1 C 287/2021-111

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy [titul] [jméno] [příjmení] a [soudci] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 220 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 5. 2022, č. j. 1 C 287/2021-70 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se a) ve výroku I. potvrzuje, b) ve výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 24 525,21 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 220 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 220 000 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 57 354 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení].

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne [datum] žalobce uzavřel jako prodávající a manželka žalovaného [jméno] [příjmení] jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě nemovitých věcí – garáží„ [číslo]“ v [katastrální uzemí], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ garáže“). V kupní smlouvě byla cena nemovitých věcí uvedena ve výši 200 000 Kč s tím, že 100 000 Kč uhradila kupující při podpisu smlouvy a zbývajících 100 000 Kč uhradí do jednoho roku, dle možností dříve. Téhož dne uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o půjčce ve výši 300 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do pěti roků, popř. v půlročních splátkách po 30 000 Kč Smlouva neobsahuje prohlášení dlužníka o převzetí předmětu půjčky. Žalovaný prováděl ve prospěch žalobce hotovostní platby, o nichž vystavoval výdajové doklady, jež podepisoval žalovaný jako výdejce a žalobce jako příjemce. Takto žalovaný žalobci vydal dne [datum] částku 50 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ dle smlouvy, splátky“ dne [datum] částku 20 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ doplatek“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka dluhu“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka na garáže“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka na garáže“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka dluhu“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka dluhu“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka úvěru“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka úvěru“, dne [datum] částku 10 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka půjčky“, dne [datum] částku 30 000 Kč, v pokladním dokladu je uveden účel platby„ splátka úvěru“. Z vyhlášky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], okresní soud zjistil, že žalobce jako navrhovatel na sebe podal insolvenční návrh, na jehož základě bylo zahájeno insolvenční řízení.

3. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že půjčka ve skutečnosti nebyla poskytnuta, neboť smlouva o půjčce pouze zajišťovala dosud neuhrazenou část kupní ceny za garáže, jež nečinila v kupní smlouvě uvedených 200 000 Kč, nýbrž 400 000 Kč, z nichž v den podpisu obou smluv bylo uhrazeno toliko 100 000 Kč, tedy k úhradě zbývalo ve smlouvě o půjčce uvedených 300 000 Kč. Ve vztahu k tomuto tvrzení okresní soud vyšel z toho, že částečné plnění žalobce na dluh (viz předložené pokladní doklady) má účinky uznání dluhu a zakládá vyvratitelnou domněnku existence závazku v době plnění, pročež se důkazní břemeno přesunulo z žalobce jako věřitele na žalovaného jako dlužníka. Okresní soud k otázce poskytnutí půjčky provedl důkaz výslechem účastníků a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], jež je manželkou žalovaného. Z její výpovědi učinil zjištění, že s žalobcem před uzavřením smlouvy jednal žalovaný, což ostatně potvrdil ve své výpovědi i žalobce, svědkyně u nich nebyla. Smlouvu uzavírala jako kupující ona, protože žalovaný byl v invalidním důchodu a„ měl nějakou exekuci“. Ověření podpisů na kupní smlouvě proběhlo na poště a poté na parkovišti u katastru předali žalobci částku 100 000 Kč s tím, že dohodnutá cena ve smlouvě byla 200 000 Kč. Při předání peněz se svědkyně dozvěděla, že žalobce chce více peněz, které však neměli. Proto bylo dohodnuto, že je budou splácet a žalovaný tam podepsal smlouvu, z níž vyplývalo, že žalobci dluží. Tuto smlouvu již připravenou přinesl žalobce a žalovaný ji na parkovišti u katastru podepsal. Svědkyně vyloučila, že by žalobce žalovanému nějaké peníze při této příležitosti předal.

4. Okresní soud právě z obsahu výpovědi svědkyně [příjmení] vycházel, neboť jako svědkyně vypovídala po poučení podle § 126 odst. 1 o. s. ř. (tedy při vědomí následků v podobě trestní odpovědnosti v případě úmyslně nepravdivé či neúplné výpovědi), spontánně, s ohledem na dobu, která uplynula od uzavření smluv, a význam věci pro ni přiměřeně podrobně. Její výpověď je v souladu s obsahem i dalších provedených důkazů. Okresnímu soudu se jevil její popis událostí provázejících prodej garáží jako logický a věrohodný, a to i v kontextu s předloženými příjmovými doklady, z nichž je patrno, že popis důvodu jednotlivých plateb neodpovídá vždy tvrzené smlouvě o půjčce, v souvislosti se skutečností, že sám žalobce připustil, že v době prodeje řešil problémy s dluhy, což je v souladu se zjištěním, že cca půl roku po uzavření kupní smlouvy na sebe sám podal insolvenční návrh. Její výpověď proto okresní soud hodnotil jako věrohodnou, a to i s přihlédnutím ke zjištění, plynoucímu i z výpovědi žalobce, že podmínky obou smluv sjednávali žalobce a žalovaný, žalobkyně se toliko dostavila k podpisu kupní smlouvy. Věrohodnost výpovědi svědkyně dle okresního soudu nesnižuje ani skutečnost, že má nepochybně bližší vztah k žalovanému, jenž jej jejím manželem, a že má ekonomický zájem na výsledku řízení. Výpověď žalobce posoudil okresní soud jako nevěrohodnou, žalobce vypověděl, že peníze měl doma, nebyl schopen uvést žádné podrobnosti, které by osvětlily, proč poskytoval půjčku za situace, kdy v den tvrzeného poskytnutí půjčky inkasoval od manželky žalovaného částku 100 000 Kč, nevybavil si ani žádné podrobnosti ohledně předchozích jednání s žalovaným o půjčce a o jejím předání a jako (bývalý) podnikatel měl předat poměrně vysokou půjčku žalovanému bez písemného potvrzení.

5. Na základě popsaných dílčích skutkových zjištění učinil okresní soud závěr, že půjčka ve výši 300 000 Kč žalobcem žalovanému ve skutečnosti poskytnuta nebyla, smlouva o půjčce byla uzavřena účastníky tzv.„ na oko“, jelikož měla zastírat jiné ujednání, a to ujednání o výši a zaplacení kupní ceny garáží, které od žalobce zakoupila svědkyně [příjmení]. Písemnou smlouvu o půjčce ze dne [datum] proto shledal podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) absolutně neplatnou. Jelikož žádné plnění dle smlouvy o půjčce žalovanému nebylo poskytnuto a nebyl účastníkem smlouvy o prodeji garáží, neshledal okresní soud ani jiný právní důvod k uložení navrhované platební povinnosti žalovanému, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž se zabýval vznesenou námitkou promlčení, popř. prováděl dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k ověření pravosti žalobcem zpochybněných pokladních dokladů ze dne [datum], [datum] a [datum], jimiž žalovaný chtěl prokazovat zaplacení celé kupní ceny za garáže, neboť by to za dané situace již bylo nadbytečné. Náhradu nákladů řízení okresní soud přiznal v plném rozsahu žalovanému, neboť byl v řízení zcela úspěšný.

6. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýká, že pominul, že na všech příjmových pokladních dokladech ve věci uhrazení kupní ceny garáží je jako plátce vždy uvedena manželka žalovaného a na dokladech týkajících se půjčky je jako plátce uveden žalovaný. Okresní soud ignoroval jím předložené listinné důkazy – smlouvy a doklady o platbách. Dovolává se ust. § 2054 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „ o. z.“), jež stanoví domněnku uznání dluhu při částečném plnění. Okresní soud sice na žalovaného správně přenesl důkazní břemeno, nesprávně však uvěřil výpovědi jeho manželky, která se jednání o smlouvách prakticky neúčastnila. Dle její výpovědi měl žalobce s požadavkem na zaplacení vyšší kupní ceny přijít až po uzavření kupní smlouvy, částečném zaplacení kupní ceny a podání návrhu na vklad. Je přitom nelogické, aby žalovaný na zvýšení kupní ceny v daný okamžik přistupoval. Uvedenou nelogičností – rozporem se okresní soud nezabýval. Poukázal na závislost manželky žalovaného na výsledku sporu a skutečnost, že dle její skutkové verze se všichni společně dopustili protiprávního jednání a soudu to nevadí. Na žalobce jako bývalého podnikatele soud kladl zvýšené nároky stran obezřetnosti při sjednání smlouvy (absentující potvrzení o poskytnutí půjčky), stejně však nepostupoval u manželky žalovaného, která je rovněž podnikatelkou. Její výpověď o tom, že její manžel – žalovaný smlouvu o půjčce uzavřel proto, aby ručil za doplacení kupní ceny je úsměvné, neboť ke vzniku ručení nedošlo. Pokud soud považoval výpověď žalobce za nevěrohodnou proto, že si nevzpomněl na detaily, poukázal na to, že vypovídal o 9 let starých událostech, a to ve věku 75 let. Závěr o tom, že smlouvy připravoval žalobce, okresní soud přijal jen na základě výpovědi manželky žalovaného.

7. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K výdajovým dokladům uvedl, že na nich je vždy jen podpis žalobce a žalovaného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že k podpisu smlouvy o půjčce došlo ještě před podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Tvrzení žalovaného o tom, že obě smlouvy připravil žalobce, má oporu ve výpovědi jeho manželky, svědkyně [příjmení], a v jeho účastnické výpovědi. Dluh z kupní smlouvy byl zcela uhrazen platbami, jež ve vyjádření uvádí.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. napadený rozsudek a odvolání shledal nedůvodným.

9. V projednávané věci je předmětem řízení právní vztah ze smlouvy o půjčce uzavřené [datum], jenž se proto řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, účinným do 31. 12. 2013, který, na rozdíl od zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, jenž tak činil v § 407 odst. 3 ve spojení s § 323 odst. 1 a 2, s částečným plněním na závazek nespojoval účinky uznání dluhu, tedy ani ten v podobě vyvratitelné domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Okresní soud proto nesprávně, v situaci, kdy v řízení bylo sporné poskytnutí půjčky a žalobce nepředložil důkaz její poskytnutí prokazující, vyšel z popsané domněnky uznání dluhu a přenesl na žalovaného důkazní břemeno o tom, že půjčka poskytnuta nebyla, čímž zatížil řízení vadou. Jelikož však odvolací soud shledal správným závěr okresního soudu o tom, že žalovaný neposkytnutí půjčky prokázal (viz níže), nemohla mít tato vada za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a nejde tak o důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Odvolací soud neshledal ani jiné vady řízení před okresním soudem, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci, ostatně takové vady ani nebyly odvolatelem namítány.

10. Okresní soud vyložil, z jakých důkazů učinil jednotlivá dílčí skutková zjištění, uvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení provedených důkazů, zejména účastnických výpovědí a výpovědi svědkyně [příjmení], jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Lichá je námitka žalobce, že se okresní soud nevypořádal s tím, proč by žalovaný měl akceptovat nový požadavek žalobce na vyšší kupní cenu a uzavírat smlouvu o půjčce v situaci, kdy již byla uzavřena kupní smlouva, částečně zaplacena kupní cena a především podán návrh na vklad vlastnického práva ke garážím ve prospěch svědkyně [příjmení] Okresní soud totiž nevycházel ze zjištění tak, jak jej žalobce předestírá, nýbrž ze zjištění, majícím oporu ve výpovědi svědkyně, jež je v souladu též s výpověďmi obou účastníků, o tom, že obsah obou smluv dojednávali žalobce a žalovaný, přičemž při podpisu smluv na katastru nemovitostí byl požadavek žalobce na vyšší kupní cenu nový pouze pro svědkyni. To odpovídá celému zjištěnému skutkovému ději, kdy aktivní při vyjednávání obou smluv i při placení byl žalovaný, nikoliv svědkyně, která se omezila toliko na podpis kupní smlouvy. Z vyložených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek způsobilým podkladem pro odvolací přezkum a nebylo důvodu jej rušit pro nepřezkoumatelnost podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

11. Pro posouzení věci zásadní zjištění o tom, zda byla půjčka dle smlouvy z [datum] žalobcem žalovanému skutečně poskytnuta, okresní soud založil především na výpovědi svědkyně [příjmení]. Žalobce její věrohodnost zpochybnil zejména poukazem na její vztah k žalovanému, který je jejím manželem, dále pak již výše zmíněnou nelogičností přistoupení na údajně nově vznesený požadavek žalobce na navýšení kupní ceny za garáže. V judikatuře Nejvyššího soudu je ustálen závěr, že při hodnocení věrohodnosti svědka nelze izolovaně přihlížet jen k jeho vztahu k účastníkům řízení či k projednávané věci, ale též k tomu, jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1001/2013). Okresní soud takto postupoval, když výpověď svědkyně hodnotil jednak z pohledu přesvědčivosti, přihlížeje k významu věci pro svědkyni, časovému odstupu od popisovaných dějů, a především pak v souvislosti s dalšími ve věci provedenými důkazy, jak je to popsáno v odst. 4. odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž odvolací soud s hodnocením provedeným okresním soudem zcela souhlasí. Je třeba zdůraznit, že samotný vztah k účastníkovi či předmětu sporu, bez přistoupení dalších okolností, věrohodnost výpovědi takového svědka nevylučuje. Svědek vždy, na rozdíl od účastníka, je povinen vypovídat pravdu pod sankcí trestní odpovědnosti (srov. § 126 odst. 1 a 131 odst. 2 o. s. ř.), výpověď účastníka má v řízení toliko podpůrný význam a účastníci by primárně měli svoje tvrzení prokazovat jinak (viz § 131 odst. 1 o. s. ř.) Okresnímu soudu proto nelze ničeho vytknout, pokud uvěřil výpovědi svědkyně [příjmení], jež vypovídala pod sankcí trestní odpovědnosti, spontánně, přesvědčivě a její výpověď je v souladu s dalšími v řízení učiněnými zjištěními o tom, že žalobce si nenechal poskytnutí hotovostní půjčky písemně potvrdit, že v době jejího poskytnutí a v době krátce poté měl finanční potíže, že k uzavření obou smluv došlo v jeden den, přičemž měl žalobci půjčovat v situaci, kdy mu žalovaná dlužila část kupní ceny dle písemné kupní smlouvy, kterou však žalobce co do obsahu stejně sjednával s žalovaným a žalobkyně se dostavila toliko k jejímu podpisu. Uvedeným je zároveň zpochybněna věrohodnost výpovědi žalobce, který nadto nevypovídal pod sankcí trestní odpovědnosti. Nedůvodná je námitka žalobce o tom, že okresní soud na jeho jednání klade vyšší nároky než na jednání svědkyně [příjmení]. Žalobce tuto námitku uplatňuje ve vztahu ke zjištění, že si předání předmětu půjčky, jehož vrácení se zde domáhá, nenechal od žalovaného potvrdit, což okresní soud zohlednil jako jednu ze skutečností znevěrohodňujících výpověď žalobce. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že předání tak vysoké částky, o kterou zde jde, je obvykle provedeno oproti kvitanci, a to nejen mezi podnikateli, ale i v běžném občanském právní styku. Ostatně žalovaný si dílčí plnění předávané žalobci, jež byla většinou řádově nižší, potvrdit nechal vždy. Okresní soud proto nepochybil, pokud tuto okolnost vzal v úvahu při hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce a svědkyně [příjmení].

12. Tvrzení žalobce, že na dokladech, kterými byla v celém rozsahu doplacena kupní cena za garáž uvedená v kupní smlouvě, tj. na dokladech celkem na částku 100 000 Kč, je jako plátce uvedena svědkyně [příjmení], je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, neboť toliko doklady z [datum] na 50 000 Kč, ze [datum] na 20 000 Kč a z [datum] na 10 000 Kč, tj. doklady celkem na 80 000 Kč, jsou opatřeny razítkem svědkyně [příjmení]. Zbylé dva pokladní doklady, které žalobce předložil k prokázání tvrzení o úhradě ceny garáží dle písemné kupní smlouvy (z [datum] a [datum], každý na 10 000 Kč) žádný údaj o tom, že by plátcem byla svědkyně [příjmení] neobsahují. Co naopak obsahují, je určení že jde o splátku na garáže. V dokladech obsahujících razítko svědkyně [příjmení] je naopak účel platby uveden odlišně jako„ splátka dluhu“,„ doplatek“ a„ dle smlouvy, splátky“, přičemž stejně jako na všech ostatních dokladech je jako vydávající osoba uveden žalovaný. Pokud tedy žalobce svojí námitkou směřoval k tomu, že účastníci důsledně odlišovali účel jednotlivých plateb, svědčí uvedené spíše o opaku. Předně je však třeba uvést, že samotné označení účelu některých plateb v souladu se smlouvou o půjčce nikterak neznevěrohodňuje výpověď svědkyně [příjmení] o tom, že ve skutečnosti nebyla půjčka poskytnuta a jednalo se o dohodu zajišťující ve skutečnosti úhradu vyšší než v kupní smlouvě uvedené kupní ceny. Je totiž logické, pokud se účastníci dohodli, že uzavřou smlouvu o půjčce tzv. na oko, avšak plnění dle smlouvy mělo být žalobci poskytnuto, byť ve skutečnosti z jiného důvodu, že poskytovaná plnění budou označovat v souladu s takto na oko uzavřenou smlouvou, neboť jinak by byla odhalena pravá podstata jejich jednání, jež měla zůstat třetím osobám skryta.

13. Z vyložených důvodů považuje okresní soud skutková zjištění okresního soudu za správná, mající oporu v důkazech, jež okresní soud v řízení provedl, a proto z nich vycházel i odvolací soud.

14. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

15. Podle § 41a odst. 2 obč. zák. má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.

16. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

17. Podle § 546 obč. zák. dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník.

18. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

19. Okresní soud věc správně posoudil též po právní stránce. Jelikož bylo prokázáno, že půjčka podle posuzované smlouvy nebyla žalobcem žalovanému poskytnuta, neboť byla uzavřena za účelem opatření právního důvodu pro úhradu (zajištění) části kupní ceny za garáže, jež nebyla uhrazena při podpisu kupní smlouvy mezi žalobcem a svědkyní [příjmení], okresní soud správně dovodil, že je taková smlouva simulovaným právní úkonem, který je pro nedostatek vážné vůle podle § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatný. V případě simulovaných právních úkonů je třeba posoudit, zda simulovaný právní úkon nemá náležitosti právního úkonu, jenž jím měl být zastřen (§ 41a odst. 2 obč. zák.). V daném případě posuzovaný právní úkon – smlouvu o půjčce uzavřel prodávající z kupní smlouvy s 3. osobou za účelem„ zajištění“ úhrady kupní ceny, jež nebyla v plné výši uvedena v kupní smlouvě. Jelikož závazek k úhradě kupní ceny z kupní smlouvy měla svědkyně [příjmení], bylo by možno uvažovat o ručitelském závazku žalovaného. Sama dohoda o ručení nemusela být písemná, avšak nepostačovala sama o sobě ke vzniku ručení, k tomu bylo podle § 546 obč. zák. potřeba písemného prohlášení ručitele vůči věřiteli, že pohledávku uspokojí, pokud ji neuspokojí dlužník. Takové prohlášení smlouva o půjčce neobsahuje, nikterak není provázána s dluhem z kupní smlouvy, a proto ručitelský závazek platně nemohl vzniknout, tudíž zde není ani tento důvod k plnění. Za situace, kdy žalovaný od žalobce na základě smlouvy o půjčce ničeho neobdržel, není zde důvod k plnění ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák.

20. Okresní soud při rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení učinil správný závěr o tom, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, jež byl v řízení zcela úspěšný. Odvolací soud však dospěl k závěru, že ve věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., pro které je namístě, aby bylo úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně výjimečně odepřeno. Odvolací soud je spatřuje v tom, že účastníci, tedy i žalovaný, posuzovaným jednáním zastírali jejich skutečnou vůli, která měla zůstat skryta 3. osobám, zjevně zejména správci daně, neboť simulace se týkala skutečné výše kupní ceny, tedy nejednali poctivě. Za této situace odvolací soud považuje za spravedlivé, aby si nesli náklady řízení o nároku z takového jednání ze svého.

21. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku I. ve věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

22. Důvody, které odvolací soud vedly k odepření práva na náhradu nákladů řízení před okresním soudem úspěšnému žalovanému, však již nelze uplatit v odvolacím řízení, kdy věc již byla skutkově objasněna, okresní soud v napadeném rozhodnutí účastníkům sdělil svůj právní názor na věc a žalobce si mohl učinit kvalifikovanou představu o tom, jaká je pravděpodobnost jeho úspěchu v odvolacím řízení. Proto již v odvolacím řízení odvolací soud vycházel z úspěchu žalovaného ve věci a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. mu přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 525,21 Kč Náklady žalovaného sestávají z odměny jeho zástupce za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu - § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění, dále jen „ a. t.“) po 9 180 Kč za úkon (§ 7 bod 6 a § 8 odst. 1 a. t.), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.), cestovného ve výši 908,77 Kč (při ujetí 120 km, spotřebě motorové nafty 6,1 l /100 km, její ceně 47,10 Kč a výši základní náhrady 4,7 Kč/km podle vyhl. č. 116/2022 Sb.), náhrady za čas promeškaný zástupcem cestou k jednání odvolacího soudu a zpět v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t.) a 21% DPH z uvedených částek ve výši 4 256,44 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Náhrada je splatná do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť odvolací soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší než uvedené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení