1 C 31/2022-145

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 7 m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], který byl oddělen z pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Číčenice, obec Číčenice, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Číčenice u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Strakonice, geometrickým plánem [číslo] 2021, vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], Geodetické sdružení [obec a číslo], [PSČ] [obec]; který je nedílnou součástí rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů v částce 56 593 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 7 m2 v [katastrální uzemí], který byl oddělen z pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Strakonice s tím, že pozemek byl oddělen geometrickým plánem [číslo] 2021 vyhotovený Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobu odůvodnila tím, že se na základě kupních smluv ze dne 4. 5. 2007, 15. 1. 2011 a 7. 6. 2012 stala nejdříve podílovou spoluvlastnicí a poté výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře 53 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 627 m2, jehož součástí je stavba domu [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. V roce 2007, kdy se žalobkyně stala spoluvlastnicí pozemků, tvořil rozhradu mezi pozemky parc. [číslo] zděný plot, který v daném místě stál již desetiletí. Pozemek parc. [číslo] byl žalobkyni předán ohraničený zdí a žalobkyně jej takto užívá od roku 2007 jako vlastnice. Předchozí vlastnicí uvedených nemovitostí byla [jméno] [příjmení], která pozemky užívala jako vlastnice s tím, že rozhrada (zděný plot) tvoří hranice pozemku. V roce 2017 prodala obec Číčenice žalovanému pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], který zasahuje pod plot a do území užívaného žalobkyní. Žalovaný v roce 2021 bez jakéhokoli titulu zbořil zeď tvořící součást oplocení a chopil se jeho držby. Žalobkyně uvedla, že sporná část pozemku tvoří součást území ohraničeného zděným plotem, jehož držby se žalobkyně v dobré víře chopila, a i bez započtení držby předcházející vlastnice se nejpozději ke dni 4. 5. 2007 stala vlastnicí sporné části pozemku, když naplnila podmínku desetileté držby pozemku v dobré víře. Následně žalobkyně uvedla, že [jméno] [příjmení] se stala vlastnicí uvedených nemovitostí na začátku 90. let, předmětný pozemek držela v nezměněné podobě 17 let v dobré víře a držba nebyla nikým zpochybněna. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dle žalobkyně dán existencí rozporu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že nemovitost byla držena v dobré víře několik desítek let. Tvrdil, že s hraniční zdí bylo pohnuto směrem na původně obecní, nyní jeho pozemek, a proto nemohla být dána dobrá víra právní předchůdkyně žalobkyně. Uvedl, že žalovaný při koupi pozemku parc. [číslo] jednal v dobré víře v souladu se zápisem v katastru nemovitostí. Ihned, jak pozemek nabyl, oznámil tuto skutečnost žalobkyni, není dána dobrá víra žalobkyně po vydržecí dobu, nemohla proto pozemek vydržet.

3. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí], když součástí pozemku parc. [číslo] je dům [adresa]. Tato skutečnost vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí LV [číslo] pro katastrální území a [územní celek] Kupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalobkyní a [jméno] [příjmení] jako kupujícími, byly uvedené nemovitosti převedeny do spoluvlastnictví kupujících, každému jednou polovinou. V článku 2 uvedené smlouvy bylo sjednáno, že prodávající prodává nemovitosti včetně vedlejších staveb, trvalých porostů a oplocení s veškerým dalším příslušenstvím a součástmi, právy a povinnostmi s nimi spojenými. Z ověřovacích doložek je zřejmé, že vklad práva podle této kupní smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí dne [datum] s právními účinky vkladu dnem 4. 5. 2007 Kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi obcí [obec] jako prodávající a žalobkyní a [jméno] [příjmení] jako kupujícími byl do podílového spoluvlastnictví kupujících – každému jednou polovinou převeden pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobkyně se stala výlučnou vlastnictví shora uvedených nemovitostí, tj. pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne 7. 6. 2012 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující.

4. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], jak rovněž vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí a z kupní smlouvy uzavřené dne 6. 3. 2017 mezi obcí [obec] jako prodávající a žalovaným jako kupujícím. Z uvedené kupní smlouvy a z geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] který je součástí uvedené smlouvy, dále vyplývá, že převáděný pozemek parc. [číslo] vznikl oddělením od pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví [územní celek]. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že právní účinky zápisu vkladu nastaly k 23. 3. 2017 a zápis vkladu vlastnického práva žalovaného byl proveden 19. 4. 2017.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda pozemek o výměře 7 m2 tak, jak byl oddělen z pozemku žalovaného parc. [číslo] v k.ú. [obec] na základě geometrického plánu Ing. [příjmení] [číslo] 2021, byl nebo nebyl užíván žalobkyní a jejími právními předchůdci v dobré víře, že jsou vlastníci tohoto pozemku či nikoli. Při místním šetření a rovněž z předložených fotografií soud zjistil, že zeď, která se původně na uvedeném pozemku nacházela, byla zbourána. Nyní se na místě nachází provizorní drátěný plot, zbytky keře a suť. Z fotografií, které zachycovaly dřívější stav, je zřejmé, že na místě stála zeď, která navazovala na stavení stojící na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalovaného. K tomu, jak byla sporná část pozemku užívána v minulosti, k tomu, co bylo projevem vůle [jméno] [příjmení] a žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy, soud vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení]. Z výpovědi této svědkyně bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] se stavením [adresa] nabyla do vlastnictví na základě darovací smlouvy od jejích rodičů. V době, kdy nemovitosti nabyla, na pozemku stála zeď, a to v levé části, v pravé části se nacházela vrata zasazená do pilíře, který vystupoval na pozemek parc. [číslo]. Vpravo pak navazoval dřevník, který byl zbourán. Z výpovědi svědkyně je zřejmé, že se v prostoru mezi dřevníkem a zdí nacházela ještě suchá toaleta a hnojiště. Z výpovědi svědkyně dále vyplynulo, že poté, co nabyla uvedené nemovitosti od rodičů do svého vlastnictví a následně poté, co její otec v roce 1993 zemřel, přistoupila svědkyně k vybourání vrat a na místě, kde se před tím nacházela vrata, byla dostavěna zeď. Svědkyně vyloučila, že by bylo se zdí jakkoli hýbáno, že by byla posouvána směrem k sousední nemovitosti. Svědkyně rovněž vyloučila, že by jí žalovaný sděloval, že staví zeď na cizím pozemku. Z výpovědi svědkyně je zřejmé, že neměla jakoukoli pochybnost o tom, že pozemek pod zdí, resp. v době darování rodiči pod vraty, nabyla do vlastnictví. Stav nemovitostí, v jakém byly, když je nabyla, byl od jejího dětství stejný, neměnný. Svědkyně uvedla, že si myslela, že pozemek, na kterém stála zeď, je její. Při uzavírání kupní smlouvy se nebavila se žalobkyní o uvedené zdi a o pozemku pod zdí, neboť k tomu nebyl důvod. Výpověď svědkyně koresponduje s darovací smlouvou ze dne 14. 10. 1986 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] formou notářského zápisu sepsaného Státním notářstvím ve [obec] pod č.j. [spisová značka], NZ [číslo], z níž vyplynulo, že touto smlouvou darovali [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] mimo jiné stavební [adresa] v [obec], stavební parcelu parc. [číslo] o výměře 782 m2, zahradu parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Číčenice. Z fotografií zachycujících stav sporné části pozemku v minulosti soud zjistil, že zeď mezi stavením žalobkyně a žalovaným vedla v jedné linii a dopředu vystupoval pilíř.

6. K tvrzení žalovaného, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že je vlastnice sporné části pozemku, soud vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení]. Tato svědkyně uvedla, že je dobrou přítelkyní žalovaného, až na závěr svědecké výpovědi k dotazu uvedla, že sdílí se žalovaným společnou domácnost. Svědkyně vypověděla, že byla svědkem toho, jak žalovaný informoval žalobkyni, že koupil pozemek sousedící s nemovitostí žalobkyně a upozornil ji na skutečnost, že zeď stojí na jeho pozemku. K tomu uvedla, že to bylo v ročním období, kdy ještě nebylo teplo, nedokázala specifikovat, zda se jednalo o březen, duben nebo květen, ani který to byl rok, zda se jednalo o rok 2020 či rok jiný. Tehdy jela se žalovaným pracovat ke včelám, žalovaný ji seznámil s tím, že jde informovat žalobkyni. Uvedla, že stála asi 10 metrů od místa, kde žalovaný hovořil se žalobkyní ve vratech a sdělil jí, že zeď je tam postavena neprávem a pozemek patřil k jeho nemovitosti, že zeď zbourá a postaví plot. Svědkyně vypověděla, že žalobkyně se pouze dotazovala, zda ten plot bude bílý. Žalobkyně byla z tohoto sdělení zaskočena. Kdy svědkyni informoval žalovaný, že koupil od obce uvedený pozemek, svědkyně nevěděla. Uvedla, že to bylo před tím, než žalovaný toto šel oznámit žalobkyni. Zda to bylo měsíc nebo méně před tím, svědkyně nedokázala specifikovat.

7. Žalobkyně uvedla, že nemovitosti, které kupovala v roce 2007 s tehdejším přítelem od paní [příjmení], poté, co všechno prošli, o zdích se nebavili, zeď stála na místě, vypadala hezky. Žalobkyně vypověděla, že nikdo jí před tím neřekl nic, z čeho by měla mít pochybnosti, zda je vlastníkem i části pozemku pod uvedenou zdí. Až v roce 2020 jí žalovaný oznámil, že odkoupil část pozemku a zeď hodlá zbourat. Následně v květnu roku 2021 žalovaný spolu se svým kamarádem zeď zboural. Žalovaný jí to přišel říct na její pozemek, který je uzavřený. Žalobkyně vyloučila, že by mohla svědkyně [příjmení] jejich rozhovor slyšet. Žalovaný jí ukazoval nemovitosti na mapě, zřejmě z katastrálního úřadu. Bylo to v srpnu v roce 2020. Hned následně začala žalobkyně jednat s právním zástupcem a situaci řešit.

8. Žalovaný vypověděl, že pozemky parc. [číslo] koupil v březnu 2017. Žalobkyni vyrozuměl nedlouho po zakoupení pozemku s odstupem měsíce nebo 14 dnů. Situaci jí vysvětloval mezi vraty, opodál stála paní [příjmení] ve vzdálenosti asi tři metry, stála za autem. Žalobkyně stála ve vratech a žalovaný před vraty. Žalovaný měl s sebou kupní smlouvu a plánek z katastru, ukazoval to žalobkyni na plánku a následně šel s ní dovnitř a ukazoval jí to v reálu. Žalobkyně měla pouze starost, jakou barvu bude mít nový plot. Žalovaný uvedl, že dříve stála zeď v linii pokračování domku [číslo] na rozhradě, a zděný plot žalobkyně byl o 30 cm posunutý dovnitř do jejího dvora podle brány, co tam byla. Zeď začal bourat proto, že se začala bortit.Ze zápisu z jednání komise výstavby při MNV v [obec] dne 11. 9. 1989 je patrné, že nemovitosti, a to dům, který byl tehdy ve vlastnictví [jméno] [příjmení], a dům [celé jméno žalovaného] [adresa] oddělovala asi 60 cm široká záhata. Z korespondence mezi obcí [obec] a JUDr. [příjmení] je zřejmé, že JUDr. [příjmení] jako tehdejší zástupce žalobkyně kontaktoval [územní celek] dopisem ze 3. 2. 2021 ohledně neplatnosti kupní smlouvy k pozemku parcelní [číslo]. Z výkazů dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] i Ing. [příjmení] [číslo] 2021 je zřejmé, že podle stavu údajů katastru nemovitostí zasahuje parcela žalovaného parc. [číslo] částečně do parcely parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně, a to v části, která navazuje na stavení žalovaného stojícího na parcele parc. [číslo]. Geometrickým plánem Ing. [příjmení] [číslo] 2021 byl oddělen z pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Číčenice ve vlastnictví žalovaného pozemek označený parc. [číslo] o výměře 7m2. Ze zaměření skutečného stavu v terénu vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] dne 20.10.2021 je zřejmé, že objekt bydlení [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] částečně zasahuje do pozemku parc. [číslo] když v linii hraniční zdi tak činí tento přesah 25 cm. Z tohoto důvodu se na geometrickém plánu jeví vzniklá nová mezera mezi nově odděleným pozemkem parc. [číslo] domem stojícím na pozemku parc. [číslo].

9. S ohledem na skutečnost, že návrh představuje žalobu na určení, soud musel posuzovat, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku je dán, neboť spor účastníků o vlastnické právo k předmětné části pozemku může vyřešit pouze soud a pouze na základě rozsudku lze případně provést v katastru nemovitostí příslušnou změnu ohledně vlastnického práva tohoto pozemku.

10. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] nabyla vlastnické právo k pozemku st. p. [číslo] domu [adresa] k.ú. [obec] na základě darovací smlouvy od svých rodičů v říjnu 1986. Předmětné nemovitosti v rozsahu, tak jak byly vymezeny zdí, kterou částečně zboural žalovaný, držela a užívala až do prodeje nemovitostí žalobkyni a [jméno] [příjmení] v roce 2007. Ve věci má soud za prokázané, že sporná část pozemku byla zastavěná zděným plotem, který odděloval st. parc. [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení] od pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví obce Čičenice (nyní parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného). Svědkyně jednoznačně vyloučila, že by bylo se zdí hýbáno, respektive, že by byla zeď posouvána směrem do obecního pozemku. Právní předchůdkyně žalobkyně a následně žalobkyně užívaly pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec] spolu s částí pozemku, která byla zaměřena geometrickým plánem Ing. [příjmení] nepřetržitě od roku 1986.

11. Soud se nejdříve zabýval tím, zda nabyla vlastnického práva ke sporné části pozemku již právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení], která držela uvedenou část pozemku od října 1986 a užívala ji jako vlastní. Pro posouzení toho, zda [jméno] [příjmení] nabyla vydržením spornou část pozemku, k čemuž by došlo před [datum], je třeba aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“).

12. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

13. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

14. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je třeba otázku, zda je držitel v dobré víře či nikoli, hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska, tedy dle osobního přesvědčení konkrétního účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1253/1999). K posuzování dobré víry oprávněného držitele se vyjádřil Nejvyšší soud rovněž v rozsudku ze dne 7. 5. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, podle kterého„ při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahou daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je možné vydržení vlastnického práva k části sousedního pozemku za situace, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, a v důsledku tohoto omylu se chopí i držby části sousedního pozemku, o kterém se domnívá, že je součástí pozemku, který nabyl (viz usnesení Nejvyšší soudu ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. 22 Cdo 5962/2017). Okolnosti pro posouzení, zda je v tomto případě konkrétní osoba v dobré víře, se vztahují k tomu, zda nabyvatel mohl vědět, kudy vede vlastnická hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu nebo zdi (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 sp.zn. 22 Cdo 75/2016). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 sp.zn. 22 Cdo 75/2016 význam pro posouzení dobré víry takového nabyvatele má i společné oplocení pozemku, rozsahu užívání právním předchůdcem a podobně. Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že jestliže si ani vlastník sousedního pozemku neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. V rozhodnutí 22 Cdo 3079/2014 Nejvyšší soud zaujal názor, že není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala výměru, anebo vytyčovala hranice.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně nabyla nemovitost pozemek parc. [číslo] s domem [adresa] v k. ú. [obec] na základě darovací smlouvy od svých rodičů. Rodiče jí převedli nemovitosti v těch hranicích, v jakých ji sami užívali z hlediska právní předchůdkyně žalobkyně od nepaměti. Po celou dobu, kdy žalobkyně užívala nemovitosti, nebyly hranice z její strany ani jinak jakkoli měněny. Skutečnost, že nabyla nemovitosti právě od svých rodičů, tedy od osob blízkých, darem v tom rozsahu, v jakém její rodiče nemovitost užívali po celý život [jméno] [příjmení], svědčí o tom, že [jméno] [příjmení] byla v dobré víře, že je vlastníkem. Tvrzení žalovaného, že [jméno] [příjmení] již kdysi říkal, že část nemovitosti tak, jak je užívá, je na obecním pozemku, bylo vyvráceno výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]. Svědkyně toto tvrzení zcela popřela, její výpověď je přesvědčivá. Za situace, kdy ani právní předchůdce žalovaného nijak držbu [jméno] [příjmení] ohledně sporné části pozemku nezpochybňoval, dospěl soud k závěru, že omyl [jméno] [příjmení] ohledně rozsahu nabývaných pozemků dle darovací smlouvy je omluvitelný. Před [datum] neumožňovala tehdejší právní úprava vydržet vlastnické právo k pozemku, neboť pozemky nebyly předmětem tzv. osobního vlastnictví a oprávněný držitel pozemku, který by splnil v tehdejší době podmínky pro vydržení, měl pouze právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku dle § 135a odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991 (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2007 sp. zn. 22 Cdo 1204/2007). Proto nemohlo dojít k vydržení vlastnického pozemku ke sporné části pozemku již rodiči [jméno] [příjmení]. K vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickou osobu tak mohlo dojít až po 1. 1. 1992, a to osobu, která kdykoli po tomto datu splní podmínky stanovené § 134 obč. zák. s tím, že do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité době před 1. 1. 1992 (viz například rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1999 sp.zn. 22 Cdo 1193/98).

16. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že [jméno] [příjmení] byla v dobré víře, že na základě darovací smlouvy uzavřené se svými rodiči nabyla vlastnické právo i k pozemku, který je předmětem sporu ve věci, a ani skutečnost, že se neseznámila s obsahem katastrální mapy, nesvědčí o opaku. Výměra uvedeného pozemku 7 m2 je velmi malá. S přihlédnutím k tomu, že uvedené nemovitosti byly ohraničeny, že se žalobkyně o zeď, která stála na uvedeném pozemku, starala, svědčí o omluvitelném omylu právní předchůdkyně žalobkyně a o její dobré víře. Soud tak dospěl k závěru, že [jméno] [příjmení] nabyla vlastnické právo k pozemku, který byl oddělen z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem Ing. [příjmení], podle § 134 odst. 1 obč. zák.

17. Vůlí obou stran - [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalobkyně a [jméno] [příjmení] jako kupujících bylo převést nemovitosti v rozsahu, jak je užívala prodávající [jméno] [příjmení], tedy včetně pozemku nacházejícího se pod zdí, tj. včetně pozemku, který je předmětem sporu v této věci, jak soud zjistil z výpovědi svědkyně i z výpovědi žalobkyně. Žalobkyně tak nabyla sporný pozemek na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nejdříve do spoluvlastnictví spolu s [jméno] [příjmení] a následně kupní smlouvou ze dne 7. 6. 2012 do výlučného vlastnictví.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem tohoto pozemku i v případě, že by žalobkyně nenabyla vlastnické právo ke spornému pozemku na základě kupní smlouvy, neboť zároveň splňuje podmínky pro vydržení dle § 1089 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalobkyně užívala předmětný pozemek jako vlastník od 4. května 2007 na základě kupní smlouvy ze dne 4. 5. 2007. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] i z výpovědi žalobkyně vyplývá, že jejich úmyslem bylo převést vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] s domem [adresa], a to včetně pozemku, který se nacházel pode zdí oddělující prodávaný pozemek od pozemku obecního. Žalobkyně pozemek užívala v dobré víře s osobním přesvědčením, že tento pozemek nabyla kupní smlouvou. Žalobkyně tak nabyla držbu předmětného pozemku z vůle vlastnice pozemku, jednalo by se tak o držbu řádnou a poctivou dle § 991 a § 992 o. z. Zároveň se jednalo o pravou držbu dle § 993 o.z., neboť žalobkyně se nevetřela v držbu svémocně, nevloudila se v ní potajmu nebo lstí. Z výše uvedeného, s odkazem na ustanovení § 994 o. z. se tak pro případ, že by žalobkyně nenabyla vlastnické právo ke spornému pozemku na základě kupní smlouvy, má soud za to, že její držba předmětného pozemku byla řádná, poctivá a pravá.

19. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně věděla, že sporný pozemek, který užívá, je ve vlastnictví žalovaného, bylo provedenými důkazy vyvráceno. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni s odstupem čtrnácti dnů, maximálně jednoho měsíce od zakoupení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], informoval o skutečnosti, že pozemek nabyl. Pozemek zakoupil na základě kupní smlouvy ze dne 8. 3. 2017 s právními účinky k 23. 3. 2017. Tvrzení, že oznámil žalobkyni skutečnost, že je vlastníkem sporné části pozemku, prokazoval výpovědí svědkyně [příjmení], soud však dospěl k závěru, že výpověď této svědkyně neprokazuje skutečnost, že žalobkyně byla žalovaným informována o zakoupení sporné části pozemku před 4. 5. 2017, tedy skončením vydržecí desetileté doby. Soud k tomuto závěru vedly následující důvody. Svědkyně [jméno] [příjmení] nedokázala upřesnit, v jakém roce informoval žalovaný žalobkyni a nedokázala přesněji specifikovat ani měsíc, zda to bylo v březnu, v dubnu nebo v květnu. Soud má naproti tomu za prokázané tvrzení žalobkyně, že k oznámení žalovaného došlo později v roce 2020, o tomto závěru svědčí i to, že žalovaný spornou zeď zboural se značným časovým odstupem v roce 2021 a skutečnost, že žalobkyně oslovila obec Číčenice ohledně sporného pozemku prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce až na počátku roku 2021. S těmito listinnými důkazy koresponduje výpověď žalobkyně, že ji žalovaný o tom, že by měl být vlastníkem sporného pozemku, vyrozuměl až v roce 2020, tedy až po uplynutí desetileté promlčecí doby.

20. Žalobkyně by tedy v případě, že by nenabyla vlastnické právo uvedenou kupní smlouvou uzavřenou s [jméno] [příjmení] a následně s [jméno] [příjmení], vydržela ve smyslu § 1090 o. z. předmětnou část pozemku, která byla oddělena z pozemku žalovaného parc. [číslo] o výměře 7 m2 geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021, neboť splnila zákonné předpoklady, když po dobu deseti let pozemek držela, přičemž se jedná o držbu pravou, řádnou a poctivou, kterou nenabyla násilím, tajně nebo výprosou a na základě kvalifikovaného titulu, jímž je kupní smlouva.

21. Žalovaný v rámci závěrečného návrhu poukazoval, že nabyl sporný pozemek od obce Číčenice jako od nevlastníka, když jednal v důvěru v zápis v katastr nemovitostí. [obec] materiální publicity podle § 984 o. z. se vztahuje na údaje o právech zapsaných v katastru nemovitostí, nikoli však také na ostatní údaje, jako je druh pozemku nebo jeho výměra. Je nesporné, že žalovaný nabyl vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] na základě kupní smlouvy s obcí [obec], avšak nikoli ve výměře uvedené v katastru nemovitostí, když nenabyl sporný pozemek o výměře 7 m2, který nebyl ve vlastnictví prodávající obce Číčenice. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný věděl, že pozemek, který je předmětem tohoto řízení o výměře 7 m2 jako vlastní užívá žalovaná a před ní jej užívala [jméno] [příjmení].

22. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že vlastníkem části pozemku, která není dosud samostatně evidována v katastru nemovitostí o výměře 7 m2 a která byla oddělena na základě geometrického plánu [číslo] 2021 vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení]; který ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2021, a s očíslováním parcel souhlasil rovněž Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice, je žalobkyně. Geometrický plán je součástí rozsudku.

23. Geometrický plán je neoddělitelnou součástí listiny, na podkladě které má být proveden zápis do katastru, přičemž nelze provést konverzi tohoto geometrického plánu ve smyslu § 24 odst. 4 písm. b) zákona o elektronických úkonech. Z tohoto důvodu bude rozsudek doručován prostřednictvím doručujícího orgánu a nikoli prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud přiznal žalobkyni odměnu za 7 úkonů právní služby v sazbě po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bodu 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a to za následující úkony právní služby: převzetí věci, sepiš žaloby, účast u jednání dne 8. 6. 2022, dne 8. 8. 2022, dne 26. 9. 2022, dne 23. 1. 2023 a účast na místním šetření dne 14. 10. 2022 Celkem tak soud přiznal žalobkyni odměnu za právní služby v částce 21 700 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu paušálních výdajů za 7 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v souvislosti s účastí na jednání soudu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů na cestu k soudu a zpět na trase [obec] – [obec] při vzdálenosti 224 km uskutečněné vozidlem zn. Subaru, [registrační značka] při kombinované spotřebě 7,3 litrů motorové nafty na 100 km uskutečněné dne 8. 6. 2022. Za tuto cestu náleží žalobkyni částka 1 780 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 116/2022 Sb., která stanoví náhradu za používání silničního motorového vozidla v částce 4,70 Kč za 1 ujetý km a náhradu za spotřebovaný benzín automobilového 95 oktanu v částce 44,50 Kč. Za cestu uskutečněnou k jednání soudu dne 8. 8. 2022 týmž vozidlem v téže vzdálenosti v souladu s totožnou vyhláškou č. 116/2022 Sb., náleží žalobkyni částka 1 780 Kč. Za cestu uskutečněnou k jednání soudu dne 26. 9. 2022 týmž vozidlem v téže vzdálenosti náleží v souladu s vyhláškou č. 237/2022 Sb., žalobkyni částka 1 780 Kč, když ta stanoví náhradu za používání silničního motorového vozidla v částce 4,70 Kč za 1 ujetý km a náhradu za spotřebovaný benzín automobilového 95 oktanu v částce 44,50 Kč. Za cestu uskutečněnou k jednání soudu dne 23. 1. 2023 náleží žalobkyni částka 1 839 Kč, když tato cesta byla uskutečněna týmž vozidlem v téže vzdálenosti, avšak v souladu s vyhláškou č. 467/2022 Sb., která stanoví náhradu za používání silničního motorového vozidla v částce 5,20 Kč za 1 ujetý km a náhradu za spotřebovaný benzín automobilového 95 oktanu v částce 41,20 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů na cestu uskutečněnou na místní šetření dne 14. 10. 2022 z [obec] do [obec] a zpět týmž vozidlem při vzdálenosti 256 Kč ve výši 2 035 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 237/2022 Sb. Celkem tak soud žalobkyni na cestovném přiznal částku 9 214 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času na shora uvedených cestách ve smyslu § 14 advokátního tarifu v částce 100 Kč za každou jen započatou půlhodinu. Soud žalobkyni přiznal náhradu za ztrátu času v soudem vypočtené výši za 26 půlhodin po 100 Kč, tj. 2 600 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátce DPH, soud proto přiznal náhradu DPH z částky 43 093 Kč představující součet shora uvedených částek. Dále jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a částkou 8 500 Kč představující hotové výdaje žalobkyně spojené s vypracováním geometrického plánu ve výši 6 100 Kč doložené fakturou [číslo] 2021 Ing. [jméno] [příjmení] za vytyčení části vlastnické hranice pozemku v k.ú. [obec] a za plastový mezník, hotové výdaje spojené s vypracováním dodatku ke geometrickému plánu ve výši 2 000 Kč doložené fakturou [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] za zpracování geodetické dokumentace zaměření skutečného stavu v terénu v k.ú. [obec] hotové výdaje spojené s vypracováním kopií geometrických plánů ve výši 400 Kč doložené fakturou [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] za vyhotovení 2 kopií geometrického plánu v k.ú. [obec] Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 56 593 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Pro úplnost soud uvádí, že za vyjádření žalobce ze dne 20. 6. 2022 soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť náklady za toto podání nepovažuje za účelně vynaložené vzhledem k tomu, že žalobkyně měla skutečnosti tvrzené v doplnění učinit již součástí žaloby. Současně soud žalobkyni nepřiznal požadovaný režijní paušál ve výši 300 Kč za zaslání geometrických plánů do spisu dne 13. 1. 2023.