1 Az 30/2021– 55

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou–Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. bytem X. zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Kovářská 939/4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2021, č. j.: OAM–139/LE–BE03–K01–R3–2014 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2021, č. j.: OAM–139/LE–BE03–K01–R3–2014, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2021, č. j.: OAM–139/LE–BE03–K01–R3–2014, jímž byla její žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a kterým bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle ustanovení § 25 písm. i) téhož zákona. Nepřípustnost byla shledána v neuvedení nových skutečností ze strany žalobkyně, jež by byly relevantní z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci vzhledem k okolnostem konkrétního případu, neexistovaly důvody nepřípustnosti žádosti, a proto nemělo být řízení zastaveno, žalobkyni hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, nedošlo ke zjištění všech rozhodných okolností a nebylo přihlédnuto ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá řádné úvahy. Ve vlasti byla opakovaně znásilněna, do České republiky odcestovala za příslib práce, posléze zjistila, že účelem jejího transportu do Evropy byla prostituce, což odmítla a utekla, od té doby je jí vyhrožováno a čelí nátlaku, aby zaplatila X., v zemi původu nemá žádné zázemí, je jí X., posledních X. let žije v České republice, v oblasti původu probíhá ozbrojený konflikt, čelila dlouhodobému týrání a stresu, což na ní zanechalo následky, trpí X. Podmínky pro meritorní posouzení své žádosti splňuje, nové skutečnosti nemusí vždy nutně tvrdit žadatel, ale postačí jejich známost např. ze zpráv o zemi původu, ve vyjádření k podkladům upozorňovala na zhoršenou bezpečnostní situaci v regionu původu, a to v kontextu svého postavení X. a zázemí po více než X. letech pobytu mimo vlast, hrozila by jí vážná újma, pochází přímo z oblasti zasažené konfliktem, závažnost konfliktu vyplývá z podkladů shromážděných žalobcem, po návratu do vlasti by čelila násilí, možnosti vnitřního přesídlení využít nemůže, umí jen anglicky, nemůže se přestěhovat mimo anglofonní oblast, místo původu uváděla v azylovém řízení konzistentně vždy v rámci jednoho regionu, který je zasažen konfliktem, čemuž nasvědčuje i její znalost angličtiny a neznalost francouzštiny, v zemi původu došlo od roku 2007 k podstatné změně, jíž je vnitřní ozbrojený konflikt, opačný závěr žalovaného nevychází ze shromážděných podkladů, jeho závěry jsou taktéž v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). V doplnění žaloby pak žalobkyně upozornila na závažnost konfliktu i sexuální násilí v anglofonních oblastech, 3. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Napadené rozhodnutí je zákonné, byl zjištěn skutečný stav věci a případ posuzován ve všech souvislostech, žalovaný se zabýval všemi okolnostmi sdělenými žalobkyní, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro své rozhodnutí, opakovanou žádost nebylo namístě posoudit meritorně, jelikož žalobkyně neuvedla žádnou novou relevantní skutečnost, rozpory ve svých výpovědích nebyla schopna objasnit, potíže s převaděčem i X. mohla sdělit již v původním řízení, její výpověď je nevěrohodná celá, nebyly zjištěny okolnosti, jež by mohly nasvědčovat skutečnému nebezpečí vážné újmy ve vlasti, v zemi původu nedošlo k žádné zásadní změně, v zemi ozbrojený konflikt neprobíhá, leč lokalizovaný konflikt v anglofonních oblastech, nevěrohodné jsou i údaje žalobkyně o místě původu, po návratu do vlasti může využít více míst k pobytu, mezi regiony lze cestovat, změna situace není natolik zásadní, aby byla žádost žalobkyně přípustná, skutečnosti, jež uvedla, nejsou azylově relevantní, napadené rozhodnutí nepostrádá řádné odůvodnění, žalobní námitky jsou účelové. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 3. 7. 2014 uvedla, že se narodila v X., je národnosti X., rodiče již zemřeli, domluví se anglicky, je svobodná, jejích X. sester zemřelo, u bratra neví, zda žije, X., v České republice pobývá od roku X., vyznává křesťanství, nebyla členem politické strany ani organizace, nemá žádné finanční prostředky ani majetek. Vlast opustila X., její důvody jsou stejné, jako uváděla minule, strach z obřízky a ze smrti, když rodiče zemřeli, odvlekli ji jako otrokyni, důvody žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako v minulém řízení, měla jí být udělána obřízka, osoba, která jí zařídila cestu do České republiky, po ní chce X., ještě ve vlasti jí řekla, že bude vydělávat peníze a z toho, co vydělá, bude částku splácet, osoba jí X., je s ní v kontaktu, dříve to neřekla, jelikož byla vystrašená, kvůli tomu, že X., zemřely její sestry spolu s matkou roku X., neví, proč dříve uvedla jen X. sestry, ve vlasti nemá příbuzné, vůči nimž by měla závazky, o mezinárodní ochranu žádala již roku 2006, ale nebyl jí udělen, nikdy proti ní nebylo vedeno trestní stíhání, v případě návratu do vlasti se obává zabití, dle zdejší lékařky má potíže X. Uvedla, že muž, který ji dopravil do České republiky, od ní požaduje X., X. jí vyhrožuje zabitím; po smrti otce je matka vedla ke křesťanství, což se stalo důvodem náboženského konfliktu, který vedl ke smrti její matky a sester, bojí se zabití.

6. V rámci řízení o správním vyhoštění dne 9. 6. 2014 sdělila, že X. bydlí v domě X., do vlasti si přeje vycestovat dobrovolně, žádná překážka jejímu vycestování nebrání, jen nemá cestovní doklad a peníze na cestu (závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince ze dne 9. 6. 2014, e. č.: ZS23704).

7. V předchozí žádosti podané dne 19. 7. 2006 žalobkyně uvedla, že se narodila v X., je kamerunské národnosti, matka již zemřela, je schopna se dorozumět anglicky, měla X. sestry, do roku X. žila ve vesnici X., pak se stále musela stěhovat z místa na místo, o udělení azylu žádá, protože je sirotek, matka zemřela X., ve vesnici, kde žila, se praktikuje ženská obřízka, kvůli níž ztratila dvě sestry, loni přišla řada na ni, proto musela utéct do jiné provincie, ve své vesnici byla mnohokrát znásilněna a mučena jako otrok, pokud by odmítla obřízku, vesničané by ji zabili.

8. Během pohovoru ve věci první žádosti vedeného dne 20. 9. 2006 žalobkyně uvedla, že do školy chodila ve vesnici X. u města X., v X. odešla do X., konkrétně do X.

9. Během doplňujícího pohovoru ve věci první žádosti vedeného dne 7. 11. 2006 žalobkyně dále uvedla, že její vesnice se jmenuje X. a leží v okrese X., z vesnice odjela do X. a odtud pak do X., kvůli tomu, že byla znásilněna, by z vlasti neodcházela, ve vlasti žila trvale ve vesnici X. až do svého odchodu.

10. Rozhodnutím ve věci první žádosti, č. j.: OAM–828/VL–07–ZA05–2006, které bylo žalobkyni předáno dne 29. 1. 2007, nebyla žalobkyni mezinárodní ochrana udělena. V odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo uvedeno, že v dané době na území Kamerunu neprobíhá žádný mezinárodní ani vnitřní ozbrojený konflikt, což dokládají i shromážděné zprávy o zemi původu.

11. Žalobkyně v řízení o opakované žádosti požádala o provedení pohovoru s tím, že její důvody žádosti o mezinárodní ochranu jsou hrozba obřízky, zneužívání jako otrokyně a znásilnění, osoba, která jí pomohla do Evropy, požaduje X. (to dříve neuvedla ze strachu o život), X. její sestry byly zavražděny X. kvůli křesťanskému vyznání (to dříve uvést nemohla).

12. Dle zprávy psycholožky X. ze dne X. 2014 nechce žalobkyně mluvit o své minulosti, mluví, že byla otrokyně, vykazuje známky dlouhodobého psychického stresu, zřejmě týrání, měla by podstoupit intenzivní terapii zaměřenou na období, kdy žila jako otrokyně.

13. Dle zprávy psycholožky X. ze dne X. 2014 byla žalobkyně otrokyní u X. a byla týrána, poté byla znásilněna X., X. ji vyhodil na ulici, byla odvezena převaděči do Evropy, měla pracovat jako prostitutka, což odmítla, poté utekla, před rokem se dozvěděla, že matka a sestry byly zavražděny ve vesnici kvůli náboženství, neví, co je s X., obává se o život v případě návratu, X. ji chce zabít, má též zdravotní potíže; je stresovaná při pohovorech, nevzdělaná a žila na ulici, nemá jasný pojem o čase, může se jevit jako málo důvěryhodná, sociálně a kulturně je velice izolovaná, jeví se depresivní, anhedonická, plačtivá, prožila dlouhodobý stres a traumata, což vyústilo v X., které od roku 2006 částečně překonala, protože se v České republice cítí v bezpečí, X., při životě ji drží naděje, že X., žalobkynin stav aktuálně vyžaduje intenzivní psychoterapii.

14. Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 2. 2016, č. j.: OAM–139/LE–BE03–K07–2014, byla žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákon o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno podle ustanovení § 25 písm. i) téhož zákona.

15. Proti rozhodnutí ze dne 15. 2. 2016 podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, č. j.: 43 Az 13/2016 – 52, zamítl.

16. Rozsudkem ze dne 13. 9. 2017, č. j.: 6 Azs 66/2017 – 49, NSS rozsudek krajského soudu ze dne 24. 1. 2017 i rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016 zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění NSS sdělil, že žalobkyně neuvedla nové skutečnosti, které nemohla uvést již v předchozím řízení, případně se jednalo o tvrzení nevěrohodná, žalovaný však měl přistoupit k provedení pohovoru, vzniknou–li v řízení pochyby o věrohodnosti tvrzení žadatele, který je zranitelnou osobou a trvá na objasnění skutečností v pohovoru, musí k tomu být přihlédnuto, s ohledem na psychický stav žalobkyně bylo provedení pohovoru nezbytné k zjištění skutkového stavu, žalovaný též nedostatečně posoudil situaci v zemi původu, a to i přes tvrzení žalobkyně o hrozbě vážné újmy s ohledem na poměry žen v Kamerunu.

17. Během pohovoru vedeného dne 1. 12. 2020 žalobkyně uvedla, že X. byla znásilněna, ve X. u sebe začala nosit různé zbraně, jednou ji chtěl znovu někdo znásilnit, X., pátrali po ní, utekla na farmu, kde pracovala jen za ubytování jako otrok, dříve to neuvedla, protože se jí na to neptali a předchozí pohovor byl přerušen, ve X. odešla do jiné vesnice, kde pomáhala X., po příletu do České republiky jí vzali pas a telefon, vzali ji do malé místnosti v domě v X. a řekli jí, ať jde požádat do X. Po X. byla ve vlasti ještě několik let, policie ji nekontaktovala, protože byla na druhém konci země, tam ji nikdo neznal, ve X. utekla do vesnice jménem X. na severu Kamerunu, do té doby žila v X., kterou uváděla dříve, je součást X. Po návratu do vlasti by ji zabili kvůli X. Hledala ji X., zabili by ji, jejího X. v buši. Jiné důvody než obavy v souvislosti se X. nemá; kvůli úmrtí matky a sester o mezinárodní ochranu nežádá. Její sestra zemřela X., matka ještě předtím, měla X. sestry, nemohla dříve tvrdit, že má X., její matka zemřela ještě před X., neříkala, že zemřela až X., dříve netvrdila, že sestry a matka zemřely kvůli náboženskému konfliktu. Peníze dluží muži, který X., muž ji kontaktuje X. a vyhrožuje jí, X. jí zabavil pas a telefon a řekl, ať jde dělat prostituci, což odmítla, setkala se s ním pak X., roku X. jej potkala na ulici, vyhrožoval jí, potom jej už neviděla. X. leží poblíž X. Roku 2014 vypověděla policistům, že jí v návratu do vlasti brání jen nedostatek financí a neexistence cestovního dokladu, jinak žádnou překážku nemá, nic dalšího nesdělila, protože se jí na to neptali. Je jí X., kdyby se vrátila do vlasti, hrozila by jí smrt, zabít by ji mohli X., ve vlasti nemá příbuzné, X., ve vlasti má jen dvě přítelkyně a bratrance, každý žije v jiném místě.

18. Ve správním spisu jsou obsaženy zprávy o zemi původu (shromážděné po pohovoru ze dne 1. 12. 2020), konkrétně informace Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 11. 3. 2020, Kamerun, Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2019, Informace OAMP, Kamerun, Anglofonní krize ze dne 9. 2. 2021, a dvě Informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 30. 7. 2019 týkající se situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí a osob vystupujících proti ženské obřízce či za uznání homosexuální orientace.

19. Dne 5. 1. 2021 se žalobkyně mohla seznámit s podklady rozhodnutí. Nechtěla se s nimi seznámit ani se k nim vyjádřit, tvrdila, že je jí vše jasné, nechce se dívat, nechtěla navrhnout doplnění podkladů ani uvést ještě nějaké skutečnosti či nové informace.

20. Dne 8. 3. 2021 se žalobkyně prostřednictvím zástupkyně vyjádřila k podkladům, uvedla, že žalobkyně pochází z anglofonní oblasti, kde se od roku 2016 stupňuje krize, jež roku 2017 přerostla v ozbrojený konflikt, žalobkyně by se vracela do situace ozbrojeného konfliktu, přitom X. ve vlasti nebyla, v zemi původu nemá zázemí ani příbuzné, nedisponuje ani dostatečnými finančními prostředky, možnost vnitřního přesídlení je pro ni nereálná, neumí francouzsky a přesídlení z problematických regionů je obtížné, v zemi se taktéž nikdo nezabývá sexuálním obtěžováním, rozpory ve výpovědích žalobkyně jsou způsobeny traumaty a stresem, o čemž svědčí psychologické zprávy; kvůli ozbrojenému konfliktu jí hrozí vážná újma, vnitřní přesídlení využít nemůže, jelikož je osamělou ženou bez rodiny, zázemí a finančních prostředků patřící k anglofonní menšině.

21. Dne 14. 4. 2021 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (žádost o mezinárodní ochranu byla podána přede dnem 20. 7. 2015), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.

24. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal–li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

25. Podle ust. § 10a odst. 2 zákona o azylu je–li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

26. Podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

27. Podle ust. § 11a odst. 2 zákona o azylu není–li opakovaná žádost nepřípustná, ministerstvo rozhodne o udělení nebo neudělení mezinárodní ochrany, pokud není odůvodněn jiný postup.

28. Nejprve je nutno uvést, že podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podá–li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodu pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ Druhou podmínkou pro přijatelnost opakované žádosti je, že se musí jednat o takové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. V této souvislosti soud připomíná, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak již NSS vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j.: 4Azs 151/2005 – 86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ NSS dovodil, že pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

29. Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení. Zpravidla se přitom bude jednat o takové skutečnosti, k nimž došlo v důsledku plynutí času. Jako takové lze připomenout např. změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.

30. Po delší době od podání žádosti o mezinárodní ochranu (dne 3. 7. 2014) byl s žalobkyní s ohledem na závazný právní názor NSS proveden dne 1. 12. 2020 pohovor k vysvětlení rozporů v jejích výpovědích, v němž mohla vyslovit vše potřebné. Po výzvě, aby sdělila všechny důvody, pro něž žádá o mezinárodní ochranu, vyslovila toliko dva důvody, X., a výhrůžky kvůli dluhu X.

31. Žalobkyni se předně v průběhu pohovoru rozpory vyjasnit nepodařilo, její výpověď zůstala nevěrohodná, dosud sdělené důvody (včetně obav z vydírání a vyhrožování kvůli dluhu X.) tudíž nemohly obstát. Důvodem nového meritorního posouzení nebylo ani ohrožení v souvislosti se X., které žalobkyně uvedla vůbec poprvé, neboť jej mohla sdělit dříve a zároveň nešlo o věrohodné tvrzení. Důvody, které žalobkyně tvrdila (v pohovoru dne 1. 12. 2020 a dříve), tak samy o sobě obstát nemohly, resp. nebylo namístě kvůli nim posoudit opakovanou žádost meritorně.

32. Přestože žalobkyně v opakované žádosti neuvedla žádné konkrétní důvody, v řízení o opakované žádosti postačí, pokud nastala v zemi původu zásadní změna, aniž by takovou skutečnost musel účastník řízení výslovně tvrdit. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j.: 3 Azs 6/2011 – 96, uvedl: „Přitom i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být podle názoru rozšířeného senátu považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ 33. Krom toho žalobkyně ve vyjádření k podkladům prostřednictvím zástupkyně upozorňovala na ozbrojený konflikt, který se odehrává v její vlasti.

34. Podle Informace OAMP, Kamerun, Anglofonní krize ze dne 9. 2. 2021 docházelo v anglofonních regionech Severozápad a Jihozápad od listopadu 2016 k stávkám a demonstracím, protesty přerostly v násilné střety, při kterých zahynulo několik osob, na přelomu září a října 2017 došlo k násilné eskalaci, část demonstrantů vyhlásila nezávislý stát, kamerunské složky při pokojných demonstracích následně usmrtily 20 protestujících a dopouštěly se náhodných útoků a ničení majetku místních obyvatel, opozice zformovala milice o celkové síle 500 – 1 000 osob, které dokázaly čelit početnější kamerunské armádě, vládní složky zatkly domnělé vůdce povstání, v prosinci 2017 vláda separatistům vyhlásila válku, v únoru 2018 byla v Severozápadním regionu vytvořena vojenská oblast, byly vedeny rozsáhlé vojenské operace, při nichž bylo použito násilí minimálně vůči 150 osobám (včetně mimosoudního zabíjení civilistů, mučení a zničení několika vesnic), násilí dále eskalovalo, mezi zářím 2017 a květnem 2018 separatisté usmrtili celkem 44 příslušníků ozbrojených sil a útočily na instituce a osoby, které se odmítly zapojit do ozbrojených akcí, jen útoků na školy bylo 42, konflikt pokračoval v podobné intenzitě i po zbytek roku 2018, vláda v oblastech nasadila tisíce policistů a vojáků, kontrolu nad územím nebyla schopna převzít, při bojových operacích vládní složky používaly násilí vůči civilistům (především mimosoudní popravy), nepřiměřenou sílu, mučení a nelidské zacházení a ničily též majetek (včetně vypalování vesnic), separatisté na ovládaných územích krom útoků na školy a vybrané osoby vybíraly na ovládaných územích daně, výpalné i výkupné za unesené, ve druhé polovině roku 2018 se konflikt rozšířil i do přilehlých frankofonních regionů, celostátní politická situace se nezměnila; roku 2019 zůstala situace nezměněná, proti opozici postupovala vláda tvrdě, v lednu a červnu byly při demonstracích zatčeny až stovky protestujících, deset zadržených separatistických vůdců bylo v srpnu 2019 odsouzeno k doživotnímu odnětí svobody, po svolání tzv. dialogu vládou byly stovky zatčených a uvězněných (ale ne vůdců) propuštěny, v anglofonních regionech nadále probíhaly boje, docházelo k menším střetům a incidentům s řádově jednotkami mrtvých, avšak opakujících se téměř každý den, vůči civilistům docházelo k násilí ze strany vládních sil i separatistů, mnohdy záměrnému (zabíjení kvůli podezření z podpory druhé strany), přístup ke vzdělání a zdravotnickým službám byl omezen po celý rok, představitelům nevládních organizací bylo bráněno ve vstupu do oblastí, počet vnitřních přesídlenců dosáhl od počátku krize půl milionu osob; roku 2020 se konaly parlamentní volby, které byly v anglofonních regionech provázeny násilím, deseti vůdcům separatistů potvrdil odvolací soud doživotní trest odnětí svobody, na 22. 9. 2020 byly svolány celostátní protesty, účastnily se jich jen stovky lidí, zasáhly navíc pořádkové složky, které 300 osob zadržely, humanitární situace se v anglofonních regionech roku 2020 zhoršila, významně se zde projevila pandemie covidu při omezených zdravotních kapacitách, snahy o uzavření příměří skončily neúspěchem, v létě 2020 začali separatisté více omezovat vstup a opuštění anglofonních regionů, někteří obyvatelé trpěli nedostatkem potravin, po celý rok 2020 docházelo k bojům mezi vládními silami a separatisty i k útokům proti civilistům, a to stejně jako v letech předchozích, v únoru (v souvislosti s volbami) došlo k výrazné eskalaci násilí, útoky cílily na civilisty (kdo se v den voleb pohyboval venku) i na kandidáty (již v prosinci 2019 bylo 40 opozičních kandidátů uneseno), v únoru též provládní jednotky zaútočily na konkrétní vesnici kvůli podezření z podpory separatistů, 21 civilistů zemřelo, v říjnu naopak separatisté zaútočili na školu v jiné obci, zemřelo 8 dětí a 13 jich bylo zraněno, menší vládní i separatistické útoky na vojenské i civilní cíle probíhaly během celého roku ve značném množství, to se týká i případů ničení domů a mučení či nelidského zacházení.

35. Podle informace Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 11. 3. 2020, Kamerun, Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2019 krize v anglofonním Severozápadním a Jihozápadním regionu, jež vypukla roku 2016, měla za následek zabití více než 2 000 osob, útěk více než 44 000 uprchlíků do Nigérie a vnitřní přesídlení více než 500 000 osob, docházelo k svévolným zabitím mj. ze strany anglofonních separatistů, potíže v zemi představovaly i trestné činy zahrnující násilí proti ženám; v anglofonních regionech vládní složky dne 29. 1. zastřelily zdravotnického ošetřovatele, v březnu zaživa upálily 13 civilistů včetně sedmi podnikatelů vracejících se z obchodní cesty, anglofonní separatisté napadali a zabíjeli provládní ozbrojence i civilisty považované za loajální vládě, z 23. na 24. 4. sťali a rozčtvrtili četníka a části těla poházeli po dálnici; provládní jednotky byly původci mizení osob podezřívaných z příslušnosti k anglofonním separatistům, ohledně zmizení předsedy nevládní organizace dne 6. 8. 2018 nedošlo k žádnému vývoji; dle dostupných zpráv příslušníci provládních složek mučili mj. separatistické bojovníky a porušovali i jejich jiná práva, ozbrojení separatisté zacházeli špatně s civilisty i příslušníky ozbrojených sil, docházelo k zatčení a následnému mučení příznivců opozice, konkrétní ženy z anglofonních regionů vypověděly, jak byly omezeny na svobodě, mučeny a drženy v izolaci, docházelo k bití a držení v nehygienických podmínkách, resp. k bití v noci, v anglofonních regionech docházelo k případům znásilnění a sexuálního zneužívání provládními subjekty, ke konkrétnímu incidentu došlo např. dne 21. 6., kdy vládní voják znásilnil 40 letou ženu; zatčení během krize v anglofonních regionech byli někdy drženi v samovazbě, jindy po dlouhou dobu, aniž by jim bylo sděleno obvinění; v anglofonních regionech se vyskytly případy úmyslného zabíjení nevinných civilistů ze strany vládních sil, ve stejných oblastech ozbrojení separatisté unášeli a drželi civilisty v zajetí včetně učitelů a školních dětí, unesení byli týráni, k jejich propuštění došlo po vyjednávání či zaplacení výkupného, v červnu se počet únosů zvýšil, k únosům docházelo v říjnu i listopadu, např. 5. 11. bylo uneseno mj. 79 dětí, provládní síly fyzicky týraly civilisty a vězně držené ve vazbě; v rámci vnitrostátního pohybu byly ženy často šikanovány, pokud cestovaly o samotě, státní orgány omezovaly pohyb osob a zboží v anglofonních regionech, totéž činili anglofonní separatisté, někdy v úmyslu šikanovat a zastrašovat místní obyvatelstvo, ve čtyřech regionech (včetně dvou anglofonních) bylo vysídleno 710 000 osob, krom toho se 44 000 osob přemístilo do Nigérie, vnitřní přesídlení z anglofonních regionů nadále pokračovalo, v anglofonních regionech nevyvíjela vláda snahy k zajištění volného přístupu humanitárních aktérů, humanitární pomoc byla vládou blokována; případy znásilnění nebyly ze strany obětí nahlašovány, v anglofonních regionech se jen ve 13 případech znásilnění ze 74 podařilo obětem získat zdravotnické služby, sexuální obtěžování bylo široce rozšířené a nepostihované, ženy neměly v praxi stejná práva jako muži, ženám bylo odpíráno právo vlastnit půdu.

36. V prvním rozhodnutí o mezinárodní ochraně (č. j.: OAM–828/VL–07–ZA05–2006) se žalovaný žádnými ozbrojenými střety ve vlasti žalobkyně nezabýval, pouze lakonicky zmínil neexistenci jakéhokoliv konfliktu. Ostatně, situace v anglofonních regionech začala eskalovat až od roku 2016. V napadeném rozhodnutí žalovaný sdělil, že v Kamerunu nedochází k žádnému konfliktu, který by ohrožoval žalobkyni, jde o lokalizovaný konflikt ve dvou nejmenších (anglofonních) provinciích, krom toho výpověď žalobkyně shledal nevěrohodnou, není ani zřejmé místo žalobkynina původu, trvalý zákaz cestování v anglofonních regionech zaveden není, uváděné nepokoje nelze klasifikovat jako vnitřní ozbrojený konflikt.

37. Soud se sice ztotožňuje s označením výpovědi žalobkyně za nevěrohodnou, avšak tvrzení o místě původu shledává minimálně plausibilním. Místo svého původu žalobkyně směřovala vždy poblíž města X. (anglofonním) regionu, o čemž svědčí i její znalost angličtiny. Z daného tvrzení (jako jednoho z mála vyřčených žalobkyní) je tudíž třeba vycházet.

38. Soud rovněž vnímá ozbrojené střety v anglofonních regionech jako (vnitřní) ozbrojený konflikt. Definicí ozbrojeného konfliktu se zabýval NSS v rozsudku ze dne 5 Azs 28/2008 – 68; mezi klíčové prvky zařazuje dlouhodobost konfliktu a organizovanost jeho stran. Střety v anglofonních oblastech jsou dlouhodobé, na podzim roku 2017 eskalovaly, od té doby dále probíhaly včetně let 2019 a 2020. Splněn byl rovněž prvek organizovanosti, o organizovanosti vládních složek není pochyb, avšak i ozbrojení separatisté vykazovali organizovanost, dokonce, byť symbolicky, vyhlásili nezávislý stát, nicméně byly posíleny ozbrojené a násilně orientované milice, které odolávaly početnější kamerunské armádě a ovládaly konkrétní území. Střety též dosahovaly určité minimální intenzity, a to i ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu (zvláště v případě podezření na podporu druhé strany konfliktu); docházelo k mimosoudnímu zabíjení, vypalování vesnic, útokům na školy apod., přestože se boje transformovaly do menších střetů, docházelo k nim takřka denně a pokračovalo násilí na civilistech; ozbrojené střety v anglofonních regionech měly za následek více než 2 000 mrtvých a 500 000 vnitřních přesídlenců, dalších více než 44 000 osob uteklo do Nigérie.

39. Vše tedy nasvědčuje tomu, že v místě původu žalobkyně probíhal ke dni vydání napadeného rozhodnutí vnitřní ozbrojený konflikt. Dané okolnosti představují dostatečnou změnu v zemi původu, pro niž by měla být opakovaná žádost o mezinárodní ochranu meritorně posouzena. Opačný závěr žalovaného nemá oporu ve shromážděných podkladech (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.).

40. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že konflikt probíhal toliko ve dvou (anglofonních) regionech, neboť se týkal právě místa původu žalobkyně. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany se přitom primárně vztahují k místu bydliště žadatele ve vlasti. NSS k tomu v právní větě k rozsudku ze dne 16. 10. 2020, č. j.: 5 Azs 73/2019 – 61, uvedl: „Primární důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 12 a § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, musí být vždy posuzovány na základě podmínek panujících v té části země původu, odkud žadatel pochází a kde má stálé bydliště. Naopak podmínky panující v jiné oblasti země původu, kde se žadatel pokusil nalézt vnitrostátní ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou, jejichž hrozbě čelil v místě svého stálého bydliště, jsou relevantní pouze pro případné následné posouzení ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o azylu, zda se žadatel může právě v této jiné části země původu usadit a nalézt zde účinnou ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.“ Navíc posouzení možnosti vnitřního přesídlení je vyhrazeno meritornímu zkoumání a vyžaduje důkladné, komplexní zhodnocení, řádný postup výstižně popsal NSS ve třetí právní větě k rozsudku ze dne 28. 7. 2009, č. j.: 5 Azs 40/2009 – 74: „Při posuzování možnosti vnitřní ochrany (…) je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele.“ Krom toho u žalobkyně jsou dány konkrétní okolnosti, k nimž bude třeba zvláště přihlédnout, např. její X., psychický stav, nedostatek zázemí i znalost toliko anglického jazyka.

41. Soud získal dostatek poznatků již z obsahu správního spisu, další dokazování by bylo nadbytečné, a proto odmítl důkazní návrhy žalobkyně.

42. Ze všech výše uvedených důvodů soud na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

43. V novém rozhodnutí vyjde žalovaný ze závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí (14. 4. 2021) probíhal v místě původu žalobkyně vnitřní ozbrojený konflikt, na základě čehož jsou dány důvody pro meritorní posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žádost bude posouzena se zřetelem ke všem důvodům pro udělení azylu i doplňkové ochrany s obzvláštním důrazem na ustanovení § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu (s ohledem na konkrétní okolnosti též na ustanovení § 14a odst. 2 písm. b) téhož zákona); řádně a důkladně bude zhodnocena možnost žalobkyně vrátit se do místa původu (příp. možnost přesídlit na jiné místo Kamerunu), a to vzhledem k jejím individuálním poměrům.

44. Podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. je žalovaný vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázán.

45. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobkyni náklady nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze