Věc C-444/07
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
MG Probud Gdynia sp. z o.o.
Výrok
rozsudku Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, zejména jeho články 3, 4, 16, 17 a 25, musí být vykládáno v tom smyslu, že v takové věci, jaká je předmětem původního řízení, jsou po zahájení hlavního úpadkového řízení v některém členském státě příslušné orgány jiného členského státu, ve kterém nebylo zahájeno žádné vedlejší úpadkové řízení, povinny, s výhradou důvodů pro odmítnutí vycházejících z čl. 25 odst. 3 a článku 26 tohoto nařízení, uznat a vykonat všechna rozhodnutí týkající se tohoto hlavního úpadkového řízení, a nejsou tudíž na základě právních předpisů tohoto jiného členského státu oprávněny nařídit exekuční opatření týkající se majetku dlužníka, proti němuž bylo zahájeno úpadkové řízení, který se nachází na území výše uvedeného jiného členského státu, pokud to právní předpisy státu, který zahájil řízení, neumožňují a pokud nejsou splněny podmínky, na které se váže použití článků 5 a 10 nařízení.
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku „21) Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda v takovém případě, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, jsou po zahájení hlavního úpadkového řízení v některém členském státě příslušné orgány jiného členského státu na základě právních předpisů tohoto státu jednak oprávněny nařídit zajištění majetku dlužníka, jehož úpadek byl zjištěn, který se nachází na území posledně uvedeného členského státu, a jednak odmítnout uznat a případně vykonat rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení úpadkového řízení zahájeného v prvním členském státě. 22) Za účelem odpovědi na takto přeformulované otázky je na úvod třeba připomenout, že článek 3 nařízení upravuje dva typy úpadkového řízení. Úpadkové řízení zahájené podle odstavce 1 tohoto článku příslušným soudem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, považované za ‚hlavní řízení`, způsobuje všeobecné účinky, neboť se týká majetku dlužníka, který se nachází ve všech členských státech, ve kterých se nařízení uplatní. Může-li být dále zahájeno řízení podle odstavce 2 uvedeného článku příslušným soudem členského státu, ve kterém má dlužník provozovnu, toto řízení, považované za ‚řízení vedlejší`, způsobuje účinky, jež jsou omezeny na majetek dlužníka, který se nachází na území posledně uvedeného státu - 5) 23) Obecná platnost hlavního úpadkového řízení má rovněž vliv na pravomoci správce podstaty, neboť podle čl. 18 odst. 1 nařízení může správce podstaty jmenovaný soudem příslušným podle čl. 3 odst. 1 nařízení vykonávat na území jiného členského státu veškeré pravomoci, které mu jsou svěřeny, zejména dokud v tomto státě není zahájeno jiné úpadkové řízení. 24) Z toho vyplývá, že pouze zahájení vedlejšího úpadkového řízení může omezit obecnou platnost hlavního úpadkového řízení. 25) Navíc podle čl. 4 odst. 1 nařízení má určení příslušného soudu za následek určení rozhodného práva. Ať se jedná o hlavní úpadkové řízení nebo o vedlejší úpadkové řízení, na úpadkové řízení a jeho účinky se totiž vztahuje právo členského státu, na jehož území bylo řízení zahájeno, nazvaného ‚stát, který řízení zahájil`. Z tohoto důvodu čl. 4 odst. 2 nařízení obsahuje příkladmý výčet různých prvků řízení, které se řídí právem státu, který řízení zahájil, mezi nimiž jsou zejména uvedeny pod písmenem b) majetek, který tvoří část majetkové podstaty, pod písmenem c) oprávnění dlužníka a správce podstaty a pod písmenem f) účinky úpadkového řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli. 26) Kromě toho ze znění čl. 16 odst. 1 ve vzájemném spojení s čl. 17 odst.1 nařízení vyplývá, že rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení v některém členském státě je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinku ve státě, který řízení zahájil, a má bez dalších formálních náležitostí v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil. Podle článku 25 nařízení se veškerá jiná rozhodnutí, než jsou rozhodnutí týkající se zahájení úpadkového řízení, uznávají rovněž automaticky. 27) Jak vyplývá z dvacátého druhého bodu odůvodnění nařízení, 6) pravidlo přednosti vymezené ve čl. 16 odst. 1 tohoto nařízení, které stanoví, že úpadkové řízení zahájené v členském státu je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinku ve státě, který řízení zahájil, vychází ze zásady vzájemné důvěry - 7) 28) Právě tato vzájemná důvěra umožnila nejen zavedení závazného systému příslušnosti, který jsou povinny dodržovat všechny soudy, na něž se vztahuje působnost nařízení, ale též související upuštění ze strany členských států od jejich vnitrostátních pravidel o uznávání a vydávání exequatur ve prospěch zjednodušeného mechanismu uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných v rámci úpadkového řízení - 8) 29) Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že této zásadě vzájemné důvěry je vlastní, že soud členského státu, ke kterému je podán návrh na zahájení hlavního úpadkového řízení, ověří svou příslušnost s ohledem na čl. 3 odst. 1 nařízení, tedy přezkoumá, zda jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny v tomto členském státě. Naproti tomu soudy ostatních členských států uznávají rozhodnutí o zahájení hlavního úpadkového řízení, aniž by byly oprávněny přezkoumávat posouzení učiněné prvním soudem ohledně jeho příslušnosti - 9) 30) Pokud jde o výkon rozhodnutí týkajících se úpadkového řízení, je třeba podotknout, že nařízení neobsahuje zvláštní úpravu, nýbrž odkazuje ve svém čl. 25 odst. 1 na systém vydávání exequatur zavedený články 31 až 51 Bruselské úmluvy, přičemž však vylučuje důvody pro odmítnutí upravené touto úmluvou a nahrazuje je vlastními důvody pro odmítnutí. 31) Podle dvacátého druhého bodu odůvodnění nařízení, podle kterého by důvody pro neuznání měly být omezeny na nezbytné minimum, tak existují pouze dva důvody pro odmítnutí. 32) Jednak podle čl. 25 odst. 3 nařízení nejsou členské státy povinny uznávat nebo vykonávat rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení úpadkového řízení, pokud by to vedlo k omezení osobní svobody nebo listovního tajemství. 33) Dále pak podle článku 26 nařízení může kterýkoli členský stát odmítnout uznat úpadkové řízení zahájené v jiném členském státě nebo vykonat rozhodnutí učiněná v souvislosti s takovým řízením, pokud by byly účinky tohoto uznání nebo výkonu ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu, zejména s jeho základními zásadami nebo s ústavními právy a svobodami jednotlivce. 34) Pokud jde o tento druhý důvod pro odmítnutí, Soudní dvůr již v souvislosti s Bruselskou úmluvou uvedl, že ustanovení o veřejném pořádku obsažené v čl. 27 odst. 1 této úmluvy se použije pouze ve výjimečných případech, neboť představuje překážku uskutečnění jednoho ze základních cílů této úmluvy, a sice usnadnění volného pohybu rozsudků - 10) Judikatura týkající se čl. 27 bodu 1 této úmluvy se přitom použije na výklad článku 26 nařízení - 11) 35) Na otázky položené předkládajícím soudem je třeba odpovědět s ohledem na předcházející úvahy. 36) V projednávaném případě je nesporné, že sídlo společnosti MG Probud se nachází v Polsku a že rozhodnutím ze dne 9. června 2005 byl polským soudem zjištěn úpadek této společnosti. 37) Z článku 3 odst. 1 nařízení vyplývá, že v případě společnosti se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje její sídlo, pokud není prokázán opak. V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že vyvratitelná domněnka stanovená zákonodárcem Společenství ve prospěch sídla společnosti může být vyvrácena pouze tehdy, jestliže skutečnosti, jež jsou objektivní a zjistitelné třetími osobami, umožní prokázat existenci skutečné situace odlišné od té, kterou má odrážet umístění do místa předmětného sídla - 12) Tak by tomu mohlo být zejména v případě společnosti, která by nevykonávala žádnou činnost na území členského státu, kde se nachází její sídlo. Vykonává-li naopak společnost svou činnost na území členského státu, kde se nachází její sídlo, pouhá skutečnost, že mateřská společnost se sídlem v jiném členském státě může kontrolovat nebo kontroluje její rozhodnutí v hospodářské oblasti, nestačí k vyvrácení domněnky stanovené nařízením - 13) 38) Jelikož spis, který má Soudní dvůr k dispozici, neobsahuje žádné poznatky, které by mohly zpochybnit domněnku stanovenou v čl. 3 odst. 1 nařízení, je patrné, že hlavní zájmy společnosti MG Probud jsou soustředěny v Polsku. 39) Podle znění čl. 1 odst. 1 nařízení musí mít úpadková řízení, na která se toto nařízení vztahuje, čtyři vlastnosti. Musí se jednat o kolektivní řízení, založené na úpadku dlužníka, které zahrnuje alespoň částečné zajištění majetku dlužníka a jmenování správce podstaty. Uvedená řízení jsou vyjmenovaná v příloze A nařízení a seznam správců podstaty je obsažen v příloze C tohoto nařízení - 14) 40) Jelikož je úpadkové řízení zahájené proti MG Probud vyjmenováno v příloze A nařízení, z uplatnění článku 3 tohoto nařízení vyplývá, že polské soudy jsou příslušné k zahájení hlavního úpadkového řízení a k přijetí veškerých rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení tohoto řízení. Mimoto z uplatnění článku 4 uvedeného nařízení vyplývá, že na výše zmíněné úpadkové řízení a jeho účinky se vztahuje polské právo. 41) Krom toho správce podstaty jmenovaný polským soudem za podmínky, že je uveden v příloze C nařízení, může podle článku 18 nařízení vykonávat na území jiných členských států všechny pravomoci, které jsou mu svěřeny polským právem, zejména přemístit majetek dlužníka z území členského státu, ve kterém se nachází. 42) - v projednávané věci nebylo zahájeno žádné vedlejší řízení a žádná z výjimek stanovených v článcích 5 až 15 nařízení, konkrétněji žádná z výjimek uvedených v článcích 5 a 10, na které výslovně poukazuje předkládající soud, se v rámci věci v původním řízení neuplatní. 43) S ohledem na tyto skutečnosti a z důvodu obecné platnosti, která musí být přiznána každému hlavnímu úpadkovému řízení, zahrnuje úpadkové řízení zahájené v Polsku veškerá aktiva společnosti MG Probud, včetně aktiv nacházejících se v Německu, a polským právem se řídí nejen zahájení úpadkového řízení, ale též průběh a skončení tohoto řízení. Z tohoto důvodu toto právo určuje způsob nakládání s majetkem nacházejícím se v jiných členských státech, jakož i účinky úpadkového řízení na opatření, jejichž předmětem může být tento majetek. 44) Vzhledem k tomu, že polský úpadkový a sanační zákon ze dne 28. února 2003 ve znění pozdějších předpisů neumožňuje po zahájení úpadkového řízení zahájit proti dlužníkovi řízení o výkon rozhodnutí týkající se majetku spadajícího do majetkové podstaty, nebyly příslušné německé orgány oprávněny nařídit na základě německých právních předpisů exekuční opatření související s majetkem MG Probud nacházejícím se v Německu. 45) Jak totiž vyplývá z článků 16 a 17 nařízení, musí být rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení vydané v Polsku automaticky uznáno ve všech ostatních členských státech bez dalších formálních náležitostí, se všemi účinky, které mu přiznává polské právo. 46) Navíc vzhledem k tomu, že spis předložený Soudnímu dvoru neobsahuje žádné poznatky, na základě nichž by bylo možné shledat existenci některého z důvodů pro odmítnutí - byl německý soud, ke kterému byl podán návrh, povinen uznat nejen rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení přijaté příslušným polským soudem, ale rovněž všechna ostatní rozhodnutí týkající se tohoto řízení, a nemůže se tudíž bránit výkonu těchto rozhodnutí na základě článků 31 až 51 Bruselské úmluvy. 47) S ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že nařízení, zejména jeho články 3, 4, 16, 17 a 25, musí být vykládáno v tom smyslu, že v takové věci, jaká je předmětem původního řízení, jsou po zahájení hlavního úpadkového řízení v některém členském státě příslušné orgány jiného členského státu, ve kterém nebylo zahájeno žádné vedlejší úpadkové řízení, povinny, s výhradou důvodů pro odmítnutí vycházejících z čl. 25 odst. 3 a článku 26 nařízení, uznat a vykonat všechna rozhodnutí týkající se tohoto hlavního úpadkového řízení, a nejsou tudíž na základě právních předpisů tohoto jiného členského státu oprávněny nařídit exekuční opatření týkající se majetku dlužníka, proti němuž bylo zahájeno úpadkové řízení, který se nachází na území výše uvedeného jiného členského státu, pokud to právní předpisy státu, který zahájil řízení, neumožňují a pokud nejsou splněny podmínky, na které se váže použití článků 5 a 10 nařízení.“
Poučení
Skutkové a právní okolnosti Otázky vnitrostátního soudu Výrok rozsudku Citace interpretovaných ustanovení: Článek 1 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 2 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 3 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 4 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 5 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 10 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 16 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 17 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 18 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 25 nařízení (ES) č. 1346/2000 Článek 26 nařízení (ES) č. 1346/2000
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.