1 C 20/2024 - 227

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že stavba – rodinný dům čp. 241 v obci [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. 359 v k.ú. [adresa], je součástí pozemku parc. č. st. 359 v k.ú. [adresa], jehož výlučným vlastníkem je žalobce [Jméno žalobce], RČ [RČ].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem budovy – stavby č. p. 241 v obci [adresa], se způsobem využití rodinný dům postavený na stavební parcele p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], která je součástí tohoto pozemku v k. ú. [adresa]. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci byli v době od 21. 7. 2007 do 5. 4. 2023 manželé. Žalobce byl a je vlastníkem pozemku - nyní stavební parcely p. č. [hodnota] o výměře 195 m2 v k. ú. [adresa] zapsaného na LV 419 pro obec a k. ú. [adresa] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Strakonice. Ještě před uzavřením manželství a seznámení se žalovanou započal na pozemku žalobce s výstavbou na základě stavebního povolení, rozhodnutím o změně stavby [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] došlo ke změně na stavbu rodinného domu, který má v současnosti přidělené č. p. 241 a stavba je vedena na LV číslo [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa]. Žalobce tvrdil, že zápis k domu č. p. 241 v [Anonymizováno] je v rozporu se skutečností, neboť v roce 2004 byla stavba v takovém stadiu rozestavěnosti, že bylo patrné stavebně-technické uspořádání jejího prvního podlaží. Stavba byla v podstatě dokončena, zastřešena, byla zabudována okna, byly provedeny částečně vnitřní i vnější omítky. Chybělo instalovat ústřední topení a byly již také instalovány vodovodní rozvody a rozvody elektrické energie. Žalobce uvedl, že má právní zájem na určení vlastnictví k uvedenému domu, neboť bez součinnosti se žalovanou žalobce nemůže dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí, a proto je třeba rozhodnutí soudu.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že bylo prokázáno, že stavba je součástí podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť ti ještě v družském vztahu společně stavěli původně v místě nyní stojícího domu č. p. 241 stáje pro koně se sedlárnou. Stáj a sedlárnu chtěli užívat společně a oba účastníci se společně na stavbě podíleli. V uvedené době plánovali společně bydlet v domě na adrese [adresa] a stáj se sedlárnou chtěli užívat k chovu a k ustájení svých koní, avšak vzhledem k tomu, že bratr žalované měl též zájem bydlet na adrese [adresa], účastníci změnili plány a rozhodli se změnit stavbu stáje a sedlárny na stavbu rodinného domu se stájí pro koně. Za tímto účelem zažádali o změnu stavby před jejím dokončením. Žalovaná tvrdí, že účastníci stavěli dům č. p. 241 v [Anonymizováno] jako společný, s úmyslem jej společně užívat k bydlení, na stavbě rodinného domu se stájí pro koně se podíleli oba a oba nabyli vlastnické právo do svého podílového spoluvlastnictví zhotovením stavby, jelikož oba stavěli předmětnou budovu společně s úmyslem ji společně užívat. Žalovaná uvedla, že podíl každého z účastníků je ideální jedna polovina k celku.

3. Mezi účastníky bylo nesporné a z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalobce je vlastníkem pozemku st. p. č. 359 (zastavěná plocha a nádvoří) zapsaného na LV [Anonymizováno] pro k. ú. a obec [adresa] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Strakonice. Rodinný dům č. p. 241 stojící na stavební parcele p. č. 359 v k. ú. [adresa] je zapsán na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] jakožto část společného jmění účastníků.

4. S ohledem na skutečnost, že návrh představuje žalobu na určení, soud musel posuzovat, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k předmětnému domu je dán, neboť spor účastníků o vlastnické právo k předmětnému domu, může vyřešit pouze soud, a pouze na základě rozsudku lze případně provést v katastru nemovitostí příslušnou změnu ohledně vlastnického práva k tomuto domu.

5. Podle § 3 028 odst. 1, odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkajících se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

6. Ke vzniku vlastnického práva žalobce či spoluvlastnictví účastníků k předmětnému domu mělo dojít přede dnem 1. 1. 2014, proto soud postupoval při posouzení okolností rozhodných pro vznik vlastnického nebo spoluvlastnického práva podle příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákonu (dále jen „obč. zák.“).

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že stavba domu (nyní) č. p. 241 probíhala tzv. svépomocí, nikoli na základě smlouvy o dílo. V takovém případě vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo ji vytvořil. Jde-li o stavbu, nabývá k ní vlastnictví stavebník v občansko-právním smyslu, tj. kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít jí pro sebe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3201/2017 ze dne 22. 8. 2017). Z ustálené judikatury je dále zřejmé, že vlastníkem stavby se stává stavebník, a to bez ohledu na to, zda stavěl z vlastního nebo cizího materiálu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. 22 C do 761/2001). V ustálené judikatuře Nejvyššího soudu bylo dovozeno, že při posouzení vlastnických vztahů ke stavbě, která vznikla společnou činností více osob, je nezbytné vycházet z obsahu dohody, kterou tyto osoby uzavřely. Dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví jen tehdy, pokud je z jejího obsahu, případně s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem zřejmé, že účastníci chtěli založit spoluvlastnický vztah. Není nezbytné, aby se dohodli na výši podílů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11.2002 sp.zn. 22 Cdo 1174/2011, usnesení Nejvyššího soudu 22 Cdo 3201/2017 ze dne 22. 8. 2017).

8. Ve věci proto bylo proto stěžejní zjistit, zda v době, kdy se žalovaná začala podílet na výstavbě předmětného domu, tehdy sedlárny se stájí, již byla stavba věcí v právním slova smyslu či nikoli.

9. Okamžik vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu je ustálen v judikatuře Nejvyššího soudu. Soud zde odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2534/2000 ze dne 5. 2. 2002, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že: „Pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stádia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží“. V usnesení sp. zn. 22 Cdo 2554/2007 ze dne 26. 9. 2012 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stavba jako samostatný předmět právních vztahů vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stádia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení sp. zn. 22 Cdo 764/2011 ze dne 23. 10. 2012. V tomto usnesení Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uvedené pravidlo se uplatní také při posouzení zániku stavby jako věci s tím, že nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním slova smyslu, pokud již není patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, zejména destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlaží, obvykle při současném odstranění zdiva příček. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že objem nově zbudovaných konstrukcí na místě, tj. na základech původní stavby není rozhodný. K témuž pravidlu se Nejvyšší soud přiklonil v usnesení sp. zn. 22 Cdo 2691/2022 ze dne 22. 8. 2023, v němž dospěl k závěru, že z hlediska posouzení zániku původní stavby není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, protože původní stavba buď zanikla a nově vybudovaná konstrukce tvoří součást stavby nové, anebo nezanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Zásadní je to, co bylo odstraněno, nikoli to, co bylo nově vybudováno. Pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. V rozsudku sp. zn. 3 Cdo 111/1992 ze dne 30. 11. 1992 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že: „Jestliže byly v době, kdy došlo k uzavření manželství, již provedeny na stavbě prvky dlouhodobé životnosti (zejména svislé i vodorovné nové konstrukce, konstrukce střechy a schodiště) a případně většina prvků ostatních, lze z toho zpravidla dovodit, že už pak za trvání manželství je dokončována již existující věc; v takovém případě stavba do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nepatří.“ V rozsudku sp.zn. 29 Cdo 1764/2013 ze dne 30. 6. 2016 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro posouzení zániku stavby je významné to, co bylo odstraněno, nikoli to, co bylo nově vybudováno. Pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplně nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží.

10. Ke zjištění rozestavěnosti stavby v době, kdy se žalovaná začala podílet na stavbě, soud provedl důkazy výslechy svědků a dále listinnými důkazy. Z fotografií si soud udělal podrobnější představu o umístění stavby, o fázích výstavby a o dispozičním řešení stavby. Mezi účastníky nebylo sporné, že stavba představovala původně stáj pro dva koně a byla povolena rozhodnutím Městského úřadu [adresa], odboru výstavby a ŽP ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Z čestného prohlášení podle § 27 odst. 1 zák. č. 344/1992 Sb., vyplývá, že žalovaný čestně prohlásil, že je vlastníkem rozestavěné budovy na stavební parcele číslo 359 v obci a v k. ú. [adresa], a že je již patrné stavebně-technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží, podpis byl ověřen dne 23. 5. 2004. Stavba byla zaměřena geometrickým plánem vypracovaným společností [právnická osoba]. číslo [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Následně dne 5. 5. 2004 žalobce požádal o zápis rozestavěné budovy do katastru nemovitostí. Z odhadu vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa]/[Anonymizováno] ze dne [datum] vyplynulo, že k uvedenému dni byla postavena dvě nadzemní podlaží, počet bytových jednotek 2+0. Jednalo se o hrubou stavbu se zastřešením, kdy nemovitost nebyla užívána. Tentýž den byla pořízena fotodokumentace stavby, z níž je zřejmé, že stavba byla opatřena střechou, okna jsou osazena. Dne [datum] ohlásili účastníci změnu rozestavěné budovy na budovu dokončenou k zápisu do katastru nemovitostí, jak vyplývá z uvedeného ohlášení. Z potvrzení obecního úřadu [adresa] soud zjistil, že budově rodinného domu na pozemku stavební p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] bylo přiděleno číslo popisné 241. Dům byl zaměřen v geometrickém plánu pro změnu vnějšího obvodu budovy, zhotoveném společností [právnická osoba]., číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [datum] a kolaudačním rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odboru stavebního ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], bylo povoleno užívání stavby rodinného domu se stájí pro koně na p. č. 281 a 248 dle PK v k. ú. [adresa]. Podle ocenění [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. je obvyklá cena uvedeného domu ke dni 30. 3. 2024 6 200 000 Kč. Podle znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] znalce [jméno FO] k [datum] měl uvedený dům hodnotu obvyklou cenu [částka]. Z průvodní zprávy rekonstrukce objektu stájí ověřené k 26.10.2004 se podává, že stávající objekt je přízemní s podkrovím. V přízemí jedna místnost, sedlárna, průjezd a dvě stáje pro koně a veranda. Půdní prostor byl určen k uskladnění sena. Z dalších výslovně neuvedených provedených listin ze spisového materiálu Městského úřadu [adresa], stavebního úřadu, soud zjistil, že bylo zažádáno o změnu stavby před jejím dokončením 1. 7. 2024. Bylo provedeno místní šetření. Byly obstarávány další zprávy ohledně elektroinstalace. Z důkazů, které byly provedeny, avšak nejsou v rozsudku výslovně citovány, neučinil soud žádná skutková zjištění, která by byla významná pro rozhodnutí ve věci.

11. Z výpovědi svědka [jméno FO] [Anonymizováno] (č.l. 113-114), soud zjistil, že na stavbě stájí a sedlárny vypomáhal v roce 2001, zřejmě v listopadu, kdy prováděl vodoinstalaci a odpady do stájí a ke kuchyňské lince. V té době byla stavba ve stádiu tzv. hrubé stavby, měla obvodové zdi, krov, střechu. Dosud nestály přístavby, na jejich místě byl průjezd a stáj. Z výpovědi svědka je zřejmé, že začal se žalobcem stavět souběžně, proto dokáže tuto záležitost časově zařadit. Uvedl, že on dával krov na svoji stavbu v roce 1999 a žalobce o rok později v roce 2000. Z výpovědi svědka je zřejmé, že má za to, že v době, kdy pracoval na elektroinstalaci ve stavbě sedlárny a stájí, byla již osazena okna, neboť žalobci dával tip na okna, která měl sám na stavbě, a žalobce je osazoval o rok později, někdy v roce 2001. Svědek uvedl, že co si pamatuje, žalobce navázal vztah s paní žalovanou někdy v roce 2002, když před tím chodil s [jméno FO], tehdy [jméno FO]. Z výpovědi svědka [jméno FO] (č.l. 114 p.v. – 116 p.v., žalobcova strýce) soud zjistil, že žalobci pomáhal na stavbě předmětné stáje a sedlárny od roku 1999, a to se zaměřením stavby, výstavbou tzv. soklu, při výstavbě komína. Z jeho výpovědi je zřejmé, že stáj se sedlárnou stála v době, kdy žalobce chodil s [jméno FO], se kterou se dle svědkova názoru rozešel žalobce v roce 2001 nebo 2002. Z výpovědi [jméno FO] (dříve [jméno FO], čl. 115 p.v. až 116 p.v.) soud zjistil, že se žalobcem chodila od léta roku 2000. Žalobce jí tehdy ukázal stavbu v místech V [Anonymizováno] v [Anonymizováno], jednalo se o hrubou stavbu opatřenou částí krovu. Svědkyně chodila se žalobcem asi po dobu tři čtvrtě roku a na stavbu jezdila se žalobcem pomáhat natírat podbití, nevybavuje si, zda byla již na krovu položena střešní krytina. Okna nebyla zasazená, v jednom štítě byly dveře jako seník. Ve stavbě nebyla elektroinstalace. Se žalobcem se rozešla na jaře 2001. Svědkyně má za to, že se žalovanou začal žalobce chodit za rok či za dva po rozchodu. Svědkyně si myslela, že stavba je žalobcova, stála na jeho pozemku.

12. Z výpovědi svědka [jméno FO] (čl. 116 p.v. až 117 p.v) soud zjistil, že žalobci pomáhal na stavbě betonovat základy, a to někdy na přelomu tisíciletí, časově to nedokázal blíže zařadit. Kromě zabetonování základů se na stavbě nijak nepodílel a nedokázal se blíže vyjádřit k tomu, v jaké fázi stavba byla, když žalobce byl ve vztahu s [jméno FO] ani v jakém byla stavu, když vstoupil do vztahu se žalovanou. Z výpovědi svědka [jméno FO] (čl. 117 p.v. až 119) vyplynulo, že podobně jako svědek [jméno FO] začal stavět v témže roce jako žalobce v roce 1999. Se žalobcem si vzájemně chodili vypomáhat na stavbě v roce 2000 a 2001. Žalobci pomáhal s pracemi na krovu a střeše a se zednickými pracemi, s nahazováním a štukováním, na stavbě obvodových zdí nebyl přítomen. Nejprve pomáhal s krovem a střechou asi v roce 2000. V době, kdy se dělala střecha, žalobce podle svědka nebyl ve vztahu s [jméno FO] ani se žalovanou. Po střeše pomáhal s nahazováním a štukováním. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno] (čl. 119 až 120) soud zjistil, že v roce 2000 nebo 2001 dělal krov na stavbu, trámy připravoval jinde. Uvedl, že to bylo v létě s ohledem na horka. V době, kdy se dělal krov, byla stavba ve fázi, kdy byla připravena pod krov, byla vyzděna ve fázi hrubé stavby, měla obvodové zdi, štíty. Následně se pokládaly vaznice a krov. Byly tam stropní trámy, ze kterého šly stojky na krov. Blíže se svědek nedokázal vyjádřit s ohledem na časovým odstup a množství střech, na kterých pracoval. Uvedl, že následně se dozdívaly štíty, začalo se laťovat a pokrývat střešní krytinou. Z výpovědi svědka je zřejmé, že on byl s [jméno FO] ve vztahu zřejmě od roku 2001. Svědek sám na své stavbě pokládal střechu v roce 2002, a to bylo až poté, co dělal střechu žalobce. Z výpovědi svědka [jméno FO] (č.l. 191 -192, žalobcova bratra) soud zjistil, že spolu s otcem pomáhal žalobci stavět předmětnou stavbu V [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Mělo se jednat o sedlárnu a stáj pro koně. Stavba se zakládala na jaře 1999, v zimě v roce 2001 prováděl svědek na stavbě elektroinstalaci. V té době se jednalo o hrubou stavbu bez omítek, byla opatřená střechou, okny. Byl tam průjezd. V době, kdy svědek prováděl elektroinstalaci, žalobce ještě nechodil s paní žalovanou. Následně se účastníci rozhodli předělat dům na účely pro bydlení. Prováděly se nějaké bourací práce, kdy se probourávaly příčky, zazdíval se průjezd, obvodové zdi se nebouraly.

13. Z výpovědi [jméno FO] (č.l. 120-121 p. v., matky žalované) soud zjistil, že žalovaná byla ve vztahu se žalobcem asi od jejích 18 let. Jaký byl stav domu v době, kdy žalovaná začala chodit se žalobcem, svědkyně neví. Stavbu viděla nejdříve v roce 2003, kdy její partner [jméno FO] pomáhal na stavbě nahazovat. V té době odhaduje, že účastníci spolu mohli chodit cca 2 roky. Dříve dům neviděla. Uvedla, že tehdy, zřejmě na podzim 2003, se jednalo o 1 místnost, průjezd, stáj, dřevěný strop, ve stavbě nebyla zavedena voda, odpady ani elektřina. Stavba byla pod střechou. Svědkyně vypověděla, že žalovaná se na stavbě podílela finančně i pracovně, včetně jejích rodinných příslušníků: matky, matčina přítele a bratra žalované. Uvedla, že účastníci měli spolu dohodu, že budou společně bydlet. Žalobce podal žádost na změnu stavby. Při rodinných oslavách v roce 2003 se hovořilo o společném domě, od roku 2004 a 2005 se svědkyně a její partner zapojili do stavby. Pomáhali, neboť jim bylo řečeno, že to bude společné bydlení účastníků. Z výpovědi svědka [jméno FO] (č.l. 122 - 122 p.v., partnera matky žalované) vyplynulo, že na předmětné stavbě pomáhal nahazovat vnější fasádu v roce 2003, v následujících letech s matkou žalované dělali stavební prvky z kamene. V roce 2003 se jednalo o hrubou neomítnutou stavbu, uvnitř zřejmě bez instalací. Svědek si nevybavil, zda stavba byla opatřena okny. Dveře podle jeho názoru ve stavbě již byly zabudovány. Svědek vypověděl, že spolu s matkou žalované půjčovali výlučně žalované peníze na společný dům, neboť účastníci chtěli sedlárnu předělat na bydlení. Svědek stavbu před rokem 2003 neviděl. Domnívá se, že žalovaná na stavbě pracovala. Svědek [jméno FO] (č.l. 122 p.v. – 123 p.v., bratr žalované) vypověděl, že pomáhal s fasádou domu a s dostavbou střechy, dostavbou kolny na částech, které se dostavovaly v původní stavbě. Svědek uvedl, že si myslí, že v té době spolu účastníci chodili roky a plánovali, že budou spolu žít. Chodil pomáhat, protože sestra chodila se žalobcem a říkala, že by tam chtěli bydlet. Žalobce neříkal, že je to jeho výlučný dům. Účastníci vždy říkali, že tam chtějí bydlet společně. Svědek ví, že do stavby investovala jeho matka a matčin přítel.

14. Z výpovědi svědka [jméno FO] (č.l. 188 -190, strýce žalované) vyplynulo, že pomáhal na stavbě v době, kdy se začala předělávat na dům. Pomáhal nahazovat zdi spolu s [jméno FO] a [jméno FO]. Následně pomáhal s montáží kuchyňské linky. Fasádu pomáhal nahazovat ještě na původní stavbě. Následně žalobce zjistil, že stavba není k bydlení a začali přestavovat na společný dům a bydlení. O tom, že se bude jednat o společný dům na bydlení, jej informovala jeho sestra [jméno FO] v souvislosti s domem ve Straňovicích, kde měla bydliště, ohledně něhož říkala, že jej přenechá synovi a dceři (žalované) dá peníze na stavbu. Z chování žalobce usuzoval, že účastníci jsou dobrý pár, staví společný dům pro společné bydlení. Usuzoval tak z toho, že stavbu dělali společně. Výslovně se o této záležitosti se žalobcem nebavil. Podle svědkova názoru se žalovaná začala podílet finančně na výstavbě domu v roce 2004, a pomáhala tam i pracovně. Svědkyně [jméno FO] (č.l. 190 – 191, manželka svědka [jméno FO] a teta žalované) vypověděla, že původně na místě stavěl žalobce stavbu pro „koňáky“. Než padlo rozhodnutí změnit stavbu na bydlení, jednalo se o jednu místnost, průjezd a stáje. Svědkyně si vybavuje stavbu až poté, kdy tam v roce 2007 probíhala svatba účastníků. Svědkyně vypověděla, že původní stavba se nezbourala, přistavovalo se za účelem většího prostoru pro bydlení. Svědkyně uvedla, že si myslí, že původně byl dům ve vlastnictví pana [jméno FO] a následně to účastníci nějak upravili, když do něj investovali peníze oba a oba pracovali.

15. Svědkyně [jméno FO] (čl. 192-193 p.v., přítelkyně žalované z dětství) vypověděla, že žalovaná začala chodit se žalobcem někdy v roce 2002, 2003. V té době stála základní část domu, svědkyně si vybavila stáje. Dle svědkyně se žalovaná bezprostředně začala podílet na stavbě poté, co začala se žalobcem chodit. Z výpovědi svědkyně je zřejmé, že žalovaná brigádně pracovala, aby získala finanční prostředky na stavbu. Na stavbě i sama pracovala. Uvedla, že věděla, že pozemek byl ve vlastnictví žalobce. Jaký byl konkrétní majetkový vztah k domu, svědkyně nevěděla. Chování účastníků na ní působilo tak, že budují něco společně. Svědkyně [jméno FO] (č.l. 193 p.v. – 194 p.v., přítelkyně žalované) uvedla, že žalovaná vstoupila se žalobcem do vztahu někdy v roce 2002. Ví, že stavbu V [Anonymizováno] budoval nejprve žalobce jako stáj, byli tam ustájení koně. V počátcích vztahu žalobce se žalovanou měla stavba střechu, betonovou podlahu. Ve stavbě nebyla zavedena voda ani elektřina. Zda tam byla okna, si svědkyně nevybavila. Žalovaná se podílela na stavbě pracovně i finančně. Svědkyně věděla, že původně byl pozemek ve vlastnictví žalobce a následně usuzovala, že staví spolu a budou tam žít. Na konkrétní vlastnické vztahy se neptala. Svědkyně [jméno FO] (č.l. 195 – 196) vypověděla, že si vybavuje původní stavbu jako rozestavěný dům, v kterém se nedalo bydlet, byly tam zdi, trámy, které se natíraly. Ve stavbě se nedalo bydlet, nebylo tam žádné vybavení, nebyla přivedena voda ani elektřina. Dole byly stáje. Střechu zřejmě stavba měla. Svědkyně nedokázala zařadit, v jakém časovém odstupu od počátku vztahu žalobce viděla poprvé uvedenou stavbu. Svědkyni je známo, že žalovaná do stavby investovala finančně a že na stavbě pracovala. Myslela si, že mají dům společný, když do něj žalovaná investovala veškeré peníze.

16. Svědkyně [jméno FO] (č.l. 196-198) byla finanční poradkyní účastníků. Tato svědkyně se nemohla vyjádřit k rozestavěnosti stavby v době, kdy se žalovaná začala na stavbě podílet. Vypracovávala úvěrovou smlouvu za účelem financování stavby a při té příležitosti byl opatřován znalecký posudek. Svědkyně poradila účastníkům, aby požádali o rozšíření stavebníka o žalovanou, nebo aby kolaudovali stavbu do společného jmění manželů, pokud se vezmou. Z chování účastníků se podle svědkyně dalo dovodit, že oba chtěli dostavět dům. Jaké budou mít vlastnické vztahy se z jejich chování dovodit nedalo. Svědkyně [jméno FO] (č.l. 198 – 199) uvedla, že zřejmě v roce 2002 navštívila uvedenou stavbu. Vybavuje si stáje. Svědkyně ví, že dům budovali účastníci spolu. Chtěli mít ranč, děti. Žalovaná se na stavbě velmi angažovala, sháněla materiál, investovala do toho své finanční prostředky. Svědkyně [jméno FO] (č.l. 199 -200 p. v.) uvedla, že v roce 2004 v souvislosti s ustájením svého koně byla v areálu sedlárny a stájí v [Anonymizováno] v [Anonymizováno], v té době stavba stála a byly tam ohrady pro koně. Svědkyně nebyla schopna se vyjádřit k tomu, jak stavba vypadala v době, kdy spolu účastníci začali chodit. V roce 2004 stavba měla střechu, okna, dveře. V sedlárně byla břevna, na která se dávala sedla.

17. Žalobce vypověděl (č.l. 201-202 p.v.), že se seznámil se žalovanou začátkem roku 2002, kdy byla stavba ve fázi takzvané hrubé stavby. V sedlárně byla zazděna okna, byly osazeny vchodové dveře. Stavba byla opatřena střechou, stáje měly dveře. Žalobce uvedl, že žalovaná se začala finančně a pracovně podílet na stavbě kolem roku 2004, kdy se jejich vztah stal vážnějším. Účastníci neměli žádnou dohodu ohledně vlastnictví domu. Důvodem, proč v katastru nemovitostí je dům zapsán jako společné jmění manželů, je délka realizace stavby, téměř 10 let, kdy v době, kdy došlo k zápisu domu do katastru nemovitostí, byli účastníci manželé. Dle žalobce neexistovala dohoda, že bude žalovaná spoluvlastníkem stavby a žalovaná a její rodina investovala do uvedeného domu finančně i pracovně proto, že dům měl sloužit jako společné bydlení žalobce a žalované. Stavbu začal stavět na jaře roku 1999. V té době nebyl s nikým ve vztahu. Následně se seznámil s [jméno FO] (nyní [jméno FO]) a poté se žalovanou. Žalobce vyplnil formulář ohledně domu, v kolonce společné jmění manželů proto, že v té době byli manželé. Nevyplňoval jej za účelem, aby se dům stal součástí společného jmění manželů. Žalobce uvedl, že stejně jako žalovaná a její rodina vypomáhala na stavbě domu v [Anonymizováno] V [Anonymizováno], tak žalobce a jeho rodina pomáhali se stavbou domu ve Straňovicích pro rodinu žalované.

18. Žalovaná vypověděla (č.l. 202 p.v. – 204), že počátky vztahu se žalobcem se datují jarem roku 2001, následující rok 2002 již byl žalobce na jejím maturitním plese jako její přítel. V době, kdy spolu začali chodit, vypadala stavba tak, že se na místě nacházely obvodové nenahozené zdi. [adresa] nebyla osazena, protože se teprve následně objednávala. Dveře do stáje rovněž nebyly zasazeny. Nebyla dostavěna ani třetí stáj. Byly tam dvě stáje, průjezd. Střecha domu nebyla, nebyl ani krov. Žalovaná si nevybavuje, kdy se střecha dělala. Popsala, že do stavby investovala finančně i pracovně. Stejně tak její rodina, a to již brzy po počátcích vztahu, neboť se tento vztah zdál být vážný. Účastníci se dohodli ústně, že dům postaví společně a společně ho budou vlastnit. Proto do domu investovala peníze i úsilí. Žalovaná uvedla, že v době, kdy spolu začali chodit se žalobcem, byly vystavěné zdi a štít.

19. Z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 5. 4. 2023, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne 21. 7. 2007 a jejich manželství bylo rozvedeno uvedeným rozsudkem, který nabyl právní moci 5. 4. 2023.

20. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že stavba byla dovedena do fáze, kdy bylo zřetelně zřejmé dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, kdy byla stavba zastřešena, opatřena okny a dveřmi, ještě před tím, než žalobce vstoupil do vztahu se žalovanou. Soud k tomuto závěru dospěl zejména na základě svědeckých výpovědí svědků [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [jméno FO]. Tito svědci se podíleli na provádění první fáze stavby, kdy byly stavěny stáje a sedlárna. Ohledně věrohodnosti těchto svědků nemá soud pochybnosti. Svědek [jméno FO] a [jméno FO] dokázali časově zařadit průběh stavby na žalobcově pozemku V [Anonymizováno] v [Anonymizováno] proto, že oba začali stavět své vlastní domy souběžně se žalobcem. Svědek [jméno FO] si vybavil časovou posloupnost na základě toho, jak byl velký jeho syn v době, kdy svědek pomáhal žalobci s krovem. Svědek [jméno FO] pak časovou posloupnost odvozoval od svých zdravotních problémů, operací a přiznání invalidního důchodu. Z výpovědi [jméno FO], dříve [jméno FO], tehdejší přítelkyně žalobce, je evidentní, že v době, kdy byl žalobce ve vztahu s ní, což s jistotou bylo v období, které předcházelo vzniku vztahu žalobce se žalovanou, jak sama žalovaná připustila ve své výpovědi, že byly sedlárna se stájemi ve fázi takzvané hrubé stavby. V době žalobcova vztahu s [jméno FO] byly postavené obvodové zdi, štíty, a na stavbě byl nejméně krov, když svědkyně výslovně uvedla, že krov byl instalován, se žalobcem natírali podbití, a že si nevybavuje, zda byla střecha. Se žalobcem se svědkyně rozešla na jaře v roce 2001. Je tedy vyloučeno, aby v době, kdy žalobce navázal vztah se žalovanou, byla stavba ještě bez krovu, tak jak uvedla ve své výpovědi žalovaná. Již nejpozději na jaře 2001 byla stavba opatřena krovem, nejpozději v zimě 2001 byla zastřešená, jak vyplývá z výpovědí svědků [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [jméno FO]. Výpovědi těchto svědků spolu korespondují a odpovídají rovněž provedeným listinným důkazům. Svědci navržení žalovanou stranou, zejména rodinní příslušníci žalované a její přátelé, se nemohli vyjádřit ke stavu rozestavěnosti stavby v době, kdy se žalovaná začala na stavbě podílet, z jejich výpovědi je zřejmé, že se žalovaná na stavbě podílela podstatným způsobem finančně, pracovně i organizačně, což však nebylo sporné. Soud na základě výpovědi žalobce a výpovědí svědků, kteří se vyjadřovali o datování počátku vztahu žalobce, dospěl k závěru, že jejich vztah byl založen někdy počátkem roku 2002, avšak i kdyby tomu bylo v roce 2001, jak uváděla žalovaná, je zřejmé, že ke vzniku jejich vztahu mohlo dojít až poté, co se žalobce rozešel [jméno FO], dříve [jméno FO], a v době, kdy [jméno FO] s žalobcem tvořili pár, byla sedlárna se stájí již ve fázi tzv. hrubé stavby, kdy byly dostavěné obvodové zdi a stavba byla nejméně opatřena krovem, jak bylo uvedeno výše. Z výpovědi žalobce i z výpovědí svědků je zřejmé, že vztah se žalovanou nenavázal žalobce bezprostředně, ale s určitým časovým odstupem. Z toho soud má za to, že vztah žalobce a žalované započal někdy na počátku roku 2002 a teprve poté se žalovaná začala podílet jak vlastní prací, tak i finančními prostředky na výstavbě nemovitosti. Nejpozději na jaře 2001 se stavba sedlárny a stájí stala věcí v právním slova smyslu, neboť v té době bylo patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. V souladu s ustálenou judikaturou následně vše, co bylo ke stavbě přistavěno, směřuje již k dokončení takto individuálně určené věci. Z provedených důkazů, zejména z výpovědi svědků [jméno FO] vyplynulo, že v rámci změny stavby na obytný dům se stájemi došlo sice k nějakým bouracím pracím, ovšem výhradně jen u některých příček, nebylo zasahováno do obvodového zdiva. Soud proto dospěl k závěru, že původní stavba nezanikla. Vlastníkem původní stavby se stal v době jejího vzniku žalobce jako ten, kdo věc vytvořil jakožto stavebník, neboť stavbu uskutečnil s právním úmyslem mít jí pro sebe. S ohledem na skutečnost, že se tak stalo v roce 2001 za účinnosti zákona číslo 40/1964 Sb., obč. zák., vztahovalo se na tuto situaci ustanovení § 120 odst. 2 obč. zák., podle něhož stavba není součástí pozemku. Žalobce tak byl vlastníkem stavební parcely p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a stavby stájí a sedlárny jako samostatné věci.

21. Je nepochybné, že žalovaná se poté, co vstoupila se žalobcem do vztahu, velmi aktivně podílela na přestavbě nemovitosti na obytný dům se stájemi. Vložila do této stavby finanční prostředky a značné úsilí. Stejně tak jí vypomáhala její rodina. Tato skutečnost však nemá vliv na to, že vlastníkem již existující věci byl žalobce. K takové věci v souladu se shora citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016 sp.zn. 22 Cdo 2447/2016 nelze nabýt spoluvlastnický podíl či výlučné vlastnické právo posléze uzavřenou dohodou o výstavbě, nýbrž zásadně pouze zákonem předvídaným způsobem, například na základě převodu spoluvlastnického podílu nebo na základě dědění. Kolaudační rozhodnutí, byť by na jeho podkladě došlo k zápisu stavby do katastru nemovitostí, zde společného jmění manželů, takovou okolností není. Žalovaná tedy nenabyla spoluvlastnický podíl k uvedené nemovitosti tím, že se podílela na výstavbě, když začala s investováním do výstavby, respektive přestavby, a začala se podílet pracovně. Věc již v právním slova smyslu existovala a byla ve vlastnictví žalobce. Tato věc nezanikla přestavbou a vlastnické právo žalované k uvedené věci nevzniklo žádným jiným zákonným způsobem.

22. Listinné důkazy, které byly provedeny a které sloužily k prokázání finančního zapojení žalované do stavby (zejména úvěrové smlouvy, výpisy ze stavebního spoření a další), neměly ve věci význam pro skutkové závěry, neboť bylo prokázáno, že v době, kdy žalovaná se začala podílet na výstavbě finančně, pracovně či organizačně, byla již stavba věcí v právním slova smyslu. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy žalované, a to výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], dále sdělení České správy sociálního zabezpečení ohledně výše jejího sirotčího důchodu a doby, po kterou jej pobírala, a dále úvěrovými smlouvami. Soud dospěl k závěru, že z těchto důkazů nelze učinit skutková zjištění, která jsou rozhodná ve věci, když stěžejní je zjištění stavu rozestavěnosti uvedené stavby ke dni, kdy žalovaná se začala na výstavbě podílet. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo vyslýcháno velké množství svědků, provedeny listinné důkazy a vyslechnuti účastníci, soud učinil skutková zjištění, že stavba v uvedené době byla ve fázi takzvané hrubé stavby, byly postaveny obvodové zdi, vyzděny štíty v druhém nadzemním podlaží, stavba byla zastřešena a opatřena okny a dveřmi. Za této situace se tyto důkazy jeví jako nadbytečné, tito svědci se nepodíleli na první fázi stavby (původní sedlárny a stájí). Navrhované listinné důkazy, měly být provedeny za účelem prokázání finanční angažovanosti žalované do uvedené stavby, jsou proto za situace, kdy soud dospěl k závěru o tom, že stavba byla již ve fázi, kdy bylo nezaměnitelným způsobem určeno uspořádání prvního nadzemního podlaží, nadbytečné.

23. Ve smyslu § 3 054 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku (dále je „o. z.“) stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí. Stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

24. Ke dni účinnosti o. z. k 1. 1. 2014 byla stavební parcela p. č. 241 v k. ú. a obci [adresa] ve vlastnictví žalobce, stejně tak byla ve vlastnictví žalobce rovněž stavba rodinného domu č. p. 241 stojící na této stavební parcele. S ohledem na ustanovení § 3 054 o. z. došlo k tomu, že uvedený rodinný dům přestal být samostatnou stavbou v právním slova smyslu ze zákona a stal se součástí stavební parcely, na níž stál, tedy součástí stavební parcely p. č. 359 v k. ú. [adresa]. Soud proto žalobě vyhověl a určil, že stavba rodinného domu č. p. 241 v obci [adresa] stojící na pozemku p. č. st. 359 v k. ú. [adresa] je součástí tohoto pozemku, jehož výlučným vlastníkem je žalobce.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Soud uložil žalované uhradit žalobci částku 48 378,50 Kč. Tato částka se skládá z odměny za zastupování při sazbě 3 100 Kč za 10, 5 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), a to za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 10. 7. 2024, účast na jednání dne 17. 9. 2024, za které náleží odměna za dva úkony právní služby, neboť jednání přesahovalo dvě hodiny, účast na jednání dne 21. 11. 2024, za toto jednání rovněž náleží žalobci odměna za dva úkony, neboť i toto jednání trvalo déle než dvě hodiny. Dále soud žalobci přiznal odměnu za podání ve věci samé, a to za vyjádření ze dne 6. 8. 2024 a 4. 11. 2024, za jednání s protistranou dne 24. 4. 2024 a dále odměna ve výši jedné poloviny náleží žalobci za účast jeho zástupce na vyhlášení rozsudku dne 28.11.2024. Žalobci tak náleží odměna za 10,5 úkonu právní služby ve výši 32 550 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu paušálních výdajů za 11 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, celkem ve výši 3 300 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud proto přiznal náhradu DPH z částky 35 850 Kč představující součet shora uvedených částek. Dále jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 48 378, 50 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.