C-424/24

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

16. července 2026(*) „ Řízení o předběžné otázce – Disciplinární sankce v oblasti sportu – Dočasný zákaz výkonu některých profesních činností uložený národní sportovní asociací dvěma funkcionářům profesionálního fotbalového klubu – Přečin spočívající v uvádění nebo schvalování nepravdivých údajů ve finančních a účetních dokumentech – Vnitřní trh – Články 45 a 56 SFEU – Překážka volného pohybu pracovníků a volného pohybu služeb – Odůvodnění – Legitimní cíl obecného zájmu – Regulérnost sportovních soutěží – Dodržení zásady proporcionality – Stanovení sankcí – Existence transparentních, objektivních, nediskriminačních, přiměřených a ověřitelných kritérií – Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU – Účinná soudní ochrana – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Právo na účinnou právní ochranu – Existence účinného soudního přezkumu – Vnitrostátní právní úprava, která soudu příslušnému k incidenčnímu přezkumu legality těchto sankcí umožňuje přiznat sankcionovaným osobám náhradu škody, avšak nikoliv uvedené sankce zrušit nebo pozastavit“ Ve spojených věcech C‑424/24 a C‑425/24, jejichž předmětem jsou dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané na základě článku 267 SFEU rozhodnutími Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio, Itálie) ze dne 6. června 2024, došlými Soudnímu dvoru dne 17. června 2024, v řízeních ZD (C‑424/24), MI (C‑425/24) proti Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC), Comitato Olimpico Nazionale Italiano (CONI), Procura federale presso la Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC) (C‑424/24), Collegio di garanzia dello sport presso il Comitato Olimpico Nazionale Italiano (CONI) (C‑424/24), Corte federale d’appello presso la Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC) (C‑424/24), SOUDNÍ DVŮR (pátý senát), ve složení: M. L. Arastey Sahún, předsedkyně senátu, J. Passer (zpravodaj), D. Gratsias, B. Smulders a N. Fenger, soudci, generální advokát: D. Spielmann, za soudní kancelář: E. Sartori, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. září 2025, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za ZD: V. Angiolini, G. Gomitoni a S. Invernizzi, avvocati, –        za MI: N. Paolantonio, avvocato, –        za Federazione Italiana Giuoco Calcio (FIGC): G. Viglione, avvocato, –        za Comitato Olimpico Nazionale Italiano (CONI): A. Angeletti, S. Fidanzia a A. Gigliola, avvocati, –        za italskou vládu: S. Fiorentino, jako zmocněnec, ve spolupráci s: M. Cherubini a L. D’Ascia, avvocati dello Stato, –        za portugalskou vládu: C. Alves a P. Barros da Costa, jako zmocněnkyně, –        za Evropskou komisi: S. Baches Opi, G. Conte a F. Ronkes Agerbeek, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 18. prosince 2025, vydává tento Rozsudek 1        Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článků 6 a 19 SEU, článků 45, 49, 56, 101 a 102 SFEU, jakož i článků 47 až 49 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). 2        Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů, přičemž v prvním sporu proti sobě stojí ZD na straně jedné a Federazione Italiana Giuoco Calcio (Italská fotbalová asociace) (FIGC), Comitato Olimpico Nazionale Italiano (Italský národní olympijský výbor) (CONI), Procura federale presso la Federazione Italiana Giuoco Calcio (prokuratura asociace při FIGC, dále jen „prokuratura asociace“), Collegio di garanzia dello sport presso il Comitato Olimpico Nazionale Italiano (Garanční sportovní komise při CONI, dále jen „garanční sportovní komise“) a Corte federale d’appello presso la Federazione Italiana Giuoco Calcio (Odvolací soud asociace při FIGC, dále jen „odvolací soud asociace“) na straně druhé a ve druhém sporu proti sobě stojí MI na straně jedné a FIGC a CONI na straně druhé, ve věci rozhodnutí, kterými odvolací soud asociace uložil ZD a MI sankci spočívající v dočasném zákazu výkonu profesní činnosti v rámci FIGC. Právní rámec Italské právo Ústava 3        Článek 18 první pododstavec Costituzione della Repubblica Italiana (Ústava Italské republiky, dále jen „Ústava“) stanoví: „Občané mají právo se volně a bez povolení sdružovat za účely, které nejsou jednotlivcům zakázány trestním zákonem.“ 4        Článek 24 první pododstavec Ústavy stanoví: „Každý se může u soudu domáhat ochrany svých práv a oprávněných zájmů.“ 5        Článek 103 první pododstavec Ústavy stanoví: „Consiglio di Stato [(Státní rada, Itálie)] a ostatní orgány správního soudnictví mají pravomoc zajišťovat ochranu oprávněných zájmů a ve zvláštních oblastech určených zákonem i subjektivních práv ve vztahu k veřejné správě.“ 6        Článek 113 Ústavy zní: „Proti aktům orgánů veřejné správy je vždy přípustná soudní ochrana práv a oprávněných zájmů před orgány řádného nebo správního soudnictví. Tato soudní ochrana nemůže být vyloučena nebo omezena na zvláštní procesní prostředky nebo na určité kategorie aktů. Zákon stanoví, které soudní orgány mohou rušit akty veřejné správy v případech a s účinky stanovenými samotným zákonem.“ Soudní řád správní 7        Článek 1 odst. 1 codice del processo amministrativo (soudní řád správní) stanoví: „Správní soud zaručuje plnou a účinnou ochranu v souladu se zásadami Ústavy a evropského práva.“ 8        Článek 30 odst. 6 tohoto zákona stanoví: „Správní soud je výlučně příslušný k rozhodování o všech nárocích na náhradu škody způsobené zásahem do oprávněných zájmů nebo – v oblastech spadajících do jeho výlučné příslušnosti – subjektivních práv.“ 9        Článek 133 odst. 1 soudního řádu správního zní: „Správní soudy jsou výlučně příslušné, nestanoví-li zákon jinak, pokud jde o: [...] z)      spory týkající se aktů [CONI] nebo sportovních svazů, které nejsou vyhrazeny sportovním soudním orgánům, s výjimkou právních sporů týkajících se majetkových vztahů mezi kluby, svazy a sportovci. [...]“ Zákon č. 280/2003 10      Články 1 až 3 decreto-legge n. 220 – Disposizioni urgenti in materia di giustizia sportiva (nařízení s mocí zákona č. 220 o naléhavých ustanoveních v oblasti sportovního soudnictví) ze dne 19. srpna 2003 (GURI č. 192 ze dne 20. srpna 2003, s. 4) přeměněného se změnami na zákon prostřednictvím legge n. 280 (zákon č. 280) ze dne 17. října 2003 (GURI č. 243 ze dne 18. října 2003, s. 4) (dále jen „zákon č. 280/2003“) znějí následovně: „Článek 1 – Obecné zásady 1.      Republika uznává a podporuje autonomii národního sportovního práva jakožto projevu mezinárodního sportovního práva v působnosti Mezinárodního olympijského výboru.

2. Vztahy mezi sportovním právem a právem Republiky se řídí zásadou autonomie, s výjimkou subjektivních situací spojených se sportovním právem, které jsou relevantní pro právní řád Republiky. Článek 2 – Autonomie sportovních předpisů 1.      V souladu se zásadami uvedenými v článku 1 jsou sportovním předpisům vyhrazeny tyto záležitosti: a)      dodržování a uplatňování normativních, organizačních a statutárních pravidel vnitrostátní sportovní legislativy a jejích odvětví s cílem zajistit řádný výkon sportovní činnosti; b)      chování, které je relevantní z disciplinárního hlediska, a ukládání a uplatňování příslušných sportovních disciplinárních sankcí.

2. V oblastech uvedených v odstavci 1 mají kluby, svazy, přidružení a registrovaní členové povinnost obrátit se v souladu s ustanoveními stanov a předpisů [CONI] a sportovních svazů na orgány sportovního soudnictví. [...] Článek 3 – Pravidla příslušnosti a přechodná ustanovení 1.      Po vyčerpání všech procesních prostředků v rámci sportovního soudnictví, a aniž je dotčena příslušnost obecných soudů ve věcech majetkových vztahů mezi kluby, svazy a sportovci, se veškeré další spory týkající se aktů [CONI] nebo sportovních svazů, které nejsou vyhrazeny orgánům sportovního soudnictví ve smyslu článku 2, řídí soudním řádem správním, aniž jsou jakkoliv dotčena ustanovení o případných rozhodčích doložkách obsažená ve stanovách a předpisech [CONI] a sportovních svazů ve smyslu čl. 2 odst. 2 [...] [...]“ Sportovní soudní řád FIGC 11      Předpisem, na jehož základě byly uloženy sankce, které jsou předmětem sporu v původním řízení, je codice di giustizia sportiva della FIGC (sportovní soudní řád FIGC). 12      Podle jeho čl. 2 odst. 1 se tento řád vztahuje mimo jiné na „funkcionáře“, kteří vykonávají profesní činnost v oblasti sportu. 13      Článek 4 uvedeného řádu, nadepsaný „Závaznost obecných ustanovení“, stanoví: „1.      Osoby uvedené v článku 2 jsou povinny dodržovat stanovy, řád, vnitřní organizační pravidla FIGC a další pravidla asociace a dodržovat zásady loajality, korektnosti a poctivosti ve všech vztazích, které se jakýmkoli způsobem týkají sportovní činnosti.

2. V případě porušení povinností stanovených v odstavci 1 se uplatní sankce uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a), b), c) a g) a v čl. 9 odst. 1 písm. a), b), c), d), f), g) a h). [...]“ 14      Článek 9 odst. 1 písm. f) téhož řádu, který je zmíněn ve výše uvedeném čl. 4 odst. 2, hovoří o „vyloučení z FIGC na určitou dobu s možností požádat o rozšíření tohoto vyloučení na [Unii evropských fotbalových asociací (UEFA)]“. 15      Článek 31 sportovního soudního řádu FIGC, nadepsaný „Přečiny v hospodářské oblasti a oblasti řízení“, v odstavci 1 stanoví: „Nepředložení, pozměnění nebo věcné či obsahové falšování, byť i částečné, dokumentů požadovaných orgány sportovního soudnictví, Commissione di Vigilanza sulle Società di Calcio Professionistiche [Komise pro dohled nad profesionálními fotbalovými kluby, Itálie] a dalšími kontrolními orgány asociace, jakož i orgány příslušnými k vydávání licencí UEFA a FIGC, nebo poskytnutí nepravdivých či zkreslených informací nebo jejich zamlčení, jsou správním přečinem. Správním přečinem je rovněž každé chování, jehož cílem je jakékoli obcházení právních předpisů asociace v oblasti řízení a hospodaření, jakož i nevykonání rozhodnutí orgánů asociace příslušných v této oblasti. Aniž je dotčeno použití přísnějších sankcí stanovených v pravidlech UEFA ohledně licencí nebo jiných zvláštních pravidlech, jakož i přísnějších sankcí, které mohou být uloženy za jiné skutky uvedené v tomto článku, je klub, který se dopustí skutků uvedených v tomto odstavci, potrestán peněžitým trestem s důtkou.“ Spory v původním řízení a předběžné otázky 16      ZD je bývalým předsedou a MI bývalým členem správní rady společnosti Juventus Football Club SpA, která je profesionálním fotbalovým klubem se sídlem v Itálii (dále jen „Juventus“). Je nesporné, že se z tohoto titulu jednalo o „funkcionáře“ vykonávající profesní činnost v oblasti sportu ve smyslu čl. 2 odst. 1 sportovního soudního řádu FIGC. 17      FIGC je soukromoprávním spolkem se sídlem v Itálii. Jeho účelem je podpora a organizování profesionálního a amatérského fotbalu v tomto členském státě. Je členem Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) a UEFA. 18      CONI je veřejnoprávní organizací se sídlem v Itálii. Podle předkládajícího soudu je pověřena koordinací činností různých italských sportovních svazů. 19      Dne 1. dubna 2022 podala prokuratura asociace, která je orgánem FIGC příslušným pro disciplinární řízení, žalobu k Tribunale federale nazionale presso la Federazione Italiana Giuoco Calcio, sezione disciplinare (Národní soud asociace při FIGC, disciplinární oddělení, Itálie (dále jen „soud asociace“) obžalobu proti několika italským profesionálním fotbalovým klubům, mimo jiné proti klubu Juventus, jakož i proti několika jejich funkcionářům, jež obvinila zejména z porušení zásad loajality, korektnosti a poctivosti uvedených v článcích 4 a 31 sportovního soudního řádu FIGC. Tento orgán konkrétně ZD a MI v podstatě vytkl, že se podíleli na zavedení systému fiktivních kapitálových zisků ve výši přesahující 60 milionů eur tím, že učinili nebo schválili prohlášení, jimiž ve finančních výkazech a účetních rozvahách Juventusu za roky 2020 a 2021 nepravdivě vykázali řadu hráčských přestupů jako samostatné transakce, ačkoli se ve skutečnosti jednalo o výměny; cílem těchto transakcí bylo obejít použití mezinárodních účetních standardů pro tyto transakce a v konečném důsledku vykázat vyšší zisky a majetek než skutečné zisky a majetek klubů účastnících se tohoto systému. 20      Rozhodnutím ze dne 22. dubna 2022 soud asociace, který je orgánem FIGC příslušným zejména pro disciplinární sankce, zprostil všechny fyzické a právnické osoby obžaloby. 21      Prokuratura asociace podala proti tomuto rozhodnutí odvolání k odvolacímu soudu asociace. 22      Rozhodnutím ze dne 27. května 2022 odvolací soud asociace rozhodnutí soudu asociace potvrdil. 23      Dne 24. listopadu 2022 obdržela prokuratura asociace od procura della Repubblica presso il Tribunale di Torino (prokurátor Republiky při soudu v Turíně, Itálie) kopii dokumentů obsažených v trestním spisu k řízení, které bylo souběžně zahájeno státním zastupitelstvím pro skutky, kterých se týká obžaloba uvedená v bodě 19 tohoto rozsudku. Po obdržení těchto dokumentů dospěla prokuratura asociace k závěru, že tyto dokumenty odůvodňují podání návrhu na obnovu řízení k odvolacímu soudu asociace. 24      V lednu 2023 přijal odvolací soud asociace rozhodnutí, ve kterém tomuto návrhu na obnovu řízení vyhověl. Tímto rozhodnutím mimo jiné uložil ZD a MI disciplinární sankci spočívající v zákazu výkonu jejich profesní činnosti v rámci FIGC po dobu 24 měsíců, spolu s žádostí o rozšíření tohoto zákazu na UEFA a FIFA. Tento zákaz, který v praxi zahrnuje výkon jakékoli profesní činnosti v oblasti spadající do působnosti FIGC, tj. profesionálního nebo amatérského fotbalu v Itálii, byl později disciplinární komisí FIFA rozšířen na celosvětovou úroveň. 25      Uvedené rozhodnutí napadli ZD a MI před garanční sportovní komisí. 26      Rozhodnutím ze dne 8. května 2023 garanční sportovní komise návrhy ZD a MI zamítla. 27      Dne 25. května 2023 bylo v trestním řízení zmíněném v bodě 23 tohoto rozsudku vydáno usnesení o zastavení trestního stíhání. 28      Následně ZD a MI podali u Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio), který je předkládajícím soudem, žalobu proti rozhodnutím přijatým postupně odvolacím soudem asociace a garanční sportovní komisí v rozsahu, v němž se jich tato rozhodnutí týkají. 29      Ve svých předkládacích rozhodnutích předkládající soud na prvním místě uvádí, že se ZD a MI svými žalobami domáhají pozastavení a zrušení disciplinární sankce, která jim byla uložena odvolacím soudem asociace, a pouze podpůrně náhrady škody, kterou jim tato disciplinární sankce způsobila. Podle použitelného italského práva, jak jej vykládá Corte costituzionale (Ústavní soud, Itálie), je však předkládající soud podle svých slov povinen odmítnout obě tyto žaloby jako „nepřípustné pro nedostatek příslušnosti“ v rozsahu, v němž znějí na pozastavení a zrušení těchto disciplinárních sankcí. 30      Předkládající soud totiž zmiňuje dva nálezy ze dne 7. února 2011 a ze dne 17. dubna 2019, jimiž Corte costituzionale (Ústavní soud) v podstatě rozhodl, že články 2 a 3 zákona č. 280/2003 musí být vykládány v tom smyslu, že přiznávají „orgánům sportovního soudnictví“ (dále jen „sportovní soudní orgány“), mezi něž patří soud asociace, odvolací soud asociace a garanční sportovní komise, výlučnou příslušnost rozhodovat o žádostech o pozastavení a zrušení disciplinárních sankcí uložených právnickým nebo fyzickým osobám, které jsou členy různých italských sportovních svazů nebo k nim jsou přidruženy. Vnitrostátní správní soudy jsou na základě čl. 133 odst. 1 písm. z) soudního řádu správního výlučně příslušné k rozhodování sporů, jejichž předmětem jsou akty CONI a italských sportovních svazů, které nejsou vyhrazeny sportovním soudním orgánům, mezi něž patří žaloby, kterými se osoby, kterým byly uloženy takové disciplinární sankce, po „vyčerpání všech procesních prostředků v rámci sportovního soudnictví“ domáhají, aby incidenčně přezkoumaly jejich legalitu za účelem získání soudní ochrany, která může mít pouze formu peněžité náhrady újmy způsobené těmto osobám. 31      Předkládající soud z těchto nálezů dovozuje, že Corte costituzionale (Ústavní soud) zakládá tento výklad různých dotčených ustanovení zákona č. 280/2003 a soudního řádu správního na konstatování, že tato ustanovení jsou výsledkem „rozumného vyvážení“, které provedl italský zákonodárce v článku 1 tohoto zákona, mezi zásadou účinné a úplné soudní ochrany zakotvené v článcích 24, 103 a 113 Ústavy na jedné straně a nutností zachovat autonomii sportovních předpisů, která je chráněna články 2 a 18 této Ústavy na straně druhé. Soudní ochrana dotčených osob je tak účinně zajištěna „sportovním soudnictvím“, které představuje zvláštní formu „spolkového soudnictví“, pokud jde o takové právní situace, jaké vyplývají z uložení disciplinárních sankcí, které mají význam pro „odvětvový právní řád“, jímž jsou „sportovní předpisy“, ale nikoli pro „obecný právní řád“. Současně je účinná soudní ochrana „subjektivního právního postavení“ těchto osob z hlediska „obecného právního řádu“ i nadále zajištěna vnitrostátními správními soudy. 32      Na druhém místě má předkládající soud za to, že je nezbytné požádat Soudní dvůr o výklad unijního práva, aby mohl rozhodnout jak o přípustnosti žalob podaných ZD a MI, tak o jejich opodstatněnosti. 33      A konečně na třetím místě předkládající soud v podstatě uvádí, že má pochybnosti o slučitelnosti zákona č. 280/2003 s unijním právem, a to ze tří důvodů. 34      V tomto ohledu si předkládající soud nejprve klade otázku, zda tento zákon není v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny. Uvedený zákon totiž podle předkládajícího soudu ukládá osobám, kterým národní sportovní svazy uložily disciplinární sankce, jež mohou mít závažný nepříznivý účinek, jako jsou zákazy vykonávat profesní činnosti dotčené ve věcech v původních řízeních, aby se pro účely jejich zrušení obrátily na sportovní soudní orgány. Současně je zbavuje jakékoli možnosti obrátit se za tímto účelem na soudy ve smyslu unijního práva, které poskytují požadované záruky nezávislosti a nestrannosti a disponují všemi pravomocemi nezbytnými k zajištění účinné soudní ochrany jednotlivců, a to i předběžně. V zásadě by v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU mohlo být vyvažování mezi požadavkem na soudní ochranu zakotveným Ústavou na jedné straně a zásadou autonomie sportovních předpisů na straně druhé, jež provedl Corte costituzionale (Ústavní soud). Toto vyvažování by totiž mohlo vést k tomu, že by jednotlivci byli zčásti zbaveni práva na účinnou soudní ochranu, které jim zaručuje unijní právo, a příslušný vnitrostátní soud by byl připraven o část pravomocí nezbytných k zajištění dodržování tohoto práva. Takové vyvažování je sice myslitelné v případě čistě sportovních otázek, které nespadají do působnosti unijního práva, avšak nemusí to nutně platit v případě disciplinárních sankcí, které jsou ukládány ve spojitosti s výkonem hospodářských činností souvisejících se sportem a které jako takové spadají pod unijní právo, které má přednost před vnitrostátním právem a jeho výkladem ze strany vnitrostátních soudů, a to i ústavních. 35      Dále se předkládající soud zamýšlí nad tím, zda je přípustné uložit takové disciplinární sankce, jako jsou sankce dotčené ve věci v původním řízení, v případě přečinu spočívajícího v porušení „zásad loajality, korektnosti a poctivosti“ uvedených v článcích 4 a 31 sportovního soudního řádu FIGC. Má totiž pochybnosti o tom, zda takové protiprávní jednání, které musí být podle jeho názoru považováno za „trestné“ ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva, splňuje požadavky vyplývající ze zásady legality trestných činů a trestů zakotvené v článku 49 Listiny. 36      A konečně si předkládající soud klade otázku, zda by takové disciplinární sankce, a obecněji existence a výkon pravomoci ukládat je osobám spadajícím do působnosti takové národní sportovní asociace, jako je FIGC, neměly být posuzovány z hlediska svobod pohybu zaručených články 45, 49 a 56 SFEU, jakož i pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 101 a 102 SFEU. Na žádost této asociace totiž UEFA a FIFA mohou tyto disciplinární sankce rozšířit na evropskou a celosvětovou úroveň. Kromě toho mají prokázaný dopad na výkon profesních činností funkcionářů, kterým byly uloženy, a potažmo na hospodářské činnosti podniků, které řídí, jako je v projednávaném případě Juventus. 37      Za těchto okolností se Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio) ve věci C‑424/24 rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1)      Musí být unijní právo, a zejména články 6 a 19 SEU vykládané ve světle článku 47 [Listiny] a článku 6 [Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen ‚EÚLP‘)] s ohledem na zásadu účinné soudní ochrany vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě členského státu, jako je článek 2 [zákona č. 280/2003], jak je vykládána italskou judikaturou, která po vyčerpání všech procesních prostředků v rámci vnitrostátního sportovního soudnictví vylučuje využití prostředku soudní ochrany, jenž by vnitrostátnímu soudu (v projednávané věci správnímu soudu) dával pravomoc zrušit sportovní disciplinární sankci a její budoucí účinky, jakož i v rámci předběžného opatření pozastavit účinky těchto sankcí, čímž je pravomoc vnitrostátního soudu omezena pouze na ochranu spočívající v náhradě škody, pokud se ukáže, že výkon disciplinární pravomoci byl v projednávané věci protiprávní? 2)      Musí být unijní právo, a zejména články 6 a 19 SEU vykládané ve světle článků 47, 48 a 49 [Listiny] a článků 6 a 7 [EÚLP] vykládány v tom smyslu, že za účelem zajištění dodržení zásad zákonnosti, striktního vymezení a dostatečné určitosti znaků zakládajících skutkovou podstatu přečinu, jakož i spravedlivého procesu, brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava uvedená v článku 2 [zákona č. 280/2003], jak je vykládána italskou judikaturou, která na základě zásady autonomie sportovního práva, jak je zakotvena ve vnitrostátním právu a vykládána italskou judikaturou, umožňuje sportovním [soudním orgánům] uložit funkcionáři sportovního klubu disciplinární sankci, jež mu zakazuje profesní činnost z důvodu porušení pravidla [FIGC (čl. 4 odst. 1 sportovního soudního řádu FIGC)], a která prostřednictvím obecného a neurčitého ustanovení stanoví, že všichni členové a funkcionáři jsou povinni dodržovat vedle stanov a dalších předpisů asociace také zásady loajality, korektnosti a poctivosti? 3)      Musí být unijní právo, a zejména články 45, 49, 56, 101 a 102 SFEU a článek 47 [Listiny] vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava uvedená v článku 2 [zákona č. 280/2003], která sportovním orgánům umožňuje uložit vrcholnému funkcionáři sportovního klubu s mezinárodním významem disciplinární sankci, která mu zakazuje vykonávat profesní činnost po dobu 24 měsíců na celostátní a mezinárodní úrovni?“ 38      Za týchž okolností se Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio) ve věci C‑425/24 rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1)      Musí být unijní právo, a zejména články 6 a 19 SEU vykládané ve světle článku 47 [Listiny] a [článku] 6 EÚLP vykládány v tom smyslu, že za účelem zajištění dodržení zásad plné a účinné soudní ochrany brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava stanovená v článku 2 [zákona č. 280/2003] – jak je vykládána italskou judikaturou – která po vyčerpání všech procesních prostředků v rámci vnitrostátního sportovního soudnictví omezuje pravomoc vnitrostátního soudu (v projednávané věci správního soudu) k ukládání sportovních sankcí disciplinární povahy pouze na otázku náhrady škody, přičemž vylučuje pravomoc zrušit tyto sankce a pozastavit jejich účinky v rámci předběžného opatření? 2)      Musí být unijní právo, a zejména články 6 a 19 SEU, vykládané ve světle článků 47, 48 a 49 [Listiny] a článků 6 a 7 [EÚLP], vykládány v tom smyslu, že za účelem zajištění dodržení zásad zákonnosti, striktního vymezení a dostatečné určitosti znaků zakládajících skutkovou podstatu přečinu, jakož i spravedlivého procesu, brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava uvedená v článku 2 [zákona č. 280/2003], jak je vykládána italskou judikaturou, která sportovním [soudním orgánům] umožňuje uložit sportovnímu funkcionáři disciplinární sankci, která mu zakazuje výkon profesní činnosti z důvodu porušení pravidla [FIGC (čl. 4 odst. 1 sportovního soudního řádu FIGC)], a která prostřednictvím obecného a neurčitého ustanovení stanoví, že všichni členové a sportovní funkcionáři jsou povinni dodržovat vedle stanov a dalších předpisů asociace také zásady loajality, korektnosti a poctivosti? 3)      Musí být unijní právo, a zejména články 45, 49, 56, 101 a 102 SFEU a článek 47 [Listiny] vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava uvedená v článku 2 [zákona č. 280/2003], která sportovním orgánům umožňuje uložit funkcionáři sportovního klubu disciplinární sankci, která mu zakazuje vykonávat profesní činnost po dobu 24 měsíců na celostátní a mezinárodní úrovni?“ K předběžným otázkám 39      Cílem první otázky, kterou předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru v každé z projednávaných spojených věcí, je umožnit mu rozhodnout, zda je s unijním právem v souladu vnitrostátní právní úprava, která stanoví procesní prostředky zajišťující soudní ochranu jednotlivců, pokud jde o sankce, které jim může uložit národní sportovní asociace. 40      Cílem druhých a třetích otázek, které předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru v každé z těchto spojených věcí, je umožnit mu rozhodnout o tom, zda jsou tyto vnitrostátní právní předpisy v souladu s unijním právem v rozsahu, v němž takové právní předpisy umožňují takové asociaci předtím uložit takové sankce. 41      Vzhledem k jejich předmětu je třeba nejprve odpovědět společně na tyto druhé a třetí otázky a poté na první otázky v uvedených věcech. Ke druhým a třetím otázkám položeným ve věcech C‑424/24 a C‑425/24 42      Podstatou druhých a třetích otázek předkládajícího soudu v projednávaných spojených věcech je, zda unijní právo, a konkrétně článek 6 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, články 45, 49, 56, 101 a 102 SFEU, jakož i článek 47 Listiny, vykládané ve světle článků 48 a 49 Listiny, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, která umožňuje národní sportovní asociaci s ohledem na právní autonomii, kterou jí přiznává vnitrostátní právo, uložit sportovním funkcionářům sankci spočívající v dočasném zákazu vykonávat profesní činnosti spadající do působnosti této asociace z důvodu nepravdivých finančních a účetních prohlášení učiněných v rozporu se zásadami loajality, korektnosti a poctivosti, jež jsou tito sportovní funkcionáři povinni dodržovat na základě právní úpravy, k jejímuž uplatňování je uvedená asociace oprávněna. K přípustnosti 43      S ohledem na ustanovení unijního práva, na která odkazuje předkládající soud, jakož i na písemná a ústní vyjádření, která Soudnímu dvoru předložili účastníci původního řízení, zúčastněné vlády a Evropská komise, je třeba na prvním místě připomenout, že jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, je nezbytné, aby vnitrostátní soud přímo v předkládacím rozhodnutí vysvětlil skutkový a právní rámec sporu v původním řízení a podal minimální vysvětlení k důvodům volby ustanovení unijního práva, o jejichž výklad žádá, jakož i ke vztahu, který spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými ve sporu, který mu byl předložen (rozsudek ze dne 16. října 2025, Anesar-CV a další, C‑718/23 až C‑721/23 a C‑60/24, EU:C:2025:797, bod 28 a citovaná judikatura). 44      Tyto kumulativní požadavky na obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou výslovně uvedeny v článku 94 jednacího řádu Soudního dvora, který má předkládající soud v rámci spolupráce zavedené článkem 267 SFEU znát a který je povinen náležitě dodržovat. Tyto požadavky jsou připomenuty rovněž v bodech 13, 15 a 16 doporučení Soudního dvora Evropské unie pro vnitrostátní soudy o zahájení řízení o předběžné otázce (Úř. věst. 2019, C 380, s. 1), které jsou nyní obsaženy v bodech 13, 15 a 16 doporučení Soudního dvora Evropské unie pro vnitrostátní soudy o zahájení řízení o předběžné otázce (Úř. věst. C, C/2024/6008). 45      Uvedené kumulativní požadavky platí především v takových oblastech, které se vyznačují komplexními skutkovými a právními situacemi, jako je oblast hospodářské soutěže (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 59 a citovaná judikatura, a ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 63). 46      V projednávané věci přitom předkládající soud ve svých předkládacích rozhodnutích dostatečně nevysvětluje ani důvody, proč žádá Soudní dvůr o výklad článků 49, 101 a 102 SFEU, ani vztah, který spatřuje mezi svobodou usazování, zákazem kartelových dohod a zákazem zneužití dominantního postavení, které jsou zakotveny v těchto třech článcích, a spory v původních řízeních, jakož i vnitrostátními právními předpisy použitelnými na tyto spory, k nimž se váží jeho pochybnosti. Tato rozhodnutí zejména neumožňují pochopit důvody, proč by sankce, které byly uloženy funkcionářům – žalobcům v původních řízeních, mohly mít dopad jednak na možnost fotbalových klubů, v nichž tito funkcionáři vykonávali nebo by mohli vykonávat profesní činnosti, usadit se v jiném členském státě než v Italské republice, a jednak na možnost, aby si tyto kluby konkurovaly. 47      Kromě toho předkládající soud dostatečně jasně a přesně neuvádí důvody, proč má za to, že by měl být přezkoumán soulad článku 2 zákona č. 280/2003 s článkem 6 SEU, vykládaným ve světle článků 47 až 49 Listiny. Ani tento soud nevysvětluje, jaký vztah spatřuje mezi těmito ustanoveními unijního práva a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na spory v původních řízeních. 48      Pokud tedy jde o oba tyto aspekty, jeho žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nesplňují požadavky čl. 94 písm. c) jednacího řádu. 49      V důsledku toho jsou druhé a třetí otázky v projednávaných spojených věcech nepřípustné v rozsahu, v němž se týkají výkladu článků 49, 101 a 102 SFEU, jakož i článku 6 SEU vykládaného ve světle článků 47 až 49 Listiny. 50      Na druhém místě je třeba uvést, že ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti volného pohybu pracovníků, svobody usazování, volného pohybu služeb a volného pohybu kapitálu se nepoužijí na situace, jejichž všechny prvky se omezují na jediný členský stát, s výhradou určitých specifických případů, ve kterých z předkládacího rozhodnutí vyplývají konkrétní skutečnosti, které umožňují prokázat, že požadovaný výklad v rámci řízení o předběžné otázce je nezbytný pro řešení sporu z důvodu souvislosti mezi předmětem nebo okolnostmi tohoto sporu a články 45, 49, 56 nebo 63 SFEU, jak vyžaduje článek 94 jednacího řádu (rozsudek ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 70 a citovaná judikatura). 51      V projednávaném případě se přitom spory v původních řízeních netýkají situací, jejichž všechny prvky se omezují na jediný členský stát ve smyslu této judikatury, a které v důsledku toho nemají přeshraniční povahu, na rozdíl od toho, co tvrdí zejména žalované v původním řízení, italská vláda a Komise. Z informací uvedených v předkládacích rozhodnutích připomenutých v bodech 14 a 24 tohoto rozsudku totiž jasně vyplývá, že sankce dočasného zákazu vykonávat profesní činnosti, které byly uloženy funkcionářům – žalobcům v původních řízeních v oblasti spadající pod příslušnou národní sportovní asociaci, a sice FIGC, byly na základě pravomocí této asociace spojeny s žádostmi o rozšíření na UEFA a FIFA. Z toho plyne, že tyto sankce mohly mít vzhledem ke svému obsahu a povaze dopad na výkon svobody pohybu těchto funkcionářů, ať už jako pracovníků, na něž se vztahuje článek 45 SFEU, nebo jako poskytovatelů služeb, na které se vztahuje článek 56 SFEU. Ze spisů, jež má Soudní dvůr k dispozici, ostatně vyplývá, že FIFA později vyhověla žádosti o rozšíření, s kterou se na ni uvedená asociace obrátila. 52      V důsledku toho jsou druhé a třetí otázky v projednávaných spojených věcech přípustné v rozsahu, v němž se týkají výkladu článků 45 a 56 SFEU. 53      A konečně na třetím místě je s ohledem na předměty těchto druhých a třetích otázek na jedné straně a prvních otázek na straně druhé, jak byly upřesněny v bodech 39 a 40 tohoto rozsudku, třeba konstatovat, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, podle kterého „[č]lenské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie“, je relevantní pouze pro odpověď na první otázky. 54      Je tudíž třeba mít za to, že podstatou uvedených druhých a třetích otázek předkládajícího soudu je pouze to, zda články 45 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, která umožňuje národní sportovní asociaci s ohledem na právní autonomii, kterou jí přiznává vnitrostátní právo, uložit sportovním funkcionářům sankci spočívající v dočasném zákazu vykonávat profesní činnosti spadající do působnosti této asociace z důvodu nepravdivých finančních a účetních prohlášení učiněných v rozporu se zásadami loajality, korektnosti a poctivosti, jež jsou tito sportovní funkcionáři povinni dodržovat na základě právní úpravy, k jejímuž uplatňování je uvedená asociace oprávněna. K věci samé –       K použitelnosti základních svobod pohybu na sportovní asociace 55      S ohledem na obsah druhých a třetích otázek v projednávaných spojených věcech, jakož i na předmět vnitrostátních právních předpisů, na nějž tyto otázky odkazují, je třeba na prvním místě připomenout, že dodržování základních svobod pohybu zakotvených ve Smlouvě o FEU je závazné nejen pro vnitrostátní veřejné orgány, ale i v případě, kdy subjekt, sdružení nebo jiná právnická osoba, které nespadají do vnitrostátního veřejného práva, disponují právní autonomií nebo pravomocí, která jim umožňuje podřídit jednotlivce podmínkám, které narušují výkon těchto svobod (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2000, Ferlini, C‑411/98, EU:C:2000:530, bod 50, a ze dne 13. června 2019, TopFit a Biffi, C‑22/18, EU:C:2019:497, bod 39). Odstranění překážek volného pohybu osob a volného pohybu služeb mezi členskými státy by totiž bylo ohroženo, kdyby zrušení překážek státního původu mohlo být neutralizováno překážkami vyplývajícími z výkonu takové právní autonomie nebo takové pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. prosince 1995, Bosman, C‑415/93, EU:C:1995:463, bod 83, a ze dne 13. června 2019, TopFit a Biffi, C‑22/18, EU:C:2019:497, bod 38). 56      Konkrétně je dodržování článků 45 a 56 SFEU závazné pro národní nebo mezinárodní sportovní asociace spadající do soukromého práva v případě, že přijímají pravidla týkající se zaměstnání nebo poskytování služeb profesionálních nebo poloprofesionálních hráčů, jakož i obecněji pravidla, která sice formálně neupravují tuto práci nebo poskytování služeb, avšak mají přímý dopad na uvedenou práci nebo poskytování služeb (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 85 a citovaná judikatura, a ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 77). Stejně tak musí tyto asociace dodržovat tyto články při přijímání pravidel týkajících se zaměstnání nebo poskytování služeb jiných kategorií osob než hráčů, ale vykonávajících hospodářské činnosti související s provozováním sportu, což je v projednávané věci případ takových funkcionářů, jako jsou žalobci v původním řízení. 57      Otázka, zda národní sportovní asociace, které mají pravomoc přijímat a uplatňovat právní úpravu dotčenou ve věci v původním řízení, spadají do vnitrostátního veřejného práva, jako je tomu patrně v případě CONI, nebo do vnitrostátního soukromého práva, jak je tomu patrně v případě FIGC, tedy nemá vliv ani na výklad článků 45 a 56 SFEU požadovaný předkládajícím soudem, ani na použití těchto článků, k němuž bude muset tento soud přistoupit ve světle tohoto výkladu v rámci sporů v původních řízeních. 58      Stejně tak okolnost, že právní autonomie, kterou mají tyto asociace, byla uznána vnitrostátním právem členského státu, v němž jsou tyto asociace usazeny, jako je tomu v projednávaném případě, nemá vliv na uvedený výklad ani na toto použití. Bez ohledu na právní sílu, kterou toto právo přiznává takovému uznání, totiž nemůže mít toto uznání v žádném případě za právní nebo praktický účinek, že se uvedené asociace vyhnou povinnosti dodržovat základní svobody pohybu stanovené Smlouvou o FEU, a to s ohledem na důvod existence judikatury připomenuté v bodě 55 tohoto rozsudku. 59      Proto v případě takového uznání, jakož i v případě jeho neexistence takové národní sportovní asociace sice požívají právní autonomie, která jim umožňuje přijímat a uplatňovat určitá pravidla, například pravidla týkající se organizace soutěží v jejich příslušné disciplíně, řádného průběhu těchto soutěží a účasti sportovců na nich, pravidla stanovící využití uloženého rozhodčího řízení nebo pravidla, jejichž cílem je kolektivně organizovat závislou práci a poskytování služeb osobami, které spadají do jejich pravomoci, avšak nemohou tím omezit výkon práv a svobod, které unijní právo přiznává jednotlivcům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 75 a citovaná judikatura, a ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, bod 95). –       K existenci překážky volného pohybu pracovníků a volného pohybu služeb 60      Pokud jde na druhém místě o existenci případné překážky základních svobod pohybu stanovených Smlouvou o FEU, z ustálené judikatury zaprvé vyplývá, že článek 45 SFEU, který má přímý účinek, brání přijetí jakéhokoli opatření, které bez ohledu na to, zda je založeno na státní příslušnosti, nebo se použije bez ohledu na ni, může znevýhodňovat státní příslušníky Unie, chtějí-li vykonávat hospodářskou činnost na území jiného členského státu než na území členského státu původu, tím, že jim brání opustit stát původu nebo je od toho odrazují (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 136 a citovaná judikatura, a ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 86). 61      A zadruhé článek 56 SFEU, který zakotvuje volný pohyb služeb ve prospěch poskytovatelů i příjemců takových služeb, brání jakémukoli opatření, byť použitelnému bez rozdílu, které může narušit výkon této svobody tím, že zakazuje, brání nebo činí méně atraktivním činnost těchto poskytovatelů v členských státech jiných, než ve kterých jsou usazeni (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 247 a citovaná judikatura). 62      V projednávaném případě jsou opatřeními dotčenými ve věcech v původních řízeních, jak vyplývá ze znění otázek položených předkládajícím soudem a z informací poskytnutých tímto soudem a připomenutých v bodě 51 tohoto rozsudku, dvě sankce spočívající v zákazu vykonávat po dobu 24 měsíců profesní činnost spadající do působnosti národní sportovní asociace, jejímž předmětem je podpora a organizování profesionálního a amatérského fotbalu, společně s žádostmi o rozšíření na FIFA a UEFA, které byly uloženy dvěma funkcionářům fotbalového klubu, kteří porušili zásady loajality, korektnosti a poctivosti, k jejichž dodržování jsou povinni na základě právní úpravy, kterou má tato asociace pravomoc uplatňovat, tím, že učinili nebo schválili nepravdivá finanční a účetní prohlášení. 63      V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že jelikož právní autonomie takových právnických osob, jako jsou národní sportovní asociace žalované v původním řízení, umožňuje těmto právnickým osobám přijímat určitá pravidla, a zejména pravidla, jejichž cílem je kolektivně organizovat závislou práci a poskytování služeb osobami spadajícími do jejich působnosti, které jsou uvedeny v bodě 59 tohoto rozsudku, mohou uvedené právnické osoby rovněž přijímat doplňující předpisy k zajištění účinnosti těchto pravidel, a konkrétně ustanovení, která stanoví uložení sankcí v případě porušení uvedených pravidel. Nelze tudíž mít za to, že přijetí takových ustanovení je samo o sobě v rozporu s články 45 a 56 SFEU (obdobně viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, body 145 a 146 a citovaná judikatura). 64      Naproti tomu uložení sankce jednotlivci v daném případě na základě takových ustanovení může v závislosti na právní a praktické povaze a dosahu této sankce narušit základní svobodu pohybu, které požívá tento jednotlivec, ať již se jedná o volný pohyb pracovníků zakotvený v článku 45 SFEU, nebo o volný pohyb služeb zakotvený v článku 56 SFEU. To platí zejména v případě takových sankcí, jako jsou dočasné zákazy výkonu určitých profesních činností dotčené ve věcech v původních řízeních, které se vzhledem k žádosti podané k UEFA a FIFA o rozšíření na evropskou a celosvětovou úroveň mohou prostřednictvím těchto sportovních asociací stát použitelnými na úrovni všech členských států. 65      Nejen potenciálním důsledkem, ale samotným cílem takové sankce je totiž zakázat osobě, které byla uložena, vykonávat dotyčnou profesní činnost, a tedy její hospodářskou činnost, nejen v jejím členském státě původu, ale i v jiných zemích, včetně všech ostatních členských států. 66      Z toho v projednávaném případě plyne, že sankce dotčené ve věci v původním řízení jsou způsobilé bránit funkcionářům, kterým byly tyto sankce uloženy, ve volném pohybu pracovníků nebo volném pohybu služeb, v závislosti na právním režimu, v němž mohou tito funkcionáři vykonávat profesní činnosti v jiných členských státech než v Italské republice. –       K existenci případného odůvodnění 67      A konečně na třetím místě z ustálené judikatury vyplývá, že opatření, která nepřijal stát, mohou být přípustná, i když jsou na překážku základní svobodě pohybu zakotvené ve Smlouvě o FEU, pokud se prokáže, zaprvé že jejich přijetí sleduje legitimní cíl obecného zájmu slučitelný s touto Smlouvou, a tudíž jiné než čistě hospodářské povahy, a zadruhé že jsou v souladu se zásadou proporcionality, což znamená, že jsou způsobilá k zajištění dosažení tohoto cíle a nepřekračují meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné. Pokud jde konkrétně o podmínku týkající se způsobilosti takových opatření, je třeba připomenout, že je lze považovat za vhodná k zajištění dosažení uvedeného cíle pouze tehdy, pokud skutečně odpovídají snaze na jeho dosažení soudržným a systematickým způsobem (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 251, a ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 95). 68      Stejně jako v případě opatření, která přijal stát, přísluší původci těchto opatření nestátní povahy prokázat, že jsou obě tyto kumulativně stanovené podmínky splněny (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 252, a ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 96). 69      V projednávaném případě bude v konečném důsledku na předkládajícím soudu, aby určil, zda sankce dotčené ve věcech v původních řízeních uvedené podmínky splňují, a to s přihlédnutím k argumentům a důkazům předloženým účastníky řízení. S ohledem na tyto argumenty a důkazy mu však Soudní dvůr může poskytnout následující vodítka. 70      Pokud jde zaprvé o existenci jednoho nebo více legitimních cílů obecného zájmu slučitelných se Smlouvou o FEU, je třeba poukázat na to, že tato existence musí být v případě potřeby posuzována s přihlédnutím ke specifikům sportovní disciplíny, jež spadá do působnosti asociace, o jejíž právní úpravu nebo chování se jedná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, body 105 a 106), jakož i k cílům sledovaným touto asociací, jak vyplývají z jejích stanov, nebo případně ze zvláštních úkolů, které jí byly svěřeny orgány veřejné moci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, body 99 a 100). 71      V projednávané věci z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že sankce dotčené ve sporech v původních řízeních byly uloženy funkcionářům, kteří jsou žalobci v původním řízení, z důvodu, že porušili zásady loajality, korektnosti a poctivosti, které musí dodržovat jakožto funkcionáři vykonávající profesní činnost v oblasti fotbalu, tím, že se podíleli na zavedení systému fiktivních kapitálových zisků, a konkrétně tím, že činili nebo schvalovali finanční a účetní prohlášení, v nichž nepravdivě vykázali řadu hráčských přestupů jako samostatné transakce, ačkoli se ve skutečnosti jednalo o výměny, přičemž cílem těchto transakcí bylo obejít použití mezinárodních účetních standardů pro tyto transakce a v konečném důsledku vykázat vyšší zisky a majetek než skutečné zisky a majetek klubu, který řídili. 72      V tomto ohledu, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 67 a 68 svého stanoviska, je třeba připustit, že pravidla, jejichž cílem je zajistit prostřednictvím disciplinárních sankcí účinné dodržování finančních a účetních standardů použitelných na fotbalové kluby, jakož i správnost a poctivost finančních a účetních prohlášení činěných nebo schvalovaných funkcionáři těchto klubů, mohou být považována za pravidla sledující legitimní cíl obecného zájmu spočívající v zajištění regulérnosti takových sportovních soutěží, jako jsou fotbalové soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, body 100 a 101, a ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 96). 73      Tyto soutěže se totiž vyznačují mimo jiné tím, že i když je účast na nich vyhrazena týmům, které dosáhly určitých sportovních výsledků, a jejich průběh je založen na konfrontaci a postupném vyřazování těchto týmů, a tedy na sportovní výkonnosti, závisí jejich řádné fungování, udržitelnost a úspěch rovněž na zachování určité sportovní a finanční rovnováhy, jakož i určité rovnosti příležitostí mezi profesionálními fotbalovými kluby, které se jich účastní, s přihlédnutím k vzájemné závislosti, která tyto kluby spojuje (rozsudek ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 60 a citovaná judikatura). 74      Tato finanční rovnováha, a tedy v konečném důsledku sportovní rovnováha, jakož i regulérnost sportovních soutěží, k nimž přispívá, by přitom mohly být narušeny, nebo dokonce zmařeny, kdyby funkcionáři vykonávající profesní činnost v oblasti fotbalu mohli beztrestně provádět takové účetní a finanční činnosti, jaké jsou popsány v bodech 19 a 71 tohoto rozsudku. To platí tím spíše v případě, kdy se jako v projednávaném případě takové finanční a účetní činnosti týkají přestupů hráčů, tedy transakcí, které mají přímý dopad na složení týmů, jež je jedním z podstatných parametrů soutěží, v nichž se střetávají profesionální fotbalové kluby (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 61, a ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 33). 75      Pokud jde zadruhé o dodržení zásady proporcionality, je třeba uvést, že přijetí ustanovení umožňujících uložit takové sankce, jako jsou sankce dotčené ve věcech v původních řízeních, představuje samo o sobě prostředek způsobilý zaručit uskutečnění cíle uvedeného v bodě 72 tohoto rozsudku. 76      To platí konkrétně pro přijímání ustanovení umožňujících uložit takové sankce, jako jsou zákazy vykonávat po určitou dobu profesní činnosti v rámci FIGC, které mohou být uloženy takovým funkcionářům, jako jsou žalobci v původním řízení, jež právní úprava CONI konkrétně kvalifikuje jako „zákaz činnosti v rámci FIGC po určitou dobu s možnou žádostí o rozšíření na [UEFA]“ v případě takových jednání, jako jsou jednání uvedená v bodech 71 a 74 tohoto rozsudku, která tato právní úprava kvalifikuje jako „správní přečin“ „v hospodářské oblasti a oblasti řízení“, jak vyplývá z bodů 12 až 15 tohoto rozsudku. 77      V tomto ohledu předkládajícímu soudu přísluší, aby ověřil, zda přijetí ustanovení umožňujících uložit takové sankce, jako jsou sankce uvedené v předchozích dvou bodech tohoto rozsudku, skutečně odpovídá snaze dosáhnout soudržným a systematickým způsobem cíle uvedeného v bodě 72 tohoto rozsudku. Za tímto účelem mu zejména přísluší ověřit, zda jednotlivé sankce, které mohou být uloženy v případě takového „přečinu v hospodářské oblasti a oblasti řízení“, představují soudržný a ucelený režim prostředků umožňující nejen ukončit jednotlivé kategorie jednání, které mohou být kvalifikovány jako tento přečin, jako je nepředložení dokumentů, částečné předložení dokumentů, předložení vyhýbavých nebo zavádějících dokumentů nebo předložení zfalšovaných dokumentů, ale rovněž zabránit opakování takového jednání. 78      Kromě toho je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda se stanovení těchto sankcí v každém jednotlivém případě řídí transparentními, objektivními a nediskriminačními kritérii (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 257, a ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 111). 79      A dále musí tato kritéria zajistit, aby bylo možné zohlednit všechny relevantní okolnosti, které charakterizují každý konkrétní případ, a zejména povahu, dobu trvání, jakož i závažnost zjištěného protiprávního jednání. Je tedy třeba, aby orgán, který je pověřen uplatňováním uvedených kritérií v každém jednotlivém případě a tímto určením, měl určitý prostor pro uvážení, jehož použití musí být samo o sobě možné podrobit účinnému soudnímu přezkumu vnitrostátním soudem na základě stejných kritérií, jakož i všech relevantních okolností projednávaného případu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 151, a ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, body 106 a 111 a citovaná judikatura). 80      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhé a třetí otázky v projednávaných spojených věcech odpovědět tak, že články 45 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, která umožňuje národní sportovní asociaci s ohledem na právní autonomii, kterou jí přiznává vnitrostátní právo, uložit sportovním funkcionářům sankci spočívající v dočasném zákazu vykonávat profesní činnosti spadající do působnosti této asociace z důvodu nepravdivých finančních a účetních prohlášení učiněných v rozporu se zásadami loajality, korektnosti a poctivosti, jež jsou tito sportovní funkcionáři povinni dodržovat na základě právní úpravy, k jejímuž uplatňování je uvedená asociace oprávněna, za podmínky, že –        přijetím ustanovení, která této asociaci umožňují uložit takovou sankci, je sledován jeden nebo více legitimních cílů obecného zájmu slučitelných se Smlouvou o FEU, které jsou jiné než čistě hospodářské povahy, a –        tato ustanovení jsou v souladu se zásadou proporcionality, což znamená, že jsou způsobilá zaručit dosažení tohoto cíle nebo těchto cílů soudržným a systematickým způsobem a že se stanovení sankcí, které jsou v nich upraveny, v každém jednotlivém případě řídí transparentními, objektivními a nediskriminačními kritérii, která umožňují zohlednit všechny relevantní okolnosti a mohou být předmětem účinného soudního přezkumu. K prvním otázkám položeným ve věcech C‑424/24 a C‑425/24 81      Podstatou prvních otázek předkládajícího soudu v projednávaných spojených věcech je, zda unijní právo, a konkrétně článek 6 SEU a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, která omezuje pravomoci vnitrostátního soudu, jenž je povolán k přezkumu sankce uložené národní sportovní asociací „po vyčerpání všech procesních prostředků v rámci vnitrostátního sportovního soudnictví“, na pravomoc spočívající v přiznání náhrady škody, pokud má za to, že tato sankce je protiprávní, a nepřiznává mu pravomoci, které spočívají jednak v nařízení předběžných opatření do doby, než bude vydáno rozhodnutí ve věci samé, a jednak ve zrušení uvedené sankce a zamezení jejím účinkům. 82      Úvodem je třeba konstatovat, že z důvodů obdobných důvodům uvedeným v bodech 47 až 49 tohoto rozsudku jsou tyto otázky nepřípustné v rozsahu, v němž se týkají článku 6 SEU. Je tedy třeba na ně odpovědět pouze s ohledem na čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, přičemž je třeba připomenout, že posledně uvedený článek musí být pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU náležitě zohledněn (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. dubna 2021, Repubblika, C‑896/19, EU:C:2021:311, body 44 a 45, a ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, bod 70). 83      Za tímto účelem je nezbytné nejprve upřesnit rozsah povinnosti, kterou mají členské státy na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, obecně zajistit účinnou soudní ochranu jednotlivcům v případě, že orgán spadající do jejich soudního systému je v rámci svých pravomocí povolán k tomu, aby z hlediska unijního práva a jakožto „soud“ ve smyslu tohoto práva přezkoumal sankce, které byly těmto jednotlivcům uloženy sportovními asociacemi. Poté bude třeba upřesnit kritéria umožňující určit vnitrostátní soud, který je příslušný k provedení tohoto přezkumu, zejména ve zvláštním případě, kdy, jako v projednávaných věcech, je takový vnitrostátní soud povolán provést uvedený přezkum „po vyčerpání všech procesních prostředků v rámci vnitrostátního sportovního soudnictví“. K rozsahu soudního přezkumu sankcí uložených jednotlivcům sportovními asociacemi 84      Podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU jsou členské státy povinny stanovit prostředky nezbytné k zajištění dodržování práva jednotlivců na účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých unijním právem. Zásada účinné soudní ochrany práv a svobod, které jednotlivcům vyplývají z unijního práva, na kterou odkazuje toto ustanovení, je obecnou zásadou unijního práva, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům, jež je zakotvena zejména v článku 47 Listiny, z něhož vyplývá, že každý, jehož práva nebo svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených posledně uvedeným ustanovením právo na účinné prostředky nápravy před soudem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2021, Randstad Italia, C‑497/20, EU:C:2021:1037, body 56 a 57 a citovaná judikatura, a ze dne 16. října 2025, PROFIL-COPY 2002, C‑510/24, EU:C:2025:795, bod 38). 85      Z judikatury Soudního dvora zaprvé vyplývá, že na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny musí mít jednotlivci, kteří v rámci sporu souvisejícího s výkonem hospodářské činnosti na území Unie tvrdí, že aktem, opatřením nebo jednáním byla porušena práva nebo svobody, které jim přiznává unijní právo, k dispozici procesní prostředek, který jim umožní zpochybnit tento akt, opatření nebo jednání s ohledem na toto právo, ať již primárně nebo incidenčně, a dosáhnout účinného soudního přezkumu uvedeného aktu, opatření nebo jednání ze strany vnitrostátního soudu z hlediska uvedeného práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, body 75, 76 a 82 a citovaná judikatura). 86      S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 55 a 56 tohoto rozsudku musí mít tedy jednotlivci takový procesní prostředek k dispozici zejména v případě, kdy v rámci sporu souvisejícího s výkonem hospodářské činnosti na území Unie tvrdí, že sankce, která jim byla uložena sportovní asociací, zasáhla do jedné nebo více základních svobod pohybu, které jim přiznává unijní právo, jako je v projednávané věci volný pohyb pracovníků zakotvený v článku 45 SFEU a volný pohyb služeb zakotvený v článku 56 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, body 71 a 108). 87      Zadruhé, požadavek na účinnou soudní kontrolu, který je nedílnou součástí účinné soudní ochrany, kterou jsou členské státy povinny zajistit jednotlivcům v oblastech pokrytých unijním právem v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, znamená především to, že v zásadě musí být vnitrostátní soud, u něhož mohou jednotlivci napadnout sankci uloženou sportovní asociací, příslušný k přezkoumání všech právních a skutkových otázek relevantních pro rozhodnutí ve sporu, který mu byl předložen, a v případě potřeby po podání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o jakékoli předběžné otázce týkající se výkladu práva Unie nebo platnosti právního aktu Unie, za podmínek stanovených v článku 267 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, body 75, 77 a 83 a citovaná judikatura). 88      Příslušný vnitrostátní soud musí mít zejména možnost přezkoumat opodstatněnost právních a faktických důvodů, na základě kterých byla takovému jednotlivci uložena taková sankce, z hlediska unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, body 86 a 101), a rovněž samotné této sankce, jak vyplývá z bodu 79 tohoto rozsudku. Posledně uvedený přezkum se může sám týkat – v závislosti na žalobních důvodech, kterými se bude zabývat příslušný vnitrostátní soud – podmínek, za kterých byla uvedená sankce uložena, jejího odůvodnění, jakož i jejího určení. 89      Dále je třeba uvést, že se příslušný vnitrostátní soud nemůže omezit na případné konstatování existence porušení unijního práva, ale musí mít v zásadě rovněž možnost vyvodit v rámci svých pravomocí a v souladu s použitelnými vnitrostátními ustanoveními veškeré právní důsledky, které jsou v případě takového zjištění nezbytné, aby toto porušení nepřetrvávalo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, body 102 a 103). 90      Zejména v případě, že se jedná o porušení jedné nebo více základních svobod pohybu stanovených Smlouvou o FEU, musí mít tento soud na návrh dotyčného jednotlivce možnost nejen konstatovat toto porušení a nařídit náhradu škody, kterou toto porušení způsobilo tomuto jednotlivci, ale v případě potřeby rovněž zajistit ukončení jednání, které zakládá uvedené porušení, nebo jedná-li se o akt, zrušení tohoto aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, bod 104 a citovaná judikatura). 91      Je tomu tak zejména v případě, kdy je opatřením, které je stiženo takovým porušením unijního práva, taková sankce, jako je zákaz výkonu profesní činnosti uložený jednotlivci. V takovém případě je totiž zrušení aktu, kterým se tato sankce ukládá, v rozsahu nezbytném k odstranění uvedené sankce z právního řádu, jakož i k ukončení jejích účinků, nezbytné k zajištění účinné soudní ochrany dotyčného jednotlivce tím, že mu umožní získat zpět možnost vykonávat své svobody, a tedy profesní činnosti, o kterou by byl připraven v případě, že by k takovému zrušení nedošlo. 92      A konečně musí mít příslušný vnitrostátní soud možnost nařídit předběžná opatření do doby, než bude vydáno rozhodnutí ve věci samé. Bez takové možnosti by totiž nemohla být zaručena plná účinnost tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Royal Football Club Seraing, C‑600/23, EU:C:2025:617, body 105 a 106 a citovaná judikatura). 93      Je sice pravda, že v případě, kdy mělo dojít ke změně konfigurace kmitočtového pásma před datem stanoveným v souladu s aktem sekundárního práva Unie a kdy by zrušení aktů týkajících se udělení práv na užívání rádiových kmitočtů, přijatých příslušnými vnitrostátními orgány za účelem umožnění této změny konfigurace, mohlo ohrozit nejen cíle obecného zájmu sledované unijním normotvůrcem, ale také práva třetích osob jednajících v dobré víře, Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo nebrání vnitrostátní úpravě, která jednak omezuje účinky žalob podaných hospodářskými subjekty proti takovým aktům na přiznání finanční náhrady a jednak omezuje rozsah předběžných opatření, která mohou být nařízena do doby, než budou přezkoumány takovéto žaloby na zaplacení předběžné částky (rozsudek ze dne 11. září 2025, Cairo Network a další, C‑764/23 až C‑766/23, EU:C:2025:691, body 73 až 86). 94      Situace osob, kterým byla sportovní asociací uložena sankce zasahující do svobod pohybu, jež jim přiznává unijní právo, však mezi takové případy nepatří. K odlišnému závěru nemůže vést argument předložený italskou vládou na jednání, podle kterého by případné zrušení sankcí, které byly uloženy žalobcům v původním řízení, mohlo vést ke zrušení sankcí ve formě odpočtu bodů v celostátní fotbalové ligové soutěži, které byly uloženy fotbalovému klubu, v němž byli tito žalobci zaměstnáni, a vytvořit tak situaci dlouhodobé nejistoty, pokud jde o konečné pořadí v této ligové soutěži. V tomto ohledu stačí uvést, že se otázky položené v projednávaných spojených věcech týkají výlučně situace uvedených žalobců, a nikoli situace fotbalového klubu, v němž vykonávali svou činnost, ani legality případných sankcí uložených tomuto klubu. K určení vnitrostátního soudu příslušného k přezkumu sankcí uložených jednotlivcům sportovními asociacemi 95      Na prvním místě je třeba připomenout, že i když organizace soudnictví v členských státech, zejména zřízení, složení, pravomoci a fungování vnitrostátních soudů, spadá do pravomoci těchto států, nic to nemění na tom, že členské státy musí při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva, a zejména z článku 19 SEU [rozsudky ze dne 5. června 2023, Komise v. Polsko (Nezávislost a soukromý život soudců), C‑204/21, EU:C:2023:442, bod 63 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 44]. 96      Jak bylo připomenuto v bodě 84 tohoto rozsudku, podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU stanoví členské státy prostředky nezbytné k zajištění dodržování práva jednotlivců na účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých unijním právem. Členským státům tedy přísluší, aby stanovily systém prostředků a řízení zajišťujících účinnou právní ochranu v těchto oblastech (rozsudky ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 32 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 34). 97      Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU se má vztahovat na každý vnitrostátní orgán způsobilý rozhodovat jakožto „soud“ ve smyslu unijního práva o otázkách, které se týkají výkladu nebo uplatňování unijního práva, a spadají tudíž do oblastí pokrytých tímto právem (rozsudky ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 34 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 36). 98      Členské státy tedy musí podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU zajistit, aby orgány, které jsou jakožto „soudy“ ve smyslu unijního práva povolány rozhodovat o otázkách týkajících se uplatňování nebo výkladu unijního práva a které jsou součástí systému procesních prostředků v oblastech pokrytých unijním právem, splňovaly veškeré požadavky na účinnou právní ochranu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. února 2022, RS (Účinek rozsudků ústavního soudu), C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 40 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 47]. 99      Mezi tyto požadavky patří zaprvé požadavek nezávislosti soudů, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je součástí podstaty základního práva na účinnou právní ochranu a základního práva na spravedlivý proces, které mají zásadní význam jakožto záruka ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v článku 2 SEU, zejména hodnoty právního státu [rozsudky ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců), C‑791/19, EU:C:2021:596, bod 58 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 49]. 100    Tento požadavek nezávislosti má dva aspekty. První, vnější aspekt předpokládá, že daný orgán vykonává své funkce zcela samostatně, není hierarchicky na nikoho vázán ani není nikomu podřízen a od nikoho nepřijímá příkazy či pokyny jakéhokoliv původu, čímž je chráněn před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly narušit nezávislost rozhodování jeho členů a ovlivnit jejich rozhodnutí [rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu), C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982, bod 121, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 50]. 101    Druhý, vnitřní aspekt souvisí s pojmem „nestrannost“ a týká se rovného odstupu ve vztahu ke stranám sporu a jejich příslušným zájmům s ohledem na předmět sporu. Tento aspekt vyžaduje objektivitu a absenci jakéhokoliv zájmu na výsledku sporu nad rámec striktního použití právního předpisu [rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu), C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982, bod 122, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 51]. 102    Tyto záruky nezávislosti a nestrannosti vyžadují existenci pravidel týkajících se zejména složení dotyčného orgánu, která umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců, pokud jde o neovlivnitelnost tohoto orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitu ve vztahu k zájmům střetávajícím se ve věci [rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu), C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982, bod 123, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 52]. 103    V tomto ohledu je třeba, aby byli soudci chráněni před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly ohrozit jejich nezávislost. Pravidla použitelná na postavení soudců a výkon jejich funkce musí zejména umožnit, aby byl vyloučen nejen jakýkoli přímý vliv ve formě pokynů, ale také jakékoli formy nepřímého vlivu, které by mohly usměrňovat rozhodnutí dotyčných soudců, a tím bylo vyloučeno, že bude chybět zdání jejich nezávislosti nebo nestrannosti, což by mohlo narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti a právním státě musí justice u jednotlivců vzbuzovat [rozsudky ze dne 15. července 2015, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců), C‑791/19, EU:C:2021:596, bod 60 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 53]. 104    I když je cílem „vnější“ složky nezávislosti především zachovat nezávislost soudů na zákonodárné a výkonné moci v souladu se zásadou dělby moci, která je charakteristická pro fungování právního státu, musí být tato složka chápána tak, že směřuje i k ochraně soudců před přímými či nepřímými zásahy, tlaky nebo vlivy, například pokud jde o jejich jmenování nebo vyřizování věcí, které projednávají, které by mohly pocházet z jiných vnějších zdrojů, jako jsou v projednávané věci sportovní asociace, jejichž sportovní soudní orgány mohou být povolány k přezkumu určitých aktů nebo činností. 105    Zadruhé s ohledem na neoddělitelné vazby mezi zárukami nezávislosti a nestrannosti soudců a přístupem k soudu předem zřízenému zákonem vyžaduje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU rovněž existenci soudu předem zřízeného zákonem. Tento výraz, který odráží zejména zásadu právního státu, se týká nejen právního základu pro samotnou existenci dotyčného soudu, ale také složení soudního kolegia zasedajícího v každé věci (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 55 a citovaná judikatura). 106    Cílem výrazu „předem zřízený zákonem“ je zejména zabránit tomu, aby byla organizace soudního systému ponechána na uvážení výkonné moci, a zajistit, aby tato oblast byla upravena zákonem. Kromě toho v zemích psaného práva nelze organizaci soudního systému ponechat ani na uvážení soudních orgánů, což však nevylučuje, aby jim byla přiznána určitá pravomoc k výkladu vnitrostátních právních předpisů v dané oblasti (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 56 a citovaná judikatura). 107    Tím spíše nelze organizaci soudního systému ponechat na uvážení profesních orgánů, včetně orgánů soukromého práva, i když Soudní dvůr již několikrát rozhodl, že takové profesní subjekty mohou být „soudy“ ve smyslu unijního práva, pokud splňují požadavky stanovené relevantní judikaturou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 1981, Broekmeulen, 246/80, EU:C:1981:218, body 3, 4, 9 a 17, a ze dne 13. ledna 2022, Minister Sprawiedliwości, C‑55/20, EU:C:2022:6, bod 61 a citovaná judikatura). K tomu, aby takové profesní subjekty nebo některé jejich orgány mohly být za takové považovány, je tedy zejména nezbytné, aby jejich existence, složení a organizace byly předem stanoveny zákonem. 108    Kromě toho pojem „soud předem zřízený zákonem“ odkazuje na existenci orgánu, který se vyznačuje soudní úlohou, která spočívá v rozhodování všech otázek spadajících do jeho pravomoci na základě právních norem a v rámci organizovaného řízení. Takový orgán tedy musí kromě nezávislosti a nestrannosti svých členů splňovat i další podmínky, zejména podmínku týkající se existence záruk, jež skýtá řízení, které před ním probíhá (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 57 a citovaná judikatura). 109    K těmto zárukám patří zásada kontradiktornosti, která je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces a práva na účinnou právní ochranu. Tato zásada mimo jiné znamená, že účastníci řízení mají možnost vyjádřit se kontradiktorně ke všem skutkovým i právním okolnostem, které jsou rozhodné pro výsledek řízení (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 58 a citovaná judikatura). 110    Zatřetí musí být dotyčný orgán v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU schopen vykonávat účinný soudní přezkum aktů, opatření nebo jednání, o nichž je povolán rozhodovat v rámci svých pravomocí, jak vyplývá z bodů 87 až 92 tohoto rozsudku. 111    Na druhém místě je třeba uvést, že zásada účinné soudní ochrany, jak je nyní zakotvena v článku 47 Listiny, která, jak bylo uvedeno v bodě 82 tohoto rozsudku, musí být náležitě zohledněna pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, se netýká práva na dvoustupňové řízení, ale pouze práva na přístup k soudu (rozsudky ze dne 28. července 2011, Samba Diouf, C‑69/10, EU:C:2011:524, bod 69; ze dne 17. července 2014, Sánchez Morcillo a Abril García, C‑169/14, EU:C:2014:2099, bod 36, a ze dne 21. prosince 2023, Scuola europea di Varese, C‑431/22, EU:C:2023:1021, bod 93). 112    Unijní právo tedy sice nebrání tomu, aby členské státy vytvořily dvoustupňovou soudní strukturu, která by mohla zlepšit účinnou soudní ochranu jednotlivců, ať už obecně nebo ve specifické oblasti, ale ani jim takovou povinnost neukládá. 113    S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 111 tohoto rozsudku je třeba konečně na třetím místě uvést, že v takové situaci, jako jsou situace dotčené ve věcech v původních řízeních, by pouze v případě, že by se ukázalo, že žádný z orgánů podílejících se na různých „stupních vnitrostátního sportovního soudnictví“, na které odkazuje předkládající soud ve svých otázkách, nesplňuje kumulativní požadavky vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, jak jsou připomenuty v bodech 98 až 110 tohoto rozsudku, by tento soud měl mít na základě unijního práva možnost vykonávat účinný soudní přezkum sankcí, které mohou sportovní asociace ukládat jednotlivcům, ve smyslu upřesněném v bodech 87 až 92 uvedeného rozsudku. 114    Kdyby se totiž ukázalo, že přinejmenším sportovní soudní orgán, který rozhoduje v posledním stupni, tyto kumulativní požadavky splňuje, tedy že jej lze kvalifikovat jako „soud“ poskytující požadované záruky nezávislosti a nestrannosti, jeho existence, složení a organizace jsou předem stanoveny zákonem, vykonává-li skutečně soudní roli, poskytuje-li řízení, které před ním probíhá, nezbytné záruky, zejména záruky týkající se dodržování práva na obhajobu, jakož i dodržování zásady kontradiktornosti, a je-li schopen vykonávat účinný soudní přezkum, případně s tím, že požádá Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, již by existoval procesní prostředek zajišťující účinnou soudní ochranu jednotlivcům v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 101 svého stanoviska. 115    Je tedy na předkládajícím soudu, aby určil, zda alespoň sportovní soudní orgán, který rozhoduje v posledním stupni, skutečně splňuje uvedené kumulativní požadavky ve světle následujících vodítek. 116    Pokud jde zaprvé o požadavky nezávislosti a nestrannosti, je třeba konstatovat, že i když je účastníci původního řízení a některé zúčastněné vlády před Soudním dvorem široce zmiňovaly, předkládající soud na ně ve svých předkládacích rozhodnutích odkazuje pouze okrajově a nahodile. Předkládající soud tudíž Soudnímu dvoru nepředal dostatečné poznatky, které by Soudnímu dvoru umožnily poskytnout předkládajícímu soudu příslušná vodítka. Předkládajícímu soudu tedy přísluší určit, zda jsou tyto požadavky ve světle judikatury Soudního dvora, která je připomenuta v bodech 99 až 104 tohoto rozsudku, splněny. 117    Pokud jde zadruhé o požadavek, aby dotčené orgány byly předem zřízeny zákonem, je třeba konstatovat, že jej nelze považovat za splněný již proto, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení stanoví, že dotyčné osoby mají „povinnost obrátit se v souladu s ustanoveními stanov a předpisů [CONI] a sportovních svazů na [sportovní soudní orgány]“. Takový obecný a povšechný odkaz na stanovy a předpisy dotyčných národních sportovních svazů totiž neumožňuje mít za to, že nad rámec pouhého právního základu existence dotyčných orgánů jsou jejich složení, organizace, soudní úloha a záruky upravující postup, který je třeba před nimi dodržet, stanoveny zákonem tak, aby nebyly ponechány na uvážení výkonné moci, soudní moci, či snad dokonce samotných národních sportovních svazů. 118    Je tedy na předkládajícím soudu, aby určil, zda jsou tyto jednotlivé prvky stanoveny jiným zákonem, než je vnitrostátní právní úprava, k níž se váží jeho otázky. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že i když právní úprava národní sportovní asociace takovým zákonem s ohledem na svůj původ a povahu není, nutně to nevylučuje, že může být za takový zákon považována v určitých situacích, jako je tomu v případě schválení zákonem za náležitých podmínek. 119    Dále za předpokladu, že je dodržen požadavek uvedený v předchozích dvou bodech tohoto rozsudku, bude na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda dotčené orgány vykonávají skutečně soudní úlohu, jež se liší například od disciplinární funkce. Pokud tomu tak je, bude muset mimoto určit, zda je tato úloha vykonávána v rámci řízení, které poskytuje všechny záruky vyjmenované v bodech 108 a 109 tohoto rozsudku. 120    Pokud jde zatřetí o soudní přezkum, který mohou takové orgány provádět v případě takových sankcí, jako jsou sankce dotčené ve věcech v původních řízeních, přísluší opět vzhledem k nedostatku informací ve spisech, které má Soudní dvůr k dispozici, jakož i údajů v předkládacích rozhodnutích, pouze předkládajícímu soudu, aby určil, zda tento přezkum splňuje požadavky připomenuté v bodech 87 až 92 tohoto rozsudku. 121    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázky v projednávaných spojených věcech odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, která omezuje pravomoci vnitrostátního soudu, jenž je povolán k přezkumu sankce uložené národní sportovní asociací „po vyčerpání všech procesních prostředků v rámci vnitrostátního sportovního soudnictví“, na pravomoc spočívající v přiznání náhrady škody, pokud má za to, že tato sankce je protiprávní, a nepřiznává mu pravomoci, které spočívají v nařízení předběžných opatření do doby, než bude vydáno rozhodnutí ve věci samé, a ve zrušení uvedené sankce a zamezení jejím účinkům, za podmínky, že přinejmenším orgán spadající pod toto „vnitrostátní sportovní soudnictví“, který rozhoduje v posledním stupni: –         je „soudem“ ve smyslu unijního práva, který poskytuje nezbytné záruky nezávislosti a nestrannosti; –        byl předem zřízen zákonem a jeho složení a organizace byly předem stanoveny zákonem; –        vykonává soudní úlohu; –        řízení před ním poskytuje nezbytné záruky, zejména záruky týkající se dodržování práva na obhajobu, jakož i dodržování zásady kontradiktornosti, a –        je s to předtím tuto sankci podrobit účinnému soudnímu přezkumu. K nákladům řízení 122    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: 1)      Články 45 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, která umožňuje národní sportovní asociaci s ohledem na právní autonomii, kterou jí přiznává vnitrostátní právo, uložit sportovním funkcionářům sankci spočívající v dočasném zákazu vykonávat profesní činnosti spadající do působnosti této asociace z důvodu nepravdivých finančních a účetních prohlášení učiněných v rozporu se zásadami loajality, korektnosti a poctivosti, jež jsou tito sportovní funkcionáři povinni dodržovat na základě právní úpravy, k jejímuž uplatňování je uvedená asociace oprávněna, za podmínky, že –        přijetím ustanovení, která této asociaci umožňují uložit takovou sankci, je sledován jeden nebo více legitimních cílů obecného zájmu slučitelných se Smlouvou o FEU, které jsou jiné než čistě hospodářské povahy, a –        tato ustanovení jsou v souladu se zásadou proporcionality, což znamená, že jsou způsobilá zaručit dosažení tohoto cíle nebo těchto cílů soudržným a systematickým způsobem a že se stanovení sankcí, které jsou v nich upraveny, v každém jednotlivém případě řídí transparentními, objektivními a nediskriminačními kritérii, která umožňují zohlednit všechny relevantní okolnosti a mohou být předmětem účinného soudního přezkumu. 2)      Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, která omezuje pravomoci vnitrostátního soudu, jenž je povolán k přezkumu sankce uložené národní sportovní asociací „po vyčerpání všech procesních prostředků v rámci vnitrostátního sportovního soudnictví“, na pravomoc spočívající v přiznání náhrady škody, pokud má za to, že tato sankce je protiprávní, a nepřiznává mu pravomoci, které spočívají v nařízení předběžných opatření do doby, než bude vydáno rozhodnutí ve věci samé, a ve zrušení uvedené sankce a zamezení jejím účinkům, za podmínky, že přinejmenším orgán spadající pod toto „vnitrostátní sportovní soudnictví“, který rozhoduje v posledním stupni: –        je „soudem“ ve smyslu unijního práva, který poskytuje nezbytné záruky nezávislosti a nestrannosti; –        byl předem zřízen zákonem a jeho složení a organizace byly předem stanoveny zákonem; –        vykonává soudní úlohu; –        řízení před ním poskytuje nezbytné záruky, zejména záruky týkající se dodržování práva na obhajobu, jakož i dodržování zásady kontradiktornosti, a –        je s to předtím tuto sankci podrobit účinnému soudnímu přezkumu. Podpisy *      Jednací jazyk: italština.