1 Co 366/2012-402

Rubrum

I. Rozsudek krajského soudu se v odvoláním napadené části odstavce I. výroku, tj. pokud jím bylo uloženo žalované zaplatit žalobci a) částku 400.000 Kč, žalobci b) částku 700.000 Kč, žalobkyni c) částku 700.000 Kč a žalobkyni d) částku 700.000 Kč, a v odstavcích III. a IV. výroku potvrzuje.

Výrok

Krajský soud svým rozsudkem vyhověl žalobě na ochranu osobnosti a uložil žalované povinnost zaplatit peněžité zadostiučinění žalobci a) ve výši 500.000 Kč a každému z žalobců b), c) a d) ve výši 1.000.000 Kč (odst. I. výroku), dále uložil žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované povinnost zaplatit společně a nerozdílně na nákladech řízení každému z žalobců částku 33.949 Kč (odst. II. výroku) a České republice – Krajskému soudu v Brně částku 59.848 Kč (odst. III. výroku) a soudní poplatek ve výši 140.000 Kč (odst. IV. výroku). Krajský soud nejprve uzavřel, že lékaři žalované dne 7. 11. 2006 v době po porodu nezletilé Šárky ... při poskytování lékařské péče matce Jitce ... od 13.20 hod. do začátku operace v 16.35 hod. postupovali non lege artis. Hrubě totiž porušili lékařské postupy při určování diagnózy, neboť v poporodní době nesledovali dostatečně klinický stav matky, podcenili klinické známky rozvíjejícího se šokového stavu pacientky, bezdůvodně nevyužili ultrazvukové vyšetření a dostupné diagnostické metody ke zjištění příčiny komplikací zdravotního stavu matky a v tomto důsledku zjistili indikaci k chirurgické revizi opožděně až v 16.10 hodin a operaci uskutečnili pozdě až v 16.35 hodin, fakticky až po první zástavě srdce v 16.30 hod., kdy bylo nutno pacientce odsát z břišní dutiny 5.000 až 6.000 ml krve. Stručně řečeno v důsledku nedostatečného sledování pacientky v poporodní době a neprovedení základních vyšetření došlo k jejímu vnitřnímu vykrvácení do dutiny břišní a pozdě provedená operace již k záchraně pacientky nevedla. Pokud by lékaři žalované postupovali postupem lege artis, měla by pacientka naději na přežití v rozsahu 75 %. Na základě těchto zjištění krajský soud uzavřel, že žalovaná nese odpovědnost za zaviněnou smrt Jitky ..., k níž došlo dne 7. 11. 2006. Tuto odpovědnost za způsobenou smrt pacientky uznala žalovaná nemocnice až při posledním jednání krajského soudu dne 30. 8. 2012. Krajský soud dále uzavřel, že žalovaná protiprávně zasáhla do osobnostních práv žalobce a) jako manžela poškozené Jitky ...é a žalobců b), c) a d) jako dětí poškozené do soukromí a rodinného života, chráněných ustanovením § 11 ObčZ. Poté se krajský soud zabýval otázkou, zda lze každému z žalobců přiznat peněžitou satisfakci podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná podle ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř. učinila za nesporná rozsáhlá skutková tvrzení každého z žalobců o tom, jak smrt poškozené Jitky ... zasáhla do jejich života. Tato nesporná tvrzení žalobci a), b) a c) doplnili svými účastnickými výpověďmi. Ve vztahu k žalobci a) krajský soud zjistil, že manžel poškozené Jaroslav ... byl osobně přítomen při porodu i při poskytování lékařské péče poškozené v poporodní době, že sledoval počínání lékařů až do smrti své manželky, že po její smrti se v něm objevil trýznivý pocit viny, deprese, že obtížně zvládal stres a z důvodu, že neměl podmínky se o narozenou nezletilou Šárku postarat, musel ji předat ke svým rodičům do ..., kam za ní dojížděl cca 20 km, že dítě si brával pouze na víkendy, že z důvodu péče o děti musel přejít na jinou práci, že jeho rodiče museli odejít do předčasného důchodu a zůstala mu povinnost postarat se o děti. Ve vztahu k Lukáši krajský soud zjistil, že v době úmrtí matky měl 17 let a v důsledku jejího úmrtí došlo u něj k poruchám spánku, plačtivosti, úzkosti, strachu, že musel převzít péči o rodinu, že mu vznikly problémy ve škole a že jeho vztah k nově narozené sestře Šárce byl omezen na víkendy. Ve vztahu k Michaele krajský soud zjistil, že v době úmrtí matky měla 12 let, že v důsledku jejího úmrtí přestala komunikovat s okolím, že měla děsivé sny, došlo k jejímu uzavření před ostatní společností, kamarády a blízkými, že ztrátu matky prožívala ze všech dětí nejsložitěji a že vztah k Šárce byl omezen na víkendy. Ve vztahu k nezletilé Šárce krajský soud konstatoval, že nikdy nepoznala svoji matku, nebylo v možnostech otce se o ni postarat, proto musela být u rodičů otce v Přešovicích, kam za ní otec spolu s dalšími sourozenci dojížděl, že byla soustavně ochuzena o kontakt s otcem i oběma sourozenci a byla vychovávaná především babičkou. Při úvaze o výši nemajetkové újmy v penězích krajský soud přihlédl ke skutečnosti, že způsobenou smrtí manželky žalobce a) a matky žalobců b) – d) došlo k rozvrácení harmonické fungující rodiny, ke zcela zásadní negativní změně života každého z žalobců, že reálně u nich došlo k nezpochybnitelným traumatům, k výraznému snížení pocitu životní spokojenosti, jistoty a psychické stability. Krajský soud rovněž přihlédl i k chování žalované v době od zaviněného úmrtí 7. 11. 2006 do okamžiku uznání své odpovědnosti dne 30. 8. 2012, zejména k dopisu žalované ze dne 2. 6. 2008 adresovanému žalobcům, který soud posoudil jako neetický s tím, že v jednání žalované chyběl aspekt slušnosti a lidskosti, že se žalovaná žalobcům za protiprávní zásah do jejich osobnostních práv vůbec neomluvila a že jej naopak znevažovala. Krajský soud vycházel z principu proporcionality (podle nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp.zn.

III. ÚS 350/03) a přihlédl rovněž i k jinému řízení vedenému před Krajským soudem v Brně, které se týkalo záměny novorozenců, ke které došlo v žalované nemocnici s cca měsíčním odstupem od usmrcení poškozené Jitky .... Krajský soud uzavřel, že odškodnění za zaviněnou smrt poškozené Jitky ... podle ustanovení § 444 odst. 3 občanského zákoníku ve výši 240.000 Kč každému z žalobců je s ohledem na hloubku, intenzitu a neodvratitelnost protiprávního zásahu do osobnostních práv všech žalobců zcela nedostatečné a s ohledem na mimořádné důsledky protiprávního zásahu do chráněných osobnostních práv přiznal krajský soud podle ustanovení § 13 odst. 2 peněžitou satisfakci žalobci a) ve výši 500.000 Kč a každému z žalobců b), c) a d) ve výši 1.000.000 Kč. Pro stanovení diferencovaných částek pozůstalým dětem neshledal krajský soud důvody, neboť všechny děti shodně přišly o jedinečný vztah ke svojí matce, starší děti předčasně ztratily své bezstarostné dětství a musely navíc v prostředí malé obce čelit nevítanému soucitu a pozornosti v době jejich dospívání. Nejmladší Šárka byla od samého narození ochuzena o matčino pohlazení a její lásku. Závěrem krajský soud konstatoval, že žalobcům přiznaná peněžitá satisfakce není pro žalovanou nemocnici likvidační ani nemůže významně ochromit její chod. Proti části odstavce I. výroku rozsudku, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci a) částku 400.000 Kč a každému z žalobců b), c), d) částku 700.000 Kč a vztažným výrokům o nákladech řízení, podala žalovaná včasné odvolání. Nejprve připustila, že na základě provedených důkazů, především podle znaleckého posudku prof. MUDr. Vladimíra Černého, Ph.D., FCCM ze dne 31. 12. 2011, zavinila smrt poškozené Jitky ...é a tím se dopustila protiprávního zásahu do osobnostních práv každého z žalobců. Poukázala ale, že její zavinění bylo zjištěno až na základě znaleckého dokazování a že před provedením tohoto důkazu nebylo možné ve vztahu k žalované cokoli předjímat, zvláště za situace, kdy trestněprávní jednání zaměstnance žalované prokázáno nebylo. To byl důvod, proč žalovaná od způsobeného protiprávního zásahu dne 7. 11. 2006 dosud žalobcům neuhradila ani náhradu škody podle ustanovení § 444 odst. 3 občanského zákoníku ani žalobcům neposkytla žádné peněžité zadostiučinění podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná dále uvedla, že nyní má již najisto uzavřenou svoji odpovědnost za smrt poškozené Jitky ...é, a proto v současné době již uhradila každému z žalobců částku 240.000 Kč podle ustanovení § 444 odst. 3 občanského zákoníku a dále zaplatila peněžité zadostiučinění podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku žalobci a) ve výši 100.000 Kč a každému z žalobců b), c) a d) ve výši 300.000 Kč. Tyto částky považuje žalovaná za odpovídající intenzitě a hloubce způsobených protiprávních zásahů ve vztahu ke každému z žalobců. Žalovaná dále krajskému soudu vytkla, že se nesprávně a nedostatečně vypořádal s přiznanou výší peněžité satisfakce každému z žalobců a že se jasně a konkrétně nevypořádal s konstatováním, proč tomu kterému z žalobců přiznal relutární satisfakci nad zákonem danou výši odškodnění za škodu usmrcením. Žalovaná se proto domáhala, aby odvolací soud rozsudek krajského soudu v odvoláním napadené části změnil tak, aby žaloba na zaplacení peněžité satisfakce žalobci a) ve výši 400.000 Kč, žalobci b) ve výši 700.000 Kč, žalobkyni c) ve výši 700.000 Kč a žalobkyni d) ve výši 700.000 Kč byla zamítnuta. Ve svém vyjádření k odvolání žalované se žalobci se závěry krajského soudu ztotožnili a navrhli potvrzení rozsudku krajského soudu v odvoláním napadené části. Především zdůraznili, že není pravdou, že by odpovědnost žalované za protiprávní zásah do osobnostních práv žalobců byla poprvé zjištěna a konstatována až znaleckým posudkem prof. MUDr. Vladimíra Černého ze dne 31. 12. 2011. Poukázali na zápis z jednání Ústřední znalecké komise Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 13. 11. 2007, č.j. 27061/2005, resp. na sdělení ministra zdravotnictví ze dne 21. 11. 2007, č.j. 47259/2006 týkající se závěrů o úrovni poskytnuté zdravotní péče Jitce ...é žalovanou. V rámci těchto závěrů bylo jednoznačně konstatováno, že lékaři žalované nedodrželi léčebné postupy v 5 bodech, přičemž ve dvou z nich (bod 5. a 6.) byla shledána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a úmrtím pacientky. K obdobným závěrům došel i znalec MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. ve svém posudku č. 8/2007 ze dne 5. 3. 2007 či znalec MUDr. Jan Bláha ze dne 5. 3. 2007, které byly vypracovány v rámci trestního řízení vedeného před Okresním soudem v Třebíči pod sp.zn. 2T 228/2007. Je tedy zřejmé, že již v roce 2007 měla žalovaná k dispozici zcela konkrétní poznatky a závěry o své odpovědnosti. Přesto žalovaná se k požadavkům žalobců stavěla negativně a výslovně odmítavě. Žalobci dále uvedli, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005 sp.zn.

III. ÚS 350/03 krajský soud respektoval zásadu proporcionality spočívající ve výrazu žádoucí právní jistoty, že soudy rozhodují v obdobných věcech podobně a v odůvodnění rozhodnutí zmínil i jinou věc vedenou před Krajským soudem v Brně, týkající se záměny novorozenců, ke které došlo rovněž v třebíčské nemocnici. Podle názoru žalobců ze strukturovaně koncipovaného rozhodnutí krajského soudu je jeho právní hodnocení jasné, jednoznačné, konkrétní a přesvědčivé a výše přiznané peněžité satisfakce ve vztahu ke každému z žalobců byla řádně odůvodněna. Žalobci dále uvedli, že nároky podle ustanovení § 444 odst. 3 občanského zákoníku uplatnili v jiném řízení již v roce 2008 a že uhrazeny byly až po podání odvolání v označené věci dne 24. 10. 2012, avšak nikoliv žalovanou, nýbrž vedlejším účastníkem. Bylo to pouhý jeden den před prvním ústním soudním jednáním o těchto nárocích před Okresním soudem v Třebíči, nařízeným na den 25. 10. 2012, a to za situace, když již v lednu 2012 z posudku prof. MUDr. Vladimíra Černého měla žalovaná najisto postaveno svoji odpovědnost za smrt pacientky. I omluva žalované byla realizována až po doručení písemného znění napadeného rozsudku v odvolací lhůtě 11. 10. 2012 a navíc byla spojena s žádostí žalované o oddálení lhůty k plnění přiznaných nároků podle napadeného rozsudku o dalšího půl roku bez nabídky jakéhokoliv tomu odpovídajícího protiplnění. Chování žalované hodnotí žalobci jako ryze účelový krok vedený snahou o oddálení plnění soudem uložených povinností. Odvolací soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v odvoláním napadené části, tj. v části odstavce I. výroku, pokud jím bylo uloženo žalované zaplatit žalobci a) částku 400.000 Kč, žalobci b) částku 700.000 Kč, žalobkyni c) částku 700.000 Kč a žalobkyni d) částku 700.000 Kč a vztažné odstavce II., III. a IV. výroku podle o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. podle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. a po provedeném odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tvrzenému porušení osobnostních práv všech žalobců zásahem ze dne 7. 11. 2006 - podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., hlavy druhé, oddílu prvního, § 11 – 13, ve znění po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen občanského zákoníku). Podle ustanovení § 11 občanského zákoníku fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle ustanovení § 13 odst. 1 občanského zákoníku fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle ustanovení § 13 odst. 3 občanského zákoníku výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Zákonným předpokladem vzniku práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku je: 1) protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby, 2) snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře a 3) příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem do osobnostní sféry a snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti. Poskytování morální a peněžité satisfakce za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzických osob, zejména do práva na život, zdraví, občanskou čest a lidskou důstojnost, jakož i do soukromí, svého jména a projevů osobní povahy, chráněných § 11 a násl. občanského zákoníku, slouží především jako prostředek ke zmírnění důsledků negativních dopadů do života poškozených. Jak morální zadostiučinění, tak i zadostiučinění v penězích sledují stejný cíl - přiměřeně, s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, optimálně a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, tj. nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby. Z uvedeného vyplývá, že při určení výše relutární satisfakce musí být přihlíženo k prvořadé satisfakční funkci přiznávané peněžité částky, kterou je sledováno zajistit odpovídající vyvážení a zmírnění nemajetkové újmy vzniklé na osobnosti postižené fyzické osoby. Institut náhrady nemajetkové újmy plní také funkci preventivně sankční, která má působit na odpovědný subjekt takovým způsobem, aby se ze svého pochybení poučil a přijal taková opatření, aby se mu nevyplatilo tato pochybení opakovat v budoucnu. Peněžitá satisfakce musí být pro odpovědný subjekt citelná, nesmí ale být pro něj likvidační a musí také odpovídat zásadám přiměřenosti a proporcionality. Z dikce ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku zřetelně vyplývá, že výčet chráněných osobnostních práv fyzické osoby je zde toliko demonstrativní (citované ustanovení používá pojem „zejména“), proto snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře není jediným případem, kdy postižené fyzické osobě vznikne právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podmínky pro vznik tohoto práva mohou být splněny i v jiných případech protiprávních zásahů do osobnostní sféry fyzické osoby, kde není zadostiučinění podle § 13 odst. 1 občanského zákoníku postačující; zejména tomu může být též v případech závažných zásahů do práva na osobní soukromí smrti osoby blízké, kterou způsobil jiný subjekt. Ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku patří mezi právní normy s neurčitou (abstraktní) hypotézou, tedy k právním normám, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda fyzické osobě vzniká právo na přiměřené zadostiučinění ve formě náhrady nemajetkové újmy v penězích, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Z kritérií uvedených v ustanovení § 13 odst. 3 občanského zákoníku však vyplývá, že při stanovení výše náhrady je třeba přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k porušení práva došlo. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, který při zkoumání „značné míry“ zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby přihlíží v prvé řadě k charakteru zásahu do osobnostních práv fyzické osoby, k jeho formě a následkům, k postavení postižení osoby ve společnosti i v soukromí, k době a situaci, v níž došlo k protiprávnímu zásahu, v neposlední řadě také k důsledkům, které protiprávní zásah vyvolal v osobnostní sféře fyzické osoby s přihlédnutím k tomu, která z dílčích složek osobnostních práv byla ohrožena či poškozena, způsobu prezentování na veřejnosti, době trvání zásahu, případně k dalším okolnostem případu, které jsou pro hodnocení závažnosti zásahu významné. Vzhledem k tomu, že náhrada nemajetkové újmy v penězích má funkci reparační vůči postižené osobě, ale nikoliv likvidační vůči původci zásahu, lze též přihlédnout k poměrům původce zásahu a k jeho možnostem a schopnostem náhradu nemajetkové újmy ve stanovené výši platit. Z uvedených hledisek bylo třeba posuzovat uplatněné právo každého z žalobců na přiznání požadované peněžité satisfakce. Pokud jde nejprve o otázku odpovědnosti žalované za způsobenou smrt pacientky Jitky ...é, k níž došlo dne 7. 11. 2006, odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry krajského soudu, že z provedeného obsáhlého dokazování, především z posudku znalce MUDr. Vladimíra Černého, PhD., FCCM bylo prokázáno, že postup lékařů žalované při poskytování péče matce Jitce ...é dne 7. 11. 2006 v době po porodu nezletilé Šárky od 13.20 hod. do začátku operace v 16.35 hod. byl jednoznačně postupem non lege artis. Lékaři žalované, ač měli a mohli, nesledovali dostatečně poporodní klinický stav matky, podcenili klinické známky rozvíjejícího se šokového stavu, hrubě porušili lékařské postupy při určování diagnózy a bezdůvodně nevyužili dostupné diagnostické metody a v tomto důsledku včas nezjistili, že v průběhu porodu došlo k ruptuře dělohy matky a k vnitřnímu krvácení do dutiny břišní. V důsledku tohoto pochybení přistoupili lékaři žalované k operační revizi opožděně až v 16.35 hod. a pro jejich prodlevu došlo k vnitřnímu vykrvácení matky a k jejímu úmrtí v 19.50 hod. Tento chybný postup lékařů žalované byl v příčinné souvislosti s úmrtím matky. Bylo rovněž prokázáno, že pokud by lékaři žalované poskytli matce řádnou a včasnou lékařskou péči, měla by matka šanci na přežití v rozsahu 75 %. Žalovaná nemocnice, která nese odpovědnost za poskytování lékařské péče svými zaměstnanci, tak jednoznačně nese odpovědnost za smrt Jitky ...é. Tuto svou odpovědnost připustila žalovaná až v závěru soudního řízení při posledním jednání krajského soudu dne 30. 8. 2012, přestože tuto odpovědnost stanovila již dříve Ústřední znalecká komise Ministerstva zdravotnictví ČR dne 13. 11. 2007 a o závěrech této komise byl ředitel žalované nemocnice informován dopisem ministra zdravotnictví ze dne 21. 11. 2007 s pokynem, že z titulu své funkce má zajistit poskytování lékařské péče v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Odvolací námitka žalované, že svou odpovědnost za smrt pacientky zjistila až na základě znaleckého posudku MUDr. Vladimíra Černého, PhD., FCCM ze dne 31. 12. 2011, je zjevně nepravdivá a ryze účelová. Krajský soud tedy správně uzavřel, že žalovaná nemocnice zavinila smrt Jitky ...é a tím se dopustila protiprávního zásahu do osobnostních práv pozůstalého manžela Jaroslava a pozůstalých dětí Lukáše, Michaely a Šárky do soukromí a rodinného života, chráněných § 11 občanského zákoníku. Krajský soud dospěl rovněž ke správnému názoru, že s ohledem na neodčinitelnost a hluboké důsledky způsobeného protiprávního zásahu do soukromí a rodinného života každého z žalobců, je odškodnění poskytované podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku ve výši 240.000 Kč každému z nich nedostatečné a že je třeba každému z žalobců, tj. pozůstalému manželovi i každému z pozůstalých dětí přiznat i peněžitou satisfakci podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku. Pro navýšení náhrad nad paušální jednorázové částky zakotvené v ustanovení § 444 odst. 3 ObčZ cestou ustanovení § 13 odst. 2 a 3 ObčZ je místo v případech mimořádných, tj. v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo (usnesení NS ČR sp.zn. 30Cdo 947/2011). Mimořádnost závažnosti vzniklé nemajetkové újmy shledal odvolací soud shodně s krajským soudem v rozvrácení harmonické fungující rodiny, ve zcela zásadní negativní změně života každého ze žalobců vedoucí k traumatům, k výraznému snížení pocitu životní spokojenosti, jistoty a psychické stability. Mimořádnost okolností, za nichž došlo k porušení práva, pak spatřuje rovněž shodně s krajským soudem v hrubém porušení lékařských postupů žalované a v jejím následném chování. Žalovaná v odvolání brojila, že krajský soud neodůvodnil dostatečně výši přiznaného peněžitého zadostiučinění každému z žalobců, ani že ji u každého pozůstalého dítěte nediferencoval. Podle názoru odvolacího soudu je i tato odvolací námitka žalované zjevně neoprávněná. Za stěžejní důvody pro přiznání peněžité satisfakce v žalované výši odvolací soud, shodně s krajským soudem považuje skutečnost, že smrt Jitky ...é je trvalá, neodčinitelná a byla pro každého z žalobců naprosto překvapivá a šokující. Jitka ...á šla totiž na třetí plánovaný porod, který jak oba rodiče, tak děti Lukáš a Michaela považovali za další radostnou událost v harmonickém manželství a v rodinném prostředí a dlouhodobě se na ni připravovali. Po radosti z narození Šárky došlo ale po uplynutí několika málo hodin k šoku z úmrtí matky, která představovala stmelující článek rodiny, a posléze k hlubokému narušení dosavadních harmonických a pěkných vzájemných rodinných vazeb. Souhlasným prohlášením obou účastníků řízení podle § 120 odst. 4 o.s.ř. a výpověďmi žalobců a), b) a c) bylo totiž prokázáno, že otec Jaroslav ...ý byl osobně přítomen od počátku porodu až do úmrtí své manželky. Viděl tedy na vlastní oči počínání lékařů i to, jak milovaná manželka před ním trpí a umírá, což v něm vyvolalo pocit viny za její smrt, tedy za něco, co nebylo v jeho moci ovlivnit a vyvolalo v něm i hluboké deprese, což se nutně muselo projevit i v dalším vztahu ke svým dětem a v následném rodinném soužití. K prohloubení způsobeného zásahu došlo i tím, že o narozené malé miminko se zaměstnaný otec nemohl reálně sám ani se staršími dětmi postarat, a proto byl nucen je předat do péče svých vlastních rodičů do ..., vzdálených od jeho bydliště cca 20 km, kam za ním pro své pracovní vytížení buď dojížděl anebo si je bral domů pouze na víkendy. Jeho rodiče z důvodu péče o Šárku odešli do předčasného důchodu. Otec tak ztratil nejen milovanou manželku, nýbrž mu bylo reálně odepřeno mít vlastní dítě neustále u sebe, podílet se na jeho každodenní výchově a mít radost z jeho růstu. Aby otec zabezpečil další chod domácnosti a postaral se i o své starší děti Lukáše a Michaelu, musel také změnit zaměstnání. Odvolací soud souhlasí s krajským soudem, že vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem je peněžitá satisfakce ve výši 500.000 Kč pro otce přiměřená. Pokud jde o Lukáše, který měl v době úmrtí matky 17 let, krajský soud správně vyhodnotil, že intenzita zásahu do jeho chráněných osobnostních práv byla mimořádně vysoká. Přišel o matku v době svého dospívání, přišel o možnost být se svou nově narozenou sestrou v neustálém každodenním kontaktu, přišel o možnost žít v běžném rodinném prostředí. Musel také vnímat deprese svého otce a překonávat je. To vše v něm zanechalo následky v podobě poruch spánku, plačtivosti, úzkosti a nejistotě, co bude dál. Krajský soud dospěl ke správnému závěru, že peněžitá satisfakce ve výši 1.000.000 Kč je s ohledem na intenzitu a důsledky do života Lukáše přiměřená. Pokud jde o Michaelu, tak v době úmrtí matky měla pouhých 12 let. V období rozhodném pro dospívání přišla o matku jako životní oporu a stejně jako Lukáš přišla i o možnost být stále se svou malou sestřičkou a spolu v harmonickém prostředí vyrůstat. Ztráta matky se u ní projevila navíc v tom, že přestala komunikovat, měla děsivé sny a uzavřela se sama do sebe. Ztrátu matky prožívala nejsložitěji. Přiznaná peněžitá satisfakce ve výši 1.000.000 Kč je tak zcela přiměřená. A pokud jde o Šárku, tak ta pro chybný postup lékařů žalované nikdy nepoznala svoji matku a poněvadž otec nebyl reálně schopen se o ni z důvodu věku starat, přišla i o možnost vyrůstat v harmonickém vztahu jak s otcem, tak i s oběma sourozenci a navázat s nimi běžné rodinné vztahy. Přišla také o možnost být vychovávaná vlastními rodiči. Krajský soud i v tomto případě správně posoudil, že peněžitá satisfakce ve výši 1.000.000 Kč je zcela přiměřená. Krajský soud rovněž nepochybil, když každému z dětí přiznal peněžitou satisfakci ve stejné výši, neboť pro její diferencování nebyly důvody. Každé dítě bylo totiž smrtí své matky v zásadě postiženo obdobně, jak krajský soud správně vyhodnotil. Při stanovení výše peněžité satisfakce krajský soud zcela správně přihlédl i k arogantnímu a nevhodnému chování žalované nemocnice. V době, kdy již měla žalovaná k dispozici závěry Ústřední znalecké komise MZ ze dne 13. 11. 2007 o plné odpovědnosti nemocnice za způsobenou smrt Jitky ...é i o tom, že samo Ministerstvo zdravotnictví podalo podnět k zahájení trestního řízení, přesto na výzvu žalobců ze dne 26. 5. 2008 o poskytnutí odškodnění ředitel nemocnice v dopise ze dne 2. 6. 2008 žalobcům sděluje, že „zejména požadovaná výše odškodnění jej utvrdila v tom, že nemá vůbec smysl se nad touto dílčí záležitostí seriózně zamýšlet“. Dopis žalované znevažuje těžké dopady smrti matky do života všech žalobců, které žalovaná svým nezodpovědným jednáním zavinila, je neetický, neprofesionální a nevkusný. Peněžitá satisfakce má funkci nejen reparační, nýbrž i preventivně sankční, aby k opakování takového hrubého zanedbání povinností při poskytování léčebné péče zemřelé již v zařízení žalované nedocházelo. Přiznaná peněžitá satisfakce obě tyto funkce splňuje. Krajský soud rovněž správně posoudil, že přiznaná peněžitá satisfakce odpovídá přiměřenosti a proporcionality a není pro žalovanou likvidační. Z hlediska přiměřenosti a výši náhrad poskytovaných v jiných případech lze konstatovat, že není možné poměřovat jednotlivé kauzy paušálně, neboť v každé posuzované věci dochází k následkům protiprávních zásahů zcela individuálním. Osobnost fyzické osoby je jedinečnou individualitou, kterou je třeba posuzovat v každé věci zcela samostatně. Přesto však již bohatá judikaturní činnost soudu vytvořila rámcový podklad, na kterém je možno se orientačně pohybovat i pro potřeby úvah náhrady nemajetkové újmy. Ve vztahu k zásahům do soukromého rodinného života způsobené smrtí rodinného příslušníka ve výjimečných případech náhrady oscilují v částkách okolo 1.000.000 Kč a takto je to přiměřené i v této věci. Z uvedeného se jeví přiměřená pro žalobce a) náhrada nemajetkové újmy v požadované výši 500.000 Kč a ve vztahu ke každému z žalobců b), c) a d) v rozsahu 1.000.000 Kč, což odpovídá zhruba čtyřnásobku limitních náhrad uvedených v § 444 odst. 3 ObčZ a současně odráží mimořádnost a závažnost zásahu do soukromí a rodinného života žalobců a zohledňuje všechny zjištěné okolnosti tohoto případu. Jde o přiměřená plnění nejen z hlediska satisfakčního pro každého z žalobců, ale i sankčního a preventivního vůči žalované. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek krajského soudu v odvoláním napadené části, tj. v části odstavce I. výroku co do částky 400.000 Kč pro žalobce a) a co do částky 700.000 Kč pro každého z žalobců b), c) a d) a v odstavcích III. a IV. výroku podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. V důsledku nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. dubna 2013 vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013, kterým byla zrušena vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 18. prosince 2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, což byl den 7. května 2013, odvolací soud v souladu s ustanovením § 154 o.s.ř., kdy je pro něj rozhodující den vyhlášení rozhodnutí, rozhodoval o výši odměny za zastoupení žalobců advokátem v řízení před krajským soudem a v odvolacím řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odvolací soud konstatuje, že každému z žalobců náleží náhrada nákladů prvostupňového řízení za 10 úkonů právní služby po 2.480 Kč (podle § 9 odst. 4 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 24.800 Kč, 10x režijní paušál á 300 Kč (podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) celkem ve výši 3.000 Kč, 1/4 z cestovních výdajů ve výši 1.867,25 Kč, 1/4 náhrady za promeškaný čas ve výši 750 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH v celkové výši 6.387,70 Kč. Náhrada nákladů prvostupňového řízení činí pro každého z žalobců částku 36.804,95 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil odstavec II. výroku rozsudku o náhradě nákladů řízení tak, že žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně každému z žalobců na nákladech řízení částku 36.804,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Ireny Jonákové. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady odvolacího řízení každého z žalobců sestávají z odměny advokáta za 3 úkony poskytnuté právní služby á 2.480 Kč (podle § 9 odst. 4 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 7.440 Kč, 3x režijního paušálu á 300 Kč (podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 900 Kč, z 1/4 cestovních výdajů ve výši 607,05 Kč, z 1/4 z náhrady za promeškaný čas ve výši 250 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH v celkové výši 1.931,38 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení každého z žalobců činí částku 11.128,43 Kč, kterou je žalovaná společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalované povinna zaplatit každému z žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Ireny Jonákové.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení: