C-83/22
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. září 2023
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku K přípustnosti předběžné otázky "27) Česká vláda v podstatě zpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu, že požadovaný výklad není nezbytný pro vyřešení sporu v původním řízení. Konkrétně tvrdí, že předběžné otázky položené předkládajícím soudem jsou neopodstatněné, jelikož obavy z rozšíření koronaviru v Asii, kterých se dovolává žalobce v původním řízení za účelem ukončení jeho smlouvy o souborných službách pro cesty téměř jeden měsíc před začátkem jeho odjezdu, nepředstavují nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které nastaly v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí a měly výrazný dopad na plnění z této smlouvy o cestě nebo na přepravu osob do destinace, jak vyžaduje čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302. 28) V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU, které je založeno na jasném rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, je ke zjištění a posouzení skutkových okolností sporu v původním řízení příslušný pouze vnitrostátní soud ...2) Soudní dvůr je oprávněn rozhodovat pouze o výkladu nebo platnosti právního předpisu Evropské unie, a to na základě skutečností, které mu sdělil vnitrostátní soud ...3) Kromě toho je věcí pouze vnitrostátních soudů, jimž byl spor předložen a jež musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti každé věci jak nezbytnost předběžné otázky pro vydání jejich rozsudku, tak relevanci otázek, které kladou Soudnímu dvoru ...4) 29) V projednávané věci otázka, zda mohou být skutečnosti uplatněné žalobcem v původním řízení za účelem odůvodnění ukončení dotčené smlouvy o souborných službách pro cesty kvalifikovány jako ‚nevyhnutelné a mimořádné okolnosti' ve smyslu směrnice 2015/2302, spadá do autonomního posouzení předkládajícího soudu. Kromě toho předkládající soud nepovažoval za nezbytné položit předběžnou otázku ohledně dosahu pojmu ‚nevyhnutelné a mimořádné okolnosti' ve smyslu této směrnice, aby mohl vyřešit spor, který mu byl předložen." K otázkám samým K první otázce "31) Podstatou první otázky předkládajícího soudu je platnost článku 5 směrnice 2015/2302 vzhledem k čl. 169 odst. 1 a odst. 2 písm. a), jakož i čl. 114 odst. 3 SFEU z důvodu, že uvedený článek 5 neukládá pořadateli cestovních služeb povinnost informovat cestujícího o jeho právu, stanoveném v čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice, ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty bez zaplacení storno poplatku a získat vrácení veškerých uskutečněných plateb ve prospěch těchto souborných služeb v případě nevyhnutelných a mimořádných okolností, které mají výrazný dopad na poskytování plnění z této smlouvy o souborných službách pro cesty. 32) Španělská vláda a Evropská komise zpochybňují přípustnost této otázky. Komise tvrdí, že uvedená otázka je hypotetická, protože čl. 5 odst. 1 směrnice 2015/2302 stanoví povinnost informovat cestujícího o jeho právu ukončit smlouvu, které je převzato do čl. 12 odst. 2 této směrnice. 33) V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr může odmítnout žádost podanou vnitrostátním soudem jen tehdy, když je zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými a právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny ...5) 34) Předkládající soud se přitom svou otázkou táže Soudního dvora na rozsah působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice 2015/2302. Výklad rozsahu působnosti tohoto ustanovení je totiž předpokladem pro posouzení jeho platnosti. Tento výklad nepředpokládá posouzení hypotetického problému, takže Komise nesprávně tvrdí, že tato otázka je nepřípustná. 35) Pokud však jde o výklad rozsahu působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice 2015/2302, je třeba uvést, že toto ustanovení stanoví, že členské státy zajistí, aby před tím, než bude cestující vázán smlouvou o souborných službách pro cesty, poskytl pořadatel cestovních služeb cestujícímu mimo jiné standardní informace na příslušném formuláři uvedeném v části A nebo B přílohy I uvedené směrnice. 36) Standardní formuláře pro informace uvedené v částech A a B přílohy I uvedené směrnice přebírají prostřednictvím hypertextového odkazu, nebo v případě neexistence takového hypertextového odkazu výslovně základní práva, o kterých musí být cestující informováni. Tato práva zahrnují, podle sedmé odrážky v části A a části B uvedené přílohy, právo cestujících ‚smlouvu ukončit bez zaplacení storno poplatku před zahájením poskytování souborných služeb za výjimečných okolností, například vyskytnou-li se v destinaci závažné bezpečnostní problémy, které by mohly souborné služby ovlivnit'. Tato sedmá odrážka uvádí a ilustruje obsah práva na ukončení smlouvy přiznaného těmto cestujícím v čl. 12 odst. 2 téže směrnice. 37) Na rozdíl od toho, co uvedl předkládající soud, tedy čl. 5 odst. 1 směrnice 2015/2302 nevylučuje z informací, které musí být povinně poskytnuty cestujícímu před uzavřením smlouvy, informace týkající se práva, přiznaného cestujícímu v čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice, ukončit cestovní smlouvu před zahájením poskytování souborných služeb bez zaplacení storno poplatku, pokud nastanou nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb . 38) S ohledem na rozsah působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice 2015/2302 není důvodné odpovídat na otázku předkládajícího soudu týkající se platnosti tohoto článku. Článek totiž vyžaduje, aby byl cestující informován o svém právu ukončit smlouvu uvedeném v čl. 12 odst. 2 téže směrnice, takže otázka platnosti článku 5 uvedené směrnice vzhledem k čl. 169 odst. 1 a odst. 2 písm. a) SFEU a čl. 114 odst. 3 SFEU z důvodu, že uvedený článek 5 nevyžaduje, aby byl spotřebitel informován o tomto právu ukončit smlouvu, nevyvstává . 39) S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá pořadateli cestovních služeb povinnost informovat cestujícího o jeho právu ukončit smlouvu podle čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice. Platnost čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice vzhledem k čl. 169 odst. 1 a odst. 2 písm. a) SFEU ve spojení s čl. 114 odst. 3 SFEU tedy nemůže být zpochybněna z důvodu, že nestanoví informování cestujícího o jeho právu ukončit smlouvu podle čl. 12 odst. 2 téže směrnice." Ke druhé otázce "40) Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 114 a 169 SFEU, jakož i článek 15 směrnice 2015/2302 vykládány v tom smyslu, že brání uplatnění zásady dispoziční a zásady projednací, zakotvených v ustanoveních španělského občanského soudního řádu, pokud použití posledně uvedených ustanovení může bránit účinné ochraně spotřebitele jednajícího jako žalobce. 41) Španělská vláda zpochybňuje přípustnost této otázky z důvodu, že nepřípustnost první otázky má nutně za následek nepřípustnost druhé otázky a článek 15 směrnice 2015/2302 nijak nesouvisí se sporem v původním řízení. Toto zpochybnění musí být odmítnuto, jelikož z důvodů uvedených v bodech 33 a 34 tohoto rozsudku není první otázka nepřípustná a z kontextu druhé otázky zjevně vyplývá, že odkaz na článek 15 této směrnice je překlep a musí být chápán tak, že se týká čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice. 42) S ohledem na výše uvedené a s ohledem na skutečnost, že směrnice 2015/2302 byla přijata na základě článku 114 SFEU s cílem přispět k dosažení cíle spočívajícího v zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele uvedeného v čl. 169 odst. 1 a odst. 2 písm. a) SFEU, je třeba druhou otázku přeformulovat tak, že její podstatou je, zda musí být čl. 12 odst. 2 této směrnice vykládán v tom smyslu, že brání použití ustanovení vnitrostátního procesního práva zakotvujících zásadu dispoziční a zásadu projednací, podle nichž platí, že pokud ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty splňuje podmínky stanovené v tomto čl. 12 odst. 2 a dotyčný cestující podá k vnitrostátnímu soudu žalobu na vrácení částky nižší, než je částka veškerých uskutečněných plateb, nemůže tento soud tomuto cestujícímu přiznat i bez návrhu vrácení veškerých plateb. 43) V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 stanoví, že jestliže v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace, má cestující právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty před zahájením poskytování souborných služeb bez zaplacení storno poplatku a nárok na vrácení veškerých uskutečněných plateb ve prospěch souborných služeb. 44) Unijní právo však neharmonizuje procesní pravidla použitelná na posouzení tohoto práva na ukončení smlouvy. Článek 24 směrnice 2015/2302 pouze stanoví, že členské státy zajistí přiměřené a účinné prostředky k zajištění dodržování této směrnice. Z toho vyplývá, že procesní podmínky, které mají zajistit ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice, spadají na základě zásady procesní autonomie členských států do působnosti jejich vnitrostátních právních řádů ...6) 45) Unijní právo v této souvislosti v zásadě nevyžaduje, aby vnitrostátní soud zkoumal bez návrhu důvod vycházející z porušení ustanovení unijního práva, jestliže by jej posouzení takového důvodu donutilo vykročit z rámce sporu vymezeného účastníky řízení. Toto omezení pravomoci vnitrostátního soudu je odůvodněno zásadou, podle které iniciativa v řízení přísluší účastníkům řízení. Z toho důvodu může tento soud jednat i bez návrhu pouze ve výjimečných případech, kdy veřejný zájem vyžaduje jeho zásah ...7) 46) Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že vnitrostátní soud je povinen bez návrhu zkoumat dodržení určitých ustanovení unijního práva v oblasti ochrany spotřebitele, pokud by bez takového přezkumu nemohlo být dosaženo cíle účinné ochrany spotřebitele ...8) Z toho vyplývá, že účinná ochrana některých práv, která pro spotřebitele vyplývají z unijního práva, spadá pod veřejný zájem, který vyžaduje zásah vnitrostátního soudu bez návrhu . 47) Povinnost vnitrostátního soudu provést posouzení i bez návrhu byla uznána, zejména pokud jde o ustanovení směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory9)... ustanovení směrnice Rady 93/13/EHS, ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách10)... jakož i ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS11)...12) 48) V projednávaném případě je tedy třeba posoudit, zda za účelem zajištění účinné ochrany práva na ukončení smlouvy, které pro spotřebitele vyplývá z čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, musí mít vnitrostátní soud možnost uplatnit porušení tohoto ustanovení i bez návrhu. 49) V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že toto právo na ukončení smlouvy přispívá k dosažení cíle této směrnice, kterým je, jak vyplývá z článku 1 uvedené směrnice ve spojení s bodem 5 jejího odůvodnění13), přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a k dosažení co možná nejjednotnější vysoké úrovně ochrany spotřebitele při uzavírání smluv o souborných službách pro cesty. Směrnice 2015/2302 zaručuje cestujícímu právo, které by nutně nemusel vyjednat s pořadatelem cestovních služeb, jelikož se vůči tomuto pořadateli nachází v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly ohledně podmínek souborných služeb. Právo na odstoupení od smlouvy, stejně jako nárok na vrácení uskutečněných plateb v návaznosti na toto ukončení, přiznané cestujícím v čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice, odpovídají tomuto cíli ochrany spotřebitele ...14) 50) Dále ... toto právo na ukončení má významné místo v systému směrnice 2015/2302, jelikož je v částech A a B přílohy I této směrnice kvalifikováno jako ‚základní právo' cestujícího a podle čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice má pořadatel cestovních služeb povinnost informovat cestujícího o existenci uvedeného práva na ukončení smlouvy . 51) Konečně článek 23 směrnice 2015/2302 zakotvuje kogentní povahu této směrnice. Z toho vyplývá, že v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku se cestující nemůže vzdát práv, která mu přiznává tato směrnice, a veškerá smluvní ujednání nebo prohlášení cestujícího, jejichž účelem je přímé nebo nepřímé vzdání se těchto práv, nejsou pro cestujícího závazná . 52) S ohledem na výše uvedené skutečnosti je třeba mít za to, že účinná ochrana práva na ukončení smlouvy přiznaného cestujícím v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 vyžaduje, aby vnitrostátní soud mohl uplatnit porušení tohoto ustanovení i bez návrhu . 53) Posouzení práva na ukončení smlouvy podle čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 vnitrostátním soudem i bez návrhu však podléhá určitým podmínkám . 54) Zaprvé musí jedna ze stran dotčené smlouvy o souborných službách pro cesty zahájit soudní řízení před vnitrostátním soudem a předmětem tohoto řízení musí být uvedená smlouva ...15) 55) Zadruhé musí právo na ukončení smlouvy uvedené v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 souviset s předmětem sporu, jak jej vymezují účastníci řízení s ohledem na jejich návrhová žádání a žalobní důvody ...16) 56) Zatřetí musí mít vnitrostátní soud k dispozici všechny právní a skutkové okolnosti nezbytné k posouzení, zda se tohoto práva na ukončení smlouvy může dovolávat dotyčný cestující ...17) 57) Začtvrté nesmí tento cestující vnitrostátnímu soudu výslovně sdělit, že vznáší námitky proti použití čl. 12 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2302. 58) V situaci, kdy se uvedený cestující nedovolává použití tohoto ustanovení, i když podmínky tohoto použití jsou podle všeho splněny, nelze vyloučit, že cestující nevěděl o právu na ukončení smlouvy stanoveném v uvedeném ustanovení. To přitom postačuje k tomu, aby vnitrostátní soud mohl téže ustanovení uplatnit i bez návrhu . 59) V projednávané věci a s výhradou posouzení předkládajícím soudem jsou tyto podmínky podle všeho splněny. K uvedenému soudu totiž žalobce v původním řízení podal žalobu týkající se ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty, kterou uzavřel s žalovanou v původním řízení. Právo ukončit smlouvu uvedené v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 podle všeho souvisí s předmětem sporu před uvedeným soudem, jelikož se tento spor týká vrácení plateb - provedených uvedeným žalobcem - v návaznosti na jeho rozhodnutí ukončit uvedenou smlouvu z důvodu šíření koronaviru. Kromě toho má předkládající soud patrně k dispozici všechny právní a skutkové okolnosti nezbytné k posouzení, zda se tohoto práva na odstoupení může dovolávat daný cestující. Předkládající soud může při tomto autonomním posouzení zohlednit body 41 až 51 ... [rozsudku ve věci C-407/21, UFC - Que choisir a CLCV] ... v nichž Soudní dvůr obecně rozhodl, že pojem ‚nevyhnutelné a mimořádné okolnosti' ve smyslu čl. 12 odst. 2 uvedené směrnice zahrnuje vypuknutí celosvětové zdravotní krize. Kromě toho nic nenasvědčuje tomu, že by uvedený žalobce v žalobě podané k předkládajícímu soudu výslovně vyloučil ukončení smlouvy na základě čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302. Naopak nelze vyloučit, že nevěděl o existenci tohoto práva, neboť pořadatel cestovních služeb nesplnil povinnost informovat jej o uvedeném právu, která pro něj vyplývá z čl. 5 odst. 1 této směrnice, jak byl proveden do španělského práva. 60) Jsou-li splněny podmínky uvedené v bodech 54 až 57 tohoto rozsudku, je vnitrostátní soud povinen zkoumat i bez návrhu právo na ukončení smlouvy podle čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302. 61) Toto posouzení i bez návrhu vyžaduje, aby uvedený soud způsobem upraveným v tomto ohledu vnitrostátními procesními pravidly jednak informoval žalobce o jeho právu na ukončení smlouvy, jak je stanoveno v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302, a jednak aby tomuto žalobci poskytl možnost uplatnit toto právo v probíhajícím soudním řízení a aby, pokud jej uvedený žalobce uplatní, vyzval žalovaného, aby se k němu kontradiktorně vyjádřil ...18) 62) Uvedené posouzení i bez návrhu tedy nevyžaduje, aby vnitrostátní soud i bez návrhu ukončil dotčenou smlouvu o souborných službách pro cesty bez poplatku a přiznal žalobci nárok na vrácení veškerých uskutečněných plateb ve prospěch těchto souborných služeb. Takový požadavek totiž není vyžadován za účelem zajištění účinné ochrany práva na ukončení smlouvy uvedeného v čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 a je v rozporu s autonomií žalobce při výkonu jeho práva na ukončení smlouvy. 63) Konkrétně vnitrostátní soud nemůže mít povinnost i bez návrhu ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty na základě uvedeného ustanovení, pokud cestující poté, co byl tímto soudem upozorněn, svobodně a informovaně uvede, že smlouvu na základě uvedeného ustanovení neukončí. Směrnice 2015/2302 totiž nejde tak daleko, aby nutila cestující k výkonu práv, která mají na základě systému ochrany, který zavedla ...19) 64) S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2015/2302 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání použití ustanovení vnitrostátního procesního práva zakotvujících zásadu dispoziční a zásadu projednací, podle nichž platí, že pokud ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty splňuje podmínky stanovené v tomto ustanovení a dotyčný cestující podá k vnitrostátnímu soudu žalobu na vrácení částky nižší, než je částka veškerých uskutečněných plateb, nemůže tento soud tomuto cestujícímu přiznat i bez návrhu vrácení veškerých plateb, neboť tato ustanovení nevylučují možnost uvedeného soudu i bez návrhu informovat dotyčného cestujícího o jeho nároku na vrácení veškerých uskutečněných plateb a umožnit mu, aby ho u něj uplatnil."
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.