C-57/21
Citované zákony (1)
Rubrum
Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. ledna 2023
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku K použitelnosti článků 5 a 6 směrnice 2014/104/EU "36) Úvodem je třeba připomenout, že směrnice 2014/104 stran její působnosti ratione temporis obsahuje zvláštní ustanovení, které výslovně stanoví podmínky pro časové použití procesních a hmotněprávních ustanovení této směrnice ...6) 37) Podle článku 22 odst. 1 směrnice 2014/104 jsou totiž členské státy povinny zajistit, aby se vnitrostátní předpisy přijaté podle článku 21 směrnice, které jsou nezbytné pro dosažení souladu s hmotněprávními ustanoveními této směrnice, nepoužily se zpětnou působností. 38) Podle článku 22 odst. 2 směrnice 2014/104 mají členské státy dále zajistit, aby se žádné jiné vnitrostátní předpisy než ty, které jsou uvedeny v čl. 22 odst. 1 této směrnice, nepoužily na řízení o žalobě o náhradu škody zahájená u vnitrostátního soudu přede dnem 26. prosince 2014. 39) Za účelem určení časové použitelnosti ustanovení směrnice 2014/104 je tedy třeba na prvním místě určit, zda je dotyčné ustanovení hmotněprávní, či nikoli s tím, že tato otázka musí být vzhledem k neexistujícímu odkazu na vnitrostátní právo v článku 22 této směrnice posuzována z hlediska unijního práva, a nikoli z hlediska použitelného vnitrostátního práva ...7) 40) V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že cílem článků 5 a 6 uvedené směrnice je dát vnitrostátním soudům možnost, aby žalované nebo třetí straně za určitých podmínek nařídily zpřístupnit relevantní důkazy, které mají pod kontrolou; tato ustanovení tedy určují průběh řízení o žalobě o náhradu škody. 41) Vzhledem k tomu, že tato ustanovení ukládají členským státům povinnost dát těmto soudům zvláštní pravomoci při posuzování sporů o žalobách o náhradu škody vzniklé z důvodu porušení práva hospodářské soutěže, usilují o to napravit asymetrii informací, která je v zásadě příznačná pro tyto spory v neprospěch poškozeného, jak je připomenuto v bodě 15 odůvodnění směrnice 2014/1048), a která této osobě ztěžuje získání nezbytných informací k podání žaloby o náhradu škody ...9) 42) Zadruhé vzhledem k tomu, že články 5 a 6 směrnice 2014/104 mají právě umožnit žalobci v takových sporech kompenzovat nedostatek informací na jeho straně, vedou zajisté k tomu, že je tomuto účastníku řízení, když se za tímto účelem obrací na vnitrostátní soud, dána výhoda, kterou neměl. Nic to však nemění na tom, že tyto články upravují pouze procesní opatření použitelná před vnitrostátními soudy, která těmto soudům dávají zvláštní pravomoc za účelem prokázání skutečností, kterých se dovolávají účastníci řízení ve sporech, v nichž je žalováno na náhradu škody v případě takového protiprávního jednání, a nemají tedy bezprostředně vliv na právní postavení těchto účastníků řízení, neboť tato ustanovení se netýkají skutečností zakládajících mimosmluvní odpovědnost. 43) Články 5 a 6 směrnice 2014/104 podle všeho konkrétně nezavádí nové hmotněprávní povinnosti pro účastníky tohoto typu sporů, což by umožňovalo považovat tato ustanovení za hmotněprávní ve smyslu čl. 22 odst. 1 této směrnice ...10) 44) Je tedy třeba dospět k závěru, že články 5 a 6 směrnice 2014/104 nepatří mezi hmotněprávní ustanovení této směrnice ve smyslu čl. 22 odst. 1 této směrnice, a že jsou tedy součástí jiných ustanovení, na něž míří čl. 22 odst. 2 směrnice, v jejich případě procesními ustanoveními ... 45) Na druhém místě z čl. 22 odst. 2 směrnice 2014/104 vyplývá, že členské státy měly při provádění této směrnice diskreční pravomoc rozhodnout, zda se vnitrostátní právní předpisy k provedení procesně právních ustanovení této směrnice použijí, či nepoužijí na řízení o žalobě o náhradu škody zahájená po 26. prosinci 2014, avšak před datem provedení uvedené směrnice, nebo na taková řízení zahájená nejpozději před uplynutím lhůty pro její provedení, tj. před 27. prosincem 2016 ...11) 46) V projednávané věci ze zákona č. 262/2017 Sb. vyplývá, že se český zákonodárce rozhodl, aby se vnitrostátní ustanovení k provedení procesně právních ustanovení směrnice 2014/104 použila přímo a bezpodmínečně také na řízení o žalobě o náhradu škody zahájená před tímto datem provedení, avšak po 26. prosinci 2014. Řízení o žalobě o náhradu škody, pro jehož účely byl návrh na zpřístupnění dokumentů podán, bylo přitom zahájeno dne 25. listopadu 2015. 47) Z předchozích úvah vyplývá, že články 5 a 6 jsou na věc v původním řízení ratione temporis použitelné, a že na předběžné otázky týkající se těchto ustanovení je tedy třeba odpovědět." K otázkám samým Úvodem "48) Je třeba připomenout, že k plné účinnosti pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 101 a 102 SFEU, a konkrétně k užitečnému účinku zákazů zakotvených v těchto ustanoveních, přispívá též možnost každého domáhat se náhrady škody, jež mu byla způsobena smlouvou nebo jednáním, které mohou omezovat nebo narušovat hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, nebo zneužívajícím jednáním podniku nacházejícího se v dominantním postavení ve smyslu článku 102 SFEU ...12) 49) Jak je uvedeno v bodě 7 odůvodnění nařízení č. 1/200313), vnitrostátní soudy hrají při používání pravidel hospodářské soutěže důležitou úlohu. Při rozhodování sporů mezi soukromými osobami chrání subjektivní práva vyplývající z unijního práva například tím, že přiznávají náhradu škody obětem protiprávního jednání. Úloha vnitrostátních soudů zde doplňuje úlohu orgánů pro hospodářskou soutěž členských států. 50) Rozhodují-li tyto soudy o žalobách o náhradu škody v situaci, kdy neexistuje konečné rozhodnutí orgánu pro hospodářskou soutěž o týchž skutcích (řízení stand-alone), musí se sice v zásadě incidenčně vyslovit k tomu, zda došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže, tj. zda jsou dány dohody, rozhodnutí či jednání ve smyslu čl. 101 odst. 1 a článku 102 SFEU, avšak občanskoprávní řízení nemohou nahrazovat vnitrostátní a unijní řízení k prosazování článků 101 a 102 SFEU, vedená ve veřejnoprávní sféře, v jejichž rámci je zejména upraveno, jak stanoví článek 2 nařízení č. 1/200314), že důkazní břemeno, pokud jde o porušení čl. 101 odst. 1 nebo článku 102 SFEU, spočívá na té straně nebo orgánu, který vznesl obvinění. 51) Výkladem ustanovení směrnice 2014/104 týkajících se zpřístupnění důkazů tedy nelze obcházet zásady, jimiž se řídí důkazní břemeno v otázce existence protisoutěžního jednání, je-li patrné, že předmětem daného řízení není striktně jen náhrada škody. 52) Při přijímání směrnice 2014/104 totiž unijní normotvůrce vycházel právě z konstatování, uvedeného v bodě 6 odůvodnění této směrnice15), že u obou nástrojů určených k zajištění účinného prosazování pravidel hospodářské soutěže, jimiž jsou jednak prosazování unijních pravidel hospodářské soutěže veřejnoprávními orgány (public enforcement) a jednak řízení o žalobě o náhradu škody v souvislosti s porušením těchto pravidel vedená v soukromoprávní sféře (private enforcement), musí docházet k jejich vzájemnému působení, a to jednotným způsobem, zejména co se týče přístupu k dokumentům, které mají k dispozici orgány pro hospodářskou soutěž. 53) Co se týče řízení o žalobě o náhradu škody v případě porušení pravidel hospodářské soutěže vedených v soukromoprávní sféře, je v ustanoveních kapitoly II (články 5 až 8) směrnice 2014/104, která upravují zpřístupnění dokumentů, patrné vyvažování mezi účinností řízení vedených orgány pro hospodářskou soutěž a účinností žalob o náhradu škody podávaných osobami, které se považují za poškozené v důsledku protisoutěžního jednání. 54) Směrnice 2014/104 tedy s ohledem na asymetrii informací, jíž se často vyznačují spory o náhradu škody vzniklé porušením práva hospodářské soutěže, sice usiluje o to, aby se osobám poškozeným v důsledku protisoutěžního jednání zlepšil přístup k důkazům, které nezbytně potřebují, aby prokázaly opodstatněnost svých nároků na náhradu škody, nicméně pro tento přístup rovněž stanoví striktní rámec. 55) Zaprvé článek 5 směrnice 2014/104 stanoví několik pravidel obecné povahy v oblasti zpřístupňování důkazů v řízeních o žalobě o náhradu škody v případě porušení práva hospodářské soutěže. 56) Zadruhé článek 6 této směrnice stanoví zvláštní pravidla pro zpřístupnění důkazů obsažených ve spisu vedeném u orgánu pro hospodářskou soutěž, která svědčí mimo jiné o diferencované úrovni ochrany v závislosti na vyžadovaných informacích a o nutnosti zachovat účinnost řízení vedených ve veřejnoprávní sféře. Toto ustanovení totiž rozlišuje několik kategorií důkazů. 57) Pokud jde nejprve o důkazy související s prohlášeními v rámci programu shovívavosti a s návrhy na narovnání (dále jen ‚důkazy na černé listině'), čl. 6 odst. 6 směrnice 2014/104 stanoví, že členské státy zajistí, aby vnitrostátní soudy nemohly určité straně nebo třetí straně nikdy nařídit zpřístupnění těchto důkazů. 58) Pokud jde dále o informace, které vypracovala fyzická nebo právnická osoba výslovně pro správní řízení orgánu pro hospodářskou soutěž, o informace, které vyhotovily a stranám zaslaly příslušné orgány pro hospodářskou soutěž během řízení před nimi vedených, a o návrhy na narovnání, které byly vzaty zpět, čl. 6 odst. 5 směrnice 2014/104 stanoví, že zpřístupnění těchto kategorií důkazů (dále jen ‚důkazy na šedé listině') mohou vnitrostátní soudy nařídit až poté, co orgán pro hospodářskou soutěž ukončil řízení přijetím rozhodnutí či jinak. 59) Konečně v souladu s čl. 6 odst. 9 směrnice 2014/104 může být zpřístupnění důkazů obsažených ve spisu vedeném u orgánu pro hospodářskou soutěž, které nespadají do žádné z výše uvedených kategorií (dále jen ‚důkazy na bílé listině'), nařízeno kdykoli v rámci řízení o žalobě o náhradu škody, aniž je tím dotčen tento článek. 60) Zatřetí je třeba uvést, jak vyplývá z čl. 5 odst. 3 a čl. 6 odst. 4 směrnice 2014/104, že tato směrnice takto upravuje zvláštní režim pro žádosti o zpřístupnění důkazů, v jehož rámci není těmto žádostem vyhovováno automaticky, nýbrž jsou posuzovány z hlediska zásady přiměřenosti a s ohledem na dané okolnosti a střetávající se oprávněné zájmy. Vnitrostátní soud, jemuž je věc předložena, má tedy provést striktní přezkum přiměřenosti, případně s přihlédnutím k názoru, který může příslušný orgán pro hospodářskou soutěž v souladu s čl. 6 odst. 11 směrnice 2014/104 před tímto soudem vyjádřit. 61) Na otázky položené předkládajícím soudem je třeba odpovědět se zřetelem na tato úvodní upřesnění." K první otázce "62) Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/104 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud nařídil zpřístupnění důkazů pro účely před ním zahájeného vnitrostátního řízení o žalobě o náhradu škody v souvislosti s jednáním porušujícím právo hospodářské soutěže, ačkoli o tomtéž jednání probíhá před Komisí řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle kapitoly III nařízení č. 1/2003, což vedlo vnitrostátní soud k přerušení před ním zahájeného řízení. 63) Je třeba předeslat, že v souladu s čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/200316) ztrácejí orgány pro hospodářskou soutěž členských států zahájením řízení ze strany Komise příslušnost používat články 101 a 102 SFEU v souvislosti s týmž protiprávním jednáním. 64) Naproti tomu podle čl. 16 odst. 1 tohoto nařízení17) neztrácí vnitrostátní soud, u něhož je podána žaloba o náhradu škody, v důsledku zahájení řízení ze strany Komise automaticky příslušnost používat články 101 a 102 SFEU a rozhodnout o protiprávních jednáních posuzovaných Komisí. Podle tohoto ustanovení jsou totiž vnitrostátní soudy povinny pouze nerozhodovat v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí a vyvarovat se rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, které má Komise v úmyslu přijmout v řízení, jež zahájila, a za tímto účelem mají přezkoumat, zda je nezbytné, aby své řízení přerušily. 65) Z ustanovení směrnice 2014/104 v jejich vzájemném spojení dále vyplývá, že ani tato směrnice vnitrostátním soudům členských států neukládá, aby svá řízení o žalobě o náhradu škody v souvislosti s jednáním porušujícím pravidla hospodářské soutěže přerušily z důvodu zahájení řízení před Komisí týkajícího se téhož jednání. 66) Je pravda, jak bylo uvedeno v bodě 52 tohoto rozsudku, že u prosazování unijních pravidel hospodářské soutěže veřejnoprávními orgány (public enforcement) a u řízení o žalobě o náhradu škody v souvislosti s porušením těchto pravidel, vedených v soukromoprávní sféře (private enforcement), musí docházet k jejich vzájemnému působení, a to jednotným způsobem, zejména co se týče přístupu k dokumentům, které mají k dispozici orgány pro hospodářskou soutěž, avšak to nic nemění na tom, že oba typy řízení jsou navzájem komplementární a mohou být v zásadě vedeny souběžně. 67) Ustanovení čl. 6 odst. 5 a 9 směrnice 2014/104 v tomto ohledu svědčí o tom, že řízení o žalobě o náhradu škody může být vedeno navzdory probíhajícímu řízení před orgánem pro hospodářskou soutěž. Zatímco totiž vnitrostátní soudy mohou nařídit zpřístupnění důkazů na šedé listině až poté, co takový orgán řízení ukončil (čl. 6 odst. 5 této směrnice), smí být zpřístupnění důkazů na bílé listině nařízeno ‚v rámci řízení o žalobě o náhradu škody ... kdykoli' (čl. 6 odst. 9 této směrnice). 68) V tomto kontextu vyvstává otázka, zda směrnice 2014/104 brání tomu, aby vnitrostátní soud nařídil zpřístupnění důkazů na základě vnitrostátních ustanovení přijatých k provedení článků 5 a 6 této směrnice navzdory tomu, že v důsledku řízení zahájeného před Komisí bylo vnitrostátní řízení o žalobě o náhradu škody přerušeno. 69) V tomto ohledu je nutno konstatovat, že uvedená směrnice nebrání automaticky tomu, aby vnitrostátní soud nařídil zpřístupnění důkazů v rámci probíhajícího řízení o žalobě o náhradu škody v souvislosti s údajným jednáním porušujícím pravidla hospodářské soutěže, zatímco je před Komisí současně vedeno řízení o tomtéž jednání a vnitrostátní soud řízení o žalobě o náhradu škody přerušil do ukončení řízení vedeného Komisí. 70) Jakmile se totiž vnitrostátní soud rozhodne nařídit zpřístupnění důkazů pro účely řízení o žalobě o náhradu škody, které bylo přerušeno z důvodu zahájení řízení Komisí, nepřijímá tím v zásadě rozhodnutí, jež by mohlo být v rozporu s rozhodnutím, které má Komise v úmyslu v tomto řízení přijmout, ve smyslu čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1/2003. 71) Jsou-li však vnitrostátní soudy schopny uložit žalované straně nebo třetí straně povinnost zpřístupnit relevantní důkazy, které mají k dispozici, musí tak činit pod podmínkou dodržení požadavků směrnice 2014/104. 72) Vnitrostátní soudy, které jsou povinny omezit zpřístupnění důkazů jen na to, co je striktně relevantní, přiměřené a nezbytné, musí postupovat tak, aby rozhodnutí o zpřístupnění důkazů nepatřičně nezasahovalo do probíhajícího šetření vedeného orgánem pro hospodářskou soutěž v souvislosti s porušením práva hospodářské soutěže. Tyto soudy tedy musí provést náročné posouzení jim předložené žádosti z hlediska relevance požadovaných důkazů, vztahu mezi těmito důkazy a uplatněným nárokem na náhradu škody, dostatečné míry přesnosti těchto důkazů a jejich přiměřenosti. 73) Jak je uvedeno v bodě 23 odůvodnění této směrnice18), požadavek na přiměřenost by měl být pečlivě posouzen, pokud by mohlo zpřístupnění odhalit strategii orgánu pro hospodářskou soutěž týkající se šetření tím, že by bylo prozrazeno, které dokumenty jsou součástí spisu, nebo mít negativní dopad na způsob, jakým podniky spolupracují s orgány pro hospodářskou soutěž. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zabránění nespecifickému nebo příliš široce zaměřenému shromažďování informací (tzv. ‚lovení údajů'), které jsou pro strany daného řízení s největší pravděpodobností irelevantní. 74) Článek 6 odst. 4 písm. b) směrnice 2014/104 v tomto ohledu upřesňuje, že při zkoumání přiměřenosti zpřístupnění důkazů vnitrostátní soudy rovněž zohlední, zda ‚strana požadující zpřístupnění tak činí v souvislosti s řízením o žalobě o náhradu škody před vnitrostátním soudem'. 75) Z toho lze dovodit, že v rámci zkoumání přiměřenosti zpřístupnění důkazů - kteréžto zkoumání musí být provedeno pečlivě, zejména jedná-li se o důkazy obsažené ve spisu orgánu pro hospodářskou soutěž - musí vnitrostátní soud zohlednit rovněž skutečnost, že řízení o žalobě o náhradu škody bylo přerušeno. 76) Zpřístupnění důkazů pro účely řízení o žalobě o náhradu škody totiž sice nespadá a priori pod ‚rozhodnutí' uvedená v čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1/2003, ale jak zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU19), tak cíl spočívající v účinném a jednotném uplatňování unijního práva hospodářské soutěže vyžadují, aby vnitrostátní soud při přijímání jakéhokoli rozhodnutí či opatření v průběhu řízení o žalobě o náhradu škody zohlednil řízení probíhající před Komisí, zejména když toto rozhodnutí nebo opatření souvisí s konstatováním totožného nebo podobného jednání porušujícího práva hospodářské soutěže. 77) Jakmile tedy soud nařídí účastníkům řízení nebo třetí straně zpřístupnění důkazů v rámci řízení o žalobě o náhradu škody, které bylo přerušeno z důvodu zahájení vyšetřovacího řízení Komisí, musí se ujistit, že toto zpřístupnění, které musí následovat po podání dostatečně vymezené a podložené žádosti, je nezbytné a přiměřené pro účely vedení tohoto řízení. 78) S ohledem na předchozí úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/104 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní soud nařídil zpřístupnění důkazů pro účely před ním zahájeného vnitrostátního řízení o žalobě o náhradu škody v souvislosti s jednáním porušujícím právo hospodářské soutěže, ačkoli o tomto jednání probíhá před Komisí řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle kapitoly III nařízení č. 1/2003, což vedlo vnitrostátní soud k přerušení před ním zahájeného řízení. Je však na vnitrostátním soudu, aby se ujistil, že zpřístupnění důkazů, které je v této fázi řízení požadováno a musí splňovat podmínky stanovené v článcích 5 a 6 směrnice 2014/104, nepřekročí meze toho, co je nezbytné z hlediska nároku na náhradu škody, který je před ním uplatněn." Ke třetí otázce "79) Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat před druhou otázkou, je, zda musí být čl. 6 odst. 5 směrnice 2014/104 vykládán v tom smyslu, že přeruší-li vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž jím zahájené správní řízení z důvodu, že Komise zahájila řízení podle kapitoly III nařízení č. 1/2003, lze tuto skutečnost pokládat za ukončení správního řízení tímto orgánem ‚přijetím rozhodnutí či jinak' ve smyslu tohoto ustanovení. 80) V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 6 odst. 5 této směrnice mohou vnitrostátní soudy nařídit zpřístupnění důkazů na šedé listině ‚až poté, co orgán pro hospodářskou soutěž ukončil řízení přijetím rozhodnutí či jinak'. 81) Doslovný výklad tohoto ustanovení, jeho kontext a cíle, které sleduje, svědčí o tom, že přerušení takového řízení o žalobě o náhradu škody, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, nelze považovat za ukončení řízení. 82) Předně ‚přerušení' doslova označuje přechodné pozastavení řízení. Řízení tedy není ukončeno, protože se v něm pokračuje, jakmile důvod přerušení pomine. 83) To je potvrzeno bodem 25 odůvodnění směrnice 2014/10420), který podává příklady rozhodnutí o ukončení řízení zejména s odkazem na rozhodnutí, která mohou být přijata Komisí v souladu s kapitolou III nařízení č. 1/2003. V tomto bodě odůvodnění se tak upřesňuje, že ukončení řízení je výsledkem přijetí například rozhodnutí podle článku 5 nařízení č. 1/200321) ‚s výjimkou rozhodnutí o předběžných opatřeních'. 84) Když navíc směrnice 2014/104 zmiňuje ukončení řízení přijetím rozhodnutí či ‚jinak', jedná se o opatření, která jsou - co se týče jejich podstaty a účelu - přijímána, jakmile vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž rozhodne, že s ohledem na informace shromážděné během řízení je možné, či dokonce nutné rozhodnout a řízení ukončit. 85) Skutečnost, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž přeruší správní řízení, tedy nelze považovat za ‚jinak' provedené ukončení správního řízení tímto orgánem, i kdyby takové přerušení bylo odůvodněno zahájením řízení Komisí. 86) Dále musí být přerušení správního řízení z rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 pojímáno v kontextu pravidel upravujících souběžné pravomoci Komise na jedné straně a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž na straně druhé. 87) Jak rozhodl Soudní dvůr, zahájením řízení ze strany Komise vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž neztrácejí trvale a jednou provždy pravomoc používat vnitrostátní právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, neboť ukončením řízení zahájeného Komisí se pravomoc vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž obnovuje ...22) 88) Kromě toho podle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1/200323) si orgány pro hospodářskou soutěž členských států zachovávají oprávnění jednat v rámci jak unijního, tak vnitrostátního práva hospodářské soutěže dokonce i v případě, že sama Komise již přijala rozhodnutí, za podmínky, že nepřijmou rozhodnutí, jež by se dostala do rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí ...24) 89) Přerušení správního řízení do doby, než Komise ukončí vyšetřování v dané věci, tedy není ukončením tohoto řízení ve smyslu přijetí konečného aktu ve věci předmětného protiprávního jednání, nýbrž je třeba ho považovat za opatření přechodné. Pokud se tedy Komise rozhodne ukončit své řízení bez vydání rozhodnutí o protiprávním jednání, může vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž v zásadě rozhodnout o znovuotevření svého řízení. 90) Pokud jde konečně o cíle sledované článkem 6 odst. 5 směrnice 2014/104, je třeba uvést - jak vyplývá z bodu 25 odůvodnění této směrnice - že ochrana vztahující se na důkazy na šedé listině má zaručit, aby zpřístupnění dokumentů nepatřičně nezasáhlo do probíhajícího vyšetřování vedeného vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž ohledně porušení unijního nebo vnitrostátního práva hospodářské soutěže. Kdyby bylo umožněno zpřístupnění důkazů na šedé listině po přerušení řízení nařízeného vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, ale ještě během probíhajícího vyšetřování Komise, mohlo by to ohrozit, a to dokonce závažným způsobem, účinnost tohoto vyšetřování Komise, a tudíž i cíle uvedené směrnice. 91) S ohledem na předchozí úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 6 odst. 5 směrnice 2014/104 musí být vykládán v tom smyslu, že přeruší-li vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž jím zahájené správní řízení z důvodu, že Komise zahájila řízení podle kapitoly III nařízení č. 1/2003, nelze tuto skutečnost považovat za ukončení správního řízení tímto orgánem ‚přijetím rozhodnutí či jinak' ve smyslu tohoto ustanovení." Ke druhé otázce "92) Úvodem je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle níž v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně nejen přeformulovat otázky, která jsou mu položeny, ale také vzít v úvahu právní předpisy Unie, na něž vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal ...25) 93) V tomto ohledu se sice druhá předběžná otázka, tak jak ji formuluje předkládající soud, výslovně týká pouze výkladu čl. 6 odst. 5 a 9 směrnice 2014/104, nicméně předkládající soud žádá o odpověď na otázku - jak vyplývá ze znění jeho žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce - zda tato směrnice brání přijetí vnitrostátní právní úpravy rozšiřující rozsah informací, jejichž zpřístupnění je během řízení před orgánem pro hospodářskou soutěž vyloučeno. Vzhledem k tomu, že rozhodovací prostor členských států při provádění článků 5 a 6 uvedené směrnice je vymezen ustanoveními jejího čl. 5 odst. 8, je přitom třeba druhou předběžnou otázku přeformulovat a vztáhnout ji i na posledně uvedené ustanovení. 94) Proto je třeba mít za to, že podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 5 odst. 8, čl. 6 odst. 5 písm. a) a čl. 6 odst. 9 směrnice 2014/104 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která dočasně omezuje podle čl. 6 odst. 5 této směrnice nejen zpřístupnění informací výslovně ‚vypracovaných' pro účely řízení orgánu pro hospodářskou soutěž, ale i zpřístupnění veškerých informací ‚předložených' pro tyto účely. 95) V tomto ohledu je třeba zaprvé rozhodnout o přípustnosti této druhé otázky, kterou společnost České dráhy zpochybňuje, když tvrdí, že je tato otázka předčasná a hypotetická, jelikož se české vnitrostátní soudy dosud nevyslovily k otázce, zda dokumenty, které měly být na základě žádosti Českými dráhami zpřístupněny jakožto důkazy, byly výslovně vypracované pro účely řízení ÚOHS nebo řízení vedeného Komisí. 96) V tomto ohledu stačí připomenout, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance. Odmítnutí Soudního dvora rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijní normy nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny ...26) 97) Tak tomu v projednávané věci není. Odpověď na druhou otázku položenou předkládajícím soudem mu má usnadnit identifikaci důkazů, které nejsou zařazeny na šedou, nýbrž na bílou listinu, a které případně mohou být - přestože orgán pro hospodářskou soutěž neukončil své řízení - předmětem žádosti o zpřístupnění dokumentů podle vnitrostátních ustanovení provádějících směrnici 2014/104. 98) Z toho plyne, že druhá otázka je přípustná. 99) Zadruhé, pokud jde o věc samou, předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby se vyslovil k rozsahu informací, na něž se vztahuje dočasná ochrana podle čl. 6 odst. 5 směrnice 2014/104, pokud jde o důkazy na šedé listině. 100) Předkládající soud v této souvislosti poznamenává, že ze znění § 16 odst. 3 zákona č. 262/2017 Sb.27), ve spojení s jeho § 2 odst. 2 písm. c), vyplývá, že časové omezení zpřístupnění důkazů po dobu, kdy probíhá řízení před orgánem pro hospodářskou soutěž, se vztahuje na všechny informace, které byly předloženy orgánu pro hospodářskou soutěž, a nikoli pouze na informace ‚výslovně vypracované' pro účely takového řízení. 101) V tomto ohledu ze znění čl. 6 odst. 5 směrnice 2014/104, ve spojení s bodem 25 jejího odůvodnění, zcela jednoznačně vyplývá, že se dočasná ochrana podle tohoto ustanovení netýká každé informace, která byla pro účely takového řízení předložena výslovně, spontánně či na žádost orgánu pro hospodářskou soutěž, nýbrž pouze informací zvlášť vypracovaných pro účely řízení zahájeného tímto orgánem. 102) Tento závěr je potvrzen systematickým výkladem předmětného ustanovení. 103) V tomto ohledu je třeba na prvním místě poukázat na čl. 6 odst. 9 směrnice 2014/104, který se týká důkazů na bílé listině a podle kterého zpřístupnění důkazů obsažených ve spisu vedeném u orgánu pro hospodářskou soutěž, které nejsou zařazeny na šedou nebo černou listinu, může být v rámci řízení o žalobě o náhradu škody nařízeno kdykoli. Bod 28 odůvodnění této směrnice28) objasňuje působnost tohoto ustanovení s použitím slov ‚důkaz[y], které existují nezávisle na řízení orgánu pro hospodářskou soutěž (<<již existující informace>>)', čímž ilustruje důkazy, jejichž zpřístupnění není touto směrnicí automaticky zakázané v důsledku jejich zařazení na šedou nebo černou listinu. 104) Na druhém místě je rovněž třeba uvést, že čl. 2 bod 17 téže směrnice definuje pojem ‚již existující informace' jako ‚důkazy, které existují bez ohledu na řízení orgánu pro hospodářskou soutěž, ať již je taková informace součástí spisu vedeného u orgánu pro hospodářskou soutěž, či nikoliv'. 105) Z této definice vyplývá, že důkazy obsažené v takovém spisu mohou rovněž patřit na bílou listinu. Konkrétně informace, které má účastník řízení povinnost vytvářet a uchovávat na základě jiných právních předpisů (či vytváří a uchovává), bez ohledu na řízení o porušení právních předpisů hospodářské soutěže, představují již existující informace, jejichž zpřístupnění mohou vnitrostátní soudy nařídit v zásadě kdykoli, neboť se jedná o důkazy na bílé listině. 106) Na třetím místě čl. 6 odst. 8 směrnice 2014/104 - ve kterém se zrcadlí myšlenka, že je třeba jednak omezit ochranu poskytovanou důkazům na šedé a černé listině jen na případy, kdy by tato ochrana byla skutečně nezbytná, a tedy i vhodná z hlediska cílů sledovaných touto směrnicí, a jednak dovolit přiměřeně široký přístup k důkazům - stanoví, že pokud na černou listinu patří jen určité části požadovaných důkazů, zpřístupní se zbývající části důkazů v závislosti na kategorii, do které náleží, v souladu s příslušnými odstavci článku 6 této směrnice. 107) Na čtvrtém místě z čl. 5 odst. 8 směrnice 2014/104 - který dovoluje členským státům přijmout pravidla, která umožňují širší zpřístupňování důkazů, aniž jsou tím dotčeny odstavce 4 a 7 tohoto článku a článek 6 směrnice - vyplývá, že členské státy nejsou oprávněny diferencovat při provádění směrnice 2014/104 podmínky, podle nichž se důkazy zařazují na šedou, černou či bílou listinu. 108) Kdyby konkrétně bylo členským státům dovoleno rozšířit rozsah informací patřících na šedou listinu, vedlo by to k omezenějšímu zpřístupňování důkazů v rozporu s logikou čl. 5 odst. 8 této směrnice. Kdyby členské státy měly v oblasti zpřístupňování důkazů možnost zavést restriktivnější pravidla, než jaká obsahují články 5 a 6 této směrnice, byl by harmonizační cíl této směrnice ohrožen. 109) Vnitrostátní právní úprava dočasně omezující zpřístupňování veškerých informací, které byly v průběhu řízení předloženy na žádost orgánu pro hospodářskou soutěž či spontánně, včetně již existujících informací, tedy není v souladu s čl. 6 odst. 5 písm. a) a čl. 6 odst. 9 směrnice 2014/104. 110) Tento závěr neznamená, že by soud, jemuž je podána žádost o zpřístupnění důkazů v rámci řízení o žalobě o náhradu škody v souvislosti s porušením pravidel hospodářské soutěže, byl nutně povinen nařídit zpřístupnění všech dokumentů, které nebyly výslovně vypracovány pro účely řízení probíhajícího před orgánem pro hospodářskou soutěž. 111) V každém případě je totiž na vnitrostátním soudu, a to tím spíše bylo-li řízení přerušeno do ukončení správního řízení zahájeného orgánem pro hospodářskou soutěž, ujistit se o tom, že zpřístupnění důkazů, které je v této fázi řízení požadováno a musí splňovat podmínky stanovené v článcích 5 a 6 směrnice 2014/104, nepřekročí meze toho, co je nezbytné z hlediska nároku na náhradu škody, který je před ním uplatněn. 112) Z předchozích úvah vyplývá, že na druhou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 5 odst. 8, čl. 6 odst. 5 písm. a) a čl. 6 odst. 9 směrnice 2014/104 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která dočasně omezuje podle čl. 6 odst. 5 této směrnice nejen zpřístupnění informací výslovně ‚vypracovaných' pro účely řízení orgánu pro hospodářskou soutěž, ale i zpřístupnění veškerých informací ‚předložených' pro tyto účely." Ke čtvrté otázce "113) Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/104, ve spojení s jejím čl. 6 odst. 5 písm. a), vykládán v tom smyslu, že tato ustanovení nebrání tomu, aby vnitrostátní soud rozhodl o žádosti o zpřístupnění důkazů a nařídil jejich uložení do soudní úschovy, s tím, že zkoumání otázky, zda tyto důkazy patří na šedou listinu, poněvadž obsahují ve smyslu posledně uvedeného ustanovení ‚informace, které vypracovala fyzická nebo právnická osoba výslovně pro řízení orgánu pro hospodářskou soutěž', odloží do doby, než bude mít k těmto důkazům přístup. 114) Navzdory odvolání se na čl. 6 odst. 7 směrnice 2014/104 totiž předkládající soud žádá v konečném výsledku o odpověď na otázku, zda může soud nařídit zpřístupnění důkazů, upravené v čl. 5 odst. 1 této směrnice, za účelem posouzení, zda tyto důkazy obsahují ve smyslu čl. 6 odst. 5 písm. a) této směrnice ‚informace, které vypracovala fyzická nebo právnická osoba výslovně pro řízení orgánu pro hospodářskou soutěž'. 115) V tomto ohledu je třeba připomenout, že normotvůrce v čl. 6 odst. 7 směrnice 2014/104 upravil pro důkazy na černé listině mechanismus předchozího ověřování, aby měl vnitrostátní soud k takovým důkazům přístup, a to výhradně s cílem se ujistit, že jejich obsah odpovídá ‚prohlášení v rámci programu shovívavosti' nebo ‚návrhu na narovnání', definovaným v čl. 2 bodech 16 a 18 této směrnice, a že se tedy skutečně jedná o důkazy na černé listině. 116) Takový mechanismus ověřování však není upraven pro důkazy na šedé listině, na něž se vztahuje čl. 6 odst. 5 směrnice 2014/104. Důvodem je, že na rozdíl od důkazů na černé listině je ochrana pro důkazy na šedé listině jen dočasná. 117) V projednávaném případě vyvstává otázka, zda směrnice 2014/104 brání tomu, aby vnitrostátní soud mohl na základě možnosti upravené v příslušném vnitrostátním procesním právu - což přísluší ověřit předkládajícímu soudu - přijmout opatření s cílem posoudit, zda důkazy, jejichž zpřístupnění je požadováno na podporu žaloby o náhradu škody v souvislosti s porušením pravidel hospodářské soutěže, zatímco řízení vedené orgánem pro hospodářskou soutěž nadále probíhá, skutečně patří na šedou listinu. 118) Ve věci v původním řízení je patrné, že odvolací soud nařídil zpřístupnění důkazů, přičemž z vlastního podnětu určil, že otázka, zda se mezi těmito důkazy nacházejí důkazy ze šedé listiny, bude zkoumána po zpřístupnění důkazů soudci, avšak před jejich zpřístupněním žadateli na základě jím předložené odůvodněné žádosti. 119) V tomto ohledu je třeba zdůraznit - jak vyplývá rovněž z bodu 21 odůvodnění směrnice 2014/10429) - že režim stanovený v čl. 6 odst. 5 této směrnice pro důkazy na šedé listině má za cíl zamezit tomu, aby rozhodnutí o zpřístupnění důkazů nepatřičně zasáhlo do probíhajícího vyšetřování vedeného orgánem pro hospodářskou soutěž pro porušení unijního nebo vnitrostátního práva hospodářské soutěže. 120) Z toho plyne, že vyčerpávající harmonizace upravená v tomto ustanovení byla unijním normotvůrcem uskutečněna hlavně v zájmu veřejnoprávního prosazování práva hospodářské soutěže. 121) Naplňování takového cíle znamená, že přístup k důkazům na šedé listině nebude přiznán žadatelům ani jiným třetím stranám před tím, než orgán pro hospodářskou soutěž ukončí své řízení. 122) Tento cíl naproti tomu nebrání tomu, aby vnitrostátní soud za použití vnitrostátního procesního nástroje nařídil zpřístupnění důkazů, které by mohly patřit na šedou listinu, pouze s cílem uložit dané dokumenty do soudní úschovy a zpřístupnit je žadateli na základě žádosti až poté, co soud ověří, zda tyto dokumenty skutečně obsahují důkazy ze šedé listiny. 123) S ohledem na potřebu odstranit asymetrii informací a zajistit účinnost soukromoprávního prosazování práva hospodářské soutěže, kterážto potřeba byla důvodem pro přijetí směrnice 2014/104, tato směrnice vnitrostátnímu soudu v zásadě umožňuje použít na základě příslušného vnitrostátního procesního práva takovýto vnitrostátní nástroj zejména k zamezení přílišnému využívání výjimky podle čl. 6 odst. 5 této směrnice. 124) Tento procesní nástroj může přispět k účinnému uplatňování nároků na náhradu škody v soukromoprávní sféře za současného zachování ochrany, jíž musí požívat důkazy na šedé listině, dokud orgán pro hospodářskou soutěž své řízení tak či onak neukončil. 125) Při použití takového nástroje však musí být splněny požadavky vyplývající ze zásady proporcionality, jak jsou upřesněny v čl. 5 odst. 3 a čl. 6 odst. 4 směrnice 2014/104. 126) Zejména je třeba vzít v potaz rozsah a náklady zpřístupnění důkazů, relevantnost důkazů, jejichž zpřístupnění je požadováno k doložení opodstatněnosti nároku na náhradu škody, nebo také otázku, zda byla žádost o zpřístupnění důkazů obsažených ve spisu orgánu pro hospodářskou soutěž formulována konkrétně s ohledem na povahu, předmět nebo obsah daných dokumentů. 127) Jak je připomenuto v bodě 23 odůvodnění směrnice 2014/10430), je třeba zabránit tomu, aby bylo vyhovováno nespecifickému nebo příliš široce zaměřenému shromažďování informací, které jsou pro strany daného řízení s největší pravděpodobností irelevantní. Žádostem o obecné zpřístupnění dokumentů obsažených ve spisu vedeném u orgánu pro hospodářskou soutěž, který se týká určitého případu, nebo o obecné zpřístupnění dokumentů poskytnutých některou ze stran v rámci konkrétního řízení je tak třeba věnovat zvláštní pozornost, a tyto žádosti by tedy neměly být považovány za přiměřené. 128) S ohledem na výše uvedené je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 směrnice 2014/104, ve spojení s jejím čl. 6 odst. 5 písm. a), musí být vykládán v tom smyslu, že tato ustanovení nebrání tomu, aby vnitrostátní soud za použití procesního nástroje vnitrostátního práva rozhodl o zpřístupnění důkazů a nařídil jejich uložení do soudní úschovy, s tím, že zkoumání otázky, zda tyto důkazy obsahují ve smyslu posledně uvedeného ustanovení ‚informace, které vypracovala fyzická nebo právnická osoba výslovně pro řízení orgánu pro hospodářskou soutěž', odloží do doby, než bude mít k těmto důkazům přístup. Při použití takového nástroje však musí být splněny požadavky vyplývající ze zásady proporcionality, jak jsou upřesněny v čl. 5 odst. 3 a čl. 6 odst. 4 směrnice 2014/104." K páté otázce "129) Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 6 odst. 5 písm. a) směrnice 2014/104 vykládán v tom smyslu, že jakmile vnitrostátní soud odloží zkoumání otázky, zda důkazy, jejichž zpřístupnění je požadováno, obsahují ‚informace, které vypracovala fyzická nebo právnická osoba výslovně pro řízení orgánu pro hospodářskou soutěž', může tento soud žadateli nebo jiným účastníkům řízení a jejich zástupcům odepřít přístup k těmto důkazům, a to v souladu s čl. 5 odst. 4 této směrnice. 130) V tomto ohledu stačí připomenout, že podle čl. 6 odst. 5 písm. a) směrnice 2014/104 mají vnitrostátní soudy nejen právo, ale také povinnost dbát na to, aby jiný účastník řízení neměl v průběhu řízení zahájeného orgánem pro hospodářskou soutěž přístup k informacím vypracovaným fyzickou nebo právnickou osobou výslovně pro toto řízení. 131) Pokud tedy vnitrostátní soud za použití procesního nástroje vnitrostátního práva nařídí zpřístupnění důkazů, které by mohly patřit na šedou listinu, za účelem ověření, zda tomu tak skutečně je, musí tento soud zajistit - a to nezávisle na tom, zda dané dokumenty obsahují důvěrné informace, či nikoli - aby jiný účastník řízení neměl k těmto důkazům přístup, a to dokud vnitrostátní soud toto ověření neukončí, jedná-li se o důkazy patřící na bílou listinu, nebo dokud příslušný orgán pro hospodářskou soutěž neukončil své řízení, jedná-li se o důkazy patřící na šedou listinu. 132) Proto je třeba na pátou otázku odpovědět tak, že čl. 6 odst. 5 písm. a) směrnice 2014/104 musí být vykládán v tom smyslu, že jakmile vnitrostátní soud za použití procesního nástroje vnitrostátního práva odloží zkoumání otázky, zda důkazy, jejichž zpřístupnění je požadováno, obsahují ‚informace, které vypracovala fyzická nebo právnická osoba výslovně pro řízení orgánu pro hospodářskou soutěž', musí tento soud zajistit, aby žadatel nebo jiní účastníci řízení a jejich zástupci neměli k těmto důkazům přístup, a to dokud vnitrostátní soud toto zkoumání neukončí, jedná-li se o důkazy patřící na bílou listinu, nebo dokud příslušný orgán pro hospodářskou soutěž neukončil své řízení, jedná-li se o důkazy patřící na šedou listinu."
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.