1 C 11/2022- 204

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o: zaplacení 67 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 355 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 645 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 645 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 5 000 Kč od 1. 11. 2021 do 7. 1. 2022, zamítá.

III. Řízení se v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 27 400 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení a z částky 40 000 Kč od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021, zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 836,40 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 67 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že je podílovou spoluvlastnicí pozemku parcela č. st. 990, o výměře 454 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení (dále jen„ Nemovitost“), a to ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti ve vztahu k celku nemovitých věcí. Dalšími spoluvlastníky nemovitostí jsou žalovaná a [jméno] [příjmení] a to každá ve vztahu k celku nemovitých věcí. Dům slouží k bydlení a bytové prostory v něm tvoří 4 samostatné byty a jednotlivé byty jsou označovány pro potřeby tohoto řízení čísly [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], když takto byly označeny při zpracování podkladů pro vypořádání podílového spoluvlastnictví, k němuž dosud nedošlo. Řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví probíhá u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. [spisová značka] a není dosud skončeno. Mezi účastníky došlo [datum] k dohodě o užívání společných nemovitých věcí, na jejímž základě je žalobkyně oprávněna užívat bytové prostory v přízemí domu tvořící dva samostatné byty o velikosti 2 + 1, které jsou označovány jako byt [číslo] byt [číslo]. Žalovaná dle této dohody je oprávněna užívat byt o velikosti 2 + 1 v prvním patře domu, který fakticky užívá od roku 2016 a který je označován [číslo] další spoluvlastnice p. [příjmení] užívá další byt v prvním patře ([číslo]), který do své smrti v roce 2016 užíval právní předchůdce žalované a [jméno] [příjmení] pan [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byt [číslo] v přízemí domu v r. 2017 pronajala a pobírala z něho nájemné. Užívá dále další bytové prostory v přízemí domu tvořící byt označovaný [číslo] když v tomto bytě bydlí s jejím souhlasem její matka [jméno] [příjmení]. Nájemné z bytu [číslo] bylo sjednáno ve výši 5 000 Kč měsíčně a nájemní vztah trval do 28. 2. 2021, kdy byl ukončen dohodou žalobkyně a nájemce. Po odstěhování nájemce z bytu [číslo] v přízemí domu však bylo užívání tohoto bytu žalobkyni znemožněno, neboť dne [datum] nechala žalovaná vyměnit zámek u vstupních dveří do tohoto bytu a byt začala užívat sama. Klíče od nového zámku žalobkyni nevydala ani na základě písemné výzvy a byt zpřístupnila teprve v létě roku 2022. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení náhrady za užívání přízemního bytu o velikosti 2 + 1, označovaného [číslo] za dobu od 3. 3. 2021 do 31. 10. 2021, ve výši 40 000 Kč, tj. za 8 měsíců po 5 000 Kč. Dále požadovala zaplacení záloh na služby hrazené v souvislosti s užíváním tohoto bytu v celkové výši 27 400 Kč a požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 10. 2021 do zaplacení z částky 67 400 Kč.

2. Soud žalobě vyhověl platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná odpor a uvedla, že tvrzení v žalobě uvedená nejsou pravdivá, neboť žalovaná užívá v předmětném domě pouze byt v 1. patře a jiný byt ani jinou část nemovitosti nad rámec svého podílu ve vztahu k celku nemovitosti nikdy neužívala. Užívání přízemního bytu, o který se žalobkyni jedná, je vyloučeno, neboť tento byt nájemce žalobkyně zdevastoval a je neobyvatelný, ač žalovaná tento byt ještě za života p. [příjmení] zrekonstruovala na vlastní náklady.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí pozemku parcela č. st. 990, o výměře 454 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení (dále jen„ Nemovitost“), a to ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti ve vztahu k celku nemovitých věcí. Sporu nebylo ani o tom, že dalšími spoluvlastníky nemovitostí jsou žalovaná a [jméno] [příjmení] a to každá ve vztahu k celku nemovitých věcí. Sporným soud neshledal ani tvrzení žalobkyně o tom, že je oprávněna užívat byt v přízemí o velikosti 2 + 1, označovaný [číslo] v němž dlouhodobě bydlí matka žalobkyně. Sporné nebylo ani to, že žalovaná užívá byt o velikosti 2 + 1 v prvním patře označovaný [číslo] další spoluvlastnice [jméno] [příjmení] byt [číslo] v prvním patře. Žalovaná učinila nespornou výši obvyklého měsíčního nájemného ve výši 5 000 Kč jako nájemného z bytu o velikosti 2+1 v přízemí označovaného [číslo].

4. Mezi účastnicemi bylo sporné, zda v roce 2016, po smrti právního předchůdce žalované a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], došlo mezi spoluvlastnicemi k dohodě o užívání společné věci, z níž žalobkyně odvozuje právo užívat byt o velikosti 2 + 1 v přízemí domu vlevo od vstupních dveří označovaný [číslo]. Sporným mezi účastnicemi bylo rovněž to, zda žalovaná byt o velikosti 2 +1 v přízemí domu ([číslo]) znepřístupnila a po jakou dobu znepřístupnění bytu trvalo. V průběhu řízení učinila žalovaná nesporným, že na počátku měsíce března 2021 byt označovaný [číslo] znepřístupnila, s tím, že toto znepřístupnění trvalo po dobu cca 1 měsíce. Spornou tak zůstalo, zda znepřístupnění bytu trvalo po celou dobu vymezenou žalobkyní, tj. od 3. 3. 2021 do 31. 10. 2021.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil níže uvedené skutečnosti.

6. Z usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 10. 2016 bylo zjištěno, že součástí pozůstalosti byl ideální spoluvlastnický podíl st. [parcelní číslo], o výměře 454 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení (dále jen„ Nemovitost“) a dle dohody dědiců nabyla ve vztahu k celku nemovitých věcí [jméno] [příjmení] a žalovaná. [jméno] [příjmení] se dle dědické dohody zavázala vyplatit žalované částku 38 999 Kč do jednoho týdne ode dne právní moci usnesení o schválení dědické dohody. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z informace o pozemku parcela [číslo] o výměře 454 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], objekt k bydlení soud zjistil, že podílovými spoluvlastnicemi nemovitých věcí jsou žalobkyně ve vztahu k jejich celku, žalovaná ve vztahu k jejich celku a [jméno] [příjmení] ve vztahu k jejich celku.

7. Z návrhu na zahájení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, podaného u Okresního soudu v Lounech dne 27. 9. 2021 (sp. zn. [spisová značka]), k pozemku st. [parcelní číslo] o výměře 454 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení, který je součástí spisu, vyplývá, že tento návrh směřoval k rozdělení společných nemovitých věcí formou vymezení jednotek a to jednotky [číslo] – byt o výměře 64,2 m2, [číslo] – byt o výměře 63,7 m2, [číslo] – byt o výměře 68,1 m2 a [číslo] – byt o výměře 85,9 m2 a dále jednotek [číslo] – garáž o výměře 15,9 m2 a [číslo] – garáž o výměře 27,7 m2 s tím, že každé jednotce náleží odpovídající spoluvlastnický podíl na společných částech. Součástí návrhu jsou též půdorysy všech podlaží a jejich schémata určující polohu jednotek a společných částí budovy s údaji o podlahových plochách jednotek a prohlášení vlastníka ve smyslu ustanovení § 1166 zák. č. 89/2012, občanský zákoník.

8. Nájemní smlouvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně pronajala [jméno] [příjmení] byt v bytovém domě [adresa] ve spoluvlastnictví pronajímatele v ul. [ulice a číslo] v [obec] umístěný v přízemí domu (od hlavního vchodu vlevo), sestávající z ložnice, obývacího pokoje, kuchyně, koupelny, toalety a chodby. Ze smlouvy vyplývá, že v bytě se nacházela kuchyňská linka, plynový sporák, plynový kotel a ohřívač vody (bojler). Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 000 Kč měsíčně a smlouva byla uzavřena na dobu od 1. 5. 2017 do 1. 5. 2018 s možností prodloužení. Nájem byl následně prodlužován dodatky ze dne 30. 4. 2018, 30. 4. 2019 a 30. 4. 2020 vždy o jeden rok. Dohodou o skončení nájmu bytu ze dne 28. 2. 2021 bylo prokázáno, žalobkyně a [příjmení] [příjmení] se dohodli na skončení nájmu ke dni 28. 2. 2021. Dle protokolu o předání a převzetí bytu ze dne [datum] nájemce předal byt žalobkyni včetně vybavení, které převzal a dle výpisu z účtu žalobkyně mu byla vrácena kauce 10 000 Kč dne 24. 2. 2021. Z fotografií dokumentujících stav bytu užívaného nájemcem v době jeho vrácení žalobkyni, lze uzavřít, že v době předání se v bytě nacházelo vybavení uvedené v nájemní smlouvě.

9. Předžalobní výzvou ze dne 23. 9. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou, aby jí vydala bezdůvodné obohacení ve výši 58 975 Kč sestávající z náhrady ve výši 5 000 Kč za 7 měsíců užívání bytu označovaného [číslo] v domě [adresa] v [obec] a dále zálohy na služby ve výši 23 975 Kč. Nárok byl žalobkyní uplatněn s odvoláním na to, že užívání společné věci bylo upraveno konkludentní dohodou stran, kdy si žalovaná zvolila k užívání jednotku [číslo] paní [příjmení] jednotku [číslo] žalobkyně jakožto vlastnice ideální poloviny předmětných nemovitostí užívá oba byty nacházející se v přízemí domu ([číslo] [číslo]). Nadužívání žalované dle obsahu této písemnosti vzniklo tím, že žalovaná od 3. 3. 2021 bez dohody se spoluvlastnicemi začala užívat kromě bytu [číslo] též byt [číslo] v přízemí a na žádosti žalobkyně o zpřístupnění tohoto bytu nereaguje. Byt nezpřístupnila ani architektům, kteří 30. 3. 2021 přišli vyměřit bytové jednotky v domě. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána na adresu žalované i na adresu [titul] et [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum].

10. Z dopisu zástupce žalované datovaného dnem 2. 11. 2021 vyplývá, že jde o reakci na předžalobní výzvu spoluvlastnic, v níž žalovaná odmítá, že by došlo k uzavření dohody o rozdělení domu na jednotky a nebyla ani uzavřena konkludentní dohoda o užívání konkrétních bytů v domě jejími spoluvlastnicemi. Žalovaná odmítla, že by užívala jiný byt než byt v 1. nadzemním podlaží. Byt v přízemí užívaný nájemcem p. [celé jméno žalobkyně] byl nájemcem vybydlen a byt je proto zcela neobyvatelný. V tomto bytě se žalovaná nezdržovala a neužívala jej, naopak žádá žalobkyni, aby byt uvedla do řádného stavu. Rovněž tak neexistuje žádná dohoda, která by žalovanou zavazovala k placení do fondu oprav.

11. Ze zprávy datované dnem 30. 1. 2021 vyplývá, že nájemce obdržel zprávu žalované, že se jedná o 3 000 Kč. Žalobkyně zprávou ze dne 30. 1. 2021 vyzývala žalovanou k tomu, aby nájem řešila přímo s ní. Z další zprávy ze dne 28. 2. 2021 bylo zjištěno, že k tomu dni ukončila žalobkyně nájemní smlouvu s panem [příjmení]. Byt bude žalobkyně od 1. 3. 2021 užívat osobně a uložila si tam proto své osobní věci. Užívání 2 bytů z celkových 4 odpovídá tomu, na čem se dohodly v červenci 2016 a odpovídá to i spoluvlastnickému podílu žalobkyně.

12. Z textové zprávy ze dne 2. 3. bylo zjištěno, že obsahuje výzvu. aby žalovaná předala matce žalobkyně klíč od přízemního bytu, kde vyměnila zámek, s tím, že pokud to neudělá, znemožňuje užívání. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k předání klíče od bytu v přízemí dopisem ze dne 8. 3. 2021 odeslaným dle podacího lístku na adresu žalované dne 8. 3. 2021. Textová zpráva ze dne 13. března 2021 obsahuje fotografii inzerátu žalované nabízejícího prodej oblečení, kdy je dle dalších fotografií nabízené oblečení umístěno za oknem přízemního bytu vlevo od vstupních dveří. Inzeráty žalované ze dne 14. dubna a 24. června bylo prokázáno, že nabízela k prodeji kuchyňskou linku. Dle inzerátu z 2. 7. nabízela žalovaná k prodeji 8 let starý funkční kotel [anonymizováno], vč. čerpadla a expanzní nádrže, odmontovaný. Dopisem ze dne 23. 3. 2021, odeslaným dle poštovního podacího lístku na adresu žalované téhož dne, žádala žalobkyně žalovanou, aby dne 30. 3. 2021 od 8.30 hod. architektovi zpřístupnila byt, v němž bydlí i byt v přízemí, u kterého vyměnila zámek, za účelem měření bytových jednotek. Fotografiemi č.l. 90 – 97 je zdokumentován stav bytu po odstranění jeho vybavení, dlažby a obkladů.

13. Ze svědecké výpovědi spoluvlastnice [jméno] [příjmení], soud zjistil, že je sestrou žalované a v domě bydlí od roku 2017 to v bytě původně obývaném otcem svědkyně a žalované [jméno] [příjmení]. Pokud jde o užívání společné věci, bylo z výpovědi svědkyně zjištěno, že za života [jméno] [příjmení] bydlela v domě žalovaná a to v přízemí, kde jeden byt obývala matka žalobkyně a jeden z bytů žalovaná. V prvním patře byly rovněž dva byty, kdy větší obýval p. [příjmení] a menší byl volný. Žalovaná se rozhodla ještě za života p. [příjmení], že se z bytu v přízemí přestěhuje do volného bytu v 1. patře a v tomto bytě bydlí v současné době. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že žalobkyně svolala schůzku spoluvlastníků na den [datum]. Při této schůzce se řešilo užívání domu a platby na společné výdaje. Pokud jde o užívání společné nemovitosti, svědkyně s žalobkyni respektovaly, že žalovaná chce užívat byt v prvním patře, když žalovaná do oprav tohoto bytu již nějaké finanční prostředky investovala a žalovaná ničeho nenamítla proti tomu, že svědkyně bude užívat byt po p. [příjmení]. Žalobkyni připadly do užívání oba byty v přízemí, neboť vlastní polovinu nemovitých věcí. Takto byl dům od ledna 2017 skutečně užíván. Následně došlo k neshodám o příspěvcích na společné výdaje, které spravovala zprvu p. [celé jméno žalované], ale svědkyně jí přestala příspěvky předávat. Neshody vyvrcholily, když p. [celé jméno žalované] v r. 2018 svědkyni řekla, že ji okradla o dědictví a tyto se pak dále prohlubovaly.

14. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že je vlastnicí poloviny předmětných nemovitých věcí, když tyto nabyla po smrti svého otce. Původně byl dům užíván tak, že první patro v domě užíval [jméno] [příjmení] a přízemí užíval otec žalobkyně. Žalobkyně sama v domě nebydlí řadu roků, ale jeden z přízemních bytů stále užívá její matka. Žalovaná přibližně před dvaceti lety začala užívat druhý byt v přízemí a žalobkyně měla proto k užívání byt v prvním patře, který byl volný a posléze jej obýval nájemník. Ještě za života p. [příjmení] projevila žalovaná přání odstěhovat se do tohoto bytu v prvním patře, protože z osobních důvodů nechtěla bydlet v přízemním bytě. Žalobkyně i p. [příjmení] s tím souhlasili a žalovaná se proto přestěhovala z přízemního bytu do bytu v prvním patře. Při schůzce [datum] žalovaná sdělila, že byt v prvním patře už rekonstruuje a došlo k dohodě, že žalobkyně a žalovaná si byty prohodí a p. [příjmení] bude užívat byt po p. [příjmení]. Mezi žalobkyní a žalovanou pak došlo k dohodě o vyrovnání za to, co žalovaná do přízemního bytu investovala a žalobkyně jí vyplatila částku 8 000 Kč, s tím, že žalovaná nic dalšího nebude požadovat. Žalovaná sehnala nájemníka do přízemního bytu a zprvu se domnívala, že by nájemné mělo jít do fondu oprav. Ničeho však nenamítala proti tomu, že vzhledem k spoluvlastnickému podílu žalobkyně v rozsahu , půjde nájemné žalobkyni. V roce 2018 však začala žalovaná uplatňovat nárok na část nájemného přímo vůči nájemci, aniž by sama kontaktovala žalobkyni. V této souvislosti došlo v r. 2021 k ukončení nájemní smlouvy. Po ukončení nájmu a převzetí bytu od nájemce, se žalobkyně rozhodla tento byt využívat pro svoje potřeby a nechala proto v bytě své věci a zapojené nahrávací zařízení a byt uzamkla. Zprostředkovaně se pak dozvěděla, že žalovaná za pomoci zámečníka do bytu vnikla a znepřístupnila jej, do bytu chodí, větrá jej. Na podzim roku 2021 zhlédla žalobkyně záběry z kamery umístěné v bytě a zjistila, že v bytě došlo k demontování veškerého vybavení, obkladů i dlažby. Pokud jde o znepřístupnění bytu žalovanou, to trvalo od počátku března 2021 do dubna 2022, kdy byl byt zpřístupněn na dobu jednoho dne znalci [příjmení], a pak byl zavřen až do 27. 7. 2022.

15. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že žalovaná bydlela původně v přízemním bytě o velikosti 2 +1 označovaném [číslo]. Když její přítel musel do výkonu trestu, nechtěla už v tomto bytě zůstat a odstěhovala se proto se souhlasem [jméno] [příjmení] do bytu v 1. patře, který byl prázdný. Pokud jde o schůzku 17. 7. 2016, připustila, že se v červenci 2016 schůzka spoluvlastníků uskutečnila s výsledkem, že ten přízemní byt po žalované bude mít žalobkyně. Potvrdila, že s žalobkyní byly řešeny investice do toho přízemního bytu a žalovaná chtěla po žalobkyni 8 000 Kč. Nájemníka do přízemního bytu, pronajímaného žalobkyní, sehnala žalovaná a zprvu to nijak neřešila. Pak však získala informaci, že vše je společné, proto žádala po nájemníkovi část nájemného, čímž si chtěla kompenzovat investice, které do přízemního bytu vložila. Proto i prostřednictvím své zástupkyně dr. [příjmení] vyzvala žalobkyni, aby jí zaplatila náhradu. Potvrdila, že byt v přízemí označovaný [číslo] nechala 2. 3. 2021 po odstěhování nájemníka otevřít a vyměnila zámek. Klíče žalobkyni nevydala. Byt byl nechala uzamčený jen asi měsíc, než si odvezla vybavení, ale cca po měsíci jej nechala pootevřený. Potvrdila, že za oknem bytu v přízemí, o který se jedná, nabízela na prodej oblečení a její věci jsou tam vystavené dosud.

16. Ve věci byl proveden důkaz svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení] ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], z níž vyplynulo zjištění, že ze spodního bytu, který byl pronajat, se odstěhoval nájemník p. [příjmení] v důsledku chování žalované a tento byt převzala žalobkyně.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která je matkou žalobkyně a tetou žalované, soud zjistil, že v domě [adresa] v [obec] bydlí několik desítek let. Svědkyně bydlí po celou dobu v jednom z přízemních bytů a v přízemním bytě naproti tomuto bytu bydlela žalovaná. Ta se však po smrti [jméno] [příjmení] rozhodla přestěhovat do jiného bytu v prvním patře, šlo o byt po prarodičích. Byt po prarodičích měla původně užívat žalobkyně, ale když se žalovaná rozhodla přestěhovat, začala užívat spodní byt po žalované. Tento byt pak pronajal p. [příjmení] a poté, co jej žalovaná tzv.„ vyštípala“ a on se odstěhoval, žalobkyně byt opět převzala a uzamkla. Asi za dva dny poté jej nechala žalovaná otevřít a vyměnila zámky. Byt pak zůstal uzamčený po celou dobu od března 2021 do léta 2022. Všechny klíče měla p. [celé jméno žalované] a ta žádost svědkyně, aby jí předala klíč od bytu pro dceru, odmítla. Svědkyně uvedla, že se opakovaně po celou dobu přesvědčovala, zda byt je stále zavřený a přesvědčila se tak, že se do bytu nedá dostat. Otevřen byl pouze jeden den v době, kdy měl přijet znalec na zaměření bytu. Zámek byl ale v poloze zamčeno, takže nešly zabouchnout dveře. Při otevření bytu žalobkyně zjistila, že byt je zničený, chybělo vnitřní zařízení, kotel, radiátory, bojler, linka, byl propíchaný strop atd.

18. Z výpovědi svědka [příjmení], který byl vyslechnut v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že jde o manžela žalobkyně, který popsal způsob užívání společné věci spoluvlastníky. Žalobkyně měla k užívání dva byty v přízemí, žalovaná byt v prvním patře a p. [jméno] [příjmení] druhý byt v prvním patře. Jeden z bytů v přízemí užívá se souhlasem žalobkyně její matka; druhý přízemní byt se pronajímal. Svědek byl při předání bytu nájemcem žalobkyni, jeho stav hodnotil tak, že byt nebyl nijak poničen a jeho stav se zdokumentoval. Předání bytu p. [příjmení] byla přítomna i žalovaná, která měla za to, že byt byl užíváním nájemce znehodnocen. Žalobkyně se po ukončení nájmu rozhodla byt užívat pro svoji potřebu, zanechala v bytě své věci a byt byl uzamčen. Klíče od tohoto bytu měla jen žalobkyně a její matka. Pak na základě telefonické informace matky žalobkyně, svědek telefonicky hovořil se zámečníkem, který měl na pokyn p. [celé jméno žalované] byt otevřít, ale i přes upozornění, že jde o byt žalobkyně, byl byt otevřen, s tím, že p. [celé jméno žalované] disponuje souhlasným vyjádřením policie. Poté p. [celé jméno žalované] byt uzamkla a klíče žalobkyni nevydala ani na výzvu. Byt byl zpřístupněn pouze v den, kdy jej byl zaměřit znalec. Při této příležitosti svědek shledal, že byt je zničený, chybí radiátory, byly vytrhány podlahy, obkladový kámen, bodová světla, vypínače, chyběl kotel a byly poničené stropy. I tento stav svědek zdokumentoval. Byt byl zpřístupněn teprve po době, kterou svědek časově nedokázal vymezit, a žalobkyně nechala vyměnit zámek a byt uzamkla.

19. Z dopisu zástupkyně žalované ze dne 30. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná, jako vlastník ideální domu [adresa] v [obec], se obrátila na žalobkyni s výzvou k zaplacení částky 200 000 Kč, kterou žalovaná požadovala jako polovinu z částky, o níž zhodnotila společnou nemovitost [adresa] v [obec]. Dále žalovaná požadovala zaplatit částku 22 500 Kč jako podíl žalované na zaplaceném nájemném za dobu od 1. 5. 2017 do 31. 10. 2018 a dále se domáhala z nájemného za dobu od 1. 11. 2018, tj. částky 1 250 Kč měsíčně. Z dopisu dále vyplývá, že žalovaná v domě [adresa] v [obec] dříve užívala byt v přízemí o velikosti 2 + 1 a tento stavebními úpravami a opravami zhodnotila a žalobkyni vytkla, že tento byt bez souhlasu žalované pronajala od 1. 5. 2017 p. [příjmení] za měsíční nájemné 5 000 Kč.

20. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 25. 3. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně navrhla žalované vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu [adresa] v [obec] rozdělením na čtyři samostatné bytové jednotky a žádala o vyjádření, zda žalovaná s navrženým postupem souhlasí.

21. Z listiny datované dnem 17. března 2017 vyplývá, že žalovaná svým podpisem stvrzuje převzetí částky 8 000 Kč od žalobkyně, jako vyrovnání za stavební úpravy, které provedla na své náklady v přízemním bytě (od vchodových dveří vlevo). Konkrétně se jedná o obkladový kámen v hodnotě 4 000 Kč a dlažbu v hodnotě 4 000 Kč Částku 8 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti a zároveň prohlašuje, že je s žalobkyní vyrovnána a nebude vyžadovat další jakoukoli náhradu.

22. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 bylo zjištěno, že znalec nemovitosti na základě zadání žalované dům [adresa] v [obec] zhlédl dne 25. 4. 2021 v přítomnosti žalované. Dům popsal jako dům se čtyřmi bytovým jednotkami o dvou nadzemních podlažích se sedlovou střechou. Na pozemku je dvojgaráž a pergola. Všechny čtyři byty mají užitnou plochu 260,55 m2, když byty v přízemí mají výměru 58,43 m2 (byt vlevo) a 58,02 m2 (byt vpravo) a byty v prvním patře mají výměru 62,76 m2 (byt vlevo) a 81,35 m2 (byt vpravo). Znalec měl k dispozici stavební dokumentaci, která je součástí znaleckého posudku a pořídil fotodokumentaci dvou bytů. Z této dokumentace je patrno, že znalec vstoupil do bytu [číslo] v přízemí, který nese známky odstranění jeho vybavení. včetně podlahy a radiátorů. V době pořízení fotografií se v bytě nacházela spodní část kuchyňské linky s dřezem.

23. Protože ke vzniku práva na vydání náhrady za bezdůvodné obohacení mělo dojít po [datum], řídí se práva a povinnosti zákonem č.89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.) - (srov. část pátou, hlavu II - ustanovení přechodná a závěrečná - díl 1, oddíl 1, § 3028 o.z.).

24. Podle § 2992 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

25. Podle § 2999 odst. 1 věta první o.z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

26. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno a mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně byla v době od 3. 3. 2021 do 31. 10. 2021 podílovou spoluvlastnicí pozemku parcela č. st. 990, o výměře 454 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení (dále jen„ Nemovitost“), a to ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti ve vztahu k celku nemovitých věcí. Dalšími spoluvlastníky nemovitostí byly v tomto období žalovaná a její sestra [jméno] [příjmení] a to každá ve vztahu k celku nemovitých věcí. Mezi účastníky není sporné a z účastnických výpovědí žalobkyně a žalované, jakož i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] je prokázáno, že od ledna roku 2017 spoluvlastnice užívaly společnou nemovitou věc tak, jak tvrdí žalobkyně, tedy tak, že žalobkyně užívala oba přízemní byty, z nichž byt [číslo] vlevo od vchodových dveří pronajímala a v bytě [číslo] bydlela s jejím souhlasem její matka [jméno] [příjmení]. Žalovaná užívala byt [číslo] v 1. patře a [jméno] [příjmení] byt [číslo] v 1. patře. V přechozím období bydlela v domě žalovaná, která užívala byt v přízemí vlevo od vstupních dveří ([číslo]), [jméno] [příjmení], která užívala se souhlasem žalobkyně byt v přízemí vpravo od vstupní dveří ([číslo]) a [jméno] [příjmení], který užíval byl o velikosti 3 + 1 v prvním patře domu ([číslo]) a byt v prvním patře o velikosti 2 +1 ([číslo]) byl pronajímán žalobkyní a p. [příjmení]. Žalovaná se z bytu označovaného [číslo] v přízemí domu do bytu označovaného [číslo] v prvním patře domu odstěhovala v r. 2016. Tuto změnu užívání společné věci žalobkyně a dědičky po [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaná, stvrdily při schůzce v červenci 2016. Žalobkyně v rámci svého spoluvlastnického podílu poté užívala přízemní prostory v domě, tj. kromě bytu v přízemí označeného [číslo] též bytový prostor - byt označený [číslo] který dříve užívala žalovaná v přízemí vlevo od vchodových dveří. V návaznosti na toto ujednání došlo k vyrovnání mezi žalobkyní a žalovanou pokud jde o náklady na rekonstrukci bytu [číslo] v přízemí vynaložené žalovanou, o čemž si žalobkyně a žalovaná vystavily dne 17. 3. 2017 písemný doklad stvrzený podpisem žalované. Nelze proto mít pochybnosti o tom, že na tomto způsobu užívání společné věci se žalobkyně a žalovaná dohodly, když tento závěr je podporován i zjištěním, že takto v následujícím období až do současnosti bytové prostory v domě [adresa] užívají. Existenci této dohody potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení] a je patrno, že i ona ji akceptovala, když v lednu 2017 započala s užíváním bytu označovaného [číslo] v prvním patře domu. Po podpisu dokladu o vyrovnání nákladů žalované na pořízení dlažby a obkladů do bytu [číslo], žalobkyně od [datum] byt označovaný [číslo] v přízemí domu pronajala za měsíční nájemné 5 000 Kč a není pochyb, že se tak stalo s vědomím žalované, když sama žalovaná potvrdila, že nájemce žalobkyni zajistila. Z nájemní smlouvy je patrno, že jako výlučná pronajímatelka vystupuje ve smlouvě žalobkyně. Soud má proto na základě těchto zjištění, v kontextu s tím, jaké bylo další chování každé ze spoluvlastnic, pokud jde o užívání společné nemovité věci, že při schůzce všech spoluvlastnic 17. 7. 2016 došlo přinejmenším k jejich neformální konkludentní dohodě o tom, jak budou nadále užívat bytové prostory v domě [adresa] v [obec]. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit zjištění, že žalovaná způsob užívání společné věci v říjnu 2018 v dopise své zástupkyně dr. [příjmení] zpochybnila a tvrdila, že žalobkyně přízemní byt původně užívaný žalovanou, pronajala p. [příjmení] bez souhlasu spoluvlastníků. Soud má za to, že změna přístupu žalované k otázce užívání společné věci měla svůj původ především v zhoršení vztahů žalované a svědkyně [příjmení] v důsledku neshod souvisejících s vyrovnáním nároků žalované z dědictví po [jméno] [příjmení]. Obecně platí, že každý ze spoluvlastníků je oprávněn společnou věc užívat a má právo k celé věci, přičemž toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitých věcí a v řízení prokázala, že mezi ní a ostatními spoluvlastnicemi došlo k ujednání, které ji opravňuje užívat bytové prostory v přízemí domu [adresa] tvořící dva samostatné byty o velikosti 2 + 1 a žalovaná a [jméno] [příjmení] byly oprávněny užívat bytové prostory v prvním patře tvořící rovněž dva samostatné byty a to žalobkyně bytové prostory označované [číslo] žalovaná bytové prostory označované [číslo]. Soud tak vzal za prokázané, že k dohodě o užívání domu [adresa] spoluvlastníky došlo a pokud jde o její obsah, vzal za prokázané ujednání mezi žalobkyní a žalovanou o tom, že si tzv. vymění bytové prostory označované [číslo] v prvním patře a [číslo] v přízemí. Nikým z účastníků nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by následně došlo k ukončení této dohody, popř. její změně. Žalobkyně je proto v tomto řízení aktivně legitimována k podání žaloby. Oporu pro závěr o pasivní legitimaci žalované ve vztahu k uplatněnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení v tomto řízení, soud spatřuje ve skutkovém zjištění, že žalovaná po několika letech od uzavření dohody, dne 2. 3. 2021, bytové prostory v přízemí domu [anonymizováno], konkrétně byt vlevo od vchodových dveří označovaný [číslo] žalobkyni znepřístupnila. Toto zjištění má oporu v účastnické výpovědi žalované, jakož v dalších důkazech, které byly v řízení provedeny, tj. výpovědi žalobkyně, svědeckých výpovědích [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], sv. [příjmení], fotodokumentaci a výzvách k předání klíčů. Pokud jde o důvody, které žalovanou vedly k znepřístupnění bytu [číslo] žalobkyni, uváděla žalovaná, že k tomu přistoupila na dobu cca měsíce, aby si mohla odstěhovat vybavení tohoto bytu, které v minulosti zaplatila. Žalovaná tvrdila, že znepřístupnění trvalo pouze cca 1 měsíc, v jehož průběhu nechala vybavení bytu vč. obkladů, za které si nechala vyplatit náhradu, odstranit a vystěhovat a poté nechala dveře bytu pootevřené. Tato obrana žalované byla vyvrácena ostatními provedenými důkazy. Z výpovědi [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že znepřístupnění tohoto bytového prostoru žalovanou trvalo, s výjimkou jednoho dne (otevření bytu na žádost žalobkyně za účelem zaměření), až do letních měsíců roku 2022. Pokud jde o hodnocení výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], bral soud v úvahu, že se jedná o matku žalobkyně, u které lze proto předpokládat užší vztah k žalobkyni než k žalované, která je její neteří. Svědkyně však k věci vypovídala zcela nezaujatě a její výpověď se vyznačovala osobním odstupem od popisovaných událostí a jevila se soudu jako přesvědčivá a plně způsobilá podat objektivní věrohodný obraz o tom, jaký byl průběh událostí v domě a jak se každý ze spoluvlastníků choval. Svědkyně je osobou, která bydlí v bezprostřední blízkosti bytu, o který se jedná a nepochybně měla dohlížet na majetek žalobkyně, která v domě nebydlí. Z tohoto pohledu se soudu jeví jako logická a věrohodná její výpověď, v níž výslovně uvedla, že opakovaně ověřovala po znepřístupnění bytu žalobkyni, zda jsou dveře od sporného bytu zavřené, což trvalo až do letních měsíců roku 2022. Soud proto vzal za prokázané, že znepřístupnění bytu [číslo] trvalo po celé žalobou vymezené období, tj. od 3. 3. 2021 do 31. 10. 2021. Objektivně vzato nelze uvěřit, že by svědkyně [jméno] [příjmení], která po celou dobu v domě bydlí, nereagovaly na pootevřené dveře bytu nacházejícího se na společné chodbě v bezprostřední blízkosti, užívaného žalobkyní, v němž měla nadto žalobkyně uloženy své věci. Tomu odpovídá i zjištění, že žalobkyně žádala bezvýsledně žalovanou o zpřístupnění bytu pro účely zaměření. Ostatně je patrno ze znaleckého posudku [titul] [příjmení], že žalovaná mu byt bez potíží zpřístupnila ještě dne 25. 4. 2021, kdy prováděl zaměření a z fotografií, které jsou součástí znaleckého posudku, je patrno, že v bytě se v té době nacházela spodní část kuchyňské linky, kterou žalovaná inzerovala. Tento nábytek tedy nebyl z bytu odstěhován v době, kterou žalovaná uváděla. I z těchto zjištění je zřejmé, že znepřístupnění bytu žalovanou trvalo i po uplynutí doby jednoho měsíce, kterým žalovaná období znepřístupnění bytu omezovala. Pokud by žalovaná skutečně chtěla byt žalobkyni zpřístupnit, pak by jistě v souladu se zásadami slušnosti, předala klíče od bytu žalobkyni nebo její matce [jméno] [příjmení], jak k tomu byla vyzývána, popř. alespoň sdělila žalobkyni, že byt, v němž žalobkyně měla své věci, zpřístupnila. Nic takového však neučinila ani v době, kdy již byl nárok žalobkyně uplatněn u soudu a probíhala soudní jednání. Soud proto z popsaných důvodů k námitce žalované nepřihlédl, když v tomto směru její účastnickou výpověď hodnotil jako nevěrohodnou a vzal za prokázané z ostatních provedených důkazů, že žalovaná v době od 3. 3. 2021 do 31. 10. 2021 bránila žalobkyni v užívání bytových prostor v domě [adresa] v přízemí vlevo od vstupních dveří označovaných číslem bytu [číslo].

27. U práva na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez právního důvodu vzniká bezdůvodné obohacení každým dnem užívání. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 odst. 1 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4874/2014). Rovněž je setrvale judikováno, že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez účinného právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora například tím, že měl nemovitost uzamčenu a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2029/2003, ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2739/2012, a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015). Podaný výklad se přitom prosazuje také při řešení sporů mezi spoluvlastníky, neboť i zde je dovozováno, že ten ze spoluvlastníků, který má společné věci pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním přístup, se dopouští nadužívání předmětných statků (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3525/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016). V projednávané věci žalovaná měla ve své výhradní dispozici klíče umožňující užívání bytu označovaného [číslo] ve společném domě a současně jako výlučná uživatelka obývala byt označovaný [číslo] v prvním patře domu a jednala tak v rozporu s dohodou o užívání společné věci ze dne [datum]. Klíče od sporného bytu žalobkyni odmítla vydat a tím ji fakticky vyloučila z užívání bytu označovaného [číslo] žalobkyně tak měla k užívání pouze byt označovaný [číslo] v přízemí domu. Tímto jednáním žalovaná svévolně žalobkyni fakticky vyloučila z užívání společné nemovité věci v rozsahu odpovídajícím uzavřené dohodě o užívání společné věci. Soud proto shledal, že v majetkové sféře žalované v důsledku tohoto jednání v období žalobou vymezeném došlo k vzniku bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na míru, v níž žalovaná bytový prostor v přízemí domu [adresa] označovaný [číslo] fakticky využívala. O tom, že prostor fakticky využívala není pochyb už jen s ohledem na nabídku prodeje jejích osobních věcí za okny bytu.

28. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, žalobkyně požadovala náhradu odpovídající nájemnému z předmětného bytu ve výši 5 000 Kč měsíčně, tak jak bylo placeno nájemcem p. [příjmení]. Žalovaná tuto výši obvyklého nájemného učinila nespornou a soud z této částky vycházel, když má za to, že jde o částku nájemcem fakticky placenou v období bezprostředně předcházejícím, lze z ní proto jako z obvyklého nájemného za předmětný byt vycházet.

29. Výši náhrady, která žalobkyni za nadužívání společné věci žalovanou přísluší, soud stanovil částkou 39 355 Kč, když měsíce duben, květen, červen, červenec, srpen, září a říjen 2021 náhrada činí 35 000 Kč (7 x 5 000 Kč). Pokud jde o měsíc březen 2021 vycházel soud z toho, že žalovaná bránila žalované v užívání bytu označovaného [číslo] v přízemí domu [adresa] v [obec] po část měsíce a náhrada za tento měsíc činí 4 355 Kč (5 000 Kč/31 dnů = 161,30 Kč x 27 dnů= 4 355 Kč). Celkem tak žalobkyni náleží částka 39 355 Kč. Soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z dlužných částek dle ustanovení § 1970, když má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat úroky z prodlení. Soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 34 355 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vydání náhrady za bezdůvodné obohacení za 7 měsíců výzvou ze dne 23. 9. 2021 odeslanou dle poštovního podacího archu na adresu žalované téhož dne. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 23. 9. 2021. Má se za to, že doručena byla 26. 9. 2021, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 7 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 1. 11. 2021 byla žalovaná s plněním v prodlení, pokud jde o náhradu za dobu od 3. 3. 2021 do 30. 9. 2021 (7 měsíců). Pokud jde o počátek prodlení se zaplacením náhrady za měsíc říjen 2021 byla žalované dne 23. 12. 2021 doručena žaloba, v níž byla vyzvána k zaplacení nároku za dobu od 3. 3. 2021 do 31. 10. 2021 ve lhůtě 15 dnů od doručení, tj. do 7. 1. 2022 a počínaje dnem 8. 1. 2022 je tak s plněním v prodlení i pokud jde o nárok žalobkyně za měsíc říjen 2021. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

30. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

31. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do nároku na zaplacení záloh na služby v celkové výši 27 400 Kč a soud usnesením č.j. 1 C 11/2022-117 ze dne 21. 6. 2022 zastavil. Usnesení nabylo právní moci 8. 7. 2022. Dále podáním ze dne 19. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 27 400 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení a při jednání dne 27. 1. 2023 vzala žalobu zpět též co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 40 000 Kč od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021 a nadále požadovala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 40 000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila a soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, jak je uvedeno ve výroku pod bodem III. výrokové části rozsudku, když k zpětvzetí žaloby žalobkyní v tomto rozsahu došlo účinně (ust. § 96 odst. 2, 3, 4 o.s.ř.).

32. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná zčásti, když její žaloba byla co do nároku na zaplacení částky 645 Kč a části požadovaného příslušenství zamítnuta. Jako částečný neúspěch soud posoudil částečné zpětvzetí návrhu v rozsahu, v němž bylo řízení částečně zastaveno, tj. co do částky 27 400 Kč, zákonného úroku z této částky za dobu od 1. 10. 2021 a co do zákonného úroku z částky 40 000 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 75 153 Kč (s přihlédnutím k úroku z prodlení) a přiznáno jí bylo 43 695 Kč (s přihlédnutím k úroku z prodlení v zákonné výši k 6. 2. 2023). Vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16,28 % z účelně vynaložených nákladů. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 48 135,13 Kč a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 696 Kč; náklady právního zastoupení za 11 úkonů právní služby po 2 700 Kč z tarifní hodnoty 39 355 Kč a 9 rež. paušálů po 300 Kč ve vztahu k úkonům právní služby spočívajícím v převzetí zastoupení, předžalobní výzvě se základním skutkovým a právním rozborem, sepsání žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 6. 5. 2022, důkazního návrhu ze dne 6. 6. 2022 a účasti právního zástupce při jednání dne [datum], [datum], [datum] (od 8.30 do 11.00 hod.), [datum] (od 8.30 do 11.52 hod.) dle ust. § 6 odst. 1, § 7 položka 5, § 11 odst. 1 písm. a, d, g/ a ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif. Pokud jde o náhradu režijních výloh náleží žalobkyni 9 rež. paušálů po 300 Kč, když paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč přináleží za každý úkon právní služby (přestože za účast u jednání trvajícího déle než dvě hodiny přináleží advokátu odměna v dvojnásobné výši oproti odměně za jednání kratší dvou hodin, stále je jednání trvající déle než dvě hodiny jedním úkonem právní služby, ke kterému přináleží jedna paušální náhrada hotových výdajů). K účelně vynaloženým nákladům řízení žalobkyně náleží též náhrada cestovného právního zástupce žalobkyně k jednání u Okresního soudu v Lounech z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] [značka automobilu], [registrační značka], při vzdálenosti 120 km při každé jízdě tam a zpět, sazbě základní náhrady v částce 4,70 Kč za 1km, ceně PHM 44,50 Kč za litr BA (vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. 237/ 2022) v částce 879 Kč, pokud jde o cesty uskutečněné v roce 2022 a sazbě základní náhrady v částce 5,20 Kč a ceně PHM 41,20 Kč za litr BA ve výši 916 Kč za cestu uskutečněnou v roce 2023 (vyhl. č. 467/2022 Sb.). Žalobkyni dále náleží náhrada za ztrátu času na cestě v celkové částce 1 600 Kč za 16 započatých půlhodin po 100 Kč (ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu) ve vztahu k cestám uskutečněným ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum]. Žalobkyni náleží též náhrada 21 % DPH ve výši 7 886,13 Kč, když zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem DPH. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení uplatněných ve vztahu k podání ze dne 27. 7. 2022, které neshledal nákladem řízení vynaloženým v souvislosti s uplatňováním nebo bráněním práva, neboť se jedná o přepis zvukových záznamů navrhovaného důkazu a rovněž tak neshledal ani účelně vynaloženým nákladem řízení písemný komentář k provedeným důkazů ze dne 17. 1. 2023, když žalobkyni nic nebránilo, aby své hodnocení provedených důkazů vyjádřila při jednání, popř. v závěrečném návrhu. Vzhledem k částečnému neúspěchu žalobkyně soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 836,40 Kč, tj. v rozsahu 16,28 % účelně vynaložených nákladů ve výši 48 135,13 Kč.

33. Zaplacení náhrady nákladů řízení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (149, odst. 1 o.s.ř., § 160 odst. 1 o.s.ř.), když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.

Poučení