C-467/24

Plný text

null STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA ATHANASIOSE RANTOSE přednesené dne 16. července 2026(1) Věc C‑467/24 2Valorise Ham NV, 2Valorise Amel NV, 2Valorise NV, Luminus NV, EDF Belgium NV, ActiVent Wallonie NV, e-NosVents NV NV, CVLumiwind, Luminus Wind Together cv, Rouge Lux BVBA, Biospace CV, Federatie van de Belgische Elektriciteits- en Gasbedrijven, Organisatie voor Duurzame Energie Vlaanderen VZW, Wind4wallonia 2 NV, Electrabel NV, Eoly Energy NV proti Ministerraad [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Grondwettelijk Hof (Ústavní soud, Belgie)] „ Řízení o předběžné otázce – Vnitřní trh s elektřinou – Nařízení (EU) 2022/1854 – Intervence v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie – Strop pro tržní příjmy výrobců elektřiny využívajících určité zdroje energie – Článek 7 odst. 1 písm. e) – Paliva z biomasy (paliva z pevné nebo plynné biomasy) s výjimkou biomethanu – Výklad – Platnost ve světle článků 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie – Článek 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 písm. e), čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 2 – Použití stropu ve výši 180 eur za MWh vyrobené elektřiny na příjmy z prodeje elektřiny vyrobené z paliv z biomasy – Oprávnění nebo povinnost členských států stanovit vyšší strop – Platnost ve světle článků 20 a 21 Listiny, zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání a povinnosti uvést odůvodnění – Článek 7 odst. 3 první věta – Oprávnění členských států nepoužít strop na zařízení na výrobu elektřiny s instalovanou kapacitou do 1 MW – Neexistence progresivní sazby nebo možnosti stanovit výjimku podle instalované kapacity dotyčného zařízení – Platnost ve světle článků 20 a 21 Listiny – Článek 6 odst. 1 – Odvod ve výši 100 % nadměrných příjmů – Platnost ve světle článku 17 Listiny – Článek 6 odst. 1 a článek 8 – Možnost členských států zavést strop nižší než 180 eur za MWh – Vnitrostátní právní předpis zavádějící strop ve výši 130 eur za MWh – Podmínky – Výklad – Platnost ve světle článků 16 a 17 Listiny – Článek 2 bod 5 a čl. 6 odst. 1 – Určení ‚tržních příjmů‘ – Vnitrostátní právní úprava stanovící použití nevyvratitelných nebo částečně vyvratitelných domněnek – Rozlišení mezi výrobci elektřiny z jaderné energie a výrobci elektřiny z jiných zdrojů – Výklad – Platnost ve světle článků 17, 20 a 21 Listiny – Článek 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) – Zastropování příjmů použité na dřívější datum, než jaké stanoví nařízení 2022/1854 – Výklad – Platnost ve světle zásad právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, zákazu zpětné účinnosti a energetické solidarity, jakož i článku 17 Listiny – Zachování účinků vnitrostátního právního předpisu, u něhož byla konstatována neslučitelnost s unijním právem – Podmínky“ I.      Úvod 1.        Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Grondwettelijk Hof (Ústavní soud, Belgie), se v podstatě týká výkladu a platnosti určitých ustanovení nařízení (EU) 2022/1854(2), a to jak ve světle článků 16, 17, 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), tak ve světle zásad energetické solidarity, právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a zákazu zpětné účinnosti aktů Unie, jakož i povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 296 SFEU.

2. Tato žádost byla podána v rámci šesti žalob směřujících k úplnému nebo částečnému zrušení vnitrostátního právního předpisu zavádějícího strop pro tržní příjmy dosažené některými výrobci elektřiny, které byly u předkládajícího soudu spojeny a které podalo několik podniků působících v Belgii v odvětví energetiky (dále jen „žalobci v původním řízení“)(3) proti Ministerraad (Rada ministrů, Belgie).

3. Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na analýzu první až osmé, desáté, dvanácté, čtrnácté a patnácté předběžné otázky. Tyto otázky v podstatě poukazují na dosud neřešené problémy týkající se výkladu a platnosti určitých ustanovení nařízení 2022/1854, kterým byl na období od 1. prosince 2022 do 30. června 2023 zaveden mimořádný nástroj spočívající v zastropování tržních příjmů některých výrobců elektřiny, jehož účelem je regulovatt a přerozdělovat nadměrné příjmy s cílem zmírnit dopady mimořádného zvýšení cen energie způsobeného zejména válkou na Ukrajině. Předkládající soud se konkrétně dotazuje na působnost tohoto nástroje, a to zejména na rozsah jeho použití a na podmínky, za nichž jej členské státy mohou uplatňovat, a rovněž na slučitelnost tohoto nástroje s určitými ustanoveními Listiny a s některými obecnými zásadami unijního práva. Dále upozorňuje na otázku zachování časových účinků vnitrostátního právního předpisu, na jehož základě se uvedený nástroj uplatňuje, pro případ, že by byla konstatována jeho neslučitelnost s unijním právem.

4. Toto řízení o předběžné otázce, které je součástí celé řady věcí projednávaných v nedávné době před Soudním dvorem(4), je pro Soudní dvůr nejen příležitostí k tomu, aby dále upřesnil svou judikaturu týkající se výkladu nařízení 2022/1854, ale i k tomu, aby se vůbec poprvé vyjádřil k platnosti některých ustanovení tohoto nařízení, jež má podobu mimořádného a dočasného nástroje přijatého za podmínek bezprecedentní energetické krize. II.    Právní rámec A.      Unijní právo 5.        V bodech 6, 11, 23 až 25, 27 až 30, 32 až 34, 37, 40 až 42 a 46 odůvodnění nařízení 2022/1854 je uvedeno: „(6)      Proto je nutná rychlá a koordinovaná reakce na úrovni Unie. Uplatnění intervence v mimořádné situaci by umožnilo dočasně zmírnit riziko, že ceny elektřiny a náklady na elektřinu pro konečné zákazníky dosáhnou ještě méně udržitelné úrovně a že členské státy přijmou nekoordinovaná vnitrostátní opatření, která by mohla ohrozit bezpečnost dodávek na úrovni Unie a představovat další zátěž pro průmysl a spotřebitele v Unii. V duchu solidarity mezi členskými státy je během zimní sezóny 2022–23 zapotřebí koordinovaného úsilí členských států s cílem zmírnit dopad vysokých cen energie a zajistit, aby současná krize nevedla k trvalému poškození spotřebitelů a ekonomiky, a zároveň zachovat udržitelné veřejné finance [...]. [...] (11)      Nekoordinované stropy pro tržní příjmy z elektřiny vyrobené výrobci s nižšími mezními náklady, jako jsou výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, jaderné energie a hnědého uhlí (dále jen ‚inframarginální výrobci elektřiny‘), mohou vést k podstatným narušením mezi výrobci v Unii, neboť výrobci soutěží v celé Unii na propojeném trhu s elektřinou. Závazek ke společnému celounijnímu stropu pro tržní příjmy inframarginálních výrobců elektřiny by měl umožnit, aby se takovým narušením zabránilo. [...] [...] (23)      Na denním velkoobchodním trhu se nejdříve prodává elektřina z nejméně drahých elektráren, ale cena pro všechny účastníky trhu je stanovena podle poslední elektrárny potřebné k pokrytí poptávky, totiž elektrárny s nejvyššími mezními náklady, když se trh zúčtuje. [...] (24)      Vzhledem k úloze ceny na denním trhu jakožto referenční ceny pro další velkoobchodní trhy s elektřinou a ke skutečnosti, že zúčtovací cenu dostávají všichni účastníci trhu, zaznamenávaly technologie s výrazně nižšími mezními náklady od ruské vojenské agrese proti Ukrajině v únoru 2022 trvale vysoké příjmy, které značně převýšily jejich očekávání při rozhodování o investici. (25)      V situaci, kdy jsou spotřebitelé vystaveni extrémně vysokým cenám, které rovněž poškozují ekonomiku Unie, je nezbytné dočasně omezit mimořádné tržní příjmy výrobců s nižšími mezními náklady tím, že se zavede strop pro tyto tržní příjmy, jichž bylo dosaženo prodejem elektřiny v Unii. [...] (27)      Úroveň, na níž jsou tržní příjmy zastropovány, by neměla ohrozit schopnost výrobců, na něž se vztahuje, včetně výrobců energie z obnovitelných zdrojů, získat zpět své investiční a provozní náklady, a měla by zachovat a stimulovat budoucí investice do kapacity potřebné pro dekarbonizovanou a spolehlivou elektroenergetickou soustavu. Strop pro tržní příjmy, který je jednotný po celé Unii, je nejvhodnější pro zachování fungování vnitřního trhu s elektřinou [...]. (28)      Zatímco příležitostná a krátkodobá maxima cen lze považovat za běžný rys trhu s elektřinou a mohou být užitečná pro některé investory k navrácení jejich výrobních investic, extrémní a trvalý nárůst cen pozorovaný od února 2022 se od běžné tržní situace s občasnými maximy cen výrazně liší. Strop pro tržní příjmy by proto neměl být stanoven pod přiměřenými očekáváními účastníků trhu, pokud jde o průměrnou úroveň cen elektřiny v hodinách, během nichž byla poptávka po elektřině nejvyšší, před útočnou válkou Ruska proti Ukrajině. V posledních desetiletích se až do února 2022 výrazně a soustavně počítalo s průměrnými nejvyššími cenami na velkoobchodním trhu s elektřinou pod 180 [eur] za MWh v celé Unii, navzdory rozdílům v cenách elektřiny mezi regiony v Unii. Vzhledem k tomu, že počáteční investiční rozhodnutí účastníků trhu bylo přijato na základě očekávání, že ceny budou v průměru nižší než tato úroveň v době špičky, představuje zastropování tržních příjmů na úrovni 180 [eur za] MWh úroveň výrazně vyšší, než byla tato původní očekávání trhu. Ponecháním takové marže u ceny, jakou by investoři mohli rozumně očekávat, je nezbytné zajistit, aby strop pro tržní příjmy neodporoval počátečnímu posouzení ziskovosti investic. (29)      Strop pro tržní příjmy ve výši 180 [eur] na MWh je navíc, včetně přiměřené marže, stále vyšší než stávající celkové měrné náklady na výrobu energie [LCOE (levelised cost of electricity)] u příslušných výrobních technologií, takže výrobcům, na něž se vztahuje, dovoluje pokrýt investice i provozní náklady. Vzhledem k tomu, že toto zastropování tržních příjmů ponechává mezi přiměřenými celkovými měrnými náklady na výrobu energie a stropem pro tržní příjmy značnou rezervu, nelze očekávat, že by narušilo investice do nových infrastrukturních kapacit. (30)      [...][M]ěly by být zastropovány [...] tržní příjmy [...]. Bez ohledu na smluvní formu, v níž může obchod s elektřinou probíhat, by se zastropování tržních příjmů mělo vztahovat pouze na realizované tržní příjmy. [...] [...] (32) Zastropování tržních příjmů by se mělo týkat technologií, jejichž mezní náklady jsou nižší než stanovený strop pro tržní příjmy, tedy například větrné, solární, jaderné energie nebo energie z hnědého uhlí. (33)      Zastropování tržních příjmů by se nemělo týkat technologií s vysokými mezními náklady, které souvisejí s cenou vstupu nezbytného k výrobě elektřiny, tedy například plynových a černouhelných elektráren, neboť jejich provozní náklady by byly výrazně nad úrovní stropu pro tržní příjmy a jeho uplatnění by ohrozilo jejich ekonomickou životaschopnost. Aby byly zachovány pobídky k celkovému snížení spotřeby plynu, nemělo by se zastropování tržních příjmů vztahovat ani na technologie, které přímo konkurují plynovým elektrárnám, aby se elektroenergetické soustavě zajistila flexibilita [...]. (34)      Zastropování tržních příjmů by se nemělo týkat technologií, které jako vstup využívají náhražek zemního plynu, například biometan, aby nebyla ohrožena konverze stávajících plynových elektráren, která je v souladu s cíli REPowerEU [...][(5)]. [...] (37) Aby bylo zajištěno účinné prosazování stropu pro tržní příjmy, měli by výrobci, zprostředkovatelé a relevantní účastníci trhu poskytovat nezbytné údaje příslušným orgánům členských států a tam, kde je to vhodné, provozovatelům soustav a nominovaným organizátorům trhu s elektřinou. Vzhledem k velkému počtu jednotlivých transakcí, u nichž musí příslušné orgány členských států zajistit prosazování stropu pro tržní příjmy, by tyto orgány měly mít možnost použít pro výpočet tohoto stropu přiměřené odhady. [...] (40)      Vzhledem k tomu, že skladba výrobních zdrojů a nákladová struktura výroben elektřiny se v jednotlivých členských státech značně liší, měly by mít členské státy možnost, aby za určitých podmínek zachovaly nebo zavedly vnitrostátní krizová opatření. (41)      Členské státy by si [...] měly ponechat možnost dále omezit příjmy výrobců, na něž se vztahuje celounijní strop pro tržní příjmy [...]. (42) Aby se zajistila bezpečnost dodávek, měly by mít členské státy možnost stanovit vyšší strop pro tržní příjmy u výrobců, na které by se jinak vztahoval celounijní strop pro tržní příjmy, jsou-li jejich investiční a provozní náklady vyšší než tento celounijní strop. [...] (46)      Členské státy by měly zajistit, aby nadměrné příjmy plynoucí ze zastropování tržních příjmů v odvětví elektřiny byly přeneseny na konečné odběratele elektřiny s cílem zmírnit dopad výjimečně vysokých cen elektřiny. Nadměrné příjmy by měly být přeneseny na zákazníky, a to domácnosti i společnosti, kteří jsou obzvláště silně zasaženi vysokými cenami elektřiny. [...].“ 6.        Článek 2 tohoto nařízení, který je nadepsán „Definice“, v bodě 5 upřesňoval: „Pro účely tohoto nařízení se [...] rozumí: [...] 5)      ‚tržními příjmy‘ realizovaný příjem, který výrobce obdrží výměnou za prodej a dodávku elektřiny v Unii, bez ohledu na smluvní formu, v níž k takové výměně dochází [...].“ 7.        Článek 6 uvedeného nařízení, který je nadepsán „Povinný strop pro tržní příjmy“, v odstavcích 1 až 3 stanovil: „1.      Tržní příjmy výrobců získané z výroby elektřiny ze zdrojů uvedených v čl. 7 odst. 1 jsou omezeny na nejvýše 180 [eur] na MWh vyrobené elektřiny.

2. Členské státy zajistí, aby byl strop pro tržní příjmy zaměřen na veškeré tržní příjmy výrobců [...].

3. Členské státy zavedou účinná opatření, aby zabránily obcházení povinností výrobců podle odstavce 2. [...]“ 8.        Článek 7 téhož nařízení, který je nadepsán „Uplatnění stropu pro tržní příjmy na výrobce elektřiny“, stanovil v odstavcích 1, 3 a 5: „1.      Strop pro tržní příjmy stanovený v článku 6 se vztahuje na tržní příjmy získané z prodeje elektřiny vyrobené z těchto zdrojů: a)      větrná energie; b)      solární energie (termální a fotovoltaická); c)      geotermální energie; d)      vodní energie bez využití přehradní nádrže; e)      paliva z biomasy (paliva z pevné nebo plynné biomasy), s výjimkou biomethanu; f)      odpady; g)      jaderná energie; h)      hnědé uhlí; i)      produkty ze surové ropy; j)      rašelina. [...]

3. Členské státy mohou zejména v případech, kdy uplatnění stropu pro tržní příjmy stanoveného v čl. 6 odst. 1 vede k významné administrativní zátěži, rozhodnout, že se uvedený strop nevztahuje na výrobce vyrábějící elektřinu pomocí výrobních zařízení s instalovanou kapacitou do 1 MW. [...] [...]

5. Členské státy mohou rozhodnout, že se strop pro tržní příjmy vztahuje pouze na 90 % tržních příjmů přesahujících strop pro tržní příjmy stanovený v čl. 6 odst. 1.“ 9.        Článek 8 nařízení 2022/1854, který je nadepsán „Vnitrostátní krizová opatření“, stanovil: „1.      Členské státy mohou: a)      zachovat nebo zavést opatření, která dále omezují tržní příjmy výrobců vyrábějících elektřinu ze zdrojů uvedených v čl. 7 odst. 1, včetně možnosti rozlišovat mezi technologiemi [...]; b)      stanovit vyšší strop pro tržní příjmy u výrobců vyrábějících elektřinu ze zdrojů uvedených v čl. 7 odst. 1, přesahují-li jejich investice a provozní náklady maximální výši stanovenou v čl. 6 odst. 1; [...]

2. Opatření uvedená v odstavci 1 v souladu s tímto nařízením: a)      musí být přiměřená a nediskriminační; b)      nesmějí ohrožovat investiční signály; c)      musí zajistit pokrytí investic a provozních nákladů; d)      nesmějí narušovat fungování velkoobchodních trhů s elektřinou, a zejména ovlivňovat žebříček nabídkových cen a tvorbu cen na velkoobchodním trhu; e)      musí být v souladu s právem Unie.“ 10.      Článek 22 tohoto nařízení, který byl nadepsán „Vstup v platnost a použitelnost“, stanovil: „1.      Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. 2.      [...] toto nařízení [se použije] do dne 31. prosince 2023; avšak: [...] c)      články 6, 7 a 8 se použijí od 1. prosince 2022 do 30. června 2023; [...]“ B.      Belgické právo 11.      Článek 2 loi relative à l’organisation du marché de l’électricité (zákon o organizaci trhu s elektřinou) ze dne 29. dubna 1999(6), ve znění pozměňovacího zákona, kterým se zavádí strop pro tržní příjmy výrobců elektřiny(7), ze dne 16. prosince 2022, který je použitelný na spor v původním řízení (dále jen „zákon ze dne 16. prosince 2022“), stanovil, že tento zákon zajišťuje „částečné provedení [nařízení 2022/1854]“.

12. V článku 22b tohoto zákona bylo stanoveno: „1.      Tento článek zavádí strop pro tržní příjmy výrobců elektřiny prostřednictvím odvodu ve prospěch státu z nadměrných příjmů dosažených v období od 1. srpna 2022 do 30. června 2023 poplatníky odvodu uvedenými v odstavci 2.

2. Odvod jsou povinni uhradit: 1)      každá fyzická nebo právnická osoba, která během období uvedeného v odstavci 1 dodávala elektřinu do přenosové soustavy, soustavy s přenosovou funkcí, do (uzavřené) distribuční soustavy, uzavřené průmyslové soustavy, železniční trakční sítě nebo přímé linky, a to prostřednictvím zařízení na výrobu elektřiny umístěného v Belgii, které využívá jednu z technologií uvedených v čl. 7 [odst. 1] nařízení [2022/1854] s minimální instalovanou kapacitou 1 MW; 2)      každý provozovatel jaderného zařízení [...]; 3)      každá přispívající společnost [...]; 4)      každý vlastník jaderné elektrárny uvedené v článku 4/1 loi du 31 janvier 2003 sur la sortie progressive de l’énergie nucléaire a des fins de production industrielle d’électricité (zákon ze dne 31. ledna 2003 o postupném odklonu od jaderné energie pro účely průmyslové výroby elektřiny)[(8)]. [...]

3. Odvod, který je povinen hradit poplatník odvodu uvedený v odstavci 2, se rovná 100 % nadměrných příjmů. Nadměrné příjmy představují kladný rozdíl mezi tržními příjmy a stropem tržních příjmů stanoveným v souladu s odstavcem 4, vypočítanými pro každou transakci prodeje elektřiny v MWh dodané během období uvedeného v odstavci 1 a za každé zařízení na výrobu elektřiny umístěné v Belgii, které využívá některou z technologií uvedených v čl. 7 [odst. 1] nařízení [2022/1854] s minimální instalovanou kapacitou 1 MW. [...]

4. Strop pro tržní příjmy činí 130 eur za MWh elektřiny. [...] Pro zařízení vyrábějící elektřinu z pevných nebo plynných paliv z biomasy činí strop pro tržní příjmy odchylně od prvního pododstavce 180 eur za MWh elektřiny. [...]“ 13.      Podle čl. 22b odst. 5 prvního pododstavce výše uvedeného zákona se „tržními příjmy“ rozumí příjmy realizované dotyčnými výrobci elektřiny z každé transakce výměnou za prodej a dodávku elektřiny v průběhu období uvedeného v odstavci 1 tohoto článku(9).

14. Druhý pododstavec tohoto odstavce 5 zaváděl několik různých domněnek, na základě nichž měly být u jednotlivých kategorií dotyčných zařízení na výrobu elektřiny určovány tržní příjmy. Body 1 a 2 tohoto pododstavce stanovily nevyvratitelné domněnky použitelné na jaderné elektrárny. Body 3 až 5 tohoto pododstavce zaváděly dále vyvratitelné domněnky, které jsou použitelné: na zařízení, která nejsou uvedena v bodech 1 a 2 téhož pododstavce a jejichž výroba je pokryta smlouvou o nákupu elektřiny (bod 3 druhého pododstavce výše uvedeného odstavce 5); na zařízení, která nejsou uvedena v bodech 1, 2 a 3 tohoto pododstavce, na která se nevztahuje mechanismus podpory výroby, nebo na která se vztahuje mechanismu podpory výroby, jehož výše nezávisí na vývoji ceny elektřiny, nebo na která se vztahuje mechanismus podpory výroby, jehož výše závisí na vývoji ceny elektřiny za období tří let (bod 4 výše uvedeného pododstavce); jakož i na všechna ostatní zařízení, která nejsou uvedena v bodech 1 až 4 téhož pododstavce (bod 5 druhého pododstavce téhož odstavce 5). Podle bodu 6 tohoto pododstavce mohli výrobci, na které se vztahovaly vyvratitelné domněnky stanovené v bodech 3 až 5, tyto domněnky vyvrátit tím, že prokázaly, že skutečně dosažené tržní příjmy se lišily od příjmů určených na základě těchto domněnek, za podmínky, že předložili tento důkaz za celý svůj výrobní park. Výše uvedené domněnky však mohly být vyvráceny pouze při splnění následujících domněnek: „a)      prodej a nákup elektřiny v rámci vertikálně integrovaného podniku nebo mezi podniky, z nichž jeden je ovládán nebo částečně vlastněn druhým podnikem, se pro účely použití tohoto článku považují za uskutečněné na základě ceny odpovídající tržní ceně v den transakce za období dodávky, kterého se transakce týká, jak je zveřejněna na platformě, na které jsou obchodovány bloky elektrické energie, fungující v Belgii; b)      každý objem vyrobené a prodané elektřiny, který však nebyl prodán forwardově, se považuje za prodaný za referenční tržní cenu; c)      každý forwardový prodej elektřiny představuje transakci definovanou datem obchodu, cenou a objemem; d)      objem elektřiny prodaný na denním trhu se považuje za předmět transakce za každou dobu dodávky v délce jedné hodiny.“ III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem 15.      Podáními došlými ve dnech 21. a 22. června 2023 kanceláři Grondwettelijk Hof (Ústavní soud), který je předkládajícím soudem, podaly žalobkyně v původním řízení tomuto soudu své žaloby směřující k úplnému nebo částečnému zrušení zákona ze dne 16. prosince 2022. Těchto šest věcí zahájených u uvedeného soudu bylo spojeno do jediného řízení. 16.      2Valorise a další tvrdí na podporu svých žalob v podstatě to, že článek 5 zákona ze dne 16. prosince 2022 je v rozporu s článkem 8 nařízení 2022/1854, neboť zavádí strop ve výši 180 eur za MWh pro podniky vyrábějící elektřinu z odpadu z biomasy i pro podniky vyrábějící elektřinu z jiných paliv, přestože prvně jmenované podniky mají vyšší investiční a provozní náklady. Článek 8 tohoto nařízení podle jejich názoru zakazuje členským státům zavést strop bránící výrobcům elektřiny v návratnosti jejich nákladů. Zavedením takového stropu tedy článek 5 tohoto zákona tento zákaz porušil.

17. Luminus a další uvádějí zaprvé, že článek 5 zákona ze dne 16. prosince 2022 je v rozporu zejména s čl. 2 body 5 a 9 a s články 6 až 8 nařízení 2022/1854, jakož i s článkem 17 Listiny, v rozsahu, v němž stanoví, že tržní příjmy, na které se použije strop dotčený v původním řízení, se určují na základě domněnek, které jsou buď nevyvratitelné, nebo vyvratitelné jinými, rovněž nevyvratitelnými domněnkami, přestože výše uvedená ustanovení tohoto nařízení požadují, aby se strop použil na příjmy, jež výrobci získají prostřednictvím transakce, tj. na skutečně získané příjmy. Zadruhé tvrdí, že je tento článek 5 v rozporu s články 6 a 8 uvedeného nařízení, jakož i s články 16 a 17 Listiny, a sice proto, že zavádí strop ve výši 130 eur za MWh, přestože článek 6 téhož nařízení stanoví strop ve výši 180 eur za MWh, a že nejsou splněny podmínky, za nichž lze podle článku 8 tohoto nařízení přijmout opatření, která dále omezují tržní příjmy.

18. Rouge Lux a Biospace tvrdí zaprvé, že zákon ze dne 16. prosince 2022 je neslučitelný s čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854, neboť odvodu mají podle něj podléhat výrobci vyrábějící elektřinu z bioplynu pomocí procesu biomethanizace a kogeneračního zařízení, zatímco ti, kteří vyrábějí elektřinu z biomethanu pomocí čištění a stlačování bioplynu a procesu biomethanizace, tomuto odvodu nepodléhají, přestože obě tyto metody používají srovnatelné výrobní technologie. Toto rozdílné zacházení přitom nevychází z žádného objektivního kritéria a není rozumně odůvodněno. Zadruhé vytýkají, že se čl. 7 odst. 3 tohoto nařízení omezuje pouze na to, že umožňuje členským státům zprostit odvodu výrobce vyrábějící elektřinu pomocí výrobních zařízení s instalovanou kapacitou do 1 MW, avšak nestanoví přitom možnost progresivní sazby ani možnost výjimek podle druhu zařízení.

19. FEBEG a další především tvrdí, že je článek 5 zákona ze dne 16. prosince 2022 v rozporu s články 6 až 8, 20 a 22 nařízení 2022/1854, s článkem 288 SFEU a se zásadami loajální spolupráce, přednosti, efektivity, energetické solidarity, právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti, neboť zavádí odvod ode dne 1. srpna 2022. Mají přitom za to, že na základě tohoto nařízení jsou členské státy oprávněny zavést strop na tržní příjmy až ode dne 1. prosince 2022 a že cíl obecného zájmu, který uvedené nařízení sleduje, nemůže odůvodnit zpětnou účinnost tohoto zákona. Stejně jako Luminus a další dále vytýkají použití odvodu na příjmy určené na základě domněnek. A konečně, stejně jako Luminus a další, zpochybňují určení stropu ve výši 130 eur za MWh vyrobené elektřiny.

20. Stejně jako Luminus a další a FEBEG a další, i Electrabel vytýká zaprvé použití odvodu dotčeného v původním řízení na příjmy určené na základě domněnek. Obdobně jako FEBEG a další zadruhé tvrdí, že použití opatření spočívajícího v zastropování příjmů ode dne 1. srpna 2022 je v rozporu s čl. 22 odst. 2 písm. c) nařízení 2022/1854 a se zásadami proporcionality a subsidiarity. Zatřetí má za to, že strop ve výši 130 eur za MWh je v rozporu s čl. 2 bodem 9 a s články 6 až 8 tohoto nařízení, neboť zejména z jeho čl. 8 odst. 1 písm. d) vyplývá, že stanovení zvláštního stropu je možné pouze pro tržní příjmy získané z prodeje elektřiny vyrobené z černého uhlí. Začtvrté Electrabel uvádí, že zákon ze dne 16. prosince 2022 představuje nepřiměřený zásah do práva na vlastnictví zakotveného v článku 17 Listiny, neboť stanoví sazbu odvodu ve výši 100 %, která se použije na základ daně určený pomocí domněnek, jakož i snížení stropu na 130 eur za MWh a uplatnění tohoto stropu před vstupem uvedeného nařízení v platnost.

21. Eoly tvrdí, že je zákon ze dne 16. prosince 2022 v rozporu s čl. 2 bodem 5 a články 6 a 7 nařízení 2022/1854, s článkem 288 SFEU a se zásadami přednosti a efektivity. Má za to, že článek 5 tohoto zákona zavádí rozdílné zacházení mezi daňovými poplatníky podléhajícími odvodu, jimž je tento odvod vypočten na základě neexistujících příjmů určených pomocí nevyvratitelných domněnek, na straně jedné, a daňovými poplatníky podléhajícími jiným poplatkům, které jim nejsou vyměřovány na základě takových příjmů, na straně druhé. Kromě toho Eoly tvrdí, že je před kolísáním velkoobchodních cen elektřiny smluvně chráněna, takže by neměla žádný prospěch z prudkých nárůstů ceny, jimiž bylo odůvodněno zavedení dotčeného stropu. Znamená to, že tento strop na ni nemůže být použit.

22. Rada ministrů všech šest těchto žalob zpochybňuje. Kromě toho navrhuje předkládajícímu soudu, aby v případě zrušení zákona ze dne 16. prosince 2022 zachoval jeho účinky do minulosti, a to s ohledem na závažné rozpočtové a administrativní potíže, které by byly spojeny s úplným zrušením. Takové zrušení, u něhož by nebyly zachovány účinky tohoto zákona, by totiž mohlo být v rozporu s nařízením 2022/1854, neboť by již nebyla dodržena povinnost týkající se zavedení stanoveného stropu, kterou toto nařízení ukládá členským státům. Žalobkyně v původním řízení s tím nesouhlasí a zejména tvrdí, že důvody rozpočtové nebo administrativní povahy nepostačují k tomu, aby odůvodnily zachování účinků vnitrostátního právního předpisu, který je v rozporu s unijním právem.

23. Předkládající soud se za těchto okolností táže zaprvé na nepoužitelnost odvodu dotčeného v původním řízení na zařízení vyrábějící elektřinu z biomethanu za situace, kdy se tento odvod použije na výrobce, kteří vyrábějí elektřinu z bioplynu pomocí procesu biomethanizace a kogeneračního zařízení, jako jsou Rouge Lux a Biospace.

24. Předkládající soud k tomu uvádí zaprvé, že čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 se týká elektřiny „vyrobené“ z „[paliv] z biomasy (paliva z pevné nebo plynné biomasy), s výjimkou biomethanu“ a že podle bodu 34 jeho odůvodnění by se zastropování tržních příjmů nemělo týkat technologií, které jako vstup využívají náhražek zemního plynu, jako je například biomethan. Toto nařízení však neposkytuje žádnou přesnou definici pojmu „paliva z biomasy“, až na to, že tato paliva mohou být pevná nebo plynná. Článek 2 druhý pododstavec bod 28 směrnice (EU) 2018/2001(10) definuje ostatně pojem „bioplyn“ jako „plynná paliva vyrobená z biomasy“. Vzhledem k tomu, že tento bod 34 odůvodnění nezmiňuje elektřinu „vyrobenou“ z biomethanu, nýbrž „využití“ biomethanu a elektrárny „fungující“ na biomethan, panuje tedy nadále pochybnost, zda do působnosti zastropování spadají Rouge Lux a Biospace, které vyrábějí elektřinu z bioplynu pomocí procesu biomethanizace a kogeneračního zařízení.

25. Kromě toho vyvstává otázka, zda je čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 slučitelný s články 20 a 21 Listiny v rozsahu, v němž vylučuje z působnosti odvodu tržní příjmy z prodeje elektřiny vyrobené z biomethanu pomocí čištění a stlačování bioplynu a procesu biomethanizace, zatímco tržní příjmy z prodeje elektřiny vyrobené z bioplynu pomocí procesu biomethanizace a kogeneračního zařízení z působnosti tohoto odvodu nevylučuje. Výše uvedená judikatura v tomto ohledu uvádí, že v Plánu REPowerEU jsou bioplyn a biomethan popsány v tom smyslu, že v rámci přechodu od fosilních k obnovitelným energiím představují srovnatelné energetické zdroje.

26. Co se zadruhé týče nepoužitelnosti odvodu dotčeného v původním řízení na taková zařízení s instalovanou kapacitou do 1 MW, jako je zařízení stanovené zákonem ze dne 16. prosince 2022, tentýž soud připomíná, že představuje uplatnění pravomoci přiznané v čl. 7 odst. 3 první větě nařízení 2022/1854, které belgický zákonodárce odůvodňuje tím, že dotčení výrobci nedosahující tohoto prahu musí být považováni za malé výrobce, pro něž by byla administrativní zátěž spojená s vybíráním odvodu neúměrná množství elektřiny, kterou by mohli prodat třetím osobám. Uvedený práh by měl nicméně dopad zvláště na výrobce elektřiny z biomasy, neboť mnohé z elektráren na biomasu mají instalovanou kapacitu jen nepatrně nižší nebo vyšší než 1 MW. Je pravda, že stanovení prahu 1 MW nepostrádá vzhledem k cílům sledovaným tímto nařízením rozumné odůvodnění. Pokud se však při překročení tohoto prahu použije odvod ve výši 100 % nadměrných příjmů, vyvstává otázka, zda je čl. 7 odst. 3 první věta tohoto nařízení, jímž se zavádí takový práh, aniž je přitom členským státům poskytnuta možnost zavést progresivní sazbu nebo upravit odchylku či výjimku podle instalované kapacity dotyčného zařízení, slučitelný s články 20 a 21 Listiny.

27. Co se zatřetí týče sazby odvodu dotčeného v původním řízení, předkládající soud má za to, že vezme-li se v potaz rovněž oprávnění zavést strop nižší než 180 eur za MWh, stanovená sazba odvodu ve výši 100 % by mohla představovat zásah do práva na pokojné užívání majetku, který by mohl narušit spravedlivou rovnováhu mezi požadavky obecného zájmu a požadavky ochrany vlastnictví. Vzhledem k tomu, že odvod ve výši 100 %, který je stanoven zákonem ze dne 16. prosince 2022, byl zaveden na základě čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854, vyvstává otázka, zda je toto ustanovení, kterým se stanoví odvod ve výši 100 % příjmů překračujících stanovený strop, v souladu s článkem 17 Listiny.

28. Začtvrté se tento soud táže na snížení obecného stropu na 130 eur za MWh zavedené belgickým zákonodárcem. Zaprvé vyvstávají otázky týkající se skloubení čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 a čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) tohoto nařízení, zvláště pokud jde o působnost výrazu „nejvýše“ použitého v tomto čl. 6 odst. 1.

29. Zadruhé existuje pochybnost, zda čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení umožňuje členskému státu zavést strop, který je o 50 eur za MWh nižší než strop stanovený uvedeným nařízením, s ohledem na to, že takové snížení je velmi výrazné. Předkládající soud v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné chránit zájmy výrobců elektřiny, což odpovídá cíli sledovanému týmž nařízením, a současně brát v potaz i jeho účel spočívající v koordinované reakci na nárůst cen energií.

30. Zatřetí se tentýž soud táže, zda může být strop, který byl zaveden článkem 5 zákona za dne 16. prosince 2022, odůvodněn na základě čl. 8 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 2 nařízení 2022/1854. Konkrétněji je třeba určit, zda musí být snížení tohoto stropu považováno za „vnitrostátní krizové opatření“ ve smyslu nadpisu článku 8 tohoto nařízení, přestože se belgický zákonodárce dovolával odst. 1 písm. a) tohoto článku pouze ve smyslu obecného důvodu pro zavedení tohoto stropu, kterým je zvýšení cen na belgickém trhu s elektřinou. Existuje tudíž pochybnost, zda čl. 6 odst. 1 a článek 8 uvedeného nařízení umožňují členskému státu stanovit strop ve výši 130 eur za MWh, použitelný na tržní příjmy.

31. Začtvrté se předkládající soud táže na zavedení stropu ve výši 130 eur za MWh článkem 5 zákona ze dne 16. prosince 2022, a zejména na to, zda tento strop představuje nepřiměřený zásah do práva na vlastnictví a svobody podnikání, jež zaručuje Listina, a zda je slučitelný s čl. 194 odst. 1 SFEU, z něhož Soudní dvůr vyvodil „zásadu energetické solidarity“, která byla ustavena „základní zásadouunijního práva“(11).

32. Co se zapáté týče stropu ve výši 180 eur za MWh stanoveného pro zařízení vyrábějící elektřinu z paliv z pevné nebo plynné biomasy, předkládající soud uvádí, že čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2022/1854 umožňuje členským státům stanovit vyšší strop pro tržní příjmy ve vztahu k výrobcům vyrábějícím elektřinu ze zdrojů vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení za podmínky, že jejich investiční a provozní náklady jsou vyšší než strop stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, a to s cílem zajistit bezpečnost dodávek, jak je uvedeno v bodě 42 odůvodnění tohoto nařízení. Během parlamentních diskusí, které vyústily v přijetí zákona ze dne 16. prosince 2022, však příslušné belgické orgány uvedly, že pokud by musela tato zařízení čelit zvýšení výrobních nákladů, mohla by být zachována obecná částka 180 eur za MWh, nejsou-li k dispozici objektivní údaje umožňující ověřit překročení investičních a provozních nákladů požadované v čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

33. S ohledem na tyto skutečnosti a na objektivní údaje, které 2Valorise a další podle svého tvrzení předložily, aby prokázaly své vyšší výrobní náklady, avšak současně i s ohledem na to, že čl. 6 odst. 1 téhož nařízení opravňuje členské státy pouze k tomu, aby zastropovaly příjmy na „nejvýše“ 180 Eur za MWh, s možností odchylky pouze za podmínek stanovených v článku 8 tohoto nařízení, může vyvstat otázka platnosti tohoto čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854, neboť pro elektřinu vyrobenou z paliv z biomasy zavádějí rovněž povinnost stanovit strop pro tržní příjmy ve výši 180 eur za MWh. Pokud by měl Soudní dvůr potvrdit platnost těchto ustanovení, bylo by dále třeba určit, zda čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení ukládají členským státům, aby pro zařízení vyrábějící elektřinu z paliv z pevné nebo plynné biomasy stanovily vyšší strop než 180 eur za MWh.

34. Co se zašesté týče použití domněnek pro výpočet tržních příjmů, na něž se použije odvod, předkládající soud upřesňuje, že první dvě z pěti domněnek stanovených zákonem ze dne 16. prosince 2022, jež jsou nevyvratitelné a týkají se jaderných elektráren, odkazují na metody výpočtu příjmů stanovené v zákonech, jež se vztahují na jaderné elektrárny a jsou v souladu s prodejními strategiemi stanovenými v těchto zákonech. Skutečnost, že se tyto domněnky opírají o metody výpočtu stanovené dotyčnými zákony, podle výše uvedených přípravných prací odůvodňuje jejich nevyvratitelnost. Naproti tomu třetí, čtvrtá a pátá domněnka mohou být vyvráceny. Dotyčný hospodářský subjekt musí pro celý svůj výrobní park prokázat, že se tržní příjmy liší od příjmů určených na základě některé z těchto domněnek. Možnost vyvrácení těchto domněnek je nicméně vázána na celou řadu podmínek, jež musí hospodářský subjekt dodržet, což podle týchž přípravných prací představuje skutečnou „pojistku“.

35. Přestože nařízení 2022/1854 neupřesňuje výslovně způsob, jakým mají být tyto příjmy určeny, jeho čl. 6 odst. 1 nasvědčuje nicméně tomu, že se toto nařízení týká skutečně dosažených příjmů. V této souvislosti bod 37 odůvodnění výše uvedeného nařízení povoluje uplatnit přiměřené odhady a belgický zákonodárce měl za to, že nelze přesně určit cenu za každou MWh, která byla během určitého období prodána a dodána. Použití domněnek vychází rovněž z čl. 6 odst. 3 téhož nařízení, který ukládá členským státům povinnost zavést účinná opatření, aby zabránily možnosti obcházet strop pro tržní příjmy, jichž dosáhli výrobci elektřiny.

36. Předkládající soud rovněž uvádí, že výpočty, jež předložily Luminus a další, FEBEG a další, Electrabel a Eoly, aby poukázaly na existenci značných rozdílů mezi jejich skutečnými příjmy a zpochybněnými výsledky odhadů, jsou podle všeho věrohodné. Vyvstává proto pochybnost ohledně výkladu čl. 2 bodu 5 a čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 ve spojení s bodem 30 odůvodnění tohoto nařízení, neboť by mohly oprávnit členský stát k tomu, aby pro určení tržních příjmů podléhajících stropu nevycházel z příjmů skutečně dosažených při prodeji a dodávání elektřiny nýbrž z domněnek. Tato pochybnost se týká zvláště působnosti domněnek, neboť hospodářský subjekt, na nějž se vztahuje strop, nemá buď žádnou možnost tyto domněnky vyvrátit, nebo by je mohl vyvrátit pouze na základě jiné domněnky, u níž by nebyly brány v potaz skutečně dosažené příjmy. Okolnost, že použití domněnek má za cíl snížit administrativní zátěž, kterou nesou hospodářské subjekty podléhající stropu, a zabránit obcházení odvodu, nepostačuje k rozptýlení výše uvedené pochybnosti, zvláště s ohledem na to, že domněnka podvodu a zneužití nemůže odůvodnit daňové opatření obecného dosahu, kterým se paušálně určuje daňový základ, aniž je přitom hospodářskému subjektu ponechána možnost prokázat, že tyto okolnosti neexistují.

37. V případě kladné odpovědi na tuto otázku bude třeba určit, zda čl. 2 bod 5 a čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení ve spojení s bodem 30 jeho odůvodnění umožňují členskému státu, aby při používání domněnek odlišoval výrobce vyrábějící elektřinu z jaderné energie, kteří nemohou vyvrátit domněnky, jež jsou na ně použitelné, od ostatních výrobců elektřiny z jiných zdrojů, kteří mohou domněnky, jež jsou na ně použitelné, vyvrátit pomocí jiné domněnky. Kromě toho se předkládající soud dále táže, zda jsou tato ustanovení slučitelná s právem na vlastnictví zakotveným v článku 17 Listiny v rozsahu, v němž opravňují členský stát k tomu, aby na základě pouhých domněnek určil tržní příjmy, na něž se použije strop, aniž mají dotyční výrobci možnost prokázat své skutečné příjmy. Vzhledem k tomu, že tatáž ustanovení umožňují členskému státu, aby při používání domněnek pro účely určení tržních příjmů odlišoval výrobce elektřiny z jaderné energie od výrobců vyrábějících elektřinu z jiných zdrojů energie, se předkládající soud táže, zda jsou výše uvedená ustanovení slučitelná s články 20 a 21 Listiny.

38. Zasedmé se předkládající soud táže na časovou působnost odvodu dotčeného v původním řízení. Uvádí, že tento odvod byl používán na nadměrné příjmy dosažené v období od 1. srpna 2022 do 30. června 2023, přestože nařízení 2022/1854 vstoupilo v platnost až dne 8. října 2022 a strop v něm stanovený byl použitelný v období od 1. prosince 2022 do 30. června 2023. Toto nařízení výslovně nestanoví možnost členských států používat tento strop před datem 1. prosince 2022, na rozdíl od původního návrhu nařízení, v němž byla tato možnost stanovena. Je tedy třeba si položit otázku, do jaké míry toto nařízení umožňuje členskému státu, aby použil strop stanovený v jeho čl. 6 odst. 1 před datem použitelnosti, které je stanoveno týmž nařízením, a obdobně, zda je takové použití slučitelné se zásadami právní jistoty, ochrany legitimního očekávání zákazu zpětné účinnosti právních předpisů a energetické solidarity, jakož i s článkem 17 Listiny.

39. A konečně zaosmé, pokud jde o podpůrný návrh vznesený Radou ministrů, v němž je navrhováno konečné zachování účinků těch ustanovení vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení, jež by byla zrušena, uvádí předkládající soud dvě okolnosti, jichž se Rada ministrů dovolává. Zaprvé Rada ministrů zdůraznila rozpočtové a administrativní obtíže, které by byly spojeny s úplným zrušením, neboť výtěžek z odvodů již byl využit k financování různých opatření určených ke zmírnění dopadu zvýšení cen elektřiny na konečné zákazníky. Zadruhé uvedla, že zákon ze dne 16. prosince 2022 představoval částečné provedení nařízení 2022/1854, které ukládá federálnímu orgánu, aby zastropoval tržní příjmy, jež nabyli výrobci elektřiny v období od 1. prosince 2022 do 30. června 2023. Zpětné zrušení tohoto zákona by tedy vedlo k tomu, že by v Belgii nebyl použit žádný strop. Předkládající soud v tomto ohledu připomíná, že je třeba vzít v úvahu omezení plynoucí z unijního práva, týkající se zachování účinků vnitrostátních právních předpisů zrušených pro nesoulad s tímto právem. Jejich účinky by tedy mohly být zachovány pouze za podmínek, jež určí Soudní dvůr v odpovědi na předběžnou otázku, která se tohoto bodu týká.

40. Za těchto podmínek se Grondwettelijk Hof (Ústavní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru patnáct předběžných otázek, přičemž toto stanovisko se zaměří na následující: „1)      Musí být čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie vykládán v tom smyslu, že z uplatnění stropu pro tržní příjmy získané v rámci prodeje elektřiny, stanoveného v článku 6 tohoto nařízení, je vyňata pouze elektřina vyrobená z biomethanu pomocí čištění a stlačování bioplynu a procesu biomethanizace, a nikoli elektřina vyrobená z bioplynu pomocí procesu biomethanizace a kogeneračního zařízení? 2)      V případě kladné odpovědi na první předběžnou otázku: Je čl. 7 odst. 1 písm. e) [nařízení 2022/1854], vykládaný v tom smyslu, že z uplatnění stropu pro tržní příjmy získané v rámci prodeje elektřiny, stanoveného v článku 6 tohoto nařízení je vyňata pouze elektřina vyrobená z biomethanu pomocí čištění a stlačování bioplynu a procesu biomethanizace, a nikoli elektřina vyrobená z bioplynu pomocí procesu biomethanizace a kogeneračního zařízení, v rozporu s články 20 a 21 [Listiny]? 3)      Je čl. 7 odst. 3 první věta [nařízení 2022/1854] v rozsahu, v němž členským státům umožňuje zejména v případech, kdy má uplatnění stropu pro tržní příjmy stanoveného v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení za následek významnou administrativní zátěž, prohlásit uvedený strop za nepoužitelný na výrobce vyrábějící elektřinu pomocí výrobních zařízení s instalovanou kapacitou do 1 MW, aniž členským státům umožňuje stanovit progresivní sazbu odvodu nebo odchylný režim, respektive výjimku v závislosti na instalované kapacitě dotyčného zařízení, v rozporu s články 20 a 21 [Listiny]? 4)      Je čl. 6 odst. 1 [nařízení 2022/1854], popřípadě s ohledem na odpovědi na pátou a šestou předběžnou otázku, v rozsahu, v němž tím, že stanoví, že tržní příjmy výrobců elektřiny uvedených v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení jsou ‚omezeny‘ na nejvýše 180 eur za MWh, implikuje, že nadměrná část těchto příjmů podléhá sazbě odvodu ve výši 100 %, v rozporu s článkem 17 [Listiny]? 5)      Musí být čl. 6 odst. 1 a článek 8 [nařízení 2022/1854] s ohledem na bod 40 jeho odůvodnění vykládány v tom smyslu, že členským státům umožňují zavést vnitrostátní opatření, kterým se, stejně jako je tomu v článku 5 [zákona ze dne 16. prosince 2022], strop pro tržní příjmy stanoví na 130 eur za MWh a u něhož je za účelem odůvodnění odkázáno na nárůst cen na belgickém trhu s elektřinou? 6)      V případě kladné odpovědi na pátou předběžnou otázku: Jsou čl. 6 odst. 1 a článek 8 výše [nařízení 2022/1854] v rozporu s články 16 a 17 [Listiny] a unijní zásadou energetické solidarity? 7)      Jsou čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) [nařízení 2022/1854] v rozsahu, v němž se podle těchto ustanovení povinný strop pro tržní příjmy ve výši nejvýše 180 eur za MWh vztahuje i na prodej elektřiny vyrobené z paliv z biomasy (paliva z pevné nebo plynné biomasy) v rozporu s články 20 a 21 [Listiny], zásadou právní jistoty, zásadou ochrany legitimního očekávání, jakož i povinností uvést odůvodnění ve smyslu článku 296 [SFEU]? 8)      Musí být čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 2 [nařízení 2022/1854] vykládán v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost zavést pro zařízení vyrábějící elektřinu z paliv z pevné nebo plynné biomasy strop, který je vyšší než strop ve výši 180 eur za MWh stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení? [...] 10)      Musí být čl. 2 bod 5 a čl. 6 odst. 1 [nařízení 2022/1854] s ohledem na bod 30 jeho odůvodnění vykládány v tom smyslu, že členskému státu při uplatňování domněnek sloužících ke zjištění tržních příjmů, na které se vztahuje strop, umožňují rozlišovat mezi výrobci elektřiny z jaderné energie a výrobci elektřiny z jiných zdrojů? [...] 12)      V případě kladné odpovědi na desátou předběžnou otázku: Jsou článek 2 bod 5 a čl. 6 odst. 1 [nařízení 2022/1854] s ohledem na bod 30 jeho odůvodnění v rozporu s články 20 a 21 [Listiny]? [...] 14)      V případě kladné odpovědi na třináctou předběžnou otázku[(12)]: Jsou čl. 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) [nařízení 2022/1854] v rozporu se zásadou právní jistoty, zásadou ochrany legitimního očekávání a zásadou, že právní předpisy nemohou mít zpětnou účinnost, zásadou energetické solidarity, jakož i článkem 17 [Listiny]? 15)      Musí být unijní právo vykládáno v tom smyslu, že pokud by [Grondwettelijk Hof (Ústavní soud)] na základě odpovědí na uvedené předběžné otázky dospěl k závěru, že [zákon ze dne 16. prosince 2022], který provádí výše uvedené nařízení (EU) 2022/1854, je v rozporu s jednou nebo několika povinnostmi vyplývajícími z ustanovení zmíněných v těchto otázkách, brání unijní právo tomu, aby tento soud mohl zachovat účinky [zákona ze dne 16. prosince 2022]?“ 41.      Písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložily 2Valorise a další, Luminus a další, Rouge Lux a Biospace, FEBEG a další, Electrabel, Eoly, belgická a rakouská vláda, Rada Evropské unie a Evropská komise.

IV. Analýza

42.      Považuji za užitečné, aby analýze předběžných otázek položených předkládajícím soudem, na něž se má zaměřit toto cílené stanovisko, jak požaduje Soudní dvůr, předcházel stručný nástin hlavních problémů, na něž tyto otázky upozorňují a které mohou být rozděleny takto: –        otázka týkající se výkladu a otázka týkající se posouzení platnosti, jež se vztahují k působnosti čl. 7 odst. 1 nařízení 2022/1854 a k použití stropu pro příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z paliv z biomasy (první a druhá otázka); –        otázka týkající se posouzení platnosti, jež se vztahuje k hraniční hodnotě instalované kapacity do 1 MW vymezující kategorii výrobců, na něž členské státy nemusí použít opatření spočívající v zastropování příjmů, které je stanoveno tímto nařízením (třetí otázka); –        otázka týkající se posouzení platnosti, jež se vztahuje k sazbě odvodu z příjmů překračujících strop, který je podle výše uvedeného nařízení v zásadě stanoven ve výši 100 % (čtvrtá otázka); –        otázka týkající se výkladu a otázka týkající se posouzení platnosti, jež se vztahují ke stropu ve výši 130 eur za MWh, který stanoví zákon ze dne 16. prosince 2022, přestože čl. 6 odst. 1 téhož nařízení stanoví v zásadě strop ve výši 180 eur za MWh (pátá a šestá otázka); –        otázka týkající se výkladu a otázka týkající se posouzení platnosti v souvislosti s použitím stropu na příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z paliv z biomasy (sedmá a osmá otázka); –        dvě otázky týkající se výkladu a dvě otázky týkající se posouzení platnosti, jež se vztahují k možnosti použít domněnky k určení částky tržních příjmů, na něž se použije strop, jak stanoví tento zákon (devátá až dvanáctá otázka); –        otázka týkající se výkladu a otázka týkající se posouzení platnosti v souvislosti s časovou působností opatření spočívajícího v zastropování, které je zavedeno nařízením 2022/1854, jakož i případných dopadů tohoto opatření na pravomoci členských států (třináctá a čtrnáctá otázka), a –        otázka, zda předkládající soud případně může zachovat účinky výše uvedeného zákona, pokud by bylo konstatováno, že je tento zákon v rozporu s některým z ustanovení tohoto nařízení (patnáctá otázka). A.      K první a druhé předběžné otázce 43.      Prostřednictvím své první otázky se předkládající soud v podstatě táže, zda musí být čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 vykládán v tom smyslu, že je z působnosti opatření spočívajícího v zastropování tržních příjmů, které je stanoveno v článku 6 tohoto nařízení, vyňata pouze elektřina vyrobená z biomethanu pomocí čištění a stlačování bioplynu získaného procesem biomethanizace, zatímco elektřina vyrobená z bioplynu získaného takovým procesem pomocí kogeneračního zařízení vyňata není(13). Je-li tomu tak, táže se předkládající soud na platnost čl. 7 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení ve světle článků 20 a 21 Listiny v rozsahu, v němž osvobozuje od tohoto opatření spočívajícího v zastropování tržní příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z biomethanu pomocí čistění a stlačování bioplynu získaného procesem biomethanizace a vylučuje z tohoto osvobození příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z bioplynu získaného týmž procesem pomocí kogeneračního zařízení.

44. Soudní dvůr má tedy především upřesnit působnost čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 a konkrétněji určit, zda musí být bioplyn považován za „palivo z biomasy“ nebo případně za „biomethan“, neboť tato kvalifikace je zásadní pro určení, zda příjmy dotčených výrobců podléhají či nepodléhají mechanismu zastropování stanovenému v článku 6 tohoto nařízení.

45. Úvodem je třeba uvést, že z výkladu čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 vyplývá, že tržní příjmy dosažené výrobci elektřiny z paliv z pevné nebo plynné biomasy podléhají zastropování stanovenému v tomto nařízení, zatímco tržní příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z biomethanu jsou z tohoto zastropování vyňaty. Je nicméně třeba konstatovat, že – ačkoli měl unijní normotvůrce v úmyslu přiznat těmto dvěma energetickým zdrojům rozdílné zacházení – pojem „palivo z biomasy“ ani pojem „biomethan“ nejsou v uvedeném nařízení definovány(14). Stejně je tomu i u pojmu „bioplyn“, na který odkazuje předkládající soud a který není výslovně zmíněn v čl. 7 odst. 1 písm. e) téhož nařízení.

46. K zodpovězení první předběžné otázky je nezbytné vykládat tyto pojmy v souladu s jejich obvyklým významem v běžném jazyce a vzít přitom v úvahu kontext, do kterého zapadají, a cíle sledované nařízením 2022/1854(15).

47. Je třeba připomenout, že směrnice 2018/2001 stanoví v čl. 2 bodě 27, že „palivy z biomasy“ se rozumí „plynná a pevná paliva vyrobená z biomasy“(16) a v čl. 2 bodě 28, že „bioplynem“ se rozumí „plynná paliva vyrobená z biomasy“(17).

48. Pokud jde o pojem „biomethan“, který v okamžiku přijetí nařízení 2022/1854 nebyl v unijním právu definován(18), je pravda, že z chemického hlediska se tímto výrazem označuje vysoce čistý nefosilní metan (CH4) vyrobený z biologických zdrojů čištěním a stlačováním bioplynu. Tento postup čištění a stlačování umožňuje odstranit nečistoty obsažené v bioplynu a získat plyn vysoké kvality srovnatelné s kvalitou zemního plynu. Proto může biomethan nahrazovat v mnoha zařízeních zemní plyn, například při vtlačování do soustav zemního plynu nebo při výrobě elektřiny.

49. Z výše uvedených poznatků tedy již na první pohled vyplývá, že bioplyn a biomethan jsou dva odlišné produkty, a to jak pokud jde o jejich chemické složení a o stupeň jejich zpracování, tak pokud jde o způsoby jejich použití. Bioplyn může být v tomto ohledu považován za „přechodný“ produkt, zatímco biomethan, vzniklý čištěním bioplynu, se jeví jako produkt s vyšší mírou „zpracování“ nebo „úpravy“. Chemické vlastnosti biomethanu jsou proto srovnatelné s chemickými vlastnostmi fosilního zemního plynu vtlačovaného do soustav nebo používaného k výrobě elektřiny.

50. Co se týče zvláštních cílů sledovaných nařízením 2022/1854, z výčtu zdrojů energie uvedeného v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení vyplývá, že strop pro tržní příjmy se týká pouze mimořádných a neočekávaných příjmů plynoucích z prodeje elektřiny vyrobené pomocí technologií, jejichž mezní náklady jsou nižší než tento strop (tzv. „inframarginální“ příjmy). Do působnosti tohoto ustanovení naopaknespadají technologie výroby elektřiny vyznačující se vysokými mezními náklady, zvláště technologie využívající zemní plyn, a to zejména z důvodu nákladů na použité palivo(19). Unijní normotvůrce měl totiž za to, že použití mechanismu zastropování na tyto technologie, které jsou silně zasaženy energetickou krizí, by mohlo ohrozit jak ekonomickou životaschopnost dotyčných výrobců, tak i bezpečnost dodávek. Dále je třeba konstatovat, že bod 34 odůvodnění tohoto nařízení, na nějž odkazuje předkládající soud, upřesňuje, že zastropování tržních příjmů by se nemělo týkat technologií, které jako vstup využívají náhražek zemního plynu, například biomethan, aby nebyla ohrožena konverze stávajících plynových elektráren, která je v souladu s cíli Plánu REPowerEU(20).

51. S ohledem na tyto skutečnosti mám za to, že je třeba odlišovat tyto dva způsoby výroby elektřiny, které předkládající soud uvádí ve své první předběžné otázce a jimiž jsou zaprvé „elektřina vyrobená z biomethanu získaného pomocí čištění a stlačování bioplynu vyrobeného procesem biomethanizace“ a zadruhé „elektřina vyrobená z biomethanu biologického původu obsaženého v tomto bioplynu“. V prvně jmenovaném případě je totiž bioplyn dále zpracován, aby byl zbaven oxidu uhličitého a jiných příměsí, s cílem získat plyn, který má stejné vlastnosti jako zemní plyn a který může být jako takový vtlačován do plynárenských soustav, a to i jako náhražka zemního plynu. Naproti tomu ve druhém případě je elektřina vyrobena přímo z bioplynu bez předchozí fáze čištění, neboť metan v něm obsažený je použit v původním stavu spolu s dalšími plyny(21). Přestože tedy obě tyto kategorie elektřiny vycházejí v konečném důsledku z téhož biologického zdroje, kterým je metan, jsou výsledkem odlišných technologických postupů a záměrem unijního normotvůrce bylo, aby s nimi bylo pro účely použití zastropování zacházeno odlišně, jelikož se mezní náklady těchto dvou technologií výrazně liší.

52. Co se zadruhé týče problému spočívajícího v rozdílném zacházení s palivy z biomasy [zmíněného ve druhé předběžné otázce], úvodem je třeba poukázat na to, že článek 20 Listiny, podle něhož jsou si před zákonem všichni rovni, zavádí podle ustálené judikatury Soudního dvora v unijním právu obecnou zásadu rovného zacházení, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno(22). Článek 21 Listiny stanoví zákaz jakékoli diskriminace. Zákaz diskriminace je přitom pouze zvláštním vyjádřením obecné zásady rovnosti, která je součástí základních zásad unijního práva, a tato zásada, na kterou rovněž odkazuje článek 20 Listiny, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno(23).

53. Z této judikatury Soudního dvora vyplývá, že srovnatelnost odlišných situací se posuzuje s ohledem na veškeré skutečnosti, které je charakterizují. Takové skutečnosti musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle aktu Unie, který zakládá dotčené odlišení. Rovněž je třeba zohlednit zásady a cíle oblasti, do níž daný akt spadá(24). Soudní dvůr ostatně opakovaně rozhodl, že pokud jde o soudní přezkum dodržování zásady rovného zacházení unijním normotvůrcem, unijní normotvůrce má v rámci výkonu pravomocí, které jsou mu svěřeny, široký prostor pro uvážení, pokud zasahuje do oblasti zahrnující volby politické, ekonomické a sociální povahy a má-li provést komplexní posouzení a hodnocení. Legalita takového opatření může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který hodlají příslušné orgány sledovat(25).

54. Jak bylo tedy uvedeno v bodech 49 až 51 tohoto stanoviska, bioplyn a biomethan představují ve skutečnosti dva různé produkty, a to jak pokud jde o jejich základní vlastnosti, tak i pokud jde o způsoby jejich používání k výrobě elektřiny, přičemž záměrem unijního normotvůrce bylo, aby byly tyto technologie pro účely používání zastropování odlišeny podle svých mezních nákladů a podle svých schopnosti nahradit zemní plyn(26), což znamená, že odlišení těchto dvou technologií vychází z objektivních kritérií a ve světle cílů sledovaných nařízením 2022/1854 se jeví jako přiměřeně odůvodněné(27). Vyplývá z toho, že rozdílné zacházení, na něž upozorňují některé žalobkyně v původním řízení, nelze konstatovat, neboť se v této věci nejedná o výrobce nebo technologie nacházející se ve srovnatelných situacích, s nimiž by bylo zacházeno odlišně, ve smyslu judikatury Soudního dvora připomenuté v bodech 52 a 53 tohoto stanoviska.

55. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že první otázku je třeba zodpovědět tak, že čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 musí být vykládán v tom smyslu, že z působnosti stropu stanoveného v článku 6 tohoto nařízení jsou vyňaty pouze příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z biomethanu, s výjimkou elektřiny vyrobené z bioplynu získaného takovým procesem pomocí kogeneračního zařízení. Takový výklad není v rozporu s články 20 a 21 Listiny. B.      Ke třetí předběžné otázce 56.      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat ve světle mnou navržených odpovědí na první dvě předběžné otázky, je, zda je ustanovení čl. 7 odst. 3 první věty nařízení 2022/1854 platné s ohledem na články 20 a 21 Listiny v rozsahu, v němž umožňuje, aby členské státy rozhodly, že se strop pro tržní příjmy, který je stanoven v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, nepoužije na výrobce vyrábějící elektřinu pomocí zařízení na výrobu elektřiny s instalovanou kapacitou do 1 MW, aniž jim poskytuje možnost stanovit buď progresivní sazbu odvodu, nebo odchylku či výjimku podle instalované kapacity dotyčného zařízení(28).

57. Je třeba připomenout, že čl. 7 odst. 3 nařízení 2022/1854 umožňuje členským státům rozhodnout, že se strop nepoužije na výrobce elektřiny využívající zařízení s instalovanou kapacitou do 1 MW, zvláště pokud by mohlo použití tohoto stropu způsobit významnou administrativní zátěž.

58. K tomu je třeba uvést, že Soudní dvůr již uznal, že předcházení přílišné administrativní zátěži představuje vhodné kritérium pro rozlišení, a to i v případech nevyznačujících se takovým stupněm naléhavosti(29) jako energetická krize, která vedla v této věci k přijetí nařízení 2022/1854.

59. Podle mého názoru nelze pochybovat o tom, že hraniční hodnota 1 MW se jeví jako odůvodněná s ohledem na cíl spočívající v předcházení nadměrné a nepřiměřené administrativní zátěži, a to jak ve vztahu k příslušným vnitrostátním orgánům, tak ve vztahu k výrobcům se zařízením s nízkou instalovanou kapacitou. Vezme-li se rovněž v úvahu zvláštní kontext, do něhož spadají mimořádná opatření zavedená nařízením 2022/1854, jakož i velmi vysoký počet jednotlivých transakcí, u nichž musí příslušné orgány členských států zajistit v časově omezené lhůtě(30) prosazování stropu pro tržní příjmy, mohlo zavedení takové hraniční hodnoty zaručit okamžité a účinné provádění opatření, jež byla přijata s cílem čelit energetické krizi(31). Hraniční hodnota 1 MW, kterou určil unijní normotvůrce, vychází ostatně z objektivního kritéria, které umožňuje náležitě odlišit malé výrobce, kteří jsou od mechanismu zastropování osvobozeni, od ostatních výrobců s vyšší výrobní kapacitou, kteří nadále odvodu podléhají.

60. Obdobně je třeba uvést, že s přihlédnutím k hospodářským a sociálním souvislostem, v nichž bylo přijato opatření spočívající v zastropování, náležel unijnímu normotvůrci široký prostor k uvážení, zejména pokud zasahoval do oblasti zahrnující volby politické, hospodářské a sociální povahy a měl-li provádět komplexní posouzení a hodnocení(32). Tento prostor se podle mého názoru týká i určení kritérií k vymezení působnosti tohoto opatření, mezi něž patří i hraniční hodnota, při jejímž překročení podléhají dotyčné podniky odvodu stanovenému v čl. 7 odst. 1 nařízení 2022/1854(33).

61. Okolnost, že z důvodu dotčené hraniční hodnoty podléhají odvodu pouze někteří výrobci, nemůže ostatně podle mého mínění sama o sobě zpochybnit přiměřenost hraniční hodnoty 1 MW. Existence takové hraniční hodnoty může již z podstaty vést k případům, kdy se na hospodářské subjekty podléhající odvodu použije rozdílné zacházení (zvláště co se týče použití nebo nepoužití zastropování příjmů), přestože se situace, v nichž se nacházejí, mohou v praxi jevit jako velmi podobné nebo dokonce totožné, byť jsou objektivně odlišné. Je to logický, ne-li přímo zásadní následek každého mechanismu založeného na objektivním kritériu vymezení situací, jelikož nelze zohlednit všechny zvláštnosti konkrétního případu.

62. S ohledem na široký prostor k uvážení, který náleží unijnímu normotvůrci, mám tedy za to, že se unijní normotvůrce nedopustil žádného zjevného nesprávného právního posouzení, když stanovil, že členské státy mohou použít hraniční hodnotu de minimis, a když tuto hraniční hodnotu omezil na nejvýše 1 MW, aniž přitom umožnil pružný přístup.

63. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že třetí otázku je třeba zodpovědět tak, že ustanovení čl. 7 odst. 3 první věty nařízení 2022/1854 musí být vykládáno v tom smyslu, že není v rozporu s články 20 a 21 Listiny v rozsahu, v němž umožňuje členským státům, aby nepoužily strop pro tržní příjmy stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení na výrobce, kteří vyrábějí elektřinu pomocí výrobních zařízení s instalovanou kapacitou do 1 MW, aniž přitom stanoví možnost zavést progresivní sazbu odvodu nebo upravit odchylku či výjimku podle instalované kapacity dotyčného zařízení. C.      Ke čtvrté předběžné otázce 64.      Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda je čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 platný ve světle článku 17 Listiny v rozsahu, v němž stanoví sazbu odvodu ve výši 100 % nadměrných tržních příjmů.

65. Je třeba připomenout, že článek 17 Listiny zavádí zásadu ochrany práva na vlastnictví. Podle ustálené judikatury Soudního dvora se ochrana poskytnutá tímto ustanovením netýká pouhých zájmů nebo šancí obchodního charakteru, jejichž nejistý charakter je vlastní samotné podstatě ekonomické činnosti, ale práv majetkové hodnoty, z nichž s ohledem na právní řád plyne právní postavení umožňující nositeli těchto práv jejich nezávislý výkon na jeho účet(34). Jak rozhodl Soudní dvůr, z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) týkající se článku 1 dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), podepsaného v Paříži dne 20. března 1952, vyplývá, že je třeba mít stejně jako ESLP za to, že minimální úroveň ochrany ve smyslu čl. 52 odst. 3 Listiny spočívá v tom, že pojem „majetek“ může zahrnovat jak „skutečný majetek“, tak i „majetkové hodnoty“, včetně pohledávek, na jejichž základě může dotčená osoba tvrdit, že má alespoň „legitimní naději“ dosáhnout skutečného využití práva na vlastnictví(35). Podle Soudního dvora však z této judikatury rovněž vyplývá, že budoucí příjmy lze pokládat za „majetek“, který může být chráněn na základě tohoto článku, pouze pokud byl již získán, je-li předmětem jisté pohledávky, nebo pokud existují zvláštní okolnosti, jež mohou zakládat legitimní očekávání dotčené osoby, že získá určitou majetkovou hodnotu(36).

66. Dříve než bude přezkoumána platnost čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 ve světle článku 17 Listiny, je třeba určit, zda nadměrné příjmy, jichž se toto ustanovení týká, splňují podmínky, za nichž mohou být podle výše uvedené judikatury považovány za „majetek“ ve smyslu této judikatury, a zda potažmo spadají do působnosti článku 17 Listiny. Mám za to, že tento závěr je zcela nepochybný. Je totiž nesporné, že příjmy podléhající zastropování již dotyční výrobci skutečně získali a odvedli až dodatečně, takže tyto příjmy musí být navzdory svému mimořádnému a nejistému charakteru považovány za „majetek“ ve smyslu výše uvedené judikatury. Jedná se totiž o příjmy, které mohly dotčené podniky v ekonomickém smyslu „legitimně očekávat“, neboť uvedené příjmy odrážely cenu a tím i stav hospodářství, který v dané době existoval(37).

67. Podle ustálené judikatury Soudního dvora není právo na vlastnictví zaručené v článku 17 Listiny absolutní výsadou a jeho výkon může být předmětem omezení odůvodněných cíli obecného zájmu, které Unie sleduje(38). Podle čl. 52 odst. 1 Listiny musí být přitom každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod a při dodržení zásady proporcionality musí být nezbytné a musí skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Z judikatury ESLP rovněž vyplývá, že každé zdanění představuje v zásadě zásah do práva zaručeného v čl. 1 prvním pododstavci tohoto dodatkového protokolu k EÚLP č. 1, neboť připravuje dotyčnou osobu o částku, kterou musí zaplatit(39). Z posledně jmenované judikatury dále vyplývá, že každý zásah do práva na vlastnictví, včetně zásahu plynoucího z opatření, které má zaručit placení daní, musí dodržovat „spravedlivou rovnováhu“ mezi požadavky obecného zájmu společenství a požadavky ochrany základních práv jednotlivců(40). Finanční závazek vyplývající z vymáhání daní nebo poplatků může porušovat právo na vlastnictví, pokud pro dotyčnou osobu nebo entitu představuje „nadměrnou zátěž“ nebo pokud „má zásadní dopad na její finanční situaci“(41) .

68. Přestože nelze popřít, že zastropování stanovené v čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 představuje zásah do práva dotyčných výrobců na vlastnictví, mám za to, že v této věci byly splněny podmínky, za kterých může být tento zásah přípustný.

69. Zaprvé je třeba uvést, že výše stropu i podmínky použití sazby odvodu ve výši 100 % příjmů, které tento strop překračují, jsou tímto nařízením výslovně stanoveny a z jeho ustanovení je lze jasně, přesně a podrobně vyvodit(42).

70. Zadruhé je třeba konstatovat, že i při určení sazby odvodu ve výši 100 % je podstata práva dotyčných výrobců na vlastnictví chráněna, neboť odvodu podléhají pouze nadměrné příjmy ve smyslu výše uvedeného nařízení, a že určený strop je svou hodnotou výrazně vyšší než původní tržní odhady, což ponechává přiměřený prostor v zájmu dotyčných hospodářských subjektů(43). V tomto ohledu připomínám, že mimořádná opatření přijatá na základě tohoto nařízení se netýkají ani aktiv dotyčných podniků, ani jejich „běžných“ příjmů, ale omezují se pouze na mimořádné zisky související s energetickou krizí, jež nemohli dotyční výrobci přiměřeně očekávat(44).

71. Zatřetí uvádím, že zastropování sleduje cíl obecného zájmu Unie. Zejména z článků 1 a 10 a bodů 6 a 46 odůvodnění nařízení 2022/1854 lze vyvodit, že odvod z nadměrných příjmů byl zaveden, aby bylo umožněno cílené přerozdělování těchto příjmů konečným odběratelům elektřiny, s cílem financovat podpůrná opatření zaměřená na zmírnění dopadů mimořádně vysokých cen elektřiny na tyto odběratele, a to konkrétně v situaci ovlivněné útočnou válkou vedenou Ruskem proti Ukrajině. Znamená to, že tento odvod má přímou a zjevnou souvislost s hlavním cílem, který toto nařízení sleduje. Předkládací rozhodnutí neobsahuje ostatně nic, co by umožnilo mít za to, že sazba odvodu ve výši 100 % nadměrných příjmů nemůže zaručit financování opatření na podporu konečných odběratelů elektřinu, jež jsou stanovena uvedeným nařízením.

72. Co se začtvrté týče zásady proporcionality, připomínám, že tato zásada vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené v poměru ke sledovaným cílům(45).

73. Toto posouzení je potvrzeno skutečností, že mimořádná opatření, jež unijní normotvůrce zavedl v rámci nařízení 2022/1854, mají být uplatňována pouze během konkrétně vymezeného časového období(46). Aniž je dotčeno oprávnění členských států k přijetí vnitrostátních opatření i mimo časově omezenou dobu uplatňování stanovenou tímto nařízením, jeho články 6 a 8 se tedy použijí pouze od 1. prosince 2022 do 30. června 2023.

74. Co se dále týče intenzity zásahu do práva na vlastnictví v poměru ke sledovanému cíli, v návaznosti na to, co již bylo uvedeno v bodě 70 tohoto stanoviska, je třeba upřesnit, že ačkoli byla sazba odvodu z nadměrných příjmů stanovena ve výši 100 %, tato sazba se týká pouze příjmů překračujících strop určený unijním normotvůrcem a případně členskými státy. Příjmy nedosahující výše tohoto prahu nebyly jako takové zastropováním nijak dotčeny. Je třeba uvést, že nařízení 2022/1854 přiznává navíc členským státům značný prostor pro uvážení, neboť jim umožňuje zaprvé snížit tento odvod na 90 % nadměrných příjmů nebo stanovit vyšší strop pro výrobce, jejichž investiční a provozní náklady jsou vyšší než strop stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, a zadruhé vyjmout z tohoto stropu některé zvláštní kategorie výrobců.

75. Vyplývá z toho, že pokud unijní normotvůrce stanovil, že cíl obecného zájmu sledovaný nařízením 2022/1854, jímž je zmírnění dopadu mimořádně vysokých cen energie, má být dosažen pomocí cílených a časově omezených mimořádných opatření, dbal přitom na to, aby byly omezeny účinky zásahu do práva dotyčných podniků na vlastnictví a aby bylo zabráněno vzniku nadměrné finanční zátěže plynoucí z tohoto zásahu.

76. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že čtvrtá otázka by měla být zodpovězena tak, že čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 musí být vykládán v tom smyslu, že neporušuje článek 17 Listiny v rozsahu, v němž stanoví, že nadměrné tržní příjmy výrobců elektřiny uvedené v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení podléhají sazbě odvodu ve výši 100 %. D.      K páté předběžné otázce 77.      Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 6 odst. 1 a článek 8 nařízení 2022/1854 ve spojení s bodem 40 odůvodnění tohoto nařízení vykládány v tom smyslu, že umožňují členským státům zavést opatření, jímž se určí strop pro tržní příjmy ve výši 130 eur za MWh, který je odůvodněn zvýšením cen na belgickém trhu s elektřinou.

78. Úvodem je třeba upřesnit, že otázky položené předkládajícím soudem vycházejí ze skutečnosti, že čl. 8 odst. 1 nařízení 2022/1854, který je nadepsán „Vnitrostátní krizová opatření“, obsahuje výčet opatření, jež mohou členské státy přijmout. Předkládající soud se táže, zda, jak tvrdí některé z účastnic původního řízení, závisí zavedení nebo zachování některého z opatření uvedených v tomto ustanovení ze strany členského státu na existenci vlastností nebo okolností typických pro dotyčný členský stát, jež se liší od obecného stavu, jímž bylo v tomto nařízení odůvodněno zavedení stropu stanoveného v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení a který spočíval v podstatě ve zvýšení cen na trhu s elektřinou. Jinými slovy se uvedený soud táže, zda jsou členské státy povinny prokázat existenci zvláštních okolností odůvodňujících přijetí vnitrostátních opatření, jež se odchylují od stropu stanoveného v čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení.

79. Zaprvé je třeba připomenout, že ačkoli čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 stanoví, že tržní příjmy, jichž dosáhli výrobci vyrábějící elektřinu ze zdrojů uvedených v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení, jsou omezeny na nejvýše 180 eur za MWh vyrobené elektřiny, v článku 8 tohoto nařízení v odst. 1 písm. a) je konkrétně stanoveno, že členské státy mohou zachovat nebo zavést „opatření, která dále omezují tržní příjmy“, jichž dosáhli výrobci vyrábějící elektřinu z těchto zdrojů.

80. Mám za to, že s ohledem na znění těchto ustanovení a na široký prostor k uvážení, který nařízení 2022/1854 obecně přiznává členským státům při provádění tohoto nařízení, je zcela nepochybné, že tato ustanovení umožňují členským státům zavést strop použitelný na dotčené příjmy, který je nižší než maximální strop ve výši 180 eur za MWh stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, jak správně podotýkají belgická a rakouská vláda, jakož i Rada a Komise(47).

81. Tento výklad již Soudní dvůr ostatně potvrdil v nedávných věcech, v nichž byly vydány rozsudky Secab(48) a Electrabel a další(49) a které se týkaly otázky, zda jsou některá hlediska režimů, jež na základě nařízení 2022/1854 přijala v první z uvedených věcí Italská republika a ve druhé z nich Belgické království, slučitelná s tímto nařízením.

82. Zadruhé uvádím, že výklad navrhovaný některými účastnicemi původního řízení, podle něhož lze strop, který je nižší než strop stanovený unijním právem, zavést pouze v případě, že existují okolnosti typické pro daný členský stát, které odůvodňují přijetí vnitrostátních opatření představujících odchylku od ustanovení obsažených v tomto nařízení, nemá žádnou oporu v samotném znění uvedeného nařízení a je jen stěží slučitelný s jeho hlavními zásadami a s cíli, jež sleduje.

83. Co se konkrétněji týče bodu 40 odůvodnění téhož nařízení(50), který předkládající soud zmiňuje ve své páté předběžné otázce, mám za to, že výraz „určité podmínky“ nelze vykládat v tom smyslu, že by poukazoval na nutnost existence zvláštních okolností lišících se od okolností odůvodňujících přijetí zastropování v Unii, nebo že by podmiňoval přijetí vnitrostátních opatření dalšími požadavky, jež musí členské státy splnit. Článek 8 odst. 1 téhož nařízení neobsahuje žádný prvek, který by umožňoval mít za to, že opatření, jež stanoví, by členské státy mohly přijmout pouze pod podmínkou, že prokáží existenci zvláštních okolností, jimiž se vyznačuje jejich vnitrostátní trh a jež se odlišují od okolností, jimiž unijní normotvůrce odůvodnil zavedení stropu pro příjmy stanoveného v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení(51). Vyplývá z toho, že „určité podmínky“ zmíněné v bodě 40 odůvodnění uvedeného nařízení musí být chápány v tom smyslu, že odkazují na podmínky uvedené v čl. 8 odst. 2 téhož nařízení.

84. Takový výklad je podle všeho jen stěží slučitelný zaprvé se skutečností, že bod odůvodnění, který je součástí unijního právního aktu, může sice poskytnout výkladové vodítko, avšak v žádném případě nesmí podmínky, podle nichž musí být posuzována činnost členských států, doplnit dalšími nebo odlišnými podmínkami(52), a zadruhé se širokým prostorem pro uvážení, který nařízení 2022/1854 zřejmě přiznává členským státům pro účely svého provádění.

85. A konečně zatřetí je třeba zdůraznit, že předkládající soud vyjadřuje pochybnosti týkající se výše stropu, kterou belgická vláda stanovila na 130 eur za MWh. Konkrétněji se táže, zda může okolnost, že je tento strop o 50 eur za MWh nižší než strop stanovený v čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854, ohrozit cíle sledované tímto nařízením, zvláště pak cíl týkající se ochrany zájmů výrobců elektřiny.

86. V této souvislosti považuji za vhodné připomenout, že ačkoli čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení umožňuje členským státům zavést nebo zachovat strop, který je nižší než strop ve výši 180 eur za MWh, stanovený v čl. 6 odst. 1 téhož nařízení, prostor pro uvážení, který je jim přiznán, je vázán podmínkami stanovenými v čl. 8 odst. 2 výše uvedeného nařízení (který stanoví určitá omezení vnitrostátní diskreční pravomoci při uplatnění stropu pro příjmy). Toto ustanovení, v němž bylo stanoveno několik podmínek, které musí být splněny, má za cíl zaručit právě to, že pokud některý z členských států tuto možnost využije, stanovený práh nebude určen svévolně (a že budou chráněny určité hlavní zásady unijního práva v oblasti energetiky).

87. Je však třeba konstatovat, že splnění těchto podmínek není v konkrétních případech posuzováno pouze obecně, ale fakticky. Náleží proto předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda ve sporu v původním řízení byly tyto podmínky splněny. V tomto smyslu mu přísluší, aby zjistil, zda byl strop určen ve výši, která umožňuje zaprvé pokrýt provozní náklady dotyčných výrobců a zajistit jejich návratnost a zadruhé reagovat na očekávání rozumného investora s cílem zamezit případným nepříznivým dopadům na investice. Na základě tohoto posouzení by měl uvedený soud určit, zda je strop ve výši 130 eur za MWh v souladu s požadavky stanovenými v čl. 8 odst. 2 nařízení 2022/1854, a to s přihlédnutím ke skutečnostem, jež poskytla belgická vláda(53), a k výtkám, jež vznesly žalobkyně v původním řízení. Užitečná vodítka lze v tomto ohledu vyvodit z bodů 27 až 29 odůvodnění tohoto nařízení(54).

88. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že pátou otázku je třeba zodpovědět tak, že čl. 6 odst. 1 a článek 8 nařízení 2022/1854 ve spojení s bodem 40 odůvodnění tohoto nařízení musí být vykládány v tom smyslu, že opravňují členské státy k zavedení stropu pro tržní příjmy ve výši 130 eur za MWh, s výhradou splnění podmínek stanovených v čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení. E.       K šesté předběžné otázce 89.      Podstatou šesté otázky, kterou předkládající soud položil pro případ, že bude pátá předběžná otázka zodpovězena kladně, je platnost čl. 6 odst. 1 a článku 8 nařízení 2022/1854 ve světle článků 16 a 17 Listiny, jakož i zásady energetické solidarity(55).

90. Úvodem je třeba upřesnit, že zatímco čtvrtá předběžná otázka se týká toho, zda je práh zavedený nařízením 2022/1854 platný ve světle unijního práva, šestá předběžná otázka se týká toho, zda je práh, který byl stanoven belgickým právem a určen ve výši 130 eur za MWh, platný ve světle Listiny. Z tohoto důvodu a také vzhledem k tomu, že práh ve výši 130 eur za MWh, který byl zpochybněn v původním řízení, není přímo v tomto nařízení stanoven, bude analýza uvedená v následujících bodech tohoto stanoviska omezena na posouzení platnosti ustanovení výše uvedeného nařízení, jež zmínil předkládající soud, a to v rozsahu, v němž umožňují členskému státu, aby při splnění podmínek stanovených v čl. 8 odst. 2 určil práh pro příjmy, který je nižší než práh ve výši 180 eur za MWh stanovený v čl. 6 odst. 1 téhož nařízení. V tomto smyslu připomínám, že k podmínkám uvedeným v čl. 8 odst. 2 písm. e) nařízení 2022/1854 patří také povinnost členských států dbát na to, aby byla vnitrostátní opatření přijatá na základě čl. 8 odst. 1 „v souladu s právem“ Unie včetně Listiny(56).

1. K platnosti čl. 6 odst. 1 a článku 8 nařízení 2022/1854 ve světle článků 16 a 17 Listiny 91.      Pokud jde o článek 16 Listiny, který se týká svobody podnikání, stanoví se v něm, že tato svoboda se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi. Jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, ochrana poskytnutá tímto článkem zahrnuje zejména svobodu vykonávat hospodářskou nebo obchodní činnost, jakož i smluvní svobodu a volnou soutěž, a současně právo každého podniku využít v mezích odpovědnosti, kterou nese za vlastní jednání, možnosti volně nakládat hospodářskými, technickými a finančními zdroji, jež má k dispozici(57). Uvedená svoboda, která není absolutní výsadou, může být nicméně předmětem široké škály zásahů ze strany veřejné moci, jimiž lze ve veřejném zájmu stanovit hranice pro výkon hospodářské činnosti. Tato okolnost se odráží zejména ve způsobu, jímž je nutno posuzovat unijní právní předpisy z hlediska zásady proporcionality na základě čl. 52 odst. 1 Listin(58).

92. Považuji za důležité připomenout, že otázka, zda může strop zavedený belgickou vládou v praxi porušovat článek 16 Listiny, nesmí být posuzována obecným způsobem. Takové posouzení si naopak žádá konkrétní přezkum okolností daného případu, k němuž je však příslušný pouze předkládající soud.

93. Pro každý případ je třeba uvést, že oprávnění určit strop pro příjmy, který je nižší než 180 eur za MWh, které členským státům přiznává čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení 2022/1854, ani odvod z „nadměrných“ příjmů dosažených v důsledku mimořádných okolností by samy o sobě neměly narušovat investiční možnosti dotyčných výrobců ani jejich svobodu vykonávat svou hospodářskou činnost, za předpokladu, že budou splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení. K případnému porušení článku 16 Listiny by mohlo dojít pouze, pokud by bylo prokázáno, že je strop zavedený vnitrostátním právem s tímto ustanovením neslučitelný, a to zejména tím , že by narušoval investiční signály nebo neumožňoval pokrýt investice a provozní náklady těchto výrobců. Je tedy věcí předkládajícího soudu, aby ve světle všech poznatků, které má k dispozici, posoudil, zda strop pro příjmy stanovený v článku 22b zákona ze dne 16. prosince 2022 skutečně splňuje podmínky stanovené v čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení(59).

94. I kdyby se předpokládalo, že Soudní dvůr konstatuje, že odvod z nadměrných příjmů může omezit svobodu podnikání, pokud je uplatňován přísnějším způsobem v porovnání se stropem ve výši 180 eur za MWh, který je stanoven v čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854, mám každopádně za to, že takové omezení je odůvodněné, a to z týchž důvodů, jaké jsem již uvedl v bodech 69 až 74 tohoto stanoviska. Případné omezení svobody podnikání způsobené přísnějším odvodem nadměrných příjmů, než je tomu u stropu ve výši 180 eur za MWh stanoveného v čl. 86 odst. 1, je totiž podle všeho v souladu s podstatou této svobody, jelikož tento odvod se podle podmínek stanovených v tomto čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení použil jen během krátkého období a nebránil dotčeným výrobcům v podnikatelské činnosti.

95. Výše uvedenou analýzu lze vztáhnout i na obsah šesté předběžné otázky, která se týká platnosti ustanovení nařízení 2022/1854, na něž odkazuje předkládající soud v souvislosti s článkem 17 Listiny(60).

2. K platnosti čl. 6 odst. 1 a článku 8 nařízení 2022/1854 ve světle zásady energetické solidarity 96.      V souvislosti se zásadou energetické solidarity připomínám, že čl. 194 odst. 1 SFEU stanoví, že v rámci vytváření a fungování vnitřního trhu a s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energetiky v duchu solidarity mezi členskými státy za cíl zajistit fungování trhu s energií, zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii, podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie a podporovat propojení energetických sítí. Duch solidarity mezi členskými státy, který je v tomto ustanovení zmíněn, je tedy v oblasti energetiky konkrétním vyjádřením zásady solidarity, která sama o sobě představuje jednu ze základních zásad unijního práva a která úzce souvisí se zásadou loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU(61). Na základě žádné skutečnosti přitom nelze mít za to, že by zásada solidarity uvedená v čl. 194 odst. 1 SFEU nemohla mít jako taková pro členské státy a unijní orgány závazný právní účinek. Tato zásada naopak je, jak plyne ze samotného znění a struktury tohoto ustanovení, základem všech cílů politiky Unie v oblasti energetiky, jež sdružuje do soudržného celku(62). Z toho zejména vyplývá, že akty přijaté unijními orgány v rámci této politiky musí být vykládány ve světle této zásady a v tomto světle musí být posuzována i jejich legalita(63).

97. Dále je třeba připomenout, že unijní orgány i členské státy musí v rámci vytváření a fungování vnitřního trhu, mimo jiné i trhu se zemním plynem, brát zásadu energetické solidarity do úvahy, když zajišťují bezpečnost dodávek energie v Unii, což znamená nejen, že musí v případě výskytu nouzových situací tyto situace řešit, ale také že musí přijímat opatření k jejich předcházení. Za tímto účelem je nutné vyhodnotit existenci rizik pro energetické zájmy členských států a Unie a zejména pro bezpečnost dodávek energie a vyvážit dotčené zájmy ve světle této zásady s přihlédnutím k zájmům členských států i celé Unie. Uplatnění této zásady nicméně neznamená, že politika Unie v oblasti energetiky nesmí nikdy mít negativní dopady na zvláštní zájmy členského státu v této oblasti(64). Jak jsem již však zdůraznil v předchozím bodě tohoto stanoviska, unijní orgány a členské státy jsou povinny zohlednit v rámci provádění této politiky zájmy Unie i jednotlivých členských států, které mohou být dotčeny, a v případě konfliktů tyto zájmy vyvážit(65).

98. V projednávané věci je třeba uvést, že nařízení 2022/1854 bylo přijato na základě čl. 122 odst. 1 SFEU, který je součástí kapitoly 1 nadepsané „Hospodářská politika“, která spadá do hlavy VIII třetí části Smlouvy o FEU. Pouze kvůli tomu, že si unijní normotvůrce zvolil tento právní základ, však nelze dovozovat, že by tento akt nespadal do unijní politiky v oblasti energetiky, ani to, že by jej z tohoto důvodu nebylo možné posuzovat ve světle zásady energetické solidarity(66).

99. Vzhledem k tomu, že podle judikatury Soudního dvora připomenuté v předchozím bodě tohoto stanoviska se zásadou energetické solidarity musí řídit veškeré činnosti spadající do unijní energetické politiky, a to i v krizových situacích, a musí ji dodržovat unijní orgány i členské státy, když přijímají opatření k řešení nouzových situací a k předcházení krizím, lze tedy podle mého mínění jen stěží pochybovat o tom, že nařízení 2022/1854 je výrazem „ducha solidarity“ stanoveného v čl. 194 odst. 1 SFEU. Toto nařízení, které představuje koordinovanou reakci na výrazné zvýšení cen elektřiny a jeho dopad na domácnosti a průmysl, a které bylo přijato na úrovni Unie zejména s cílem zabránit přijímání nekoordinovaných vnitrostátních opatření, jež by mohla poškodit vnitřní trh s elektřinou a ohrozit bezpečnost dodávek, vychází samo o sobě ze zásady solidarity, a dokonce je jejím praktickým vyjádřením(67).

100. Dále je třeba konstatovat, že ačkoli některé žalobkyně v původním řízení tvrdí opak, okolnost, že nařízení 2022/1854 umožňuje, aby členské státy zaváděly různé stropy, ani skutečnost, že některé z nich na základě tohoto oprávnění určily stropy nižší než strop stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, nemohou být samy o sobě chápány jako porušení zásady energetické solidarity. Zásah ze strany unijního normotvůrce měl totiž zabránit roztříštění trhu s elektřinou v Unii, a to přijetím souboru společných pravidel, zvláště pak zavedením „[stropu], který je jednotný po celé Unii“, na který odkazuje bod 27 odůvodnění výše uvedeného nařízení. Nemělo se však jednat o maximální ani o úplnou harmonizaci. Unijní normotvůrce naopak zohlednil zvláštnosti trhů s elektřinou v jednotlivých členských státech. Cílem tedy nebylo stanovit v celé Unii jednotný strop, ale zaručit, že bude ve všech členských státech zaveden mechanismus zastropování nadměrných příjmů, u něhož bude dodržena společná maximální výše stropu.

101. Z výše uvedených poznatků vyplývá, že pokud unijní normotvůrce umožnil členským státům, aby za podmínek stanovených v článku 8 nařízení 2022/1854 určily strop z tržních příjmů, který je nižší než strop stanovený v jeho čl. 6 odst. 1, neporušil tím tuto zásadu.

102. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že šestá otázka by měla být zodpovězena tak, že čl. 6 odst. 1 a článek 8 nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že umožňují, aby členské státy stanovily strop, který je nižší než strop stanovený v jeho čl. 6 odst. 1, a že neporušují články 16 a 17 Listiny ani zásadu energetické solidarity. F.      K sedmé předběžné otázce 103. Podstatou sedmé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 porušují články 20 a 21 Listiny, zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání a povinnost uvést odůvodnění, která je stanovena v článku 296 SFEU, tím, že stanoví, že závazný strop pro tržní příjmy, který činí 180 eur za MWh, se vztahuje i na prodej elektřiny vyrobené z paliv z biomasy (paliva z pevné nebo plynné biomasy).

1. K  platnosti stropu ve světle článků 20 a 21 Listiny 104. Co se zaprvé týče části otázky, která se týká platnosti čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 ve světle článků 20 a 21 Listiny, předkládající soud má za to, že tato otázka musí být posouzena, jelikožpodle napadených ustanovení se strop ve výši 180 eur za MWh vztahuje na všechny podniky vyrábějící elektřinu z biomasy, přestože existují značné rozdíly mezi těmito podniky a podniky vyrábějícími elektřinu jinými postupy, zvláště pokud jde o investiční a provozní náklady, což by mohlo zakládat neodůvodněné rozdílné zacházení mezi těmito výrobci.

105. Je třeba připomenout, že z výkladu čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 vyplývá, že stropu ve výši 180 eur za MWh podléhají příjmy plynoucí z výroby elektřiny vyrobené z paliv z pevné nebo plynné biomasy, s výjimkou biomethanu, a příjmy z výroby elektřiny vyrobené z jiných zdrojů energie vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení. Svědčí to o tom, že unijní normotvůrce měl za to, že použití paliv z pevné nebo plynné biomasy nebylo pro dotyčné výrobce elektřiny spojeno s výrobními náklady, jež by byly srovnatelné s náklady vynaloženými na vstupu těmi výrobci, kteří byli obzvláště silně zasaženi mimořádným zvýšením ceny plynu, takže prvně jmenovaní výrobci mohli v zásadě spadat do kategorie „inframarginálních výrobců“, jíž se týká zastropování(68).

106. Dále je třeba poukázat na to, že jedním z hlavních cílů nařízení 2022/1854 bylo zastropovat tržní příjmy plynoucí z prodeje elektřiny, kterou vyrobili výrobci s nejnižšími mezními náklady, neboť ti byli schopni dosáhnout značných nadměrných příjmů. Odvod z těchto příjmů měl členským státům umožnit financování opatření na podporu konečných odběratelů elektřiny(69).

107. Mám ostatně za to, že široký prostor pro uvážení, který unijnímu normotvůrci náleží při přijímání takových mimořádných opatření, jako jsou opatření stanovená nařízením 2022/1854, mu umožňuje, aby zařadil výrobce elektřiny podléhající zastropování do obecné kategorie vycházející ze zdroje energie, který byl použit k výrobě elektřiny, a přiznat různým druhům pevných nebo plynných paliv jednotné zacházení, aniž je přitom povinen od sebe odlišovat jednotlivé formy biomasy uvedené v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení. Je ovšem nepochybné, že někteří z výrobců podléhajících tomuto stropu nesou vyšší výrobní náklady než jiní. Taková okolnost však nemůže sama o sobě zpochybnit to, že unijní normotvůrce rozčlenil jednotlivé výrobce elektřiny do kategorií. Již ze samotné podstaty kategorie totiž nutně vyplývá určitá míra zobecnění, která neumožňuje zohlednit všechny konkrétní situace. Vzhledem k tomu, že tyto kategorie byly určeny na základě objektivních kritérií, nelze unijnímu normotvůrci tento postup vytýkat. Mám za to, že podle argumentů, jež vznesly žalobkyně v původním řízení, by musely být stanoveny stropy pro každý zdroj energie zvlášť, což si lze sice představit, avšak v praxi by to vedlo ke složitějšímu uplatňování mechanismu zastropování a ohrozilo by to jeho účinnost.

108. S ohledem na cíl sledovaný nařízením 2022/1854, který je připomenut v bodě 108 tohoto stanoviska, jakož i na zvláštní hospodářský a politický kontext, v němž bylo uvedené nařízení přijato, se unijní normotvůrce nedopustil žádného zjevného nesprávného právního posouzení, když měl za to, že technologie uvedené v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení by měly podléhat témuž stropu, přestože mezi nimi existují rozdíly, neboť se ve všech těchto případech jedná o inframarginální technologie.

2. K povinnosti uvést odůvodnění 109. Co se zadruhé týče povinnosti uvést odůvodnění, která je stanovena v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být toto odůvodnění přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění uvádělo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky tohoto ustanovení, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast(70). Rozsah uvedené povinnosti přitom závisí na povaze dotčeného aktu, a pokud se jedná o akty s obecnou působností, může se odůvodnění omezit na uvedení celkové situace, která vedla k přijetí aktu, a obecných cílů, které sleduje. V této souvislosti Soudní dvůr především upřesnil, že by bylo přílišné vyžadovat zvláštní odůvodnění pro jednotlivé volby technické povahy, pokud z napadeného aktu vyplývá základní cíl, který orgán sledoval(71).

110. Z důvodů, které budou uvedeny v následujícím bodě tohoto stanoviska, mám za to, že unijní normotvůrce v této věci splnil povinnost uvést odůvodnění, která mu náleží.

111. Co se totiž především týče rozhodnutí unijního normotvůrce stanovit strop ve výši 180 eur za MWh, je třeba uvést, že důvody, které vedly k přijetí této výše, jakož i konkrétní skutečnosti, z nichž tato volba vzešla, vyplývají jednoznačně a dostatečně přesně přímo ze znění nařízení 2022/1854, zejména z bodů 27 až 30 jeho odůvodnění. Pokud jde dále o výčet zdrojů energie uvedených v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení a podléhajících zastropování, body 11 a 32 až 34 uvedeného nařízení poskytují rovněž v tomto ohledu dostatečná vysvětlení. A konečně, přestože je třeba připustit, že uvedené nařízení neobsahuje konkrétní odůvodnění pro každý z dotčených zdrojů energie, pokud jde o důvody uplatnění stropu, z téhož nařízení dostatečně jasně a přesně vyplývá rozhodující kritérium zvolené pro uplatnění tohoto opatření, kterým je odlišení inframarginálních technologií, které podléhají stropu, od technologií spojených s vyššími náklady, jež jsou z tohoto stropu vyloučeny. Podrobnější analýza otázky, zda určité zdroje energie spadají v této věci do pojmu „inframarginální technologie“, přesahuje svou vysoce odbornou povahou požadavky, které jsou na povinnost uvést odůvodnění kladeny.

3. K zásadám právní jistoty a ochrany legitimního očekávání 112. A konečně pokud jde zatřetí o zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, připomínám, že první z těchto zásad vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky. Zásada právní jistoty zejména vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho(72). Tyto požadavky však nelze chápat tak, že brání tomu, aby unijní normotvůrce v normě, kterou přijme, použil abstraktní právní pojem. Považuji to za zřejmé, neboť nelze předem přesně a konkrétně určit všechny situace, které by mohly nastat. Zásada právní jistoty s sebou nenese ani povinnost zachovávat právní řád neměnný v čase, neboť unijní normotvůrce může v rámci svého prostoru pro uvážení změnit existující právní úpravu(73). Přílišná rigidita právních předpisů brání možnostem úpravy nových okolností, které by mohly nastat.

113. Pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání, právo domáhat se této zásady předpokládá, že příslušné unijní orgány poskytly dotčené osobě přesná, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud mu správa neposkytla konkrétní ujištění. Stejně tak, je-li opatrný a obezřetný hospodářský subjekt schopen předvídat přijetí unijního opatření, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se takovéto zásady dovolávat, pokud je toto opatření přijato. Hospodářský subjekt nemůže mít legitimní očekávání v tom smyslu, že unijní normotvůrce neprovede žádné legislativní změny stávající situace(74).

114. Z důvodů uvedených v následujících bodech tohoto stanoviska mám za to, že nelze konstatovat, že čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 jsou v rozporu s těmito zásadami.

115. Co se zaprvé týče zásady právní jistoty, je třeba uvést, že tato dvě ustanovení dostatečně jasně a přesně vymezují jak působnost zastropování, tak i podmínky jeho uplatňování(75). Znamená to, že umožňují dotčeným výrobcům, aby dostatečně přesně určili rozsah povinností, které jim náleží v souladu s judikaturou zmíněnou v bodě 113 tohoto stanoviska(76). Jak ostatně vyplývá z této judikatury, zásada právní jistoty nepožaduje zachování neměnného právního řádu, takže nelze unijnímu normotvůrci vytýkat, že v naléhavé situaci přijal mimořádná opatření s cílem čelit energetické krizi.

116. Co se zadruhé týče zásady ochrany legitimního očekávání, z judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 114 tohoto stanoviska vyplývá, že této zásady se může dovolávat každý hospodářský subjekt, u kterého příslušný unijní orgán vyvolal důvodná očekávání na základě přesných, nepodmíněných a shodujících se ujištění. V této věci je však třeba konstatovat, že žádná ze žalobkyň v původním řízení netvrdí, že jí unijní normotvůrce poskytl taková ujištění ohledně otázky, zda jsou z působnosti zastropování vyňaty tržní příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z pevných nebo plynných paliv z biomasy (s výjimkou biomethanu)(77).

117. Vyplývá z toho, že zásadu právní jistoty ani zásadu ochrany legitimního očekávání nelze vykládat v tom smyslu, že brání jakémukoli zásahu ze strany orgánů veřejné správy, jehož cílem je napravit selhání trhu, zvláště má-li tento zásah naléhavou povahu v reakci na mimořádnou událost, která bývá již z podstaty nepředvídatelná. Dotčené podniky navíc nemohou oprávněně vycházet ze zachování stávajícího právního nebo hospodářského stavu, neboť ten je možné měnit v rámci výkonu prostoru pro uvážení, který příslušným unijním orgánům náleží.

118. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že sedmá otázka by měla být zodpovězena tak, že čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že neporušují články 20 a 21 Listiny, zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání ani povinnost uvést odůvodnění, která je stanovena v článku 296 SFEU, tím, že stanoví, že strop pro tržní příjmy, který činí 180 eur za MWh, se vztahuje i na příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z paliv z biomasy. G.      K osmé předběžné otázce 119. Podstatou osmé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 2 nařízení 2022/1854 vykládány v tom smyslu, že ukládají členským státům povinnost určit pro zařízení vyrábějící elektřinu z pevných nebo plynných paliv z biomasy strop pro tržní příjmy, který je vyšší než strop ve výši 180 eur za MWh stanovený v jeho čl. 6 odst. 1.

120. Úvodem je třeba uvést, že ačkoli belgická vláda zavedla strop ve výši 130 eur za MWh pro všechny hospodářské subjekty vyrábějící elektřinu z jednoho ze zdrojů vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 nařízení 2022/1854, považovala za nezbytné, aby byl strop použitelný na elektřinu vyrobenou z pevných nebo plynných paliv z biomasy zvýšen na 180 eur za MWh, a to s ohledem na její vyšší výrobní náklady v porovnání s výrobou z jiných zdrojů energie podléhajícím tomuto stropu(78). Žalobkyně v původním řízení nicméně tvrdí, že jednotné uplatňování stropu ve výši 180 eur za MWh na všechny podniky vyrábějící elektřinu z biomasy není odůvodněné. Uvádějí k tomu zaprvé, že mezi těmito výrobci existují podstatné rozdíly v investičních a provozních nákladech, a zadruhé, že by takové opatření mohlo nepřiměřeně ovlivnit kapacitu výrobců využívajících k pokrytí těchto nákladů odpad z biomasy. Mají za to, že unijní normotvůrce měl tedy určit strop vyšší než 180 eur za MWh.

121. V tomto smyslu je třeba uvést, že ačkoli čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2022/1854 skutečně umožňuje členským státům, aby se odchýlily od „maximálního“ stropu ve výši 180 eur za MWh, který je stanoven v jeho čl. 6 odst. 1, a zavedly vyšší strop, toto oprávnění nemá v žádném případě závaznou povahu. Je totiž třeba konstatovat, že výkon tohoto oprávnění je podmíněn tím, že investiční a provozní náklady dotčených výrobců musí překračovat strop ve výši 180 eu/MWh, který je stanoven v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení. Bod 42 odůvodnění uvedeného nařízení ostatně upřesňuje, že tato možnost má zajistit bezpečnost dodávek.

122. Členským státům tedy náleží, aby s ohledem na zvláštní vlastnosti svých vnitrostátních trhů a na základě objektivních údajů o dotyčných zařízeních určily, zda je zapotřebí takového oprávnění využít. V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud dotčení výrobci vytýkají belgické vládě, že určila strop, který neumožňuje pokrýt jejich investiční a provozní náklady, takové konstatování – vycházející ze skutkového posouzení, k němuž není Soudní dvůr příslušný – nebylo prokázáno nebo každopádně jasně nevyplývá z předkládacího rozhodnutí(79).

123. Co se týče čl. 8 odst. 2 nařízení 2022/1854, jehož se osmá předběžná otázka rovněž týká, toto ustanovení má upravit diskreční pravomoc, která náleží členským státům při přijímání vnitrostátních opatření týkajících se zastropování, a to určením kritérií, jež musí tato opatření splňovat k dosažení souladu. K tomu je třeba upřesnit, že ačkoli čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení skutečně požaduje, aby vnitrostátní opatření přijímaná členskými státy zajišťovala zejména pokrytí investičních a provozních nákladů, posouzení přiměřenosti stropu, který stanovila belgická vláda pro výrobce elektřiny využívající paliva z biomasy, spadá do skutkové analýzy, k níž není Soudní dvůr příslušný(80).

124. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že osmou otázku je třeba zodpovědět tak, že čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2022/1854 musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá členským státům, aby pro zařízení vyrábějící elektřinu z pevných nebo plynných paliv z biomasy určily strop pro tržní příjmy, který je vyšší než strop ve výši 180 eur za MWh stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, při dodržení podmínek stanovených v čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení. H.      K desáté a dvanácté předběžné otázce 125. Podstatou desáté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 ve spojení s jeho bodem 30 odůvodnění umožňují, aby byly v rámci používání domněnek odlišeni výrobci vyrábějící elektřinu z jaderné energie od výrobců vyrábějících elektřinu z jiných zdrojů energie. Pro případ, že bude odpověď kladná, si předkládající soud přeje prostřednictvím své dvanácté otázky zjistit, zda jsou tatáž ustanovení v rozporu s články 20 a 21 Listiny.

126. K tomu je třeba uvést zaprvé, že desátá předběžná otázka v podstatě odpovídá druhé předběžné otázce, kterou položil cour d’appel de Bruxelles (Odvolací soud v Bruselu, Belgie) ve věci, v níž byl vydán rozsudek Electrabel a další(81). V uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že články 6 až 8 nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se výše příjmů, na které se vztahuje strop pro tržní příjmy stanovený na základě tohoto článku 8, určuje podle dotčených zařízení na výrobu elektřiny buď na základě nevyvratitelných domněnek, nebo na základě vyvratitelných domněnek, které však lze vyvrátit pouze zaprvé na základě odůvodnění skutečných příjmů dosažených všemi zařízeními dotčeného provozovatele, a zadruhé pomocí dalších domněnek, pokud tyto domněnky umožňují získat přiměřené odhady uvedených příjmů, které odpovídají realitě trhu v daném období(82).

127. Soudní dvůr měl v tomto ohledu za to, že posouzení, zda daná domněnka splňuje tuto podmínku, je skutkové povahy, a proto spadá do pravomoci vnitrostátních orgánů, které podléhají přezkumu vnitrostátních soudů. Aby napomohl předkládajícímu soudu v jeho posouzení, Soudní dvůr nicméně uvedl, že pro účely tohoto posouzení je třeba zohlednit všechny skutkové a technické okolnosti charakterizující nejen situaci dotčených provozovatelů a zařízení, ale také vnitrostátní trh s elektřinou(83). V tomto ohledu může být zejména relevantní rozsah překážek, které s ohledem na tyto zvláštnosti brání shromažďování a kontrole údajů, které by umožnily v časovém horizontu slučitelném s naléhavostí dosažení cíle ochrany konečných odběratelů elektřiny určit přesné příjmy zařízení nebo provozovatelů, na které se vztahuje dané zastropování, jakož i skutečnost, zda jsou zavedené domněnky dostatečně přesné, aby nedocházelo k významnému nadhodnocení nebo podhodnocení příjmů dosažených dotčenými provozovateli, a zda existuje nápravný mechanismus, který případně umožňuje provozovatelům nebo vnitrostátním orgánům uplatnit skutečné příjmy za účelem opravy výsledku těchto domněnek, pokud nevedou k přiměřeným odhadům, které odpovídají tržní realitě v daném období(84).

128. V rozsudku Electrabel a další Soudní dvůr rovněž upřesnil, že skutečnost, že se členský stát případně rozhodl zavést na základě objektivních rozlišovacích kritérií různé domněnky podle jednotlivých provozovatelů, dotčených zařízení nebo technologií, nebo řadu domněnek, nemůže prokazovat, že podmínka uvedená v předchozím bodě tohoto stanoviska není splněna, pokud pro každou z kategorií případných dotčených provozovatelů, zařízení nebo technologií zavedená domněnka umožňuje získat přiměřený odhad příjmů vlastní této kategorii.

129. Z judikatury Soudního dvora připomenuté v předchozích bodech tohoto stanoviska tedy lze vyvodit, že desátá předběžná otázka by měla být zodpovězena kladně. Článek 2 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 ve spojení s bodem 30 odůvodnění tohoto nařízení totiž v souvislosti s používáním domněnek nebrání tomu, aby byli odlišování výrobci vyrábějící elektřinu z jaderné energie od výrobců, kteří ji vyrábějí z jiných zdrojů energie. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší, aby ověřil, zda toto odlišení vychází z objektivních skutečností umožňujících získat přiměřený odhad příjmů vlastní jednotlivým dotčeným kategoriím.

130. Co se zadruhé týče platnosti čl. 2 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 ve světle článků 20 a 21 Listiny, připomínám, že zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, jež jsou v těchto dvou posledně jmenovaných ustanoveních zakotveny, vyžadují, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno(85).

131. I kdyby se předpokládalo, jak tvrdí některé z žalobkyň v původním řízení, že s ohledem na cíl, jímž je postihnout nadměrné příjmy výrobců používajících tzv. „inframarginální“ technologie, se výrobci vyrábějící elektřinu z jaderné energie a výrobci, kteří ji vyrábějí z jiných zdrojů energie, nacházejí ve srovnatelné situaci, mám za to, že tato okolnost nebrání sama o sobě tomu, aby příslušné vnitrostátní orgány zejména s ohledem na široký prostor k uvážení, který jim náleží, používaly pro určení příjmů podléhajících stropu rozdílné metody výpočtu a aby používaly různé domněnky podle dotčených kategorií zařízení. Platí to zejména o případu, kdy takové rozlišení vychází z objektivních úvah praktické povahy a z nutnosti zaručit účinné uplatňování zastropování, zvláště zjednodušením podmínek pro uplatnění tohoto zastropování a snížením administrativní zátěže, kterou nesou příslušné vnitrostátní orgány(86). Připomínám, že odlišení elektřiny jaderného původu od elektřiny vyrobené z jiných zdrojů energie, které v této věci provedl belgický zákonodárce, vychází z okolnosti, že v případě první kategorie byla obchodní strategie dotčených výrobců upravena zákonem ze dne 16. prosince 2022.

132. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že dvanáctá otázka by měla být zodpovězena tak, že čl. 2 bod 5 a čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 ve spojení s jeho bodem 30 odůvodnění musí být vykládány v tom smyslu, že neporušují články 20 a 21 Listiny tím, že umožňují, aby členské státy při používání domněnek k určení tržních příjmů podléhajících stropu odlišovaly výrobce vyrábějící elektřinu z jaderné energie od výrobců, kteří ji vyrábějí z jiných zdrojů energie.

I. Ke třinácté a čtrnácté předběžné otázce

133. Podstatou třinácté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) nařízení 2022/1854 vykládány v tom smyslu, že umožňují, aby členské státy zaváděly vnitrostátní opatření spočívající v zastropování tržních příjmů s účinkem od 1. srpna 2022. Prostřednictvím čtrnácté otázky, která byla položena pro případ, že bude třináctá předběžná otázka zodpovězena kladně, si předkládající soud přeje zjistit, zda jsou výše uvedená ustanovení tohoto nařízení platná ve světle zásad právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, zákazu zpětné účinnosti právních předpisů, energetické solidarity, jakož i článku 17 Listiny.

134. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tyto otázky vycházejí ze skutečnosti, že odvod zavedený zákonem ze dne 16. prosince 2022 byl použit na nadměrné příjmy dosažené v Belgii v období od 1. srpna 2022 do 30. června 2023, přestože nařízení 2022/1854 vstoupilo v platnost až dne 8. října 2022; že strop stanovený tímto nařízením byl použitelný pouze pro období od 1. prosince 2022 do 30. června 2023, a že toto nařízení výslovně nestanovilo, že členské státy mohou tento strop používat před 1. prosincem 2022, přestože takové oprávnění bylo součástí návrhu, který vedl k přijetí výše uvedeného nařízení.

135. Úvodem je třeba poukázat na to, že tento problém vyvstal již ve věci, v níž byl vydán rozsudek Electrabel a další(87). Soudní dvůr rozhodl, že ustanovení, jichž se týkala třináctá předběžná otázka, ve spojení s článkem 288 SFEU a zásadami přednosti a efektivity unijního práva, jakož i zásady loajální spolupráce, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě přijaté po vstupu nařízení 2022/1854 v platnost, která stanoví použití zastropování tržních příjmů podobného zastropování, jehož zavedení vyžaduje toto nařízení, avšak pro období předcházející období stanovenému uvedeným nařízením(88). Soudní dvůr v této souvislosti zejména konstatoval, že z žádného ustanovení téhož nařízení nevyplývá, že by se vztahovalo na takovou právní úpravu nebo že by podmiňovalo přijetí takové právní úpravy splněním podmínek stanovených v tomto nařízení(89). Dále uvedl, že členské státy musí vykonávat své pravomoci při respektování unijního práva a že v projednávané věci z žádosti o rozhodnutí předběžné otázky nevyplývá, že by předkládající soud pochyboval o věcné slučitelnosti vnitrostátní úpravy, která je předmětem sporů v původních řízeních, s jinými ustanoveními unijního práva, která by mohla být použitelná ratione temporis(90).

136. Po tomto upřesnění je na základě analogie s analýzou a odpovědí, které Soudní dvůr uvedl v rozsudku Electrabel a další, jak jsou shrnuty v předcházejícím bodě tohoto stanoviska, tedy třeba, aby byla třináctá předběžná otázka zodpovězena kladně.

137. S ohledem na způsob, jakým navrhuji zodpovědět třináctou předběžnou otázku, je třeba zodpovědět i čtrnáctou předběžnou otázku. Z týchž důvodů, jaké jsem uvedl v bodech 112 až 118 tohoto stanoviska, jsem toho názoru, že čl. 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) nařízení 2022/1854 nelze chápat v tom smyslu, že porušují zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Totéž platí i pokud jde o článek 17 Listiny a zásadu energetické solidarity, a to z obdobných důvodů, jaké jsou uvedeny v bodech 69 až 75, 99 a 100 tohoto stanoviska.

138. S ohledem na výše uvedené jsem toho názoru, že čtrnáctá otázka by měla být zodpovězena tak, že čl. 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že neporušují zásady právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, zákazu zpětné účinnosti právních předpisů, energetické solidarity ani článek 17 Listiny. J.      K patnácté předběžné otázce 139. Podstatou patnácté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být unijní právo vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby tento soud zachoval účinky zákona ze dne 16. prosince 2022, pokud ve světle odpovědí poskytnutých Soudním dvorem konstatuje, že tento zákon porušuje povinnosti vyplývající z nařízení 2022/1854.

140. S ohledem na způsob, jakým navrhuji zodpovědět předcházející předběžné otázky, není na tuto patnáctou otázku zapotřebí odpovídat. Následující úvahy jsou tedy uvedeny jen pro úplnost pro případ, že by Soudní dvůr považoval za užitečné se k této otázce vyjádřit.

141. Úvodem bych rád zdůraznil skutečnost, že předkládající soud nepožaduje časové omezení účinků rozsudku, který bude vydán, ale táže se, zda je v jeho vnitrostátním právním řádu možné zachovat účinky zákona ze dne 16. prosince 2022 i v případě, že by rozhodl v tom smyslu, že je v rozporu s nařízením 2022/1854.

142. V tomto ohledu zdůrazňuji, že orgánům dotčeného členského státu přísluší přijmout veškerá obecná i zvláštní opatření k zajištění dodržování unijního práva na jeho území(91). V tomto smyslu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že na základě zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU jsou členské státy povinny odstranit protiprávní důsledky porušení unijního práva a takovou povinnost má v rámci svých pravomocí každý orgán dotčeného členského státu, včetně vnitrostátních soudů, k nimž byla podána žaloba proti vnitrostátnímu aktu zakládajícímu takové porušení(92). Pokud tudíž orgány dotčeného členského státu zjistí, že je vnitrostátní právní úprava neslučitelná s unijním právem, musí, přičemž si zachovávají možnost volby opatření, která je třeba přijmout, dbát na to, aby bylo vnitrostátní právo uvedeno co nejdříve do souladu s unijním právem a byla zajištěna plná účinnost práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva(93). Pokud by totiž byly vnitrostátní soudy oprávněny přiznat vnitrostátním ustanovením přednost, byť dočasnou, před unijním právem, s nímž jsou v rozporu, bylo by tím narušeno jednotné používání unijního práva(94).

143. Soudní dvůr připustil možnost výjimečně a z naléhavých důvodů právní jistoty dočasně pozastavit vylučovací účinek, který má unijní právní pravidlo vůči vnitrostátnímu právu, jež je v rozporu s tímto pravidlem. Takové omezení časové působnosti výkladu tohoto práva ze strany Soudního dvora lze povolit pouze v samotném rozsudku, kterým se rozhoduje o požadovaném výkladu(95).

144. V tomto smyslu Soudní dvůr uznal, že vnitrostátní soud může, pokud to vnitrostátní právo umožňuje, zachovat účinky opatření, která byla prohlášena za neslučitelná s unijním právem, pokud je toto zachování odůvodněno naléhavými důvody souvisejícími s nezbytností odvrátit skutečnou a vážnou hrozbu přerušení dodávek elektřiny dotyčného členského státu, jíž nelze čelit jinými prostředky a alternativními řešeními, zejména v rámci vnitřního trhu, přičemž uvedené zachování se může vztahovat pouze na časový úsek, který je striktně nezbytný k nápravě této protiprávnosti(96). Soudní dvůr rovněž v zásadě připustil, že s ohledem na existenci naléhavého důvodu týkajícího se ochrany životního prostředí může být vnitrostátní soud výjimečně oprávněn použít vnitrostátní právní úpravu, která jej zmocňuje k zachování některých účinků vnitrostátního aktu, při jehož přijímání byla porušena některá ze směrnic v oblasti životního prostředí, existuje-li riziko, že by zrušením tohoto aktu vzniklo právní vakuum neslučitelné s povinností dotčeného členského státu přijmout opatření k provedení jiného aktu unijního práva týkajícího se ochrany životního prostředí(97).

145. V projednávané věci vyplývá z předkládacího rozhodnutí i z písemných vyjádření, které předložila belgická vláda, že tento členský stát se na podporu svého návrhu na zachování účinků sporného zákona dovolává především rozpočtových a správních problémů spojených s úplným zrušením tohoto zákona(98). Kromě toho tato vláda uvádí, že pokud by neexistoval žádný použitelný mechanismus zastropování, takové zrušení by mohlo způsobit právní vakuum ohrožující splnění cílů, jež sleduje nařízení 2022/1854.

146. Je třeba nicméně uvést, že pouhé rozpočtové a správní problémy, jichž se dovolává výše uvedená vláda, nelze postavit na roveň naléhavým důvodům ve smyslu výše uvedené judikatury. Soudní dvůr již totiž rozhodl, že pouhé tvrzení obtíží rozpočtové a administrativní povahy, které by mohly vyplývat ze zrušení zpochybňovaných ustanovení, nepostačuje k učinění závěru, že jsou dány naléhavé důvody právní jistoty(99). V témže duchu Soudní dvůr také rozhodl, že finanční důsledky, které mohou vyplývat pro členský stát z rozsudku vydaného v řízení o předběžné otázce, neodůvodňují samy o sobě omezení časových účinků tohoto rozsudku(100).

147. Žádný z důvodů uvedených belgickou vládou tedy není takové povahy, aby odůvodnil zachování účinků zákona ze dne 16. prosince 2022(101). Jak ostatně uvádějí některé žalobkyně v původním řízení, takové zachování by mělo za účinek delší používání vnitrostátních ustanovení, jež jsou neslučitelná s unijním právem a jež mohou závažným způsobem porušovat práva dotyčných podniků, zvláště jejich právo na účinnou soudní ochranu(102).

V. Závěry

148. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky, které položil Grondwettelijk Hof (Ústavní soud, Belgie), odpověděl následovně: 1)      Článek 7 odst. 1 písm. e) nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie musí být vykládán v tom smyslu, že z působnosti stropu stanoveného v článku 6 tohoto nařízení jsou vyňaty pouze příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z biomethanu, s výjimkou elektřiny vyrobené z bioplynu získaného takovým procesem pomocí kogeneračního zařízení. Takový výklad není v rozporu s články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie. 2)      Ustanovení čl. 7 odst. 3 první věty nařízení 2022/1854 musí být vykládáno v tom smyslu, že není v rozporu s články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie tím, že umožňuje členským státům nepoužít strop pro tržní příjmy stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení na výrobce, kteří vyrábějí elektřinu pomocí výrobních zařízení s instalovanou kapacitou do 1 MW, aniž přitom stanoví možnost zavést progresivní sazbu odvodu nebo upravit odchylku či výjimku podle instalované kapacity dotyčného zařízení. 3)      Článek 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 musí být vykládán v tom smyslu, že neporušuje článek 17 Listiny základních práv Evropské unie tím, že stanoví, že nadměrné tržní příjmy výrobců elektřiny uvedené v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení podléhají sazbě odvodu ve výši 100 %. 4)      Článek 6 odst. 1 a článek 8 nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že opravňují členské státy k zavedení stropu pro tržní příjmy ve výši 130 eur za MWh, s výhradou splnění podmínek stanovených v čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení. 5)      Článek 6 odst. 1 a článek 8 nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že umožňují, aby členské státy určily strop, který je nižší než strop stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, a že neporušují články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie ani zásadu energetické solidarity. 6)      Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že neporušují články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání ani povinnost uvést odůvodnění, která je stanovena v článku 296 SFEU, tím, že stanoví, že strop pro tržní příjmy, který činí 180 eur za MWh, se vztahuje i na příjmy plynoucí z prodeje elektřiny vyrobené z paliv z biomasy. 7)      Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2022/1854 musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá členským státům, aby pro zařízení vyrábějící elektřinu z pevných nebo plynných paliv z biomasy určily strop pro tržní příjmy, který je vyšší než strop ve výši 180 eur za MWh stanovený v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, při dodržení podmínek stanovených v jeho čl. 8 odst. 2. 8)      Článek 2 bod 5 a čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že neporušují články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie tím, že umožňují, aby členské státy při používání domněnek k určení tržních příjmů podléhajících stropu odlišovaly výrobce vyrábějící elektřinu z jaderné energie od výrobců, kteří ji vyrábějí z jiných zdrojů energie. 9)      Článek 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) nařízení 2022/1854 musí být vykládány v tom smyslu, že neporušují zásady právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, zákazu zpětné účinnosti právních předpisů, energetické solidarity ani článek 17 Listiny základních práv Evropské unie. 1–      Původní jazyk: francouzština. 2–      Nařízení Rady ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (Úř. věst. 2022, L 261 I, s. 1). Konkrétněji jsou dotčeny článek 5, čl. 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) nařízení 2022/1854, případně ve spojení s body 30 a 40 odůvodnění tohoto nařízení. 3–      Těmito podniky jsou 2Valorise Ham NV, 2Valorise Amel NV a 2 Valorise NV (dále společně jen „2Valorise a další“); Luminus NV, EDF Belgium NV, ActiVent Wallonie NV, e-NosVents NV, CVLumiwind a Luminus Wind Together cv (dále společně jen „Luminus a další“); Rouge Lux BVBA a Biospace CV; Federatie van de Belgische Elektriciteits-en Gasbedrijven, Organisatie voor Duurzame Energie Vlaanderen VZW a Wind4wallonia 2 NV (dále společně jen „FEBEG a další“); Eletrabel NV a Eoly Energy NV (dále jen „Eoly“). 4–      V tomto ohledu viz rozsudky ze dne 18. prosince 2025, Electrabel a další (C‑633/23, dále jen „rozsudek Electrabel a další“, EU:C:2025:991), a ze dne 22. ledna 2026, Secab (C‑423/23, dále jen „rozsudek Secab“, EU:C:2026:32), vydané ve věcech, v nichž jsem přednesl stanovisko. Viz rovněž mé stanovisko přednesené dne 25. června 2026 ve věcech Axpo Energy Romania a PPC Renewables Romania (C‑251/24 a C‑392/24). Dále je třeba uvést, že před Soudním dvorem dosud probíhají další řízení, zvláště ve věcech Varo Energy Belgium a další (C‑358/24), Vermilion Energy Ireland a další (C‑533/24) a Acea Produzione a další (C‑153/25), v nichž bude mé stanovisko předneseno dne 22. října 2026. Toto nařízení je dále předmětem několika řízení o zrušení, jež dosud probíhají před Tribunálem. V tomto ohledu viz věci Electrawinds Shabla South v. Rada (T‑759/22); Vermilion Energy Netherlands a další v. Rada (T‑775/22); Vermilion Exploration and Production Ireland a Vermilion Energy Ireland v. Rada (T‑795/22); ExxonMobil Producing Netherlands a Mobil Erdgas Erdöl v. Rada (T‑802/22), a Petrogas E&P Netherlands v. Rada (T‑803/22). 5–      Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 18. května 2022, nazvané „Plán RePowerEU“ [COM(2022) 230 final] (dále jen „Plán REPowerEU“). 6–      Moniteur belge ze dne 11. května 1999, s. 16264. 7–      Moniteur belge ze dne 22. prosince 2022, s. 98819. 8–      Moniteur belge ze dne 28. února 2003, s. 9879. 9–       Pro potřeby tohoto cíleného stanoviska, které se otázkou domněnek zabývá pouze okrajově, se uvádí pouze shrnutí čl. 22b odst. 5 zákona ze dne 16. prosince 2022. Celé znění viz Moniteur belge, 22. prosince 2022, s. 98819, nebo rozsudek Electrabel a další (bod 13). 10–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. 2018, L 328, s. 82). 11–      Předkládající soud odkazuje v této souvislosti na rozsudek ze dne 15. července 2021, Německo v. Polsko (C‑848/19 P, dále jen „rozsudek Německo v. Polsko“, EU:C:2021:598, body 37 až 53). 12–       Třináctá předběžná otázka, která není předmětem tohoto cíleného stanoviska, zní takto: „Musí být čl. 6 odst. 1, články 7 a 8 a čl. 22 odst. 2 písm. c) [nařízení 2022/1854] vykládány v tom smyslu, že členským státům umožňují zavést vnitrostátní opatření, podle kterého se, jako je tomu v článku 5 [zákona ze dne 16. prosince 2022], strop pro tržní příjmy uplatňuje před 1. prosincem 2022, a to od 1. srpna 2022?“ 13–       Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že položená otázka se týká pouze zvláštní situace těch výrobců, žalobců v původním řízení, kteří vyrábějí elektřinu z bioplynu, konkrétně Rouge Lux a Biospace. Tito výrobci uvádějí, že jejich činnost spočívající ve výrobě elektřiny pouze doplňuje jejich hlavní činnost, která spadá do oblasti zemědělství. V tomto ohledu upřesňují, že neprovádějí čištění bioplynu dříve, než jej použijí k pohonu svých zařízení na výrobu elektřinu, a to ze dvou důvodů, tj. zaprvé proto, že kogenerační motory jsou schopny využít bioplyn přímo v daném stavu, a zadruhé proto, že infrastruktury nezbytné ke vtlačování vyčištěného bioplynu (tj. biomethanu) do sítě využívající fosilní zemní plyn nejsou v blízkosti jejich výrobních zařízení dostupné. 14–       Totéž platí i o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2019, L 158, s. 54) a o směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125), obsahující definice použitelné i pro účely nařízení 2022/1854. 15–       Rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Alace a Canpelli (C‑758/24 a C‑759/24, EU:C:2025:591, bod 91 a citovaná judikatura). 16–       Článek 2 bod 24 směrnice 2018/2001 stanoví, že „biomasou“ se rozumí „biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství, z lesnictví a souvisejících odvětví a z rybolovu a akvakultury, včetně rostlinných a živočišných látek, jakož i biologicky rozložitelná část odpadů, včetně průmyslových a komunálních odpadů biologického původu“. Tato definice je v zásadě shodná s definicí uvedenou v čl. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2001, L 283, s. 33). 17–       V tomto smyslu považuje zřejmě unijní normotvůrce „bioplyn“ za obecný pojem zahrnující všechna plynná paliva vyrobená z biomasy. 18–       Až směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem a o změně směrnice (EU) 2023/1791 a zrušení směrnice 2009/73/ES (Úř. věst. L, 2024/1788), v čl. 2 bodě 1 stanovila, že „zemním plynem“ se rozumí „plyn, který se skládá především z metanu, včetně biometanu, [...] kter[ý] je technicky možné bezpečně vtláčet do soustavy zemního plynu a dopravovat jí [jej]“ a v tomto čl. 2 bodě 2, že „plynem z obnovitelných zdrojů“ se rozumí „bioplyn ve smyslu čl. 2 bodu 28 [směrnice 2018/2001], včetně bioplynu, který byl upraven na biometan, a paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu ve smyslu čl. 2 bodu 36 [této] směrnice“. [Z těchto definicí vyplývá, že podle názoru unijního normotvůrce zahrnuje pojem „zemní plyn“ rovněž biomethan. Výše uvedené definice poukazují také na to, že bioplyn může být „upraven na biomethan“. Tato úprava je výsledkem vedlejšího procesu čištění a stlačování.] 19      V tomto ohledu viz bod 33 odůvodnění nařízení 2022/1854. 20–       Je třeba ostatně uvést, že i v původním návrhu nařízení 2022/1854 bylo v témže duchu upřesněno, že „[s]trop by se [...] neměl vztahovat na elektrárny využívající biomethan. To je nezbytné pro zachování pobídek pro tyto technologie a typy výroby ke snížení spotřeby plynu, jak je zdůrazněno [v] [Plánu] REPowerEU“. Viz zejména s. 10 tohoto Plánu. 21–       Tento způsob zpracování je spojen s místním a okamžitým využitím bioplynu, zpravidla v kogeneračních zařízeních, tak jako je tomu v této věci. 22–       Viz rozsudek ze dne 12. července 2018, Spika a další (C‑540/16, EU:C:2018:565, bod 35 a citovaná judikatura). 23–       Viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další (C‑623/22, EU:C:2024:639, bod 24 a citovaná judikatura). 24–       Viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další (C‑623/22, EU:C:2024:639, bod 25 a citovaná judikatura). 25–       Viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další (C‑623/22, EU:C:2024:639, bod 26 a citovaná judikatura). 26      Jak bylo uvedeno v bodě 50 tohoto stanoviska, mechanismus zastropování se nepoužije ani na zemní plyn, ani na technologie založené na palivech, jež mohou zemní plyn nahradit, například na biomethanu. 27–       Předkládací rozhodnutí ostatně neobsahuje žádný poznatek, který by nasvědčoval tomu, že by rozhodnutí unijního normotvůrce rozlišovat obě dotčené technologie bylo zjevně chybné. 28–       Obdobně jako obě první předběžné otázky vychází i tato třetí otázka ze zvláštní situace Rouge Lux a Biospace, které vyrábějí elektřinu jen okrajově, neboť jejich hlavní činnost spadá do oblasti zemědělství. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zařízení jedné z těchto společností překračuje hraniční hodnotu instalované kapacity, která činí 1 MW, jen nepatrně, neboť její celková instalovaná kapacita představuje 1,004 MW. Skutečnost, že členské státy nemají možnost stanovit progresivní sazbu odvodu podle instalované kapacity zařízení, jež podléhají zastropování, je podle názoru těchto zúčastněných v rozporu s články 20 a 21 Listiny. V této souvislosti uvádějí, že ačkoli se výrobci nacházejí v podstatě v totožných situacích, neboť kapacita jejich zařízení je nepatrně nižší nebo vyšší než tato hraniční hodnota, přesto je s nimi zacházeno rozdílně. 29–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 2011, Komise v. Španělsko (C‑400/08, EU:C:2011:172, bod 124 a citovaná judikatura). 30–       Viz per analogiam bod 37 odůvodnění nařízení 2022/1854, jakož i rozsudek Electrabel a další (bod 42). 31–       Pro všechny případy je třeba poznamenat, že důvodová zpráva k návrhu, který vedl k přijetí nařízení 2022/1854, odkazuje jak na cíl, jímž je zabránit nadměrné administrativní zátěži, tak i na cíl, jímž je zajistit účinné uplatňování navrhovaného opatření. V tomto ohledu viz návrh nařízení Rady o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie [COM(2022) 473 final]. 32–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další (C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 57 a citovaná judikatura). 33–       Jak jsem již připomněl v bodě 53 tohoto stanoviska, co se týče výkonu diskreční pravomoci, která náleží unijnímu normotvůrci, vyplývá z judikatury Soudního dvora, že zásada rovného zacházení smí být považována za porušenou pouze v případě, že dotyčný orgán zavedl rozdíl, který je ve vztahu k cíli sledovanému dotyčným režimem svévolný nebo zjevně nepřiměřený. Je nicméně zjevné, že v této věci taková situace nenastala. V tomto ohledu je třeba uvést, že předkládací rozhodnutí neobsahuje žádný prvek, který by mohl zpochybnit přiměřenost určené hraniční hodnoty nebo prokázat, že unijní normotvůrce překročil v tomto případě meze prostoru pro uvážení, který mu náleží. Určení hraniční hodnoty 1 MW navíc s ohledem na působnost tohoto prostoru pro uvážení nelze považovat za nepřiměřené, natož za zjevně nepřiměřené, a to pouze proto, že mohla být zavedena i další opatření. 34–       Viz rozsudek ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 145 a citovaná judikatura). 35–       V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další (C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, body 35 a 36).a ze dne 5. září 2024, Novo Banco a další (C‑498/22 až C‑500/22, EU:C:2024:686, bod 112)a 36–       Viz rozsudek ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise (C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 61). 37–       K tomu je třeba uvést, že ceny elektřiny na unijním trhu jsou určovány podle mechanismu určování mezních cen (nebo mechanismu mezní ceny), v rámci něhož jsou jednotlivá zařízení řazena ve vzestupném pořadí podle výrobních nákladů: zařízení s nejnižšími mezními náklady přicházejí na řadu jako první, zatímco cena pro všechny výrobce je stanovena podle ceny, kterou určí poslední zařízení nezbytné k uspokojení poptávky. V tomto ohledu viz také body 23 a 24 odůvodnění nařízení 2022/1854. 38–       Viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Neves 77 Solutions (C‑351/22, EU:C:2024:723, bod 85 a citovaná judikatura). 39–       Viz zejména ESLP, 29. dubna 2008, Burden v. Spojené království, CE:ECHR:2008:0429JUD001337805, bod 59. 40–       Viz zejména ESLP, 22. ledna 2009, „Bulves“ AD v. Bulharsko, CE:ECHR:2009:0122JUD000399103, bod 62. 41–       Viz zejména ESLP, 3. července 2003, Buffalo Srl v likvidaci v. Itálie, CE:ECHR:2003:0703JUD003874697, bod 32. Viz rovněž rozsudek ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 153). 42–       Viz bod 111 tohoto stanoviska. 43–       Viz body 28 a 29 odůvodnění nařízení 2022/1854. 44–       Jak vyplývá z bodu 28 odůvodnění nařízení 2022/1854, tento strop byl stanoven ve výši překračující jak přiměřená očekávání na trhu, tak i ceny, které by bylo možné obvykle očekávat, pokud by nenastaly dotčené mimořádné okolnosti, neboť během předchozích let nebyly průměrné velkoobchodní ceny elektřiny vyšší než 80 eur za MWh. 45–       Viz rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich (C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 50 a citovaná judikatura). 46–       Viz per analogiam rozsudek ze dne 13. června 2017, Florescu a další (C‑258/14, EU:C:2017:448, bod 55). 47–       V tomto smyslu viz bod 41 odůvodnění nařízení 2022/1854, který upřesňuje, že „[č]lenské státy by si [...] měly ponechat možnost dále omezit příjmy výrobců, na něž se vztahuje celounijní strop pro tržní příjmy“. Kromě toho je třeba uvést, že podle zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě o přezkumu intervencí v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie v souladu s nařízením Rady 2022/1854 ze dne 5. června 2023 [COM(2023) 302 final] zavedlo nižší strop než 180 eur za MWh nejméně 17 členských států. 48–       Viz rozsudek Secab (body 42 a 68). 49–       Viz rozsudek Electrabel a další (body 29 a 30). 50–       Připomínám, že tento bod odůvodnění uvádí, že vzhledem k tomu, že skladba výrobních zdrojů a nákladová struktura výroben elektřiny se v jednotlivých členských státech značně liší, měly by mít členské státy možnost, aby za určitých podmínek zachovaly nebo zavedly vnitrostátní krizová opatření. 51      Žádné upřesnění „určitých podmínek“ neobsahuje ostatně ani bod 41 odůvodnění nařízení 2022/1854, který se týká možnosti členských států dále omezit příjmy výrobců, na něž se vztahuje strop. 52–       V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 2. června 2022, Skeyes (C‑353/20, EU:C:2022:423, bod 60 a citovaná judikatura). 53–       Z předkládacího rozhodnutí a z písemných vyjádření belgické vlády vyplývá, že podle Rady ministrů je stanovená referenční cena 130 eur za MWh založena zaprvé na maximální ceně elektřiny, kterou bylo možné očekávat před krizí vyvolanou covidem-19 a energetickou krizí, a to částce ve výši 80 eur za MWh, a zadruhé na marži ve výši 50 eur za MWh určené k pokrytí obchodních rizik a kumulovaných ztrát výrobců, s přihlédnutím zejména k inflaci a ke zvýšení nákladů na dodávky elektřiny. 54–       V tomto smyslu bude muset překládající soud ověřit, zda belgické orgány při určení stropu v takové výši vycházely nejen z průměrných cen zaznamenaných v minulosti, ale i z nejvyšších cen. Bod 28 odůvodnění nařízení 2022/1854 v tomto ohledu upřesňuje, že strop pro příjmy by neměl být stanoven na základě průměrných cen, ale měl by ponechávat marži a jeho výše by měla odrážet i nejvyšší cenu, neboť i u investic bývají zohledňovány příjmy dosažené během období vysokých cen. Bod 29 odůvodnění tohoto nařízení dále zdůrazňuje, že při posuzování možného dopadu tohoto stropu na investice do energií z obnovitelných zdrojů je zapotřebí odkazovat na LCOE u příslušné výrobní technologie, které odrážejí čisté náklady na výrobu elektřiny, které nese výrobce po celou dobu užívání daného zařízení. 55–       Rakouská vláda zpochybňuje přípustnost této šesté předběžné otázky v rozsahu, v němž se týká zásady energetické solidarity, neboť předkládající soud neuvádí žádné důvody, které jej vedou k názoru, že by čl. 6 odst. 1 a článek 8 nařízení 2022/1854 mohly být s touto zásadou v rozporu. Vzhledem k domněnce relevantnosti, která se vztahuje na předběžné otázky, jakož i vzhledem k prvkům předloženým tímto soudem, zejména k otázkám, které vznesl, pokud jde o to, zda provedl unijní normotvůrce náležité vážení unijních zájmů a zájmů jednotlivých členských států, mám za to, že tato námitka musí být zamítnuta. 56–       Je samozřejmé, že tato povinnost znamená rovněž, že členské státy budou dodržovat základní práva a obecné zásady zakotvené unijním právem. V této souvislosti vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, že základní práva zaručená v unijním právním řádu se uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem [viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2019, TSN a AKT (C‑609/17 a C‑610/17, EU:C:2019:981, bod 43 a citovaná judikatura)]. 57–       V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 140 a citovaná judikatura), a ze dne 13. listopadu 2025, PB Vi Goods (C‑563/24, EU:C:2025:887, bod 27 a citovaná judikatura). 58–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 141 a citovaná judikatura). 59–       V tomto smyslu viz bod 87 tohoto stanoviska. 60–       Pro odpověď na tuto otázku vyžaduje použití poznatků z analýzy týkající se omezení práva na vlastnictví, které je předmětem čtvrté předběžné otázky. V tomto ohledu viz body 69 až 75 tohoto stanoviska. 61–       Viz rozsudek Německo v. Polsko (body 38 a 41 a citovaná judikatura). 62–       V tomto smyslu viz rozsudky Německo v. Polsko (body 38 a 41 a citovaná judikatura), a ze dne 26. září 2024, Orlen v. Komise (C‑255/22 P, EU:C:2024:790, bod 91). 63–       V tomto smyslu viz rozsudky Německo v. Polsko (body 44 a 45), a ze dne 26. září 2024, Orlen v. Komise (C‑255/22 P, EU:C:2024:790, bod 92). Viz rovněž mé stanovisko ve věci Orlen v. Komise (C‑255/22 P, EU:C:2024:466, body 48 a 49). 64–       Viz rozsudek Německo v. Polsko (body 53 a 69). 65–       Viz rozsudek Německo v. Polsko (bod 73). 66–       Toto ustanovení totiž stanoví, že „[a]niž jsou dotčeny jiné postupy stanovené ve Smlouvách, může Rada na návrh Komise rozhodnout v duchu solidarity mezi členskými státy o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky“. Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska. 67–       Viz bod 9 odůvodnění nařízení 2022/1854. 68–       Viz rovněž body 50 a 51 tohoto stanoviska. 69–       Viz body 6 a 46 odůvodnění nařízení 2022/1854. 70–       Rozsudek ze dne 10. července 2025, Ligue royale belge pour la protection des oiseaux (C‑287/24, EU:C:2025:550, bod 24 a citovaná judikatura). 71–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2018, Swedish Match (C‑151/17, EU:C:2018:938, body 78 a 79 a citovaná judikatura). 72–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpyanskiy a další v. Rada (C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 188 a citovaná judikatura). 73–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Litva a další v. Parlament a Rada (Balíček mobility) (C‑541/20 až C‑555/20, EU:C:2024:818, body 158, 159 a 162 a citovaná judikatura). 74–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2024, Litva a další v. Parlament a Rada (Balíček mobility) (C‑541/20 až C‑555/20, EU:C:2024:818, body 616 a 617 a citovaná judikatura). 75–       Týká se to zvláště výše stropu a technologií, na něž se použije. 76–       Okolnost, že se unijní normotvůrce rozhodl pro jednotné kritérium tohoto členění do kategorií, aniž přitom upřesnil jeho používání u každé z dotčených technologií, nepředstavuje ostatně žádné porušení zásady právní jistoty. 77–       Je třeba ostatně upřesnit, že zastropování zavedené nařízením 2022/1854 se týká „nadměrných příjmů“, které odpovídají mimořádným ziskům, jež nemohly dotčené podniky očekávat vzhledem k existenci nepředvídatelných okolností, které ovlivnily trhy s energií. V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci Secab (C‑423/23, EU:C:2025:63, body 52 a 53). 78–       Viz bod 12 tohoto stanoviska. 79      Vyčíslení výše stropů prováděné v rámci vymezeném zákonodárcem nemusí být v zásadě nijak konkrétně odůvodněno. Každý vyčíslený strop totiž může být nahrazen stropem příznivějším, aniž by tato okolnost sama o sobě zakládala zvláštní povinnost uvést odůvodnění. V tomto ohledu viz bod 61 tohoto stanoviska. 80–       Co se konkrétněji týče kritérií, jež může vzít předkládající soud v rámci této analýzy v úvahu, odkazuji na bod 87 tohoto stanoviska. 81–       Devátá předběžná otázka položená v této věci, která se rovněž týká používání domněnek belgickou vládou, odpovídá první předběžné otázce položené ve věci, v níž byl vydán rozsudek Electrabel a další. 82–       Viz rozsudek Electrabel a další (bod 48). 83–       Viz rozsudek Electrabel a další (bod 53). 84–       Viz rozsudek Electrabel a další (body 51 až 55). 85–       Viz body 52 a 53 tohoto stanoviska. 86–       Jak bylo připomenuto v bodě 53 tohoto stanoviska, každopádně a s ohledem na značný prostor pro uvážení, který v této věci náleží členským státům, může být sankcionováno pouze zjevně nesprávné posouzení. Žádný z poznatků, jež má Soudní dvůr k dispozici, však neumožňuje konstatovat existenci takového nesprávného posouzení. 87–       Třetí předběžná otázka, kterou položil cour d’appel de Bruxelles (odvolací soud v Bruselu) v této věci, byla formulována téměř stejnými slovy. Ve výše uvedené věci bylo dotčeno totéž ustanovení vnitrostátního práva upravující časovou působnost zákona ze dne 16. prosince 2022, a sice jeho článek 22b. 88–       Viz rozsudek Electrabel a další (body 57 až 65). 89–       Viz rozsudek Electrabel a další (bod 58). 90–       Viz rozsudek Electrabel a další (bod 64). 91–      Viz rozsudek ze dne 8. června 2023, UFC – Que choisir a CLCV (C‑407/21, EU:C:2023:449, bod 78 a citovaná judikatura). 92–      Viz rozsudek ze dne 8. června 2023, UFC – Que choisir a CLCV, (C‑407/21, EU:C:2023:449, bod 79 a citovaná judikatura). 93–       Viz rozsudek ze dne 12. září 2024, Chaudfontaine Loisirs (C‑73/23, EU:C:2024:734, bod 54 a citovaná judikatura). 94–      Viz rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 135 a citovaná judikatura). 95–       Viz rozsudek ze dne 12. září 2024, Chaudfontaine Loisirs (C‑73/23, EU:C:2024:734, bod 60 a citovaná judikatura). 96–      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, body 178 až 180). V této věci byla zpochybněna legalita opatření přijatých v rozporu s povinností provést předchozí posouzení dopadů určitého projektu na životní prostředí, kterou stanoví unijní právo. Soudní dvůr v ní potvrdil pravomoc vnitrostátních soudů upravit účinky zrušení vnitrostátního ustanovení, které bylo prohlášeno za neslučitelné s unijním právem, a to z naléhavých důvodů, které se týkají ochrany životního prostředí. Upřesnil nicméně, že pokud se takové naléhavé důvody týkají bezpečnosti dodávek, zrušení nebo pozastavení účinků sporných vnitrostátních opatření je podmíněno existencí skutečné a vážné hrozby přerušení dodávek elektřiny, jíž nelze čelit jinými prostředky a alternativními řešeními. Viz rovněž rozsudky ze dne 25. června 2020, A a další (Větrné elektrárny v Aalter a v Nevele) (C‑24/19, EU:C:2020:503, body 92 a 94 a citovaná judikatura a ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další (C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 218) ). 97–       V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, body 178 a 179 a citovaná judikatura), a ze dne 8. června 2023, UFC – Que choisir a CLCV (C‑407/21, EU:C:2023:449, bod 82 a citovaná judikatura). 98–      Příjmy získané z dotčeného odvodu byly již totiž přiděleny na financování různých opatření přijatých v souvislosti s energetickou krizí, takže zrušení ex tunc sporného zákona by znamenalo jejich zpětné vymáhání, které by vedlo ke značnému počtu soudních řízení a Belgickému království by přineslo značné daňové ztráty. Belgická vláda v tomto ohledu uvádí ve svém písemném vyjádření, že tyto ztráty by mohly překročit jednu miliardu eur, tj. 0,2 % jejího HDP. 99–      Viz rozsudek ze dne 5. října 2023, Osteopathie Van Hauwermeiren (C‑355/22, EU:C:2023:737, bod 37 a citovaná judikatura). 100–      Viz rozsudek ze dne 14. dubna 2015, Manea (C‑76/14, EU:C:2015:216, bod 55 a citovaná judikatura). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci Tjebbes a další (C‑221/17, EU:C:2018:572, body 53 a 54 a citovaná judikatura) a stanovisko generální advokátky L. Medina ve věci UFC – Que choisir a CLCV (C‑407/21, EU:C:2022:690, bod 102 a citovaná judikatura). Pro úplnost je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora smí být riziko závažných hospodářských dopadů uznáno pouze pod podmínkou, že existuje obzvláště vysoký počet právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou a když podle všeho byli jednotlivci a vnitrostátní orgány vedeni k chování, které nebylo v souladu s unijním právem, z důvodu objektivní a závažné nejistoty ohledně smyslu ustanovení unijního práva, ke které případně přispělo i chování jiných členských států nebo Komise. V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 28. října 2020, Bundesrepublik Deutschland (Určení sazby mýtného za používání dálnic) (C‑321/19, EU:C:2020:866, bod 56 a citovaná judikatura). 101–       Je pravda, že k přijetí zákona ze dne 16. prosince 2022 na základě nařízení 2022/1854 došlo za mimořádných okolností vyznačujících se bezprecedentní naléhavostí situace. Proto musí být zohledněna řada skutečností, mezi něž patří zaprvé široký prostor pro uvážení, který mají členské státy při provádění tohoto nařízení, včetně oprávnění přijmout opatření více či méně striktní než ta, která toto nařízení výslovně stanoví, a zadruhé neexistence konkrétních pokynů ze strany Komise, nehledě na ustanovení, jež v tomto smyslu obsahuje výše uvedené nařízení. Zvláštní pozornost zasluhují i legitimní cíle, jež totéž nařízení sleduje, zvláště pak ochrana spotřebitelů. Tyto skutečnosti napomáhají pochopení situace, v níž vnitrostátní zákonodárce jednal, a mohou odůvodnit určitou míru pružnosti při posuzování opatření přijatých členskými státy. Samy o sobě však nemohou odůvodnit uvolnění požadavků vyplývajících z unijního práva a nelze je vykládat v tom smyslu, že členské státy jakýmkoli způsobem od těchto požadavků osvobozují. Je třeba připomenout, že judikatura Soudního dvora, která se týká možnosti vnitrostátních soudů upravit účinky zrušení vnitrostátního ustanovení, které bylo prohlášeno za neslučitelné s unijním právem, má přísně výjimečnou povahu. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 144 tohoto stanoviska, pouhá existence krizové situace, bez ohledu na to, zda nastala mimořádně, nemůže sama o sobě odůvodnit odchylku od této zásady. 102–      Viz per analogiam rozsudek ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další (C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 219), v němž Soudní dvůr rozhodl, že zachování účinků dotčených vnitrostátních právních předpisů by znamenalo, že tyto právní předpisy nadále ukládají poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnosti, které jsou v rozporu s unijním právem a které znamenají závažné zásahy do základních práv osob, jejichž údaje byly uchovávány.