1 C 114/2021-419

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Spoluvlastnictví účastníků k pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 109 m, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemku parcelní [číslo] ostatní plocha, o výměře 168 m, pozemku parcelní [číslo] ostatní plocha, o výměře 86 m, a pozemku parcelní číslo st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 20 m, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, garáž, vše zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek], se ruší.

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazují pozemek parcelní číslo st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 109 m, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemek parcelní [číslo] ostatní plocha, o výměře 168 m, a pozemek parcelní [číslo] ostatní plocha, o výměře 86 m, vše zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek].

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje pozemek parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 20 m, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, garáž, zapsaný v Katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce] [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek].

IV. Žalobkyni se přikazují práva a povinnosti plynoucí z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa].

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 1 264 515 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výrokové části rozsudku s tím, že navrhla, aby do jejího výlučného vlastnictví připadl pozemek parcelní číslo st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parcelní [číslo] pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ rodinný dům“). Do vlastnictví žalovaného navrhuje přikázat pozemek parcelní [číslo] jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního v katastrálním území a obci [obec] (dále též jen„ garáž“). Žalobkyně konstatovala, že s žalovaným žila cca 17 let a z jejich vztahu se narodily dvě nezletilé dcery. I po ukončení vztahu žili oba účastníci v předmětném rodinném domě. Protože mezi nimi dochází k častým neshodám a hádkám, jež podle žalobkyně souvisí rovněž s otázkou zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je podle žalobkyně jediným řešením zrušit a vypořádat spoluvlastnictví k nemovitostem. Žalobkyně trvá na tom, aby rodinný dům připadl do jejího vlastnictví, a na podporu pro svůj návrh vypořádání uvádí, že v domě bydlí od svého dětství a má k němu silný citový vztah, žijí zde obě dcery účastníků, které byly svěřeny do její péče, v obci žije rovněž její rodina a v domě se nacházela provozovna využívaná žalobkyní k podnikání (kterou žalovaný bez jejího souhlasu předělal na obytnou místnost). Žalobkyně dále navrhla, aby jí byla uložena povinnost doplatit zůstatek úvěru na základě úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky a [právnická osoba], z něhož byly financovány pořízení a rekonstrukce domu, a aby tato skutečnost byla zohledněna při stanovení výše vypořádacího podílu. Garáž má být dle žalobkyně přikázána žalovanému.

2. Žalovaný navrhl, aby soud rozhodl o rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky. Po sdělení předběžného právního názoru soudu o tom, že rozdělení věci není s ohledem na intenzitu vzájemných neshod účastníků možné, navrhl žalovaný, aby rodinný dům i garáž byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Za důvod, proč mají být nemovitosti přikázány do jeho vlastnictví, žalovaný označil skutečnost, že na pořízení a rekonstrukci domu vynaložil své výlučné finanční prostředky ve výši 3 279 278,43 Kč a o pořízení domu se tedy zasloužil více než žalobkyně. Nadto deklaroval, že je připraven nechat žalobkyni i s dcerami v domě i nadále bydlet.

3. Usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 C 114/2021-214, soud vyzval žalovaného, aby upřesnil svůj návrh ve věci samé tak, že uvede, zda v řízení uplatňuje nárok (tzv. vypořádání v širším smyslu) na zaplacení částky 3 279 278,43 Kč (či v jiné výši) z titulu investic do předmětu spoluvlastnictví, nebo zda tvrzenou pohledávku pouze navrhuje započíst na případný vypořádací podíl žalobkyně. Současně soud žalovaného poučil, že v řízení není možné provést započtení nároků z tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví oproti budoucímu nároku na náhradu za spoluvlastnický podíl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016 a usnesení ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1744/2018). Žalovaný podáním ze dne 20. 3. 2022 (č. l. 220) sdělil, že nárokuje zaplacení částky 3 279 278,43 Kč z titulu investic do nemovitosti ve spoluvlastnictví. Usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 1 C 114/2021-259, byl proto žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zaplacení částky 3 279 278,43 Kč, na což reagoval podáním ze dne 30. 5. 2022 (č. l. 267) tak, že na jeho návrh má být nahlíženo toliko jako na obranu proti návrhu žalobkyně s tím, že tvrzená pohledávka má být pouze započtena na případný vypořádací podíl.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], se podává, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky ve výroku uvedených nemovitostí (rodinného domu i garáže spolu s přilehlými pozemky), přičemž podíl každého z nich činí .

6. Obvyklá cena rodinného domu byla znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] [číslo] určena jako 3 588 280 Kč a obvyklá cena garáže byla stanovena na 150 260 Kč. Znalecký posudek byl předložen žalovaným, má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Žádný z účastníků netrval na výslechu znalkyně a rovněž soud shledal, že podání znaleckého posudku v písemné formě je v daném případě s ohledem na to, že závěry znalkyně nebyly zpochybněny, postačující.

7. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že rodinný dům byl získán ve veřejné dražbě s tím, že v době jeho nabytí měla k domu i nadále sjednánu platnou nájemní smlouvu matka žalobkyně; žalobkyně v rodinném domě žije od roku 1990, žalovaný od roku 2005 a v současnosti je dům i bydlištěm nezletilých dcer účastníků. Rodinný dům byl pořízen za částku 1 300 000 Kč. Garáž byla zakoupena za částku 50 000 Kč, která byla zaplacena žalovaným.

8. Z plánu splátek hypotečního úvěru [číslo] (č. l. 330) se podává, že měsíční splátka úvěru, ze kterého je financováno pořízení a rekonstrukce rodinného domu) činí 10 694 Kč a datum splatnosti úvěru je 30. 11. 2029, zbývá tedy uhradit 85 splátek, takto částku 908 990 Kč. Pojištění schopnosti splácet úvěr bylo sjednáno ve výši 610 Kč.

9. Ze tří smluv o budoucí darovací smlouvě ze dne 21. 10. 2022 uzavřených mezi žalobkyní jako budoucí obdarovanou a budoucími dárci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že budoucí dárci se zavázali na výzvu žalobkyně uplatněnou nejpozději do 31. 12. 2023 do sedmi dnů od učinění výzvy uzavřít darovací smlouvy, na jejichž základě žalobkyni darují celkem částku 1 600 000 Kč ([jméno] [příjmení] 300 000 Kč, [jméno] [příjmení] 500 000 Kč a [titul] [jméno] [příjmení] 800 000 Kč).

10. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [jméno] [příjmení] vyplývá, že zůstatek na tomto účtu ke dni 30. 9. 2022 činil 384 585,62 Kč. Z mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí na účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je [jméno] [příjmení], se podává, že zůstatek na tomto účtu činil 585 358,05 Kč (ke dni 20. 10. 2022). Z potvrzení vystaveného [právnická osoba], dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že na účtu [titul] [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] byl k tomuto dni evidován zůstatek peněžních prostředků ve výši 1 013 677,08 Kč (Viz č. l. 305 a přílohová obálka.)

11. Z potvrzení vystaveného [právnická osoba], dne 14. 10. 2022 soud zjistil, že na účtu žalovaného č. [bankovní účet] byl k tomuto dni evidován zůstatek peněžních prostředků ve výši 363 263,59 Kč. Na zahraničním účtu žalovaného [číslo] je evidován zůstatek ve výši 9 016,93 EUR, což činí 219 292 Kč při kurzu 24,32 Kč za Euro ke dni 15. 11. 2022 (Viz č. l. 303 a 304.)

12. Žalovaný podáním ze dne 8. 5. 2022 k výzvě soudu, aby doložil, že disponuje dostatečnými prostředky k vyplacení případného vypořádacího podílu žalované, předložil žádost o poskytnutí meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření (č. l. 246).

13. Usnesením ze dne 23. 9. 2022, č. j. 1 C 114/2021-295, soud vyzval žalovaného, aby nejpozději při příštím jednání ve věci dne 24. 10. 2022 doložil, že disponuje finančními prostředky k úhradě případného vypořádacího podílu žalované s tím, že jej poučil, že již předloženou žádost o poskytnutí meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření nelze považovat za doložení schopnosti vypořádací podíl zaplatit.

14. Žalovaný při jednání dne 24. 10. 2022 sdělil, že v tuto chvíli může předložit pouze výpisy ze svého účtu a zatím není schopen doložit, že mu bude ze strany banky poskytnut úvěr, o který požádal před čtrnácti dny, nicméně zatím nedisponuje žádnými dokumenty, kterými by to mohl doložit.

15. Následně žalovaný předložil nabídku hypotéky od [právnická osoba], platnou do 13. 12. 2022, v jejímž textu je však výslovně uvedeno, že zde uvedené údaje, informace a výpočty jsou pouze informativního charakteru a nepředstavují v žádném ohledu závazek banky k poskytnutí hypotečního úvěru.

16. Usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. 8 Nc 1801/2021-19, Okresní soud v Prachaticích nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému uložil, aby po dobu jednoho měsíce opustil společné bydliště s žalobkyní, nevstupoval do společného obydlí a aby se nezdržoval ani v bezprostředním okolí tohoto domu a zdržel se setkávání s žalobkyní a jejího nežádoucího sledování a obtěžování. Rozhodnutí bylo vydáno z důvodu opakovaného napadání žalobkyně a vyhrožování jí ze strany žalovaného. Rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2021, č. j. 8 Co 1040/2021-45.

17. Z vyrozumění o odložení věci ze dne 16. 7. 2021 a 10. 8. 2021 (č. l. 27 a 28) vyplývá, že žalovaný oznámil spáchání přestupků, kterých se měli dopustit pan [jméno] [příjmení] (dle žalovaného přítel žalobkyně) a [jméno] [příjmení] (otec žalobkyně) tím, že žalovanému vyhrožovali fyzickým násilím, pokud nenechá žalovanou na pokoji. Věc byla [stát. instituce] v obou případech odložena, jelikož oznámení neodůvodňovalo zahájení přestupkového řízení či předání věci.

18. Z přípisu [stát. instituce] ze dne 16. 9. 2021 (č. l. 26) soud zjistil, že žalovaný podal na obecním živnostenském úřadě stížnost na to, že žalovaná provozuje živnost v neschválené provozovně. Stížnost nebyla vyhodnocena jako důvodná (s výjimkou jednodenního zpoždění s oznámením o zahájení provozu).

19. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 21. 1. 2022 (č. l. 126) soud zjistil, že žalobkyně učinila oznámení o rozepři mezi ní a žalovaným, ke které mělo dojít na ulici ve [obec] po té, co žalovaný najížděl vozidlem směrem na žalobkyni, která se tímto jednáním cítila ohrožena, přičemž následně došlo k hádce týkající se mimo jiné i vypínání topení ve společném obydlí.

20. Usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. 1 C 114/2021-129, soud nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému uložil povinnost zdržet se bez souhlasu žalobkyně provádění veškerých podstatných změn a stavebních úprav rodinného domu, jelikož bylo shodným tvrzením účastníků prokázáno, že žalovaný činil podstatné stavební zásahy do nemovitosti (instalaci kuchyně) bez souhlasu žalobkyně. Žalovaný na místě původní provozovny žalobkyně (kosmetického salonu) zbudoval obytnou místnost, do které se přestěhoval.

21. Policií ČR bylo soudu dne 13. 9. 2022 (č. l. 289) sděleno, že žalobkyně učinila oznámení o nerespektování předběžného opatření ze strany žalovaného, který vytrhl spalovací hořák u kotle určeného ke spalování uhlí a odnesl jej mimo dům. Žalovaný uvedl, že hořák skutečně demontoval, avšak důvodem bylo, že na kotel nebyla provedena revize a učinil tak z bezpečnostních důvodů.

22. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nemůže být nikdo nucen setrvat ve spoluvlastnictví.

23. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 občanského zákoníku).

24. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 občanského zákoníku).

25. Je-li to možné, rozhodne soud podle ustanovení § 1144 odst. 1 občanského zákoníku o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

26. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky (§ 1147 občanského zákoníku).

27. Při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí (§ 1148 odst. 1 občanského zákoníku).

28. Protože zákonem preferovaným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, zabýval se soud nejprve tím, zda je možné uvažovat o rozdělení rodinného domu na jednotky, přičemž shledal, že tomu tak s ohledem na konfliktní vztahy účastníků není.

29. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, dovodil, že možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytovému domu rozdělením na jednotky soud posuzuje i z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Soud přistoupí k takovému rozdělení jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 ObčZ.

30. V rozsudku ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, Nejvyšší soud vyložil, že rozdělení budovy v podílovém spoluvlastnictví na bytové jednotky má přednost před jinými způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví. Hypotetická možnost komplikací při správě a údržbě domu, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, nemůže sama o sobě vyloučit dělení domu na jednotky. Samotná okolnost, že účastníci vedou soudní spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je zpravidla důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální; to však nemůže vyloučit možnost rozdělení domu na jednotky. Uvedené platí i při rozdělení budovy na samostatné části.

31. Možnost budoucích komplikací při správě a údržbě domu není sama o sobě důvodem vylučujícím dělení domu na jednotky. Existence sporů mezi podílovými spoluvlastníky však může – v poměrech konkrétního případu – vést k závěru, že rozdělení domu na jednotky není možné. Takový závěr je však podmíněn uvedením konkrétních neshod mezi spoluvlastníky, aby bylo možno jejich intenzitu při úvaze, zda se jedná o takovou míru neshod, jež skutečně rozdělení domu na jednotky brání, přezkoumat (viz rozsudek ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 355/2012).

32. V rozsudku ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1438/2014, Nejvyšší soud upřesnil, že posouzení míry neshod mezi podílovými spoluvlastníky jako okolnosti bránící rozdělení domu na bytové jednotky je na úvaze soudu zohledňující okolnosti individuálního případu; tuto úvahu by dovolací soud mohl zpochybnit pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.

33. Míra neshod mezi účastníky tohoto sporu dosahuje dle názoru soudu takové intenzity, že vylučuje rozdělení rodinného domu na jednotky, jelikož takové řešení by zachovávalo stejný nežádoucí stav jako dosud, kdy se účastníci jednak nedokáží shodnout na správě společné věci, o čemž svědčí např. jejich odlišný názor na budoucí určení přízemního prostoru, ve kterém si žalobkyně přeje mít provozovnu pro své podnikání, kdežto žalovaný zde zbudoval místnost určenou k obývání, dále spor o způsob vytápění (demontáž hořáku žalovaným) i hádka týkající se vypínání topení v rodinném domě, kteréžto incidenty byly dokonce řešeny Policií ČR. Spory mezi účastníky se však netýkají výhradně správy společného domu, nýbrž zasahují i do dalších sfér každodenního života, o čemž svědčí četná oznámení učiněná na policii či jiné úřady oběma účastníky a především předběžné opatření ve věci domácího násilí. Je třeba mít v této souvislosti na paměti, že i při eventuálním rozdělení domu na jednotky (pokud by bylo vůbec reálně možné) by účastníci i nadále zůstali spoluvlastníky společných částí domu a museli by tak společně jednat v souvisejících záležitostech, ať už by se týkaly společných pozemků, střechy, vnějšího pláště domu, chodeb či přístupových cest. Z těchto důvodů se soud nezabýval možností, zda rozdělení rodinného domu na jednotky připadá v úvahu z hlediska stavebně technických předpisů, jelikož by k rozdělení věci stejně nemohl přistoupit.

34. Dalším způsobem vypořádání spoluvlastnictví je přikázání společné věci jednomu ze spoluvlastníků. Soud zde vyšel i z toho, že v dané věci je možné mezi účastníky rozdělit dva soubory nemovitostí (rodinný dům a garáž), a proto přistoupil k tomu, že do vlastnictví každého z účastníků přikázal jeden z nich, byť si je vědom rozdílnosti jejich hodnoty. Tato disproporčnost je však kompenzována vypořádacím podílem. Žalobkyně i žalovaný usilovali o získání rodinného domu do svého výlučného vlastnictví, kdežto v případě garáže oba shodně navrhovali její přikázání žalovanému.

35. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je každý ze spoluvlastníků schopen uhradit případný vypořádací podíl. V případě žalobkyně se její příbuzní smlouvami o smlouvách budoucích písemně zavázali poskytnout jí na základě darovacích smluv celkem částku 1 600 000 Kč, přičemž předložené výpisy z jejich účtů potvrzují, že potřebnou sumou skutečně disponují. Naopak žalovaný doložil pouze to, že na jeho účtech se nachází necelých 600 000 Kč, přičemž i přes poučení o tom, že nezávazná nabídka hypotéky neosvědčuje jeho solventnost (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1266/2019), neoznačil žádné důkazy o tom, že by vypořádací podíl mohl zaplatit. Již z tohoto důvodu soud nemá jinou možnost, než rozhodnout o přikázání rodinného domu do vlastnictví žalované, která prokázala, že je schopna si finanční prostředky v krátké době opatřit. Z tohoto důvodu se soud již dále nezabýval přesným určením, které z tvrzených investic žalovaného do společné věci, jejichž výše byla zcela sporována žalovanou, byly skutečně učiněny a tím, zda pocházely toliko z výlučných prostředků žalovaného.

36. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že investice do rodinného domu, jež žalovaný označil za jediný důvod, pro který by měl být dům přikázán do jeho vlastnictví, by při prokázání jejich tvrzené výše mohly být žalovanému kompenzovány, pokud by v řízení uplatnil návrh na jejich zaplacení, což však žalovaný přes opakované poučení soudu neučinil, neboť toliko požadoval, aby jeho tvrzená pohledávka byla započtena na případný vypořádací podíl, což učinil i přes zdůraznění soudu, že v řízení není možné provést započtení nároků z tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví oproti budoucímu nároku na náhradu za spoluvlastnický podíl.

37. Doplňuje se rovněž, že na straně žalobkyně existují i další relevantní důvody pro přikázání rodinného domu do jejího vlastnictví. Takovým důvodem je především skutečnost, že v domě žijí nezletilé dcery účastníků, jež byly svěřeny do péče žalobkyně, dále citový vztah a rodinné vazby žalobkyně k obci [obec], a skutečnost, že se v domě nacházela provozovna využívaná žalobkyní k podnikání. Soud zohlednil i budoucí využití nemovitosti, kdy v něm budou nadále vyrůstat nezletilé děti účastníků a zůstane jim tak zachováno stávající prostředí, ve kterém byly vychovávány, mají zde navázány rodinné a sociální vazby, jsou zde zvyklé a srostlé s prostředím, a proto je v jejich zájmu, aby byl nynější stav i do budoucna zachován.

38. Do výlučného vlastnictví žalovaného soud přikázal garáž, jež je součástí pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území a obci [obec], o jejíž vlastnictví usiloval toliko žalovaný.

39. Výši vypořádacího podílu soud určil tak, že od poloviny obvyklé ceny rodinného domu (1 794 140 Kč) odečetl polovinu obvyklé ceny garáže (75 130 Kč) a polovinu částky, kterou je nutné doplatit na hypoteční úvěr (454 495 Kč). Výsledná suma tedy činí 1 264 515 Kč. Do této částky soud nepromítl výši nákladů na pojištění odpovědnosti splácet úvěr, jelikož by podle názoru soudu nebylo spravedlivé, aby žalovaný hradil pojištění schopnosti splácet úvěr, jehož hrazení je do budoucna povinností žalobkyně.

40. Zohlednit a započíst na vypořádací podíl nebylo možné ani investice žalovaného do rodinného domu, protože rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, který práva a povinnosti teprve zakládá, a proto před nabytím právní moci rozsudku není proti nároku z něj plynoucímu možné započtení; účinky započtení totiž nastanou až v okamžiku, kdy se pohledávky stanou způsobilými k započtení, tedy nejdříve k okamžiku právní moci rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zatímco soud musí vycházet z právního stavu v době vyhlášení rozhodnutí, kdy ještě pohledávka na zaplacení vypořádacího podílu neexistuje. (Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016)

41. Soud podotýká, že vypořádání závazku vůči [právnická osoba], má účinky pouze ve vztahu mezi účastníky navzájem a nikoliv vůči bance. I přes tuto skutečnost soud v souladu s ustanovením § 1148 odst. 1 občanského zákoníku k vypořádání závazku přistoupil, aby vyrovnání vztahů mezi účastníky bylo co možná nejkomplexnější. Žalovanému se sice snižuje jeho vypořádací podíl, avšak je do budoucna vyvázán z povinnosti hradit splátky vůči bance. Tato povinnost bude do budoucna stíhat pouze žalobkyni.

42. Žádnému z účastníků soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v případě řízení o vypořádání spoluvlastnictví je s ohledem na nemožnost určit procesní úspěch ve věci pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Existenci důvodů zvláštního zřetele, pro které by některému z účastníků měla být náhrada nákladů přiznána, soud neshledal.

43. Lhůta k plnění byla v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 odst. 1 občanského soudního řádu přiměřeně prodloužena na 15 dnů. K jejímu prodloužení o tři měsíce dle návrhu žalobkyně neshledal soud žádných důvodů.