0 OINS 4/2020

Plný text

Ministerstvo spravedlnosti jako správní orgán příslušný podle § 36c odst. 1 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v řízení o přestupku vedeném podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodlo Obviněný [titul] [jméno] [příjmení], insolvenční správce, se sídlem [adresa], [IČO], <b>je vinen</b> tím, že jako insolvenční správce v insolvenčním řízení vedeném s dlužníky [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa] zn. [insolvenční spisová značka] u Krajského soudu v Plzni, podal soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění pohledávek věřitelů [číslo] – [příjmení] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [číslo] – Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [číslo] – [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a [číslo] – [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [IČO], tvořeného pozemkem p. [číslo] pozemkem p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek [parcelní číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], až dne [datum], ačkoliv žaloba, kterou dlužník napadl platnost kupní smlouvy ze dne [datum], jíž byl zpeněžen pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek [parcelní číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [číslo jednací], již dne 31. 12. 2018, tedy v přiměřené době po pravomocném zamítnutí žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] nepodal soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku [parcelní číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], zajištěným věřitelům, ačkoliv tomu nic nebránilo, v důsledku čehož dlužník obdržel hyperochu vzniklou zpeněžením zajištěného majetku až dne 4.10.2019, <b>tedy</b> závažným způsobem porušil povinnost postupovat tak, aby bylo dosaženo rychlého uspokojení věřitelů a aby žádný z účastníků insolvenčního řízení nebyl nespravedlivě poškozen, stanovenou v § 5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 31. 5. 2019, a povinnost potupovat svědomitě a s odbornou péčí stanovenou v § 36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019, <b>čímž spáchal</b> přestupek podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019, <b>a za to se mu ukládá</b> podle § 36b odst. 4 písm. f) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019, pokuta ve výši 20 000 Kč (slovy: dvacet tisíc korun českých) splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Ministerstva spravedlnosti, č. ú. [číslo], specifický symbol [číslo] [variabilní symbol]. Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízeních o nich, a podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, je obviněný povinen nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy: jeden tisíc korun českých) splatnou ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí na účet Ministerstva spravedlnosti, č. ú. [číslo], specifický symbol [číslo] [variabilní symbol]. <b>1. Předmět řízení</b> 1 Oznámením ze dne 4. 6. 2020, č. j. MSP-4/2020-OINS-SRIS/3, bylo zahájeno řízení o přestupku s obviněným insolvenčním správcem JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ obviněný“), pro skutek uvedený ve výroku. <b>2. Podklady rozhodnutí a dokazování</b> 2 Z usnesení Krajského soudu v Plzni (dále též„ krajský soud“) ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], vyplývá, že byl zjištěn úpadek [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa] (dále jen„ dlužník“), že krajský soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením a že obviněný byl v insolvenčním řízení dlužníka ustanoven insolvenčním správcem. 3 Ze seznamu přihlášených pohledávek doručeného krajskému soudu dne [datum] (B-11) a ze soupisu majetkové podstaty doručeného krajskému soudu dne [datum] (B-12) správní orgán zjistil, že věřitelé [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (dále též„ věřitel [číslo]“), Ing. [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (dále též„ věřitel [číslo]“), [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (dále též„ věřitel [číslo]“), a [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [IČO] (dále též„ věřitel [číslo]“) (dále též souhrnně„ zajištění věřitelé“) si do insolvenčního řízení dlužníka přihlásili své pohledávky jako zajištěné v celkové výši 1 460 047,67 Kč. 4 Z protokolu z přezkumného jednání ze dne [datum] (B-13) správní orgán zjistil, že pohledávka věřitele [číslo] byla zjištěna jako částečně zajištěná co do částky 201 385,61 Kč, pohledávka věřitele [číslo] byla zjištěna jako částečně zajištěná co do částky 16 133 Kč, pohledávka věřitele [číslo] byla zjištěna jako zcela zajištěná co do částky 344 861,06 Kč, a pohledávka věřitele [číslo] byla zjištěna jako zcela zajištěná co do částky 899 343 Kč. Správní orgán dále zjistil, že předmět zajištění pohledávek zajištěných věřitelů tvoří pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek [parcelní číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] (dále jen„ zajištěný majetek“). 5 Z unesení krajského soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], správní orgán zjistil, že krajský soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. 6 Z podání dlužníka ze dne [datum] (C1-1) ve spojení s podáním obviněného ze dne [datum] (B-49) správní orgán zjistil, že obviněný, v souladu s pokyny zajištěných věřitelů, kupní smlouvou ze dne [datum] (dále též„ kupní smlouva“) převedl vlastnické právo k zajištěnému majetku na [jméno] [příjmení], trvale bytem [adresa] (dále jen„ kupující“). Z uvedeného podání dlužníka správní orgán rovněž zjistil, že tento se v insolvenčním řízení žalobou doručenou krajskému soudu dne [datum] domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy (dále též„ žaloba na neplatnost kupní smlouvy“). 7 Z rozsudku krajského soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], [insolvenční spisová značka] (dále jen„ rozsudek krajského soudu“), správní orgán zjistil, že krajský soud žalobu na neplatnost kupní smlouvy zamítl. 8 Z podání obviněného ze dne [datum] (C1-21) ve spojení s podáním obviněného ze dne [datum] (C1-23 a C1-24) správní orgán zjistil, že uvedeného dne obviněný podal proti rozsudku krajského soudu odvolání. 9 Z rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen„ vrchní soud“) ze dne 5. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ rozsudek vrchního soudu“), správní orgán zjistil, že vrchní soud rozsudek krajského soudu potvrdil, v důsledku čehož rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne [datum]. 10 Z podání obviněného ze dne [datum] (C1-33) správní orgán zjistil, že dne [datum] dlužník podal proti rozsudku vrchního soudu dovolání k Nejvyššímu soudu. 11 Z podání obviněného ze dne [datum] (B-49) správní orgán zjistil, že obviněný uvedeného dne soudu doručil návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku s tím, že věřiteli [číslo] má být vydána částka 201 385,61 Kč, věřiteli [číslo] částka 344 186,06 Kč, věřiteli [číslo] částka 898 343 Kč a věřiteli [číslo] částka 16 133 Kč. 12 Z usnesení krajského soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], správní orgán zjistil, že krajský soud vyslovil souhlas s tím, aby obviněný vydal zajištěným věřitelům částky specifikované v návrhu na vydání výtěžku. 13 Z podání obviněného ze dne [datum] (B-54) správní orgán zjistil, že obviněný uvedeného dne vyplatil věřiteli [číslo] věřiteli [číslo] věřiteli [číslo] částku dle usnesení krajského soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], s tím, že věřitel č. 3 [anonymizováno] prostředky k uvedenému dni neobdržel z důvodu nesdělení čísla bankovního účtu. 14 Z podání obviněného ze dne [datum] (B-59) správní orgán zjistil, že obviněný dne [datum] vyplatil věřiteli [číslo] částku dle usnesení krajského soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]. Správní orgán rovněž zjistil, že dne [datum] obviněný vyplatil dlužníku vzniknuvší přebytek ze zpeněžení zajištěného majetku (dále jen„ hyperocha“) ve výši 403 786,02 Kč. <b>3. Hodnocení důkazů</b> 15 Na základě provedeného dokazování dospěl správní orgán k závěru, že skutek popsaný ve výroku se stal a tohoto se dopustil obviněný. 16 Správní orgán hodnotil podklady rozhodnutí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 17 Správní orgán má za prokázané, že obviněný kupní smlouvou ze dne [datum] zpeněžil zajištěný majetek. Správní orgán má rovněž za prokázané, že se dlužník v insolvenčním řízení žalobou ze dne [datum], doručenou krajskému soudu téhož dne, domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy. Dále má správní orgán za prokázané, že obviněný dne [datum] krajskému soudu podal návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku ve smyslu § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen„ IZ“), avšak žaloba ze dne [datum], jíž se dlužník domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy, byla pravomocně zamítnuta rozsudkem krajského soudu ve spojení s rozsudkem vrchního soudu již dne [datum]. Konečně má správní orgán za prokázané, že v souladu se souhlasem krajského soudu vysloveným v usnesení ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], obviněný dne [datum], resp. [datum], vydal zajištěným věřitelům částky specifikované v návrhu na vydání výtěžku s tím, že hyperochu vzniklou zpeněžením zajištěného majetku vydal dlužníku dne [datum]. Správní orgán má tedy za prokázané, že obviněný v přiměřené době po pravomocném zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy nepodal krajskému soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku zajištěným věřitelům, ačkoliv tomu nic nebránilo, v důsledku čehož dlužník obdržel hyperochu vzniklou zpeněžením zajištěného majetku až dne [datum]. <b>4. Právní posouzení</b> 18 Jednání obviněného naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019 (dále jen„ ZIS“). 19 Správní orgán přistoupil ke kvalifikaci jednání obviněného jako přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za přestupky“), se totiž odpovědnost pachatele posuzuje podle pozdějšího zákona, pokud je to po něj příznivější. S ohledem na skutečnost, že skutková podstata přestupku je téměř doslovně shodná, avšak za přestupek podle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS ve znění pozdějších předpisů, oproti přestupku podle § 36b odst. 1 písm. k) ZIS ve znění účinném do 31. 5. 2019, není možné uložit sankci zákazu činnosti, má správní orgán za to, že se jedná o úpravu pro obviněného příznivější. Proto správní orgán hodnotil naplnění znaků skutkové podstaty přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) ZIS ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv byl přestupek spáchán ještě před jeho účinností. 20 Jednáním popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí obviněný závažným způsobem porušil povinnost postupovat tak, aby bylo dosaženo rychlého uspokojení věřitelů a aby žádný z účastníků insolvenčního řízení nebyl nespravedlivě poškozen, stanovenou v § 5 písm. a) IZ a povinnost potupovat svědomitě a s odbornou péčí stanovenou v § 36 odst. 1 IZ. 21 Závažnost tohoto porušení povinností správní orgán spatřuje v tom, že obviněný přinejmenším po dobu 6 měsíců nepřistoupil k podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, ačkoliv tomu již nic nebránilo, a po tuto dobu bezdůvodně na účtu majetkové podstaty zadržoval peněžení prostředky určené zajištěným věřitelům, v důsledku čehož dlužník obdržel hyperochu vzniklou zpeněžením zajištěného majetku až dne [datum]. <i>K neporušení povinnosti</i> 22 Uvádí-li obviněný, že„ nesouhlasí s právním posouzením věci správním orgánem“ jak je toto„ nastíněno v oznámení o zahájení řízení“, když IZ„ nestanoví lhůtu, ve které má insolvenční správce vyplatit hyperochu dlužníkovi“, pak správní orgán musí předně konstatovat, že jím zmíněná skutečnost stran vyplacení hyperochy vzniklé zpeněžením zajištěného majetku„ až dne [datum]“ vyjadřuje toliko následek jednání obviněného, když obviněný skutkovou podstatu přestupku naplnil tím, že v přiměřené době po pravomocném zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy nepodal krajskému soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku zajištěným věřitelům, přestože tomu nic nebránilo. 23 Co se týče existence lhůty pro podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku soudu, správní orgán předně přisvědčuje tvrzení obviněného, že IZ skutečně pro podání tohoto návrhu konkrétní lhůtu nestanovuje. V takovém případě je však třeba vycházet ze zásad insolvenčního řízení. Podle § 5 písm. a) IZ platí, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Lze tak uzavřít, že obviněný měl krajskému soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku podat nejpozději v přiměřené době od pravomocného zamítnutí žaloby na neplatnost kupní smlouvy. Dobu od pravomocného zamítnutí žaloby na neplatnost kupní smlouvy (tj. od [datum]) do podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku krajskému soudu (tj. do [datum]), tedy dobu téměř šesti měsíců, kdy obviněný zůstal v tomto směru zcela nečinným, je pak (zejm. vzhledem k charakteru daného úkonu) nutno považovat za zcela nepřiměřenou a v rozporu se zásadou rychlosti insolvenčního řízení (§ 5 písm. a) IZ). Zároveň platí, že takové jednání nepředstavuje řádný výkon funkce insolvenčního správce (§ 36 odst. 1 a contrario). S ohledem na uvedené tak správní orgán nemůže přisvědčit tvrzení obviněného, že jeho postup byl souladný s dikcí ustanovení § 5 písm. a) IZ a § 36 odst. 1 IZ. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani tvrzení obviněného, že takto jednal (nekonal) s vědomím, resp. se souhlasem zajištěných věřitelů a žádný z nich„ nebyl po dlouhou dobu nespokojen s průběhem insolvenčního řízení“, neboť výše uvedené jednání (nekonání) představuje rovněž porušení zásady rovnosti účastníků řízení (§ 5 písm. a) IZ), když, s ohledem na existenci hyperochy, nespravedlivě poškodilo dlužníka. Argumentuje-li obviněný tím, že„ dlužník si nevyplacení tzv. hyperochy“ po celou dobu„ nestěžoval“, a obviněný„ neměl pochyby o tom, že jsou práva dlužníka náležitě hájena“, když tento„ byl již v předmětné době navíc po dobu několika let právně zastoupen“, pak správní orgán dodává, že insolvenční správce postupující svědomitě a s odbornou péčí nemůže posuzovat řádnost výkonu své činnosti podle toho, zda si na tento stěžuje některý z procesních subjektů či nikoliv. Není možné přenášet odpovědnost za řádný výkon činnosti insolvenčního správce z insolvenčního správce na další procesní subjekty (tj. ani na dlužníka, popř. jeho právního zástupce). 24 Správní orgán dále pro úplnost dodává, že podle konstantní judikatury podání žaloby na neplatnost kupní smlouvy nebrání vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku. Tato vychází zejména ze skutečnosti, že § 298 IZ nestanovuje jako podmínku vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli to, že smlouva, kterou došlo ke zpeněžení mimo dražbu, nesmí být napadena žalobou. Podání takové žaloby totiž nelze zabránit ani po vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a nelze tak činit rozdíl mezi situacemi, kdy v době vydání výtěžku zajištěnému věřiteli již byla či nebyla podána žaloba na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zajištění mimo dražbu. Postup spočívající v blokování vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli jen pro případ vyslovení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku mimo dražbu (jenž, jak bylo vysvětleno shora, nemá žádnou oporu v textu osnovy ani v duchu insolvenčního zákona) by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§5 písm. a) IZ) a ve svém důsledku by v tomto (po neurčitě dlouhou dobu, když pro přednostní projednání takové žaloby nestanoví zákon insolvenčnímu soudu žádné lhůty (srov. § 92 IZ)) znemožnil fakticky pokračovat (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 VSPH 230/2012-B-740). 25 S ohledem na uvedené měl tedy obviněný podat návrh na vydání výtěžku zpeněžení neprodleně poté, co byl zajištěný majetek zpeněžen, tedy neprodleně po uzavření kupní smlouvy, ke kterému došlo dne [datum] (k tomu dále srov. § 283 odst. 4 IZ). V tomto kontextu jsou tak irelevantní námitky obviněného vztahující se k jeho jednání (nekonání) před pravomocným zamítnutím žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy (jedná se zejm. o skutečnosti stran jednání dlužníka, kterýžto„ vytrvale napadal“ jeho„ jednotlivé kroky“). 26 Odůvodňuje-li pak obviněný své jednání (nekonání), k němuž došlo po pravomocném zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy, možnými riziky„ vyplacení výtěžku z prodeje nemovitých věcí dlužníka“ (zejm. uvádí, že„ na účtu majetkové podstaty nebude dostatek finančních prostředků, pokud by byl dlužník úspěšný v soudním řízení a Obviněný by musel vracet cenu dosaženou vydražením“), pak správní orgán opětovně zdůrazňuje, že konstantní judikatura vyšších soudů, dospěla k závěru, že řízení o žalobě na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky zajištěného věřitele mimo dražbu, nemůže vytvořit jakoukoliv překážku pro vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, přičemž se vypořádala i s možnými„ riziky“ tohoto postupu. Správní orgán navíc toto tvrzení považuje za účelové, když zcela opomíjí skutečnost, že obviněný k podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku nakonec přistoupil, aniž by tvrzený důvod jeho jednání (nekonání) pominul (srov. odst. 30 tohoto rozhodnutí). 27 Správní orgán tedy tuto námitku obviněného neshledává důvodnou. <i>K nedosažení intenzity závažného porušení povinností</i> 28 Namítá-li pak obviněný, že jeho jednáním nedošlo k závažnému porušení povinností stanovených insolvenčním zákonem, správní orgán k tomu v prvé řadě odkazuje na odst. 20 tohoto rozhodnutí, kde již vysvětlil, proč jednání obviněného hodnotí jako závažné porušení povinností insolvenčního správce. K tomu správní orgán dodává, že obviněný nerespektoval konstantní judikaturu vyšších soudů (viz výše), jakož ani rozsudek krajského soudu ve spojení s rozsudkem vrchního soudu, když po dobu téměř 6 měsíců od okamžiku, kdy byla rozsudkem vrchního soudu pravomocně zamítnuta žaloba na neplatnost kupní smlouvy (rozsudek krajského soudu tedy nabyl právní moci a začal tak být vůči účastníkům řízení závazný), nevyvíjel žádnou aktivitu směřující k podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku zajištěným věřitelům. Správní orgán nad to zdůrazňuje, že obviněný měl povinnost podat návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům v přiměřené době po zpeněžení zajištěného majetku bez ohledu na žalobu na neplatnost kupní smlouvy. Obviněný byl tedy nečinný nejen po dobu od pravomocného zamítnutí žaloby na neplatnost kupní smlouvy, ale již od října 2016, kdy byla kupní smlouva uzavřena. 29 Tato námitka obviněného tedy také není důvodná. <i>K nepřiměřenosti postupu správního orgánu</i> 30 Tvrdí-li obviněný, že aniž by jej správní orgán včas upozornil na„ názor Ministerstva spravedlnosti na lhůtu k vyplacení hyperochy, případně další konsekvence“ (z textu vyjádření obviněného opět vyplývá, že tento má na mysli existenci lhůty pro podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku (srov. odst. 22 tohoto rozhodnutí)), přikročil rovnou k zahájení řízení o přestupku, pak se s tímto tvrzením správní orgán neztotožňuje, když v rámci výkonu státního dohledu obviněného upozornil na skutečnost, že se jeho postup v dané věci jeví jako rozporný se zákonem (srov. přípis správního orgánu ze dne 25. 6. 2019, č. j. MSP-141/2019-OINS-SIS/2). Nelze navíc přehlédnout, že již dne [datum], tedy třetí den po zahájení výkonu státního dohledu (patrně v reakci na obsah uvedeného přípisu) obviněný závadný stav napravil, když podal krajskému soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku zajištěným věřitelům, přestože z vyjádření obviněného vyplývá, že jeho původním záměrem bylo vyčkat i výsledku řízení o podaném dovolání (tento konkrétně uvádí, že„ po negativním rozhodnutí nejvyššího soudu“ by musel„ požadovat vrácení vyplacených prostředků“ po všech zainteresovaných osobách; pokud by„ za této situace tzv. hyperochu vyplatil, stavěl by se do rizika, že vyplacené finanční prostředky bude v případě hypotetického úspěchu dlužníka v dovolacím řízení vymáhat od dlužníka zpět“;„ byl v kontaktu se zajištěnými věřiteli, situaci jim opakovaně vysvětlil, včetně rizik a dopadů případného úspěchu dlužníka u Nejvyššího soudu“). K tomu správní orgán dále dodává, že jeho úkolem není vyzývat insolvenčního správce k plnění jeho zákonných povinností. 31 Rovněž tuto námitku obviněného tak správní orgán nepovažuje za důvodnou. <i>K přezkumu postupu obviněného soudem</i> 32 K tvrzení obviněného, že ačkoliv„ nad probíhajícím insolvenčním řízením vykonává dohled insolvenční soud“, kterýžto je„ oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny i činit jiná opatření potřebná k zajištění účelu insolvenční řízení“, tento obviněnému v jeho postupu ničeho nevytkl, správní orgán uvádí, že jeho dohledová pravomoc nad tím, zda insolvenční správce plní povinnosti stanovené insolvenčním zákonem, vyplývá přímo z § 36 odst. 2 písm. c) ZIS, tudíž je správní orgán oprávněn si sám učinit úvahu o tom, zda postup obviněného byl v souladu s insolvenčním zákonem, aniž by pro toto posouzení potřeboval předchozí rozhodnutí insolvenčního soudu (které z důvodu odlišného účelu dohlédací činnosti soudu a dohledové činnosti ministerstva někdy nemůže být soudem ani vydáno). Správní orgán připomíná, že podstatou dohlédací činnosti soudu je zajištění řádného průběhu konkrétního insolvenčního řízení. Tomu odpovídá i skutečnost, že pravomoci, kterými je v rámci této dohlédací činnosti nadán, jsou pořádkového, nikoliv trestního charakteru. Případné rozhodování soudu tak přestavuje rozhodování o vhodné volbě donucovacího prostředku k zajištění právě řádného průběhu konkrétního insolvenčního řízení, nikoliv rozhodování o odpovědnosti za nesplnění povinnosti stanovené právním předpisem. 33 Ani tuto námitku obviněného tak správní orgán nepovažuje za důvodnou. <i>K nečinnosti správního orgánu</i> 34 Pokud obviněný poukazuje na nečinnost správního orgánu v době od„ června 2019“ (tj. od chvíle, kdy se správní orgán o porušení povinnosti obviněného dozvěděl), resp. od [datum] (tj. ode dne, k němuž je, v důsledku vzniknuvší chyby při automatické aktualizaci, datováno oznámení o zahájení řízení), do [datum] (tj. do dne, kdy bylo doručením oznámení o zahájení řízení obviněnému zahájeno předmětné řízení o přestupku), pak tuto námitku neshledává správní orgán z hlediska předmětu řízení za relevantní. Namítaná skutečnost není relevantní ani z pohledu promlčecí doby (srov. § 29 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky). 35 Jde-li pak o (celkovou) dobu, jež uběhla od chvíle, kdy se správní orgán dozvěděl o porušení povinnosti obviněného (tj. od„ června 2019“) do rozhodnutí o vině a trestu (tj. do vydání tohoto rozhodnutí), tuto správní orgán zohlednil při uvážení o druhu a výměře správního trestu (srov. odst. 45 a násl. tohoto rozhodnutí). <b>5. Ukládání trestu</b> 36 Při určení druhu a výměry správního trestu za přestupek vycházel správní orgán z ustanovení § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 36b odst. 4 písm. f) ZIS. <b><i>Povaha a závažnost přestupku</b></i> <i>Význam zákonem chráněného zájmu</i> 37 Právní úprava projednávaného přestupku je určena k ochraně veřejného zájmu na řádném výkonu činnosti insolvenčního správce, což je vysoce odborná a odpovědná činnost, mající zásadní dosah do majetkové sféry dlužníka a jeho věřitelů, která je vyhrazena jen mimořádně kvalifikovaným jedincům. Tím je současně chráněn zájem na tom, aby činnost insolvenčního správce vykonávaly pouze osoby důvěryhodné a náležitě odborně způsobilé. Význam chráněných zájmů se odráží ve vysoké typové závažnosti přestupku a odlišnosti poměrů jednotlivých subjektů dohledu, kterou zákonodárce vyjádřil rozpětím sazby pokuty až do výše 5 000 000 Kč. Obviněný svým jednáním porušil zákonem chráněný zájem na řádném výkonu činnosti insolvenčního správce v odborné rovině. <i>Význam a rozsah následku přestupku</i> 38 Správní orgán uvážil skutečnost, že závažné pochybení obviněného vedlo ke vzniku poruchy chráněného zájmu dlužníka, neboť tento v jeho důsledku obdržel hyperochu vzniklou zpeněžením zajištěného majetku až dne [datum]. <i>Způsob a okolnosti spáchání přestupku</i> 39 Správní orgán uvážil rovněž skutečnost, že jednání obviněného nebylo vedeno s cílem poškodit účastníky insolvenčního řízení. <b><i>Přitěžující a polehčující okolnosti</b></i> <i>Bezúhonnost obviněného</i> 40 Správní orgán vzal v potaz okolnost, že obviněnému nebyly doposud ze strany dohledového orgánu uděleny jiné sankce za přestupky podle ZIS, a v tomto ohledu je tak doposud bezúhonný. Dosavadní bezúhonnost obviněného ovšem není důvodem pro snížení pokuty, protože naopak recidiva či souběh přestupků by vedly správní orgán ke zvýšení výměry peněžité sankce. <b><i>Osobní poměry obviněného</b></i> 41 Obviněný má jako insolvenční správce státem garantovaný minimální příjem z insolvenčních řízení stanovený ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen„ Vyhláška“). Pro účely stanovení výše pokuty a jejího případného likvidačního dopadu na obviněného, správní orgán určil minimální garantovaný příjem jako součin odměny insolvenčního správce podle § 3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky a počtu řízení, ve kterých je insolvenční správce ustanoven. 42 Správní orgán si je vědom toho, že řízení o oddlužení tvoří jenom část těchto řízení, ve kterých byl obviněný ustanoven. Správní orgán vychází z předpokladu, že při řízeních, ve kterých je úpadek řešen jiným způsobem, může obviněný obdržet odměnu nižší nebo naopak vyšší než podle § 3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky a výše odměny podle § 3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky tak odpovídá výrazně nižší částce, než je průměrná výše odměny v ostatních řízeních. Protože správní orgán pro určení minimálního garantovaného příjmu zohlední nejnižší státem garantovanou odměnu, kterou obviněný může obdržet za měsíc z jednoho řízení podle § 3 odst. 2 písm. a) Vyhlášky, nezajišťuje dále skutečnou výši odměny v jednotlivých insolvenčních řízeních jiným způsobem, neboť takto postupuje ve prospěch obviněného. Nahlédnutím do seznamu insolvenčních správců správní orgán zjistil, že předpokládané státem garantované příjmy obviněného bez odečtení nákladů se pohybují v průměru v hodnotě 174 000 Kč měsíčně. <b><i>Uvážení o druhu a výměře správního trestu</b></i> 43 Správní trestání se řídí zásadou přiměřenosti, podle níž musí správní trest odpovídat druhem i výší poměrům konkrétního pachatele tak, aby byl vůbec způsobilý odradit ho od dalšího protiprávního jednání a tím jej přimět k respektování právních předpisů. 44 Správní orgán při úvaze nad volbou druhu správního trestu vyloučil, s ohledem na vysokou závažnost projednávaného přestupku, možnost udělit napomenutí, a shledal uložení pokuty jako adekvátní formu postihu. 45 Správní orgán při úvaze nad stanovením výše pokuty přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného přestupku a k dalším shora uvedeným okolnostem, jakož i k době, která uběhla od chvíle, kdy se správní orgán o porušení povinnosti obviněného dozvěděl (zhruba 23 měsíců), a shledal, že pokuta ve výši 20 000 Kč představuje přiměřený správní trest, který je způsobilý plnit vůči obviněnému individuálně preventivní a represivní funkci a zároveň i funkci generálně preventivní vůči ostatním subjektům. Stanovená výše pokuty činí 0,4 % zákonného maxima, správní orgán tedy ukládá pokutu při samé dolní hranici zákonné sazby. Vzhledem k širokému zákonem vymezenému rozpětí pokuty správní orgán konstatuje, že výše pokuty je stanovena při samé dolní hranici trestní sazby i z hlediska její maximální možné výměry při respektování limitů plynoucích ze zákazu její likvidační výše. <b>6. Náklady správního řízení</b> 46 Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) a s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit paušální částkou náklady řízení. Tato paušální částka činí 1 000 Kč. 47 Vzhledem k tomu, že v řízení o přestupku byl obviněný uznán vinným, byla mu uložena povinnost nahradit paušální částkou 1 000 Kč náklady tohoto řízení.