1 Co 7/2023 - 1731

Rubrum

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců Mgr. Jakuba Černoška a Mgr. Petra Juračky ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 3) [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 5) [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba žalovaní zastoupení advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2023 č. j. 23 C 112/2008-1286, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný 3) je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v periodickém tisku Olomoucký deník, na internetových stránkách www.denik.cz a na televizní stanici TV Nova, na svůj náklad formou placené reklamy omluvu tohoto znění: „Omlouvám se panu [jméno FO] za sdělení nepravdivých informací zasahujících do jeho cti a důstojnosti, že mi vyhrožoval, vydíral mě a nutil mě uznat dluhy vůči společnosti [právnická osoba][Anonymizováno] hrozbami.“ Ve zbývajícím rozsahu se výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV dále mění tak, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci částku 60.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu se výrok IV rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI mění tak, že žalovaný 5) je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v periodickém tisku Olomoucký deník na svůj náklad formou placené reklamy omluvu tohoto znění: „Omlouvám se panu [jméno FO] za sdělení nepravdivých informací zasahujících do jeho cti a důstojnosti, že mi vyhrožoval, vydíral mě, chtěl mi sebrat děti a nutil mě uznat dluhy vůči společnosti [právnická osoba][Anonymizováno] hrozbami.“ Ve zbývajícím rozsahu se výrok VI rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VIII dále mění tak, že žalovaný 5) je povinen zaplatit žalobci částku 60.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu se výrok VIII rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

V. Žalovaný 3) je povinen zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 2.322 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě.

VI. Žalovaný 5) je povinen zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 2.322 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 1.161 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě.

VIII. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 95.265 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný 5) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 95.265 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 21.197 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalovaný 5) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 21.197 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Úvodem odvolací soud předesílá, že toto rozhodnutí je v projednávané věci jeho druhým rozsudkem, když rozsudek ze dne 1. 11. 2023 č. j. 1 Co 7/2023-1461 (dále jen „předcházející rozsudek“) byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024 č. j. 25 Cdo 768/2024-1592 (dále jen „rozsudek dovolacího soudu“) částečně zrušen a ve zrušeném rozsahu byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

2. Pro přehlednost lze rekapitulovat, že pravomocně bylo dosud rozhodnuto o: - uložení povinností omluv obsažených ve výroku I předcházejícího rozsudku (a ve výrocích I a V napadeného rozsudku soudu prvního stupně). - zamítnutí požadavku, aby žalovaný 3 byl povinen uveřejnit omluvu na internetových stránkách periodického tisku https://sip.denik.cz v souvislosti s jeho výrokem č. 11. - povinnosti žalovaného 3 zaplatit žalobci částku 20.000 Kč. - povinnosti žalovaného 5 zaplatit žalobci částku 30.000 Kč.

3. K projednání a rozhodnutí tedy zůstal: - požadavek, aby žalovaný 3 byl povinen uveřejnit na svůj náklad formou placené inzerce omluvu v periodickém tisku Lidové noviny, Respekt, Olomoucký deník, na internetových stránkách periodického tisku www.denik.cz, a na televizní stanici TV Nova (část výroku II napadeného rozsudku soudu prvního stupně). - požadavek, aby žalovaný 5 byl povinen uveřejnit na svůj náklad formou placené inzerce omluvu v periodickém tisku Týden, Olomoucký deník, Brněnský deník, na internetových stránkách www.zpravy.idnes.cz, www.olomoucky.denik.cz, https://sip.denik.cz. (výrok VI napadeného rozsudku soudu prvního stupně). - požadavek, aby žalovaný 3 zaplatil žalobci částku 200.000 Kč (část výroku IV napadeného rozsudku soudu prvního stupně). - požadavek, aby žalovaný 5 zaplatil žalobci částku 190.000 Kč (část výroku VIII napadeného rozsudku soudu prvního stupně).

4. Vztaženo k žalobou vymezeným mediálním výrokům tak předmětem stávajícího řízení před odvolacím soudem bylo posouzení, zda žalovaní zasáhli do osobnostních práv žalobce vedle výroků č. 3 a 7 pronesených žalovaným 3 a výroků č. 1, 3, 7, 9, 11, 15, 17, 20 a 21 vyřčených žalovaným 5 také dalšími sděleními, které odvolací soud v předcházejícím rozsudku vyhodnotil jako neopodstatněnou část žaloby. Z uvedeného se pak odvíjejí případné uložení povinnosti dalších omluv a navýšení náhrady nemajetkové újmy v penězích.

5. Ohledně věcných stanovisek účastníků řízení a důvodů, na základě nichž soud prvního stupně vydal napadený rozsudek, odvolací soud (vzhledem k rozsahu žalovaných skutků, obšírnosti tvrzení účastníků a opakovanému projednávání věci) odkazuje pro stručnost na obsah odůvodnění předcházejícího rozsudku, jakož i odůvodnění rozsudku dovolacího soudu.

6. Ve vyjádřeních realizovaných v období po vydání rozsudku dovolacího soudu žalobce akcentoval, že dovolací soud přisvědčil jeho argumentaci ve vztahu k adresnosti všech žalobou uplatněných mediálních ataků a jejich způsobilosti zasáhnout do osobnostních práv žalobce. V této souvislosti mimo jiné poukázal, že nejen sousedé a známí žalobce, ale i další obyvatelé [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], v němž žalobce žije a pracuje, měli povědomí o jeho pracovní činnosti. Ve vztahu k námitce promlčení zdůraznil, že řádným uplatněním některých zásahů bylo i jejich uvedení v tzv. monitoringu tisku. K hodnotě finančního zadostiučinění mimo jiné argumentoval, že žalovaní opakovaně a dlouhodobě šířili nepravdivá tvrzení prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, často v hlavních vysílacích časech, příp. na titulních stranách internetových portálů, deníků a časopisů, a také prostřednictvím webových stránek, jejichž obsah byl veřejnosti neomezeně přístupný, přičemž užívali expresivní výrazy a bulvární styl. Poukázal, že v obdobných případech soudy stanovují finanční zadostiučinění obvykle ve výši od 80.000 Kč až do 1 mil. Kč, tedy žalobci by mělo být oproti předcházejícímu rozsudku přiznáno vyšší zadostiučinění a rovněž by mělo být vyhověno požadavku na rozsah omluv. V neposlední řadě navrhoval přiznání plné náhrady nákladů řízení s tím, že takové právo je založeno již pouhým konstatováním soudu o důvodnosti základu žaloby, tedy zásahu do osobnostních práv, bez zřetele na požadované a soudem přiznané zadostiučinění.

7. Žalovaní zdůraznili, že jim nebylo umožněno prokázat, že obdobné výroky o žalobci a způsobech prováděných kontrol odběru elektřiny nebyly prvotně vyřčeny žalobci, nýbrž jinými osobami, a proto požadovali zrušení zbývající nepravomocné části napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K věci namítli, že některé výroky, např. „strhávali lidem plomby“, se ani nemohly týkat žalobce, který na odběrném místě nebyl a věc vyřizoval toliko v kanceláři. Případnou odpovědnost žalovaných přitom musí snižovat i to, že žalobce byl za činnosti, které byly předmětem vyjádření žalovaných, trestněprávně obviněn. Poukázali také na výrazný časový odstup s tím, že předmětem rozhodnutí jsou sankce za výroky, které byly proneseny již v letech 2008 až 2010. Nesouhlasili s případnou plnou náhradou nákladů řízení žalobci, neboť jejich částečný úspěch ve věci samé musí mít odraz v rozhodnutí o nákladech řízení založeném na poměrném úspěchu.

8. Ve vztahu k rozhodným skutkovým závěrům odvolací soud nadále navazuje na správná zjištění soudu prvního stupně, a ohledně zveřejňování informací na webových stránkách rovněž na doplňující zjištění odvolacího soudu (viz b. 15 a 16 odůvodnění předcházejícího rozsudku). Nově odvolací soud doplnil dokazování a z listin označených jako monitoring tisku a aktualizovaný monitoring tisku zjistil, jaké mediální výroky přičítané žalovaným uvedl žalobce v příloze žaloby, resp. podání doručeném soudu dne 9. 10. 2012. Tato zjištění odvolací soud aplikoval u konkrétních mediálních výroků, bylo-li to třeba pro vyhodnocení vznesené námitky promlčení finančního zadostiučinění.

9. Konečně z videozáznamů kontrol odběrných míst u žalovaných odvolací soud zjistil, že ustrojení pracovníků společnosti [právnická osoba] se velmi podobalo ustrojení tzv. zásahových jednotek např. policie. Shodné zjištění plyne i z několika fotografií obsažených ve spise, byť ty byly pořízeny při kontrolní činnosti na jiných odběrných místech; takto byl vystrojen i žalobce. Nebylo-li provedeno další účastníky navržené dokazování, pak toho nebylo třeba, neboť stávající výsledky dokazování a obsah shodných tvrzení účastníků, byly pro posouzení věci dostatečné.

10. Dovolací soud konstatoval, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení adresnosti zásahů do osobnostních práv, promlčení práva na poskytnutí finančního zadostiučinění a výše přiměřeného finančního zadostiučinění za neoprávněné zásahy do osobnostních práv.

11. Odvolací soud v návaznosti na závazný právní názor dovolacího soudu a jím připomenutou judikaturu (zejména rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 26. 3. 1927, sp. zn. Zm I 576/26, Vážný 2713/1927, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 231/2021 a nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 1174/09) při posouzení adresnosti jednotlivých mediálních ataků vyšel z toho, že z hlediska způsobilosti zasáhnout do cti a vážnosti konkrétní osoby není nezbytné, aby tato osoba byla přímo jmenována; postačující je její označení, které může vést ke ztotožnění napadené osoby, přičemž výroky o „zaměstnancích společnosti [právnická osoba], komandu či šéfovi odboru“ apod. mohlo dojít k zásahu do osobnostních práv každého, kdo může být třetí osobou považován za osobu, k níž se výrok vztahuje. Významným aspektem posuzované věci bylo množství dehonestujících či nepravdivých výroků v médiích, které nadto byly po určité době v zásadě zopakovány, přičemž v některých mediálních sděleních byl žalobce přímo jmenován; adresnost i způsobilost ataků byla navíc umocněna informacemi, které žalovaní zveřejňovali na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz, www.[Anonymizováno]-[Anonymizováno].com či www.[Anonymizováno]-[Anonymizováno].cz. Žalobce jakožto vedoucí odboru pro odhalování netechnických ztrát společnosti [právnická osoba] proto mohl důvodně vnímat, že i takové výroky zasáhly do jeho práv, přičemž i třetí osoby, které měly povědomost o jeho tehdejší pracovní pozici, jej v kontextu shora uvedeného mohly identifikovat jako osobu, vůči níž výroky žalovaných směřovaly.

12. Při vyhodnocení námitky promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích odvolací soud v souladu s pokynem dovolacího soudu aplikoval judikaturní závěry (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1752/2019), dle nichž skupina článků na jedno téma spoluvytváří ve výsledku jednotnou újmu a povyšuje tak svou negativní kvalitu na úroveň celistvého působení, aniž by bylo dost dobře možné určit, jakou část celkové újmy ten který článek způsobil; počátek běhu promlčecích lhůt se tehdy odvíjí až od ukončení takto uceleného působení. Případná delší časová prodleva mezi články znamená, že na následující článek je třeba hledět již jako na znovuobnovení negativního působení, nikoliv jen jako na navazující rozšíření předchozího zásahu, a jde o samostatné zásahy s odpovídajícím právním dopadem na běh promlčecí lhůty. Pokračuje-li mediální subjekt ve své činnosti i po podání žaloby, posunuje intenzitu svého působení do vyšší roviny a od tohoto okamžiku lze považovat jím působenou újmu za samostatný nárok, byť by taková činnost časově navazovala na předchozí zásahy. V projednávané věci se výroky žalovaných v médiích týkaly jednoho tématu (postup pracovníků společnosti [právnická osoba] při odhalování nelegálních odběrů elektřiny) a z časového hlediska tvořily v zásadě dvě ucelené skupiny (roky 2008 a 2010), přičemž promlčecí doba běžící od ukončení skupiny zásahů z roku 2008 byla přerušena podáním žaloby dne 30. 5. 2008. Dovolací soud uzavřel, že výroky žalovaných učiněné před podáním žaloby tvoří relativně samostatný celek (nárok), a pokud jej žalobce neuplatnil přímo v žalobě, resp. nebyly obsaženy v monitoringu tisku připojeném k žalobě, ale teprve podáními ze dne 3. 10. 2012 či 28. 2. 2022, došlo nepochybně k jeho promlčení. Obdobně nutno postupovat i ohledně ataků, které se odehrály po podání žaloby.

13. Vycházeje ze shora uvedených zásad shledal odvolací soud odpovědnost žalovaného 3 za: - výrok č. 1 v rozhovoru v TV Nova (Odpolední televizní noviny v 17,00 hod dne 23. 11. 2007) „…dopředu lidem strhávali plomby, jsem slyšel, jenom, aby měli důvod ten elektroměr odebrat…“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Jedná se o hanobící výrok, neboť obsahuje nepravdivé sdělení o „podlém“ zdůvodnění zásahu vůči kontrolovaným odběrným místům. V kontextu řady zveřejněných informací v tehdy mediálně zajímavém případu o způsobech provádění kontrol odběrných míst a jednání s dotčenými odběrateli, šlo o výrok způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, který byl osobou profesně úzce spjatou s odhalováním nelegálních odběrů elektřiny, v některých souvisejících mediálních výstupech byl i jmenován, příp. označen pracovní pozicí, pročež žalobce oprávněně vnímal, že se jej takový výrok dotýká; rovněž třetí osoby mající povědomost o jeho zaměstnání si jej mohly spojit s předmětným sdělením. Není proto důvodná obrana žalovaných, že se tento výrok žalobce, který nebyl účasten na místě samém kontrole odběrného místa, netýkal. Právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno není, poněvadž byl obsažen v monitoringu tisku přiloženém k žalobě. - výrok č. 3 v rozhovoru v TV Prima (Zprávy TV Prima v 19,30 dne 10. 4. 2008) „…že mě tímto vydíral s tím, že mě nezapojí…“ Odpovědnost a nepromlčení práva na finanční zadostiučinění byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v tomto rozsahu nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. - výrok č. 6 v rozhovoru v TV Nova (TV Nova nelegální odběr elektřiny, Střepiny ze dne 25. 5. 2008 ve 22,10) „Mně volal někdo na mobil z té zásahové skupiny, že se mám dostavit na určitý odběrný místo. Když jsem tam přijel, tak odběrný místo bylo obstoupený asi 8 muži v černých kombinézách, … byly tzv. rozdělené rozvaděče, byly tam stržený plomby nějaký, když už já jsem tam přijel. Což je možno, že to mohli strhnout i oni“ (podtrženo odvolacím soudem). Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hanobící a do osobnostních práv žalovaného způsobilá zasáhnout je poslední (podtržená) věta tohoto sdělení, a to ze shodných důvodů, jak uvedeno shora u výroku č. 1; pomlouvačným je sdělení o nepravdivé domněnce nekalého jednání. Naopak informace o „zásahové skupině v černých kombinézách“ odpovídala skutečnosti (viz doplněné dokazování) a nebyla podána způsobem, který by byl sám o sobě hanobícím. Pro úplnost lze doplnit, že argumentace žalobce odlišným posouzením oproti výroku č. 21 žalovaného 5, který zazněl ve stejné reportáži, není důvodná, neboť předmět řízení – jednotlivé ataky spočívající v citovaných sděleních – vymezil právě žalobce, a proto je významné hodnotit dopady právě toho kterého sdělení. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny podáním doručeným soudu dne 9. 10. 2012, výrok přitom nebyl obsažen v monitoringu tisku přiloženém k žalobě, a proto je právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno (viz shora uvedené stanovisko dovolacího soudu). - výrok č. 7 v rozhovoru v TV Prima (Zprávy TV Prima ze dne 9. 11. 2008 v 18,55) „Šéf [právnická osoba] vyhrožoval, že pokud nepřistoupím na několikamilionovou částku za vrácení elektroměru, tak mě nezapojí a ekonomicky mě zlikvidují“. Odpovědnost za tento výrok byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v této části nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. Výrok byl zveřejněn dne 9. 11. 2008, tedy po zahájení řízení, nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny podáním doručeným soudu dne 9. 10. 2012.

14. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty finančního zadostiučinění u výroků, které se týkaly shodného tématu, byly zveřejněny po zahájení řízení (tj. po 30. 5. 2008) a zároveň byly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce (tj. výroky č. 7, 8, 9, 10, 12 a 14), je významné jejich rozdělení do dvou skupin oddělených výrazným časovým odstupem zveřejnění jednotlivých sdělení. První skupinu tvoří výrok č. 7 zveřejněný dne 9. 11. 2008, výrok č. 14 zveřejněný dne 10. 11. 2008 a výrok č. 12 zveřejněný dne 13. 3. 2009, tedy běh promlčecí lhůty této ucelené skupiny započíná od 14. 3. 2009. Druhou skupinou jsou výroky č. 8, 9 a 10 zveřejněné ve dnech 27. 7. 2010, 25. 9. 2010 a 15. 1. 2011, u nichž běh promlčecí lhůty počíná dne 16. 1. 2011. Vzhledem k tomu je právo na finanční zadostiučinění za výrok č. 7 promlčeno. - výrok č. 8 v rozhovoru v Olomouckém deníku (Olomoucký deník ze dne 27. 7. 2010, článek „[Anonymizováno] hrozí milionové žaloby, z Olomoucka jej ženou k soudu“) „předvolávali nás v noci do stovek kilometrů vzdálených měst. Tam řekli, že pokud nezaplatím určitou částku, tak mi odstřihnou elektřinu. I když se budu soudit, tak prý prohraju a přijdu o všechno. Jinému zase vyhrožovali, že ho nechají vyhodit z práce …“ (podtrženo odvolacím soudem). Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hanobící a do osobnostních práv žalobce způsobilá zasáhnout je především poslední (podtržená) věta tohoto sdělení, která obsahuje nepravdivou informaci o vyhrožování, což je nepochybně způsobilý atak do osobnostních práv pracovníků společnosti [právnická osoba], tedy i žalobce (viz obdobně zdůvodnění u výroku č. 1). Zbývající část výroku je pravdivou informací o projednání věci v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a dále obsahuje nikoliv dehonestující či nepravdivý popis jednání, přičemž informace o ukončení dodávek elektřiny v případě neuhrazení dluhu za odebranou elektřinu je sdělením odpovídajícím principům právní úpravy dodávek elektřiny (viz také b. 28 odůvodnění předcházejícího rozsudku). Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny podáním ze dne 3. 10. 2012, tedy právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno není. - výrok č. 9 pro Deník.cz (Deník.cz ze dne 25. 9. 2010, článek „Žalobce posílá „komando“ [Anonymizováno] opět k soudu“) „Máme dostatek důkazů, že minimálně v jedenácti případech se obžalovaní dopustili vydírání“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Obdobně jako u výroku č. 1 se i tento týkal žalobce a byl způsobilý zasáhnout do jeho osobnostních práv, když jej nepravdivě označil za vyděrače. Dle odvolacího soud na tom nic nemění ani tehdejší zahájení trestního stíhání (nejen) žalobce pro útisk, neboť to neskončilo verdiktem o jeho vinně (k podrobnostem trestního stíhání lze opět odkázat na b. 51 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2021 č. j. 4 Cmo 86/2020-1257 ve věci [právnická osoba]. a [právnická osoba].). Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny podáním ze dne 3. 10. 2012, tedy právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno není. - výrok č. 10 v rozhovoru na ČT24 (Týden v regionech v 11,32 dne 15. 1. 2011) „…to je mafiánské jednání, zvali si mě o půlnoci do [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a chtěli po mě 2.000.000 Kč, jinak neobnoví dodávku elektřiny“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hodnocení adresnosti výroku je obdobné, jako např. u výroku č. 1; spojitost se žalobcem je zde zvýrazněna uvedením konkrétní lokality – místa jeho pracoviště a bydliště. Označit jednání žalobce nepravdivě za mafiánské (ve smyslu vyděračské) bylo hanobící a způsobilé zasáhnout do jeho osobnostních práv. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny podáním ze dne 3. 10. 2012, tedy právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno není. - výrok č. 14 v rozhovoru v Z1 (Zprávy Z1 ze dne 10. 11. 2008 v 19,00, policie obvinila z vydírání dvaatřicet zaměstnanců dceřiné firmy společnosti [Anonymizováno]) „…Buď přistoupíte na moje podmínky, anebo vás ekonomicky zlikvidujeme. Necháme vás několik let odpojeného…“ Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hodnocení adresnosti výroku je obdobné jako např. u výroku č. 1, hanobícím je nepravdivé tvrzení o vydírání, což bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny v rámci aktualizovaného monitoringu tisku doručeného soudu dne 9. 10. 2012, přičemž promlčecí doba započala běžet dne 14. 3. 2009 (viz odůvodnění u výroku č. 7), tedy právo na finanční zadostiučinění je promlčeno.

15. Naopak neopodstatněnými shledal odvolací soud žalobní požadavky dovolávající se odpovědnosti žalovaného 3 za: - výrok č. 2 v rozhovoru v TV Nova (Televizní noviny v 19,30 dne 4. 3. 2008) „…že nemám šanci, mám si spočítat, co je pro mě výhodnější, jestli podepsat nebo se soudit a být několik let odpojen…“ Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hodnocení adresnosti výroku je obdobné jako u výroku č.

1. Tento výrok však nebyl způsobilý zasáhnout osobnostní práva žalobce, neboť se nejedná o hanobící sdělení, nijak nesnižuje čest a vážnost žalobce u jiných osob. Předmětné sdělení nenaznačuje nekalé či protiprávní jednání, naopak výrokem popsané jednání bylo v dané situaci souladné s trestním právem – k tomu obdobně srov. b. 28 odůvodnění předchozího rozsudku. Argumentace žalobce kontextem celé reportáže o vydírání, zločinném spolčení a nestandardních jednáních s odběrateli neobstojí, neboť v tomto zažalovaném výroku nic takového není ani naznačeno. K tomu je třeba zdůraznit, že předmět řízení – jednotlivé ataky spočívající v citovaných sděleních – vymezil právě žalobce. Vzhledem k obsahu zažalovaného sdělení nelze citovaný výrok srovnávat s výrokem č. 2 žalovaného 5, jak také namítl žalobce. - výrok č. 4 v rozhovoru na ČT24 (Regiony ve 20,33 dne 27. 5. 2008) „vypadali jak zásahová jednotka. Měli obstoupenej rozvaděč, stáli tam nejméně půl hodiny nebo hodinu. Teprve pak si mě přizvali.“ Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Z hlediska adresnosti lze odkázat na odůvodnění výroku č.

1. Podstata tohoto sdělení spočívá ve vizuálním přirovnání pracovníků [právnická osoba] k zásahové jednotce, což, jak bylo zjištěno z doplněného dokazování, odpovídalo skutečnosti, přičemž toto pravdivé sdělení nebylo podáno hanlivým způsobem. Pouze pro úplnost lze dodat, že případné právo na finanční zadostiučinění by bylo promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012, když tento tvrzený atak nebyl součástí monitoringu přiloženého k žalobě. - výrok č. 5 v rozhovoru v článku „Noční výslech v kobkách [Anonymizováno]“ v časopise Respekt ze dne 3. 3. 2008 „napoprvé jsem se měl dostavit v jedenáct večer, napodruhé v jednu po půlnoci. Pokaždé mě přitom nechali několik hodin čekat na chodbě. A i když jsem měl s sebou doprovod, dovnitř jsem musel vždycky sám“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hodnocení adresnosti výroku je obdobné jako u výroku č.

1. Informace o netradiční noční době jednání však neobsahovala hanobící sdělení takové intenzity, které by bylo způsobilé zasáhnout osobnostní práva žalobce, a jelikož nebylo podáno hanobícím způsobem, tak nijak nesnižuje čest a vážnost žalobce u jiných osob. Název článku sice má hanobící potenciál, pojmenování článku jeho autorem však nemůže jít k tíži žalovaného 3. Argumentace žalobce kontextem celé reportáže o vydírání, zločinném spolčení a nestandardních jednáních s odběrateli neobstojí, neboť v tomto zažalovaném výroku nic takového není ani naznačeno. K tomu je třeba zdůraznit, že předmět řízení – jednotlivé ataky spočívající v citovaných sděleních – vymezil právě žalobce. - výrok č. 13 v rozhovoru v TV Prima (Zprávy TV Prima ze dne 10. 11. 2008 v 18,55, Dvaatřicet zaměstnanců [Anonymizováno] obviněno z vydírání zákazníků) „… já si myslím, že to je v pořádku, že to je výsledek našeho dvouletého snažení…“ Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Z hlediska adresnosti lze odkázat na odůvodnění výroku č.

1. Tento výrok však nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť v kontextu jeho tehdejšího trestního stíhání nešlo o hanobící sdělení. Žalovaný 3 toliko nikoliv hanobícím způsobem vyjádřil názor ohledně tehdy aktuálního postupu orgánů činných v trestním řízení; citované hodnocení bez dalšího nijak nesnižuje čest a vážnost žalobce u jiných osob. Ostatně žalobce ani nekonkretizoval, jak měl tento výrok zasáhnout do jeho práv. Pro úplnost lze dodat, že případné právo na finanční zadostiučinění by bylo promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, přičemž promlčecí doba by započala běžet dne 14. 3. 2009 (srov. odůvodnění u výroku č. 7). - výrok č. 15 v rozhovoru na ČT1 (ČT1, Události v 19,00 ze dne 10. 11. 2008), „Měli černý kombinézy, vypadali jak zásahová jednotka … Mně bylo sděleno do telefonu šéfem [právnická osoba], abych si vzal s sebou co nejvíc peněz, že mě čeká kolem půlnoci, mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou v noci v kanceláři“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Z hlediska adresnosti lze odkázat na odůvodnění výroku č.

1. Tento výrok však nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť informace o podobnosti se zásahovou jednotkou odpovídala skutečnosti (viz doplněné dokazování) a ani nebyla podána způsobem, který by byl sám o sobě hanobícím. Obdobně ve vztahu k vyjednávání o výrazném dluhu za nelegální odběr elektřiny není hanobící požadavek na disponování prostředky k úhradě dluhu – k tomu obdobně srov. b. 28 odůvodnění předchozího rozsudku. Informace o netradiční noční době jednání neobsahovala hanobící sdělení takové intenzity, které by bylo způsobilé zasáhnout osobnostní práva žalobce. Argumentace žalobce kontextem celé reportáže o vydírání, zločinném spolčení a nestandardních jednáních s odběrateli neobstojí, neboť v tomto zažalovaném výroku nic takového není ani naznačeno. K tomu je třeba zdůraznit, že předmět řízení – jednotlivé ataky spočívající v citovaných sděleních – vymezil právě žalobce, a proto je významné hodnotit dopady právě toho kterého sdělení. Pro úplnost lze dodat, že případné právo na finanční zadostiučinění by bylo promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, přičemž promlčecí doba by započala běžet dne 14. 3. 2009 (srov. odůvodnění u výroku č. 7). - výrok č. 16 v rozhovoru v TV Nova (Zprávy TV NOVA dne 10. 11. 2008 v 19,30, ÚOOZ obvinil 32 zaměstnanců firmy [Anonymizováno], zprávy, 22,00) „Byl to obrovský psychický nátlak“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Z hlediska adresnosti lze odkázat na odůvodnění výroku č.

1. Tento výrok však nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť neobsahuje žádné hanobící sdělení takové intenzity, které by bylo způsobilé zasáhnout osobnostní práva žalobce, a jelikož nebylo podáno hanobícím způsobem, tak nijak nesnižuje čest a vážnost žalobce u jiných osob. Žalovaným 3 vyjádřený názor o tehdy jistě zásadním a nelehkém jednání o vysokém dluhu za elektřinu nemá hanobící potencionál. Argumentace žalobce kontextem celé reportáže o vydírání zákazníků, nucení k podpisům a mafiánských praktikách, neobstojí, neboť v tomto výroku nic takového není ani naznačeno. K tomu je třeba zdůraznit, že předmět řízení – jednotlivé ataky spočívající v citovaných sděleních – vymezil právě žalobce, a proto je významné hodnotit dopady právě toho kterého sdělení. Pro úplnost lze dodat, že případné právo na finanční zadostiučinění by bylo promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, přičemž promlčecí doba by započala běžet dne 14. 3. 2009 (srov. odůvodnění u výroku č. 7). - výrok č. 17 v rozhovoru na ČT1 (ČT1, Události v regionech dne 9. 4. 2008) „Zastavil tady několik aut, vběhlo sem já nevím asi 8 chlapů v černejch kombinézách“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Z hlediska adresnosti lze odkázat na odůvodnění výroku č.

1. Tento výrok však nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť informace o ustrojení pracovníků [právnická osoba] byla pravdivá (viz doplněné dokazování) a ani nebyla podána způsobem, který by byl sám o sobě hanobícím.

16. Ve vztahu k výroku č. 12 v Lidových novinách (Lidové noviny ze dne 13. 3. 2009, článek „Protest proti novele, která nahrává [Anonymizováno]“), ve kterém měl žalovaný 3 uvést, že mu bylo řečeno „spočítejte si, co je pro vás výhodnější. Zaplatit 600 tisíc, nebo být léta bez proudu?...dal jsem jim to výpalné, jinak by se mi zhroutilo podnikání“ odvolací soud shledal, že hodnocení adresnosti výroku je obdobné jako např. u výroku č. 1, hanobícím je nepravdivé tvrzení o vyžadování výpalného, tedy v podstatě vydírání, což bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny v rámci aktualizovaného monitoringu tisku doručeného soudu dne 9. 10. 2012, přičemž promlčecí doba započala běžet dne 14. 3. 2009 (viz odůvodnění u výroku č. 7), tedy případné právo na finanční zadostiučinění je promlčeno. Pronesení tohoto výroku žalovaným 3 bylo mezi účastníky sporné, přičemž navržený svědecký výslech autorky článku [jméno FO] měl soud prvního stupně za nadbytečný. Odvolací soud z důvodu hospodárnosti řízení neměl za věci prospěšné zabývat se doplněním dokazování výslechem autorky článku, neboť ani případné prokázání autorství žalovaného 3 ohledně předmětného výroku by nemělo zásadní vliv na celkové věcné rozhodnutí, a to především z důvodu promlčení případného nároku na finanční zadostiučinění, jakož i toho, že vydávání Lidových novin bylo ukončeno v roce 2024, tudíž v tomto médiu již nelze zveřejnit ani případnou omluvu. V neposlední řadě podání svědectví o tehdy rutinní novinářské činnosti bezmála 16 let od události obvykle nebývá stěžejním důkazem.

17. Ohledně výroku č. 11 v deníku ŠÍP (deník ŠÍP ze dne 30. 6. 2008, článek „ŠÍP chce zjistit, kde je pravda“) „…vyhlédnutou oběť převážně z řad podnikatelů či majitelů rodinných domků, kteří většinou řádně hradí odběr elektrického proudu, navštíví „černé komando“ čítající i dvě desítky mužů z výše zmíněné s.r.o. Odpojí elektroměr a zanechají kontakt, na který se máte ozvat, pokud stojíte o znovuzapojení. Ozve se tam jistý [Jméno žalobce], který řekne, abyste přijeli do kanceláře. Když tak učiníte, nechají vás dlouho čekat a poté požadují miliónové či statisícové částky! Když protestuje, částku postupně snižují… Nakonec prý musíte podepsat dokument, kde přiznáváte, že jste de facto zloději a že načerno odebíráte elektřinu. Také se zavazujete uhradit vylicitovanou částku. Neuděláte-li to, zůstanete bez proudu! Když se vám jedná o rodinu, firmy, zboží a zaměstnance, musíte na to přistoupit, nemáte jinou možnost.“ je třeba uvést, že v této části nebyl předcházející rozsudek dovolacím soudem zrušen.

18. Odpovědnost žalovaného 5 shledal odvolací soud za: - výrok č. 1 v rozhovoru v TV Nova (TV Nova, televizní noviny v 19,30 hod dne 4. 3. 2008) „...čtyři a půl hodiny výslech, tam mě zamčeli, i s manželkou teda, vydírali fest, chtěl mi sebrat děcka…“ Odpovědnost a nepromlčení práva na finanční zadostiučinění byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v tomto rozsahu nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. - výrok č. 2 v rozhovoru v TV Prima (Zprávy TV Prima v 19,30 dne 10. 4. 2008) „… hodili na stůl průkaz policie, a že on je policista a že můžu jít na rok do vězení…“ Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hodnocení adresnosti výroku je shodné jako u výroku č. 1 žalovaného 3, hanobícím je nepravdivé tvrzení o vydávání se za policistu a vyhrožování vězením, což bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno není, výrok byl součástí monitoringu tisku přiloženého k žalobě. - výrok č. 3 v rozhovoru v TV Prima (Zprávy TV Prima v 19,30 dne 10. 4. 2008) „[jméno FO] na mě napřed vytáhl tři a půl milionu. Tak se domluvil milion třista tisíc. Za 20minut spadl na 750, potom spadl na 600, pak spadl na 480, pak na 430, a že když mu v pondělí dovezu 250, tak je ochoten se se mnou domluvit“. Odpovědnost žalovaného 5 a nepromlčení práva na finanční zadostiučinění byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v tomto rozsahu nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. - výrok č. 5 v rozhovoru s deníkem Šíp Plus (deník Šíp Plus ze dne 11. 11. 2008, článek „[jméno FO]: Podlehl jsem teroru“ 2008 „muži v černých kombinézách ho v noci naložili do auta a převezli na neznámé místo do temné místnosti, kde ho nutili podepsat uznání údajného statisícového dluhu za odběr elektřiny … je jednou z obětí mafiánských praktik společnosti [právnická osoba] …elektroměr nám doslova vyrvali ze zdi. Vyhrožovali mi slovy, že mám myslet na rodinu, a požadovali zaplacení sumy přesahující 300 tisíc korun…Do sídla firmy v [Anonymizováno] pak byl nucen cestovat celkem pětkrát. Při posledním nočním teroru se podvolil a údajný dluh podepsat … na neformální schůzce mi potvrdil, že mám zaplatit, protože nad [Anonymizováno] se nedá zvítězit“. Hodnocení adresnosti výroku je shodné jako u výroku č. 1 žalovaného 3 zesílené uvedením místa bydliště i pracoviště žalobce. Hanobícím je nepravdivé tvrzení o mafiánských praktikách a vyhrožování, což bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012, promlčecí lhůta počala běžet od 4. 12. 2008 (viz níže odůvodnění běhu promlčení u výroku č. 4), tedy případné právo na finanční zadostiučinění za tento výrok je promlčeno. Ve vztahu k omluvě je třeba uvést, že dle informací veřejně dostupných v internetovém prostředí bylo vydávání periodika Šíp Plus, příp. jeho nástupce Magazínu Plus, ukončeno v roce 2016. Za tohoto stavu je posuzování důvodnosti nároku v této části marginální. Přesto odvolací soud poukazuje na spornost pronesení tohoto výroku žalovaným 5, a nevysvětlenou nevěrohodnost svědka [jméno FO] soudem prvního stupně; obsah výpovědi svědka (zaznamenaný v protokolu o jednání) bez dalšího nezavdává příčinu k pochybnostem o jeho věrohodnosti. Tvrzení svědka (že, se zřejmě setkal se žalovaným 5, že na novinářské rozhovory zásadně jezdil společně s fotografem) ve spojení s fotografií žalovaného 5 u předmětného článku svědčí spíše o tom, že žalovaný 5 výroky pronesl, byť si to svědek s ohledem na mnohaletý časový odstup (pochopitelně) nevybavil. - výrok č. 6 v rozhovoru s Mladou frontou Dnes (Mladá fronta Dnes ze dne 11. 11. 2008, článek „Vyděrači ve službách [Anonymizováno]?“ „Říkali, že přijdu o dům, byl jsem úplně vyřízený. Když pak napsali částku 430 tisíc, radši jsem to podepsal, aby mě už pustili“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hodnocení adresnosti výroku je shodné jako u výroku č. 1 žalovaného 3. Hanobící, byť v nižší míře než ostatní výroky ale stále způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce, bylo nepravdivé sdělení o vyhrožování a zadržování na jednání. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012, promlčecí lhůty počala běžet od 4. 12. 2008 (viz níže odůvodnění běhu promlčení u výroku č. 4), tedy případné právo na finanční zadostiučinění je promlčeno. - výrok č. 7 v rozhovoru na ČT1 (ČT1, 168 hodin dne 16. 11. 2008 v 21,45) „Nikdy jsem načerno nebral, nikdy jsem nekradl. To mě pan [jméno FO] donutil podepsat. Sám mi řekl, co mám říct, na koho mám říct, řek mi datum, hodinu, jak dlouho. Jako on je odborník. On je to věštec zároveň“. Odpovědnost za tento výrok byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v této části nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. Doplnit třeba, že nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012, promlčecí lhůta počala běžet od 4. 12. 2008 (viz níže odůvodnění promlčení u výroku č. 4), tedy právo na finanční zadostiučinění je promlčeno. - výrok č. 9 v rozhovoru v TV Nova (TV Nova, Střepiny ze dne 7. 2. 2010 ve 22,10) „Na rodině mi vyhrožoval, darebák, že mi sebere děcka a že prostě rodinu zlikviduje úplně, když bude chtít a takový věci prostě, to je …kdo toto nezažil prostě, tak neuvěří“. Odpovědnost žalovaného 5 a nepromlčení práva na finanční zadostiučinění byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v tomto rozsahu nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. - výrok č. 10 v rozhovoru v Olomouckém deníku (Olomoucký deník ze dne 5. 5. 2010, článek „Unikne komando [Anonymizováno] trestu?“) „Je to svinstvo. Půl roku jsem musel žít s rodinou ve vyhnanství, protože mi doma odpojili proud. Vydírali mě, ponižovali. Se zastavením stíhání nemohu souhlasit. Podám stížnost…Když jsem se ohradil a s manželkou jsme chtěli odejít, zabránili nám v tom a částku postupně snižovali až na 430 tisíc korun. Přitom neustále vyhrožovali“. Hodnocení adresnosti výroku je shodné jako u výroku č. 1 žalovaného 3. Hanobící bylo nepravdivé sdělení o vyhrožování, vydírání a zadržování na jednání, což bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Mezi účastníky byla sporná tato část výroku: „Je to svinstvo. Půl roku jsem musel žít s rodinou ve vyhnanství, protože mi doma odpojili proud. Vydírali mě, ponižovali. Se zastavením stíhání nemohu souhlasit. Podám stížnost.“ Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že výpovědí svědkyně [jméno FO] bylo prokázáno, že výrok byl pronesen tak, jak tvrdil žalobce. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012, tedy právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno není. - výrok č. 11 v rozhovoru s Mladou frontou Dnes (Mladá fronta Dnes ze dne 6. 5. 2010, článek „[Anonymizováno] chce očistit své komando“) „Mám znalecký posudek, že na záznamu z jednání chybí 18 minut. Tam mi pan [jméno FO] vyhrožuje, že budu platit několik miliónů korun a půjdu do vězení, když se nepřiznám. Mám malé děti, co jsem měl dělat. Z jednání navíc nešlo odejít“. Odpovědnost žalovaného 5 a nepromlčení práva na finanční zadostiučinění byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v tomto rozsahu nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. - výrok č. 12 v rozhovoru v Olomouckém deníku (Olomoucký deník ze dne 10. 2. 2010, článek „Rozebrali elektroměr a natáčeli mě v prádle, líčil klient [Anonymizováno]“) „budu moc rád, pokud půjdou před soud, protože to, čeho jsme byli vystaveni, jakému ponižování, psychickému nátlaku a vydírání, musí být potrestáno. Jenže ještě před soudem nestojí, a pokud tam skončí, nemusí to být za vydírání, ale za méně závažnou trestnou činnost. Osobně jsem v tomto skeptický...“ dále „byl jsem po noční a zaregistroval z okna domu, že přijela tři auta s neprůhlednými skly, ze kterého vyskákali muži v černých kombinézách. Dva, aniž by na mne zazvonili, vrhli se na elektroměr před domem… Všechno natáčeli, včetně mě ve spodním prádle, aniž by mi to řekli. Sdělili, že mají podezření na nelegální odběr. Nakonec mi vzali hodiny, hodili je do auta a odjeli. Bylo mi oznámeno, ať se dostavím do sídla firmy v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to co nejdříve“ a „šéf odboru něco cvakal do kalkulačky a pak mi ji vrazil před obličej a uviděl jsem tuto sumu. Když jsem se ohradil a s manželkou jsme chtěli odejít, zabránili nám v tom a částku postupně snižovali: na 1,3 milionu, poté na 750 tisíc korun až na 430tisíc korun. Přitom neustále tlačili a vyhrožovali“. Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Hodnocení adresnosti výroku je shodné jako u výroku č. 1 žalovaného 3. Hanobící bylo nepravdivé sdělení o ponižování, vyhrožování, vydírání a zadržování na jednání, což bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012, tedy právo na finanční zadostiučinění promlčeno není. - výrok č. 15 v rozhovoru na ČT1 (ČT1, Události dne 10. 11. 2008 v 19,00) „Já jsem byl pod takovým tlakem, že já bych mu to podepsal na kohokoliv jako, z toho se tam nedalo odsud odejít, my jsme zaručení, navíc ještě k tomu … No, smlouval se mnou dohromady teda dvě hodiny, takže začal na tři a půl mega, pak spadl na milion tři sta, když jsme chtěli odejít, pak spadl na sedm set padesát, pak na šest set, pak na čtyři sta osmdesát, jo a na konec čtyři sta třicet tisíc“. Odpovědnost žalovaného 5 za tento výrok byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v této části nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. Upřesnit třeba, že nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, promlčecí lhůty počala běžet od 4. 12. 2008 (viz níže odůvodnění promlčení u výroku č. 4), tedy právo na finanční zadostiučinění je promlčeno. - výrok č. 17 v rozhovoru na Z1 (Zprávy Z1 dne 10. 11. 2008 v 19,00, Policie obvinila z vydírání 32 zaměstnanců dceřiné firmy společnosti [Anonymizováno]) „… Že ještě půjdu navíc na rok do vězení a že mám myslet na rodinu, na mé děti, že prostřednictvím mých dětí si to ze mě vymůže, ty peníze …“ Odpovědnost žalovaného 5 za tento výrok byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v této části nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. Upřesnit třeba, že nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, promlčecí lhůta počala běžet od 4. 12. 2008 (viz níže odůvodnění promlčení u výroku č. 4), tedy právo na finanční zadostiučinění je promlčeno. - výrok č. 20 v rozhovoru v TV Nova (Zprávy TV Nova ze dne 10. 11. 2008 v 19,30, ÚOOZ obvinil 32 zaměstnanců firmy [Anonymizováno], Zprávy 22,00) „Vydíral mě teda fest, chtěl mi sebrat rodinu, chtěl mi sebrat děcka…“ Odpovědnost za tento výrok byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v této části nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. Právo na finanční zadostiučinění je promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, přičemž promlčecí doba by započala běžet dne 4. 12. 2008 (srov. odůvodnění u výroku č. 4). - výrok č. 21 v rozhovoru v TV Nova (TV Nova, Nelegální odběr elektřiny, Střepiny ze dne 25. 5. 2008 ve 22,10) „Rodině mě vyhrožoval darebák, že mě sebere děcka, že prostě rodinu mi zlikviduje úplně, když bude chtít a takový věci prostě. To je kdo to tam nezažil prostě tak mi neuvěří …4,5 hodiny výslech tam mě zamčeli, a i s manželkou teda. Vydíral mě fest teda, chtěl mi sebrat rodinu, chtěl mi sebrat děcka…tři a půl milionu pokutu, že mě nechá zavřít. Zabránil mě v odchodu, zamkl nás tam a položil mi telefon na stůl, že teda nechci spolupracovat, že se domluvíme milion tři sta tisíc. Tak jsme se dohodli na šest set, pak na čtyři sta osmdesát, na čtyři sta třicet. No, a když mu donesu v pondělí dvě stě padesát, že už to dál nějak domluvíme, že se domluvíme“. Odpovědnost za tento výrok byla konstatována již předcházejícím rozsudkem, který v této části nebyl dotčen rozsudkem dovolacího soudu. Právo na finanční zadostiučinění je promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 28. 2. 2022 (výrok nebyl součástí monitoringů tisků přiložených k žalobě a podání doručenému soudu dne 9. 10. 2012).

19. Naopak neopodstatněnými shledal odvolací soud žalobní požadavky dovolávající se odpovědnosti žalovaného 5 za: - výrok č. 8 v rozhovoru s Mladou frontou Dnes (Mladá fronta Dnes ze dne 2. 2. 2010, článek „Policie připravuje obžalobu komanda [Anonymizováno]?“ „Říkali, že přijdu o dům…Když pak napsali částku 430 tisíc, radši jsem to podepsal, aby mě už pustili“. Neopodstatněnost této části žaloby je dána tím, že se zjevně jedná o opakované zveřejnění shodného výroku žalovaného 5, který byl zveřejněn v tomtéž médiu - Mladé frontě Dnes ze dne 11. 11. 2008 v článku „Vyděrači ve službách [Anonymizováno]?“ (viz shora výrok č. 6). Opakované zveřejnění dřívějšího výroku médiem přitom nemůže jít k tíži žalovaného 5. - výrok č. 13 v rozhovoru s Mladou frontou Dnes (Mladá fronta Dnes ze dne 3. 2. 2010, článek „Elektrikáři nebo drsní hoši?“) „Říkali, že přijdu o dům. A když pak sepsali částku 430 tisíc, radši jsem podepsal, aby mě už pustili…“ Důvod je zcela shodný jako u výroku č. 8. - výrok č. 14 v rozhovoru na ČT1 (ČT1, Události dne 11. 11. 2008 v 19,00) „Vyslechli sto lidí tady, takže každý bude na toho [jméno FO] ukazovat. To, co on udělal s lidma teda to, to je kabrňák…“ Ve vztahu k tomuto ironickému výroku bylo již v předcházejícím rozsudku konstatována nedostatečná intenzita zásahu do osobnostních práv, na tomto závěru, který dovolací soud neměl za zjevně neopodstatněný, odvolací soud setrvává. Pro úplnost lze doplnit, že nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 jako součást aktualizovaného monitoringu tisku, promlčecí lhůty počala běžet od 4. 12. 2008 (viz odůvodnění promlčení u výroku č. 4), tedy případné právo na finanční zadostiučinění by bylo promlčeno. - výrok č. 16 v rozhovoru na TV Prima (Zprávy TV Prima dne 10. 11. 2008 v 18,55, Dvaatřicet zaměstnanců [Anonymizováno] obviněno z vydírání zákazníků) „..Konečně, konečně se mi ulevilo. To je, to je neskutečná drzost, co oni si vůbec dovolili…“ Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Z hlediska adresnosti lze odkázat na odůvodnění výroku č. 1 žalovaného 3. Tento výrok však nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť v kontextu jeho tehdejšího trestního stíhání neobsahoval hanobící sdělení, event. tvrzní o neskutečné drzosti nemá z pohledu způsobilosti dostatečnou intenzitu. Sdělení přitom nebylo podáno hanobícím způsobem, tedy nijak nesnižuje čest a vážnost žalobce u jiných osob. Namítá-li žalobce, že sdělení evokuje spáchání trestné činnosti, pak pomíjí realitu danou informováním médií o zahájení trestního stíhání pracovníků [právnická osoba] Pro úplnost lze dodat, že případné právo na finanční zadostiučinění by bylo promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, přičemž promlčecí doba by započala běžet dne 4. 12. 2008 (srov. odůvodnění u výroku č. 4). - výrok č. 18 v rozhovoru na TV Prima (Zprávy TV Prima dne 9. 11. 2008 v 18,55, Kauza kolem vymáhání dluhů ze strany společnosti [Anonymizováno] má další pokračování) „Dozvěděl jsem se to od policie, že už ten případ je uzavřen a že vlastně dojde k obvinění těchto, těchto zaměstnanců [Anonymizováno] teda, kteří tady takhle řádili na té [Anonymizováno]...“ Pronesení tohoto výroku bylo mezi účastníky nesporné. Z hlediska adresnosti lze odkázat na odůvodnění výroku č. 1 žalovaného 3. Tento výrok však nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť v kontextu jeho tehdejšího trestního stíhání nešlo o hanobící sdělení. Citované hodnocení bez dalšího nijak nesnižuje čest a vážnost žalobce u jiných osob. Namítá-li žalobce, že sdělení evokuje spáchání trestné činnosti, pak pomíjí realitu danou informací médií o zahájení trestního stíhání pracovníků [právnická osoba] Pro úplnost lze dodat, že případné právo na finanční zadostiučinění by bylo promlčeno, neboť nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne 9. 10. 2012 v rámci aktualizovaného monitoringu tisku, přičemž promlčecí doba by započala běžet dne 4. 12. 2008 (srov. odůvodnění u výroku č. 4). - výrok č. 19 v rozhovoru pro Brněnský deník (Brněnský deník dne 11. 2. 2010, článek „Vydírali nás a ponižovali, říkají lidé o praktikách [Anonymizováno]) „…Budu moc rád, pokud půjdou před soud, protože to, čeho jsme byli vystaveni, tedy ponižování, psychickému nátlaku a vydírání, musí být potrestáno“ ..Byl jsem po noční a viděl z okna domu, že přijela tři auta s neprůhlednými skly, ze kterých vyskákali muži v černých kombinézách. Dva, aniž by na mne zazvonili, vrhli se na elektroměr před domem“… „Sdělili, že mají podezření na nelegální odběr. Nakonec mi vzali hodiny, hodili je do auta a odjeli. Bylo mi oznámeno, ať se dostavím do sídla firmy v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to co nejdříve“… „šéf odboru něco cvakal do kalkulačky a pak mi ji vrazil před obličej a uviděl jsem tu sumu. Když jsem se ohradil a s manželkou jsme chtěli odejít, zabránili nám v tom a částku postupně snižovali: na 1,3 milionu, poté na 750 tisíc až na 430 tisíc. Přitom neustále tlačili a vyhrožovali…“ Neopodstatněnost této části žaloby je dána tím, že se zjevně jedná o opakované zveřejnění totožného výroku žalovaného 5, který již byl o den dříve zveřejněn v jiné regionální mutaci daného periodika – v Olomouckém deníku ze dne 10. 2. 2010, článek „Rozebrali elektroměr a natáčeli mě v prádle, líčil klient [Anonymizováno]“ (viz shora výrok č. 12). Tento závěr koresponduje zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný 5 poskytl rozhovor jen Olomouckému deníku, nikoliv Brněnskému deníku. Opakované zveřejnění jednoho výroku tedy nemůže jít k tíži žalovaného 5.

20. Ve vztahu k výroku č. 4 v rozhovoru s časopisem Týden (časopis Týden ze dne 3. 12. 2008, článek „Řádil u vydíraných zákazníků [Anonymizováno] fantom elektrikář?“) „pozvali si mě na půlnoc do [Anonymizováno] sídla [právnická osoba]. Řekli, že musím podepsat, že on mi přetočil elektroměr“ odvolací soud shledal, že hodnocení adresnosti výroku je shodné jako u výroku č. [hodnota] žalovaného 3 zesílené uvedením místa bydliště i pracoviště žalobce, hanobícím je nepravdivé tvrzení o přetočení elektroměru žalobcem a vynucování podpisu, což bylo způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Výrok byl zveřejněn dne 3. 12. 2008, tedy po zahájení řízení, nároky na ochranu osobnostních práv související s tímto výrokem byly u soudu uplatněny dne [datum]. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty finančního zadostiučinění u výroků, které se týkaly shodného tématu, byly zveřejněny po zahájení řízení (tj. po 30. 5. 2008) a zároveň byly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce (tj. výroky č. 4, 5, 6, 7, 15, 17 a 20), je významná jejich časová blízkost zveřejnění (období 10. 11. 2008 až 3. 12. 2008), tedy běh promlčecí lhůty této ucelené skupiny výroků počíná od 4. 12. 2008. Vzhledem k tomu je právo na finanční zadostiučinění za tento výrok promlčeno. Pronesení tohoto výroku žalovaným 5 bylo mezi účastníky sporné, výslech navržené svědkyně [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) Valové se soudu prvního stupně nepodařilo provést z důvodu záměny osoby. Z důvodu hospodárnosti řízení odvolací soud neměl za věci prospěšné zabývat se doplněním dokazování výslechem autorky článku, neboť ani případné prokázání autorství žalovaného 5 ve vztahu k předmětnému výroku by nemělo zásadní vliv na celkové věcné rozhodnutí, a to především z důvodu promlčení případného nároku na finanční zadostiučinění. Současně uložení povinností omluv v souvislosti s dalšími výroky žalovaného 5, které se týkaly stále shodného tématu, lze mít za dostatečné. V neposlední řadě případné svědectví o tehdy rutinní novinářské činnosti 16 let od události obvykle nebývá stěžejním důkazem.

21. Nedůvodnou je dále část žaloby založená na tvrzené odpovědnosti žalovaných ohledně obsahu podání rakouské vládě ze dne 26. 10. 2010, dopisu ministru [jméno FO] ze dne 17. 10. 2010 a e-mailu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2010, neboť veřejné působení těchto podání lze považovat za zcela zanedbatelné. K uvedenému lze v plném rozsahu odkázat na b. 20 odůvodnění rozsudku dovolacího soudu.

22. Ohledně odpovědnosti žalovaných v souvislosti se zveřejňováním nepravdivých a difamujících informací o žalobci na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz, www.[Anonymizováno]-[Anonymizováno].com či www.[Anonymizováno]-[Anonymizováno].cz odvolací soud odkazuje na svůj předcházející rozsudek; tam uvedené posouzení této části žaloby nebylo, s výjimkou výše finančního odškodnění, dotčeno rozsudkem dovolacího soudu.

23. V rámci satisfakce za zásahy do osobnostních práv žalobce mediálními výroky, za něž byla dovozena odpovědnost žalovaných, odvolací soud uložil žalovaným povinnost zveřejnit příslušné omluvy zásadně v těch médiích, v nichž byly dehonestující výroky zveřejněny, je-li to objektivně možné, tedy nikoliv v již zaniklých médiích. Obsah omluv vyjadřuje podstatu hanobících mediálních výroků – u žalovaného 3 vydírání, vyhrožování, u žalovaného 5 navíc výhružka odebráním dětí. Argumentace žalovaných uplynulou dobou významná není, je osobním uvážením žalobce, zda oprávněné zveřejnění omluv požaduje i v současnosti.

24. V posuzované věci došlo formou dehonestujících informací k závažnému zásahu do lidské důstojnosti žalobce, který proto má vedle omluvy také nárok na přiměřené finanční zadostiučinění. Rovněž při úvaze o stanovení přiměřené peněžité náhrady odvolací soud aplikoval dovolacím soudem zdůrazněné judikaturní zásady. Nejzávažnější újmu, která vyžaduje adekvátní zadostiučinění, způsobuje první zásah do osobnostních práv způsobený zveřejněním dehonestujících výroků, další zásahy vzniklou újmu prohlubují a jsou zpravidla důvodem pro zvýšení náhrady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2422/2019). U skupiny článků na stejné téma je třeba zohlednit, že vnímání nepříznivého zásahu trvajícího po delší dobu se v čase stupňuje. Stupňované porušování osobnostních práv, kdy zásahy pokračují i po podání žaloby, se projeví i ve výši náhrady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1752/2019).

25. Všechny posuzované zásahy do lidské důstojnosti žalobce (k dopadům ataků do jeho osobnostní sféry viz b. 41 až 45 odůvodnění napadeného rozsudku) se týkaly shodného tématu a uskutečněny byly v několika časových cyklech, přičemž nezanedbatelným je pokračování v atacích i po podání žaloby. Negativní dopady byly zesilovány zveřejněním sdělení žalovaných mimo jiné ve zpravodajství masově sledovaných médií, jakož i snadnou dostupností dehonestujících informací v internetovém prostředí. Četnost ataků, jejich opakování a šíření prostřednictvím více informačních platforem přitom svědčí o úmyslném závadném jednání žalovaných vůči žalobci.

26. Na straně druhé je třeba zohlednit, že k zásahu do osobnostních práv žalobce nedošlo výlučně jednáním žalovaných 3 a 5, nýbrž celé řady dalších osob aktivních v tehdy mediálně zajímavé kauze – mimo jiné viz počet původně 8 žalovaných v tomto řízení; k tomu obdobně srov. závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 506/2021. Nelze také pominout obecný dopad informování veřejnosti sdělovacími prostředky o tehdejším trestním stíhání žalobce (obvinění žalobce orgány činnými v trestním řízení samo o sobě nelze přičítat žalovaným), což vše snižovalo „práh citlivosti“ vnímání třetích osob ve vztahu k negativním sdělením žalovaných o žalobci. Uvedené okolnosti odvolací soud aplikoval ve prospěch žalovaných při stanovení hodnoty finanční náhrady, přičemž v tomto smyslu nebylo nutné doplnit dokazování, jak požadovali žalovaní. Na výši přiznané finanční náhrady má samozřejmě dopad i promlčení části požadovaných nároků na finanční zadostiučinění do té míry, že u promlčených nároků nemohlo být přiznáno.

27. Při úvaze o rámcové hodnotě finančního odškodnění odvolací soud přihlédl k soudní praxi (rozhodnutí Nejvyššího soudu 29. 8. 2019 ve věci sp. zn. 25 Cdo 3423/2018, ze dne 19. 4. 2021 ve věci sp. zn. 25 Cdo 149/2020, ze dne 17. 12. 2020 ve věci sp. zn. 25 Cdo 1752/2019 či ze dne 14. 12. 2021 ve věci sp. zn. 25 Cdo 19/2020), která u obdobných útoků vůči osobnostním právům přiznává finanční náhradu v řádu nižších statisíc Kč (k poměrnému srovnání lze užít i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1490/2020, kterým sice byla přiznána náhrada ve výši 900.000 Kč, avšak za mnohem závažnější zásah do osobnostních práv poškozené), jakož i tomu, že hlavní funkcí peněžité náhrady za zásah do osobnostních práv je satisfakce poškozenému, nikoliv sankce škůdci. Vzhledem ke všemu uvedenému považuje odvolací soud za okolnostem případu přiměřené navýšit finanční zadostiučinění o hodnotu 60.000 Kč vůči každému ze žalovaných, a proto dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek částečně změnil a dle ust. § 219 o. s. ř. z části potvrdil.

28. V rámci rozhodnutí o nákladech řízení je třeba zohlednit, že žalobce byl co do základu nároku (tzn. existence zásahu do osobnostních práv žalobce) neúspěšný ohledně tvrzeného zásahu prostřednictvím podání rakouské vládě, ministru [jméno FO] a Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Není žádného rozumného důvodu, proč by se tento neúspěch týkající se zcela samostatných skutků (osobnostní práva žalobce měla být dotčena skutky odlišnými od mediálních výroků či zveřejnění informací na www stránkách) neměl projevit v rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu aplikace ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud zdůrazňuje, že daná situace, tedy absence zásahu do osobnostních práv, je z pohledu rozhodnutí o nákladech řízení zásadně odlišná od stavu, kdy by byla shledána odpovědnost za zásah do osobnostních práv, a toliko ohledně požadovaného zadostiučinění by žalobce nebyl soudem zcela vyslyšen; v posléze uvedeném případě by tak žalobci mohla být přiznána plná náhrada nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Uvedený názor má odvolací soud za souladný s judikaturou představovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, dle něhož: „Dovolací soud na tomto místě vychází ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009, dle nějž „má poškozený – posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti – v zásadě plný úspěch (byť mu jím žalované zadostiučinění bylo přiznáno jen v poloviční výši), neboť lze dovodit, že se mu podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi nemateriální újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem – podařilo se mu prokázat základ nároku. Nejvyšší soud má zde shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1310/09, za to, a nad jeho rámec doplňuje, že lze výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.“ (podtržení provedeno odvolacím soudem).

29. Procesně neúspěšná část žaloby (část základu nároku) představuje pro účely rozhodnutí o nákladech řízení cca 1/5 rozsahu žalovaných útoků (sestávajících dále ze skupiny mediálních výroků a odpovědnosti za obsah internetových stránek). Po odečtu procesního neúspěchu od úspěchu tak má žalobce dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči oběma žalovaným právo na 60 % náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. V této souvislosti je třeba doplnit, že písemné vyhotovení rozsudku má zároveň povahu opravného usnesení dle ust. § 164 o. s. ř. ohledně výroku XI, který při vyhlášení obsahoval zjevnou nesprávnost o povinnosti žalovaného 5 zaplatit „plnou náhradu nákladů odvolacího řízení“, když správně měla být uvedena povinnost hradit toliko 60 % náhrady nákladů odvolacího řízení (jak je správně uvedeno ve výrocích VIII až X).

30. O náhradě nákladů řízení tak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud se ztotožňuje s rozhodnutím a odůvodněním soudu prvního stupně ohledně nepřiznání části náhrady nákladů řízení z důvodu jejich neúčelnosti (viz b. 62 odůvodnění napadeného rozsudku) a rovněž tak určením náhrady účelně vynaložených nákladů, jak je uvedeno v b. 61 napadeného rozsudku, a z důvodu stručnosti odkazuje na označené části odůvodnění napadené rozsudku a tyto jako správné přejímá. Soudem prvního stupně přiznanou náhradu nákladů řízení je třeba toliko navýšit o: - náhradu ztráty času dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za čas strávený cestou k dožádanému Okresnímu soudu v Liberce a zpět dne 4. 11. 2022, tj. 500 Kč za celkem 5 započatých půlhodin - náhradu ztráty času dle ust. § 14 odst. 3 AT za čas strávený cestou k jednání soudu prvního stupně a zpět, které se mělo konat dne 30. 5. 2022, přičemž o jeho zrušení nebyl zástupce žalobce včas vyrozuměn a cestu absolvoval, tj. 1.400 Kč za 14 započatých půlhodin - DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z uvedených náhrad ztráty času - náhradu části zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč (soud prvního stupně v napadeném rozsudku nezohlednil, že žalobci byl vyměřen, a žalobcem byl uhrazen, i poplatek dle položky 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků obsaženém v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení řízení. V podrobnostech srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2008 č. j. 23 C 112/2008-34 a ze dne 31. 7. 2008 č. j. 23 C 112/2008-51 částku 4.299 Kč.

31. Účelně vynaložené náklady na straně žalobce tak činí 317.549 Kč (částka 313.250 Kč určená soudem prvního stupně navýšená o 4.299 Kč), z čehož má žalobce právo na náhradu 60 %, tj. částky 190.529,40 Kč. Z uvedené sumy na každého ze žalovaných 3 a 5 připadá , tj. částka 95.265 Kč.

32. Náhrada nákladů odvolacího řízení sestává z náhrady: - odměny advokáta ve výši 5.100 Kč/úkon právní služby určená dle ust. 9 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 3 a § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za tyto úkony: o odvolání ze dne 24. 2. 2023 proti napadenému rozsudku /ust. § 11 odst. 1 písm. k) AT/ o vyjádření ze dne 12. 7. 2023 k odvolání žalovaných /ust. § 11 odst. 1 písm. k) AT/ o účast na jednání před soudem dne 1. 11. 2023 /ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT/ o dovolání ze dne 12. 2. 2024 /ust. § 11 odst. 1 písm. k) AT/ o vyjádření ze dne 24. 9. 2024 k rozhodnutí dovolacího soudu ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT/ - odměny (2.550 Kč) za vyjádření ze dne 27. 10. 2023 ohledně soudem avizované možnosti aplikace ust. § 150 o. s. ř. /ust. § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. g) AT/ - odměny advokáta ve výši 9.860 Kč (z tarifní hodnoty 200.000 + 190.000 Kč) dle ust. § 9a odst. 1 písm. a), § 12 odst. 3 a § 7 odst. 6 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 za účast na jednání před soudem dne 8. 1. 2025 /ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT/ - hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 6 x 300 Kč a 1 x 450 Kč - ztráty času dle ust. § 14 odst. 3 AT za cestu k jednání odvolacího soudu dne 1. 11. 2023 ve výši 1.000 Kč - ztráty času dle ust. § 14 odst. 3 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 za cestu k jednání odvolacího soudu dne 8. 1. 2025 ve výši 1.500 Kč - DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ze shora uvedených náhrad - cestovních výdajů za cestu vlakem na soudní jednání, které se konaly ve dnech 1. 11. 2023 a 8. 1. 2025 v celkové výši 2.826 Kč - náhrady za ubytování v Olomouci před soudním jednáním konaným dne 1. 11. 2023 ve výši 2.211 Kč - zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 14.000 Kč. Celkem 70.656 Kč, z čehož má žalobce právo na náhradu 60 %, tj. částky 42.394 Kč. Z uvedené sumy na každého ze žalovaných 3 a 5 připadá , tj. částka 21.197 Kč.

33. Z důvodu neúčelnosti nebyla přiznána náhrada za: - doplnění odvolání ze dne 30. 3. 2023 – nic nebránilo žalobci uvést veškeré argumenty již v (odměnou honorovaném) odvolání ze dne 24. 2. 2023 - shrnutí a doplnění odvolání ze dne 17. 10. 2023 – žalobce v zásadě toliko opakuje předchozí argumentaci - shrnutí argumentace ze dne 23. 12. 2024 - žalobce v zásadě toliko opakuje předchozí argumentaci.

34. Procesní úspěšnosti účastníků řízení (60 % a 40 %) odpovídá také jejich podíl na nákladech státu na svědečné.

35. Lhůty k plnění byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení