10 A 102/2015 - 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Kaufland Česká republika v.o.s., sídlem v Praze 6, Bělohorská 2428/203, proti žalované České obchodní inspekci, sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 4. 2015, č.j. ČOI 21102/15/O100/2000/15/Vy, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 9. 6. 2015 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 7. 4. 2015, č.j. ČOI 21102/15/O100/2000/15/Vy, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Inspektorátu Jihočeského a Vysočiny ze dne 27. 1. 2015 č.j. ČOI 8997/15/2000/PR1512/14/ZOS/Bö, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 60.000 Kč za správní delikt dle ust. § 24 odst. 7 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se žalobce dopustil porušením ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. V úvodu žaloby žalobce nejprve obecně namítá, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nemají náležitosti stanovené zákonem, jsou nepřezkoumatelná, spočívají na nesprávném právním posouzení věci, jsou v rozporu se skutečným stavem věci a nemají oporu ve spisech a byla jimi žalobci uložena pokuta v nepřiměřené výši. Žalovaná navíc potvrdila prvostupňové správní rozhodnutí, bez toho aniž by pro takový postup byly splněny podmínky. Dále je žalobcem blíže rozporován postup správních orgánů při stanovení výše uložené pokuty. Správní orgány svým jednostranným postupem nezohlednily okolnosti svědčící ve prospěch žalobce, když žádným způsobem neakcentovaly zjištění porušení povinností pouze u jednoho výrobku a dále žádným způsobem nepřihlédly k přijatému nápravnému systému žalobce spočívajícímu ve vrácení peněz. Z tohoto důvodu jsou rozhodnutí správních orgánů nezákonná a nepřezkoumatelná. V řízení před správními orgány došlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání, neboť správní orgán klade žalobci za vinu a ve svém rozhodnutí zohledňuje, že „došlo k přímé újmě spotřebitele“. Správní orgán tak v rámci posouzení následku deliktu pouze obecně popsal porušený zájem chráněný zákonem. Dále je žalobcem namítáno porušení zásady dvouinstančnosti řízení, kdy žalobci bylo odňato právo na projednání věci, neboť se žalovaná řádně nezabývala uplatněnými odvolacími námitkami a tyto dostatečně nevypořádala. Závěrem žalobce navrhuje rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že žalobní námitky odpovídají námitkám, které byly žalobcem uplatněny v rámci odvolacího řízení, a z tohoto důvodu žalovaná odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. K námitce žalobce týkající se nedostatečného zohlednění okolností svědčících ve prospěch žalobce bylo žalovanou uvedeno, že v případě jeho tvrzení, dle něhož se jeho pochybení vztahovalo pouze na jeden výrobek, byla tato skutečnost správními orgány hodnocena, avšak správní orgány ji nepovažovaly ani za okolnost polehčující ani za okolnost žalobci přitěžující. Tento závěr potom správní orgány ve svých rozhodnutích objasnily. K žalobcem poukazovanému nápravnému systému vrácení peněz, žalovaná uvedla, že se jedná o logický krok, který je v případě pachatele správního deliktu očekáván a z tohoto důvodu jej nelze jako polehčující okolnost hodnotit, a to obzvláště za situace, kdy zákazník nesprávnost v účtování nemusel vůbec zaznamenat. Ani zásada zákazu dvojího přičítání nebyla v daném případě porušena, neboť v případě žalobce byl hodnocen konkrétní následek správního deliktu, tedy konkrétní finanční újma vzniklá zákazníkovi na základě pochybení žalobce. K porušení zásady dvouinstančnosti řízení v projednávané věci nedošlo. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně netrpí vadami, které dle žalobce měly být napadeným rozhodnutím odstraněny. Žalované rozhodnutí řádně vypořádává veškeré námitky žalobce a závěry v něm učiněné se žalované jeví jako dostatečné. Rovněž bylo žalovanou konstatováno, že v dané věci byla učiněna veškerá potřebná skutková zjištění a k pochybení nedošlo ani po právní stránce věci. Z obsahu správního spisu byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti. Kontrolou provedenou správním orgánem prvního stupně v provozovně žalobce dne 26. 8. 2014 bylo zjištěno pochybení na straně žalobce. Kontrolním nákupem bylo zjištěno, že v případě jednoho výrobku byla účtována cena o 1 Kč vyšší, než cena uvedená na regálovém štítku u předmětného výrobku. Tímto jednáním došlo k porušení ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Kontrolou provedenou správním orgánem prvního stupně v provozovně žalobce dne 10. 9. 2014 bylo zjištěno pochybení na straně žalobce. Kontrolním nákupem bylo zjištěno, že v případě jednoho výrobku byla účtována cena o 50,90 Kč vyšší, než cena uvedená na regálovém štítku u předmětného výrobku. Tímto jednáním došlo k porušení ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Kontrolou provedenou správním orgánem prvního stupně v provozovně žalobce dne 14. 10. 2014 bylo zjištěno pochybení na straně žalobce. Kontrolním nákupem bylo zjištěno, že v případě jednoho výrobku byla účtována cena o 34,10 Kč vyšší, než cena uvedená na regálovém štítku u předmětného výrobku. Tímto jednáním došlo k porušení ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Dne 19. 11. 2014 byl správním orgánem prvního stupně vydán příkaz, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 60.000 Kč, a to za správní delikt dle ust. § 24 odst. 7 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce dopustil porušením ust. § 3 odst. 1 písm. c) téhož zákona, když dne 26. 8. 2014, 10. 9. 2014 a 14. 10. 2014 nesprávně účtoval spotřebitelům cenu, která neodpovídala cenám jednotlivých výrobků uvedeným na regálových štítcích. Správní orgán jednání žalobce považuje za spolehlivě zjištěné, a to na základě výsledků jednotlivých provedených kontrol zachycených v protokolech o těchto kontrolách. Žalobce nesprávně účtoval ceny předmětných výrobků, které neodpovídaly jejich označení v cenové nabídce. Při stanovení výše pokuty byla jako přitěžující okolnost zohledněna skutečnost, že se žalobce správního deliktu dopustil třemi různými skutky. V daném případě došlo k přímé újmě spotřebitele, a to nijak zanedbatelné, když cenový rozdíl v jednom případě činil až 50,90 Kč, jednalo se tedy o cenu o 115 % vyšší, než byla cena označená. Jako mírně přitěžující byla shledána opakovanost deliktního jednání žalobce, kdy správní orgán poukázal na pochybení žalobce, kterých se dopustil již v minulosti, a za která mu byla opakovaně ukládána pokuta. Systém vracení peněz spotřebiteli označil správní orgán za předpokládanou reakci na vzniklé pochybení, kterou nelze hodnotit jako okolnost polehčující. Proti příkazu ze dne 19. 11. 2014 byl žalobcem podán odpor. Správní orgán prvního stupně následně vydal dne 27. 1. 2015 pod č.j. ČOI 8997/15/2000/PR1512/14/ZOS/Bö rozhodnutí, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 60.000 Kč, a to za správní delikt dle ust. § 24 odst. 7 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce dopustil porušením ust. § 3 odst. 1 písm. c) téhož zákona, když dne 26. 8. 2014, 10. 9. 2014 a 14. 10. 2014 nesprávně účtoval spotřebitelům cenu, která neodpovídala cenám jednotlivých výrobků uvedeným na regálových štítcích. Z obsahu odůvodnění vyplývá, že správní orgán konstatoval skutkový stav věci za spolehlivě zjištěný, když z provedených kontrolních nákupů, jež jsou zachyceny v jednotlivých protokolech, vyplývá, že žalobce ve svých provozovnách účtoval spotřebitelům cenu vyšší, než jaká byla uvedena v aktuálních cenových nabídkách. Zbývající námitky, obsažené v odporu proti příkazu týkající se věcné a právní nesprávnosti příkazu, které nebyly žalobcem pádně zdůvodněny, nebyly správním orgánem shledány důvodnými. Stejně tak ani tvrzení žalobce o nepřezkoumatelnosti příkazu a absenci zákonných náležitostí nebyly žalobcem blíže zdůvodněny a z tohoto důvodu nebyly shledány důvodnými. Na základě kontrolních protokolů správní orgán bez jakýchkoliv pochybností konstatoval, že se žalobce správního deliktu dle ust. § 24 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele dopustil. Současně nebyl v daném případě shledán liberační důvod, který by žalobce odpovědnosti za správní delikt zbavoval. Při stanovení výše pokuty přihlédl správní orgán k celkovému charakteru deliktu, který byl shledán středně závažným. Ke způsobu spáchání deliktu správní orgán jako přitěžující okolnost zohlednil skutečnost, že daný správní delikt byl spáchán třemi skutky, přičemž nerelevantní je skutečnost, že se vždy jednalo o jeden zakoupený výrobek. Správní orgán označil za absurdní hodnotit jako polehčující okolnost to, že žalobce nesprávně účtoval méně výrobků v jednom nákupu, když nelze prokázat, kolik takových nákupů denně bylo. Jako mírně přitěžující byla shledána okolnost, že ke zjištění pochybení na straně žalobce došlo na základě podnětů jednotlivých zákazníků a nelze tudíž říct, že se jednalo o stav ojedinělý. Jako přitěžující okolnost správní orgán vyhodnotil též skutečnost, že v daném případě došlo k přímé újmě spotřebitele, kterému tak vznikla škoda až ve výši 50,90 Kč, což představuje citelnou újmu s tím, že se jedná o nezanedbatelné procento navýšení ceny oproti ceně, která je označena a kterou zákazník očekával. Zohledněna nebyla žalobcem poukazovaná záruka vrácení peněz, neboť se ze strany žalobce jedná o reakci očekávanou, která by neměla být hodnocena jako žalobcova přednost. Tato záruka není schopna nijak ovlivnit následek deliktního jednání žalobce. Jako další přitěžující okolnost byla shledána opakovanost žalobcova deliktního jednání, kterému již v minulosti byly za jednotlivá pochybení, k nimž došlo na jeho provozovnách, ukládány pokuty. Ani tyto sankce však nevedly k tomu, aby žalobce přijal příslušná opatření. Nyní uložená pokuta by měla vést k účinnější k prevenci na straně žalobce. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 1. 2015 bylo žalobcem podáno odvolání, jehož námitky obsahově odpovídají nyní projednávané žalobě tak, jak byla krajským soudem blíže rozvedena shora. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 4. 2015, č.j. ČOI 21102/15/O100/2000/15/Vy, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Z obsahu odůvodnění vyplývá, že žalovaná konstatovala skutková zjištění učiněná správním orgánem prvního stupně za jednoznačně prokázaná a dostatečně zdokumentovaná. K žalobcem namítanému nesprávnému hodnocení hledisek pro stanovení výše pokuty bylo žalovanou uvedeno, že přestože žalobce tvrdí, že k pochybení došlo vždy pouze u jednoho výrobku z celého nákupu, nelze tuto skutečnost bagatelizovat, a to s ohledem na právo spotřebitele na řádné vyúčtování každého zakoupeného výrobku. Správní orgán se touto skutečností v souladu se zásadou materiální pravdy zabýval, ale při stanovení výše pokuty ji z výše uvedených objektivních důvodů nezohlednil. Správní orgán prvního stupně neporušil zásadu zákazu dvojího přičítání, když k tíži žalobce přičetl konkrétní následek v podobě individualizované finanční újmy na straně zákazníka. Hodnocena byla rovněž výše převýšení původní ceny. Avšak ani v tomto případě se nejedná o porušení zákazu dvojího přičítání, neboť správní orgán hodnotil dvě na sobě nezávislé skutečnosti, a to konkrétní finanční újmu vzniklou spotřebiteli a míru navýšení účtované ceny. Žalovaná shodně se správním orgánem prvního stupně jako polehčující okolnost nevyhodnotila následné vrácení peněz poškozenému spotřebiteli, neboť k tomuto kroku ze strany žalobce může dojít pouze v případě, kdy zákazník nesrovnalosti ve vyúčtování odhalí a na tyto žalobce upozorní. Tento krok žalobce by navíc měl být automatickým následkem jeho jednání a nelze jej tudíž hodnotit jako okolnost svědčící v jeho prospěch. Žalovaná se ztotožnila rovněž s přitěžující okolností v podobě opakovanosti deliktního jednání žalobce, který za toto jednání byl již v minulosti pokutován. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud vycházel pouze z dostatečně specifikovaných a uchopitelných žalobních bodů. V této souvislosti krajskému soudu nezbylo, než se vyjádřit i k úvodní části žaloby – bod III., kde byly žalobcem uvedeny skutečnosti, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalované, a kde žalobce uvedl: „ […] napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky, žádné ze správních rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem a obě tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech, napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena nepřiměřená pokuta“. Takto formulované skutečnosti, z nichž žalobce dovozuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, nepředstavují dostatečně specifikované žalobní body, jak je konkretizuje ust. § 71 odst. 1 s. ř. s. Ke konkretizaci žalobních bodů se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozhodnutí ze dne 20. 12. 2005 č.j. 2Azs 92/2005 – 58 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž uvedl, že ust. § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, přičemž výrazem „konkrétní“ je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci „individualizované“. Ke skutkovým tvrzením blíže vysvětlil, že nemohou být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž se musí jednat o zcela jasně individualizovaný, a tedy od jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popis. Konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu pro vytyčení mezí, v nichž se soud může a má v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného, aby mohl v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení náležitě využít možnosti procesní obrany. Dle rozšířeného senátu je žalobce rovněž povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů, se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. K obsahu žalobních bodů se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rovněž v rozhodnutí ze dne 24. 8. 2010 č.j. 4As 3/2008 – 78 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž uvedl, že se žalobce nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Žalobce musí uvést, jaké aspekty dějů či okolností uvedené v rámci skutkových tvrzení považuje za základ jím tvrzené nezákonnosti. Bezvadným žalobním bodem však nikterak nelze rozumět pouze takové skutkové tvrzení, které žalobce přesně subsumoval pod určitá ustanovení zákona. Z výše uvedených důvodů se krajský soud úvodními skutečnostmi, vymezenými žalobcem pod jednotlivými odrážkami bodu III. žaloby jako nezákonnosti rozhodnutí blíže nezabýval a jednotlivé žalobní námitky uchopil až z následujícího textu žaloby. V další části žaloby je žalobcem rozporován především postup správních orgánů při stanovení výše uložené pokuty. Správní orgány se dle žalobce jednostranně zaměřily pouze na výčet okolností žalobci přitěžujících, aniž by dostatečně a řádně hodnotily okolnosti svědčící mu ve prospěch. K tomuto žalobce blíže uvedl, že správní orgány nikterak nepřihlédly k tomu, že k porušení povinnosti došlo v každém jednotlivém nákupu pouze u jednoho výrobku. Současně jako polehčující okolnost mělo být zohledněno následné jednání žalobce, který poškozeným spotřebitelům vrátil peněžní částky, o které byly zkráceni. Atributy, které jsou správní orgány povinny při ukládání pokuty za správní delikt zvážit, jsou stanoveny v § 24b odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého se při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Z ust. § 24 odst. 12 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele vyplývá, že za projednávaný správní delikt žalobce lze uložit pokutu až ve výši 5.000.000 Kč. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo zjištěno, že se správní orgán uloženou pokutou a její výší zabývá na straně 4 a 5 rozhodnutí, kde zhodnotil jak způsob spáchání správního deliktu žalobce, tak jeho následky. Přihlédnuto bylo ke skutečnosti, že delikt byl spáchán třemi skutky na různých provozovnách žalobce. Správní orgán zohlednil rovněž to, že na pochybení žalobce bylo upozorněno přímo ze strany zákazníků. Ve vztahu k následkům deliktu pak správní orgán dospěl k závěru, že se jednalo o citelnou újmu zákazníka, a to zejména v případě, kdy mu byla naúčtována cena o 50,90 Kč více, než činila cena uváděná na regálech u nabízeného zboží. Správní orgán zmínil rovněž to, že se v případě žalobce jednalo o opakující se deliktní jednání, a to s ohledem na předchozí rozhodnutí správního orgánu, kterými již žalobce za svá pochybení, jichž se dopustil na svých provozovnách, sankcionován byl. Správní orgán naopak nehodnotil žalobcem poukazované závěry o tom, že se v případě každého nákupu jednalo pouze o jeden nesprávně vyúčtovaný výrobek. Toto nelze hodnotit v jeho prospěch, jak tvrdí žalobce, neboť nelze prokázat, kolik takových nákupů bylo v provozovně uskutečněno. Hodnocen nebyl ani žalobcem tvrzený systém vrácení peněz, který dle žalobce měl být hodnocen jako okolnosti polehčující. Tento systém představuje očekávané jednání ze strany žalobce u každého spotřebitele, kterému svým jednáním způsobí újmu. Žalovaná se v intencích žalobcem uplatněných odvolacích námitek k uložené pokutě vyjádřila na straně 4 a 5 napadeného rozhodnutí. K žalobcem poukazované vždy pouze jediné položce nákupu, která byla nesprávně účtována, uvedla, že toto nelze hodnotit ve prospěch ani v neprospěch žalobce, a to s ohledem na právo spotřebitele na řádné účtování ceny každého jednotlivého výrobku. Správní orgán prvního stupně se touto námitkou žalobce zabýval, přičemž v závěru nevyhodnotil tuto okolnost ani jako polehčující ani jako přitěžující. Žalovaná se dále zabývala namítaným porušením zásady zákazu dvojího přičítání, kdy shledala, že k tomuto porušení nedošlo, neboť správní orgán prvního stupně hodnotil konkrétní újmu spotřebitele spočívající v citelném navýšení končené účtované ceny výrobku, oproti jeho ceně uváděné na regálu u tohoto zboží. K systému vracení peněz nelze přihlížet jako k polehčující okolnosti, neboť by se mělo jednat o automatický následek pochybení žalobce. Veškeré výše uvedené závěry vedly správní orgány obou stupňů k závěru, že pokuta uložená žalobci ve výši 60.000 Kč představuje pokutu přiměřenou, dostatečně reflektující preventivní i represivní účel této sankce. Ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze pouze potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské uvážení a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012 č.j. 1Afs 1/2012 – 36, dostupné na www.nssoud.cz) Krajský soud shledal odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i rozhodnutí žalovaného co do důvodu a výše uložené pokuty za správní delikt za zcela naplňující zákonná kritéria ust. § 24b odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Správní orgán prvního stupně při jejím stanovení zohlednil kromě závažnosti daného správního deliktu též jeho následky v podobě konkrétní finanční újmy spotřebitele. Skutečnost, že se vždy jednalo o jeden nesprávně vyúčtovaný výrobek v každém nákupu, nemá v daném případě žádnou relevanci, a to s ohledem na právo spotřebitele na řádné vyúčtování každého jednotlivého zakoupeného zboží. Toto právo spotřebitele nelze zlehčovat tím, že se jednalo pouze o jediný výrobek, i tento jediný výrobek mohl být účtován takovým způsobem, že v závěru spotřebiteli mohla vzniknout citelná finanční újma, což se stalo i v nyní projednávané věci, kdy zákazníkovi byla v jednom případě vyúčtována cena dokonce o 51 Kč vyšší, než kterou na základě nabídky žalobce očekával. I pokud by tedy nesprávně vyúčtovaných výrobků v jednom nákupu bylo více, nemuselo by výsledné vyúčtování zkrátit zákazníka o tak vysokou částku jako toto nesprávné ocenění v případě výrobku jednoho. Tuto skutečnost tudíž jednoznačně nelze ku prospěchu žalobce přičítat a správní orgány ji správně žádným způsobem nehodnotily. Správní orgány obou stupňů postupovaly správně i v případě, kdy ve prospěch žalobce nehodnotily ani jeho systém vrácení peněz. Tento následný postup žalobce jednoznačně nelze shledat jako okolnost svědčící mu ve prospěch. Již ze samé podstaty věci je zřejmé, že vrácení částky, o kterou byl zákazník zkrácen při výsledném nesprávném vyúčtování nákupu, nelze hodnotit ve prospěch žalobce. Pokud by takto žalobce na základě zjištění svého pochybení nereagoval, jednalo by se z jeho strany o bezdůvodné obohacení. Pokud by nesprávně vyúčtované peníze zákazníkům vráceny nebyly, obohatil by se tak žalobce o rozdíl v ceně zboží na úkor svých zákazníků, bez toho aniž by k tomu měl právní důvod. Zákazník by tudíž byl ošizen o rozdíl na částce, kterou na základě regálových cen předpokládal, a částce, která mu skutečně u pokladny byla vyúčtována. Je tudíž povinností žalobce zákazníkům vrátit peníze, které bez právního důvodu nabyl na jejich úkor. Skutečnost, že žalobce svým zákazníkům nabízí vrácení peněz na základě zjištění vlastního pochybení v účtování výrobků, tak nelze považovat za okolnost svědčící mu ve prospěch, když toto jeho jednání se předpokládá a sám žalobce tímto jednáním předchází vlastnímu eventuálnímu následnému postihu, a to například cestou soudní. K samotné výši uložené pokuty dospěl krajský soud k závěru, že byla stanovena přiměřeně, její nepřiměřenost ostatně nebyla namítána ani ze strany žalobce. Jako faktor významný pro její uložení v dané výši shledal krajský soud skutečnost, že žalobce se správních deliktů ve svých provozovnách dopouští opakovaně, jak je soudu známo z vlastní činnosti. Pokuta uložená ve výši 60.000 Kč se krajskému soudu za situace, kdy horní hranice zákonné sazby představuje až 5.000.000 Kč, jeví jako adekvátní, a to i s ohledem na dosavadní četná pochybení žalobce, kterých se dopustil v minulosti. Pokuta uložená žalobci v této výši bezesporu zasáhne do jeho majetkových dispozic, takový zásah však lze považovat za očekávaný, plnící svou preventivní a represivní funkci a žalobce by měl napříště vést k větší obezřetnosti v rámci své cenové politiky. K účelu pokuty lze zmínit velmi přiléhavé rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 10 Ca 250/2003, publikováno pod č. 560/2005 Sb. NSS, kde soud uvedl, že: “Preventivní úloha postihu nespočívá jen v účinku vůči žalobci. Postih musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností; tento účinek pak může vyvolat jen postih odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený. Jde-li o finanční postih, musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal. Moderační právo soudu upravené v § 78 odst. 2 s. ř. s., tj. možnost upustit od potrestání či snížení postihu, má proto místo toliko tam, kde jde o postih zjevně nepřiměřený.” Pokuta uložená ve výši 60.000 Kč, jejíž zákonná horní hranice činí 5.000.000 Kč, se tak soudu jeví jako přiměřená, dostatečně reflektující žalobcovy majetkové poměry a především závažnost a charakter daného správního deliktu. Žalobce navíc v potravinářském průmyslu působí dlouhodobě a z tohoto důvodu by měl dbát na řádné oceňování jednotlivých výrobků, které by mělo odpovídat jejich následnému vyúčtování. Odhlédnout nelze ani od účelu této pokuty, který by měl na žalobce působit výchovně a současně preventivně. Žalobce by měl dopad této pokuty pocítit ve své majetkové sféře a právě tento následek by jej měl napříště vést k plnění zákonných povinností, a to především k tomu, aby do budoucna přijal taková opatření, která budou krácení spotřebitelů předcházet. Námitka žalobce týkající se nesprávného postupu správních orgánů při stanovení výše uložené pokuty nebyla krajským soudem na základě výše uvedeného shledána důvodnou. Uložená pokuta byla krajským soudem shledána jako zcela přiměřená, odpovídající závažnosti a okolnostem daného správního deliktu. Dále je žalobcem namítáno, že v řízení před správními orgány došlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání, neboť správní orgán klade žalobci za vinu a ve svém rozhodnutí zohledňuje, že „došlo k přímé újmě spotřebitele“. Správní orgán tak v rámci posouzení následku deliktu pouze obecně popsal porušený zájem chráněný zákonem. Z obsahu prvostupňového správního rozhodnutí (strana 4 rozhodnutí) vyplývá, že správní orgán se při stanovení výše uložené pokuty mimo jiné zabýval konkrétní újmou způsobenou spotřebiteli pochybením žalobce při konečném vyúčtování zakoupeného zboží. Správní orgán v konkrétním případě poukázal na jednotlivé částky, o které byl spotřebitel v rámci každého konkrétního nákupu zkrácen. Zvláště pak byl vytyčen případ, kdy došlo ke zkrácení spotřebitele o částku ve výši 50,90 Kč, tedy o částku o 116% vyšší, než byla označená cena výrobku v prodejně. Z výše popsaného odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí nelze dospět k závěru, že by došlo k dvojímu přičítání porušeného zájmu chráněného zákonem k tíži žalobce. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí zohlednil konkrétní újmu spotřebitele, kterou blíže specifikoval částkami, o které byl spotřebitel konečným vyúčtováním zakoupeného zboží zkrácen. Tuto újmu potom s ohledem na rozdíl mezi cenou, za kterou bylo zboží nabízeno a cenou, za kterou bylo spotřebiteli prodáno, vyhodnotil jako citelnou a až tuto skutečnost vyhodnotil k tíži žalobce. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně tak nedošlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání, zájem chráněný zákonem navíc v případě nyní projednávaného správního deliktu nespočívá v přímé újmě spotřebitele, ale v zájmu společnosti na řádném vyúčtování každé jednotlivé položky, která je součástí nákupu spotřebitele. Přímá újma spotřebitele není podstatnou náležitostí daného deliktního jednání žalobce, když k odhalení pochybení může dojít ještě před úhradou nesprávně vyúčtovaného výrobku a spotřebiteli tak nutně nemusí finanční újma vzniknout. Z výše uvedených důvodů tak krajský soud neshledal námitku žalobce důvodnou. Závěrem žalobce namítá nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí, které řádně a dostatečně nevypořádává jeho odvolací námitky. Z odvolání žalobce uplatněného v odvolacím řízení před správními orgány bylo zjištěno, že námitky v něm obsažené obsahově korespondují s námitkami žalobními. Žalobce tak prostřednictvím tohoto odvolání rozporuje především postup správního orgánu prvního stupně při stanovení výše uložené pokuty. Žalovaná se s odvolacími námitkami žalobce vypořádává na straně 4 napadeného rozhodnutí, kde se podrobně k jednotlivým námitkám vyjadřuje. Ve vztahu k tvrzením žalobce, o nichž je tento přesvědčen, že by při stanovení sankce měly být zohledněny v jeho prospěch, žalovaná uvedla, že tyto byly správním orgánem vyhodnoceny, přičemž správní orgán shledal, že je nelze přičíst ani k tíži ani ve prospěch žalobce, přičemž důvody tohoto postupu správní orgán ve svém rozhodnutí uvedl dostatečně. K tvrzení žalobce, dle něhož mělo být jemu ku prospěchu zohledněno, že k nesprávnému vyúčtování došlo vždy pouze u jediného výrobku v nákupu, žalovaná dále uvedla, že byť se nejedná o takový počet, který by bylo možno zohlednit v jeho neprospěch, nelze jej na druhou stranu bagatelizovat s ohledem na právo spotřebitele na řádné vyúčtování každého jednotlivého výrobku. Tato skutečnost tedy správními orgány po jejím zvážení nebyla hodnocena ani ve prospěch ani v neprospěch žalobce. K tvrzení žalobce, dle něhož v prospěch nebyl zohledněn jím zavedený systém vrácení peněz, žalovaná shodně s prvoinstančním orgánem uvedla, že se jedná o předpokládané jednání žalobce, ke kterému by mělo dojít automaticky, a které mu tudíž nelze hodnotit ve prospěch. Tato skutečnost nemá za následek příznivé ovlivnění výše pokuty. Žalovaná se dále vyjádřila i k odvolací námitce týkající se porušení zákazu dvojího přičítání, když uvedla, že tato zásada porušena nebyla, neboť správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí zohlednil konkrétní újmu potřebitele, nehodnotil tedy opakovaně porušení zájmu chráněného zákonem jako takového. K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu co do jeho odůvodnění se vyjádřil Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí ze dne 11. 4. 2006 č.j. 31Ca 39/2005 – 70 (dostupném na www.nssoud.cz) , kde uvedl, že k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu spočívající v nedostatku jeho důvodů může dojít tehdy, pokud se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku nevypořádá se všemi odvolacími námitkami účastníka. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná vypořádala se všemi odvolacími námitkami žalobce, přičemž tyto námitky vypořádala dostatečně a srozumitelně. Z obsahu napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že se žalovaná se závěry správního orgánu prvního stupně ztotožnila a některé z nich ve svém rozhodnutí blíže rozvedla. K tomuto postupu žalované krajský soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014 č.j. 6 As 161/2013 – 25 (dostupném na www.nssoud.cz), kde tento soud konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu prvního a druhého stupně tvoří jeden celek a není tudíž vyloučeno, aby odvolací správní orgán rozhodnutí prvostupňové doplnil či na něj v odůvodnění poukázal, a to obzvláště za situace, kdy se s argumentací v něm obsaženou zcela ztotožnil, jako tomu bylo v nyní projednávané věci. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí zabývala všemi odvolacími námitkami žalobce a tyto beze zbytku vypořádala, přičemž ze závěrů tohoto rozhodnutí vyplývá, že se s prvoinstančním orgánem co do výše uložené pokuty a úvah vedoucích k uložení pokuty v této výši ztotožnila, ačkoliv je v některých směrech korigovala. Vzhledem k tomu, že ani žalobce tuto námitku v žalobě nikterak blíže nerozvedl a nepoukázal na konkrétní odvolací námitku, která žalovanou nebyla vypořádána dostatečně, nezbývá krajskému soudu, než v obecné rovině konstatovat, že napadené rozhodnutí není pro nevypořádání odvolacích námitek nepřezkoumatelné. V souzeném případě se správní orgány vypořádaly dostatečným způsobem s otázkou naplnění skutkové podstaty správního deliktu, a to jak po formální tak i materiální stránce. Závěry, které vyvodily, vyplývají z výsledků kontroly, která byla v dané věci uskutečněna. Pokud jde o uloženou pokutu, pak správní orgán prvního stupně při určení výše této pokuty zohlednil nezbytná zákonná hlediska, z nichž je zřejmé, které konkrétní skutečnosti vzal při určení výše pokuty za podstatné, jakým způsobem je hodnotil, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Vypořádány byly i námitky, které žalobce vznesl v odvolání. Žalobou napadené rozhodnutí je proto ve všech směrech přezkoumatelné. Pro uložení sankce byly naplněny všechny definiční znaky vymezeného skutku i podmínky pro uložení sankce. Výše pokuty byla dostatečně zdůvodněna. Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky, nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení