C-58/10 až C-68/10
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. září 2011
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku Úvodem „39) Je třeba připomenout, že osivo pocházející z kukuřičných odrůd jako jsou ty, o které jde v původních řízeních, spadá do působnosti směrnice 2002/53 na základě článku 1 této směrnice8) ve spojení se čl. 2 odst. 1 písm.) A směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh9)... novelizované naposledy směrnicí 2009/74/ES Komise ze dne 26. června 200910)... 40) Na základě čl. 16 odst. 1 směrnice 2002/5311) zajišťují členské státy, aby od okamžiku zveřejnění ve společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin podle článku 17 téže směrnice12) nepodléhalo uvádění na trh osiva odrůd, které byly povoleny podle této směrnice nebo podle zásad této směrnice, žádným omezením na základě odrůdy, ledaže se lze dovolat výjimek podle čl. 16 odst. 2 a článku 18 směrnice 2002/5313)...14) 41) Je třeba uvést, že členský stát, o který jde v původních řízeních, se tohoto čl. 16 odst. 2 ani článku 18 směrnice 2002/53 za účelem získání souhlasu se zákazem osiva kukuřice MON 810 za podmínek stanovených těmito ustanoveními nedovolal. 42) V tomto kontextu není směrnice 2002/53 odpověďmi na položené předběžné otázky dotčena.“ K první otázce "43) První otázka se vztahuje k podmínkám, za nichž může členský stát přijmout opatření směřující k pozastavení nebo dočasnému zákazu „stávajícího produktu“ ve smyslu článku 20 nařízení č. 1829/2003, který byl povolen na základě směrnice 90/220, která byla zrušena a nahrazena směrnicí 2001/18. 44) S touto otázkou se pojí problém právního základu takového opatření. 45) Rakouská vláda tvrdí, že Monsanto oznámila kukuřici MON 810 jako stávající produkt určený k použití v krmivech a potravinách, nikoli za účelem použití jako osiva. Pochybuje proto, že by od uplynutí lhůty pro oznamování stávajících produktů bylo lze mít za to, že dotčený produkt byl na trh jako osivo legálně uveden. 46) Nejprve je tedy třeba přezkoumat, zda se na použití GMO oznámeného na základě článku 20 nařízení č. 1829/2003 jako osiva toto ustanovení vztahuje. 47) Nařízení č. 1829/2003 provádí čl. 12 odst. 3 směrnice 2001/18. 48) Je nesporné, že Monsanto kukuřici MON 810 podle čl. 17 odst. 2 směrnice 2001/18 před mezním datem 17. října 2006 stanoveným dotčeným článkem neoznámila. 49) Nesporné je rovněž to, že Monsanto oznámila tuto kukuřici na základě čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1829/2003 jako ,stávající produkt’ spadající do působnosti oddílu 1 kapitoly III tohoto nařízení. 50) Ze znění čtyřiatřicátého bodu odůvodnění15) a v případě krmiv i z čl. 16 odst. 7 a čl. 18 odst. 3 písm. c) téhož nařízení plyne, že na použití GMO jako osiva se vztahuje povolení vydávané pro tyto GMO podle dotčeného nařízení, aniž je tím dotčena směrnice 2002/53. 51) Pokud jde o stávající produkty, je tedy otázka, zda se článek 20 nařízení č. 1829/2003 v rozsahu, v němž stanoví, že za v něm stanovených podmínek ,smějí být produkty, které spadají do oblasti působnosti tohoto [oddílu 1] ... nadále uváděny na trh, používány a zpracovávány‘ vztahuje rovněž na použití GMO, které byly oznámeny jako stávající produkty na základě uvedeného článku 20, jakožto osiva. 52) V tomto ohledu stačí připomenout, že produkty oznámené na základě čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1829/2003 musí spadat do působnosti oddílu 1 kapitoly III tohoto nařízení a že z čl. 15 odst. 1 tohoto nařízení plyne, že do působnosti tohoto oddílu spadají zejména GMO ,pro použití v krmivech.’ 53) Tímto výrazem se ovšem podle čl. 2 odst. 9 téhož nařízení rozumí zejména ,GMO, který může být použit .. jako výchozí materiál pro výrobu krmiv‘, což je vymezení, které se může vztahovat i na osiva. 54) Osiva GMO tedy spadají do působnosti oddílu 1 kapitoly III nařízení č. 1829/2003. Mohou tedy spadat zvláště do působnosti jeho čl. 20 odst. 1. 55) V tom rozsahu, v jakém toto ustanovení povoluje používat produkty, na které se vztahuje, vztahuje se i na použití oznámených produktů jakožto osiva. 56) V tomto ohledu je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, že výrobky jako kukuřice MON 810, které byly povoleny zejména jakožto osiva ke kultivaci podle směrnice 90/220, byly skutečně na základě čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1829/2003 oznámeny. 57) Po těchto předběžných úvahách Soudní dvůr konstatuje, že nařízení č. 1829/2003 obsahuje dostatečné výkladové poznatky k zodpovězení první otázky, aniž by bylo nezbytné vyložit konkrétně článek 12 směrnice 2001/18. 58) V tomto kontextu je třeba uvést, že svou první otázkou se předkládající soud v podstatě dotazuje na to, zda za takových okolností, jako jsou okolnosti sporů v původních řízeních, lze na takové GMO, jako je kukuřice MON 810, které byly podle směrnice 90/220 povoleny zejména jakožto osivo ke kultivaci, které byly za podmínek stanovených ve článku 20 nařízení č. 1829/2003 oznámeny jakožto stávající produkty a poté u nich byla podána žádost o obnovení povolení, která se přezkoumává, uplatňovat opatření směřující k pozastavení nebo dočasnému zákazu podle článku 23 směrnice 2001/18 nebo zda lze taková opatření přijímat podle článku 34 nařízení č. 1829/2003. 59) V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 20 odst. 5 nařízení č. 1829/2003 stanoví, že ,na produkty uvedené v odstavci 1 ... se vztahuje toto nařízení, zejména články 21, 22 a 34, které se použijí obdobně‘. 60) Tato formulace tedy výslovně stvrzuje použitelnost článku 34 nařízení č. 1829/2003. 61) Kromě toho zakotvuje, že se na stávající produkt použijí jeho ostatní ustanovení neboli zejména jeho čl. 17 odst. 5, který ve svém prvním pododstavci písm. a) a b) předpokládá, že se o dotčeném produktu budou předkládat různé informace, a ve svém druhém pododstavci doplňuje, že ,v tom případě se nepoužijí články 13 až 24 směrnice 2001/18/ES‘. 62) Z výkladu čl. 20 odst. 5 ve spojení se čl. 17 odst. 5 nařízení č. 1829/2003 tak plyne, že jsou-li na podporu oznámení stávajícího produktu dodány informace uvedené ve čl. 17 odst. 5 prvním pododstavci, článek 23 směrnice 2001/18 se nepoužije. 63) Na první otázku je tedy třeba odpovědět, že za takových okolností, o jaké jde ve sporech v původních řízeních, nelze na takové GMO, jako je kukuřice MON 810, které byly podle směrnice 90/220 povoleny zejména jakožto osivo ke kultivaci a za podmínek stanovených v článku 20 nařízení č. 1829/2003 byly oznámeny jakožto stávající produkty a poté u nich byla podána žádost o obnovení povolení, která se přezkoumává, uplatnit opatření směřující k pozastavení nebo dočasnému zákazu podle článku 23 směrnice 2001/18, avšak taková opatření lze naproti tomu přijmout podle článku 34 nařízení č. 1829/2003.“ Ke druhé otázce "64) Svou druhou otázkou se předkládající soud v podstatě dotazuje, zda článek 34 nařízení č. 1829/2003 umožňuje členskému státu za takových okolností, jako jsou okolnosti v původních řízeních, přijímat mimořádná opatření. 65) Vyhlášky ze dne 5. prosince 2007 a ze dne 7. února 2008 i vyhláška ze dne 13. února 2008, která je novelizovala, byly zveřejněny v Journal officiel de laRépublique frangaise [Sbírka zákonů Francouzské republiky], ve dnech 6. prosince 2007, 9. února 2008 a 19. února 2008. Podle údajů francouzské vlády, které musí ověřit vnitrostátní soud, byly tyto vyhlášky oznámeny Komisi dne 9., 12. a 20. února 2008. 66) V tomto ohledu je třeba konstatovat, že jak plyne ze znění článku 34 nařízení č. 1829/2003, toto ustanovení jednak zakotvuje podmínky, na jejichž základě lze na produkt povolený tímto nařízením nebo podle něho uplatnit mimořádná opatření, a jednak, pokud jde o podmínky přijímání těchto opatření, odkazuje na ,postupy stanoven[é] v článcích 53 a 54 nařízení č. 178/2002‘. 67) Článek 34 nařízení č. 1829/2003 tak přijímání mimořádných opatření podmiňuje hmotněprávními podmínkami zakotvenými ve článku 53 nařízení č. 178/2002. 68) Kromě toho je třeba uvést, že článek 53 nařízení č. 178/2002 se týká mimořádných opatření, která může přijímat Komise, zatímco přijímání takových opatření členskými státy spadá do působnosti článku 54 tohoto nařízení. 69) Členský stát, který hodlá přijmout mimořádná opatření podle článku 34 nařízení č. 1829/2003 musí proto kromě hmotněprávních podmínek stanovených v uvedeném článku dodržovat rovněž procesní podmínky zakotvené ve článku 54 nařízení č. 178/2002. 70) Tyto podmínky jsou upřesněny v odst. 1 tohoto článku 54, který členským státům ukládá, aby o nutnosti přijetí mimořádných opatření zaprvé ,úředně‘ informovaly Komisi a zadruhé, aby za předpokladu, že Komise žádné opatření na základě článku 53 nařízení č. 178/2002 nepřijme, o přijatých dočasných ochranných opatřeních Komisi a ostatní členské státy ,neprodleně‘ uvědomily. 71) Tyto podmínky musejí být vykládány s přihlédnutím ke znění tohoto ustanovení, ale i k účelu nařízení č. 1829/2003 a zásadě obezřetnosti s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany lidského života a zdraví při současném zajištění volného pohybu bezpečných a zdravých potravin a krmiv, který je podstatným aspektem vnitřního trhu ...16) 72) V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ač čl. 54 odst. 1 nařízení č. 178/2002 nezavádí povinnost informovat Komisi ve lhůtě, jak z upřesnění, že dotčený členský stát o přijatých mimořádných opatřeních ,neprodleně‘ uvědomí Komisi a ostatní členské státy, tak z okolnosti, že Komise musí následně do deseti pracovních dnů zahájit řízení, které předpokládá čl. 58 odst. 2 tohoto nařízení, nicméně plyne, že dotčený členský stát musí Komisi nejrychleji, jak je to možné, informovat jak o nutnosti přijmout mimořádná opatření, tak případně o rozsahu přijatých opatření. 73) S přihlédnutím k naléhavosti zásahu dotčeného členského státu a k cíli ochrany veřejného zdraví sledovanému nařízením č. 1829/2003 je proto třeba čl. 54 odst. 1 nařízení č. 178/2002 vykládat tak, že z něj plyne povinnost, ostatně shodně jako v rámci článku 23 směrnice 2001/18, aby k informování Komise, které stanoví, došlo v případě naléhavosti nejpozději souběžně s přijetím mimořádných opatření ze strany dotčeného členského státu. 74) Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět, že článek 34 nařízení č. 1829/2003 umožňuje členskému státu přijímat mimořádná opatření pouze za procesních podmínek uvedených ve článku 54 nařízení č. 178/2002, jejichž dodržení musí ověřit vnitrostátní soud.“ Ke třetí otázce "75) Svou třetí otázkou se předkládající soud v podstatě dotazuje, jak vysoké nároky klade článek 34 nařízení č. 1829/2003 na členské státy při přijímání mimořádných opatření, pokud je podmiňuje existencí situace, o které ,je zřejmé’, že může představovat ,vážné‘ riziko pro lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí. 76) V tomto ohledu je třeba mít za to, že výrazy ,je zřejmé’ a ,vážné riziko’ je třeba chápat tak, že odkazují na významné riziko, které zjevně ohrožuje lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí. Toto riziko musí být zjištěno na základě nových skutečností opírajících se o vědecky spolehlivé údaje. 77) Ochranná opatření přijímaná na základě článku 34 nařízení č. 1829/2003 totiž nelze platně odůvodnit ryze hypotetickým přístupem k riziku vycházejícím z prostých dosud vědecky neověřených předpokladů. Takováto ochranná opatření mohou být bez ohledu na svou dočasnou povahu a i když mají preventivní povahu, naopak přijímána pouze tehdy, jsou-li založena na co nejúplnějším posouzení rizika s ohledem na zvláštní okolnosti zkoumaného případu, které ukazují na to, že tato opatření je nutno přijmout ...17) 78) Je důležité zdůraznit, že ve světle systematiky systému zakotveného nařízením č. 1829/2003 a jeho cíle zabránit umělým nesrovnalostem při nesení vážného rizika spadá posuzování a řízení vážného a zřejmého rizika v poslední instanci výlučně do pravomoci Komise a Rady, s výhradou přezkumu soudem Unie. 79) Z toho plyne, že dokud není ve fázi přijímání a provádění mimořádných opatření uvedených ve článku 34 dotčeného nařízení členskými státy přijato žádné rozhodnutí v tomto ohledu na úrovni Unie, mají vnitrostátní soudy, které na základě podání ověřují legalitu takových vnitrostátních opatření, pravomoc posuzovat legalitu těchto opatření z hlediska hmotněprávních podmínek zakotvených v článku 34 nařízení č. 1829/2003 i procesních podmínek vycházejících z článku 54 nařízení č. 178/2002, přičemž jednotu práva Unie může zajistit Soudní dvůr v rámci řízení o předběžné otázce, poněvadž jestliže má vnitrostátní soud pochybnosti o platnosti nebo výkladu ustanovení práva Unie, může nebo musí v souladu s čl. 267 druhým a třetím pododstavcem SFEU předložit Soudnímu dvoru předběžnou otázku ...18) 80) Naproti tomu v případě, že se Komise obrátila na Stálý výbor pro potravní řetězec a zdraví zvířat a na úrovni Unie bylo přijato určité rozhodnutí, zavazují skutková a právní posouzení tohoto případu obsažená v takovém rozhodnutí podle článku 288 SFEU veškeré orgány členského státu, jemuž je takové rozhodnutí určeno, a to včetně jeho soudů, které mají posuzovat legalitu opatření přijatých na vnitrostátní úrovni ...19) 81) Na třetí otázku je tedy třeba odpovědět, že za účelem přijetí mimořádných opatření ukládá článek 34 nařízení č. 1829/2003 členským státům, aby vedle naléhavosti prokázaly, že jde o situaci, která může představovat významné riziko, které zjevně ohrožuje lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí.“
Poučení
Skutkové a právní okolnosti Otázky vnitrostátního soudu Výrok rozsudku
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.