T-381/25

Plný text

null ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích)

8. července 2026(*) „ Předběžná otázka – Daně – Spotřební daně – Harmonizace struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů – Líh – Osvobození od daně – Článek 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83/EHS – Pojem ‚výrobek, který není určen pro lidskou spotřebu‘ – Kritéria pro posouzení“ Ve věci T‑381/25, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (Naczelny Sąd Administracyjny, Polsko) ze dne 29. ledna 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 27. května 2025, v řízení P. sp. z o.o. proti Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Łodzi, za účasti Prokurator Krajowy, TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích), ve složení: M. Sampol Pucurull, předseda, T. Pynnä, J. Laitenberger (zpravodaj), M. Stancu a W. Valasidis, soudci, generální advokát: J. Martín y Pérez de Nanclares, za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí, s přihlédnutím k tomu, že na základě čl. 50b třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie předal Soudní dvůr dne 13. června 2025 žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunálu, s přihlédnutím k oblasti uvedené v čl. 50b prvním pododstavci písm. b) statutu Soudního dvora Evropské unie a k tomu, že nevyvstává samostatná otázka výkladu ve smyslu čl. 50b druhého pododstavce uvedeného statutu, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: –        za P.: M. Brończyk, radca prawny, –        za Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Łodzi: E. Białas-Giejbatow, jako zmocněnkyně, –        za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec, –        za Evropskou komisi: M. Björkland a B. Sasinowska, jako zmocněnci, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. 1992, L 316, s. 21; Zvl. vyd. 09/01, s. 206). 2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností P. sp. z o.o., založenou podle polského práva, a Ředitelem finanční správy v Lodži (Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Łodzi, Polsko) ohledně vzniku povinnosti k harmonizované spotřební dani u dvou typů alkoholových ředidel vyrobených touto společností v období od ledna do dubna 2014. Právní rámec Unijní právo Směrnice 92/83 3        Podle čl. 19 odst. 1 směrnice 92/83: „Členské státy uplatňují spotřební daň z lihu v souladu s touto směrnicí.“ 4        Článek 20 směrnice 92/83 stanoví: „Pro účely této směrnice se ‚lihem‘ rozumějí: –        všechny výrobky, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, kódů KN 2207 a 2208, a to i tehdy, jsou-li tyto výrobky součástí výrobku, který spadá do jiné kapitoly kombinované nomenklatury, [...]“ 5        Článek 27 odst. 1 směrnice 92/83 stanoví: „Členské státy osvobodí výrobky, na které se vztahuje tato směrnice, od harmonizované spotřební daně za podmínek, které samy stanoví za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, [...] b)      jsou-li tyto výrobky denaturovány v souladu s požadavky některého členského státu a používány pro výrobu jakéhokoli výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu; c)      jsou-li tyto výrobky používány pro výrobu octa kódu KN 2209; [...]“ KN 6        Kapitola 22 kombinované nomenklatury (dále jen „KN“) uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění vyplývajícím z prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1101/2014 ze dne 16. října 2014 (Úř. věst. 2014, L 312, s. 1), nadepsaná „Nápoje, lihoviny a ocet“, obsahuje mimo jiné číslo 2207, které zní následovně: Kód KN Popis zboží 2207 Ethylalkohol nedenaturovaný s obsahem alkoholu 80 % obj. nebo více; ethylalkohol a ostatní destiláty, denaturované, s jakýmkoliv obsahem alkoholu: [...] [...] 2207 20 00 – Ethylalkohol a ostatní destiláty, denaturované, s jakýmkoliv obsahem alkoholu 7        Kapitola 38 KN, ve znění použitelném na spor v původním řízení, nadepsaná „Různé chemické výrobky“, obsahuje mimo jiné číslo 3814, které zní následovně: Kód KN Popis zboží 3814 00 Složená organická rozpouštědla a ředidla, jinde neuvedená ani nezahrnutá; připravené odstraňovače nátěrů nebo laků: 3814 00 10 – Na bázi butylacetátu 3814 00 90 – Ostatní Polské právo 8        Článek 32 odst. 4 zákona o spotřební dani (Ustawa o podatku akcyzowym) ze dne 6. prosince 2008 (Dz. U. z roku 2011, částka 108, číslo 626), ve znění pozdějších změn (dále jen „zákon o spotřební dani”), stanoví: „[...]

4. Od spotřební daně se rovněž osvobozuje z důvodu určení: [...] 2)      líh, který byl denaturován denaturačními činidly, která určí ministr příslušný pro oblast veřejných financí mezi činidly schválenými k denaturaci lihu na základě předpisů vydaných na základě zákona ze dne 2. března 2001 o výrobě lihu a výrobě tabákových výrobků (Dz.U. z roku 2001, částka 31, číslo 353), ve znění pozdějších změn, a který je používán k výrobě výrobků, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu – výhradně v případech uvedených v odst. 3 bodech 1 nebo 8, pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 5 až 13; v případě konečného uživatele se osvobození od daně vztahuje na množství nepřekračující povolené limity spotřeby uvedené v čl. 85 odst. 1 bodě 2 písm. b) a odst. 2 bodě 1 písm. b).“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 9        V návaznosti na daňovou kontrolu společnosti P. týkající se období od ledna do dubna 2014 vedoucí Druhého finančního úřadu L. (Naczelnik Drugiego Urzędu Skarbowego L., Polsko) (dále jen „správce daně prvního stupně“) konstatoval, že výrobky společnosti P. označené jako „RRK 5“ a „RRK 12“, které vznikly přidáním 1 % hmotnostního propylenglykolu do částečně denaturovaného alkoholu, představují denaturovaný alkohol a měly by být zařazeny pod položku 2207 20 00 KN. Správce daně prvního stupně dospěl k závěru, že osoba povinná k dani nesprávně zařadila tyto výrobky pod položku 3814 00 90 KN a považovala je za výrobky, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu. Tento správce daně měl dále za to, že pokud osoba povinná k harmonizované spotřební dani deklaruje, že částečně denaturovaný líh je využíván k výrobě výrobků, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, ačkoliv ve skutečnosti je líh použit k výrobě výrobku, který nadále zůstává lihem, jak vyplývá z KN, dochází k porušení účelu osvobození od daně stanoveného v čl. 32 odst. 4 bod 2 zákona o spotřební dani. 10      Správce daně prvního stupně kromě toho konstatoval, že pouze tři smluvní partneři společnosti P. použili výrobek RRK 12 sami a uvedli jeho určení. Naproti tomu zbývajících šest zakoupený výrobek dále prodalo způsobem, který znemožňuje identifikaci odběratelů, konkrétně prostřednictvím pokladních účtenek. Za těchto okolností uvedený správce daně rozhodnutím ze dne 26. srpna 2019 vyměřil společnosti P. spotřební daň za období od ledna do dubna 2014. 11      V návaznosti na odvolání podané společností P. ředitel finanční správy v Lodži rozhodnutím ze dne 22. listopadu 2019 potvrdil rozhodnutí správce daně prvního stupně. Společnost P. podala proti tomuto rozhodnutí žalobu. 12      Vojvodský správní soud v Lodži (Wojewódzki Sąd Administracyjny w Łodzi, Polsko) rozsudkem ze dne 25. února 2021 tuto žalobu zamítl. 13      Společnost P. podala dne 12. května 2021 proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu (Naczelny Sąd Administracyjny, Polsko), který je předkládajícím soudem. 14      Předkládající soud má za to, že dosavadní judikatura Soudního dvora Evropské unie neposkytuje jednoznačnou odpověď na otázku, zda je možné vykládat čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 v tom smyslu, že pokud jde o podmínku osvobození týkající se používání předmětného výrobku pro výrobu výrobků, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, musí tuto výrobu potvrzovat zařazení těchto výrobků pod jiný celní kód než číslo 2207 KN, takže to, že výrobek není pod takový kód zařazen, stačí k odepření osvobození vyplývajícího z tohoto ustanovení. 15      Pokud by tomu tak nebylo, předkládající soud si v podstatě klade otázku, zda odmítnutí osvobodit od harmonizované spotřební daně výrobky, které podle výrobce nejsou určeny pro lidskou spotřebu, může záviset na okolnostech prodeje těchto výrobků, a zejména na náležité péči tohoto výrobce v rámci jeho činnosti. 16      Za těchto podmínek se Nejvyšší správní soud (Naczelny Sąd Administracyjny) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1)      Je dostatečným důvodem pro odepření osvobození podle čl. 27 odst. 1 písm. b) [směrnice 92/83] to, že výrobek v podobě lihu denaturovaného propylenglykolem, podléhající spotřební dani, je zařazen pod kód KN 2207 20? 2)      V případě záporné odpovědi na první otázku, je pro odepření tohoto osvobození nutné, aby správce daně prokázal, že osoba povinná k dani, která vyrábí výrobky podléhající spotřební dani, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, ví, že tyto výrobky jsou používány pro takovou spotřebu, nebo postačuje, aby správce daně prokázal okolnosti, z nichž lze dovodit, že to měla vědět?“ K předběžným otázkám K první otázce 17      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osvobození od spotřební daně z denaturovaného lihu obsaženého ve výrobcích, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, bylo podmíněno mimo jiné tím, že určení těchto výrobků bylo stanoveno jejich zařazením pod jiné číslo KN, než číslo 2207. 18      Je třeba připomenout, že pro výklad ustanovení unijního práva, jako je čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83, je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [viz rozsudek ze dne 17. června 2010, British American Tobacco (Germany), C‑550/08, EU:C:2010:349, bod 35 a tam citovaná judikatura]. 19      Ze znění čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 zaprvé vyplývá, že osvobození od daně stanovené v uvedeném článku závisí na splnění dvou kumulativních podmínek, a sice aby byl líh denaturován v souladu s požadavky členského státu a aby byl používán pro výrobu jakéhokoliv výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu. 20      Otázka zařazení dotčeného výrobku pod určitý kód KN není ve znění čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 zmíněna, takže z něj nelze vyvodit, že unijní normotvůrce měl v úmyslu definovat zařazení pod určitý kód KN jako kritérium pro uplatnění dotčeného osvobození od daně. 21      Pokud jde zadruhé o kontext čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83, je třeba uvést, že toto ustanovení je součástí řady povinných osvobození od daně vztahujících se na alkohol a alkoholické nápoje spadající do některých zvláštních kategorií, jež mají specifické použití. 22      Soudní dvůr v této souvislosti již rozhodl, že osvobození výrobků uvedených v čl. 27 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 92/83 od daně představuje zásadu a odmítnutí tohoto osvobození výjimku. Kromě toho možnost přiznaná členským státům článkem 27 odst. 1 směrnice 92/83, aby stanovily podmínky tohoto osvobození za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, nemůže zpochybnit bezpodmínečnou povahu povinnosti osvobození stanovené v tomto ustanovení (viz rozsudek ze dne 7. prosince 2000, Itálie v. Komise, C‑482/98, EU:C:2000:672, bod 50 a citovaná judikatura). 23      Soudní dvůr konkrétně již rozhodl, že na líh obsažený ve výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu a je denaturován metodou schválenou v členském státě, se vztahuje osvobození od daně upravené v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 (viz rozsudek ze dne 28. února 2019, Bene Factum, C‑567/17, EU:C:2019:158, bod 21 a citovaná judikatura). 24      V případě, že je alkohol již obsažen ve výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu, závisí přiznání nebo odmítnutí osvobození od daně podle čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 na metodě denaturace (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. prosince 2000, Itálie v. Komise, C‑482/98, EU:C:2000:672, body 40 a 41). 25      Soudní dvůr konečně konstatoval, že odmítnutí osvobodit od daně výrobek, který splňuje požadavky stanovené v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83, jen z toho důvodu, že bylo zjištěno, že jeho skutečné určení neodpovídá názvu, který mu dal hospodářský subjekt, by bylo v rozporu s touto směrnicí (viz rozsudek ze dne 28. února 2019, Bene Factum, C‑567/17, EU:C:2019:158, bod 22 a citovaná judikatura). 26      Judikatura Soudního dvora tedy brání použití kritérií nebo podmínek, které samy nevyplývají ze znění čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83. Naopak je třeba na základě konkrétních skutečností zkoumat, zda podmínka týkající se používání lihu pro výrobu výrobků, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, je objektivně splněna, přičemž toto posouzení se nemůže omezit pouze na zjištění zařazení pod daný kód KN. 27      Takový výklad má kromě toho oporu i ve znění čl. 20 první odrážky směrnice 92/83. Tento článek, který obsahuje definici pojmu „líh“ pro účely použití směrnice 92/83, stanoví, že pod tento pojem spadají mimo jiné všechny výrobky čísla 2207 KN, jejichž obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, „a to i tehdy, jsou-li tyto výrobky součástí výrobku, který spadá do jiné kapitoly KN“. Ovšem i když skutečnost, že je líh součástí výrobku, který spadá do jiné kapitoly KN, nebrání tomu, aby byl kvalifikován jako líh ve smyslu čl. 20 první odrážky směrnice 92/83, nemůže to znamenat, že zařazení tohoto výrobku do jiné kapitoly KN je v tomto ohledu podmínkou. Článek 20 první odrážka směrnice 92/83 tak, jak je formulován, tedy nevylučuje, že pro účely použití této směrnice může být líh zapracován do výrobku zařazeného do téže kapitoly KN, či dokonce do stejného čísla KN, a sice čísla 2207. 28      Tento výklad má nadto oporu v kontextu čl. 27 odst. 1 směrnice 92/83. Článek 27 odst. 1 písm. c) směrnice 93/82 totiž stanoví osvobození od daně v případě lihu používaného „pro výrobu octa kódu KN 2209“. Pokud by zákonodárce chtěl u osvobození od daně v případě výrobků denaturovaných v souladu s požadavky členského státu a používaných pro výrobu výrobků, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, doplnit podmínku týkající se vyloučení určitého kódu celního sazebníku, učinil by tak v čl. 27 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice výslovně. 29      Zatřetí, pokud jde o cíle sledované směrnicí 92/83, osvobození od daně stanovená touto směrnicí mají zejména vyloučit dopad spotřebních daní u alkoholu jako meziproduktu, který je obsažen v jiných spotřebních nebo průmyslových výrobcích (viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Quadrant Amroq Beverages, C‑332/21, EU:C:2022:1031, bod 47 a citovaná judikatura). 30      Z článku 27 odst. 1 písm. f) směrnice 92/83 ve spojení s jejím dvacátým bodem odůvodnění vyplývá, že zavedení osvobození od daně upraveného v tomto ustanovení členským státem závisí na konečném použití dotyčných výrobků (obdobně viz rozsudek ze dne 9. prosince 2010, Repertoire Culinaire, C‑163/09, EU:C:2010:752, bod 49). 31      Výklad, podle kterého je třeba odepřít uplatnění osvobození od daně podle čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 na líh denaturovaný v souladu s požadavky členského státu a používaný pro výrobu výrobků, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, jen proto, že výrobky, pro jejichž výrobu byl použit, spadají pod určitý kód KN, přitom může ohrozit cíl vyloučení dopadu spotřebních daní u lihu jako meziproduktu, který je obsažen v jiných spotřebních nebo průmyslových výrobcích. Jsou-li totiž výrobky, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, prodávány osobám k použití k účelům vylučujícím jakoukoliv lidskou spotřebu, podléhal by líh denaturovaný v souladu s požadavky členského státu, který je obsažen v uvedených výrobcích, spotřební dani, i když je skutečně používán k takovým účelům. 32      I když je pravda, že podle čl. 27 odst. 1 směrnice 92/83 ve spojení s dvacátým druhým bodem jejího odůvodnění mohou členské státy stanovit podmínky za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, z judikatury vyplývá, že v rámci využití této možnosti přísluší dotyčným členským státům uvést konkrétní, objektivní a ověřitelné skutečnosti svědčící o existenci závažného nebezpečí daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu a zajistit, aby podmínky, které stanoví na základě této možnosti, nešly nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2010, Repertoire Culinaire, C‑163/09, EU:C:2010:752, bod 52 a citovaná judikatura). Z toho plyne, že členské státy nemohou uplatnění osvobození od daně stanoveného v čl. 27 odst. 1 písm. e) směrnice 92/83 vázat na splnění podmínek, u nichž není na základě konkrétních, objektivních a ověřitelných skutečností prokázáno, že jsou nezbytné pro zajištění správného a jednoznačného uplatňování uvedeného osvobození od daně a pro předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu (obdobně viz rozsudek ze dne 9. prosince 2010, Repertoire Culinaire, C‑163/09, EU:C:2010:752, bod 53). 33      Z informací poskytnutých předkládajícím soudem přitom podle všeho vyplývá, že podmínka stanovená vnitrostátními daňovými orgány, o kterou jde ve sporu v původním řízení, a sice potvrzení určení výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu, jeho zařazením pod jiný kód než číslo 2207 KN, není nezbytná ani k zajištění správného uplatňování osvobození od daně stanoveného v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83, ani k předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, což však musí ověřit předkládající soud na základě konkrétních, objektivních a ověřitelných skutečností, které má k dispozici. 34      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osvobození od spotřební daně z lihu denaturovaného v souladu s požadavky členského státu, obsaženého ve výrobcích, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, bylo podmíněno tím, že určení těchto výrobků bylo stanoveno jejich zařazením pod jiné číslo KN, než číslo 2207, ledaže z konkrétních, objektivních a ověřitelných skutečností vyplývá, že tato podmínka je nezbytná k zajištění správného uplatňování uvedeného osvobození od daně a k předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu. K druhé otázce 35      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, položené pouze pro případ záporné odpovědi na první otázku, je, zda pro odepření nároku na osvobození od daně podle čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 musí správce daně prokázat, že osoba povinná k dani, jež vyrábí výrobky, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu a obsahují líh podléhající spotřební dani, věděla, že tyto výrobky jsou používány pro lidskou spotřebu, nebo postačuje, aby správce daně prokázal okolnosti, z nichž lze dovodit, že měla o takovém užívání vědět. 36      Tak, jak je otázka formulována, týká se pouze konkrétní okolnosti, zda si osoba povinná k dani, vyrábějící dotčené výrobky, byla vědoma nebo mohla být vědoma případné pozdější spotřeby těchto výrobků v rozporu s jejich původním určením. Nezmiňuje naproti tomu okolnosti ukazující na daňové úniky, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, které by odůvodňovaly použití čl. 27 odst. 5 směrnice 92/83. Tato otázka tedy vychází z předpokladu, že to, že osoba povinná k dani, která dotčené výrobky vyrábí, věděla nebo mohla vědět o případné pozdější spotřebě těchto výrobků v rozporu s jejich původním určením, je samo o sobě dostatečným důvodem pro odepření osvobození od daně stanoveného v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83. 37      V této souvislosti je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 23 výše, že na líh obsažený ve výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu a je denaturován metodou schválenou v členském státě, se vztahuje osvobození od daně upravené v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 (viz rozsudek ze dne 28. února 2019, Bene Factum, C‑567/17, EU:C:2019:158, bod 21 a citovaná judikatura). 38      Z bodu 25 výše nadto vyplývá, že odmítnutí osvobodit od daně výrobek, který splňuje požadavky stanovené v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83, jen proto, že jeho skutečné určení neodpovídá názvu, který mu dal hospodářský subjekt, je v rozporu s touto směrnicí (viz rozsudek ze dne 28. února 2019, Bene Factum, C‑567/17, EU:C:2019:158, bod 22 a citovaná judikatura). 39      Z výše uvedeného vyplývá, že líh denaturovaný v souladu s požadavky členského státu, obsažený ve výrobcích prezentovaných jako ředidla, a tudíž jako výrobky, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, nemůže být vyloučen z osvobození od harmonizované spotřební daně stanoveného v čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 z důvodu, že tyto výrobky jsou, přinejmenším částečně, používány pro lidskou spotřebu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2019, Bene Factum, C‑567/17, EU:C:2019:158, bod 23). 40      V projednávané věci předkládající soud sice v podstatě uvádí, že okolnost, že společnost P. neprokázala při prodeji výrobků, které vyráběla, náležitou péči, mohla vést k použití těchto výrobků pro lidskou spotřebu, ale ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce rovněž vyplývá, že uvedené výrobky prodávané společností P. pod názvy „RRK 5“ a „RRK 12“ byly prodávány jako ředidla. Kromě toho, s výhradou ověření předkládajícím soudem, nic nenasvědčuje tomu, že by osoby, které je případně nakupovaly pro lidskou spotřebu, nevěděly, že nakupují výrobky uváděné na trh jako ředidla. 41      Opatření přijatá společností P. v rámci uvádění výrobků dotčených ve sporu v původním řízení na trh tedy podle všeho nebránila tomu, aby byly tyto výrobky prezentovány jako ředidla, které nejsou určena pro lidskou spotřebu, což musí ověřit předkládající soud. 42      S výhradou případů daňového úniku, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu odůvodňujících použití čl. 27 odst. 5 směrnice 92/83, nemohou případná opatření přijatá výrobcem dotčených výrobků v souvislosti s jejich uváděním na trh, pokud nebrání tomu, aby byly výrobky prezentovány jako výrobky, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, připravit tohoto výrobce o nárok na osvobození od spotřební daně upravené v odst. 1 písm. b) téhož článku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2019, Bene Factum, C‑567/17, EU:C:2019:158, bod 30). Právě ustanovení týkající se daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu totiž umožňují řešit situace, kdy se skutečné určení dotčených výrobků liší od jejich zamýšleného určení. 43      Z toho vyplývá, že čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83 musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození od harmonizované spotřební daně, které stanoví, nelze odepřít osobě povinné k dani, jež vyrábí výrobky, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu a obsahují líh podléhající spotřební dani, jako jsou ředidla, pouze z toho důvodu, že tato osoba věděla nebo měla vědět, že uvedené výrobky jsou používány pro lidskou spotřebu. K nákladům řízení 44      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření před Tribunálem než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů TRIBUNÁL (pátý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích) rozhodl takto: 1)      Článek 27 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osvobození od spotřební daně z lihu denaturovaného v souladu s požadavky členského státu, obsaženého ve výrobcích, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, bylo podmíněno tím, že určení těchto výrobků bylo stanoveno jejich zařazením pod jiné číslo kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, než číslo 2207, ledaže z konkrétních, objektivních a ověřitelných skutečností vyplývá, že tato podmínka je nezbytná k zajištění správného uplatňování uvedeného osvobození od daně a k předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu. 2)      Článek 27 odst. 1 písm. b) směrnice 92/83/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození od harmonizované spotřební daně, které stanoví, nelze odepřít osobě povinné k dani, jež vyrábí výrobky, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu a obsahují líh podléhající spotřební dani, jako jsou ředidla, pouze z toho důvodu, že tato osoba věděla nebo měla vědět, že uvedené výrobky jsou používány pro lidskou spotřebu. Sampol Pucurull Pynnä Laitenberger Stancu Valasidis Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. července 2026. Podpisy *      Jednací jazyk: polština.