39      Z výše uvedených úvah vyplývá, že na položenou otázku je třeba odpovědět vzhledem k čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice. K věci samé 40      Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, které ukládá držiteli individuálních práv na užívání rádiových frekvencí povinnost využívat tyto rádiové frekvence výlučně k poskytování služeb vysílání DTT pouze na základě omezení stanovených v národním plánu přidělování kmitočtových pásem. 41      Při hledání odpovědi na tuto otázku je třeba určit, zda a případně za jakých podmínek mohou být v národním plánu přidělování kmitočtových pásem stanovena omezení práv na užívání frekvencí, pokud jde o služby elektronických komunikací, které musí být poskytovány prostřednictvím těchto frekvencí. V případě kladné odpovědi je třeba určit, zda a za jakých podmínek musí být takový plán závazný, a to v tom smyslu, že by na jeho základě musela být zamítnuta žádost o zrušení těchto omezení. 42      V prvé řadě je třeba podotknout, že při výkladu ustanovení unijního práva je podle ustálené judikatury nutné zohlednit nejen jeho znění, nýbrž i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12, a ze dne 20. listopadu 2025, Lolach, C‑327/24, EU:C:2025:901, bod 27). 43      Podle čl. 9 odst. 4 prvního pododstavce první věty rámcové směrnice předně platí, že členské státy zajistí, aby „v rádiových kmitočtových pásmech, která jsou v jejich národním plánu přidělování kmitočtových pásem prohlášena za dostupná pro služby elektronických komunikací“ v souladu s právními předpisy Unie, mohly být využity všechny typy služeb elektronických komunikací. 44      Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že členské státy rozhodují, která kmitočtová pásma jsou dostupná pro účely poskytování služeb elektronických komunikací, v rámci národního plánu přidělování kmitočtových pásem. Členské státy jsou v tomto ohledu v zásadě povinny umožnit, aby mohly být prostřednictvím těchto kmitočtových pásem poskytovány všechny typy služeb elektronických komunikací – cílem právě uvedeného je přitom to, aby členské státy dodržovaly zásadu neutrality vůči službám. 45      Článek 9 odst. 4 první pododstavec druhá věta rámcové směrnice ovšem členským státům umožňuje, aby pro poskytované typy služeb elektronických komunikací stanovily přiměřená a nediskriminační omezení, která mohou v nezbytných případech zahrnovat i opatření ke splnění určité povinnosti vyplývající z předpisů ITU o rádiovém vysílání. Tato možnost představuje omezení zásady neutrality vůči službám v tom smyslu, že kmitočtová pásma přidělená v souladu s národním plánem přidělování kmitočtových pásem mohou být využívána pouze pro některé z těchto typů služeb. 46      Ze znění čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice za těchto podmínek vyplývá, že odkaz na národní plány přidělování kmitočtových pásem uvedený v prvním pododstavci tohoto ustanovení svědčí o tom, že omezení, která mohou členské státy stanovit podle tohoto ustanovení, mohou být uvedena v těchto plánech. Když tedy členské státy přijímají uvedené plány, mohou v nich uvést nejen dostupná kmitočtová pásma, ale případně i omezení jejich využívání, pokud jde o typ služeb, které v nich mohou být poskytovány. 47      Doslovný výklad uvedený v předchozím bodě je dále potvrzen i kontextem čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice. 48      Článek 9 odst. 6 rámcové směrnice totiž stanoví, že odstavce 3 a 4 tohoto článku se použijí na spektrum přidělené k využití službami elektronických komunikací, obecná oprávnění vydaná a individuální práva na užívání rádiových frekvencí udělená po 25. květnu 2011. 49      Podle definice „přidělení spektra“ obsažené v čl. 2 písm. q) této směrnice se přitom tímto pojmem rozumí „určení daného kmitočtového pásma pro využití jedním, popřípadě více druhy radiokomunikačních služeb podle stanovených podmínek“. 50      Vzhledem k tomu, že cílem národního plánu přidělování kmitočtových pásem je právě přidělení spektra, mohou členské státy prostřednictvím tohoto plánu rozhodnout, že dané kmitočtové pásmo může být použito pouze pro určitý typ radiokomunikačních služeb, což vede k omezení zásady neutrality vůči službám. 51      Co se nakonec týče cíle rámcové směrnice, ten spočívá – jak vyplývá z jejího článku 8 – v podpoře hospodářské soutěže při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací, v přispívání k rozvoji vnitřního trhu a v prosazování zájmů občanů Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2025, Cairo Network a další, C‑764/23 až C‑766/23, EU:C:2025:691, bod 96). 52      Podle čl. 9 odst. 1 této směrnice musí kromě toho členské státy na svých územích zajistit účinnou správu rádiových frekvencí pro služby elektronických komunikací, a to mimo jiné i v souladu s tímto článkem 8. Rovněž musí zajistit, aby se při přidělování spektra využívaného pro služby elektronických komunikací a vydávání obecných oprávnění nebo individuálních práv na užívání těchto rádiových frekvencí příslušnými vnitrostátními orgány vycházelo z objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií. 53      V bodě 18 odůvodnění rámcové směrnice je v tomto ohledu uvedeno, že v případech, kdy je to odůvodněné, lze přijmout přiměřené kroky na podporu určitých zvláštních služeb, například u digitální televize jako prostředku ke zvýšení účinnosti využití spektra. V bodě 19 odůvodnění této směrnice je kromě toho upřesněno, že rozdělování a přidělení rádiových frekvencí musí být řízeny co nejúčinněji. 54      Cíl spočívající v potřebě účinné správy rádiových frekvencí, která je vyžadována v čl. 9 odst. 1 rámcové směrnice, přitom může odůvodnit rozhodnutí členského státu uložit při přidělování spektra v rámci národního plánu přidělování kmitočtových pásem omezení typů služeb elektronických komunikací, které mohou být poskytovány. 55      Ze závěrů zkoumání znění a kontextu čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice, jakož i cíle sledovaného touto směrnicí tak vyplývá, že když členské státy přijímají národní plány přidělování kmitočtových pásem, mohou v nich uvést nejen dostupná kmitočtová pásma, ale případně i omezení využívání těchto kmitočtových pásem, pokud jde o typ služeb, které v nich mohou být poskytovány, za předpokladu, že jsou dodrženy podmínky uvedené v tomto ustanovení. 56      S ohledem na tento závěr je třeba ve druhé řadě určit, zda a za jakých podmínek musí být takový národní plán přidělování kmitočtových pásem závazný v tom smyslu, že žádost o zrušení omezení individuálních práv na užívání rádiových frekvencí udělených takovému operátorovi telekomunikační sítě, jako je společnost Elettronica Industriale, která se vztahují na poskytování služeb elektronických komunikací, musí být zamítnuta z toho důvodu, že tato omezení byla stanovena v tomto plánu. 57      Společně s italskou vládou, českou vládou a Evropskou komisí je třeba uvést, že má-li být zajištěn plný účinek možnosti členských států stanovené v čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice, podle kterého mohou v rámci národního plánu přidělování kmitočtových pásem požadovat, aby byla určitá služba elektronických komunikací poskytována v konkrétním kmitočtovém pásmu, musí být tento plán nepochybně závazný. 58      Je totiž třeba připomenout, že – jak vyplývá z tohoto čl. 9 odst. 4 druhého pododstavce – pokud národní plán přidělování kmitočtových pásem vyžaduje, aby byla určitá služba elektronických komunikací poskytována v konkrétním kmitočtovém pásmu dostupném pro služby elektronických komunikací, musí být tento požadavek odůvodněn plněním cíle obecného zájmu. 59      Kdyby však rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, kterým se udělují individuální práva na užívání frekvencí, mohlo uvedenému požadavku odporovat například tím, že by umožňovalo poskytování určitého typu služeb v kmitočtovém pásmu, jež je podle dotčeného národního plánu přidělování kmitočtových pásem vyhrazeno pro jiný typ služeb, hrozilo by, že nebude možné cíl obecného zájmu odůvodňující přijaté opatření stanovené tímto plánem naplnit. 60      Podle čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce rámcové směrnice dále platí, že členské státy musí při uplatňování tohoto článku jednat v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami, včetně předpisů ITU o rádiovém vysílání. Článek 9 odst. 4 první pododstavec druhá věta této směrnice v tomto ohledu stanoví, že členské státy mohou stanovit pro poskytované typy služeb elektronických komunikací přiměřená a nediskriminační omezení, která mohou v nezbytných případech zahrnovat i opatření ke splnění určité povinnosti vyplývající z těchto předpisů. 61      Národní plán přidělování kmitočtových pásem, kterým by se prováděla určitá povinnost vyplývající z příslušných mezinárodních dohod, by tedy nepochybně měl být závazný. 62      Co se nakonec týče podmínek, za kterých může členský stát prostřednictvím národního plánu přidělování kmitočtových pásem uložit omezení pro poskytování služeb elektronických komunikací v konkrétním dostupném kmitočtovém pásmu, je třeba připomenout, že tato omezení musí splňovat podmínky stanovené v čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice, tedy že musí být odůvodněna plněním cíle obecného zájmu a musí být přiměřená a nediskriminační. 63      V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v národním plánu rozdělování a přidělování kmitočtových pásem pro rok 2015, který se použije ve sporu v původním řízení, „bylo primární přidělení kmitočtového pásma 470–790 MHz vyhrazeno pro službu vysílání“ a že žádost o nové posouzení podaná společností Elettronica Industriale na základě článku 14a kodexu pro elektronické komunikace byla zamítnuta v podstatě s odkazem na tento plán a na základě závěru, že tato společnost nenapadla správní akt, jímž byl uvedený plán přijat, ačkoli měla takovou možnost. 64      V tomto ohledu je třeba podotknout, že i když je na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda společnost Elettronica Industriale ještě může v rámci sporu v původním řízení zpochybnit platnost omezení služeb vysílání, s nímž počítá tento plán, a pokud ano, zda toto omezení naplňuje podmínky vyžadované v čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice, Soudní dvůr může v rámci soudní spolupráce zavedené článkem 267 SFEU na základě okolností obsažených ve spise poskytnout tomuto soudu prvky výkladu unijního práva, které by pro něj mohly být užitečné při posuzování účinků daného ustanovení unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2025, Cairo Network a další, C‑764/23 až C‑766/23, EU:C:2025:691, bod 102 a citovaná judikatura). 65      V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že kdyby předkládající soud konstatoval, že cílem uvedeného omezení je – jak v podstatě tvrdí italská vláda – zajistit účinné využívání spektra nebo zabránit škodlivému rušení poskytování služeb televizního vysílání jinými tuzemskými operátory nebo operátory z jiných členských států, bylo by odůvodněné – a to za předpokladu, že předkládající soud ověří, zda je toto omezení přiměřené a nediskriminační – aby držitelé práv na užívání tohoto spektra v pásmu 470-790 MHz mohli tyto frekvence využívat pouze pro služby, pro které jsou určeny. 66      Zadruhé, jak bylo připomenuto v bodech 35 a 36 tohoto rozsudku, z čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice vyplývá, že takový operátor telekomunikační sítě, jako je žalobkyně v původním řízení, který je držitelem individuálních práv na užívání frekvencí a chce tato práva využívat v určitém kmitočtovém pásmu k poskytování jiných služeb, než jsou služby vymezené pro toto kmitočtové pásmo v národním plánu přidělování kmitočtových pásem, musí mít možnost podat opravné prostředky, které mu umožní napadnout správní akt, jímž byl tento plán přijat. 67      V tomto ohledu je však třeba připomenout, že unijní právo v zásadě nenutí členské státy k tomu, aby zavedly před svými vnitrostátními soudy za účelem zajištění ochrany práv, jež jednotlivcům vyplývají z unijního práva, jiné právní prostředky než ty, které zakládá vnitrostátní právo. Není tomu tak pouze za situace, kdy ze struktury dotčeného vnitrostátního právního řádu vyplývá, že neexistuje žádný soudní procesní prostředek umožňující, ani incidenčně, zajistit dodržování práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, či musejí-li jednotlivci za účelem přístupu k soudu porušit právo (rozsudek ze dne 14. května 2020, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság, C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU, EU:C:2020:367, bod 143 a citovaná judikatura). 68      V projednávaném případě je nutno konstatovat, že ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, není obsažena žádná informace, na jejímž základě by bylo možno pochybovat o existenci soudních procesních prostředků odpovídajících této judikatuře, kterými mohla společnost Elettronica Industriale napadnout správní akt, jímž byl přijat národní plán rozdělování a přidělování kmitočtových pásem. V tomto ohledu je třeba uvést, že kdyby bylo zjištěno, že tato společnost měla právo podat proti tomuto plánu opravný prostředek a ve stanovené lhůtě tohoto práva nevyužila nebo ho uplatnila bezvýsledně, unijní právo nevyžaduje, aby zmíněná společnost měla možnost namítnout neplatnost relevantních ustanovení uvedeného plánu v rámci sporu v původním řízení. 69      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět, že čl. 9 odst. 4 rámcové směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu opatření, které ukládá držiteli individuálních práv na užívání rádiových frekvencí povinnost využívat tyto rádiové frekvence výlučně k poskytování služeb vysílání DTT pouze na základě omezení stanovených v národním plánu přidělování kmitočtových pásem. K nákladům řízení 70      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: Článek 9 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu opatření, které ukládá držiteli individuálních práv na užívání rádiových frekvencí povinnost využívat tyto rádiové frekvence výlučně k poskytování služeb vysílání digitální zemské televize pouze na základě omezení stanovených v národním plánu přidělování kmitočtových pásem. Podpisy *      Jednací jazyk: italština.