C-566/11

Plný text

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY JULIANE KOKOTT přednesené dne 21. března 2013 ( 1 ) Věci C‑566/11, C‑567/11, C‑580/11, C‑591/11, C‑620/11 a C‑640/11 Iberdrola, SA a další proti Administración del Estado [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko)] „Životní prostředí — Směrnice 2003/87 — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů — Bezplatné přidělování povolenek — Zpoplatnění ‚nezaslouženého zisku‘“ I – Úvod 1. Evropský systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů podle směrnice 2003/87 ( 2 ) má vyřešit problém týkající se životního prostředí prostřednictvím tržního mechanismu. Podstatný znak jeho zavedení je však protitržní: 95 % povolenek na emise muselo být v dotčeném období přiděleno zdarma, ačkoli mohou být prodány na sekundárním trhu za hotové peníze.

2. U zrodu projednávaného případu je pokus Španělska vyřešit následky tohoto postupu. Tento členský stát totiž ukládá poplatek na tzv. „nezasloužený zisk“, kterého dosahují podniky vyrábějící energii, jelikož do ceny energie zahrnují hodnotu využitých povolenek na emise, které byly přiděleny zdarma.

3. Je třeba přezkoumat, zda je toto uložení poplatku v rozporu s povinností bezplatného přidělování povolenek. V tomto ohledu je relevantní cíl směrnice 2003/87, jímž je snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím tržního mechanismu. II – Právní rámec A – Unijní právo 4. Cíle a předmět směrnice 2003/87 jsou stanoveny v článku 1: „Tato směrnice vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (dále jen ‚systém Společenství‘), aby se podpořilo snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným.“ 5. Následující body odůvodnění směrnice zdůrazňují tržní povahu tohoto systému: „5. […] Cílem této směrnice je přispět k efektivnějšímu plnění závazků Evropského společenství a jeho členských států prostřednictvím účinného evropského trhu s povolenkami na emise skleníkových plynů při současném co možná nejmenším snížení hospodářského rozvoje a zaměstnanosti. 6. […]

7. Předpisy Společenství týkající se přidělování povolenek členskými státy jsou nezbytné k zachování integrity vnitřního trhu a k zamezení narušení hospodářské soutěže. […]

20. Tato směrnice podpoří používání technologií, které účinněji využívají energii, […], a které produkují méně emisí na jednotku výstupu […] […]

23. Obchodování s povolenkami na emise by mělo tvořit část obsažného a souvislého balíku politik a opatření prováděných na úrovni členských států a na úrovni Společenství. Aniž je dotčeno uplatňování článků 87 a 88 Smlouvy, mohou členské státy v případě činností, které spadají pod systém Společenství, zvážit důsledky regulačních, daňových nebo jiných politik určených k dosažení týchž cílů. […] […]

26. Bez ohledu na mnohostranný potenciál mechanismů založených na trhu by měla být strategie Evropské unie pro zmírnění změny klimatu postavena na rovnováze mezi systémem Společenství a jinými typy akcí Společenství, národních a mezinárodních akcí.“ 6. Přidělování povolenek na emise je upraveno v článku 10 směrnice 2003/87: „Pro tříleté období počínající dnem 1. ledna 2005 členské státy přidělí alespoň 95 % povolenek zdarma. Pro pětileté období počínající dnem 1. ledna 2008 členské státy přidělí alespoň 90 % povolenek zdarma.“ 7. Podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2003/87 musí alokační plán pro povolenky zohlednit kritéria podle přílohy III. Je třeba zdůraznit zásadu rovného zacházení podle bodu 5: „V souladu s požadavky Smlouvy, a zejména s články 87 a 88, plán nerozlišuje mezi společnostmi nebo odvětvími tak, aby neoprávněně upřednostňoval některé podniky nebo činnosti.“ B – Španělské právo 8. Článek 2 královského nařízení s mocí zákona č. 3/2006 stanoví, že v rámci výroby elektřiny bude započtena hodnota zdarma přidělených povolenek na emise: „[…]

1. Od 2. března 2006 se sníží při úpravách ke dni 3. března 2006 odměna za výrobu elektřiny […] o částku, která odpovídá hodnotě povolenek za emise skleníkových plynů, které byly přiděleny výrobcům elektřiny zdarma. Pro účely výpočtu výše případných záporných zůstatků z vyrovnání sazeb za rok 2006 za období od 1. ledna 2006 do 2. března 2006 se tyto částky […] sníží o částku odpovídající hodnotě povolenek na emise, které byly na toto období přiděleny […].

2. Jednotkovou referenční hodnotou povolenek na emise je tržní cena za příslušné období, která je vypočtena transparentním a objektivním způsobem.“ 9. Za účelem provedení této právní úpravy přijal ministr průmyslu, cestovního ruchu a obchodu nařízení ITC/3315/2007 ze dne 15. listopadu 2007, kterým se pro rok 2006 stanoví snížení odměny za výrobu elektřiny o částku, která odpovídá hodnotě zdarma přidělených povolenek na emise skleníkových plynů (Orden por la que se regula, para el año 2006, la minoración de la retribución de la actividad de producción de energía eléctrica en el importe equivalente al valor de los derechos de emisión de gases de efecto de invernadero asignados gratuitamente) ( 3 ).

10. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení ITC/3315/2007 podléhají v zásadě podniky Španělska vyrábějící elektřinu v období od 3. března 2006 do 31. prosince 2006 poplatku, jehož cílem je snížit odměnu za elektřinu o hodnotu zdarma přidělených povolenek na emise skleníkových plynů.

11. Článek 3 odst. 2 nařízení ITC/3315/2007 definuje toto snížení následovně: „Výše snížení je úměrné ziskům, kterých je dosaženo na trhu na základě internalizace hodnoty povolenek. […]“ 12. Výpočet tohoto poplatku je stanoven v článku 4 nařízení ITC/3315/2007. Písmeno a) stanoví poplatek pro zařízení, která nepotřebují povolenky: „YTi = QTi × FEm × PCO2T přičemž: YTi je platba v eurech, kterou je třeba provést za I‑té zařízení, kterému nebyly přiděleny povolenky na emise. […] QTi je celková výroba elektřiny i‑tého zařízení […] PCO2T je průměrná cena za tunu ekvivalentu CO2 v období T od 3. března do 31. prosince 2006 včetně, vyjádřená v eurech za tunu ekvivalentu CO2. […] FEm je emisní faktor zařízení s cyklem kombinovaným se zemním plynem v tunách ekvivalentu CO2 za mWh. FEm odpovídá hodnotě 0,365 tun CO2/mWh.“ 13. Článek 4 písm. b) nařízení ITC/3315/2007 stanoví výpočet poplatku pro zařízení, která potřebují povolenky: „XTi = (d / 365) x DA2006i x PCO2T x (FEm / FEi) přičemž: XTi je platba v eurech, kterou je třeba provést za I‑té zařízení, kterému byly přiděleny povolenky na emise. […] Pro každé zařízení, kterému byly přiděleny povolenky, je nejvyšší hodnota pro XTi částka, která vyplývá z výpočtu, když se na toto zařízení použije podle čl. 4 odst. A) vzorec odpočtu pro technologie, pro které nejsou přiděleny žádné povolenky, d je počet dní hospodářského využití zařízení i v období T […] DA2006i je počet povolenek, které byly přiděleny v rámci národního alokačního plánu 2005 až 2007 i‑tému zařízení v tunách ekvivalentu CO2. FEi je emisní faktor pro rok 2006 i‑tého zařízení v tunách ekvivalentu CO2 za mWh. FEm a PCO2T jsou proměnné, které jsou definovány v předchozím odstavci.“ 14. Pro období od 1. ledna 2006 do 2. března 2006 byla příslušná pravidla stanovena v článcích 5 a 6 nařízení ITC/3315/2007. III – Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce 15. Základem projednávaného případu je skutečnost, že Španělsko vybírá od podniků vyrábějících elektřinu poplatek, aby zpoplatnilo tzv. „nezasloužený zisk“.

16. Stanovení ceny za elektřinu na španělském velkoobchodním trhu vznik a nezaslouženého zisku, který je v ní zahrnut, je zobrazeno následujícím grafem, který Španělsko předložilo:

17. K tomu konkrétně:

18. Ve Španělsku je cena za elektřinu na velkoobchodní úrovni stanovena na základě dražby, v níž výrobci elektřiny nabízejí dodání určitého množství elektřiny na určitá období za určité ceny. Cena stanovená jako výsledek této dražby odpovídá nejvyšší nabídce, která musí být zohledněna, aby byla poptávka po elektřině za dotčené období uspokojena v plném rozsahu. Tuto cenu obdrží všichni nabízející, jejichž nabídky jsou zohledněny, a rovněž nabízející, kteří odevzdají výrazně výhodnější nabídky. Tato cena odpovídá v grafu linii P1. 19. „Nezasloužený zisk“ je založen na tom, že podniky vyrábějící elektřinu zahrnou hodnotu povolenek, které jim španělský stát přidělil zdarma jakožto alternativní náklady v plném rozsahu do nabídek relevantních pro stanovení ceny. Alternativní náklady jsou příjmy, kterých se podnik vzdá, pokud povolenky neprodá na sekundárním trhu, nýbrž je použije k výrobě elektřiny. Tyto alternativní náklady odpovídají v grafu horním (červeným) oddílům obou pravých rámečků (carbón, tzn. uhlí a Ciclo combinado de gas, tzn. kombinované plynové a parní elektrárny [dále jen „plynové a parní elektrárny“]). 20. „Nezasloužený zisk“ však neodpovídá u všech nabízejících zahrnutým alternativním nákladům. Tento zisk vzniká pouze ve výši částky, o kterou se zvýšila kvůli zahrnutí alternativních nákladů cena za elektřinu v nejvyšší nabídce, která byla ještě zohledněna.

21. Podle údajů Španělska odevzdaly nejvyšší nabídky, které byly ještě zohledněny v dotčeném období, plynové a parní elektrárny, jejichž nabídky jsou uvedeny v pravém rámečku grafu. Pro tento typ elektrárny tedy „nezasloužený zisk“ odpovídá v plném rozsahu hodnotě využitých zdarma přidělených povolenek.

22. Všechny ostatní typy elektráren mají nižší náklady, a předkládají tedy nižší nabídky. Jelikož však jejich odměna závisí na nejvyšší nabídce, odpovídá jejich „nezasloužený zisk“ alternativním nákladům na využití povolenek v rámci nejvyšší nabídky, v tomto případě plynových a parních elektráren. V grafu je nezasloužený zisk zobrazen v nejvyšší, vyšrafované části.

23. Poplatek za tvorbu „nezaslouženého zisku“ je vypočten na základě vzorců podle čl. 4 písm. b) a čl. 6 písm. b) nařízení ITC/3315/2007.

24. Rozhodujícím faktorem těchto vzorců je energetická účinnost elektráren. V tomto ohledu se jedná o množství oxidu uhličitého v tunách, které při produkci megawatthodiny elektrické energie továrna uvolní. Jelikož uhelná elektrárna uvolní přibližně tunu oxidu uhličitého, aby vyrobila toto množství elektřiny, představuje tato hodnota pro tento typ elektrárny číslo 1. Plynové a parní elektrárny jsou s hodnotou ve výši 0,365 výrazně energeticky účinnější; uvolňují tedy přibližně třetinu množství oxidu uhličitého, které by uvolnila srovnatelná uhelná elektrárna.

25. Uvedené vzorce stanoví, že hodnota energetické účinnosti plynových a parních elektráren se vydělí příslušnou hodnotou dotčené elektrárny a výsledek tohoto dělení se vynásobí množstvím povolenek, které byly této elektrárně přiděleny zdarma. Toto posledně uvedené množství závisí na potřebě elektrárny, tzn. na její energetické účinnosti. V případě energeticky méně účinných elektráren se tedy vynásobí nižší koeficient – v případě uhelných elektráren 0,365/l = 0,365 – vyšším počtem přidělených povolenek; v případě energeticky účinnějších elektráren se vynásobí vyšší koeficient – v případě plynových a parních elektráren 0,365/0,365 = 1 – nižším počtem přidělených povolenek. Tyto výpočty by měly vést v zásadě k podobným hodnotám ( 4 ).

26. Jelikož všechny ostatní typy elektráren, které vyžadují povolenky, mají nižší energetickou účinnost než plynové a parní elektrárny, odpovídá jejich poplatek výrazně nižšímu podílu na hodnotě zdarma přidělených povolenek než v případě plynových a parních elektráren. Tento podíl tak činí v případě uhelných elektráren, které musí využít přibližně třikrát více povolenek než plynové a parní elektrárny, aby vyrobily stejné množství elektřiny, pouze přibližně třetinu podílu, který odvádějí plynové a parní elektrárny.

27. Kromě toho je třeba poukázat na skutečnost, že i elektrárny, které nepotřebují povolenky, tj. zejména atomové elektrárny a vodní elektrárny, musí zaplatit poplatek. Elektřina, kterou tyto elektrárny vyrobí, je zpoplatněna na základě čl. 4 písm. a) a čl. 6 písm. a) nařízení ITC/3315/2007 tak, jako by ji vyrobily plynové a parní elektrárny, které výhradně využívají zdarma přidělené povolenky.

28. Některé španělské podniky v energetickém odvětví s tímto poplatkem nesouhlasí. Po jejich neúspěchu ve věci probíhají tato řízení v současné době u Tribunal Supremo.

29. Jelikož se podniky odvolávají mimo jiné na článek 10 směrnice 2003/87, předkládá Tribunal Supremo Soudnímu dvoru ve věcech C‑566/11, C‑567/11, C‑580/11, C‑591/11, C‑620/11 a C‑640/11 následující otázku: „Je třeba článek 10 směrnice 2003/87 vykládat v tom smyslu, že brání uplatnění takových vnitrostátních právních předpisů, jako jsou právní předpisy přezkoumávané v tomto řízení, jejichž účelem a účinkem je snížení odměny za výrobu elektřiny o částku odpovídající hodnotě povolenek na emise, které byly v příslušném období přiděleny zdarma?“ 30. Usnesením ze dne 18. ledna 2012 spojil předseda Soudního dvora všechny uvedené věci pro účely řízení.

31. Písemné části řízení, jakož i jednání konaného dne 7. února 2013 se účastnily Iberdrola, S. A., Gas Natural SDG, S. A., Tarragona Power, S. L., Bizkaia Energía, S. L., Bahía de Bizkaia Electricidad, S. L., E.ON Generación, S. L. a Endesa, S.A, jakožto účastníci původního řízení, jakož i Španělské království a Evropská komise. IV – Právní posouzení A – K výkladu žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce 32. Tribunal Supremo se táže, zda odměna za výrobu elektřiny (na velkoobchodním trhu) může být snížena o částku, která odpovídá hodnotě povolenek za emise skleníkových plynů, které byly za příslušné období zdarma přiděleny. Tato otázka se týká formulace článku 2 španělského královského nařízení s mocí zákona č. 3/2006, jakož i čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 nařízení ITC/3315/2007, které stanoví příslušné snížení, resp. poplatek.

33. Otázka však nepodchycuje skutkový stav v plném rozsahu. Podle čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 nařízení ITC/3315/2007 odpovídá poplatek dodatečným příjmům, kterých bylo dosaženo na trhu kvůli zahrnutí hodnot povolenek. Články 4 a 6 nařízení, jakož i tvrzení zúčastněných ukazují, že odměna není vždy snížena o celkovou hodnotu zdarma přidělených povolenek. Jak žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce výslovně uznávají, vláda se vzhledem k bezplatnému získání povolenek za emise omezila na to, že neutralizovala jejich vliv na konečné ceny za elektřinu. Toto legislativní opatření je založeno na myšlence, že výrobci elektřiny by bez tohoto snížení dosáhli „nezaslouženého zisku“.

34. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tedy třeba chápat v tom smyslu, že článek 10 směrnice 2003/87 brání použití takového vnitrostátních legislativních opatření, jako jsou legislativní opatření přezkoumávaná v tomto řízení, jejichž účinkem je snížení odměny za výrobu elektřiny prostřednictvím poplatku o částku, o niž se tato odměna zvýšila na základě bezplatného získání povolenek za emise. B – K výkladu článku 10 směrnice 2003/87 35. Podle článku 10 směrnice 2003/87 přidělily členské státy zdarma v dotčeném období alespoň 95 % povolenek. Toto ustanovení tedy již podle svého znění brání poplatkům, které by představovaly poplatek za přidělení povolenek.

36. Článek 10 směrnice 2003/87 naproti tomu neupravuje využití povolenek. V tomto ohledu z článku 12 vyplývá, že je majitelé mohou převést na jiné osoby nebo je využít tím, že uvolní ze zařízení uvedených ve směrnici skleníkové plyny. Směrnice nestanoví, v jakém rozsahu může být toto využití zatíženo opatřeními členských států.

37. Je tedy třeba vycházet z toho, že směrnice 2003/87 v zásadě nebrání obecným pravidlům, která v souvislosti s využitím povolenek vedou ke vzniku nákladů, např. daním z obratu nebo daním ze zisku.

38. Zásada bezplatného přidělení povolenek však nemůže být obcházena opatřeními, která sice co do vnější formy nesouvisejí s přidělením povolenek, avšak ve výsledku vedou k vybírání poplatku za přidělení.

39. Kromě toho jsou i jiná ustanovení, která spojují nepřímo uložení poplatku s přidělením, rovněž neslučitelná se směrnicí 2003/87, a zejména s článkem 10, pokud by jejich účinek byl v rozporu se systémem a cíli směrnice.

40. Nejprve tedy přezkoumám, zda je třeba španělský poplatek považovat přímo nebo nepřímo za poplatek za přidělení povolenek (k tomu v bodě 1), a poté přezkoumám cíle směrnice (k tomu v bodě 2). Na závěr se budu zabývat rovněž Listinou základních práv Evropské unie (k tomu v bodě 3).

1. K poplatku za přidělení povolenek 41. Španělské ustanovení nevede k tomu, že podniky vyrábějící elektřinu musí přímo zaplatit za přidělení dotčených povolenek. Tyto povolenky obdrží naopak zdarma.

42. Poplatek však souvisí s prodejem elektrické energie na trhu s elektřinou. Povinnosti zaplatit poplatek při prodeji elektrické energie mohou být v zásadě nepřímo v rozporu se zásadou bezplatného přidělování povolenek na emise. V projednávaném případě pro to hovoří zejména skutečnost, že bezplatné přidělení povolenek na výrobu elektřiny je zohledněno při výpočtu poplatku. V tom by bylo možné spatřovat dodatečně vybraný poplatek za přidělení povolenek.

43. Proti tomu však hovoří skutečnost, že poplatek není přímo úměrný množství přidělených povolenek, nýbrž závisí na typu elektrárny. Musí být – jak ukazují zejména informace předložené společností Iberdrola a Tarragona Power ( 5 ) – v zásadě vypočten tak, aby zpoplatnil pouze zvýšení ceny, které je založeno na zahrnutí alternativních nákladů na povolenky plynovými a parními elektrárnami ( 6 ).

44. Jak dále uvádí Španělsko, poplatek platí nejen pro výrobce elektřiny, kteří využívají zdarma přidělené povolenky na emise, aby vyrobili elektřinu, nýbrž podle čl. 4 písm. a) a čl. 6 písm. a) nařízení ITC/3315/2007 rovněž pro výrobce elektřiny, kteří nepotřebují povolenky, např. provozovatele vodních a atomových elektráren. I tito provozovatelé elektráren totiž mají prostřednictvím jednotné ceny za elektřinu prospěch z toho, že provozovatelé plynových a parních elektráren zahrnují alternativní náklady.

45. Je třeba konečně dodat, že povinnost platit poplatek nevznikne, pokud provozovatelé elektráren prodají zdarma přidělené povolenky na sekundárním trhu.

46. Na rozdíl od toho, co tvrdí podniky, se tedy nejedná o nepřímý poplatek za přidělení povolenek, nýbrž o poplatek za výrobu elektřiny. Přidělení je pouze jedním z mnoha faktorů, který je relevantní při jeho výpočtu.

2. K cílům směrnice 2003/87 47. Směrnice 2003/87, a zejména její článek 10 však nemohou být vykládány v tom smyslu, že umožňují zatížení příjemců povolenek, zohledňuje‑li tato zátěž kromě jiných kritérií rovněž bezplatné přidělení a je‑li neslučitelná se systémem a cíli této směrnice.

48. Směrnice 2003/87 vytváří podle svého článku 1 systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, aby se podpořilo snižování emisí těchto plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným.

49. Konečný cíl systému obchodování s povolenkami tak sice spočívá v ochraně životního prostředí prostřednictvím omezení emisí skleníkových plynů, avšak sám tento systém emise neomezuje, nýbrž má sloužit k pobídce a podpoře úsilí o co nejnižší náklady za účelem dosažení snížení emisí ( 7 ).

50. Z toho rovněž vyplývá, že hospodářská logika systému obchodování s povolenkami spočívá v tom, že snižování emisí skleníkových plynů se uskutečňuje s co možná nejnižšími náklady. Zejména tím, že se umožní prodej přidělených povolenek, vybízí tento systém všechny své účastníky k tomu, aby vypouštěli nižší množství skleníkových plynů, než jaké odpovídá povolenkám, které jim byly původně přiděleny, za účelem převodu přebytku povolenek na jiného účastníka, který vyprodukoval vyšší množství emisí, než byly přidělené povolenky ( 8 ).

51. Směrnice 2003/87 tedy může bránit španělskému poplatku, pokud poplatek ohrožuje tržní mechanismus, který směrnice zavedla (k tomu v bodě a), nebo cíl snížení emisí sledovaný tímto mechanismem (k tomu v bodě b). a) K tržnímu mechanismu K systematické nezbytnosti „nezaslouženého zisku“ 52. Tvrzení podniků vychází v konečném výsledku z myšlenky, že zpoplatnění „nezaslouženého zisku“ je nesystémové. Jelikož směrnice 2003/87 přiznává těmto podnikům bezplatně práva, která mohou hospodářsky zhodnotit, měly by rovněž mít možnost si ponechat zisk plynoucí z těchto práv, tj. v projednávaném případě „nezasloužený zisk“.

53. Tomuto názoru je třeba dát za pravdu v tom, že systém směrnice možnost takového „nezaslouženého zisku“ nevylučuje ani nestanoví „poplatek“ ani na žádném místě nevyjadřuje nesouhlas s „nezaslouženým ziskem“.

54. Je však v rozporu se zásadami spravedlnosti, zejména zásadou rovného zacházení, pokud Unie poskytne některým podnikům výhody, které nejsou založeny na protiplnění nebo jiném důvodu. V projednávaném případě podniky vyrábějící elektřinu obdrží zdarma povolenky, aniž poskytnou protiplnění. Mohou je prodat nebo využít k výrobě elektřiny a při prodeji elektřiny zahrnout alternativní náklady za povolenky do své ceny. Podniky, které nespadají do rozsahu působnosti směrnice 2003/87, naproti tomu neobdrží žádné povolenky. A pokud se tyto ostatní podniky zabývají místním zásobováním elektřinou, musí dokonce při nákupu elektřiny financovat výhodu elektráren, tzn. jejich „nezasloužený zisk“.

55. Směrnice 2003/87 tedy nesmí být chápána v tom smyslu, že v zásadě zakazuje členským státům, aby podnikům vyrábějícím elektřinu odebraly výhody související s využitím zdarma přidělených povolenek. Tvrzení podniků tedy může obstát pouze tehdy, pokud je „nezasloužený zisk“ nezbytný z jiných důvodů uvedených ve směrnici. K postupnému zavádění systému 56. Podle návrhu směrnice 2003/87 vypracovaného Komisí měly být povolenky za období dotčené v tomto případě přiděleny zdarma, jelikož dosud neexistovaly mezinárodní závazky týkající se omezení emisí skleníkových plynů ( 9 ). Není rovněž známa cena za povolenky na emise ( 10 ). Na základě získaných zkušeností si Komise přála rozhodnout pro následující období přidělování povolenek o metodě přidělování ( 11 ). Toto odpovídá postupnému přístupu, který je charakteristický pro zavádění systému pro obchodování s povolenkami ( 12 ).

57. Tento postup může být důvodem pro to, aby povolenky byly nejprve přiděleny zdarma. Nevylučuje však, aby výhoda vyplývající z tohoto přidělení byla zpoplatněna, jestliže lze stanovit její rozsah. K hospodářské soutěži na mezinárodní úrovni 58. Připusťme dále, že bezplatné přidělování povolenek je třeba přiřadit cíli uvedenému v pátém bodě odůvodnění směrnice 2003/87, tedy co možná nejméně snížit hospodářský rozvoj a zaměstnanost. Tomuto v zásadě legitimnímu cíli ( 13 ) odpovídá zejména omezení zátěže podniků, které soutěží na mezinárodní úrovni. Jak uvádí Komise, podniky mohou náklady na povolenky pouze stěží zahrnout do svých cen, pokud jejich konkurenti nemusí nést odpovídající náklady.

59. Podniky vyrábějící elektřinu však většinou zpravidla nesoutěží na mezinárodní úrovni. Podniky tedy mohou z velké části zahrnout do svých cen náklady na povolenky ( 14 ) a nepotřebují tuto ochranu. K hospodářské soutěži na vnitřním trhu 60. Podle sedmého bodu odůvodnění směrnice 2003/87 jsou unijní předpisy týkající se přidělování povolenek členskými státy rovněž nezbytné k zachování integrity vnitřního trhu a k zamezení narušení hospodářské soutěže ( 15 ). Rozsáhlé bezplatné přidělování tedy rovněž slouží těmto cílům.

61. Hospodářská soutěž na vnitřním trhu by mohla být v zásadě narušena, kdyby některé podniky měly prospěch z „nezaslouženého zisku“ kvůli zahrnutí alternativních nákladů na zdarma přidělené povolenky, zatímco jiné podniky by naproti tomu tyto zisky musely odvést ( 16 ). Toto se týká rovněž odvětví elektřiny, jelikož Španělsko má dodavatelské vztahy s Francií a Portugalskem ( 17 ).

62. Ani na vnitřním trhu však není úplná harmonizace poplatků nezbytná. Rozdíly v právních úpravách členských států mohou mít pro dotčené v konkrétních případech výhody či nevýhody ( 18 ). Zásada bezplatného přidělování povolenek rovněž nebrání s ohledem na ochranu hospodářské soutěže na vnitřním trhu každé zátěži, kterou členské státy nepřímo spojují s přidělováním povolenek.

63. I v tomto ohledu tedy musí být rozhodující, že španělský poplatek nesouvisí s přidělením povolenek, nýbrž s jejich využitím pro výrobu elektřiny. Zatímco na přidělování se vztahují společná pravidla směrnice 2003/87, pro poplatky za využití povolenek toto neplatí. Uložení poplatku za dodatečně vzniklý „nezasloužený zisk“ má na hospodářskou soutěž podstatně menší účinky než různé náklady na přidělování povolenek, tj. získání nezbytných výrobních prostředků.

64. Nezbytná ochrana vnitřního trhu je v tomto ohledu zajištěna tím, že členské státy musí při uložení poplatku za „nezasloužený zisk“ dodržet rovněž unijní právo ( 19 ), zejména základní svobody. Množstevní vývozní omezení ve smyslu článku 35 SFEU, které je v tomto případě relevantní, však předpokládá, že se dotčené opatření skutečně dotýká vývozu ve větším rozsahu než další prodej na tuzemském trhu ( 20 ). Sporný poplatek je však uložen za „nezasloužený zisk“ při vývozu stejně tak jako v případě elektřiny, která je prodána v tuzemsku.

65. Některé ze zúčastněných podniků nesouhlasí s poplatkem rovněž z toho důvodu, že se týká pouze výroby elektřiny, avšak nikoli dalších hospodářských odvětví, která rovněž obdržela zdarma povolenky na emise.

66. Není však zřejmé, zda je výroba elektřiny v přímém soutěžním vztahu s ostatními hospodářskými odvětvími. Dodání síťové elektrické energie je za hospodářsky přijatelných podmínek stěží zastupitelné. Rozdílné zacházení s hospodářskými odvětvími tedy nemůže významně narušit hospodářskou soutěž nebo účinnost tržního mechanismu. Dílčí závěr 67. Je třeba v souhrnu konstatovat, že tržní mechanismus upravený směrnicí 2003/87 nebrání poplatku, o nějž jde v původním řízení. b) K cíli snížení emisí 68. Poplatek však nemůže vést v rámci tohoto tržního mechanismu ani k podnětům, které by byly v rozporu s cílem směrnice 2003/87, a to snížení emisí skleníkových plynů. Ke spotřebitelským cenám 69. První konflikt s cílem snížení emisí by mohl vyplývat z účinků poplatku na spotřebitelské ceny. Zúčastnění výrobci elektřiny zdůrazňují, že unijní zákonodárce vycházel při přijetí směrnice 2003/87 z toho, že hodnota zdarma přidělených povolenek je zahrnuta do cen ( 21 ).

70. Toto tvrzení je v zásadě založeno na správné úvaze. Pokud jsou alternativní náklady na povolenky zahrnuty do spotřebitelských cen, obdrží spotřebitelé prostřednictvím tohoto cenového signálu dodatečný podnět k tomu, aby spotřebovali méně elektřiny, a tím přispěli ke snížení emisí skleníkových plynů.

71. Ačkoli směrnice 2003/87 tento podnět pro konečné spotřebitele výslovně neuvádí, je v logice tržního mechanismu, který zavedla. Tento mechanismus má právě promítnout zátěž na životní prostředí do ceny, aby byly tyto náklady zahrnuty do rozhodování všech relevantních subjektů.

72. Uložení poplatku za „nezasloužený zisk“, který vyplývá ze zahrnutí těchto nákladů, však není nezbytně v rozporu s tímto cílem tržního mechanismu. Cenový signál pro konečné spotřebitele totiž není ohrožen tím, že podniky vyrábějící elektřinu musí odvést případné dodatečné zisky na velkoobchodním trhu.

73. Dotčený poplatek by však mohl být v rozporu s tímto mechanismem v rozsahu, v němž je jeho cílem snížení zátěže konečných spotřebitelů o „nezasloužený zisk“ podniků vyrábějících elektřinu.

74. Podle údajů Tribunal Supremo totiž souvisí s požadavkem, který pravděpodobně v budoucnosti musí plnit soukromí koneční spotřebitelé. Tento požadavek odpovídá tzv. tarifnímu deficitu. Deficit vzniká, jelikož spotřebitelské ceny jsou ve Španělsku stanoveny státem. Již několik let byly takto stanovené ceny příliš nízké, aby pokryly náklady místních podniků zásobujících elektřinou, které elektřinu získávají na velkoobchodním trhu. U těchto podniků tedy vznikl deficit. Sporné uložení poplatku je podle doplňkového ustanovení k nařízení ITC/3315/2007 odečteno od částky tohoto deficitu, a přispívá tedy k jeho snížení. Pokud se připustí, že španělský stát přenese tarifní deficit místních podniků zásobujících elektřinou v budoucnosti na spotřebitele prostřednictvím vyšších cen za elektřinu, uložení poplatku by tedy nepřímo pomohlo spotřebitelům.

75. Tento účinek menšího zatížení je však příliš nejistý na to, aby ohrozil cenový signál. Tomuto signálu spíše brání stanovení spotřebitelských cen státem, jelikož tyto ceny jsou tak nízké, že zahrnuté alternativní náklady se u spotřebitelů neprojeví.

76. Případná menší zátěž spotřebitelů prostřednictvím uložení poplatku jako takového tedy není v rozporu se směrnicí 2003/87. K znevýhodnění energeticky účinnějších elektráren 77. Společnosti Iberdrola a Tarragona Power se souhlasem společností Gas Natural, Bizkaya Energia a Bahía de Bizkaia Electricidad uvádějí, že poplatek znevýhodňuje energeticky účinnější elektrárny. V případě obzvláště energeticky účinných plynových a parních elektráren je skutečně zpoplatněn podstatně větší podíl tržní hodnoty zdarma přidělených povolenek než v případě energeticky méně účinných elektráren. V příkladech uvedených společnostmi Iberdrola a Taragona Power ( 22 ) byly plynovým a parním elektrárnám přiděleny povolenky ve výši přibližně 11,9 milionů eur a byl vybrán poplatek ve výši 7,4 milionů eur, tj. přibližně 62 %. Pro uhelnou elektrárnu, která obdržela povolenky v hodnotě přibližně 12,7 milionů eur, byly naproti tomu uloženy pouze poplatky ve výši 3 milionů eur, tj. 23,6 %. Tato rozdílně intenzivní zátěž představuje podle nich neodůvodněné znevýhodnění.

78. Toto tvrzení se opírá o myšlenku vyjádřenou ve dvacátém bodě odůvodnění směrnice 2003/87, že snížení emisí skleníkových plynů má být rovněž dosaženo výrobou, která účinněji využívá energii. Opatření, která ohrožují podněty k používání technologií využívajících energii účinněji, by byla v rozporu s tímto cílem.

79. Zátěž elektráren však působí nevyváženě pouze v souvislosti s přidělením povolenek. Ve skutečnosti jsou všechny typy elektráren zatíženy stejně, totiž ve výši „nezaslouženého zisku“, který jim vzniká. To však vždy neodpovídá množství zdarma přidělených povolenek.

80. Tento účinek vyplývá z výše uvedeného stanovení cen pro elektřinu na velkoobchodním trhu ve Španělsku ( 23 ). Jelikož je cena určena na základě nabídek plynových a parních elektráren, obdrží všichni výhodněji vyrábějící elektrárny za svou elektřinu v každém případě ziskové rozpětí ve výši rozdílu mezi jejich ostatními náklady a cenou plynových a parních elektráren. „Nezasloužený zisk“ odpovídá pouze podílu tohoto ziskového rozpětí, o nějž se toto ziskové rozpětí zvýší v důsledku zahrnutí alternativních nákladů na povolenky u plynových a parních elektráren. To se ukazuje rovněž na tom, že tento „nezasloužený zisk“ je zpoplatněn ve stejné výši dokonce v případě elektráren, které vůbec povolenky nepotřebují nebo je neobdržely ( 24 ).

81. Rozsáhlejší zpoplatnění u jiných elektráren by již nebylo odůvodněno „nezaslouženým ziskem“. Dotklo by se příjmů, které by vznikly, i kdyby alternativní náklady za bezplatné přidělení povolenek nebyly zahrnuty.

82. Obzvláště energeticky účinné plynové a parní elektrárny tedy nejsou vůči ostatním elektrárnám znevýhodněny. Naopak jejich poměrně větší zátěž vyplývá z toho, že určují cenu za elektřinu a jimi zahrnuté alternativní náklady na povolenky představují „nezasloužený zisk“, který je třeba zpoplatnit. Ve výsledku je toto nezbytným důsledkem jejich vyšších výrobních nákladů. K znevýhodnění zlepšení energetické účinnosti 83. Španělský poplatek je však koncipován tak, že omezuje podnět ke snížení emisí. Na dotaz Soudního dvora totiž Španělsko potvrdilo, že poplatek se podle použitého vzorce zvýší, pokud se zlepší energetická účinnost elektrárny.

84. Příčinou tohoto účinku je struktura vzorce pro výpočet poplatku. Zahrnuje totiž dělení emisního faktoru plynové a parní elektrárny emisním faktorem elektrárny, jejíž poplatek musí být vypočten. Emisní faktor zařízení je množství oxidu uhličitého v tunách, které je při výrobě megawatthodiny vyprodukováno.

85. V důsledku zlepšení energetické účinnosti elektrárny vzniká při výrobě elektřiny méně oxidu uhličitého; její emisní faktor je tedy menší. Výsledek uvedeného dělení emisního faktoru plynové a parní elektrárny sníženým emisním faktorem je tedy vyšší. Jelikož všechny ostatní faktory vzorce zůstávají stejné, musí se poplatek v tomto případě zvýšit.

86. Španělsko sice tvrdí, že zvýšení energetické účinnosti je hospodářsky výhodné již z toho důvodu, že je potřeba méně povolenek. Tato hospodářská výhoda je však přinejmenším značně snížena zvýšeným poplatkem.

87. To ukazuje příklad, který Španělsko uvedlo na žádost Soudního dvora a který se týká použití čl. 4 písm. b) nařízení ITC/3315/2007. Přezkoumávaná hypotetická elektrárna by původně vyprodukovala při výrobě megawatthodiny elektřiny tunu oxidu uhličitého. Při celkové produkci 2259 gigawatthodin by vzniklo 2258762 tun oxidu uhličitého. Nezbytné povolenky by měly v případě ceny 15,6636 eur za tunu oxidu uhličitého hodnotu 35380339 eur. Poplatek by činil 9699252 eur.

88. Pokud by se energetická účinnost této elektrárny zvýšila tak, že by při výrobě megawatthodiny elektřiny vzniklo už jen 0,8 tun ekvivalentu oxidu uhličitého, byly by nezbytné už jen povolenky v hodnotě 28304271 eur. Poplatek by však činil 12124065 eur.

89. Cenová výhoda ve výši 7076068 eur ušetřením povolenek je tedy zvýšením poplatku snížena na 4651255 eur.

90. Pro typy zařízení, která jsou energeticky účinnější než přezkoumávaný příklad, jsou představitelná dokonce významnější omezení hospodářské výhody. Kromě toho by se poplatek v případě zhoršení energetické účinnosti snížil.

91. Je tedy nesporné, že odstupňování poplatku v neprospěch snížení emisí ohrožuje pobídky ke zvyšování energetické účinnosti a k zamezení ztrát účinnosti. V tomto ohledu španělský poplatek ohrožuje systém směrnice 2003/87 a je s ním neslučitelný.

92. Tímto však není poplatek zpochybněn v plném rozsahu. Stačilo by, kdyby právní úprava byla použita tak, aby zlepšení energetické účinnosti elektrárny nevedlo k vyššímu poplatku. Dílčí závěr 93. Cíl snížení emisí brání poplatku spornému v původním řízení pouze v rozsahu, v němž zlepšení energetické účinnosti elektrárny vede k vyššímu poplatku.

3. K základním právům zakotveným v unijním právu 94. Pro úplnost bych ráda stručně zmínila Listinu základních práv Evropské unie. Podle jejího čl. 51 odst. 1 platí pro členské státy výlučně při provádění unijního práva ( 25 ).

95. Španělský poplatek neslouží ani přímo provedení směrnice 2003/87, ani jej Španělsko nezavedlo při výkonu pravomocí, které mu směrnice přiznává ( 26 ). Poplatek je však reakcí na problém, který je založen na zásadě bezplatného přidělování, která je stanovena ve směrnici. Povolenky přidělované bezplatně na základě směrnice jsou kromě toho faktorem pro výpočet poplatku. Poplatek tedy nemůže být vyčleněn z působnosti provádění unijního práva. Následně tedy přezkoumám slučitelnost poplatku se zásadou rovného zacházení, jakož i se zásadami ochrany legitimního očekávání a právní jistoty. Zásada rovného zacházení 96. Zásada rovného zacházení, resp. nediskriminace, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno ( 27 ). Rozdílné zacházení může být odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a přiměřeném kritériu, to znamená, pokud souvisí s právně přípustným cílem sledovaným dotčenými právními předpisy a pokud je tato rozdílnost přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením ( 28 ). Příslušné právní předpisy tudíž musí být přiměřené ve vztahu k rozdílnostem a podobnostem konkrétních situací ( 29 ). Ve směrnici 2003/87 je tato zásada specificky vyjádřena v kritériu přidělení v příloze III bodě 5, které zakazuje členskému státu, aby při přidělování povolenek neodůvodněně zvýhodnil některé podniky nebo činnosti.

97. Jelikož se španělský poplatek týká pouze výroby elektřiny, je se zásadou rovného zacházení slučitelný, pokud se toto odvětví dostatečně odlišuje od ostatních hospodářských odvětví. Pro takové rozdíly hovoří předchozí úvahy, jakož i okolnost, že unijní zákonodárce při přepracovávání směrnice 2003/87 konstatoval, že odvětví výroby elektřiny může vzhledem k systému směrnice zvýšení nákladů přenést, a povolenky v tomto odvětví by tedy měly být přidělovány zcela prostřednictvím dražby ( 30 ). Unijní zákonodárce tím současně naznačil, že v tomto odvětví vznikají „nezasloužené zisky“. Pro ostatní odvětví podobné závěry nepřijal. Tato odvětví naopak obdrží nadále část potřebných povolenek zdarma. K zásadám ochrany legitimního očekávání a právní jistoty 98. Zásada právní jistoty sice obecně brání tomu, aby časová působnost právního aktu byla stanovena ke dni předcházejícímu jeho vyhlášení, avšak může tomu být výjimečně jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je řádně přihlédnuto k legitimnímu očekávání dotčených osob ( 31 ).

99. Dotčený poplatek byl stanoven teprve na základě nařízení ITC/3315/2007 ze dne 15. listopadu 2007, platil však pro rok 2006. Rozpor se zásadou právní jistoty tedy není již od počátku vyloučen. Pokud jsou však závěry Španělska týkající se vzniku „nezaslouženého zisku“ kvůli zdarma přiděleným povolenkám v projednávaném případě správné, považuji poplatek se zpětnou účinností za odůvodněný. Pokud je poplatek pevně stanoven od počátku, je třeba se totiž obávat toho, že bude zahrnut do ceny jako další nákladový faktor. Jelikož však zásada stanovení poplatku již existovala při přijetí královského nařízení s mocí zákona č. 3/2006 v březnu 2006, nemohly podniky spoléhat na to, že by si mohly ponechat případné „nezasloužené zisky“. V – Závěry 100. Navrhuji proto odpovědět na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce takto: „Článek 10 směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů nebrání v zásadě použití takových vnitrostátních legislativních opatření, jako jsou opatření přezkoumávaná v projednávaném řízení, jejichž účinkem je to, že odměna za výrobu elektřiny je prostřednictvím poplatku snížena o částku, o kterou se tato odměna zvýšila kvůli bezplatnému získání povolenek na emise. Taková právní ustanovení však nemohou být použita tak, aby zlepšení energetické účinnosti elektrárny vedlo k vyššímu poplatku.“ ( 1 ) – Původní jazyk: němčina. ( 2 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/101/ES ze dne 27. října 2004 (Úř. věst. L 338, s. 18). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, s. 63), která se na projednávaný případ ještě nepoužije, zásadně změnila ustanovení, která jsou předmětem přezkumu. ( 3 ) – BOE č. 275 ze dne 16. listopadu 2007, s. 53807. ( 4 ) – Odchylky mohou vyplývat z různých provozních časů, které jsou však ve vzorcích rovněž zohledněny. ( 5 ) – Vyjádření ze dne 18. ledna 2013, příloha, s. 8 (tabulka 3, srovnání elektráren Anllares a Palos 2). Srov. rovněž bod 15 vyjádření společnosti E.ON ze dne 18. ledna 2013. ( 6 ) – Viz výše bod 26 a níže bod 79 a násl. ( 7 ) – Rozsudky ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další (C-127/07, Sb. rozh. s. I-9895, bod 31), a ze dne 21. prosince 2011, Air Transport Association of America a další (C-366/10, Sb. rozh. s. I-13755, bod 139). ( 8 ) – Rozsudky Arcelor Atlantique et Lorraine a další (citovaný v poznámce pod čarou č. 7, bod 32), jakož i Air Transport Association of America a další (citovaný v poznámce pod čarou 7, bod 140). ( 9 ) – COM(2001) 581 final, bod 1.2. (s. 3). ( 10 ) – Citovaný v poznámce pod čarou 9, bod 13 (s. 11 a násl.). ( 11 ) – Citovaný v poznámce pod čarou 9, bod 13 (s. 12). ( 12 ) – Srov. rozsudek Arcelor Atlantique et Lorraine a další (citovaný v poznámce pod čarou 7, bod 61 a násl.). ( 13 ) – Srov. rozsudek ze dne 7. července 2009, S. P. C.M a další (C-558/07, Sb. rozh. s. I-5783, bod 57). Srov. rovněž rozsudky ze dne 29. března 2012, Komise v. Polsko (C‑504/09 P, bod 77), a Komise v. Estonsko (C- 505/09 P, bod 79). ( 14 ) – Viz devatenáctý bod odůvodnění směrnice 2009/29. Viz sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o hodnocení národních alokačních plánů pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů ve druhém období systému EU pro obchodování s emisemi, které doplňuje rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2006 o národních alokačních plánech Německa, Řecka, Irska, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Malty, Slovenska, Švédska a Spojeného království v souladu se směrnicí 2003/87/ES (COM [2006] 725 final, s. 13, bod 2.4., nadpis „Dražby“), jakož i návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (COM [2008] 16 final, s. 8, bod 4). ( 15 ) – Srov. rozsudky Komise v. Polsko a Komise v. Estonsko citované v poznámce pod čarou 13. ( 16 ) – Srov. již návrh Komise (citovaný v poznámce pod čarou 9, bod 13 [s. 11]). ( 17 ) – Viz Red Eléctrica de España „Intercambios internacionales físicos de energía eléctrica“ (http://www.ree.es/sistema_electrico/series_estadisticas.asp, navštíveno dne 12. února 2013). ( 18 ) – Viz rozsudky ze dne 19. března 2002, Hervein a další (C- 393/99 a C-394/99, Recueil, s. I-2829, bod 51), ze dne 29. dubna 2004, Weigel (C- 387/01, Recueil, s. I-4981, bod 55), a ze dne 15. června 2010, Komise v. Španělsko (C-211/08, Sb. rozh. s. I-5267, bod 61). ( 19 ) – Viz rozsudky ze dne 21. září 1999, Saint‑Gobain ZN (C-307/97, Recueil, s. I-6161, bod 57), a ze dne 27. listopadu 2012 Pringle (C‑370/12, bod 69). ( 20 ) – Rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Gysbrechts a Santurel Inter (C-205/07, Sb. rozh. s. I-9947, bod 43). ( 21 ) – Viz rovněž zelená kniha o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Evropské unii ze dne 8. března 2000 [COM(2000) 87 final bod 7.3. (s. 23)]. ( 22 ) – Viz bod 17 vyjádření ze dne 18. ledna 2013. ( 23 ) – Viz výše bod 17 a násl. ( 24 ) – Viz výše body 12 a 27. ( 25 ) – Viz rovněž k jiným jazykovým zněním tohoto ustanovení J. Kokott a Ch. Sobotta, „Die Charta der Grundrechte der Europäischen Union nach dem Inkrafttreten des Vertrags von Lissabon“, v: Europäische Grundrechte Zeitschrift (2010), s. 265–271. ( 26 ) – Viz rozsudek ze dne 26. dubna 2005, „Goed Wonen“ (C-376/02, Sb. rozh. s. I-3445, bod 32). ( 27 ) – Rozsudky ze dne 10. ledna 2006, IATA a ELFAA (C-344/04, Sb. rozh. s. I-403, bod 95), ze dne 7. července 2009, S. P. C. M. a další (C-558/07, Sb. rozh. s. I-5783, bod 74), jakož i ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise a další (C-550/07 P, Sb. rozh. s. I-8301, bod 55). ( 28 ) – Rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další (citovaný v poznámce pod čarou 7, bod 26). ( 29 ) – Viz stanovisko generálního advokáta Poiares Madura ze dne 3. dubna 2008, Huber (C-524/06, Sb. rozh. s. I-9705, bod 7), jakož i má stanoviska ze dne 8. září 2005, Parlament v. Rada (C-540/03, Sb. rozh. s. I-5769, bod 107 a zde citovaná judikatura), a ze dne 10. března 2009, S. P. C. M. a další (C-558/07, Sb. rozh. s. I-5783, bod 134). ( 30 ) – Viz odkazy uvedené v poznámce pod čarou 14. ( 31 ) – Rozsudek „Goed Wonen“ (citovaný v poznámce pod čarou 24, body 33 a násl.).