C-428/23

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

9. července 2026(*) „ Řízení o předběžné otázce – Vnitřní trh – Hospodářská soutěž – Profesionální fotbal – Článek 101 odst. 1 SFEU – Zákaz kartelových dohod – Právní úprava národního fotbalového svazu – Nákup služeb od třetích osob, které nepatří do tohoto svazu – Činnost hráčských agentů – Omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nebo z hlediska důsledku – Výjimka ze zákazu uvedeného v čl. 101 odst. 1 SFEU – Dosah – Cíle sledované touto právní úpravou – Odůvodnění – Podmínky – Sledování legitimních cílů obecného zájmu – Nezbytnost – Přiměřenost“ Ve věci C‑428/23, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 13. června 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 11. července 2023, v řízení ROGON GmbH & Co. KG, MVI Management GmbH, DC proti Deutscher Fußball-Bund eV (DFB), SOUDNÍ DVŮR (pátý senát), ve složení: M. L. Arastey Sahún, předsedkyně senátu, J. Passer, E. Regan (zpravodaj), D. Gratsias, a B. Smulders, soudci, generální advokát: N. Emiliou, za soudní kancelář: D. Dittert, vedoucí oddělení, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. února 2025, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za ROGON GmbH & Co. KG, MVI Management GmbH a DC: T. Bernhard, A. Fritzsche, S. Kirchgeßner a C. von Köckritz, Rechtsanwälte, –        za Deutscher Fußball-Bund eV (DFB): D. Bischoff a M. Stopper, Rechtsanwälte, –        za německou vládu: J. Möller a R. Kanitz, jako zmocněnci, –        za francouzskou vládu: R. Bénard a T. Lechevallier, jako zmocněnci, –        za Evropskou komisi: S. Baches Opi, B. Cullen a G. Meeßen, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 15. května 2025, vydává tento Rozsudek 1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 101 odst. 1 SFEU. 2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi ROGON GmbH & Co. KG, MVI Management GmbH a DC na straně jedné a Deutscher Fußball-Bund eV (DFB), který je německým fotbalovým svazem (dále jen „DFB“) na straně druhé ve věci legality právní úpravy přijaté uvedeným svazem v oblasti činnosti hráčských agentů. Právní rámec 3        V článku 101 odst. 1 SFEU je stanoveno: „S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které: a)      přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky; b)      omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice; c)      rozdělují trhy nebo zdroje zásobování; d)      uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži; e)      podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 4        DFB je zastřešující organizací, která sdružuje 27 německých fotbalových asociací, mezi nimi zejména Deutsche Fußball Liga eV (DFL), která je německou fotbalovou ligou (dále jen „DFL“). Má více než 25 000 klubů a více než 7 milionů členů. 5        ROGON je poradenskou společností pro profesionální fotbalisty a mladé talenty v Německu, která byla založena DC. MVI Management je právnickou osobou založenou podle rakouského práva, jejíž činnost spočívá rovněž v umísťování hráčů. 6        V souladu s § 16a stanov DFB zajišťuje pořádání sportovních soutěží v obou nejvyšších profesionálních ligách DFL, která je sdružením klubů účastnících se těchto dvou profesionálních lig. 7        Kluby účastnící se mistrovství spolkové ligy nebo druhé německé ligy jsou jakožto řádní členové DFL povinny dodržovat stanovy DFB a závazná pravidla, která přijala. Aby mohli hráči hrát ve spolkové lize nebo ve druhé německé lize, musí s DFL uzavřít licenční smlouvu, která je zavazuje dodržovat pravidla stanovená DFB. DFB jakožto člen Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) podléhá pravidlům této federace a je povinen dodržovat její rozhodnutí. 8        DFB přijal Reglement für Spielervermittlung (pravidla upravující činnosti hráčských agentů, dále jen „RfSV“), která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2015. Tato pravidla se vztahují na kluby a hráče, kteří jsou povinni je dodržovat. RfSV upravují využití služeb agenta ze strany hráčů a klubů za účelem uzavření smluv pro profesionální hráče a dohod o přestupech. RfSV ukládají mimo jiné: –        povinnost agentů se registrovat (§ 2 bod 3 a § 3 body 2 a 3); –        předložení prohlášení agenta, jímž se agent podřizuje různým stanovám, pravidlům a řádům FIFA, DFB a DFL, včetně podřízení se jurisdikci DFB (§ 2 bod 2 a § 3 body 2 a 3, jakož i přílohy 1 a 2); –        další povinnost zaregistrovat fyzickou osobu při registraci právnické osoby (příloha 2), –        zákaz, aby měl agent při zprostředkování příchodu hráče podíl na budoucích výnosech klubu z přestupu (§ 7 bod 3); –        zákaz provize za služby agenta při zprostředkování pro nezletilého (§ 7 bod 7); –        povinnost zveřejnit odměny a platby hráčským agentům (§ 6 bod 1) a –        sankce v případě porušení povinností, které ukládá (§ 9). 9        Dne 12. ledna 2018 předala Deutsche Fußball Liga GmbH (DFL GmbH), dceřiná společnost 100% vlastněná DFL, oběžník č. 62 určený vedoucím klubů a kapitálových společností spolkové ligy a druhé německé ligy, aby je informovala mimo jiné o ustanoveních použitelných na hráčské agenty zmocněné kluby pro případ dohody o zprostředkování odchodu. Tento oběžník zejména zdůrazňoval, že odměna agentů může být sjednána buď formou jednorázové paušální platby, nebo ve formě odstupňované odměny spojené s poplatkem za přestup, jehož bylo dosaženo v rámci zprostředkování odchodu, s vyloučením jakékoli odměny vypočtené na základě procentního podílu tohoto poplatku. 10      Žalobci v původním řízení podali k Landgericht Frankfurt am Main (Zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo) žalobu, kterou brojili proti některým povinnostem stanoveným v RfSV, přičemž se dovolávali zejména zákazu protiprávních kartelových dohod. 11      Vzhledem k tomu, že uvedený soud této žalobě vyhověl pouze částečně, se žalobci v původním řízení proti jeho rozsudku odvolali k Oberlandesgericht Frankfurt am Main (Vrchní zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo), který zaprvé uložil DFB, aby ukončil praxi, podle níž agenti hráčů mohou být registrováni pouze za podmínky, že se podrobí ustanovením FIFA, DFB a DFL upravujícím výkon činnosti hráčských agentů, a zadruhé zakázal DFB nebo jakémukoli jinému pořadateli zápasů v rámci fotbalové ligy omezit možnost klubů sjednávat vzorce pro výpočet provizí placených hráčským agentům, které se zakládají na procentuálním podílu z příjmů z dalšího přestupu. Posledně uvedený soud ve zbývající části odvolání, jakož i vzájemné odvolání DFB, zamítl. 12      Žalobci v původním řízení a DFB podali k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), který je předkládajícím soudem, opravné prostředky „Revision“ proti rozsudku Oberlandesgericht Frankfurt am Main (Vrchní zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem) s cílem dosáhnout v jejich případě odstranění zbývajících povinností a v případě DFB zamítnutí opravného prostředku. 13      Předkládající soud se přiklání k názoru, že pravidla stanovená RfSV vedou k omezení, které může narušit hospodářskou soutěž mezi podniky usazenými v různých členských státech. Tato pravidla se sice netýkají přímo hráčských agentů, ale jsou určena klubům a hráčům. Nicméně vzhledem k tomu, že kluby patří mezi žadatele o služby poskytované agenty, mají taková pravidla za následek omezení svobody hospodářské činnosti. 14      Vyvstává však otázka, zda tato pravidla splňují podmínky k tomu, aby se na ně nevztahoval článek 101 SFEU, které vyplývají z výkladu tohoto článku 101 podaného Soudním dvorem v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492), a zda tedy spadají pod výjimku. 15      Tato výjimka přitom byla uplatněna pouze ve specifických případech, které se týkají výlučně zaprvé pravidel přijatých profesními svazy na právním základě a entitou, které byla výslovně svěřena regulační pravomoc, a zadruhé, pokud jde o Mezinárodní olympijský výbor a sportovní svazy, pravidel týkajících se organizace sportovní činnosti nebo průběhu soutěží, které všechna spadala do vlastní pravomoci svazů upravovat své vnitřní vztahy. 16      Kromě toho podle části právní nauky není tato výjimka použitelná, pokud dotčená právní úprava upravuje trhy, které se přímo netýkají sportovní soutěže jako takové, a pokud se týká činnosti podniků, které nejsou členy dotyčného sportovní svazu. Podle jiné části této právní nauky se však uvedená výjimka uplatní, pokud lze prokázat jakoukoli věcnou souvislost mezi dotčenou právní úpravou a organizací, jakož i řádným průběhem sportovní soutěže. 17      V projednávané věci se sice RfSV vztahují na kluby a hráče, nicméně týkají se rovněž hráčských agentů, kteří nejsou členy DFB. Toto pravidla tak vyvolávají účinky na trhu, který předchází sportovní činnosti, takže omezení hospodářské soutěže, která obsahují, nemohou být odůvodněna pouze autonomií sportovních svazů. 18      Judikatura Soudního dvora přitom neumožňuje jednoznačně vyvodit, zda se v takové situaci na právní úpravu, která citelně omezuje svobodu jednání hospodářských subjektů, které nejsou členy svazu, na trhu, nemusí vztahovat zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU na základě judikatury vycházející z rozsudků ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492). 19      Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1)      Použijí se na předpisy vydané sportovním svazem, které jsou určeny pro členy svazu a upravují využívání služeb poskytovaných [třetími] podniky, které nejsou členy tohoto svazu, na trhu, který předchází [jeho] činnosti, zásady formulované Soudním dvorem [...] v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), [jakož i] ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492), podle nichž je při uplatňování zákazu kartelových dohod nutno –        zohlednit celkový kontext, ve kterém bylo dotčené rozhodnutí přijato nebo v němž vyvolává účinky, a zejména [...] cíle [které sleduje]; –        a dále přezkoumat, zda jsou omezující účinky na hospodářskou soutěž, které z tohoto rozhodnutí vyplývají, nezbytné pro dosažení uvedených cílů –        a zda jsou vzhledem k těmto cílům přiměřené [...]? 2)      V případě kladné odpovědi na první otázku: musí se tedy [tyto zásady] použít na všechna pravidla uvedená v těchto předpisech, nebo je nezbytné vzít v úvahu obsahová kritéria, jako je například bližší nebo vzdálenější souvislost jednotlivých pravidel se sportovní činností svazu?“ K předběžným otázkám K první otázce 20      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že výjimka z použití tohoto ustanovení na omezení hospodářské soutěže sledující legitimní cíl obecného zájmu, jak ji vyvodil Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492), se může vztahovat na právní úpravu přijatou sportovním svazem, která je sice určena jeho členům, avšak zároveň upravuje využívání služeb třetích podniků, které nepatří do tohoto svazu. 21      Úvodem je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že výkon sportu představuje hospodářskou činnost, vztahují se na něj ustanovení unijního práva použitelná na takovou činnost (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 83 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 29). 22      Pouze některá zvláštní pravidla, která byla přijata výlučně z jiných než hospodářských důvodů a týkají se záležitostí, které jsou v zájmu pouze sportu jako takového, je třeba považovat za pravidla, která stojí mimo jakoukoli hospodářskou činnost. Tak je tomu zvláště v případě pravidel týkajících se vyloučení zahraničních hráčů ze složení družstev, která se účastní soutěží mezi družstvy reprezentujícími svou zemi, nebo stanovení kritérií pro výběr sportovců, kteří se účastní soutěží individuálně (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 84 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 30). 23      S výjimkou těchto zvláštních pravidel spadají pravidla, která sportovní asociace přijímají, a v širším rozsahu jednání těchto asociací do působnosti ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se práva hospodářské soutěže, pokud jsou splněny podmínky pro použití těchto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 87 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 31). 24      V tomto ohledu není právní úprava dotčená v původním řízení součástí pravidel, na která by bylo možné uplatnit výjimku uvedenou v bodě 22 tohoto rozsudku, v souvislosti s níž Soudní dvůr opakovaně připomněl, že musí zůstat omezena na vlastní cíl, a nelze se jí tedy dovolávat pro vyloučení veškeré sportovní činnosti z působnosti ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se unijního práva hospodářské soutěže (obdobně viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 89 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 32). 25      Jak totiž vyplývá z informací poskytnutých předkládajícím soudem, tato právní úprava je určena nejen přímo klubům a hráčům tím, že upravuje podmínky, za kterých mohou tyto kluby a hráči využívat služby hráčských agentů, ale týká se rovněž nepřímo těchto agentů tím, že jim ukládá určité povinnosti, které musí dodržovat, když zastupují uvedené kluby a hráče v rámci určitých transakcích. Ovšem, jelikož taková činnost představuje poskytování služeb za úplatu a týká se umísťování sportovců, musí být kvalifikována jako hospodářská činnost. 26      Pokud jde konkrétně o použitelnost článku 101 SFEU, je třeba připomenout, že toto ustanovení se použije pouze na „dohodu mezi podniky“, „rozhodnutí sdružení podniků“ nebo „jednání ve vzájemné shodě“. 27      Podle ustálené judikatury je podnikem pro účely použití ustanovení unijního práva v oblasti hospodářské soutěže každá entita vykonávající hospodářskou činnost spočívající v nabízení výrobků nebo poskytování služeb na daném trhu, a to nezávisle na právním postavení této entity či výdělečné povaze cíle, který sleduje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. března 2022, GVN v. Komise, C‑666/20 P, nezveřejněný, EU:C:2022:225, bod 69, jakož i ze dne 13. října 2022, Baltijas Starptautiskā Akadēmija a Stockholm School of Economics in Riga, C‑164/21 a C‑318/21, EU:C:2022:785, bod 68). 28      Článek 101 odst. 1 SFEU se tedy vztahuje na každou entitu, pokud vykonává hospodářskou činnost, která musí být za tímto účelem kvalifikována jako „podnik“, včetně všech entit, které jsou zřízeny ve formě sdružení, jejichž účelem je podle jejich stanov organizace a kontrola určitého sportu, pokud vykonávají hospodářskou činnost v souvislosti s tímto sportem. Kromě toho se toto ustanovení použije rovněž na každou entitu, která může být kvalifikována jako „sdružení podniků“, i když nutně není podnikem, neboť sdružuje hospodářské subjekty působící na tomto trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, body 112 až 114). 29      Je pravda, že právní úprava vydaná profesní organizací nebo svazem musí být považována za přijatou soukromoprávním sdružením nebo subjektem, který nejedná jako sdružení podniků, ale jako orgán veřejné moci, jedná-li tento svaz v rámci výkonu typických výsad veřejné moci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. ledna 2024, Lietuvos notarų rūmai a další, C‑128/21, EU:C:2024:49, body 61 a 71), nebo přinejmenším v rámci výkonu regulační pravomoci, která mu byla výslovně svěřena dotyčným členským státem, pokud existují indicie prokazující, že tato profesní organizace nebo svaz jsou povinny jednat za tímto účelem v obecném veřejném zájmu a pod účinnou kontrolou dotyčného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. prosince 2006, Cipolla a další, C‑94/04 a C‑202/04, EU:C:2006:758, bod 49; ze dne 4. září 2014, API a další, C‑184/13 až C‑187/13, C‑194/13, C‑195/13 a C‑208/13, EU:C:2014:2147, body 30 a 31, jakož i ze dne 18. ledna 2024, Lietuvos notarų rūmai a další, C‑128/21, EU:C:2024:49, body 72 až 75 a 81). 30      I v takových případech jsou totiž členské státy povinny dbát na to, aby takové profesní sdružení nebo organizace nepřijímaly právní úpravu, která by zbavila pravidla hospodářské soutěže použitelná na podniky užitečného účinku tím, že je podněcuje k dobrovolnému protisoutěžnímu jednání. Nic to však nemění na tom, že takto přijatá závazná ustanovení se jako taková vymykají použití práva hospodářské soutěže, jelikož nevyplývají z rozhodnutí přijatého entitou jednající jako podnik nebo sdružení podniků. 31      I když se tedy na některá pravidla přijatá profesním svazem na určitém právním základě nemusí použít právo hospodářské soutěže, jak zdůrazňuje předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je třeba zdůraznit, že to vyplývá ze skutečnosti, že s ohledem na existenci přenesení pravomocí, které má autor těchto pravidel, mohou být tato považována za přijatá svazem, který ačkoli musí být pro některé z činností kvalifikován jako podnik nebo sdružení podniků, nemůže být za takové považován, pokud v rámci přijímání uvedených pravidel vykonával regulační pravomoc, která mu byla výslovně svěřena dotyčným členským státem, nebo výsady typické pro veřejnou moc. 32      V projednávané věci z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že DFB sdružuje 27 německých fotbalových asociací, které za své členy počítají kluby vykonávající hospodářské činnosti spočívající v nabízení výrobků nebo služeb na různých trzích, jako jsou trhy se sportovními vstupenkami, sponzorstvím nebo prodejem značkového zboží. Lze tedy mít za to, že DFB působí na těchto trzích a na předcházejících trzích, jako jsou trhy náboru hráčů nebo trenérů nebo služeb agentů za účelem přestupu hráčů nebo profesionálních trenérů z jednoho klubu do druhého, v postavení sdružení podniků. 33      Kromě toho ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení byla formálně přijata v rámci výkonu typických výsad veřejné moci nebo přinejmenším v rámci regulační pravomoci svěřené DFB dotyčným členským státem. Naopak německá vláda, která byla v tomto ohledu dotázána na jednání, v podstatě uvedla, že DFB za tímto účelem nezískal žádné výslovné zmocnění ze strany německého zákonodárce. 34      Tato právní úprava tudíž může spadat do působnosti článku 101 SFEU. 35      Podle čl. 101 odst. 1 SFEU jsou veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, neslučitelné s vnitřním trhem. 36      V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že ne každá dohoda mezi podniky nebo ne každé rozhodnutí sdružení podniků či jednání ve vzájemné shodě, které omezuje svobodu jednání podniků, jež jsou stranami této dohody nebo se musí podřídit tomuto rozhodnutí, či se účastní tohoto jednání, spadají nezbytně pod zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU. Zkoumání hospodářského a právního kontextu, do něhož spadají některé z těchto dohod, rozhodnutí a jednání, totiž může vést zaprvé k závěru, že jsou odůvodněny sledováním jednoho nebo několika legitimních cílů obecného zájmu, které samy o sobě nejsou protisoutěžní, zadruhé že konkrétní prostředky použité k dosažení těchto cílů jsou skutečně nezbytné pro tento účel, a zatřetí, že i když se jeví, že inherentním důsledkem těchto prostředků je přinejmenším potenciální omezení nebo narušení hospodářské soutěže, tento inherentní důsledek nepřesahuje rámec toho, co je nezbytné, zvláště tím, že by vylučoval veškerou hospodářskou soutěž (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 183 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 91). 37      Tuto judikaturu však nelze použít v případě jednání, které se zdaleka neomezuje pouze na to, že jeho inherentním „důsledkem“ je přinejmenším potenciálně omezit hospodářskou soutěž tím, že omezují svobodu jednání určitých podniků, ale z hlediska této hospodářské soutěže vykazují stupeň škodlivosti odůvodňující závěr, že jeho samotným „účelem“ je ji vyloučit, omezit nebo narušit (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 186 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 92). 38      Kromě toho s ohledem na požadavek, podle kterého musí být dotčené chování nezbytné a přiměřené v užším smyslu, je třeba uvést, že přezkum tohoto požadavku vyžaduje nejprve určit, jak vyplývá z judikatury uvedené v bodě 36 tohoto rozsudku, zda jsou konkrétní prostředky, které jsou v daném případě použity ke sledování legitimního cíle obecného zájmu, způsobilé zaručit uskutečnění tohoto cíle, dále posoudit, zda je použití těchto prostředků nezbytné k dosažení uvedeného cíle, což znamená, že neexistují jiná opatření, která by byla za tímto účelem stejně účinná a zároveň méně omezovala hospodářskou soutěž, a konečně ověřit, zda omezující účinky vyvolané přijatými opatřeními nejsou nepřiměřené ve vztahu k takovému cíli, zejména vyloučením veškeré hospodářské soutěže na dotčeném trhu (rozsudek ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 98). 39      Avšak vzhledem k tomu, že judikatura připomenutá v bodě 36 tohoto rozsudku umožňuje, aby se na dohodu mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě nevztahoval zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, její použití na takovou právní úpravu přijatou sportovním svazem, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která upravuje využívání služeb třetích podniků, které nepatří k tomuto svazu, jeho členy, předpokládá předchozí ověření, zda jsou u takové právní úpravy splněny podmínky stanovené tímto ustanovením. 40      Přitom, aby tomu tak bylo, jak vyplývá z bodu 35 tohoto rozsudku, musí právní úprava zaprvé představovat dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě mezi několika podniky nebo rozhodnutí sdružení podniků, zadruhé musí být způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy a zatřetí jejím účelem nebo důsledkem musí být vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu. 41      Pokud jde o první z těchto podmínek, je třeba uvést, že chování, na které se tato podmínka může vztahovat, může mít různou povahu a může se projevovat v různých formách. 42      Konkrétně již měl Soudní dvůr za to, že rozhodnutí sdružení podniků, které spočívá v tom, že přijímá nebo provádí právní úpravu, která má přímý dopad na podmínky, za nichž je vykonávána hospodářská činnost podniků, které jsou přímo nebo nepřímo členy tohoto sdružení, může představovat takové „rozhodnutí sdružení podniků“ ve smyslu článku 101 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 118 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 4. října 2024, FIFA, C‑650/22, EU:C:2024:824, bod 119). 43      Právě s ohledem na rozhodnutí této povahy přitom předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby se vyjádřil k výkladu tohoto ustanovení, a sice k rozhodnutí, kterým národní sportovní svaz přijal a zavedl soubor pravidel, jejichž cílem je sice definovat právní režim použitelný na hráčské agenty, která ale nejsou bez dopadu na hospodářskou činnost, kterou vykonávají členové tohoto svazu, a sice fotbalové kluby. 44      Služby poskytované agenty totiž zaprvé představují vstupy pro podniky, jimiž jsou kluby, takže náklady těchto služeb mohou ovlivnit ziskovost těchto klubů. Zadruhé vzájemné soutěžní postavení uvedených klubů na různých trzích, na kterých působí, jako jsou trhy pro sportovní vstupenky, sponzorstvím nebo prodejem značkového zboží, závisí především na výkonnosti dosažené při účasti ve sportovních soutěžích, která je úzce vázána na složení týmů, na které agenti vykonávají určitý vliv. 45      Pokud jde o druhou podmínku uvedenou v bodě 40 tohoto rozsudku, která vyžaduje, aby dotčená dohoda mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy, je třeba uvést, že soukromoprávní právní úprava, která se vztahuje na celé území jediného členského státu, může tuto podmínku splňovat, jelikož má za následek posílení oddělování vnitrostátních trhů, čímž narušuje vzájemné hospodářské prolínání, které je zamýšlené Smlouvou o FEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. února 2002, Wouters a další, C‑309/99, EU:C:2002:98, bod 95, jakož i rozsudek ze dne 18. července 2013, Consiglio Nazionale dei Geologi, C‑136/12, EU:C:2013:489, bod 50). 46      I když v projednávaném případě může mít dotčená právní úprava hlavně dopad na vnitrostátní trh náboru hráčů, jelikož mezinárodní trh náboru hráčů je regulován FIFA, nic to nemění na tom, že tato právní úprava ovlivňuje především trh se službami agentů souvisejícími s prvním z těchto dvou trhů. Na posledně uvedeném trhu přitom mohou působit poskytovatelé služeb usazení v jiných členských státech, kteří mohou být z důvodu právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení odrazeni od nabízení služeb na vnitrostátním trhu. Taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která má za cíl regulovat činnost agentů, musí být považována za právní úpravu, která může ovlivnit obchod mezi členskými státy. 47      Pokud jde o třetí podmínku připomenutou v bodě 40 tohoto rozsudku, je třeba připomenout, že k tomu, aby bylo možné mít v daném případě za to, že na dohodu, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě dopadá zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, musí být v souladu se samotným zněním tohoto ustanovení prokázáno, že účelem tohoto jednání nebo jeho důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže (rozsudky ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 158 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 30. dubna 2026, CD Tondela a další, C‑133/24, EU:C:2026:361, bod 36). 48      I když v této souvislosti okolnost, že je právní úprava přijatá sportovním svazem určena jeho členům a zároveň upravuje využívání služeb třetích podniků, které nejsou členy tohoto svazu, sama o sobě zjevně nevylučuje, že účelem nebo důsledkem této právní úpravy může být vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, zda je účelem nebo důsledkem právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení zavedení takového omezení hospodářské soutěže. 49      Kromě toho k tomu, aby se použila judikatura připomenutá v bodě 36 tohoto rozsudku, je ještě třeba, aby byly splněny i podmínky pro použití uvedené v bodech 36 až 38 tohoto rozsudku. 50      Žádná z těchto podmínek však nemůže být vykládána v tom smyslu, že má výslovně nebo implicitně za následek, že z působnosti judikatury připomenuté v bodě 36 tohoto rozsudku jsou vyloučeny veškeré právní úpravy přijaté sportovním svazem, které jsou sice určeny členům tohoto svazu, ale zároveň upravují využívání služeb třetích podniků, které do tohoto svazu nepatří. 51      Nejprve je třeba uvést, že pouhá okolnost, že právní úprava přijatá sportovním svazem je určena jeho členům a zároveň upravuje využívání služeb třetích podniků, které do tohoto svazu nepatří, nemůže sama o sobě představovat vlastnost umožňující dospět k závěru, že tato právní úprava musí být spojena s formou koordinace mezi podniky, která musí být již ze své povahy považována za zvláště škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže v hospodářském a právním kontextu dotčeném ve věci v původním řízení. 52      Je totiž třeba připomenout, že pojem „omezení z hlediska účelu“ označuje jakoukoli dohodu mezi podniky, každé rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, které mají vlastnosti umožňující spojit je s určitou formou koordinace mezi podniky, která musí být již ze své povahy považována za škodlivou pro řádné fungování normální hospodářské soutěže v hospodářském a právním kontextu daném ve věci v původním řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Banco BPN v. BIC Português a další, C‑298/22, EU:C:2024:638, body 43, 45 a 46, jakož i citovaná judikatura). 53      Dále nelze mít za to, že taková vlastnost může vyloučit, že tato právní úprava může sledovat jeden nebo více legitimních cílů obecného zájmu, které samy o sobě nemají protisoutěžní povahu, nebo že může vyloučit, že je způsobilá dosáhnout takového cíle. 54      Kromě toho tato vlastnost nemůže sama o sobě bránit tomu, aby bylo konstatováno, že neexistují jiné prostředky, které by mohly stejně účinně dosáhnout dotčených cílů. 55      Konečně, pokud jde o posouzení přiměřenosti omezujících účinků vyvolaných s ohledem na sledovaný cíl nebo sledované cíle obecného zájmu v užším slova smyslu, je třeba uvést, že uvedenou vlastnost nelze jako takovou považovat za vlastnost, která vylučuje splnění této podmínky, jelikož zaprvé její dodržení závisí na povaze sledovaného cíle nebo cílů a zadruhé taková vlastnost nemůže sama o sobě odstranit veškerou hospodářskou soutěž na trhu, na kterém působí třetí dotčené podniky. 56      Z judikatury připomenuté v bodě 36 tohoto rozsudku ostatně nevyplývá, že k tomu, aby mohla být právní úprava odůvodněna na základě této judikatury, smí mít důsledky pouze ve vztahu k členům sdružení nebo svazu, který ji přijal. 57      Okolnost, že právní úprava přijatá takovým sdružením, jako je DFB, má určité účinky nejen vůči členům tohoto svazu nebo tohoto sdružení, ale rovněž vůči podnikům, které přestože jsou třetími osobami, udržují s uvedenými členy vztahy, se totiž může jevit jako nezbytná ke sledování jednoho nebo více legitimních cílů obecného zájmu, které samy o sobě nemají protisoutěžní povahu. 58      Tak tomu může být zejména v případě, kdy je sportovní svaz za účelem uskutečnění takových cílů nucen přijmout právní úpravu, která může mít důsledky pro ekosystém, který reguluje a kontroluje. 59      Jak přitom v podstatě zdůraznil generální advokát v bodě 65 svého stanoviska, v odvětví profesionálního a poloprofesionálního fotbalu musí různé kategorie hospodářských subjektů, jako jsou kluby, národní svazy, hráči a agenti, spolupůsobit a do určité míry spolupracovat, aby byla zajištěna životaschopnost odvětví a jeho přitažlivost pro fanoušky a diváky. Pokud by totiž konečné služby, jako jsou zápasy a turnaje, nebyly dostatečně atraktivní a nebyly řádně šířeny, všechny tyto různé kategorie hospodářských subjektů by tím byly negativně dotčeny. 60      Za těchto podmínek nelze mít za to, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, nesouvisí s cílem obecného zájmu spočívajícím v integritě sportovních soutěží pouze z toho důvodu, že má rovněž účinky na činnost hráčských agentů. 61      Lze ostatně uvést, že v jiných odvětvích činnosti již Soudní dvůr připustil, že judikatura připomenutá v bodě 36 tohoto rozsudku se může použít na právní úpravu přijatou organizací seskupující příslušníky určitého povolání, která se týká minimálních odměn splatných jejich klienty, pokud jsou splněny podmínky pro použití této judikatury (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 18. července 2013, Consiglio Nazionale dei Geologi, C‑136/12, EU:C:2013:489, body 53 a 54, jakož i ze dne 23. listopadu 2017, ČEZ Elektro Bulgaria a FrontEx International, C‑427/16 a C‑428/16, EU:C:2017:890, body 53 až 55). I když byla taková právní úprava určena členům dotyčné organizace, měla nicméně vliv i na jejich klienty, kteří byli třetími osobami ve vztahu k této organizaci. 62      Právní úprava přijatá sportovním svazem tedy nemůže být vyloučena z uplatnění judikatury připomenuté v bodě 36 tohoto rozsudku pouze z toho důvodu, že i když je určena svým členům, upravuje zároveň využívání služeb třetích podniků, které nepatří do tohoto svazu. Naproti tomu je třeba se konkrétně ujistit, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, zaprvé nemůže být kvalifikována jako dohoda mezi podniky nebo jako rozhodnutí sdružení podniků, jejímž cílem je omezení hospodářské soutěže, a zadruhé je odůvodněna sledováním legitimního cíle obecného zájmu, ve vztahu k němuž se jeví jako vhodná, nezbytná a přiměřená v úzkém slova smyslu. 63      V projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, zda dotčená právní úprava splňuje všechny podmínky pro použití této judikatury, jak byly připomenuty v bodech 36 až 38 tohoto rozsudku. 64      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že výjimka z použití tohoto ustanovení na omezení hospodářské soutěže sledující legitimní cíl obecného zájmu, kterou vymezil Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492), se může vztahovat na právní úpravu přijatou sportovním svazem, která je sice určena jeho členům, avšak zároveň upravuje využívání služeb třetích podniků, které nepatří do tohoto svazu, pokud tato právní úprava: –        byla přijata uvedeným svazem jednajícím za tímto účelem jako podnik nebo sdružení podniků a mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy; –        nemůže být kvalifikována jako dohoda mezi podniky nebo rozhodnutí sdružení podniků, jehož účelem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, a –        sleduje jeden nebo více legitimních cílů obecného zájmu, které nejsou samy o sobě protisoutěžní a jsou přiměřené sledování tohoto cíle nebo těchto cílů, což znamená zaprvé, že je způsobilá zajistit jejich uskutečnění, zadruhé, že nepřekračuje meze toho, co je v tomto směru nezbytné, že žádné méně omezující opatření neumožňuje dosáhnout uvedeného cíle nebo cílů stejně účinným způsobem, a zatřetí, že nevyvolává účinky na hospodářskou soutěž, které by byly nepřiměřené s ohledem na obecný zájem, který představuje dosažení téhož cíle nebo cílů, zejména vyloučením veškeré hospodářské soutěže. K druhé otázce 65      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se uplatní výjimka stanovená v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492), musí být podmínky, které se k ní vztahují, posouzeny s ohledem na každé z ustanovení dotčené právní úpravy, nebo zda je třeba zohlednit kritéria týkající se stupně vazby těchto různých ustanovení na organizaci a výkon sportovní činnosti svazu. 66      V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 38 tohoto rozsudku, judikatura připomenutá v bodě 36 tohoto rozsudku pro své použití vyžaduje existenci jednoho nebo více legitimních cílů obecného zájmu, jakož i vztah proporcionality mezi opatřeními stanovenými dotčenou právní úpravou na jedné straně a těmito cíli na straně druhé. 67      Vzhledem k tomu, že ustanovení téže právní úpravy mohou sledovat odlišné cíle nebo vyvolat odlišné účinky, je třeba v takovém případě provést samostatný přezkum přiměřenosti těchto různých ustanovení, či dokonce souboru ustanovení, která sledují odlišný cíl nebo mají odlišný účinek. 68      Naopak, jak v podstatě zdůraznil generální advokát v bodě 79 svého stanoviska, mohou existovat situace, kdy by bylo umělé rozdělit soubor ustanovení buď z důvodu jejich neoddělitelnosti, nebo proto, že některá z nich jsou ve vztahu k jiným ustanovením vedlejší. 69      Pokud jde o stupeň vazby jednotlivých ustanovení téže právní úpravy na organizaci a výkon dotčené činnosti nebo předmět činnosti svazu, který je přijal, není tento stupeň určující pro účely posouzení, zda podmínky použití judikatury připomenuté v bodě 36 tohoto rozsudku musí být posuzovány s ohledem na každé z ustanovení této právní úpravy, nebo s ohledem na soubor ustanovení, či dokonce na celou právní úpravu, která je stanoví. 70      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se musí použít výjimka stanovená v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492) nemusí být podmínky, které se k ní vážou, nutně posuzovány ve vztahu ke každému z ustanovení dotčené právní úpravy, ale ve vztahu k souboru ustanovení, která sledují samostatný cíl nebo mají samostatný účinek. K nákladům řízení 71      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: 1)      Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že výjimka z použití tohoto ustanovení na omezení hospodářské soutěže sledující legitimní cíl obecného zájmu, kterou vymezil Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492), se může vztahovat na právní úpravu přijatou sportovním svazem, která je sice určena jeho členům, avšak zároveň upravuje využívání služeb třetích podniků, které nepatří do tohoto svazu, pokud tato právní úprava –        byla přijata uvedeným svazem jednajícím za tímto účelem jako podnik nebo sdružení podniků a mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy; –        nemůže být kvalifikována jako dohoda mezi podniky nebo rozhodnutí sdružení podniků, jehož účelem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, a –        sleduje jeden nebo více legitimních cílů obecného zájmu, které nejsou samy o sobě protisoutěžní a jsou přiměřené sledování tohoto cíle nebo těchto cílů, což znamená zaprvé, že je způsobilá zajistit jejich uskutečnění, zadruhé, že nepřekračuje meze toho, co je v tomto směru nezbytné, že žádné méně omezující opatření neumožňuje dosáhnout uvedeného cíle nebo cílů stejně účinným způsobem, a zatřetí, že nevyvolává účinky na hospodářskou soutěž, které by byly nepřiměřené s ohledem na obecný zájem, který představuje dosažení téhož cíle nebo cílů, zejména vyloučením veškeré hospodářské soutěže. 2)      Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se musí použít výjimka stanovená v rozsudcích ze dne 19. února 2002, Wouters a další (C‑309/99, EU:C:2002:98), jakož i ze dne 18. července 2006, Meca-Medina a Majcen v. Komise (C‑519/04 P, EU:C:2006:492) nemusí být podmínky, které se k ní vážou, nutně posuzovány ve vztahu ke každému z ustanovení dotčené právní úpravy, ale ve vztahu k souboru ustanovení, která sledují samostatný cíl nebo mají samostatný účinek. Podpisy *      Jednací jazyk: němčina.