Věc C-137/09

Rubrum

Marc Michel Josemans proti Burgemeester van Maastricht

Výrok

rozsudku Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1. Provozovatel coffeeshopu se v rámci své činnosti spočívající v prodeji omamných látek, které nejsou součástí oběhu, který je pod přísným dohledem příslušných orgánů, jsou-li používány pro lékařské nebo vědecké účely, nemůže dovolávat článků 12 SES, 18 SES, 29 SES a 49 SES proti takové obecní právní úpravě, jako je obecní právní úprava dotčená v původním řízení, která zakazuje přístup do takových zařízení osobám, jež nemají bydliště v Nizozemsku. Co se týče činnosti spočívající v prodeji nealkoholických nápojů a potravin v těchto zařízeních, může se tento provozovatel užitečně dovolávat článku 49 SES a následujících 2. Článek 49 SES musí být vykládán v tom smyslu, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, představuje omezení volného pohybu služeb zakotveného Smlouvou o ES. Toto omezení je nicméně odůvodněno cílem spočívajícím v boji proti drogové turistice a obtěžujícím jevům, které s sebou přináší.

Odůvodnění

Z odůvodnění rozsudku „31) Je nesporné, že konopí prodávané v coffeeshopech není součástí oběhu, který je pod přísným dohledem příslušných orgánů, je-li používáno pro lékařské nebo vědecké účely. 32) Jestliže - existují taková zařízení, jejichž činností je pouze prodej konopí, nic to nemění na tom, že ve vícero coffeeshopech jsou prodávány a konzumovány také nealkoholické nápoje a potraviny - 33) Za takových okolností je třeba s ohledem na ustanovení uvedená v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce posoudit jednak činnost spočívající v prodeji konopí v coffeeshopech a jednak otázku, zda prodej nealkoholických nápojů a potravin v takových zařízeních může mít vliv na odpověď určenou předkládajícímu soudu.“ (K první otázce) „36) - je třeba připomenout, že jelikož je škodlivost omamných látek, včetně omamných látek z konopí, jako je marihuana, obecně uznána, je jejich prodej zakázán ve všech členských státech, s výjimkou přísně kontrolovaného obchodu, kdy jsou používány pro lékařské a vědecké účely - 6) 37) Tato právní situace je v souladu s jednotlivými mezinárodními instrumenty, na jejichž tvorbě členské státy spolupracovaly nebo k nimž přistoupily - 7) - 41) - na omamné látky, které nejsou součástí oběhu, který je pod přísným dohledem příslušných orgánů, jsou-li používány pro lékařské a vědecké účely, se vzhledem k jejich povaze vztahuje zákaz dovozu a prodeje ve všech členských státech - 8) Okolnost, že některý z členských států kvalifikuje omamnou látku jako měkkou drogu, nemůže toto tvrzení zpochybnit - 9) 42) Jelikož je začlenění omamných látek, které nejsou součástí takového oběhu, který je pod přísným dohledem, do hospodářského a obchodního oběhu Unie zakázáno, nemůže se provozovatel coffeeshopu dovolávat svobod pohybu nebo zásady zákazu diskriminace, pokud jde o činnost spočívající v prodeji konopí, proti takové obecní právní úpravě, jako je obecní právní úprava dotčená v původním řízení. 43) Tento závěr nemůže být vyvrácen okolností, že Nizozemské království - uplatňuje politiku tolerance ve vztahu k prodeji konopí, třebaže je obchod s omamnými látkami v tomto členském státě zakázán. Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že takový zákaz není dotčen pouhou skutečností, že orgány pověřené jeho uplatňováním, zejména s ohledem na omezené lidské a materiální zdroje, upřednostňují mírnější potlačování určitého typu obchodu s omamnými látkami, protože považují jiné typy obchodu za nebezpečnější. Takový přístup nesmí zejména nedovolený obchod s omamnými látkami pokládat za hospodářský oběh, který je pod přísným dohledem příslušných orgánů v lékařské a vědecké oblasti. Tento posledně uvedený obchod je totiž skutečně legální, zatímco nedovolený obchod, přestože je tolerován, zůstává zakázaný - 10) 44) Pokud jde o prodej nealkoholických nápojů a potravin v coffeeshopech, M. M. Josemans, německá vláda a Komise se domnívají, že Soudní dvůr by měl posoudit účinky právní úpravy dotčené v původním řízení na výkon této činnosti. Německá vláda zdůrazňuje, že toto zboží je konzumováno na místě. Komise pochybuje o tom, že jej nerezidenti kupují s úmyslem vyvézt je do států, kde mají bydliště. Ustanovení, která se použijí, jsou tak ustanovení upravující volný pohyb služeb ve smyslu článku 49 SES, a nikoli ustanovení týkající se volného pohybu zboží ve smyslu článku 29 SES. 45) Burgemeester van Maastricht, jakož i nizozemská, belgická a francouzská vláda, tvrdí, že prodej nealkoholických nápojů a potravin v takových zařízeních je zcela druhotný ve vztahu k prodeji konopí a nemůže mít vliv na řešení sporu v původním řízení. 46) Tuto posledně uvedenou tezi není možné přijmout. I když připustíme, že coffeeshopy jsou určeny hlavně k prodeji a užívání konopí, nic to nemění na tom, že prodej nealkoholických nápojů a potravin v takových zařízeních představuje zpravidla nezanedbatelnou hospodářskou činnost. V odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem na jednání nizozemská vláda uvedla, že tato činnost obvykle představuje mezi 2,5 % a 7,1 % z obratu coffeeshopů v obci Maastricht - 47) Je tedy třeba přezkoumat, zda právní úprava dotčená v původním řízení může pokud jde o prodej nealkoholických nápojů a potravin ovlivnit, a případně v jakém rozsahu, výkon svobod pohybu upravených články 29 SES a 49 SES nebo porušit zásadu zákazu diskriminace ‚na základě státní příslušnosti` ve smyslu článku 12 SES ve spojení s článkem 18 SES. 48) Za účelem určení toho, zda se taková činnost týká volného pohybu zboží nebo volného pohybu služeb, je třeba připomenout, že pojem zařízení je v - APV definován jako místnost přístupná veřejnosti, ve které jsou nabízeny k prodeji pomocí automatu či jiným způsobem potraviny nebo nealkoholické nápoje, které jsou konzumovány na místě. 49) Za takových okolností se zdá - že prodej nealkoholických nápojů a potravin v coffeeshopech je restaurační činností charakterizovanou souborem dílčích plnění a úkonů, mezi nimiž služby převažují nad samotným dodáním zboží - 11) 50) Jelikož je aspekt volného pohybu zboží zcela druhotný ve vztahu k aspektu volného pohybu služeb a může s ním být spojen, Soudní dvůr přezkoumá právní úpravu dotčenou v původním řízení pouze z hlediska posledně uvedené základní svobody - 12) 51) Pokud jde o použitelnost článku 12 SES, který stanoví obecnou zásadu zákazu jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti, je třeba uvést, že se toto ustanovení použije autonomně pouze v situacích upravených právem Unie, pro něž Smlouva o ES nestanoví zvláštní pravidla o zákazu diskriminace - 13) 52) Vzhledem k tomu, že zásada zákazu diskriminace byla v oblasti volného pohybu služeb provedena článkem 49 SES, článek 12 SES se za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, nepoužije. 53) Pokud jde o použitelnost článku 18 SES, který stanoví obecně právo každého občana Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, je třeba konstatovat, že toto ustanovení nachází své zvláštní vyjádření v ustanoveních zajišťujících volný pohyb služeb - 14) Jelikož je třeba občany Unie, kteří nemají bydliště v Nizozemsku a kteří si přejí navštívit coffeeshopy v obci Maastricht, aby zde konzumovali legální zboží, považovat za ‚příjemce` služeb ve smyslu článku 49 SES, není nezbytné, aby Soudní dvůr rozhodoval o výkladu článku 18 SES. 54) Na první otázku je proto třeba odpovědět, že provozovatel coffeeshopu se v rámci své činnosti spočívající v prodeji omamných látek, které nejsou součástí oběhu, který je pod přísným dohledem příslušných orgánů, jsou-li používány pro lékařské nebo vědecké účely, nemůže dovolávat článků 12 SES, 18 SES, 29 SES a 49 SES proti takové obecní právní úpravě, jako je obecní právní úprava dotčená v původním řízení, která zakazuje přístup do takových zařízení osobám, jež nemají bydliště v Nizozemsku. Co se týče činnosti spočívající v prodeji nealkoholických nápojů a potravin v těchto zařízeních, může se tento provozovatel užitečně dovolávat článku 49 SES a následujících.“ (Ke druhé otázce) „56) S ohledem na odpověď na první otázku je třeba tuto otázku posoudit pouze z hlediska článku 49 SES a následujících, a to s omezením na přezkum účinků uvedené právní úpravy na prodej nealkoholických nápojů a potravin v coffeeshopech. 57) Je nesporné, že podle právní úpravy dotčené v původním řízení je do coffeeshopů umožněn přístup pouze ‚rezidentům` - Provozovatelé takových zařízení tak nejsou oprávněni poskytnout restaurační služby osobám, které mají bydliště v jiných členských státech, a tyto osoby jsou z využívání takových služeb vyloučeny. 58) Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že zásada rovného zacházení, jejímž je článek 49 SES zvláštním vyjádřením, zakazuje zjevnou diskriminaci, která se zakládá na státní příslušnosti, ale také veškeré zastřené formy diskriminace, které prostřednictvím uplatnění jiných rozlišovacích kritérií ve skutečnosti vedou ke stejnému výsledku -15) 59) Tak je tomu zejména v případě opatření, které rozlišuje v závislosti na kritériu bydliště, vzhledem k riziku, že toto kritérium bude působit hlavně v neprospěch státních příslušníků jiných členských států, jelikož osobami, které v příslušném členském státě nemají bydliště, jsou nejčastěji osoby, které nejsou jeho státními příslušníky - 16) 60) Je však třeba přezkoumat, zda takové omezení může být objektivně odůvodněno oprávněnými zájmy uznanými právem Unie. - 63) V projednávané věci je nesporné, že cílem právní úpravy dotčené v původním řízení je ukončit obtěžování způsobené velkým počtem turistů, kteří chtějí koupit nebo užívat konopí v coffeeshopech v obci Maastricht - - 65) Je třeba uvést, že boj proti drogové turistice a obtěžujícím jevům, které s sebou přináší, spadá do rámce boje proti drogám. Souvisí jak s udržováním veřejného pořádku, tak s ochranou zdraví občanů, a to jak na úrovni členských států, tak na úrovni Unie. 66) Vzhledem k závazkům Unie a jejích členských států je nepochybné, že výše uvedené cíle představují legitimní zájem, který může v zásadě odůvodnit omezení povinností uložených právem Unie, byť by se jednalo o povinnosti uložené na základě základní svobody, jako je volný pohyb služeb. - 69) Opatření omezující volný pohyb služeb však mohou být odůvodněna cílem spočívajícím v boji proti drogové turistice a obtěžujícím jevům, které s sebou přináší, pouze tehdy, když jsou způsobilá zaručit uskutečnění tohoto cíle a nepřekračují meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné - 17) 70) V této souvislosti je třeba připomenout, že omezující opatření může být považováno za omezení způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle pouze tehdy, když skutečně odpovídá snaze dosáhnout jej soudržným a systematickým způsobem - 18) - 74) V projednávané věci nelze popřít, že politika tolerance uplatňovaná Nizozemským královstvím ve vztahu k prodeji konopí podněcuje osoby, které mají bydliště v jiných členských státech, k cestě do tohoto státu, konkrétně pak do obcí, kde jsou coffeeshopy tolerovány, zvláště v příhraničních oblastech, aby zde zakoupily a užívaly tuto omamnou látku. Krom toho podle údajů vyplývajících ze spisu část těchto osob nakupuje konopí v takových zařízeních za účelem nezákonného vývozu této drogy do jiných členských států. 75) Je nesporné, že takový zákaz přístupu nerezidentů do coffeeshopů, jaký je předmětem sporu v původním řízení, je opatřením způsobilým podstatně snížit drogovou turistiku a v důsledku toho omezit problémy, které s ní souvisí. 76) V této souvislosti je třeba zdůraznit, že samotná diskriminační povaha právní úpravy dotčené v původním řízení nemůže znamenat, že způsob, kterým tato právní úprava sleduje vytyčený cíl, je nekoherentní. Ačkoli měl Soudní dvůr - za to, že členský stát se nemůže užitečně dovolávat důvodů veřejného pořádku vůči jednání nerezidenta, jelikož nepřijímá represivní opatření nebo jiná skutečná a účinná opatření, když se téhož jednání dopustí jeho vlastní státní příslušníci, 19) nic to nemění na tom, že spor v původním řízení zapadá do odlišného právního kontextu. 77) Jak již bylo připomenuto - uvádění omamných látek na trh je podle mezinárodního práva a práva Unie zakázáno ve všech členských státech, s výjimkou přísně kontrolovaného obchodu s takovými produkty a látkami používanými pro lékařské a vědecké účely. Naproti tomu jednání, kterého se týká rozsudek citovaný v předchozím bodě, tedy prostituce, nehledě na obchodování s lidmi, není mezinárodním právem ani právem Unie zakázáno. Toto jednání je totiž v několika členských státech tolerováno nebo regulováno - 20) 78) Přitom nemůže být považováno za nekoherentní, že členský stát přijímá vhodná opatření, aby čelil značnému přílivu rezidentů z jiných členských států, kteří si přejí využít prodeje produktů, na něž se vzhledem k jejich povaze vztahuje zákaz prodeje ve všech členských státech, který je v tomto státě tolerován. 79) Pokud jde o působnost právní úpravy dotčené v původním řízení, je třeba připomenout, že tato právní úprava se vztahuje pouze na zařízení, jejichž hlavní činnost spočívá v prodeji konopí. Tato právní úprava nijak nebrání tomu, aby osoba, která nemá bydliště v Nizozemsku, navštívila v obci Maastricht jiná restaurační zařízení, aby zde konzumovala nealkoholické nápoje a potraviny - 80) Co se týče možnosti přijmout opatření, která jsou méně omezující pro volný pohyb služeb, vyplývá ze spisu, že v obcích uplatňujících politiku tolerance ve vztahu ke coffeeshopům byla zavedena různá opatření určená k boji proti drogové turistice a obtěžujícím jevům, které s sebou přináší, jako například omezení počtu coffeeshopů nebo otvírací doby takových zařízení, zavedení sytému karet umožňujících klientům přístup do těchto coffeeshopů nebo také snížení množství konopí, které si může koupit jedna osoba. Podle údajů poskytnutých Burgemeester van Maastricht, jakož i nizozemskou vládou se tato opatření nicméně ukázala jako nedostatečná a neúčinná vzhledem ke sledovanému cíli. 81) Pokud jde konkrétně o možnost povolit nerezidentům přístup do coffeeshopů s tím, že jim bude odmítnut prodej konopí, je třeba uvést, že není snadné dohlížet a přesně kontrolovat, že tento produkt není nerezidentům prodáván, ani že jej neužívají. Mohlo by krom toho dojít k tomu, že takový přístup bude podporovat nedovolený obchod nebo následný prodej konopí nerezidentům ze strany rezidentů uvnitř coffeeshopů. 82) Přitom členským státům nelze upírat možnost naplňovat cíl spočívající v boji proti drogové turistice a obtěžujícím jevům, které s sebou přináší, zavedením obecných pravidel, která jsou vnitrostátními orgány snadno používána a kontrolována - 21) V projednávané věci žádný poznatek vyplývající ze spisu neumožňuje předpokládat, že sledovaný cíl může být zajištěn tím, že by byl nerezidentům umožněn přístup do coffeeshopů s tím, že jim bude odmítnut prodej konopí, na takové úrovni, jakou zamýšlí právní úprava dotčená v původním řízení. 83) Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, je způsobilá zaručit uskutečnění cíle spočívajícího v boji proti drogové turistice a obtěžujícím jevům, které s sebou přináší, a nepřekračuje meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné. 84) S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že článek 49 SES musí být vykládán v tom smyslu, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, představuje omezení volného pohybu služeb zakotveného Smlouvou o ES. Toto omezení je nicméně odůvodněno cílem spočívajícím v boji proti drogové turistice a obtěžujícím jevům, které s sebou přináší.“ (Ke třetí a čtvrté otázce) „86) Vzhledem k odpovědi poskytnuté na první otázku není namístě na tyto otázky odpovídat.“

Poučení

Skutkové a právní okolnosti Otázky vnitrostátního soudu (K první otázce) (Ke druhé otázce) (Ke třetí a čtvrté otázce) Výrok rozsudku Citace interpretovaných ustanovení: Článek 18 SFEU (bývalý článek 12 SES) Článek 21 SFEU (bývalý článek 18 SES) Článek 35 SFEU (bývalý článek 29 SES) Článek 56 SFEU (bývalý článek 49 SES)