C-788/24

Plný text

null ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

9. července 2026(*) „ Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Článek 3 odst. 1 – Pojem ‚sdělování veřejnosti‘ – Článek 6 odst. 3 – Účinné technologické prostředky – Dílo, které se v některých členských státech stalo volným a v jiném členském státě je stále ještě chráněno autorským právem – Zveřejnění tohoto díla na internetových stránkách – Prostředek spočívající v zeměpisném blokování, který má zabránit přístupu k těmto stránkám z členského státu, v němž je dílo stále ještě chráněno – Možnost obejít tento prostředek prostřednictvím virtuální privátní sítě [virtual private network (VPN)] nebo obdobné služby“ Ve věci C‑788/24, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) ze dne 8. listopadu 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 14. listopadu 2024, v řízení Anne Frank Fonds proti Anne Frank Stichting, Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen, Vereniging voor Onderzoek en Ontsluiting van Historische Teksten, SOUDNÍ DVŮR (druhý senát), ve složení: K. Jürimäe, předsedkyně senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce druhého senátu, O. Spineanu-Matei (zpravodajka), M. Gavalec a Z. Csehi, soudci, generální advokát: A. Rantos, za soudní kancelář: A. Lamote, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. října 2025, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za Anne Frank Fonds: A. Groen a J. A. Visser, advocaten, –        za Anne Frank Stichting, Vereniging voor Onderzoek en Ontsluiting van Historische Teksten a Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen: T. Cohen Jehoram a I. L. N. Timp, advocaten, –        za portugalskou vládu: P. Barros da Costa, M. Martins da Cruz a L. Medeiros, jako zmocněnci, –        za Evropskou komisi: J. Samnadda a F. van Schaik, jako zmocněnkyně, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 15. ledna 2026, vydává tento Rozsudek 1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230). 2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Anne Frank Fonds (dále jen „Fond Anne Frankové“) na straně jedné a Anne Frank Stichting (Nadace Anne Frankové, dále jen „Nadace“), Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen (Nizozemská královská akademie věd, Nizozemsko, dále jen „Akademie“) a Vereniging voor Onderzoek en Ontsluiting van Historische Teksten (Sdružení pro studium a zpřístupňování historických textů, dále jen „Sdružení“) na straně druhé týkajícího se toho, že v Nizozemsku bylo údajně porušeno autorské právo, jehož nositelem je Fond Anne Frankové, v důsledku toho, že z podnětu Nadace, Akademie a Sdružení byly na internetových stránkách zveřejněny digitalizované verze Deníku Anne Frankové. Právní rámec Směrnice 2001/29 3        Body 3, 4, 9, 10, 23, 27, 31 a 47 odůvodnění směrnice 2001/29 uvádí: „(3)      Navrhovaná harmonizace napomůže uplatňování čtyř svobod vnitřního trhu a je v souladu se základními zásadami právních předpisů, a zejména vlastnictví, včetně duševního vlastnictví, a svobody projevu a veřejného zájmu. (4)      Větší právní jistota a vysoká úroveň ochrany duševního vlastnictví poskytovaná harmonizovaným právním rámcem týkajícím se autorského práva a práv s ním souvisejících podpoří podstatné investice do tvůrčí a inovační činnosti včetně síťové infrastruktury a povede tím k růstu a vyšší konkurenceschopnosti evropského průmyslu, a to jak v oblasti obsahu a informačních technologií, tak obecněji v široké škále průmyslových a kulturních odvětví. Tato skutečnost zajistí zaměstnanost a podpoří vytváření nových pracovních míst. [...] (9)      Jakákoliv harmonizace autorského práva a práv s ním souvisejících musí vycházet z vysoké úrovně ochrany, jelikož taková práva jsou pro duševní výtvory zásadní. Jejich ochrana napomáhá zajistit udržení a rozvoj tvořivosti v zájmu autorů, výkonných umělců, výrobců, spotřebitelů, kultury, průmyslu a široké veřejnosti. Duševní vlastnictví bylo proto uznáno za nedílnou součást vlastnictví. (10)      Mají-li autoři nebo výkonní umělci pokračovat ve své tvůrčí a umělecké činnosti, musí dostat za užití svého díla přiměřenou odměnu, stejně jako výrobci, mají-li tuto činnost financovat. Investice vyžadovaná [vyžadované] na produkci výrobků, jako jsou zvukové záznamy, filmy nebo multimediální výrobky, a služeb, jako jsou služby na požádání, jsou značné. Odpovídající právní ochrana [práv] duševního vlastnictví je nezbytná pro zajištění dostupnosti takové odměny a pro možnost uspokojivé návratnosti takové investice. [...] (23)      Tato směrnice by měla pokračovat v harmonizaci práva autora na sdělování veřejnosti. Tímto právem by se v širokém smyslu mělo rozumět veškeré sdělování veřejnosti nepřítomné v místě, ze kterého sdělování vychází. Toto právo by mělo zahrnovat jakékoli sdělování nebo přenos [jakýkoli přenos nebo další přenos] díla pro veřejnost po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání. Toto právo by nemělo zahrnovat žádné jiné úkony. [...] (27)      Pouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice. [...] (31)      Mezi různými skupinami nositelů práv stejně jako mezi různými kategoriemi nositelů práv a uživatelů [...] předmětů ochrany musí být zajištěna přiměřená rovnováha práv a zájmů. Stávající výjimky a omezení práv stanovené členskými státy je třeba s ohledem na nové elektronické prostředí přehodnotit. Stávající rozdíly ve výjimkách a omezeních určitých omezených úkonů mají přímé záporné účinky na fungování vnitřního trhu v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících. Takové rozdíly by se mohly zvýraznit dalším rozvojem mezinárodního užívání děl a rozvojem činností překračujících hranice. Pro zajištění náležitého fungování vnitřního trhu je třeba takové výjimky a omezení vymezit více harmonickým způsobem. Míra harmonizace by měla vycházet z dopadu těchto výjimek a omezení na hladké [náležité] fungování vnitřního trhu. [...] (47)      Technologický rozvoj umožní nositelům práv využívat technologické prostředky určené k zabránění nebo omezení úkonů nepovolených nositeli jakéhokoliv autorského práva, práv s ním souvisejících nebo práva sui generis k databázím. Existuje však nebezpečí, že za účelem umožnit nebo usnadnit obcházení technické ochrany stanovené těmito opatřeními by mohly být prováděny protiprávní činnosti. Za účelem zabránit nejednotným právním přístupům, které by mohly bránit fungování vnitřního trhu, je třeba stanovit harmonizovanou právní ochranu před obcházením účinných technologických prostředků a před poskytováním zařízení a výrobků nebo služeb za tímto účelem.“ 4        Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti“, v odstavci 1 stanoví: „Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“ 5        Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Povinnosti týkající se technologických prostředků“, stanoví: „1.      Členské státy stanoví odpovídající právní ochranu před obcházením jakýchkoliv účinných technologických prostředků, které dotyčná osoba provádí s vědomím, že takový cíl sleduje, nebo existují-li o této skutečnosti opodstatněné důkazy. [...]

3. Pro účely této směrnice se ‚technologickými prostředky‘ rozumí jakákoliv technologie, zařízení nebo součástka, které jsou při své obvyklé funkci určeny k tomu, aby zabraňovaly úkolům [úkonům] nebo omezovaly úkony ve vztahu k dílům nebo jiným předmětům ochrany, ke kterým nebylo uděleno svolení nositele jakýchkoliv autorských práv nebo práv s ním souvisejících stanovených právními předpisy, nebo právem [práva] sui generis stanoveným [stanoveného] v kapitole III směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 96/9/ES [ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází (Úř. věst. 1996, L 77, s. 20; Zvl. vyd. 13/15, s. 459)]. Technologické prostředky se považují za ‚účinné‘, pokud je použití chráněného díla nebo jiného předmětu ochrany kontrolováno nositeli práv uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo jiného předmětu ochrany nebo mechanizmu kontroly rozmnožování, který dosahuje cíle ochrany. [...]“ Nizozemské právo 6        Článek 1 Auteurswet (zákon o autorském právu) ze dne 23. září 1912 (Stb. 1912, č. 308) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o autorském právu“) stanoví: „Autorské právo je s výhradou zákonných omezení výlučným právem autora literárního, vědeckého nebo uměleckého díla nebo jeho právních nástupců ke sdělování a rozmnožování tohoto díla.“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 7        Anne Franková byla mladá německá židovská dívka, která žila v Nizozemsku, jejíž intimní deník (Deník Anne Frankové), psaný v letech 1942 až 1944, je svědectvím o holocaustu. Po její smrti v koncentračním táboře její otec Otto Frank, jediný člen rodiny, který přežil, zveřejnil v roce 1947 písemnosti své dcery a v roce 1963 založil Fond Anne Frankové, organizaci, jejímž cílem je plnit společenskou a kulturní úlohu v duchu Anne Frankové. Cílem nadace, zřízené v roce 1957, je zejména udržování domu Anne Frankové v Amsterodamu (Nizozemsko), jakož i šíření ideálů, které byly světu zanechány v Deníku Anne Frankové. 8        Od úmrtí Otto Franka se Fond Anne Frankové stal nositelem autorského práva k dílům Anne Frankové. Část těchto děl je, jak vyplývá z pravomocného rozsudku rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) ze dne 23. prosince 2015, chráněna v Nizozemsku až do roku 2037 na základě přechodného režimu stanoveného zákonem o autorském právu. V jiných členských státech, včetně Belgického království, se uvedená díla stala volnými. 9        Na konci září 2021 bylo na internetových stránkách www.annefrankmanuscripten.org, k nimž má doménové jméno Sdružení (dále jen „internetové stránky“), registrované v Belgii, bezplatně zveřejněno vědecké vydání rukopisů Anne Frankové v nizozemštině. Přístup k těmto stránkám je omezen systémem „zeměpisného blokování“ nebo „geoblokování“, který brání prohlížení těchto internetových stránek, pokud se uživatel pokusí k nim připojit z členského státu, v němž jsou rukopisy stále ještě chráněny autorským právem. 10      Při prohlížení internetových stránek z Nizozemska se zobrazí následující sdělení: „Přístup zamítnut [...] S politováním vám oznamujeme, že [...] –        Tyto internetové stránky nejsou z vaší země přístupné. –        On-line vědecké vydání rukopisů Anne Frankové nelze z důvodu autorského práva zpřístupnit ve všech zemích. [...]“ 11      Při prohlížení internetových stránek z členského státu, v němž se tato díla stala volnými, se zobrazí následující sdělení: „Kontrola přístupu [...] On-line vědecké vydání rukopisů Anne Frankové nebylo z důvodu autorského práva zpřístupněno ve všech zemích. Toto vydání je přístupné jen z následujících zemí, ve kterých se stalo volným a na které se tato omezení nevztahují: [seznam dotčených zemí]. Kliknutím na ‚ano‘ níže prohlašujete, že si tyto stránky prohlížíte z jedné z výše uvedených zemí, ve kterých se dílo stalo volným. Je-li takto učiněné prohlášení nepravdivé, obcházíte ochranná opatření a vystavujete se nebezpečí porušení autorského práva, za které jste odpovědní.“ 12      Pod tímto sdělením se nachází pole zelené barvy a červené barvy, na které má uživatel kliknout. Text v poli zelené barvy zní: „Ano, prohlížím si internetové stránky z jedné z výše uvedených zemí, ve kterých je dílo volným“. Text v poli červené barvy zní: „Ne, prohlížím si internetové stránky z jiné země“. 13      V listopadu 2021 Fond Anne Frankové zaslal Nadaci, Akademii a Sdružení výzvu, v níž zejména požadoval, aby Nadace, Akademie a Sdružení přestaly zpřístupňovat rukopisy Anne Frankové na internetových stránkách v rozporu s jeho autorskými právy, zvláště s výlučným právem, které mu náleží podle článku 1 zákona o autorském právu, sdělovat tato díla v Nizozemsku. 14      Vzhledem k tomu, že tato výzva zůstala bez odezvy, podal Fond Anne Frankové u nizozemských soudů žalobu a návrh na vydání předběžného opatření, přičemž v rámci tohoto návrhu uvedl, že Nadace, Akademie a Sdružení musí okamžitě a do budoucna přestat porušovat jeho autorská práva. Vzhledem k tomu, že návrhová žádání Fondu Anne Frankové byla jak v řízení v prvním stupni, tak v odvolacím řízení ohledně vydání předběžného opatření zamítnuta z důvodu, že Nadace, Akademie a Sdružení vynaložily přiměřené úsilí k zabránění přístupu na internetové stránky z Nizozemska nebo k odrazení od něj, podal Fond Anne Frankové kasační opravný prostředek k Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska), který je předkládajícím soudem. Zpochybňuje zejména posouzení soudů nižšího stupně, podle kterého ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, provedené do nizozemského práva, v Nizozemsku nedošlo k žádnému „sdělování“ rukopisů Anne Frankové „veřejnosti“. 15      Předkládající soud si klade otázku, zda podobně jako uvedl generální advokát M. Szpunar ve stanovisku ve věci Grand Production (C‑423/21, EU:C:2022:818), v níž Soudní dvůr neměl příležitost rozhodnout z důvodu zpětvzetí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v dané věci, musí být okruh adresátů sdělování veřejnosti na internetových stránkách určen na základě vůle subjektu provádějícího toto sdělování. Taková vůle by mohla být vyvozena z technologických prostředků, které zavedl za účelem omezení nebo kontroly přístupu k jejich obsahu. 16      Mimoto podle tohoto soudu pokud by pouze to, že by veřejnost v určitém členském státě mohla obejít prostředek spočívající v zeměpisném blokování internetových stránek, stačilo k tomu, aby došlo ke sdělování veřejnosti, k němuž nositel autorského práva neudělil svolení, bylo by zveřejnění díla na internetu prakticky nemožné, pokud by toto dílo bylo nadále chráněno autorským právem alespoň v jednom členském státě a jeho nositel by nesouhlasil s jakýmkoli šířením on-line na území tohoto členského státu. Uvedený soud na druhé straně připouští, že opačný přístup by mohl mít za účinek, že by takový nositel byl zbaven možnosti v plném rozsahu uplatňovat svá práva v členském státě, v němž je dílo stále ještě chráněno na základě autorského práva. 17      V tomto kontextu se předkládající soud nejprve táže, jaké faktory je třeba zohlednit při určení, zda je zveřejnění díla, které je chráněno autorským právem pouze v některých členských státech, na internetových stránkách určeno určité veřejnosti. Tento soud má za to, že za tímto účelem je třeba ověřit, zda osoba, která provedla toto zveřejnění, přijala veškeré technologické prostředky, které jsou rozumně představitelné a proveditelné, aby zabránila tomu, aby se s dílem seznámila veřejnost, které není jeho sdělení určeno, a sice uživatelé internetu nacházející se v členských státech, v nichž je dílo stále ještě chráněno. 18      Předkládající soud se dále táže, zda je v případě takového prostředku spočívajícího v zeměpisném blokování, jako je prostředek, o který se jedná v původním řízení, důležité určit, do jaké míry má veřejnost v členském státě, na kterou se tento prostředek vztahuje, vůli a možnost tento prostředek obejít prostřednictvím virtuální privátní sítě [virtual private network (VPN)] nebo obdobné služby. 19      Konečně si předkládající soud v případě, že by se mělo za to, že možnost obejít takový prostředek prostřednictvím VPN nebo obdobné služby představuje sama o sobě „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 v členském státě, v němž má být přístup k dílu zablokován, klade otázku, zda je toto sdělování přičitatelné osobě, která dílo na internetu zveřejnila, nebo poskytovateli VPN nebo obdobné služby. 20      Za těchto podmínek se Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1)      Musí být čl. 3 odst. 1 [směrnice 2001/29] vykládán v tom smyslu, že zveřejnění díla na internetu lze jako sdělování veřejnosti v určité zemi kvalifikovat pouze tehdy, pokud je toto zveřejnění určeno veřejnosti v této zemi? V případě kladné odpovědi, jaké faktory je třeba při tomto posuzování vzít v úvahu? 2)      Lze hovořit o sdělování veřejnosti v určité zemi, pokud se pomocí zeměpisného blokování (na špičkové technologické úrovni) v této zemi podařilo, že internetové stránky, na kterých je dílo zveřejněno, jsou pro veřejnost v této zemi přístupné pouze tak, že se blokovací prostředek obchází pomocí [VPN] nebo obdobné služby? Má v tomto ohledu význam, do jaké míry veřejnost z blokované země chce a může mít prostřednictvím takové služby k dotčeným internetovým stránkám přístup? Liší se odpověď na tuto otázku, jsou-li vedle prostředku spočívajícího v zeměpisném blokování přijaty i další prostředky, které mají zabránit přístupu veřejnosti na internetové stránky v blokované zemi nebo ji od něj odradit? 3)      Pokud s sebou možnost obcházet blokovací prostředek v blokované zemi nese sdělování díla zveřejněného na internetu veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 [směrnice 2001/29], provádí toto sdělování osoba, která dílo zveřejnila na internetu, i když se o něm nelze dozvědět bez zásahu poskytovatele dotčené [VPN] nebo obdobné služby?“ K předběžným otázkám K první a druhé otázce 21      Úvodem je třeba uvést, že první a druhá otázka jsou položeny v kontextu, v němž internetové stránky umožňují bezplatné prohlížení díla, které se v některých členských státech stalo volným, ale v Nizozemském království je stále ještě chráněno autorským právem. Uživatelé internetu, kteří si chtějí prohlédnout tyto internetové stránky z tohoto členského státu, k nim nemohou mít přístup z důvodu zeměpisného blokování, ledaže toto blokování obejdou prostřednictvím VPN nebo obdobné služby. 22      V tomto kontextu se předkládající soud táže, zda lze mít za to, že v důsledku zveřejnění na internetových stránkách bylo dílo chráněné v Nizozemsku v uvedeném členském státě předmětem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. V případě kladné odpovědi by to znamenalo, že k takovému sdělování došlo bez svolení nositele autorského práva, takže by toto právo bylo v Nizozemsku porušeno. Pochybnosti předkládajícího soudu se týkají hlavně otázky, zda je prostředek spočívající v zeměpisném blokování dostatečný k tomu, aby bylo možné mít za to, že se veřejnost, na kterou se tyto stránky zaměřují, omezuje pouze na uživatele internetu, kterých se tento prostředek netýká, nebo zda možnost jeho obcházení představuje skutečnost, kterou je třeba zohlednit pro účely posouzení existence sdělování veřejnosti v Nizozemsku. 23      Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že dílo, které se v některých členských státech stalo volným, ale v jiném členském státě je stále ještě chráněno autorským právem a je bezplatně zveřejněno na internetových stránkách, které zahrnují prostředek spočívající v zeměpisném blokování, jehož cílem je zablokovat přístup k těmto stránkám pro uživatele internetu, kteří je prohlížejí z tohoto členského státu, je předmětem „sdělování veřejnosti“ v tomto členském státě ve smyslu tohoto ustanovení, mohou-li tito uživatelé internetu tento prostředek spočívající v zeměpisném blokování obejít prostřednictvím VPN nebo obdobné služby. 24      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí. 25      Jak již Soudní dvůr rozhodl, pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být – jak je zdůrazněno v bodě 23 odůvodnění této směrnice – chápán v širokém smyslu tak, že se vztahuje na veškeré sdělování veřejnosti nepřítomné v místě, ze kterého sdělování vychází, a tedy na jakýkoliv přenos nebo další přenos díla pro veřejnost po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání. Z bodů 4, 9 a 10 odůvodnění této směrnice totiž vyplývá, že jejím hlavním cílem je zavedení vysoké úrovně ochrany autorů, která jim umožní obdržet přiměřenou odměnu za užívání jejich děl, zejména při jejich sdělování veřejnosti (rozsudky ze dne 9. března 2021, VG Bild-Kunst, C‑392/19, EU:C:2021:181, body 26 a 27, jakož i ze dne 20. června 2024, GEMA, C‑135/23, EU:C:2024:526, bod 19 a citovaná judikatura). 26      Mimoto je třeba připomenout, že z bodů 3 a 31 odůvodnění směrnice 2001/29 vyplývá, že cílem harmonizace provedené touto směrnicí, a to zejména v elektronickém prostředí, je zajistit přiměřenou rovnováhu mezi zájmy nositelů autorských práv a práv s nimi souvisejících na ochraně jejich práv duševního vlastnictví zaručené čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) na straně jedné a ochranou zájmů a základních práv uživatelů předmětů ochrany, zejména jejich svobody projevu a informací, zaručenou článkem 11 Listiny, jakož i veřejného zájmu na straně druhé. Pro účely výkladu a použití směrnice 2001/29, a zejména jejího čl. 3 odst. 1, je tudíž třeba tuto přiměřenou rovnováhu hledat s přihlédnutím rovněž ke zvláštnímu významu internetu pro svobodu projevu a informací zaručenou článkem 11 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2016, GS Media, C‑160/15, EU:C:2016:644, body 31 a 45, jakož i ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando, C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, body 64 a 65). 27      Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu tohoto čl. 3 odst. 1 zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice sdělování díla a sdělování tohoto díla veřejnosti, a předpokládá individuální posouzení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2016, GS Media, C‑160/15, EU:C:2016:644, bod 33, a ze dne 20. června 2024, GEMA, C‑135/23, EU:C:2024:526, bod 21 a citovaná judikatura). 28      Pro účely takového posouzení je třeba zohlednit několik doplňujících kritérií, která nejsou autonomní povahy a navzájem spolu souvisí. Jelikož se tato kritéria v různých konkrétních situacích mohou vyskytovat s velmi proměnlivou intenzitou, je třeba je použít jak individuálně, tak v jejich vzájemném spojení (rozsudky ze dne 15. března 2012, SCF, C‑135/10, EU:C:2012:140, bod 79, a ze dne 20. června 2024, GEMA, C‑135/23, EU:C:2024:526, bod 22 a citovaná judikatura). 29      Pokud jde zaprvé o pojem „sdělování“, Soudní dvůr uvedl, že s ohledem na vůli unijního normotvůrce zajistit vysokou úroveň ochrany nositelům autorského práva, jak vyplývá z bodů 4 a 9 odůvodnění směrnice 2001/29, je třeba tento pojem chápat v širokém smyslu tak, že se vztahuje na jakýkoli přenos nebo zpřístupnění chráněného díla veřejnosti, bez ohledu na použitý technický prostředek nebo technologický proces, takže osoby, které tuto veřejnost tvoří, mohou mít k tomuto dílu přístup z místa a v době, jež si individuálně zvolí, a není rozhodující, zda této možnosti využijí, či nikoliv (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. listopadu 2015, SBS Belgium, C‑325/14, EU:C:2015:764, bod 16, jakož i ze dne 20. června 2024, GEMA, C‑135/23, EU:C:2024:526, bod 23 a citovaná judikatura). 30      Soudní dvůr konkrétně zdůraznil nepominutelnou úlohu osoby, která takové sdělování provádí a úmyslnou povahu jejího zásahu. Jednání této osoby totiž představuje „sdělování“, pokud tato osoba při plné znalosti důsledků svého jednání zprostředkuje jiným osobám přístup k chráněnému dílu, a zejména pokud by bez takového zprostředkování tyto jiné osoby v zásadě nemohly šířeného díla využít (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C‑306/05, EU:C:2006:764, bod 42, a ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando, C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 68 a citovaná judikatura). 31      V projednávané věci z bodů 8 a 9 tohoto rozsudku vyplývá, že Sdružení chtělo prostřednictvím internetových stránek zpřístupnit on-line nové vědecké vydání rukopisů Anne Frankové a obeznámit s ním dotčené uživatele internetu. V Nizozemsku jsou tato díla stále ještě částečně předmětem autorského práva, jehož nositelem je Fond Anne Frankové, až do roku 2037, zatímco v jiných členských státech, včetně Belgického království, uvedená díla již nejsou chráněna autorským právem a stala se v nich volnými díly. 32      Pokud jde zadruhé o druhý z výše uvedených faktorů, a sice že chráněné dílo musí být skutečně sdělováno „veřejnosti“, Soudní dvůr upřesnil, že se pojem „veřejnost“ týká blíže neurčeného počtu potenciálních příjemců a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. června 2005, Mediakabel, C‑89/04, EU:C:2005:348, bod 30; ze dne 7. prosince 2006, SGAE, C‑306/05, EU:C:2006:764, body 37 a 38, jakož i ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando, C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 69 a citovaná judikatura). 33      Soudní dvůr rovněž připomněl, že podle ustálené judikatury platí, že k tomu, aby mohlo být sdělování chráněného díla kvalifikováno jako „sdělování veřejnosti“, musí být sděleno specifickou technologií odlišnou od technologií, které byly dosud používány, nebo „nové veřejnosti“, tj. veřejnosti, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení jejich díla veřejnosti (rozsudek ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando, C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 70 a citovaná judikatura). 34      Z informací poskytnutých předkládajícím soudem přitom vyplývá, že s ohledem na judikaturu uvedenou v bodech 28 až 33 tohoto rozsudku bylo dílo, o které jde ve věci v původním řízení, zpřístupněno technologickým procesem odlišným od těch, které byly dosud používány, a sice zveřejněním díla na internetových stránkách, blíže neurčenému počtu osob nepřítomných v místě, ze kterého sdělování vychází, a sice uživatelům internetu. 35      Je však třeba určit, zda i když takové stránky, vytvořené bez svolení nositele autorského práva třetí osobou usazenou v členském státě, v němž se chráněné dílo stalo volným, používají prostředek spočívající v zeměpisném blokování, aby se zabránilo jejich prohlížení z členských států, v nichž je dílo stále ještě chráněno autorským právem, lze mít za to, že přístup k tomuto dílu byl poskytnut uživatelům internetu nacházejícím se v těchto členských státech. Pouze v případě kladné odpovědi by tedy bylo třeba konstatovat, že v takových členských státech bylo uskutečněno „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. 36      V tomto ohledu je nutno připomenout, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/29 ukládá členským státům povinnost, aby stanovily odpovídající právní ochranu před obcházením jakýchkoliv účinných „technologických prostředků“. Článek 6 odst. 3 směrnice 2001/29 ve světle bodu 47 jejího odůvodnění v podstatě stanoví, že nositelé autorského práva mohou použít technologické prostředky, tedy technologie, zařízení nebo součástky, které jsou při své obvyklé funkci určeny k tomu, aby zabraňovaly úkonům nebo omezovaly úkony, ke kterým nebylo uděleno svolení, jako je sdělování nebo zpřístupňování chráněného díla veřejnosti, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 1 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2014, Nintendo a další, C‑355/12, EU:C:2014:25, bod 24). 37      V kontextu internetu Soudní dvůr upřesnil, že za účelem zaručení právní jistoty a řádného fungování internetu nelze nositeli autorského práva umožnit, aby svolení omezil jinak než prostřednictvím technologických prostředků kvalifikovaných jako „účinné“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. ledna 2014, Nintendo a další, C‑355/12, EU:C:2014:25, body 25 a 28, jakož i ze dne 9. března 2021, VG Bild-Kunst, C‑392/19, EU:C:2021:181, bod 46). 38      Soudní dvůr tedy rozhodl, že pokud nositel práv již zveřejnil chráněné dílo na internetových stránkách, které nepodléhají žádnému technologickému prostředku, jehož cílem by bylo omezit přístup k tomuto dílu z jiných internetových stránek, veřejnost, které třetí osoba následně poskytne přístup k tomuto dílu na internetových stránkách bez svolení nositele, je tvořena všemi uživateli internetu. Je totiž třeba mít za to, že úmyslem tohoto nositele bylo již od počátku s ohledem na takové prvotní sdělení vyznačující se absencí takových technologických prostředků poskytnout přístup k jeho dílu všem uživatelům internetu, a udělil tak svolení k tomu, aby třetí osoby samy prováděly sdělování tohoto díla (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2021, VG Bild-Kunst, C‑392/19, EU:C:2021:181, body 37 a 38). 39      Naproti tomu v situaci, kdy nositel autorského práva používá účinné technologické prostředky, jejichž cílem je omezit přístup ke svému dílu z jiných internetových stránek, než na kterých udělil svolení k jeho sdělení veřejnosti, Soudní dvůr rozhodl, že tento nositel práva tak vyjadřuje vůli omezit okruh osob, pro které je toto dílo přístupné na internetu, pouze na uživatele konkrétních internetových stránek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2021, VG Bild-Kunst, C‑392/19, EU:C:2021:181, body 42, 43 a 45 až 47). 40      Z úvah uvedených v bodech 36 až 39 tohoto rozsudku tak vyplývá, že existence účinných technologických prostředků přijatých nebo uložených nositelem autorského práva v rámci sdělování díla na internetu odráží jeho vůli poskytnout přístup k chráněnému dílu pouze určitému okruhu uživatelů internetu, a nikoli všem uživatelům internetu. 41      Jak přitom v podstatě uvedl generální advokát v bodech 29, 30 a 33 svého stanoviska, judikatura rozvinutá Soudním dvorem v tomto ohledu je použitelná per analogiam na takovou situaci, jako je situace, o kterou jde v původním řízení. 42      Pokud je totiž dílo chráněno autorským právem pouze v jednom členském státě, i když se stalo volným v jiných členských státech, každá osoba, která o této situaci ví nebo o ní rozumně vědět měla (rozsudek ze dne 8. září 2016, GS Media, C‑160/15, EU:C:2016:644, bod 49) a která zveřejní dílo na internetových stránkách, musí dbát na to, aby toto dílo bylo zpřístupněno pouze uživatelům internetu, kteří mohou tyto internetové stránky prohlížet z členských států, v nichž se dílo stalo volným, aby nedošlo k porušení výlučného a nevyčerpatelného práva nositele udělit svolení nebo zakázat v členském státě, v němž je dílo stále chráněno, jakékoliv sdělení tohoto díla veřejnosti na základě čl. 3 odst. 1 a 3 směrnice 2001/29 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2021, VG Bild-Kunst, C‑392/19, EU:C:2021:181, bod 50). Z toho vyplývá, že taková osoba má povinnost přijmout účinné technologické prostředky k omezení přístupu k internetovým stránkám pouze pro tyto uživatele internetu, neboť jinak by tato osoba s ohledem na volně přístupnou povahu internetových stránek poskytla přístup k dotčenému dílu všem uživatelům internetu, a porušila by tak toto právo. 43      Je tedy třeba mít za to, že osoba, která bezplatně zveřejní na internetových stránkách dílo, které je v jednom členském státě stále ještě chráněno autorským právem, ale v jiných členských státech se stalo volným dílem, vyjadřuje svou vůli zpřístupnit dílo pouze uživatelům internetu, kteří mohou tyto internetové stránky prohlížet z těchto jiných členských států, zavede-li účinné technologické prostředky, které umožňují omezit přístup k uvedeným stránkám pro tyto uživatele internetu, s vyloučením těch, kteří by se pokusili je prohlížet z členského státu, v němž je dílo stále ještě chráněno. 44      V projednávané věci je nesporné, že takový prostředek spočívající v zeměpisném blokování, jako je prostředek, o které jde ve věci v původním řízení, představuje „technologický prostředek“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 2001/29, jelikož se jedná o proces, jehož cílem je umožnit přístup k dílu zveřejněnému na internetových stránkách nebo mu zabránit v závislosti na zeměpisné poloze uživatele s ohledem na adresu internetového protokolu („IP adresa“), kterou uživatel používá k připojení k internetovým stránkám. 45      Pokud jde o otázku, zda takový prostředek spočívající v zeměpisném blokování představuje „účinný“ technologický prostředek ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 2001/29, je třeba připomenout, že toto ustanovení obsahuje širokou definici tohoto pojmu, když do ní zahrnuje uplatnění kontroly přístupu nebo ochranného procesu, jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo jiného předmětu ochrany nebo mechanizmu kontroly rozmnožování. Taková definice je ostatně v souladu s hlavním cílem směrnice 2001/29, kterým je, jak vyplývá z bodu 9 jejího odůvodnění, stanovit vysokou úroveň ochrany zejména pro autory, která je pro duševní výtvory zásadní (rozsudek ze dne 23. ledna 2014, Nintendo a další, C‑355/12, EU:C:2014:25, body 25 a 27). 46      Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že účinnost technologického prostředku nemusí být absolutní, ale že musí být posuzována v souladu se zásadou proporcionality s ohledem na cíl zabránit úkonům, ke kterým nebylo uděleno svolení nositele autorského práva nebo je vyloučit, což znamená zejména ověřit, zda je dotyčné opatření vhodné k dosažení tohoto cíle a nepřekračuje meze toho, co je k tomuto účelu nezbytné, a jak bylo uvedeno v bodě 26 tohoto rozsudku, hledat přiměřenou rovnováhu mezi ochranou práv duševního vlastnictví a ochranou jiných základních práv, jako je svoboda projevu nebo informací. Je nutno zvláště zkoumat, zda by jiné technologické prostředky, než je zavedený technologický prostředek, mohly vést k mírnějšímu zásahu do činností třetích osob, které nevyžadují svolení nositele autorského práv, nebo k menšímu omezení těchto činností, a zároveň by právům uvedeného nositele poskytovaly srovnatelnou ochranu. V rámci srovnání je třeba mimoto přihlédnout k nákladům a technické a praktické realizaci různých typů existujících technologických prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2014, Nintendo a další, C‑355/12, EU:C:2014:25, body 31 až 33). 47      Kromě toho musí být účinnost technologického prostředku posuzována s přihlédnutím k technologickému rozvoji a možnostem obcházení dotyčného technologického prostředku, jak vyplývá z bodu 47 odůvodnění směrnice 2001/29, jakož i k územní povaze autorského práva, jak uvedl generální advokát v bodě 27 svého stanoviska. 48      Předkládajícímu soudu přísluší, aby s ohledem na tato kritéria ověřil, zda prostředek spočívající v zeměpisném blokování, o který jde ve věci v původním řízení, představuje „účinný“ technologický prostředek ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 2001/29. Za tímto účelem může Soudní dvůr při rozhodování o předběžné otázce podat upřesnění, aby vnitrostátnímu soudu poskytl vodítko při rozhodování (rozsudek ze dne 12. března 2026, Winderwill, C‑516/24, EU:C:2026:185, bod 42 a citovaná judikatura). 49      V takové situaci, jako je situace, o kterou jde ve věci v původním řízení, se jeví, že prostředek spočívající v zeměpisném blokování je účinný, pokud je na „špičkové technologické úrovni“ a je vhodný k dosažení cíle zabránit úkonům, ke kterým nebylo uděleno svolení nositele autorského práva, jelikož je jeho účinkem v zásadě zablokovat v členských státech, v nichž je dílo stále ještě chráněno autorským právem, přístup k internetovým stránkám, na nichž je toto dílo bezplatně zveřejněno. 50      Kromě toho takový prostředek umožňuje zajistit přiměřenou rovnováhu mezi zájmem nositele práva na tom, aby jeho dílo nebylo volně přístupné v členských státech, v nichž má stále ještě výlučné a nevyčerpatelné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělování díla veřejnosti na základě čl. 3 odst. 1 a 3 směrnice 2001/29, na straně jedné a zájmem jakékoli třetí osoby nabízet dílo volně a bezplatně na internetu v členských státech, v nichž se dílo stalo volným, jakož i zájmem veřejnosti na získání takového přístupu v těchto členských státech v souladu se svobodou projevu a informací na straně druhé. 51      I když je pravda, že prostředky spočívající v zeměpisném blokování, včetně prostředků na špičkové technologické úrovni, mohou být podobně jako jakékoli technologické prostředky obcházeny, zvláště prostřednictvím VPN nebo obdobné služby, taková možnost obcházení nemůže sama o sobě a za všech okolností představovat rozhodující skutečnost pro učinění závěru, že tyto prostředky jsou nevhodné, a tudíž neúčinné. 52      Konkrétně v takové situaci, jako je situace, o kterou jde ve věci v původním řízení, by konstatování, že prostředek spočívající v zeměpisném blokování, přestože je na „špičkové technologické úrovni“, není „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 2001/29 z důvodu, že je možné jej obejít, znamenalo, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 27 a 32 svého stanoviska, že by byla zpochybněna přiměřená rovnováha zmíněná v bodě 50 tohoto rozsudku, takže by byl značně narušen volný a bezplatný přístup k dotčenému dílu v členských státech, v nichž se toto dílo stalo volným, a zároveň by byl autorskému právu přiznán nepřiměřený územní dosah, třebaže nositel tohoto práva nemá právo udělit svolení ke sdělování svého díla veřejnosti nebo jej zakázat v těchto členských státech. 53      Jak generální advokát v podstatě zdůraznil v bodě 41 svého stanoviska, skutečnost, že jiné technologické prostředky mohou ve větší míře zohledňovat zájem nositele autorského práva, jako jsou prostředky spočívající v přístupu obdobné přístupu v rámci knihovních terminálů, předplatném nebo přihlášení zabezpečeném uživatelským jménem a heslem, neznamená, že takový prostředek spočívající v zeměpisném blokování, jako je prostředek, o který jde ve věci v původním řízení, musí být považován za neúčinný, jelikož použití těchto jiných prostředků by mohlo nepřiměřeně narušit přiměřenou rovnováhu uvedenou v bodě 50 tohoto rozsudku tím, že by veřejnost, která se nachází v členských státech, v nichž se dílo stalo volným, zbavilo volného a bezplatného přístupu k dílu. 54      Pokud jde o skutečnost, že v projednávané věci Sdružení zavedlo v rámci svých internetových stránek rovněž systém upozornění, který v případě, že dojde k prohlížení z členského státu, v němž se dílo, o které jde ve věci v původním řízení, stalo volným, vyžaduje prohlášení uživatele, v němž přiznává, že má k těmto stránkám přístup z jednoho z těchto členských států, je nutno konstatovat, že takový technologický prostředek, který přístup na internetové stránky podmiňuje odpovědí podanou v prohlášení, nemůže být kvalifikován jako „účinný“, jelikož v konečném důsledku závisí pouze na dobré vůli uživatele internetu, zda dotčené prohlášení vyplní pravdivě, či nikoli. 55      Z toho vyplývá, takový prostředek spočívající v zeměpisném blokování, jako je prostředek zavedený Sdružením na internetových stránkách, je „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 2001/29, pokud je na „špičkové technologické úrovni“, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. V takovém případě by bylo třeba mít za to, že Sdružení vyjádřilo svůj úmysl zabránit uživatelům internetu nacházejícím se v členských státech, v nichž je dílo stále ještě chráněno autorským právem, v přístupu k těmto internetovým stránkám z místa a v době, které si zvolí, a že tito uživatelé internetu tedy nejsou součástí veřejnosti, které se sdělování týká. Za těchto podmínek nelze konstatovat, v těchto členských státech bylo prostřednictvím uvedených internetových stránek uskutečněno „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice. 56      S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že dílo, které se v některých členských státech stalo volným, ale v jiném členském státě je stále ještě chráněno autorským právem a je bezplatně zveřejněno na internetových stránkách, které zahrnují prostředek spočívající v zeměpisném blokování, jehož cílem je zablokovat přístup k těmto stránkám pro uživatele internetu, kteří je prohlížejí z tohoto členského státu, není předmětem „sdělování veřejnosti“ v tomto členském státě ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je tento blokovací prostředek „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 této směrnice, jelikož je na „špičkové technologické úrovni“, i když jej mohou tito uživatelé internetu obejít prostřednictvím VPN nebo obdobné služby. K třetí otázce 57      Úvodem je třeba uvést, že předkládající soud ve třetí otázce vychází z předpokladu, že by zveřejnění takového díla, jako je dílo, o které jde ve věci v původním řízení, na internetových stránkách bylo kvalifikováno jako „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 v důsledku toho, že je možné obejít prostředek spočívající v zeměpisném blokování zavedený na těchto stránkách. V tomto kontextu si předkládající soud klade otázku, zda za osobu odpovědnou za toto sdělení může být považován ten, kdo šířil dílo na internetu, nebo ten, kdo k němu usnadnil přístup tím, že nabízí službu umožňující obejít takový prostředek. 58      Z odpovědi na první a druhou otázku však vyplývá, že v takové situaci, jako je situace, o kterou jde ve věci v původním řízení, závisí kvalifikace takového zveřejnění jako „sdělování veřejnosti“ hlavně na neúčinnosti technologického prostředku zavedeného na dotyčných internetových stránkách, a nezávisí jako taková a za všech okolností, jak vyplývá z bodu 51 tohoto rozsudku, na možnosti obejít tento prostředek. I když je pravda, že neúčinnost technologického prostředku může vyplývat z toho, že existují možnosti obcházení tohoto prostředku, může být technologický prostředek navzdory existenci nebezpečí obcházení kvalifikován jako „účinný“, pokud je toto nebezpečí vyváženo jinými skutečnostmi, jak v podstatě vyplývá z bodů 48 až 53 tohoto rozsudku. 59      Kromě toho je odpověď na třetí otázku nadále nezbytná, jelikož s ohledem na odpověď podanou na první a druhou otázku bude v konečném důsledku na předkládajícím soudu, aby určil, zda je prostředek spočívající v zeměpisném blokování, o který jde ve věci v původním řízení, „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 2001/29. 60      Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že pokud skutečnost, že je na internetových stránkách zveřejněno dílo, které se v některých členských státech stalo volným, ale v jiném členském státě je stále ještě chráněno autorským právem, představuje „sdělování veřejnosti“ v tomto členském státě v důsledku toho, že prostředek spočívající v zeměpisném blokování zavedený na těchto stránkách není „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice, je takové sdělování přičitatelné osobě, která dílo na těchto internetových stránkách zveřejnila, nebo poskytovateli VPN nebo obdobné služby, který jejímu uživateli umožnil obejít tento neúčinný prostředek. 61      V tomto ohledu a vzhledem k úvahám uvedeným v bodě 42 tohoto rozsudku je třeba poznamenat, že pokud osoba, která provedla takové zveřejnění, nezavedla účinné technologické prostředky ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice 2001/29, je dotčené sdělování veřejnosti, jakož i z toho vyplývající nedostatek ochrany, přičitatelné této osobě. 62      Naproti tomu nelze mít za to, že dílo veřejnosti sděloval i poskytovatel VPN nebo obdobných služeb používaných k obcházení neúčinného prostředku spočívajícího v zeměpisném blokování, které představují dovolené technologické nástroje, které mohou uživatelé oprávněně použít. 63      Soudní dvůr již totiž rozhodl, že takový poskytovatel neposkytuje koncovým uživatelům přístup k chráněnému dílu a že i když si je vědom důsledku, že jeho služba může být použita k přístupu k chráněným dílům bez souhlasu jejich autorů, sám takový přístup nezprostředkovává, takže za tímto účelem nehraje „nepominutelnou úlohu“ ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 30 tohoto rozsudku. V souladu s tím, co ostatně vyplývá z bodu 27 odůvodnění této směrnice, tedy nelze mít za to, že tento poskytovatel provádí sdělování pouze v důsledku toho, že zpřístupňuje službu určenou k umožnění nebo uskutečnění sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice (obdobně viz rozsudky ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando, C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, body 78 a 79, jakož i ze dne 13. července 2023, Ocilion IPTV Technologies, C‑426/21, EU:C:2023:564, body 60 a 62 až 65). 64      S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud skutečnost, že je na internetových stránkách zveřejněno dílo, které se v některých členských státech stalo volným, ale v jiném členském státě je stále ještě chráněno autorským právem, představuje „sdělování veřejnosti“ v tomto členském státě v důsledku toho, že prostředek spočívající v zeměpisném blokování zavedený na těchto stránkách není „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice, je takové sdělování přičitatelné osobě, která dílo na těchto internetových stránkách zveřejnila, a nikoli poskytovateli VPN nebo obdobné služby, který jejímu uživateli umožnil obejít tento neúčinný prostředek. K nákladům řízení 65      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: 1)      Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že dílo, které se v některých členských státech stalo volným, ale v jiném členském státě je stále ještě chráněno autorským právem a je bezplatně zveřejněno na internetových stránkách, které zahrnují prostředek spočívající v zeměpisném blokování, jehož cílem je zablokovat přístup k těmto stránkám pro uživatele internetu, kteří je prohlížejí z tohoto členského státu, není předmětem „sdělování veřejnosti“ v tomto členském státě ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je tento blokovací prostředek „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 této směrnice, jelikož je na „špičkové technologické úrovni“, i když jej mohou tito uživatelé internetu obejít prostřednictvím virtuální privátní sítě [virtual private network (VPN)] nebo obdobné služby. 2)      Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud skutečnost, že je na internetových stránkách zveřejněno dílo, které se v některých členských státech stalo volným, ale v jiném členském státě je stále ještě chráněno autorským právem, představuje „sdělování veřejnosti“ v tomto členském státě v důsledku toho, že prostředek spočívající v zeměpisném blokování zavedený na těchto stránkách není „účinný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice, je takové sdělování přičitatelné osobě, která dílo na těchto internetových stránkách zveřejnila, a nikoli poskytovateli virtuální privátní sítě [virtual private network (VPN)] nebo obdobné služby, který jejímu uživateli umožnil obejít tento neúčinný prostředek. Podpisy *      Jednací jazyk: nizozemština.