1 C 57/2021-443

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemků p. [číslo] o výměře 66 m2 a p. [číslo] o výměře 61 m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], oddělených z pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [celé jméno znalce]; který je nedílnou součástí rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 63 877 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích náklady řízení státu ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci usnesení, v němž bude výše nákladů uvedena.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je určení vlastnického práva k pozemkům v k. ú. [obec]. Původně se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 64 m2 a [parcelní číslo] o výměře 54 m2 v [katastrální uzemí], oddělených geometrickým plánem [číslo] [rok] [jméno] [příjmení] z pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Při jednání dne 12. 4. 2023 navrhla žalobkyně s ohledem na geometrický plán, který vyhotovil soudem ustanovený znalec [celé jméno znalce], změnu žaloby v tom smyslu, že se domáhala určení, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 66 m2 a p. [číslo] o výměře 61 m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], oddělených z pozemku par. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [celé jméno znalce]. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 12. 4. 2023 vyhlášeným při jednání za přítomnosti obou účastníků.

2. Žalobkyně tvrdila, že je výlučným vlastníkem parcely [parcelní číslo] KN v k.ú. [obec], kterou nabyla ve smyslu § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., o majetku obcí, ke dni 24. 5. 1991 přechodem vlastnického práva k této parcele z předchozího vlastníka, kterým byla Česká republika – [anonymizováno] [obec]. Formální záznam o nabytí vlastnictví k uvedené parcele pro [územní celek] namísto práva hospodaření pro Českou republiku [anonymizováno] [obec] byl v katastru nemovitostí vyznačen v roce 1993 Katastrálním úřadem Strakonice pod [anonymizováno] [číslo] [rok] a [číslo jednací]. Žalobkyně dále tvrdila, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vznikl v roce 1973 rozdělením pozemku [parcelní číslo] [anonymizováno] v k.ú. [obec] geometrickým plánem [číslo] na dvě části, a to na parcelu [parcelní číslo] [anonymizováno] zbytková a z ní oddělovanou parcelu [parcelní číslo] [anonymizováno]. Podkladem pro rozdělení bylo zaměření pozemku geodetem [jméno] [příjmení]. Celá parcela [parcelní číslo] [anonymizováno] před oddělením [anonymizováno] [parcelní číslo] patřila před převodem vlastnictví k parcele p. [číslo] [příjmení] [jméno] [příjmení], parcela [parcelní číslo] [anonymizováno] byla oddělena (spolu se současně vymezovanou p. č. st. [anonymizována dvě slova]), pro budoucí stavbu hasičské zbrojnice. Kupní smlouva na prodej parcely [parcelní číslo] [anonymizováno] v k.ú. [obec], do vlastnictví ČR – [anonymizováno] [obec], byla uzavřena 10. 9. 1973. Žalobkyně tvrdila, že podle polního náčrtu pol. [číslo] k listu mapy [anonymizováno] [číslo] uloženého u Katastrálního pracoviště Strakonice i podle geometrického plánu byly rohové body v roce 1973 nově vytyčené parcely [parcelní číslo] [anonymizováno] v k.ú. [obec] převáděné na obec vytyčeny (stabilizovány) v terénu mezníky, když stabilizaci zřejmě provedli na základě pokynů geodeta [jméno] [příjmení] dne 14. 5. 1973 na místě samém vlastní pracovníci [anonymizováno] [obec]. Odměření pozemku a patrně i stabilizace rohových bodů v roce 1973 vzhledem k charakteru tehdy užívaných měřických postupů a přesnosti geodetických přístrojů a pomůcek proběhlo v tzv. třídě přesnosti 8, tzn. s mezní souřadnicovou chybou 2 metry a s mezní polohovou odchylkou bodů 2,83 m. Žalobkyně dále tvrdila, že po nabytí pozemku [parcelní číslo] [anonymizováno] v k.ú. [obec] ze strany [anonymizováno] [obec] v roce 1973 předal [anonymizováno] [obec] pozemek k užívání a k výstavbě nové hasičské zbrojnice místní organizaci Českého svazu požární ochrany v [obec] (dále jen„ [anonymizováno] [obec]“), která v roce 1974 provedla zřejmě zčásti svépomocí a zčásti v rámci tzv. akce [příjmení] za finančního přispění ONV ve [obec] na p. č. st. [anonymizována dvě slova] [obec] obklopeném pozemkem p. [číslo] v k.ú. [obec] stavbu místní požární zbrojnice a v roce 1975 celý pozemek i svépomocí oplotila plotem s betonovou podezdívkou a zejména na východní straně oplocení u tohoto oplocení na vnitřní straně zaplocovaného pozemku byly vysázeny a keře. Členové [anonymizováno] [obec] patrně vycházeli z rohových bodů [adresa] [anonymizováno] k.ú. [obec], stabilizovaných 4 mezníky umístěnými sem vlastními pracovníky [anonymizováno] [obec] za asistence geodeta [anonymizována dvě slova] v květnu 1973. Nynější stav skutečného oplocení pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec], respektive skutečný stav oplocení na počátku řízení, když v průběhu řízení byl ze strany žalovaného tento původní plot zbourán, neodpovídá tomu, co je vyznačeno v katastrální mapě, neboť část v roce 1975 zaploceného pozemku areálu hasičské zbrojnice (v geometrickém plánu [anonymizováno] [příjmení] značen jako pozemek p. [číslo] [parcelní číslo]) je dle katastrální mapy ve vlastnictví žalovaného a dle geometrického plánu [anonymizováno] [příjmení] je připojena k areálu hasičské zbrojnice a část pozemku vedeného v katastrální mapě jako [parcelní číslo] KN (v geometrickém plánu [anonymizováno] [příjmení] značena jako [parcelní číslo]), je za zaplocením areálu a je držena a užívána žalovaným. Žalobkyně dále tvrdila, že oplocený pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] sloužil nejprve jako zázemí hasičské zbrojnice, později tam bylo instalováno [anonymizováno] [obec] a obcí [obec] dětské hřiště a pozemek sloužil v plném rozsahu vymezeném zaplocením hasičům i občanům obce žalobkyně jako veřejné prostranství ke sportování, rekreaci a jako shromažďovací prostor. V roce 2012 dokončila [územní celek] na zaploceném pozemku, o němž se domnívala, že jí celý v rámci zaplocení jako p. [číslo] KN k.ú. [obec] náleží, krytý přístřešek jako sklad paliva pro hasičskou zbrojnici. Po dobu od nabytí pozemku v roce 1973 až do roku 2016, nebyla držba ani užívání pozemku hasičského areálu v [obec] v jeho zaplocených hranicích ani směrem k [anonymizováno] [obec] ani později směrem k obci [obec] jako jeho vlastníkům, nikdy ani nikým zpochybněna ani rušena a nebylo ničeho, co by zpochybnilo dobrou víru držitele a uživatele, že pozemek, jak je vymezen zaplocením, je v jeho vlastnictví. Žalobkyně tak dovozuje, že ČR – [anonymizováno] [obec], v dobré víře v kupní smlouvu z roku 1973 s geometrickým plánem [číslo] ze dne 15. 6. 1973 a v dobré víře, že členové [anonymizováno] [obec] a další osoby zbudovaly oplocení pozemku dle uvedeného geometrického plánu a bodů vytyčených v polním náčrtu ze dne 14. 5. 1973 [anonymizováno] pol. [číslo] k listu mapy [anonymizováno] [číslo] na vytyčené hranici mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec], držela a užívala v dobré víře celý pozemek zaploceného areálu hasičské zbrojnice v [obec] v době od roku 1973 do roku 1991, popřípadě fakticky možná až do roku 1993, to je do podpisu zápisu či protokolu o přechodu majetku do vlastnictví žalobkyně. Podle zákona o majetku obcí z výše uvedeného žalobkyně dovozuje, že [územní celek] v dobré víře v předávací protokol uzavřený obcí [obec] s [anonymizováno] [obec] v roce 1993 a v dobré víře v převzetí pozemku od [anonymizováno] [obec] v hranicích oplocení s betonovou podezdívkou jako právní předchůdce předchozího držitele tohoto celého oploceného pozemku ze zákona, celý tento pozemek v hranicích oplocení v dobré víře v období roku 1991 až 2016, nerušeně držela a užívala, neboť se oprávněně v dobré víře v předávací listinu domnívala, že jde o její výlučné vlastnictví. Žalobkyně uvedla, že žalovaný začal zpochybňovat vlastnictví žalobkyně k zaplocené části pozemku poprvé až v roce 2018. Naléhavý právní zájem žalobkyně je dle žalobkyně dán tím, že se domáhá určení vlastnictví k pozemkům, jejíž vlastnictví žalovaný zpochybňuje, čímž činí postavení žalobkyně ohledně užívání předmětného pozemku nejistým.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť nebyly splněny předpoklady pro vydržení. Nebyla naplněná dobrá víra předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] ani dobrá víra žalobkyně samotné. Plot mezi pozemky nemohl být ze strany právního předchůdce žalobkyně budován v dobré víře, neboť mezníky fakticky vytyčené se nacházely na vlastnické hranici pozemků p. [číslo] jak je nyní zobrazena v katastru nemovitostí, a právní předchůdce žalobkyně si musel být vědom a byl si vědom, že plot je budován mimo tuto hranici a že je připlocována část sousedního pozemku. Žalovaný namítal, že starosta [územní celek] (žalobkyně) [jméno] [příjmení], který za [územní celek] udělil plnou moc k zastupování žalobkyně v tomto řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (a následně rovněž ani starostka [jméno] [příjmení]), nebyl platně zvoleným starostou a nebyl tak oprávněn k zastupování žalobkyně a k uskutečňování právních jednání jejím jménem, tedy ani k udělení plné moci [anonymizováno] [příjmení] a nemohla tedy být žaloba řádně podána k soudu. Poukazoval na skutečnost, že ustavující zasedání zastupitelstva svolal [příjmení] [příjmení], který nebyl platně zvoleným starostou a nemohl proto ustavující zasedání svolat.

4. K námitce žalovaného ohledně nesplnění podmínky řízení, že žaloba nebyla podána řádně zvoleným zástupcem [územní celek] (žalobkyně) v důsledku řádného nezvolení [jméno] [jméno] starostou [územní celek], soud dospěl k závěru, že [jméno] [příjmení] byl řádně zvolen starostou [územní celek] na zasedání zastupitelstva obce dne [datum], a to z následujících důvodů: Pravidla pro svolávání ustavujícího zasedání zastupitelstva jsou upravena v § 91 odst. 1 zák. č. 128/200 Sb., o obcích. Podle citovaného ustanovení platí, že ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva obce svolává dosavadní starosta po uplynutí lhůty pro podání návrhu soudu na neplatnost voleb nebo neplatnost hlasování tak, aby se konalo do 15 dnů ode dne uplynutí této lhůty. Ustavujícímu zasedání předsedá zpravidla dosavadní starosta. Návrh na neplatnost voleb je třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí. Nebylo sporné, že ustavující zasedání svolal [příjmení] [příjmení], který nebyl zvolen platně starostou na ustavující schůzi zastupitelstva dne 6. 11. 2014. Soud vychází z usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým bylo trestní stíhání [jméno] [příjmení], narozeného r. 1946, spočívající v jednání, že poté, co ve volbách konaných v říjnu 2014, se nechal na ustavující schůzi zastupitelstva obce dne 6. 11. 2014 ustanovit starostou obce, ač pro něho hlasovali pouze tři členové zastupitelství ze sedmi hlasujících, s jedním neplatným lístkem a nebyl tak zvolen nadpoloviční většinou členů zastupitelstva, jednal přesto za [územní celek], podmíněně zastaveno se zkušební dobou na jeden rok. Žalovaný dovozoval, že ani následující starosta [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nebyli v důsledku toho, že ustavující schůzi zastupitelstva svolával právě [příjmení] [příjmení], platně zvoleni starostou obce. Na základě zápisu z ustavujícího zasedání zastupitelstva [územní celek] konaného dne 29. 10. 2018 a odpovědi Ministerstva vnitra České republiky, odboru veřejné správy, dozoru a kontroly č.j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze 6. 3. 2020, dospěl soud k závěru, že [jméno] [příjmení] byl řádně zvolen starostou v souladu se zákonem o obcích. Je pravda, že ustavující zasedání zastupitelstva obce bylo svoláno [jméno] [příjmení], který nebyl platně zvolen starostou v předcházejícím funkčním období, a tedy svolán osobou, kterou k tomu § 91 odst. 1 zákona o obcích neurčuje. Smyslem § 91 odst. 2 zákona o obcích je, aby ustavující zasedání, na které má být zvoleno vedení obce, bylo svoláno bez zbytečných průtahů v zákonem stanovené lhůtě. Zákon vychází z toho, že v případě nečinnosti obce při svolání ustavujícího zasedání nastoupí oprávnění Ministerstva vnitra ustavující schůzi svolat. Zákon tedy jednoznačně preferuje, aby zasedání zastupitelstva bylo svoláno obcí. Skutečnost, že zastupitelstvo nebylo svoláno k tomu ze zákona určenou osobou, nezpůsobuje neplatnost na tomto zasedání přijatých usnesení, ustavující zastupitelstvo bylo svoláno v zákonné lhůtě a informace o tom byla vyvěšena v souladu s § 93 odst. 1 zákona o obcích. Ze zápisu ustavujícího zasedání zastupitelstva obce Přechovice konaného dne 29. 10. 2018 je zřejmé, že zasedání proběhlo, a to veřejně, zastupitelstvo bylo usnášeníschopné. [příjmení] [příjmení] pouze zasedání zahájil a dále schůzi předsedala jiná osoba ([jméno] [anonymizováno]). Soud dospěl k závěru, že na této ustavující schůzi byl platně zvolen starosta [jméno] [příjmení], a byl proto jako osoba oprávněná k zastupování obce navenek dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, oprávněn udělit plnou moc k zastupování [územní celek] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a podat tedy i žalobu v této věci. Žaloba na určení vlastnického práva je procesním úkonem, k němuž není potřeba rozhodnutí orgánů obce, nejedná se o jednání, které by spadalo do výlučné pravomoci zastupitelstva či rady. Starosta je oprávněn k zastupování obce navenek a činit právní jednání k zastupování obce v soudním řízení ve smyslu § 21b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a je tedy oprávněn zvolit si zástupce i z řad advokátů ve smyslu § 24 a § 25 o.s.ř. Soud zde odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2010 sp.zn. 25 Cdo 2158/2009 O řádném zvolení [jméno] [jméno] starostou [územní celek] svědčí i to, že usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla odmítnuta žaloba žalovaného o žalobě proti usnesením zastupitelstva [územní celek] ze dne 29. 10. 2018.

5. S ohledem na skutečnost, že návrh představuje žalobu na určení, soud musel posuzovat, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům dán je, neboť spor účastníků o vlastnické právo k předmětným částem pozemku může vyřešit pouze soud a pouze na základě rozsudku lze případně provést v katastru nemovitostí příslušnou změnu ohledně vlastnického práva tohoto pozemku.

6. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. [číslo] st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] a že žalovaný je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] a stavební parcely [parcelní číslo] v k.ú. [obec]. Tato skutečnost vyplývá rovněž z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] a [list vlastnictví] v k.ú. [obec]. Parcela [parcelní číslo] vznikla rozdělením pozemku parcely [parcelní číslo] v k.ú. [obec] geometrickým plánem [číslo] vypracovaného dne 18. 6. 1973 [anonymizována dvě slova] [obec]. Podkladem pro tento geometrický plán byl záznam podrobného měření změn - polní náčrt zaměřený dne 14. 5. 1973 [anonymizována dvě slova] na základě situačního náčrtu. Z uvedeného záznamu podrobného měření změn (dále jen polní náčrt) i ze situačního náčrtu je zřejmé, že stabilizace odděleného pozemku byla provedena mezníky, když v polním náčrtu se uvádí, že byly dodány 4 kusy mezníků. Z polního náčrtu je dále zřejmé, že pozemek byl oddělován pro výhledovou výstavbu kulturního zařízení a současně byla zaměřena stavba požární zbrojnice s tím, že stabilizace byla provedena vlastními pracovníky [anonymizováno] [obec].

7. Ve věci bylo dále nesporné, že vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] přešlo na žalobkyni na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, a to ke dni účinnosti uvedeného zákona, tj. k 24. 5. 1991. Z delimitační dohody uzavřené v souvislosti s oddělením [územní celek] od [územní celek] soud zjistil, že se tyto obce dohodly, že veškeré nemovitosti zapsané ve vlastnictví [územní celek], které se nachází v obvodu území působnosti [územní celek], přijímá do svého výlučného vlastnictví [územní celek], tedy žalobkyně.

8. Mezi účastníky nebylo sporné, že předmětné části pozemku, který je v katastru nemovitostí zapsán jako pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec], byly připloceny k pozemku p. [číslo] do února až března 2021, kdy žalovaný odstranil původní oplocení, byly užívány obcí [obec]. Na pozemcích, které jsou předmětem žaloby, bylo postaveno dětské hřiště a částečné také dřevník patřící k hasičské zbrojnici, která je postavena na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec].

9. Mezi účastníky bylo sporné vlastnické právo k těmto připloceným částem pozemků. Žalovaný namítal, že [anonymizováno] [obec] jakožto právní předchůdce žalobkyně nemohl být v dobré víře, že sporné části pozemku jsou v jeho vlastnictví, neboť právní předchůdce žalobkyně a následně žalobkyně si museli být a byli vědomi, že hranice v terénu budovaná pomocí plotu oddělujícího pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] není budována v místě jejího zaměření geodetem [anonymizována dvě slova]. Žalovaný poukazoval na to, že z faktury za geodetické práce [číslo] je zřejmé, že [anonymizováno] [obec] u [obec] uhradil geodetické práce a materiál 4 kusy mezníků, nikoli však také instalaci těchto mezníků. Poukazoval na historické fotografie. Žalovaný dále poukazoval na to, že osoby, které oplocovaly pozemky, si musely být vědomy, že neoplocují to, co bylo [anonymizována dvě slova] vyměřeno, když na výstavbě plotu se podílel mimo jiné [příjmení] [příjmení] a pan [příjmení], příbuzný starosty [jméno] [jméno]. Z tohoto personálního propojení členů [anonymizováno] [obec] a minulého a současného zastupitelstva [územní celek] žalovaný dovozoval zlou víru žalobkyně. Žalovaný zlou víru právního předchůdce žalobkyně i žalobkyně samotné dovozoval dále z vybudování vodovodní přípojky k hasičské zbrojnici na pozemku p. [číslo] konkrétně z toho, že vodovodní přípojka byla zbudována na pozemku p. [číslo] tj. na cizím pozemku, nyní ve vlastnictví žalovaného, v době budování ve vlastnictví paní [příjmení]. Žalovaný je přesvědčen, že vodovodní přípojka byla vybudována bez souhlasu tehdejší vlastnice a stejným způsobem byl vybudován i sporný plot s podezdívkou a veškeré stavební práce byly vykonávány zcela bez ohledu na vlastnická práva paní [příjmení] a její rodiny. Žalovaný dále poukazoval na to, že vodovodní přípojka byla na základě požadavku žalovaného přeložena na pozemek žalobkyně p. [číslo] přičemž při provádění výkopových prací byl žalovaný panem [příjmení], tehdejším starostou, výslovně opakovaně žádán, aby trasa přeložené vodovodní přípojky vedla těsně u vrat hasičské zbrojnice, ačkoli neexistoval objektivní důvod, proč tuto vést v tak těsné blízkosti zbrojnice, z čehož žalovaný dovozuje, že pan [příjmení] a jeho prostřednictvím i žalobkyně věděl, a musel vědět, že zděný plot s podezdívkou se nenachází na skutečné vlastnické hranici. Po vybudování uvedeného chodníku žalovaný zjistil, že chodník částečně zasahuje do jeho pozemku p. [číslo] mezi stranami bylo dohodnuto, že žalobkyní budou zajištěny nezbytné zeměměřické práce a žalovaným bude zajištěno sepsání kupních smluv. K prováděným zaměřovacím pracem, ačkoli byla oddělována i část pozemku žalovaného, však žalovaný nebyl přizván, ačkoli dle tehdy platné a účinné katastrální vyhlášky přizván být měl. Podle přesvědčení žalovaného k jeho nepřizvání došlo záměrně ve zlé víře, protože pokud by byl zaměřován nový plot podél chodníku v celé délce, došlo by se tímto až k samému styčnému bodu, kde nový plot končí a začíná oplocení zbrojnice, a zde by muselo být nepochybně zjištěno, že zděný plot s podezdívkou neodpovídá skutečné vlastnické hranici mezi pozemkem žalobkyně a pozemkem žalovaného. Žalovaný dále dovozoval zlou víru žalobkyně z toho, že žalovaný v roce 2011, kdy začal stavět svůj dům, vycházel z předpokladu, že vlastnická hranice odpovídá zděnému plotu s podezdívkou, přičemž toto jeho přesvědčení bylo způsobeno lstivým jednáním žalobkyně, respektive jejího tehdejšího starosty pana [příjmení]. Žalovaný dále odmítá, že by poskytl souhlas se stavbou dřevníku žalobkyni. Skutečnosti, že dřevník byl postaven ve větší vzdálenosti od zděného plotu s podezdívkou, než jak bylo dáno v územním souhlasu, svědčí dle žalovaného o tom, že si žalobkyně byla vědoma, že zděný plot s podezdívkou vlastnické hranici mezi pozemky neodpovídá a žalobkyně se tak snažila alespoň částečně přesah dřevníku na pozemek žalovaného zmenšit. Žalovaný poukazuje na to, že žalobkyně žalovaného jako dotčenou osobu neoznačila v žádosti o umístění stavby dřevníku úmyslně a žalobkyně tak postupovala ve snaze, aby žalovaný nezjistil skutečnost, že dřevník se nachází i na jeho pozemku [parcelní číslo]. Žalovaný dále poukazoval na to, že při rekonstrukci křižovatky přes železniční trať, kdy součástí bylo i zabezpečení železničního přejezdu, pro které slouží i nově postavené řídící centrum v severozápadním rohu pozemku p. [číslo] dnes pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví České republiky, v roce 2016 nebyl žalovaný jako vlastník sousedního pozemku přizván v tomto stavebním řízení. Pro účely oddělení části pozemku byl [anonymizováno] [příjmení] vypracován geometrický plán, ze kterého je zcela zřejmé, že vlastnická hranice mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] neodpovídá zděnému plotu s podezdívkou. Ze všech těchto popsaných událostí dovozuje žalovaný, že bylo ze strany pana [příjmení], potažmo žalobkyně, postupováno po celou dobu netransparentně (lstivě) tak, aby žalovaný nemohl zjistit, že skutečná vlastnická hranice mezi pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] neodpovídá zděnému plotu s podezdívkou. Pan [anonymizováno] se podílel na samotné výstavbě zděného plotu s podezdívkou a věděl tak od počátku, že plot nebyl zbudován v místě skutečné vlastnické hranice. Přetržením dobré víry žalobkyně stran vlastnické hranice tak dle přesvědčení žalovaného došlo nejpozději okamžikem, kdy se pan [příjmení] stal starostou žalobkyně v roce 2002. Žalovaný je však toho názoru, že žalobkyně ani její právní předchůdce nikdy dobrou víru stran držby části pozemku neměla a nemohla proto předmětné části pozemku vydržet. Žalovaný dále poukázal na dobovou fotografii, z níž je zřetelně viditelný osazený mezník. Z této fotografie je dle žalovaného zřejmé, že zděný plot s podezdívkou byl vybudován později, než samotná hasičská zbrojnice.

10. Zaměření pozemku v hranicích, jak jej užívala žalobkyně a před tím její právní předchůdce do doby, než žalovaný odstranil původní plot, byla zjištěna z geometrického plánu soudního znalce z oboru geodézie a kartografie, [celé jméno znalce] [číslo]. Geometrickému plánu předcházelo mimo jiné místní šetření za účasti účastníků a znalce na místě samém, při kterém bylo zjištěno, kudy předchozí původní plot vedl, než jej žalovaný odstranil. Soudní znalec vycházel při vypracování znaleckého posudku, jehož součástí je i uvedený geometrický plán, z místního šetření, ze zaměření skutečného stavu, znalec měl k dispozici další podklady, a to návrh geometrického plánu [číslo] 2021 vypracovaným [anonymizováno] – [jméno] [příjmení], včetně zaměření skutečného stavu a fotografií opatřených [jméno] [příjmení] při zaměření v době, kdy plot na pozemku dosud stál, jakož i celý spisový materiál zahrnující geometrické plány předložené účastníky, včetně výslechu [jméno] [příjmení]. Soud konstatuje, že samotná výpověď tohoto svědka, stejně jako návrh jeho geometrického plánu a zaměření skutečného stavu, nemá pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, neboť soud vychází, jak již bylo výše uvedeno, z geometrického plánu a znaleckého posudku [celé jméno znalce], který vyhotovil geometrický plán pro rozdělení pozemku a zaměřil i na základě podkladů od [anonymizováno] [příjmení] hranici, v níž byl pozemek užíván ze strany žalobkyně. Soud proto výpověď [jméno] [příjmení] a návrh jeho geometrického plánu a zaměření skutečného stavu posuzuje především jako podklady pro znalecký posudek a geometrický plán [celé jméno znalce]. Při výpovědi znalec srozumitelně a přesvědčivě vysvětlil, podle čeho zaměřil původní plot, s jakými body pracoval, jak konkrétní body zaměřil v terénu, vysvětlil také odchylky mezi jím vypracovaným geometrickým plánem a návrhem geometrického plánu [anonymizováno] [příjmení], který předkládala žalobkyně spolu s žalobou. Soud nemá pochybnosti o správnosti znaleckého posudku a geometrického plánu soudního znalce [celé jméno znalce], který přesvědčivě vysvětlil, na základě čeho zaměřil původní plot, který byl z velké části odstraněn, a na základě čeho geometrický plán vypracoval. Soud tak nemá pochybnost o rozsahu užívání předmětného pozemku nejprve [anonymizováno] [obec] a následně po účinnosti zák. č. 172/1991 Sb., obcí [obec], tedy žalobkyní. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně a předtím její předchůdce [anonymizováno] [obec] užívala do odstranění plotu v únoru 2021 spolu s pozemkem [parcelní číslo] v k.ú. [obec] jako vlastní také pozemky označené v geometrickém plánu [anonymizováno] [celé jméno znalce] [číslo] jako pozemky p. [číslo] o výměře 66 m2 a p. [číslo] o výměře 61 m2. Průběh původního plotu je dobře zřejmý z fotografií, které pořídil při zaměřování na místě samém [anonymizováno] [příjmení].

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], narozeného 1946, bylo zjištěno, že se v 70. letech minulého století podílel na výstavbě hasičské zbrojnice postavené na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a to v roce 1973. Z výpovědi svědka je zřejmé, že plot okolo zbrojnice byl stavěn až po výstavbě hasičské zbrojnice. Z výpovědi svědka vyplývá, že zatímco na výstavbě hasičské zbrojnice se podílel, na výstavbě plotu se podílel jen v malé míře, neboť v té době stavěl svůj vlastní dům a narodil se mu syn. Svědek uvedl, že na pozemku byly umístěny kamenné mezníky, vedle kterých byly natlučené dřevěné kolíky, od nichž se odvíjely hranice pozemků prostřednictvím provazů nataženými mezi těmito kolíky. V této linii byl stavěn plot. Svědek nedokázal blíže určit, kde mezníky a kolíky stály. Vyloučil, že by někdo úmyslně s kolíky či s mezníky hýbal. Svědek uvedl, že na místě působil i stavební dozor z tehdejšího okresního úřadu.

12. Listiny předložené žalovaným, a to zejména stanovisko k přesnosti a k mezním odchylkám souřadnic podrobných bodů Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ze dne 15. 6. 2018 a odpověď na žádost o vykonání dohledu a sdělení informací ze dne 2. 5. 2022 Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec], sdělení Katastrálního úřadu, geometrický plán [jméno] [příjmení], vytyčovací náčrt nejsou významné pro rozhodnutí ve věci samé, neboť ve věci je stěžejní geometrický plán [anonymizováno] [celé jméno znalce], kterým byly zaměřeny hranice faktického užívání pozemků žalobkyní. Z tohoto důvodů byl zamítnut důkazní návrh na výslech [anonymizováno] [jméno] [jméno], který vypracoval shora uvedenou odpověď o vykonání dohledu ze dne 15. 6. 2018. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu spisem Městského úřadu Volyně sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] ohledně stavby dřevníku na sporném pozemku, neboť tento spis není významný k posouzení dobré víry žalobkyně ohledně jejího vlastnictví k předmětným pozemkům. Pokud jde důkazy, které byly provedeny a nejsou výslovně zmíněny v odůvodnění rozsudku, z nich soud nevyvodil skutková zjištění, která by byla významná pro rozhodnutí ve věci (v podrobnostech ohledně dřevníku a geometrických plánech a záznamech měření viz níže odst. 19 odůvodnění).

13. Pro posouzení toho, zda [územní celek] nabyla vydržením sporné části pozemku, k čemuž by došlo před 1. 1. 2014, je třeba aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

14. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

15. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

16. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je třeba otázku, zda je držitel v dobré víře či nikoli, hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska, tedy dle osobního přesvědčení konkrétního účastníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1253/1999). K posuzování dobré víry oprávněného držitele se vyjádřil Nejvyšší soud rovněž v rozsudku ze dne 7. 5. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, podle kterého„ při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je možné vydržení vlastnického práva k části sousedního pozemku za situace, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, a v důsledku tohoto omylu se chopí i držby části sousedního pozemku, o kterém se domnívá, že je součástí pozemku, který nabyl (viz usnesení Nejvyšší soudu ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. 22 Cdo 5962/2017). Okolnosti pro posouzení, zda je konkrétní osoba v dobré víře, se vztahují k tomu, zda nabyvatel mohl vědět, kudy vede vlastnická hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu nebo zdi (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 sp.zn. 22 Cdo 75/2016). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 sp.zn. 22 Cdo 75/2016 má význam pro posouzení dobré víry takového nabyvatele i společné oplocení pozemku, rozsah užívání právním předchůdcem a podobně. Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že jestliže si ani vlastník sousedního pozemku neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. V rozhodnutí 22 Cdo 3079/2014 Nejvyšší soud zaujal názor, že není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala výměru, anebo vytyčovala hranice. Dobrá víra je přesvědčení držitele, že mu vykonávané právo patří, ačkoli tomu tak ve skutečnosti není a tuto dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, tedy zda držitel při normální běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti po něm požadovat, nemohl mít po celou dobu trvání vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří, ale při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Jelikož je dobrou víru třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jednat osoba byla v takto kvalifikované dobré víře, zatímco druhá nikoli (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 50/4, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1253/1999). Oprávněná držba se musí zakládat na omluvitelném omylu držitele, k němuž došlo přesto, že držitel přistupoval s obvyklou mírou opatrnosti.

17. Nejvyšší soud dospěl v rozsudku ze dne 31. 1. 2017 sp.zn. 22 Cdo 3652/2016 k závěru, že pokud se někdo v době účinnosti občanského zákoníku – zákona č. 40/1964 Sb., chopil držby věci a byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je jejím vlastníkem, nemohla oprávněnost jeho držby vyloučit bez dalšího případná zlá víra jeho předchůdce; jeho držbu je třeba posuzovat samostatně. Nejvyšší soud dospěl v tomto rozhodnutí dále k závěru, že obec, která nabyla majetek podle zákona č. 172/1991 Sb., je právním nástupcem státu, avšak nelze ji s ním ztotožňovat bez ohledu na to, že zčásti vstoupila do právních vztahů, ve kterých jménem státu vystupoval místní národní výbor. Nejvyšší soud vychází z toho, že národní výbor byl orgánem státním moci a správy dle článku 68 odst. 1 Ústavy č. 100/1967 Sb., tedy orgánem státu, zatímco obce jako územní samosprávné celky, jsou územními společenstvími občanů, které mají právo na samosprávu podle článku 100 odst. 1 Ústavy ČR, a jde proto o různé subjekty. Podle konstantní judikatury Nejvyšší soudu, pokud účastník, který vydržení uplatňuje, splnil jeho podmínky, je nadbytečné zabývat se oprávněností držby předchůdce takového účastníka (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1843/2000 nebo sp. zn. 22 Cdo 2009/2014).

18. Po zjištění, v jakém rozsahu žalobkyně užívala pozemky jako vlastní, se soud proto zabýval tím, zda byla žalobkyně v dobré víře, že pozemky vyměřené dle geometrického plánu znalce [příjmení] [celé jméno znalce] p. [číslo] p. [číslo] jsou jejím vlastnictvím. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] ze zákona na základě zákona č. 172/1991 Sb., o majetku obcí, ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 24. 5. 1991. Od uvedeného data žalobkyně pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec] užívala, a současně užívala i části pozemku p. [číslo] které jsou předmětem této věci, jejichž vymezení bylo provedeno geometrickým plánem znalce [příjmení] [celé jméno znalce] a byla jim tímto geometrickým plánem přidělena parcelní čísla [číslo] o výměře 66 m2 a [číslo] o výměře 61 m2. Žalobkyně převzala do užívání tyto pozemky v rozsahu tak, jak byly vymezeny tímto znaleckým posudkem a geometrickým plánem, tedy tak jak byly oploceny plotem z roku 1973 odstraněným žalovaným v únoru 2021. Je nepochybné, že plot tak, jak byl v roce 1973 vybudován, nebyl postaven na hranicích, jak byly zaměřeny geometrickým plánem [číslo] vypracovaným dne 18. 6. 1973 [anonymizována dvě slova] [obec] na základě polního náčrtu geodeta [jméno] [příjmení]. Vzhledem ke konstantní judikatuře Nejvyššího soudu ohledně toho, že dobrou víru právního nástupce je třeba posuzovat samostatně, odděleně od dobré víry právního předchůdce, nebylo nutné se podrobně zabývat tím, zda byl právní předchůdce žalobce, tedy stát – [anonymizováno] [obec] – v dobré víře, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] v rozsahu, v jakém byl zaplocen, tedy i ohledně pozemků, které jsou předmětem řízení. Soud tedy posuzoval dobrou víru žalobkyně samostatně. Nebylo proto nezbytné zabývat se dobrou vírou právního předchůdce a tedy ani tím, zda mezníky umístili pracovníci [anonymizováno] samostatně, či pod dohledem geodeta, zda na dobových fotografiích jsou zachyceny mezníky, zda byla dodržena přípustná odchylka měření, kódy kvality lomových bodů, k nimž byl mimo jiné navrhován výslech svědka [příjmení] [jméno] (viz výše), zda byl plot stavěn v časové tísni. Soud se proto zabýval výhradně tím, zda v dobré víře ohledně nabytí předmětných pozemků byla žalobkyně a to po zákonem stanovenou dobu.

19. Žalovaný dovozoval zlou víru žalobkyně především z toho, že [příjmení] [příjmení] se v roce 1973 podílel na oplocování pozemku a později se stal starostou [územní celek]. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zatímco na výstavbě hasičské zbrojnice se podílel významným způsobem, na výstavbě oplocení participoval již jen v malé míře s ohledem na rodinné důvody. Rodinné důvody přesvědčivě vysvětlil. Svědek pomáhal při výstavbě plotu v hranicích, jak byly vytýčeny pomocí provazů natažených mezi dřevěnými kolíky, které byly zatlučeny vedle kamenných mezníků. Svědek vyloučil, že by s mezníky nebo s dřevěnými kolíky někdo manipuloval. Z výpovědi svědka vyplynulo, že v době, když se podílel na výstavbě plotu, nevěděl, že plot není stavěn v hranici mezi pozemky, tak jak byla vytyčena geodetem. Soud považuje, výpověď svědka za přesvědčivou, skutečnost, že nedokázal přesně určit, kde se v roce 1973 přesně kamenné mezníky nacházely, je pochopitelná s ohledem na časový odstup. Po zhodnocení výpovědi svědka dospěl soud k závěru, že bylo prokázáno, že [příjmení] [příjmení] nevěděl o nesprávném umístění mezníků v roce 1973, nemohl být proto ve zlé víře ohledně oprávněnosti vlastnictví k pozemku ani v době, kdy se stal starostou [územní celek]. K tvrzení žalovaného, že to, že nebyl přizván k zaměření pozemků společností [právnická osoba], [anonymizováno] [příjmení], svědčí o zlé víře žalobkyně, neboť při těchto zaměřováních by muselo vyjít najevo, že faktická hranice neodpovídá katastrální mapě, soud uvádí následující. Ze záznamu podrobného měření změn [číslo] vypracovaného společností [právnická osoba] a z geometrického plánu [anonymizováno] [příjmení] z roku 2017, je zřejmé, že se týkají jiných částí pozemku, než které jsou předmětem řízení v této věci, z těchto důkazů nevyplývá tvrzený úmysl žalobkyně zakrýt rozdíl mezi hranicí dle katastru nemovitostí a tím, jak byly pozemky fakticky užívány. V těchto případech se zaměřování netýkalo předmětných (částí) nemovitostí, z těchto důkazů nelze dovodit, že žalobkyně si byla vědoma toho, že zaplocení neodpovídá hranici vymezené dle katastru nemovitostí. Ohledně lstivého jednání žalobkyně, konkrétně tehdejšího starosty pana [příjmení], nebyl přes výzvu soudu navržen žádný důkaz, když pokud jde o období, během něhož vykonával [příjmení] [příjmení] funkci starosty [územní celek], žalovaný výslovně netrval na výslechu týkající se skutečností, ke kterým došlo za trvání funkčního období [jméno] [příjmení] jakožto starosty [územní celek]. Ze samotné skutečnosti, že při překládání vodovodní přípojky, k níž došlo na žádost žalovaného v souvislosti s výstavbou domu, trval starosta obce na jejím umístění hlouběji na pozemek [parcelní číslo] v k. ú., nelze vyvozovat vědomost žalobkyně, že by pozemky, které jsou předmětem řízení, neužívala oprávněně. Ze sdělení Městského úřadu Volyně z 12. 9. 2018, územního souhlasu, sdělení Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Strakonice z 2. 12. 2000 ohledně řízení o umístění dřevníku ani dalších listin ze spisu stavebního úřadu nelze dovodit závěr o tom, že by žalobkyně si byla vědoma toho, že dřevník je postaven na cizím pozemku. Skutečnost, že dřevník byl mírně odsazen oproti územnímu souhlasu od hranice s pozemkem žalovaného nevyvrací dobrou víru žalobkyně, je zřejmé, že nebyl odsazen tak, aby se zčásti nenacházel na sporném pozemku. Lze mít zato, že pokud by žalobkyně jednala s vědomím, že hranice pozemku dle katastru nemovitostí neodpovídají rozsahu, v jakém pozemek užívá, postavila by dřevník zcela mimo sporný pozemek. Soud zamítl návrh na provedení důkazu celým spisem Městského úřadu Volyně ohledně umístění stavby dřevníku (včetně souhlasu žalovaného s umístněním dřevníku), neboť tento důkaz je nadbytečný a není významný pro rozhodnutí ve věci, když to, zda žalovaný udělil souhlas s umístěním stavby dřevníku či nikoli nemá vliv pro posouzení dobré víry žalobkyně. Žalovaný byl poučen dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzván k prokázání svého tvrzení o tom, že žalobkyně nebyla ohledně vlastnického práva k daným pozemkům v dobré víře, přes poučení jiné důkazy než shora uvedené nebyly ze strany žalovaného označeny. Žalovaná nevyvrátila dobrou víru žalobkyně ohledně oprávněnosti držby předmětných pozemků žalobkyní, když oprávněná držba se dle § 130 odst. 1 obč. zák. presumuje.

20. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že do roku 2018 nikdo nezpochybňoval vlastnictví žalobkyně ohledně pozemků uvedených ve výroku rozhodnutí, učinil tak až v roce 2018 žalovaný. Žalobkyně užívala pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, v rozsahu, v jakém byly pozemky zaploceny a v jakém jej užívala právní předchůdce žalobkyně, od 24. 5. 1991 do roku 2018 v dobré víře, že je vlastníkem těchto pozemků. Soud má za prokázané, že [příjmení] [příjmení] nevěděl v době výstavby plotu ani později, že plot není postaven na hranici pozemku. Pro dobrou víru žalobkyně svědčí to, že převzala pozemky od státu jakožto právního předchůdce v hranicích zaplocení z roku 1973 na základě zákona. Nikdo až do roku 2018 nenamítal nesprávnost hranic, a to ani předchozí vlastnice pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] paní [příjmení], ani posléze žalovaný. Výměra pozemků, která byla zaplocena nesprávně, je v porovnání s výměrou pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] velmi malá, žalobkyně jako nabyvatelka pozemku neměla povinnost přeměřovat výměru či ověřovat správnost hranic pozemku. O dobré víře žalobkyně svědčí dlouhodobost užívání předmětných nemovitostí jako vlastní, když na pozemcích bylo vybudováno dětské hřiště a umístěn dřevník. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že omyl žalobkyně v tom, že je vlastníkem ve výroku uvedených pozemků, byl omluvitelný, žalobkyně postupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou je možné po ní požadovat. Soud tak dospěl k závěru o dobré víře žalobkyně o tom, že předmětné pozemky jsou v jejím vlastnictví. Žalobkyně tak splnila podmínky ustanovení § 134 obč. zák. a stala se vlastníkem pozemků v rozsahu jejího užívání tak, jak byly vymezeny geometrickým plánem [celé jméno znalce] č. [tel. číslo], tj. pozemků p. [číslo] o výměře 66 m2 a p. [číslo] o výměře 61 m2 v [katastrální uzemí] oddělených z pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], a to podle § 134 odst. 1 obč. zák., neboť žalobkyně držela tyto pozemky v dobré víře, že k nim nabyla vlastnické právo přechodem vlastnického práva z přechozího vlastníka, kterým byla Česká republika [anonymizováno] [obec] na základě zákona č. 172/1991 Sb. po dobu delší deseti let.

21. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně je vlastníkem pozemků, které dosud nejsou samostatně evidovány v katastru nemovitostí a které byly odděleny na základě geometrického plánu č. [tel. číslo] vyhotoveným [celé jméno znalce] jako pozemky p. [číslo] o výměře 66 m2 a p. [číslo] o výměře 61 m2 z pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Geometrický plán byl ověřený úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem a s očíslováním parcel souhlasil Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice. Geometrický plán je nedílnou součástí rozsudku.

22. Geometrický plán je neoddělitelnou součástí listiny, na podkladě které má být proveden zápis do katastru, přičemž nelze provést konverzi tohoto geometrického plánu ve smyslu § 24 odst. 4 písm. b) zákona o elektronických úkonech. Z tohoto důvodu bude rozsudek doručován prostřednictvím doručujícího orgánu a nikoli prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud přiznal žalobkyni odměnu za 11 úkonů právní služby v sazbě po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bodu 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a to za následující úkony právní služby: převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření ze dne 12. 7. 2021 a ze dne 5. 10.2021, účast u jednání dne 6. 10. 2022, dne 2. 3. 2022 (od 9:00 do 12:02 hodin - dva úkony), dne 13. 4. 2022, dne 25. 5. 2022 a 12. 4. 2022, účast na místním šetření v [obec] dne 1. 11. 2022 Celkem tak soud přiznal žalobkyni odměnu za právní služby v částce 34 100 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za vyjádření se ze dne 20. 2. 2023 ke znaleckému posudku, když se nejedná o vyjádření ve věci samé a žalobkyně jím pouze sdělila, že netrvá na výslechu znalce. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu paušálních výdajů za 11 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3 300 Kč. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v souvislosti s účastí na jednání soudu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů za cesty k soudu a zpět na trase [obec] – [obec], tj. 40 km, uskutečněné vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] při spotřebě 4,6 litrů motorové nafty na 100 km. Za cestu dne 6. 10. 2021 náleží žalobkyni částka 234,80 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 589/2020 Sb., která stanoví náhradu za používání silničního motorového vozidla v částce 4,40 Kč za 1 ujetý km a náhradu za spotřebovaný 1 litr motorové nafty v částce 27,20 Kč. Za cesty uskutečněné k jednání soudu dne 2. 3. 2022 a dne 13. 4. 2022 týmž vozidlem v téže vzdálenosti v souladu s vyhláškou č. 511/2021 Sb., náleží žalobkyni částka náhrada 2x 266 Kč, a to při ceně 1 litru nafty v částce 36,10 Kč a amortizaci 4,70 Kč za ujetý kilometr. Za cestu uskutečněnou k jednání soudu dne 25. 5. 2022 týmž vozidlem v téže vzdálenosti náleží v souladu s vyhláškou č. 47/2022 Sb., žalobkyni částka 290 Kč, když ta stanoví náhradu za používání silničního motorového vozidla v částce 4,70 Kč za 1 ujetý km a náhradu za spotřebovaný 1 litr motorové nafty 44,10 Kč. Za cestu na jednání dne 12. 4. 2023 soud přiznal žalobkyni náhradu ve výši 303 Kč při ceně 1 litru nafty 44,10 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 5,20 Kč za 1 ujetý kilometr. Dále žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů na cestu uskutečněnou na místní šetření dne 1. 11. 2022 z z [obec] do [obec] a zpět týmž vozidlem při celkové vzdálenosti 60 Kč ve výši 434,60 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 237/2022 Sb. Celkem tak soud žalobkyni na cestovném přiznal částku 1 794,40 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času na shora uvedených cestách ve smyslu § 14 advokátního tarifu v částce 100 Kč za každou jen započatou půlhodinu. Soud žalobkyni přiznal náhradu za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 200 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátce DPH, soud proto přiznal náhradu DPH z částky 40 394,40 Kč představující součet shora uvedených částek. Dále jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a částkou 10 000 Kč představující zálohu na znalečné. Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 63 877 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

24. O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u účastníků nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve věci byla úspěšná žalobkyně, proto soud uložil žalovanému uhradit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích – náklady řízení. S ohledem na skutečnost, že ke dni vyhlášení rozsudku dosud není zřejmá přesná výše nákladů vynaložených ze strany státu v souvislosti s tímto řízením, rozhodl soud, že konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení. Lhůtu k zaplacení soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil do tří dnů od právní moci usnesení, kterým bude konkrétní výše stanovena.