1 C 250/2020- 209

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [datum], [PSČ] [obec] zastoupená zmocněncem [jméno] [příjmení] bytem [datum], [PSČ] [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 128 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 116 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 73 000 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 800 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, a na nákladech uplatnění pohledávky částku 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 200 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu - České republice náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Lounech.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí parcely st. p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je rodinný dům [adresa], [obec], stavba stojí na pozemku st. p. [číslo] parcely par. [číslo] zahrada, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (dále také„ nemovitosti“). V době od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2020 žalovaný užíval nemovitosti bez právního důvodu a nic žalobkyni neplatil. Dopisem odeslaným dne 2. 3. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 80 000 Kč s požadavkem na úhradu do tří pracovních dnů od dojití vyúčtování. Vyúčtovaná částka je tvořena částkou 8 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 5. 2019 do 29. 2. 2020, celkem 80 000 Kč. Dopisem odeslaným dne 14. 9. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 48 000 Kč s požadavkem na úhradu do tří pracovních dnů od dojití vyúčtování. Vyúčtovaná suma je tvořena částkou 8 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020, celkem 48 000 Kč. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že při stanovení částky 8 000 Kč jako měsíční náhrady za užívání jejích nemovitých věcí, vycházela z dostupných pramenů a to informací o nájmech získaných od realitních kanceláří, dále pak z map nájemného Min. pro místní rozvoj ČR, kdy pro [obec] vychází nájemné 122 Kč/1m2, informací z webu„ Bydlete s námi“ o výši průměrného nájemného, dalších realitních webů o výši nájemného, průměrného čtvrtletního nájemného dle cenových map v Ústeckém kraji (rozmezí 145 – 159 Kč/m2), cenových map asociace realitních kanceláří, inzerátu na pronájem domu v obci [obec] za 6 000 Kč měsíčně, inzerátu o pronájmu zahrady s buňkou v [obec] za částku 6 990 Kč a toto porovnala s výměrami předmětné nemovitosti tak, jak vyplývá a je zachycena ve znaleckém posudku [jméno] [příjmení], který je součástí spisu sp. zn. [spisová značka]. Předžalobní výzva k plnění byla žalobkyní zaslána na adresu žalovaného dne 13. 3. 2020 a dne 24. 9. 2020.

2. Platebním rozkazem č.j. 1 C 250/2020-29 ze dne 19. listopadu 2020 soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 128 000 Kč s úrokem z prodlení. Platební rozkaz byl doručen do vlastních rukou žalovaného dne 3. 12. 2020. Dne 8. 12. 2020 podal žalovaný proti platebnímu rozkazu prostřednictvím svého zástupce odpor. Tento odpor byl odůvodněn dne 10. 12. 2020. Žalovaný uplatněný nárok neuznal ani částečně, namítl, že není zřejmé, jak žalobkyně stanovila výši jeho bezdůvodného obohacení a požadovaná výše není ničím prokázána Při ústním jednání ve věci dne [datum] dále žalovaný uvedl, že v období v žalobě označeném, nemovité věci žalobkyně užíval, ale oproti situaci zjištěné v dřívějším řízení vedeném zdejším soudem po sp. zn. [spisová značka] došlo ke změně spočívající v odpojení užívaného objektu od dodávky vody z veřejné vodovodní sítě a to od [datum], s tím, že tuto skutečnost je třeba zohlednit ve výši náhrady za užívání.

3. Usnesením Okresního soudu v Lounech čj. 1 C 250/2020 – 101 ze dne 1. 11. 2021 soud nepřipustil změnu žaloby, podle které žalobkyně požadovala po žalovaném další částku 61 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 3. 2021 do zaplacení, a to za období užívání nemovitostí žalovaným od 1. 9. 2020 do 21. 4. 2021.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně byla po celé žalobou vymezené období výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí; že žalovaný po celé žalobou vymezené období předmětné nemovitosti užíval v celém rozsahu a že v období od 24.6.2019 nebyla do předmětné nemovitosti dodávána pitná voda prostřednictvím vodovodního řadu příslušným dodavatelem. Mezi účastníky byla sporná výše náhrady, která žalobkyni přísluší ve vymezeném období za užívání nemovitosti žalovaným.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil níže uvedené skutečnosti.

6. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí bylo prokázáno, že výlučnou vlastnicí parcely st. p [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům [adresa], [obec], stavba stojí na pozemku st. p [číslo] parcely par. [číslo] zahrada, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce], je žalobkyně, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Lounech čj. [číslo jednací] ze dne 15. 3. 2018, který nabyl právní moci dne 10. 5. 2018.

7. Z vyúčtování bezdůvodného obohacení ze dne 2.3.2020, odeslaného žalovanému dle poštovní obálky téhož dne, bylo prokázáno, že žalobkyně, jako výlučná vlastnice nemovitých věcí v žalobě označených, uplatnila vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 5. 2019 do 29.2.2020, ve výši 8 000 Kč měsíčně, tedy celkovou výši bezdůvodného obohacení ve výši 80 000 Kč s tím, že žalovaný je povinen zaplatit tuto částku do 3 pracovních dnů od dojití tohoto vyúčtování. Zásilka byla oznámena žalovanému dne 5. 3. 2020. Dopisem ze dne 13. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 80 000 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podací stvrzenky byla zásilka podána dne 13.3.2020 k poštovní přepravě.

8. Z vyúčtování bezdůvodného obohacení ze dne 11. 9. 2020 včetně dodejky bylo prokázáno, že žalobkyně, jako výlučná vlastnice nemovitých věcí v žalobě označených, uplatnila vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nemovitostí žalobkyně za období od 1.3.2020 do 31.8.2020, ve výši 8 000 Kč měsíčně, celkem ve výši 48 000 Kč s tím, že žalovaný je povinen zaplatit tuto částku do 3 pracovních dnů od dojití tohoto vyúčtování. Dle obálky byla zásilka podána k poštovní přepravě 14.9.2020. Dopisem ze dne 23.9.2020 dle podací stvrzenky podaným dne 24.9. 2020 k poštovní přepravě byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 48 000 Kč do tří pracovních dnů od odeslání předžalobní výzvy a byl upozorněn na možnost soudního vymáhání.

9. Ze spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že k návrhu žalobkyně [celé jméno žalobkyně] rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 17. ledna 2020, uložil soud žalovanému a jeho matce [jméno] [příjmení] povinnost vyklidit pozemek parcelní číslo st. 398 zastavěná plocha a nádvoří včetně rodinného domu [adresa] a pozemek parcelní [číslo] zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce], a tyto vyklizené nemovitosti odevzdat žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 3. 2020.

10. Ze spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka] v řízení vedeném žalobkyní proti [celé jméno žalovaného] o vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí ve výši 129 806 Kč bylo zjištěno, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného užíváním nemovitostí žalobkyně označených v žalobě v období od 1.8.2017 do 17. 5. 2018 a posléze za dobu od 18. 5. 2018 do 31. 8. 2018 vycházel soud ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok] zpracovaného ve věci zdejšího soudu vedené pod sp. zn. [spisová značka], výslechu znalce ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a výslechu znalce v předmětném řízení. Rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 10. prosince 2020 soud zamítl žalobu žalobkyně, pokud se domáhala zaplacení náhrady za užívání nemovitostí žalovaným v době od 1. 8. 2017 do 3. 8. 2018 ve výši 58 581 Kč s přísl. a současně uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 293 Kč s přísl. jako náhradu za užívání předmětných nemovitostí za dobu od 4. 8. 2018 do 30. 4. 2019, když vycházel ze zjištění, že obvyklé měsíční nájemné v tomto období se rovná částce 6 578 Kč a ve výši přesahující obvyklé nájemné v tomto období soud žalobu zamítl. Rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021 odvolací soud odvolání žalobkyně a žalovaného proti výroku, kterým soud žalobě vyhověl (výrok č. I) odmítl a rozsudek potvrdil ve výrocích II. až VI.

11. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok] založeného ve spise Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že obsahuje fotografie předmětných nemovitostí v době zpracování znaleckého posudku, na nichž je zdokumentován stavebně technický stav domu [adresa] v [obec].

12. Soud ve věci vyžádal znalecký posudek [titul] [jméno] [celé jméno znalce], s tím, aby znalec stanovil výši obvyklého nájemného z předmětných nemovitostí v době od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2020, když shledal, že znalec [příjmení] ukončil znaleckou činnost a nebylo reálné získat doplnění a aktualizaci jeho staršího znaleckého posudku a vzhledem k vývoji cen nájmů v čase, má soud za to, že nelze vycházet z výše obvyklého nájemného vyplývajícího ze závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení]. Znalec [titul] [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku [číslo] ze dne 2. 9. 2022 stanovil obvyklou cenu nájemného předmětných nemovitostí za žalobou vymezené období porovnávací metodou v částce 116 800 Kč. Ve znaleckém posudku a jeho doplnění ze dne 2. 9. 2022 se znalec zabýval též námitkami žalovaného, že do objektu nebyla z rozhodnutí žalobkyně v době, kdy jej žalovaný užíval, dodávána pitná voda z veřejného vodovodního řadu. Znalec shledal, že voda nebyla do objektu z veřejného vodovodního řadu dodávána z důvodu osobních poměrů mezi majitelkou a uživateli domu, což označil za vliv, který se do výše obvyklého nájemného nepromítá ve smyslu ust. § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Zajišťování dodávky pitné vody náhradním způsobem označil za znepříjemnění užívání rodinného domu, jehož míru vyjadřuje snížení obvyklého nájemného o 10 %.

13. Ze spisu Exekutorského úřadu Litoměřice [spisová značka] bylo zjištěno, že dle protokolu ze dne 21. 4. 2021 bylo provedeno vyklizení žalovaného a jeho matky [jméno] [příjmení] z domu [adresa] v [obec] a byli vykázáni povinní a všichni, kdo se v nemovitost zdržují na základě práva povinného. Současně byly z nemovitosti odstraněny věci povinného, popř. tyto byly následně protokolárně zlikvidovány.

14. Žalobkyně na podporu svých tvrzení o výši obvyklého nájemného předložila soudu inzeráty týkající pronájmu bytů, domů včetně inzerátu ze dne [datum], který se týkal pronájmu domu v obci [obec] určeného k celkové rekonstrukci, pronájmu zahrady s obytnou buňkou v [obec] a pronájmu bytu v bytovém domě v [obec].

15. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který posoudil podle práva.

16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „ občanský zákoník“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2291 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ustanovení § 2994 občanského zákoníku dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

18. Dle ustanovení § 3001 odst. 2 občanského zákoníku získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.

19. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně byla v době od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2020 na základě rozsudku soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví výlučnou vlastnicí nemovitostí, když v souladu s ustanovením § 1114 občanského zákoníku není-li v rozhodnutí soudu uveden den nabytí vlastnického práva, nabývá se dnem právní moci rozhodnutí. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí bez právního důvodu v období od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2020. Soud se dále zabýval pasivní legitimací žalovaného. Mezi účastníky nebylo sporné, že původně bylo právo žalovaného v domě bydlet odvozeno od rodinného právního vztahu, když žalovaný byl vnukem původních majitelů a později, v období od 24. 2. 2016 do 10. 5. 2018, synem spoluvlastnice předmětných nemovitých věcí, z jejíhož souhlasu odvozoval své užívací právo. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k vyklizení předmětných nemovitostí žalobkyní jako jejich výlučnou vlastnicí dopisem, který odmítl převzít dne 24. 7. 2018, lhůta deseti dnů k vyklizení uplynula dne 3. 8. 2018 a soud proto v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že již v období od 4. 8. 2018 do 30. 4. 2019, žalovaný nebyl v dobré víře a byl pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí. Předmětné nemovitosti však užíval společně s [jméno] [příjmení] i v následném období od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2020 a je tak osobou pasivně legitimovanou ve vztahu k uplatněnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení i v tomto řízení. Otázkou vypořádání majetkového prospěchu, který na úkor vlastníka věci získalo jejím neoprávněným užíváním více osob, se Nejvyšší soud v minulosti opakovaně zabýval a dospěl k závěru, že za situace, kdy bezdůvodné obohacení spočívá v neoprávněném užívání cizí věci více osobami bez jejího reálného rozdělení a dohody o tom, kterou její konkrétní část bude ta která z nich užívat, vyplývá z povahy plnění (§ 511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), že uživatelé jsou vůči vlastníkovi věci k poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu ustanovení § 458 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku zavázáni solidárně (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 542/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3803/2009). Tyto závěry jsou aplikovatelné i podle nové právní úpravy, kdy dle ustanovení § 1870 občanského zákoníku nedělitelné plnění může věřitel požadovat na kterémkoli z několika dlužníků, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou činností dlužníků.

20. U práva na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez právního důvodu vzniká bezdůvodné obohacení každým dnem užívání. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 odst. 1 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4874/2014).

21. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, jednalo se o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, soud proto vyšel ze závěrů znaleckého posudku. Znalec [titul] [celé jméno znalce] určil obvyklou výši nájmu porovnáním, což dle názoru soudu odpovídá vymezení obvyklé ceny jako ceny, která by byla dosažena prodejem stejného nebo obdobného majetku anebo poskytnutím stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění (§ 2 zákona č. 151/1997 Sb.) Z posudku je zřejmé, jak znalec zohlednil rozdílnost posuzovaných nemovitostí koeficienty. Pokud jde o použití koeficientů, vysvětlil, podle čeho postupoval, v jakém rozpětí se při určení koeficientů pohyboval a svou úvahou určil koeficient v konkrétním případě. Znalec [titul] [celé jméno znalce] při svém výslechu před soudem podrobně vysvětlil na základě jakých úvah a konkrétních zjištění dospěl k závěru o výši obvyklého nájemného předmětných nemovitostí v období vymezeném žalobou. K dotazům stran vysvětlil pojem„ srovnatelná nemovitost“, osvětlil důvody, které jej vedly k užití jednotlivých koeficientů a své závěry přesvědčivě obhájil. Soud shledal opodstatněným, aby při stanovení výše obvyklého nájemného bylo vycházeno ze stavu nemovitostí zdokumentovaného znalcem [příjmení] v jeho znaleckém posudku ze dne 29. 7. 2019 [číslo] [rok], když tak bude minimalizováno zkreslení závěrů znaleckého posudku v důsledku znehodnocení nemovitostí v průběhu jejich užívání žalovaným po 24. 7. 2019 do jeho nuceného vyklizení, tedy v době, kdy žalobkyně neměla do svých nemovitostí přístup. Stav nemovitých věcí zdokumentovaný znalcem [příjmení] žalovaný nikterak nezpochybnil (č.l. 116 spisu). K dalším námitkám strany žalující soud dále uvádí, že nelze vycházet inzerátů realitních kanceláří týkající se pronájmu chatky se zahradou, rodinného domu v jiné lokalitě ([obec]), popř. bytu o velikosti 1 + 1, když jde o nemovitosti zcela odlišného charakteru, když předmětem zjištění obvyklého nájemného jsou nemovitosti uvedené v žalobě (rodinný dům a pozemky). Ze všech těchto důvodů má soud za to, že znalecký posudek je přezkoumatelný a je využitelným podkladem pro stanovení výše obvyklého nájemného. Soud proto určil výši bezdůvodného obohacení za rok 2019 i rok 2020 dle posudku znalce ve výši 7 300 Kč měsíčně, když tento závěr znalce není nepřiměřený i při zohlednění srovnávacího materiálu. Soud nezohlednil námitku žalovaného, že výše bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo užíváním nemovitostí žalobkyně by měla odrážet skutečnost, že v době od 24. 6. 2019 z rozhodnutí žalobkyně nebyla do nemovitosti dodávána pitná voda. Žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný její nemovitosti obýval bez právního důvodu proti její vůli i v době, kdy mu bylo známo, že žalobkyně požaduje, aby nemovitosti vyklidil a k jeho vyklizení došlo až v rámci exekučního řízení dne 21. 4. 2021. Protiprávnost jednání žalovaného je okolností, která žalobkyni vedla k nesouhlasu s uzavřením smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodního řadu. Je nepochybné, že za obvyklých okolností, tj. pokud by se jednalo o užívání nemovitostí se souhlasem jejich vlastnice na základě nájemní smlouvy, byla by dodávka vody z veřejného vodovodního řadu do nemovitosti zajištěna a žalovaný by byl nucen hradit nájemné v obvyklé výši, tj. ve výši vyplývající ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce]. Soud má za to, že při stanovení výše náhrady je třeba vycházet z nájemného v obvyklé výši, placeného za obvyklých okolností. Proto soud při stanovení výše náhrady, kterou je žalovaný povinen vydat žalobkyni za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním nemovitostí žalobkyně v předmětném období, vycházel z nájemného odpovídajícího obvyklým okolnostem a při stanovení výše náhrady nezohlednil skutečnost, že od 24. 6. 2019 voda do nemovitostí z veřejného vodovodního řadu dodávána nebyla a nezohlednil finanční vyjádření obtíží, které žalovanému zajišťováním vody jiným způsobem vznikaly. Z popsaných důvodů soud proto uložil žalovanému (výrok I.) povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku odpovídající období od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2020 v celkové výši 116 800 Kč, což odpovídá částce 7 300 Kč měsíčně jako obvyklému nájemnému, tj. nájemnému, které by byl žalovaný nucen vynakládat za běžných okolností (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 540/2004, popř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4874/2014). Soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z dlužných částek dle ustanovení § 1970, když má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat úroky z prodlení. Při stanovení počátku prodlení soud vycházel ze zjištění, že vyúčtování bezdůvodného obohacení ze dne 2. 3. 2020 bylo odesláno na adresu žalovaného 2. 3. 2020 a vyúčtování bezdůvodného obohacení ze dne 11. 9. 2020 bylo odesláno žalovanému dne 14. 9. 2020 Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Počátek prodlení žalovaného se zaplacením nastal u výzvy ze dne 2. 3. 2020 dne 11. 3. 2020 a u výzvy ze dne 11. 9. 2020 dne 21. 9. 2020. Ve výši přesahující obvyklé nájemné včetně příslušenství soud žalobu zamítl (výrok III.).

22. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3. o. s. ř., dle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč. Žalobkyně byla v řízení zastoupena zmocněncem na základě plné moci ze dne 17. 11. 2020, kdy její zmocněnec není advokátem. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, jejichž výši nedoložila. Soud proto postupoval při stanovení výše náhrady nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., upravující postup při stanovení výše paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 400 Kč, částky 3 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila jako zálohu na znalecký posudek a z náhrady režijních výloh stanovené dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši vyplývající z ust. § 2 odst. 1, odst. 3 téže vyhlášky. Náhrada nákladů řízení žalobkyně sestává z náhrady režijních výloh (14 x 300 Kč) ve vztahu k úkonům spočívajícím v zaslání předžalobní výzvy k plnění (2 x 300 Kč, když předžalobní výzva byla zaslána samostatně dne 13.3.2020 za období od 1.5.2019 do 29.2. 2020 a dne 24. 9. 2020 za období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020), sepsání žaloby (300 Kč), účast při jednání dne [datum] (300 Kč), [datum] (300 Kč), [datum] (300 Kč) a [datum] (300 Kč), vyjádření ke znaleckému posudku [titul] [celé jméno znalce] (300 Kč), vyjádření k dodatku znaleckého posudku z 25. 9. 2022 (300 Kč), podání žalobkyně ze dne 1. 7. 2021, které je dle svého obsahu důkazním návrhem (300 Kč) a přípravě na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum] (4 x 300 Kč). Za účelně vynaložený náklad za této situace soud nepovažuje náhradu režijních výloh ve výši 300 Kč, kterou žalobkyně uplatnila jak ve vztahu k účasti zástupce při jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], tak ve vztahu ke své účasti na těchto jednáních. Soud má za to, že jde o náhradu režijních výloh, které jsou saturovány výše přiznanou náhradou. Zaplacení náhrady nákladů řízení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.

23. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku. Výše nákladů nebyla v době rozhodování soudu dosud známa. Soud proto rozhodl tak, že povinnost k zaplacení náhrady nákladů státu uložil žalovanému, který byl v řízení neúspěšný, s tím, že výši náhrady nákladů řízení státu si vyhradil stanovit samostatným usnesením, a to v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.