Věc C-467/08

Rubrum

Padawan SL proti Sociedad General de Autores y Editores de EspaEa (SGAE)

Výrok

rozsudku Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1. Pojem „spravedlivá odměna“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti je autonomním pojmem práva Unie, který musí být vykládán jednotně ve všech členských státech, které zavedly výjimku pro soukromé rozmnožování, bez ohledu na možnost přiznanou členským státům určit, v mezích stanovených právem Unie, zejména uvedenou směrnicí, formu, podmínky financování a výběru, jakož i výši této spravedlivé odměny.

2. Článek 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES musí být vykládán v tom smyslu, že „přiměřená rovnováha“, kterou je třeba nalézt mezi dotyčnými osobami, předpokládá, že výše spravedlivé odměny bude nutně vypočtena na základě kritéria újmy způsobené autorům chráněných děl v důsledku zavedení výjimky pro soukromé rozmnožování. Úprava, podle které osobami, jež mají povinnost financovat spravedlivou odměnu, jsou osoby, které disponují vybavením, přístroji a nosiči pro digitální rozmnožování a které z tohoto důvodu právně nebo fakticky poskytují toto vybavení nebo rozmnožovací služby soukromým uživatelům, je v souladu s požadavky „přiměřené rovnováhy“, pokud tyto osoby mají možnost přenést skutečnou zátěž spojenou s tímto financováním na soukromé uživatele.

3. Článek 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES musí být vykládán v tom smyslu, že musí existovat spojitost mezi uplatněním poplatku určeného k financování spravedlivé odměny na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování a jejich předpokládaným používáním pro účely soukromého rozmnožování. V důsledku toho uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování bez rozdílu, zejména na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování, jež nebyly poskytnuty soukromým uživatelům a jsou zjevně vyhrazeny k jiným účelům než pro pořizování rozmnoženin k soukromému užití, není v souladu se směrnicí 2001/29/ES.

Odůvodnění

Z odůvodnění rozsudku K přípustnosti předběžné otázky CEDRO 5) a španělská vláda napadaly přípustnost předběžné otázky. Podle jejich názoru nebylo možné směrnici 2001/29/ES na projednávaný spor uplatnit. Tvrdily, že spor má být rozhodnut na základě vnitrostátních předpisů platných předtím, než byla směrnice 2001/29/ES provedena do vnitrostátního práva. Došly proto k závěru, že výklad pojmu „spravedlivá odměna“, obsažený v čl. 5 směrnice 2001/29/ES, není pro rozhodnutí sporu nezbytný. Přípustnost předběžné otázky zpochybňovala rovněž SGAE. Namítala, že otázky položené předkládajícím soudem jsou nepřípustné, neboť se týkají situací podléhajících vnitrostátnímu právu, jež nejsou harmonizovány směrnicí 2001/29/ES a spadají do pravomoci členských států. „21) V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy stanovené článkem 267 SFEU je věcí pouze vnitrostátních soudů, kterým byl spor předložen a jež musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti každé věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jejich rozsudku, tak i relevanci otázek, které kladou Soudnímu dvoru. V důsledku toho, jestliže se položené otázky týkají výkladu práva Unie, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout - 6) 22) Naproti tomu Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se v rámci řízení o předběžné otázce vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení, ani aby posuzoval, zda jejich výklad, který poskytuje předkládající soud, je správný. Soudnímu dvoru totiž přísluší, aby vzal v rámci rozdělení pravomocí mezi soudy Unie a vnitrostátními soudy v úvahu takový skutkový a legislativní kontext, do něhož jsou předběžné otázky zasazeny, jaký vyplývá z předkládacího rozhodnutí - 7) 23) Pokud jde o projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, je nutno na jedné straně konstatovat, že se týká výkladu ustanovení práva Unie, a sice čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES, což spadá do pravomoci Soudního dvora, jemuž byla taková žádost předložena, a že s ohledem na období, za které je poplatek dotčený v původním řízení požadován, a s ohledem na datum uplynutí lhůty k provedení směrnice 2001/29/ES stanovené v jejím čl. 13 odst. 1 prvním pododstavci na 22. prosince 2002 není vyloučeno, že předkládající soud bude muset vyvodit důsledky z výkladu, o který požádal, zejména na základě své povinnosti konformního výkladu vnitrostátního práva ve světle práva Unie - 8) 24) A na druhé straně je určení vnitrostátní právní úpravy, která je použitelná ratione temporis, otázkou výkladu vnitrostátního práva, která tudíž nespadá do pravomoci Soudního dvora, který rozhoduje o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. 25) Z toho plyne, že první námitku nepřípustnosti je třeba zamítnout. - 27) Je však třeba připomenout, že otázka, zda se otázky položené vnitrostátním soudem týkají oblasti, na niž se nevztahuje právo Unie, protože směrnice 2001/29/ES stanoví pouze minimální harmonizaci dané oblasti, je otázkou meritorní, a nikoli otázkou přípustnosti otázek, které tento soud položil - 9) Námitka - jež vychází z nepoužitelnosti této směrnice na spor v původním řízení, se tudíž netýká přípustnosti věci, nýbrž merita uvedených otázek - 10) 28) Vzhledem k tomu, že druhá námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta, z výše uvedených úvah vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí být prohlášena za přípustnou.“ K otázkám samým (K první otázce) „30) Je třeba připomenout, že podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES jsou členské státy, které se rozhodnou upravit ve svém vnitrostátním právu výjimku pro rozmnožování k soukromému užití, povinny stanovit uhrazení ‚spravedlivé odměny` nositelům těchto práv. 31) Zde je třeba předeslat, že ani uvedený čl. 5 odst. 2 písm. b), ani žádné další ustanovení směrnice 2001/29/ES neobsahuje odkaz na vnitrostátní právo členských států, pokud jde o pojem ‚spravedlivá odměna`. 32) V takovém případě podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že jak z požadavků jednotného použití práva Unie, tak ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení práva Unie, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou - 11) 33) Z této judikatury vyplývá, že pojem ‚spravedlivá odměna`, který se nachází v ustanovení, jež je součástí směrnice a jež neobsahuje žádný odkaz na vnitrostátní právní řády, musí být považován za autonomní pojem práva Unie a vykládán na jejím území jednotně - 12) 34) Tento závěr je podpořen cílem sledovaným předpisy, v nichž se pojem ‚spravedlivá odměna` nachází. 35) Cíl směrnice 2001/29/ES, která je založena zejména na článku 95 SES 13) a má harmonizovat určité aspekty autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a zabránit narušování hospodářské soutěže na vnitřním trhu vyplývajícímu z různorodosti právních předpisů členských států - 14) totiž předpokládá rozvoj autonomních pojmů práva Unie. Záměr zákonodárce Unie dospět k co nejjednotnějšímu výkladu směrnice 2001/29/ES se odráží zejména v třicátém druhém bodě odůvodnění uvedené směrnice, 15) který členské státy vyzývá, aby výjimky a omezení práva na rozmnožování používaly jednotně s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu. 36) Členským státům je tudíž na základě čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES sice umožněno fakultativně rozhodnout, že pro soukromé rozmnožování zavedou výjimku z výlučného práva autora na rozmnožování, jež je zakotveno v právu Unie, avšak ty státy, které využijí této možnosti, musí stanovit povinnost uhrazení spravedlivé odměny autorům poškozeným z důvodu použití této výjimky. Výklad, podle kterého by členské státy, které zavedly takovouto totožnou výjimku stanovenou v právu Unie, jež podle třicátého pátého 16) a třicátého osmého bodu odůvodnění této směrnice 17) obsahuje pojem ‚spravedlivá odměna` jakožto základní prvek, mohly libovolně upřesňovat její parametry nejednotným a neharmonizovaným způsobem, jenž by se mohl v jednotlivých členských státech lišit, by přitom byl v rozporu s cílem uvedené směrnice připomenutým v předchozím bodě. 37) S ohledem na výše uvedené úvahy je na první otázku třeba odpovědět tak, že pojem ‚spravedlivá odměna` ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES je autonomním pojmem práva Unie, který musí být vykládán jednotně ve všech členských státech, které zavedly výjimku pro soukromé rozmnožování, bez ohledu na možnost přiznanou členským státům určit, v mezích stanovených právem Unie, zejména uvedenou směrnicí, formu, podmínky financování a výběru, jakož i výši této spravedlivé odměny.“ (Ke druhé otázce) 39) Pokud jde zaprvé o úlohu, kterou hraje kritérium újmy způsobené autorovi při výpočtu výše spravedlivé odměny, z třicátého pátého a třicátého osmého bodu odůvodnění směrnice 2001/29/ES 18) vyplývá, že účelem této spravedlivé odměny je poskytnout ‚přiměřenou` náhradu autorům za užití jejich chráněných děl bez jejich svolení. Při stanovení výše této odměny je třeba jakožto k ‚cennému kritériu` přihlédnout k ‚možné újmě` vznikající autorovi z důvodu dotčeného rozmnožování; v případě ‚minimální újmy` však nemusí vzniknout povinnost platby. Výjimka pro soukromé rozmnožování tedy musí zahrnovat systém určený k ‚náhrad[ě] za újmu způsobenou nositelům práva`. 40) Z těchto ustanovení vyplývá, že pojetí a výše spravedlivé odměny mají souvislost s újmou, která autorovi vznikla v důsledku rozmnožení jeho chráněného díla pro soukromé užití bez jeho svolení. Z tohoto úhlu pohledu musí být na spravedlivou odměnu nahlíženo jako na protiplnění za újmu způsobenou autorovi. 41) Krom toho výrazy ‚náhrada` a ‚náhrada za újmu` použité v třicátém pátém a třicátém osmém bodě odůvodnění směrnice 2001/29/ES 19) vyjadřují vůli zákonodárce Unie zavést zvláštní systém odměny, který začne fungovat v okamžiku, kdy nositeli práv vznikne újma, jež v zásadě vede ke vzniku povinnosti poskytnout uvedeným nositelům práv ‚náhradu`. 42) Z toho plyne, že výše spravedlivé odměny musí být nutně vypočtena na základě kritéria újmy způsobené autorům chráněných děl zavedením výjimky pro soukromé rozmnožování. 43) Pokud jde zadruhé o otázku osob dotčených ‚přiměřenou rovnováhou`, třicátý první bod odůvodnění směrnice 2001/29/ES 20) stanoví povinnost zachovat ‚přiměřenou rovnováhu` mezi na jedné straně právy a zájmy autorů, kteří mají nárok na spravedlivou odměnu, a na straně druhé právy a zájmy uživatelů předmětů ochrany. 44) Zhotovení rozmnoženiny fyzickou osobou pro soukromé užití přitom musí být považováno za úkon, který může autorovi dotyčného díla způsobit újmu. 45) Z toho plyne, že osobou, která způsobila újmu nositeli výlučného práva na rozmnožování, je osoba, která pro soukromé užití pořizuje takovou rozmnoženinu chráněného díla, aniž by uvedeného nositele práv předem požádala o svolení. Tato osoba je tedy v zásadě povinna nahradit újmu vzniklou v souvislosti s tímto rozmnožením tím, že bude financovat náklady na odměnu, která bude tomuto nositeli práv zaplacena. 46) Vzhledem k praktickým obtížím souvisejícím s identifikací soukromých uživatelů a s tím, aby jim byla uložena povinnost poskytnout nositelům práv náhradu za újmu, která jim byla způsobena, a vzhledem ke skutečnosti, že újma, která může vyplývat z každého soukromého užití, se při individuálním pohledu může ukázat jako minimální, a tudíž nedojde ke vzniku povinnosti platby, jak uvádí poslední věta třicátého pátého bodu odůvodnění směrnice 2001/29/ES, 21) jsou členské státy pro účely financování spravedlivé odměny oprávněny zavést ‚poplatek za soukromé rozmnožování` nikoli k tíži dotyčných soukromých osob, nýbrž k tíži osob, jež disponují vybavením, přístroji a nosiči pro digitální rozmnožování a které z tohoto důvodu právně nebo fakticky dávají toto vybavení k dispozici soukromým osobám nebo jim poskytují rozmnožovací služby. V rámci tohoto systému se povinnost zaplatit poplatek za soukromé rozmnožování vztahuje na osoby disponující tímto vybavením. 47) Je sice pravda, že v takovém systému nejsou na rozdíl od toho, co zřejmě požaduje třicátý první bod odůvodnění směrnice 2001/29/ES, 22) uživatelé předmětů ochrany osobami, jež mají povinnost hradit spravedlivou odměnu. 48) Je však třeba poukázat jednak na to, že činnost osob povinných uhradit tento poplatek, totiž poskytování vybavení, přístrojů a nosičů pro rozmnožování a rozmnožovacích služeb soukromým uživatelům, je nezbytným faktickým předpokladem pro to, aby si fyzické osoby mohly pořizovat soukromé rozmnoženiny. Kromě toho nic nebrání tomu, aby tyto osoby povinné uhradit uvedený poplatek promítly částku poplatku za soukromé rozmnožování do ceny za poskytnutí uvedeného vybavení, přístrojů či nosičů pro rozmnožování nebo za poskytnutí služby, která toto rozmnožování umožňuje. Zátěž způsobenou poplatkem tak v konečném důsledku ponese soukromý uživatel, který uhradí tuto cenu. Za těchto podmínek musí být soukromý uživatel, jemuž bylo poskytnuto vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování a který je příjemcem rozmnožovacích služeb, ve skutečnosti považován za ‚nepřímého plátce` spravedlivé odměny. 49) Vzhledem k tomu, že uvedený systém umožňuje osobám povinným zaplatit poplatek přenést náklady spojené s tímto poplatkem na soukromé uživatele, a že tito soukromí uživatelé tudíž ponesou zátěž spojenou s poplatkem za soukromé rozmnožování, je na tento systém proto třeba nahlížet tak, že je v souladu s ‚přiměřenou rovnováhou`, kterou je třeba nalézt mezi zájmy autorů a zájmy uživatelů předmětů ochrany. 50) Vzhledem k výše uvedeným úvahám je na druhou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES musí být vykládán v tom smyslu, že ‚přiměřená rovnováha`, kterou je třeba nalézt mezi dotyčnými osobami, předpokládá, že výše spravedlivé odměny bude nutně vypočtena na základě kritéria újmy způsobené autorům chráněných děl v důsledku zavedení výjimky pro soukromé rozmnožování. Úprava, podle které osobami, jež mají povinnost financovat spravedlivou odměnu, jsou osoby, které disponují vybavením, přístroji a nosiči pro digitální rozmnožování a které z tohoto důvodu právně nebo fakticky poskytují toto vybavení nebo rozmnožovací služby soukromým uživatelům, je v souladu s požadavky ‚přiměřené rovnováhy`, pokud tyto osoby mají možnost přenést skutečnou zátěž spojenou s tímto financováním na soukromé uživatele. (Ke třetí a čtvrté otázce) „52) Zde je třeba předeslat, že takový systém financování spravedlivé odměny, jaký je popsán v bodech 46 a 48 tohoto rozsudku, je s požadavky ‚přiměřené rovnováhy` slučitelný pouze tehdy, když dotčené vybavení, přístroje a nosiče pro rozmnožování mohou být používány pro účely soukromého rozmnožování, a mohou tudíž způsobit újmu autorovi chráněného díla. S ohledem na tyto požadavky tedy existuje nezbytná spojitost mezi uplatněním poplatku za soukromé rozmnožování na uvedené vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování a jejich používáním pro účely soukromého rozmnožování. 53) V důsledku toho nelze mít za to, že uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování bez rozdílu na všechny typy vybavení, přístrojů a nosičů pro digitální rozmnožování, včetně případu výslovně uvedeného předkládajícím soudem, kdy toto vybavení, přístroje a nosiče jsou nabyty jinými než fyzickými osobami zjevně za jiným účelem než pro účely soukromého rozmnožování, je v souladu s čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/29/ES. 54) Je-li naproti tomu dotčené vybavení poskytnuto fyzickým osobám k soukromým účelům, není nutné prokazovat, že tyto fyzické osoby pomocí předmětného vybavení skutečně pořizovaly rozmnoženiny pro soukromé užití, a že tak způsobily újmu autorovi chráněného díla. 55) U těchto fyzických osob se totiž vychází oprávněně z domněnky, že toto vybavení jim bylo poskytnuto v plném rozsahu, a má se o nich tedy za to, že využívají všechny funkce, které uvedené vybavení nabízí, včetně funkce rozmnožování. 56) Z toho plyne, že pouhá schopnost tohoto vybavení či těchto přístrojů pořizovat rozmnoženiny postačí k tomu, aby bylo odůvodněno uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování, za podmínky, že uvedené vybavení či přístroje byly poskytnuty fyzickým osobám jakožto soukromým uživatelům. 57) Takový výklad je podpořen zněním třicátého pátého bodu odůvodnění směrnice 2001/29/ES. 23) Uvedený bod odůvodnění totiž jako cenné kritérium pro stanovení výše spravedlivé odměny uvádí nikoli prostou ‚újmu` jako takovou, nýbrž ‚možnou` újmu. ‚Možnost` újmy způsobené autorovi chráněného díla spočívá v naplnění nezbytné předchozí podmínky, že fyzické osobě bude poskytnuto vybavení či přístroje umožňující pořizování rozmnoženin, aniž by poté musely být tyto soukromé rozmnoženiny skutečně zhotoveny. 58) Soudní dvůr již mimoto rozhodl, že z hlediska autorského práva je třeba vzít v úvahu pouhou možnost pro konečného uživatele, v uvedeném případě klienty hotelového zařízení, zhlédnout - pomocí televizních přijímačů a televizního signálu, které jim byly uvedeným hotelovým zařízením poskytnuty - díla vysílaná televizí, a nikoli skutečný přístup těchto klientů k těmto dílům - 24) 59) Vzhledem k výše uvedeným úvahám je na třetí a čtvrtou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES musí být vykládán v tom smyslu, že musí existovat spojitost mezi uplatněním poplatku určeného k financování spravedlivé odměny na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování a jejich předpokládaným používáním pro účely soukromého rozmnožování. V důsledku toho uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování bez rozdílu, zejména na vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování, jež nebyly poskytnuty soukromým uživatelům a jsou zjevně vyhrazeny k jiným účelům než pro pořizování rozmnoženin k soukromému užití, není v souladu se směrnicí 2001/29/ES.“ (K páté otázce) „61) V tomto ohledu je ustálenou judikaturou, že mimo žalobu směřující k určení nesplnění povinnosti nepřísluší Soudnímu dvoru rozhodovat o slučitelnosti vnitrostátního ustanovení s právem Unie. Tato pravomoc přísluší vnitrostátním soudům, případně poté, co obdržely od Soudního dvora cestou řízení o předběžné otázce nezbytná upřesnění ohledně dosahu a výkladu tohoto práva - 25) 62) Vnitrostátnímu soudu tedy přísluší, aby s ohledem na odpovědi podané na první čtyři otázky posoudil slučitelnost španělského systému poplatku za soukromé rozmnožování se směrnicí 2001/29/ES. 63) Není tedy namístě, aby Soudní dvůr odpovídal na pátou otázku.“

Poučení

Skutkové a právní okolnosti Otázky vnitrostátního soudu K přípustnosti předběžné otázky K otázkám samým (K první otázce) (Ke druhé otázce) (Ke třetí a čtvrté otázce) (K páté otázce) Výrok rozsudku Citace interpretovaných ustanovení: Článek 267 SFEU Článek 5 směrnice 2001/29/ES Článek 13 směrnice 2001/29/ES