0 OINS 37/2019

Plný text

Ministerstvo spravedlnosti jako správní orgán věcně příslušný podle § 36c odst. 1 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku vedeném podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodlo Obviněný insolvenční správce JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., se sídlem [adresa], [IČO], právně zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa], <b>je vinen</b> tím, že se osobně nezúčastnil přezkumného jednání, v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], konaného dne [datum] s dlužníkem [jméno] [jméno], narozeným dne [datum], bytem [adresa], v provozovně na adrese [adresa], když se na tomto jednání nechal zastoupit JUDr. [jméno] [příjmení], <b>tedy</b> závažně porušil povinnost osobně se zúčastnit jednání s dlužníkem stanovenou v § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019 <b>čímž spáchal</b> přestupek podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, <b>a za to se mu ukládá</b> podle § 36b odst. 4 písm. f) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, pokuta ve výši 15 000 Kč (slovy: patnáct tisíc korun českých) splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Ministerstva spravedlnosti, č. ú. [číslo] [číslo], specifický symbol [číslo] [variabilní symbol]. Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízeních o nich, ve znění pozdějších předpisů a podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, je obviněný povinen nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy: jeden tisíc korun českých) splatnou ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí na účet Ministerstva spravedlnosti, č. ú. 19 [číslo], specifický symbol [číslo] [variabilní symbol]. <b>1. Předmět řízení</b> 1 Příkazem ze dne 13. 5. 2019, č. j. MSP-37/2019-OINS-SRIS/4, který byl obviněnému doručen dne [datum] (dále jen„ Příkaz“), ve znění vyrozumění o změně právní kvalifikace ze dne 24. 3. 2020, č. j. MSP-37/2019-OINS-SRIS/8 (dále jen„ vyrozumění o změně právní kvalifikace“), bylo zahájeno řízení o přestupku s obviněným insolvenčním správcem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., se sídlem [adresa], [IČO], právně zastoupeným JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa], (dále jen„ obviněný“), pro skutek uvedený ve výroku. <b>2. Podklady rozhodnutí a dokazování</b> 2 Obviněný k věci uvedl, že jeho neúčast na jednání s dlužníkem byla dána vyšší mocí (nepříznivým počasím, jež mu znemožnila se včas dostavit na provozovnu). Dlužník měl pak přes veškeré návrhy a doporučení obviněného trvat na termínu jednání, pročež toto jednání proběhlo za přítomnosti JUDr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], které vyhodnotil jako osoby znalé insolvenčního práva. 3 Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], správní orgán zjistil, že obviněný byl v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] s dlužníkem [jméno] [jméno], narozeným dne [datum], bytem [adresa] (dále jen„ dlužník“) ustanoven insolvenčním správcem. 4 Ze záznamu o jednání s dlužníkem ze dne [datum], zveřejněného v insolvenčním rejstříku pod B-8, správní orgán zjistil, že dne [datum] od 11:00 do 13:30 hodin proběhlo na adrese [adresa], přezkumné jednání s dlužníkem. 5 Z obsahu insolvenčního rejstříku správní orgán dále zjistil, že dne [datum] byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručena zpráva o přezkumu, záznam o jednání s dlužníkem, přehled stanovisek dlužníka, seznam přihlášených pohledávek a zpráva pro oddlužení ze dne [datum] (B-8). Tyto dokumenty neobsahují žádnou informaci o tom, že obviněný nebyl na přezkumném jednání s dlužníkem osobně přítomen a byl zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení]. Dokumenty jsou podepsány pouze jménem obviněného. 6 Z obsahu insolvenčního rejstříku správní orgán zjistil, že dlužník ve svém vyjádření ze dne [datum] (B-37) sdělil Krajskému soudu v Českých Budějovicích, že obviněný nebyl osobně přítomen na přezkumném jednání. Ve svém vyjádření ze dne [datum] (B-47) dále dlužník soudu sdělil, že na přezkumném jednání byla místo obviněného přítomna JUDr. [jméno] [příjmení]. 7 Z obsahu insolvenčního rejstříku správní orgán zjistil, že dne [datum] bylo Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručeno vyjádření obviněného (B-46), ve kterém tento uvedl, že se přezkumného jednání s dlužníkem osobně nezúčastnil, ale byl na něm zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že se vlivem nepředvídatelného počasí a dopravní situace zdržel na cestě na provozovnu, kam se dostavil až v 15:15 hod., přičemž měl průběžně informovat dlužníka o tom, že cesta není sjízdná a musí objíždět původně plánovanou trasu. 8 Z unesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], správní orgán zjistil, že byla obviněnému uložena pokuta 15 000 Kč za porušení povinnosti provést v souladu s § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“), osobní jednání s dlužníkem, přičemž vyhotovil zprávu o přezkumu, ve které uvedl nepravdivé údaje. <b>3. Hodnocení důkazů</b> 9 Na základě provedeného dokazování dospěl správní orgán k závěru, že skutek popsaný ve výroku se stal a tohoto se dopustil obviněný. 10 Správní orgán hodnotil podklady rozhodnutí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 11 Správní orgán má za prokázané, že obviněný se, přestože byl v insolvenčním řízení dlužníka ustanoven do funkce insolvenčního správce, osobně nezúčastnil přezkumného jednání, které proběhlo dne [datum] od 11:00 do 13:30 hodin v provozovně obviněného na adrese [adresa]. Správní orgán zdůrazňuje, že obviněný svou neúčast na tomto jednání výslovně přiznává (vizte výše odst. 2 rozhodnutí). <b>4. Právní posouzení</b> 12 Jednání obviněného naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen„ ZIS“), ve znění pozdějších přepisů. 13 Správní orgán přistoupil ke kvalifikaci jednání obviněného jako přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen„ zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve znění pozdějších předpisů, se totiž odpovědnost pachatele posuzuje podle pozdějšího zákona, pokud je to po něj příznivější. S ohledem na skutečnost, že skutková podstata přestupku je téměř doslovně shodná, avšak za přestupek podle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS ve znění pozdějších předpisů, oproti přestupku podle § 36b odst. 1 písm. k) ZIS ve znění účinném do 31. 5. 2019, není možné uložit sankci zákazu činnosti, má správní orgán za to, že se jedná o úpravu pro obviněného příznivější. Proto správní orgán hodnotil naplnění znaků skutkové podstaty přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv byl přestupek spáchán ještě před jeho účinností. 14 Jednáním popsaným ve výroku rozhodnutí obviněný porušil povinnost osobně se zúčastnit přezkumného jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019. 15 Závažnost tohoto protiprávního jednání obviněného správní orgán spatřuje v tom, že obviněný tímto jednáním zatížil insolvenční řízení dlužníka závažnou procesní vadou v podobě nezákonného průběhu přezkumného jednání. Správní orgán zdůrazňuje, že podle rozhodné právní úpravy je role insolvenčního správce při přezkumném jednání nezastupitelná. Je to právě osoba insolvenčního správce, která je garantem řádného průběhu přezkumného jednání. Od průběhu přezkumného jednání (a případného (ne) popření pohledávek) se do značné míry odvíjí průběh celého insolvenčního řízení. 16 Pro úplnost správní orgán dodává, že v průběhu řízení přehodnotil právní kvalifikaci jednání obviněného uvedené ve výroku

II. Příkazu, což reflektoval i v oznámení o změně právní kvalifikace ze dne 24. 3. 2020, č. j. MSP-37/2019-OINS-SRIS/8. <i>K nedostatku dohledová pravomoci správního orgánu</i> 17 K námitce obviněného, že v jeho věci není dána dohledová pravomoc správního orgánu, neboť dohled nad činností insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení vykonává insolvenční soud, správní orgán konstatuje, že novelou insolvenčního zákona zákonem č. 64/2017 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2017 zásadním způsobem posílen dohled správního orgánu nad výkonem funkce insolvenčního správce, správní orgán tudíž již nemusí pro výkon své dohledové pravomoci vyčkat na zhodnocení činnosti insolvenčního správce příslušným insolvenčním soudem (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2018, č. j. 8 A 135/2018-150 -175). Dohledová pravomoc ministerstva je tedy zakotvena přímo v ustanovení § 36 odst. 2 písm. c) ZIS, podle kterého ministerstvo dohlíží nad tím, zda insolvenční správce plní povinnosti stanovené insolvenčním zákonem. Podle § 36 odst. 1 písm. i) ZIS se insolvenční správce dopustí přestupku tím, že při výkonu funkce insolvenčního správce závažným způsobem poruší nebo opakovaně porušuje povinnost stanovenou insolvenčním zákonem. V této souvislosti správní orgán uvádí, že objektem dohledu ministerstva spravedlnosti je řádný výkon profese insolvenčního správce jako vysoce specializované činnosti, která má zásadní dosah do majetkové sféry dlužníka a jeho věřitelů. Cílem dohledu správního orgánu je působit na kvalitu činností vykonávaných insolvenčními správci, přičemž jedním z nástrojů, jak tento účel naplnit, je uložení sankce insolvenčnímu správci, který při výkonu své činnosti závažně nebo opakovaně porušil povinnosti stanovené insolvenčním zákonem. Tím se dohled správního orgánu liší od soudního dohledu, který má za úkol zajistit toliko řádný průběh insolvenčního řízení. 18 Na základě výše uvedeného tedy nelze přisvědčit námitce obviněného, že v jeho případě není dána dohledová pravomoc správního orgánu a že správní orgán překročil svá oprávnění, neboť dohledová pravomoc správního orgánu vyplývá přímo z výše uvedených ustanovení ZIS. Správní orgán v rámci svého dohledu hodnotí jednání obviněného z hlediska jeho způsobilosti ohrozit zákonem chráněný zájem na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců v obecné rovině, nikoli z hlediska řádného průběhu konkrétního insolvenčního řízení. <i>K neexistenci povinnosti osobní účasti insolvenčního správce na přezkumném jednání s dlužníkem</i> 19 K námitce obviněného, že v jeho případě nedošlo k porušení povinnosti osobně se účastnit přezkumného jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, když zákon insolvenčnímu správci žádnou takovou povinnost neukládá, správní orgán předně uvádí, že povinnost osobní účasti insolvenčního správce na jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá přímo z dikce tohoto ustanovení, neboť v první větě za středníkem je v tomto ustanovení uvedeno, že„ stanovisko dlužníka zjistí insolvenční správce při osobním jednání s dlužníkem, jehož datum a místo konání sdělí dlužníkovi nejméně 7 dní předem“. Poslední věta tohoto ustanovení pak říká, že„ poté insolvenční správce vypracuje zprávu o přezkumu; její součástí je záznam o jednání s dlužníkem podepsaný insolvenčním správcem a dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a doklad o písemném vyrozumění věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena.“ Zákon tedy výslovně hovoří o tom, že stanovisko dlužníka má zjistit insolvenční správce při osobním jednání, přičemž o tomto jednání vypracuje záznam, který je podepsaný insolvenčním správcem a dlužníkem. Už jen z jazykového výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že zákon v případě jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona nepředpokládá zastoupení insolvenčního správce jinou osobou – mimo jiné pokud by se totiž insolvenční správce tohoto jednání osobně nezúčastnil, nemohl by pak podepsat záznam o jednání s dlužníkem, který mu ale ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona ukládá podepsat. Výklad obviněného, že osobním jednáním zákonodárce myslel pouze jednání„ tváří v tvář“, a to i s osobou zastupující insolvenčního správce, tak není přiléhavý a neodpovídá dikci ustanovení, neboť v jeho důsledku by zákon insolvenčního správce nutil podepsat záznam o jednání s dlužníkem a tím stvrdit průběh jednání, kterého se osobně nezúčastnil. 20 Názor o nezastupitelnosti insolvenčního správce na jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona je obecně sdílený nejen ve správní, ale i soudní praxi (srov. např. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2019, č. j. KSCB 26 INS 8270/2018, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2018, č. j. KSOS 36 INS 13768/2017, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 VSOL 323/2018-B-22, kde se tento soud v odst. 20 vyjádřil následovně:„ Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v přezkoumávané věci nedošlo k přezkumu přihlášených pohledávek postupem dle ustanovení § 410 odst. 2

I. Z., z něhož vyplývá, že přezkumné jednání provádí insolvenční správce, který jedná osobně, přičemž stanovisko dlužníka zjistí insolvenční správce při osobním jednání s dlužníkem. Z formulace tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá požadavek na nezastupitelnost insolvenční správkyně přezkoumávající při jednání spolu s dlužnicí přihlášené pohledávky. (…)“). 21 Namítá-li dále obviněný, že i na přezkumném jednání podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona zákon možnost zastoupení insolvenčního správce připouští, což dovozuje z obdobné aplikace § 190 odst. 2 ve spojení s § 410 odst. 1 insolvenčního zákona, nelze tomuto názoru přisvědčit. Insolvenční správce totiž při výkonu funkce v insolvenčním řízení nevystupuje jako účastník řízení, nýbrž představuje zvláštní procesní subjekt, který je jako jakýkoli jiný procesní subjekt oprávněn jednat pouze způsobem, který zákon předvídá. 22 Obecné pravidlo, které upravuje jednání insolvenčního správce, pak obsahuje § 40 insolvenčního zákona. Ten ve znění do 31. 5. 2019, kterým se řídí postup obviněného v předmětném insolvenčním řízení, omezoval insolvenčního správce jako procesní subjekt ve volbě osoby, která za něj bude jednat, na jednu ze tří taxativně vyjmenovaných skupin: Insolvenčního správce osobně (resp. ve spojení s § 24 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 prostřednictvím svého ohlášeného společníka), zaměstnance insolvenčního správce nebo zaměstnance dlužníka. Jinými osobami pak, s ohledem na své postavení jako procesního subjektu, může insolvenční správce jednat pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. 23 Takovou výjimku obsahuje např. právě obviněným zmiňovaný § 190 odst. 2 věta poslední insolvenčního zákona, podle kterého se insolvenční správce může na přezkumném jednání nechat zastoupit jiným insolvenčním správcem. Tuto možnost však může insolvenční správce využít pouze tehdy,„ není-li dále stanoveno jinak“. Od 1. 7. 2017 však zákon jinak stanoví, a to právě v § 410 odst. 2 insolvenčního zákona pro přezkum v oddlužení (výjimka z výjimky), když vyžaduje osobní přítomnost insolvenčního správce, konkrétně„ osobní jednání“, neboť novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 64/2017 Sb. došlo k významnému přenosu části agendy v oblasti oddlužení z insolvenčních soudů na insolvenční správce. Od účinnosti této novely neprovádí přezkum pohledávek v oddlužení insolvenční soud, ale insolvenční správce, který má povinnost přezkum přihlášených pohledávek zaznamenat do zprávy o přezkumu a spolu se seznamem přihlášených pohledávek ji zaslat insolvenčnímu soudu. Podle současné právní úpravy je tedy role insolvenčního správce při přezkumném jednání nezastupitelná a vyžaduje tak, aby přezkum pohledávek byl proveden za osobní přítomnosti ustanoveného insolvenčního správce a za osobní účasti dlužníka, při němž má insolvenční správce zjistit stanovisko dlužníka k přihlášeným pohledávkám (srov. odst. 21 již zmíněného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 VSOL 323/2018-B-22). Je to tedy právě osoba insolvenčního správce, která je podle aktuální právní úpravy garantem řádného průběhu přezkumného jednání. Oproti tomu v úpravě účinné do 30. 6. 2017 garantoval řádnost průběhu přezkumného jednání insolvenční soud, tudíž nebyla osobní účast insolvenčního správce nutně vyžadována. 24 Vzhledem k výše uvedenému je tedy nutno zcela odmítnout námitku obviněného o neexistenci zákonné povinnosti osobní účasti insolvenčního správce na přezkumném jednání. Naopak postup obviněného, kdy se na přezkumném jednání s dlužníkem nechal zastoupit, je nezákonný, když obviněný v rozporu s § 410 odst. 2 insolvenčního zákona neprovedl přezkoumání přihlášených pohledávek při osobním jednání s dlužníkem. <i>K porušení zásady„ ne bis in idem“</i> 25 Námitku porušení principu„ ne bis in idem“, tedy zákazu dvojího trestání za tutéž věc, neshledává správní orgán jako důvodnou, neboť pořádková opatření soudů jsou prostředkem k zajištění řádného chodu konkrétního insolvenčního řízení, nikoli nástrojem správního orgánu určeným k ochraně veřejného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců v obecné rovině, přičemž pořádková opatření soudů nemají povahu sankce. Pro úplnost lze dodat, že se jedná o konstantní a v odborné literatuře již publikovaný názor, na který správní orgán odkazuje - viz RICHTER, Martin. Odpovědnost insolvenčního správce za protiprávní jednání v insolvenčním řízení z pohledu ne bis in idem. Trestněprávní revue. 2018, č. 7-8, s. 169:„ Pořádková pokuta je zásadně subsidiární k pokynu insolvenčního soudu podle § 11 odst. 2 insolvenčního zákona a pořádkové opatření v podobě zproštění funkce podle § 32 insolvenčního zákona je zase subsidiární vůči pořádkové pokutě podle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona. Není pochyb, že závazný pokyn insolvenčního soudu ani zproštění funkce (nejedná se o zákaz činnosti a není způsobilé nijak ovlivnit ustanovení správce v jiných řízeních ani jeho nárok na dosavadní odměnu) nejsou svou povahou trestní sankcí.“ 26 Tento názor ohledně netrestněprávní povahy pořádkových opatření soudu ostatně zastává také Nejvyšší soud, který přímo pro pořádková opatření v insolvenčním řízení ve svém usnesení ze dne 29. 5. 2019, č. j. 5 Tdo 115/2019, uveřejněném pod č. 24/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, judikoval, že„ pořádková pokuta nemá trestněprávní povahu, slouží primárně k vynucení určitého chování vůči soudu a k zajištění řádného průběhu soudního řízení do budoucna, nikoli k potrestání za již provedené jednání.“ Správní orgán neshledal žádné důvody, aby se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu publikované v zájmu jednotného rozhodování soudů podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a to zvláště za situace, kdy odlišný názor by nutně měl přesahy i do potenciálního trestního řízení. 27 Nejvyšší soud se v tomto usnesení podrobně zabýval i povahou pořádkové pokuty z hlediska tzv. Engelových kritérií, na které obviněný taktéž odkazuje ve svém vyjádření, když v tomto usnesení k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva týkající se povahy pořádkového deliktu shrnul:„ Ačkoli není jeho přístup vždy zcela jednotný, převažuje v rozhodovací praxi ten, podle něhož se na pořádkové delikty hledí jako na disciplinární delikty, opatření uložená soudy za účelem zajištění řádného průběhu řízení se podobají spíše výkonu disciplinárních pravomocí než uložení trestu za spáchání trestného činu (viz rozsudek ze dne 23. 3. 1994, bod 34., ve věci Ravnsborg proti Švédsku, č. stížnosti 14220/88; rozsudek ze dne 31. 5. 2011, body 66. až 69., ve věci Žugič proti Chorvatsku, č. stížnosti 3699/08; rozsudek ze dne 22. 2. 1996, bod 33., ve věci Putz proti Rakousku, č. stížnosti 18892/91; rozsudek ze dne 18. 3. 2003, ve věci Jurík proti Slovensku, č. stížnosti 0237/99; rozsudek ze dne 21. 2. 2002, ve věci Kubli proti Švýcarsku, č. stížnosti 50364/99; rozsudek ze dne 2. 9. 1996, ve věci Veriter proti Francii, č. stížnosti 25308/94, a další).“ 28 K tomu správní orgán dále dodává, že přesto, že Nejvyšší soud výše uvedený názor vyslovil v případě pořádkové pokuty uložené podle § 53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ občanský soudní řád“), lze tyto závěry vztáhnout i na pořádkovou pokutu podle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona, když obě tyto pořádkové pokuty jsou shodného charakteru, a to především z hlediska možnosti jejich opakovaného ukládání, což by v případě, kdy by se skutečně jednalo o trestní sankci, nebylo přípustné. Správní orgán dále nesouhlasí s tvrzením obviněného, že by charakter této pokuty měl být jiný z hlediska skutečnosti, že za pořádkovou pokutu podle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona lze uložit pokutu až do úhrnné částky 200 000 Kč, když obvyklá výše pořádkových pokut je do 50 000 Kč, neboť zatímco„ běžnou“ pořádkovou pokutu lze uložit v zásadě komukoliv, pořádkovou pokutu podle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona lze uložit pouze insolvenčnímu správci, jako osobě, na kterou jsou zákonem kladeny vysoké standardy z hlediska její odbornosti, a zároveň je u ní předpokládána vyšší úroveň příjmů, což zákonodárce zohlednil právě ve zvýšení maximální úhrnné výše této pořádkové pokuty. Konečně nelze přisvědčit ani tvrzení obviněného, že pořádková pokuta podle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona nebude nikdy zajišťovat vedení řízení tak jako„ běžná“ pořádková pokuta, když obvyklým využitím této pokuty insolvenčními soudy je například (opakované) vynucení si povinnosti insolvenčního správce předkládat pravidelně zprávu o stavu řízení podle § 36 odst. 2 insolvenčního zákona, jejíž včasné nepředložení insolvenčním správcem právě ztěžuje průběh insolvenčního řízení. 29 Nad to skutečnost, že správní orgán v případě obviněného neporušil zásadu„ ne bis in idem“, vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011-163. Soud v daném rozhodnutí konstatoval, že určujícím kritériem pro posouzení, zda došlo k porušení principu„ ne bis in idem“, není samotný skutek, ale právně významný (de iure) následek jednání. Nejvyšší správní soud v odst. 31 tohoto rozsudku uvedl:„ (…) Shodným jednáním pachatele tak může dojít k vyvolání různých právních následků (a potažmo k porušení či ohrožení zcela odlišných zájmů a hodnot), a tedy ke spáchání správních deliktů stanovených různými právními předpisy a sankcionovaných různými správními orgány. V takových případech je to právě konstrukce skutku de iure, která umožňuje postižení pachatele za všechny právně relevantní následky jeho jednání. Pokud by (…) uložení sankce jedním z dotčených správních orgánů by znamenalo založení překážky ne bis in idem, docházelo by k situacím, kdy by určitým zájmům a hodnotám nemohla být ze strany správních orgánů poskytována ochrana, byť jsou právě k jejich ochraně zákonem povinovány. (…)“ A dále v odst. 33:„ Z tohoto důvodu skutkový základ konkrétní kauzy není nikdy zcela oddělitelný od norem, které jej regulují. I proto by skutek de facto byl krajně nevhodným určujícím komparátorem pro stanovení prvku idem. (…)“ Za jeden skutek tak lze pachatele postihnout i vícekrát, pokud daným skutkem způsobí různé právně relevantní následky, aniž by bylo postupováno v rozporu s principem„ ne bis in idem“. To je i případ obviněného, jež jedním skutkem porušil jak veřejný zájem na řádném průběhu insolvenčního řízení dlužníka, tak veřejný zájem na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců. Tedy i v případě, že by pořádková pokuta byla považována za sankci trestní povahy, nedopustil by se správní orgán v případě obviněného porušení principu„ ne bis in idem“, neboť by touto sankcí reagoval na jiný právní následek daného skutku, a to porušení zákonem chráněného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců, zatímco insolvenční soud svým pořádkovým opatřením zajišťoval ochranu zájmu na řádném a hladkém průběhu konkrétního insolvenčního řízení. 30 Pokud pak obviněný argumentuje pokutou podle § 128a odst. 3 insolvenčního zákona, správní orgán podotýká, že zákon tuto pokutu označoval jako pořádkovou do [datum], kdy účinností zákona č. 64/2017 Sb. bylo označení této pokuty jako„ pořádková“ vypuštěno, čímž zákonodárce tento terminologický nedostatek v podobě nevhodného označení této pokuty jako pořádkové odstranil, a to ještě před vydáním usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 737/17, které obviněný zmiňuje ve svém vyjádření. Z tohoto hlediska tedy nelze přistoupit na argumentaci obviněného, že by na pořádkovou pokutu uloženou mu usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], mělo být nahlíženo stejným způsobem jako na pokutu podle § 128a odst. 3 insolvenčního zákona, když skutkový i právní základ je ve věci obviněného zcela odlišný. K tomu správní orgán dodává, že pokud se obviněný domníval, že mu insolvenčním soudem neměla být předmětná pořádková pokuta uložena, měl možnost se proti jejímu uložení bránit podáním opravného prostředku či pomocí institutu prominutí pořádkové pokuty podle § 53 odst. 2 občanského soudního řádu. 31 Správní orgán tedy v souladu s výše uvedeným konstatuje, že v případě obviněného neporušil zásadu ne bis in idem, neboť pořádková pokuta uložená obviněnému usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], není svou povahou trestní sankcí. Tato námitka obviněného tedy není důvodná. <i>K porušení principu subsidiarity správněprávní represe</i> 32 Správní orgán se neztotožňuje ani s tvrzením obviněného, že uložením pořádkové pokuty byl již zákonem chráněný zájem ochráněn a narušení bylo již odstraněno. Jak správní orgán uvedl výše, správní orgán uložením sankce za přestupek sleduje jiný cíl a chrání jiný zájem než insolvenční soud svým pořádkovým opatřením. Obviněný jedním skutkem porušil jak veřejný zájem na řádném průběhu insolvenčního řízení dlužníka, tak veřejný zájem na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců, přičemž zatímco insolvenční soud svým pořádkovým opatřením zajišťoval ochranu zájmu na řádném a hladkém průběhu konkrétního insolvenčního řízení, správní orgán reagoval na jiný právní následek daného skutku, a to porušení zákonem chráněného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců v obecné rovině. Význam tohoto chráněného zájmu se ostatně odráží ve vysoké typové závažnosti přestupku, kterou zákonodárce vyjádřil rozpětím sazby pokuty až do výše 5 000 000 Kč, nelze tedy souhlasit s námitkou obviněného, že uložení pořádkového opatření ze strany soudu je pro ochranu tohoto veřejného zájmu dostatečné. 33 Správní orgán v této souvislosti dále zdůrazňuje, že ochrana veřejného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců, jež je předmětem jeho dohledu, v sobě zahrnuje i složku generální prevence, v rámci níž správní orgán působí na insolvenční správce, aby tito řádně plnili povinnosti uložené jim zákonem, přičemž pro dohledovou činnost správního orgánu není rozhodné, zda je to které porušení povinností insolvenčním správcem konstatováno insolvenčním soudem či nikoli, neboť tak je dohledová pravomoc správního orgánu od novely insolvenčního zákona zákonem č. 64/2017 Sb. záměrně koncipována. 34 Nelze ani souhlasit s tvrzením obviněného, že jeho jednáním nedošlo z jeho strany k poškození ani ohrožení práv dlužníka či že jeho případné porušení povinnosti insolvenčního správce nelze klasifikovat jako závažné, když obviněný zatížil insolvenční řízení dlužníka závažnou procesní vadou v podobě nezákonného průběhu přezkumného jednání, což představuje značnou materiální škodlivost tohoto protiprávního činu, přičemž z hlediska veřejného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčních správců v obecné rovině nelze toto porušování povinností tolerovat, neboť insolvenční správce vědomě postupuje v rozporu se zákonem. Správní orgán má tedy materiální stránku přestupku v případě jednání obviněného za naplněnou. K závažnosti protiprávního jednání obviněného se pak správní orgán taktéž vyjádřil již v odst. 15 tohoto rozhodnutí. <i>K nedostatečnému zjištění skutkového stavu a pominutí relevantních skutkových okolností</i> 35 K námitce obviněného, že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav a pominul relevantní skutkové okolnosti, správní orgán uvádí, že je nesporné, že se obviněný přezkumného jednání s dlužníkem konaného dne [datum] osobně nezúčastnil, a to bez ohledu na to, jaký důvod měla osobní neúčast obviněného na jednání, jak tato skutečnost byla zapříčiněna, jak jednal dlužník, jakým způsobem obviněný jednal tak, aby maximálně vyhověl liteře zákona aj. Správní orgán se tedy neztotožňuje s tvrzením obviněného, že nedostatečně zjistil skutkový stav a opomenul vzít v potaz relevantní skutkové okolnosti, když skutkový stav, tak jak ho správní orgán zjistil a výše popsal, byl dostatečně prokázán, přičemž ani obviněný ho ve svém vyjádření nijak nerozporuje a ani neuvádí žádné jiné okolnosti, které by byly pro posouzení jeho případu relevantní. 36 Nad výše uvedené správní orgán podotýká, že se v hodnocení jednání obviněného a okolností, kterého ho provázely, plně ztotožňuje se zjištěním Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ve svém usnesení ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], konstatoval, že:„ Ze zprávy o přezkumu (č.l. B-8) se podává, že v ní insolvenční správce uvedl, že zahájil přezkumné jednání, poučil dlužníka o popěrných úkonech a následně bylo přistoupeno k přezkumu. Rovněž ze zprávy pro oddlužení i zápisu o jednání s dlužníkem (č.l. B-8) není zřejmé, že vlastní přezkum a zápis s dlužníkem prováděla osoba, která insolvenčního správce zastupovala. Nelze tedy uzavřít jinak, než že v těchto shora citovaných zprávách insolvenční správce tuto skutečnost neuvedl a současně porušil povinnost stanovenou mu v ust. § 410 odst. 2 IZ tj. povinnost osobního jednání s dlužníkem. Tato skutečnost je nesporná, správce svou nepřítomnost při přezkumném jednání jednoznačně potvrdil a ani tvrzené důvody, proč přezkumné jednání proběhlo bez jeho účasti, jako omluva porušení jeho povinnosti stanovené v § 410 IZ neobstojí. Správce měl možnost (a dle názoru soudu i povinnost) jednání odvolat, a pokud by dlužník na termínu trval, jako logické by se jevilo alespoň sepsání zápisu s dlužníkem s uvedením důvodu neúčasti insolvenčního správce a uvedení osoby, která na provozovně s dlužníkem jednala. Správce jednoznačně zákonnou povinnost porušil.“ 37 Správní orgán tedy nesouhlasí s námitkou obviněného, že by nedostatečně zjistil skutkový stav a pominul relevantní skutkové okolnosti. <i>K pochybení při určení druhu a výměry správního trestu</i> 38 Namítá-li obviněný, že správní orgán při určení druhu a výměry správního trestu v jeho případě nepřihlížel ke všem kritériím podle § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky, správní orgán konstatuje, že obviněný neuvádí žádnou relevantní okolnost, kterou měl podle názoru obviněného správní orgán při své úvaze opominout. Obviněný ve svém vyjádření také nespecifikoval žádnou konkrétní polehčující okolnost, kterou by měl správní orgán zohlednit. K obviněným tvrzeným nedostatečným skutkovým zjištěním se pak správní orgán vyjádřil již v odst. 32 až 34 tohoto rozhodnutí. Pokud pak obviněný namítá, že správní orgán při svých úvahách o výši sankce nezohlednil skutečnost, že mu již byla uložena pokuta insolvenčním soudem, k tomu správní orgán podotýká, jak již uvedl výše, že správní orgán svým dohledem sleduje ochranu jiného veřejného zájmu než insolvenční soud, a tudíž nelze považovat opatření uložené obviněnému insolvenčním soudem za dostatečné (vizte odst. 31 až 33 tohoto rozhodnutí). 39 Správní orgán tedy k této námitce uzavírá, že v případě obviněného zvážil veškeré okolnosti, které jsou rozhodné pro určení druhu a výměry správního trestu, přičemž v případě obviněného nenalezl žádné polehčující okolnosti. Konečně správní orgán dodává, že změnu právní kvalifikace jednání popsaného ve výroku

II. Příkazu promítl do výše sankce uložené obviněnému tímto rozhodnutím. <b>5. Stanovení sankce</b> <b><i>Relevantní právní úprava</b></i> 40 Při určení druhu a výměry správního trestu za přestupek vycházel správní orgán z ustanovení § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky ve znění pozdějších předpisů a § 36b odst. 4 písm. f) ZIS ve znění pozdějších předpisů. <b><i>Povaha a závažnost přestupku</b></i> <i>Význam zákonem chráněného zájmu</i> 41 Právní úprava projednávaného přestupku je určena k ochraně veřejného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčního správce, což je vysoce odborná a odpovědná činnost, mající zásadní dosah do majetkové sféry dlužníka a jeho věřitelů, která je vyhrazena jen mimořádně kvalifikovaným jedincům. Tím je současně chráněn zájem na tom, aby činnost insolvenčního správce vykonávaly pouze osoby důvěryhodné a náležitě odborně způsobilé. Význam chráněných zájmů se odráží ve vysoké typové závažnosti přestupku, kterou zákonodárce vyjádřil rozpětím sazby pokuty až do výše 5 000 000 Kč. Obviněný svým jednáním porušil zákonem chráněný zájem na řádném výkonu činnosti insolvenčního správce jak v rovině odborné, tak v rovině důvěryhodnosti osoby insolvenčního správce. <b><i>Přitěžující a polehčující okolnosti</b></i> 42 Správní orgán vzal v potaz okolnost, že obviněnému nebyly doposud ze strany dohledového orgánu uděleny jiné sankce za přestupky podle ZIS, a v tomto ohledu je tak doposud bezúhonný. Dosavadní bezúhonnost obviněného ovšem není důvodem pro snížení pokuty, protože naopak recidiva či souběh přestupků by vedly správní orgán ke zvýšení výměry peněžité sankce. <b><i>Osobní poměry obviněného</b></i> 43 Obviněný má jako insolvenční správce státem garantovaný minimální příjem z insolvenčních řízení stanovený ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen„ Vyhláška“). Pro účely stanovení výše pokuty a jejího případného likvidačního dopadu na obviněného správní orgán určil minimální garantovaný příjem jako součin odměny insolvenčního správce podle § 3 písm. b) Vyhlášky a počtu řízení, ve kterých je insolvenční správce podle údajů v seznamu insolvenčních správců ustanoven. 44 Správní orgán si je vědom toho, že řízení o oddlužení tvoří jenom část těchto řízení, ve kterých byl obviněný ustanoven. Správní orgán vychází z předpokladu, že při řízeních, ve kterých je úpadek řešen jiným způsobem, může obviněný obdržet odměnu nižší nebo naopak vyšší než podle § 3 písm. b) Vyhlášky a výše odměny podle § 3 písm. b) Vyhlášky tak odpovídá výrazně nižší částce, než je průměrná výše odměny v ostatních řízeních. Protože správní orgán pro určení minimálního garantovaného příjmu zohlední nejnižší státem garantovanou odměnu, kterou obviněný může obdržet za měsíc z jednoho řízení podle § 3 písm. b) Vyhlášky, nezajišťuje dále skutečnou výši odměny v jednotlivých insolvenčních řízeních jiným způsobem, neboť takto postupuje ve prospěch obviněného. Nahlédnutím do seznamu insolvenčních správců správní orgán zjistil, že předpokládané státem garantované příjmy obviněného bez odečtení nákladů se pohybují v minimální hodnotě 127 500 Kč měsíčně. <b><i>Uvážení o druhu a výměře správního trestu</b></i> 45 Správní trestání se řídí zásadou přiměřenosti, podle níž musí správní trest odpovídat druhem i výší poměrům konkrétního pachatele tak, aby byl vůbec způsobilý odradit ho od dalšího protiprávního jednání a tím jej přimět k respektování právních předpisů. 46 Správní orgán při úvaze nad volbou druhu správního trestu vyloučil, s ohledem na vysokou závažnost projednávaného přestupku, možnost udělit napomenutí, a shledal uložení pokuty jako adekvátní formu postihu. 47 Správní orgán při úvaze nad stanovením výše pokuty přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného přestupku a k dalším shora uvedeným okolnostem a shledal, že pokuta ve výši 15 000 Kč představuje přiměřený správní trest, který je způsobilý plnit vůči obviněnému individuálně preventivní a represivní funkci a zároveň i funkci generálně preventivní vůči ostatním subjektům a zároveň nemůže mít pro obviněného likvidační charakter. <b>6. Náklady správního řízení</b> 48 Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky ve spojení s § 79 odst. 5 SŘ a s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit paušální částkou náklady řízení. Tato paušální částka činí 1 000 Kč. 49 Vzhledem k tomu, že v řízení o přestupku byl obviněný uznán vinným, byla mu uložena povinnost nahradit paušální částkou 1 000 Kč náklady tohoto řízení.