10 A 105/2015 - 44

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně E.G., bytem X, zastoupené Ing. Monikou Kučerovou, obecnou zmocněnkyní, bytem Jihlava, Královský vršek 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti osoby zúčastněné na řízení MUDr. et MUDr. V.K.M., bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2015, č. j. KUJCK 22915/2015/OREG, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 11. 6. 2015 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2015, č. j. KUJCK 22915/2015/OREG (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu ve Slavonicích (dále jen „stavební úřad“) ze dne 17. 12. 2014, č. j. 2294/2013SÚ-14, kterým bylo podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby – stavebních úprav budovy č. p. X na pozemku parc. č. st. 77 v katastrálním území Slavonice, a to stavebních úprav místností a střechy dvorního traktu. Včas podanou žalobou žalobkyně poukazuje na práva, která jí byla napadeným rozhodnutím zkrácena, a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházejícího. Žalobkyně předně upozorňuje na porušení čl. 11 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod a namítá, že stavba terasy nebyla nejprve ve stavební dokumentaci uvedena vůbec a až teprve v dokumentaci pro dodatečné povolení v únoru 2014 byla zakreslena, avšak s jejím nedostatečným popisem. Navzdory tomu, že byla terasa dokončena již v srpnu 2013 a taková informace byla stavebnímu úřadu známa, úpravu stavby přesto dodatečně povolil. Žalobkyně spatřuje zásadní pochybení správních orgánů v odůvodnění existence terasy, kterou podřazují pod pojem pochůzná střecha, což nelze ztotožňovat. Právě takový postup jednoznačně zvýhodňuje osobu zúčastněnou na řízení jako vlastníka sousední nemovitosti, která dokonce konala v rozporu s platnými stavebním povolením. Žalobkyně dále upozorňuje na postup žalovaného, který se v řízení opomněl vypořádat s předloženou fotodokumentací, jež dokládala existenci obytné terasy. Za zcela neodpovídající považuje žalobkyně odkaz žalovaného na oprávněnost zábradlí. Judikáty odkazované žalovaným v napadeném rozhodnutí považuje žalobkyně za nepříhodné a špatné v souvislosti s kvalitou bydlení a možnostmi jejího narušení. Žalobkyně nerozporuje fakt, že v městské a historické zástavbě je běžným stavem, kdy si sousedé mohou navzájem hledět do oken a nespatřuje v tom omezení vlastnických práv. Za zcela odlišnou situaci však žalobkyně považuje stav, kdy pouhých 20 cm pod parapety jejích oken, která jsou orientována na sousední pozemek, je vystaven nový prostor, z něhož může osoba bez obtíží vstoupit oknem do domu žalobkyně. Doporučení správních orgánů o instalaci žaluzií či mříží shledává žalobkyně za nepříhodné. Žalobkyně se domnívá, že došlo k narušení rovnosti práv vlastníků. Zřízením terasy došlo ke značnému omezení možnosti užívání jejích místností, které přiléhají ke zřízené terase a mají na ni směrována okna. Tím je i zásadním způsobem narušeno klidné bydlení. Žalobkyně na závěr zdůrazňuje, že souhlasí s výrokem rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1629/99, který nepovažuje za imisi samotnou možnost nahlédnutí do oken sousední budovy. To však nelze aplikovat na projednávaný případ. Je třeba upozornit, že v předmětné věci byl výstavbou prakticky zřízen vstup do sousedního domu skrze okno. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které opřel o judikaturu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu České republiky. Žalovaný je toho názoru, že dodatečným povolením stavebních úprav střechy dvorního traktu nemohlo dojít k protiprávnímu zásahu do práv žalobkyně. Žalovaný zdůraznil, že v projednávané věci byla předložena projektová dokumentace, ze které vyplývá, že se jedná o pultovou střechu přístupnou za účelem údržby. Způsob užívání byl stavebním úřadem zajištěn podmínkou o účelu využití stavby. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření podotkla, že okna žalobkyně nejsou nijak zabezpečena proti možnosti vniknutí na její nemovitost. Okna žalobkyně dále nejsou provedena v protipožárním provedení. Osoba zúčastněná na řízení poukázala na to, že nemovitost ve vlastnictví žalobkyně je užívána jako penzion a že na solidnost hostů se nedá spoléhat. Osoba zúčastněná na řízení zdůraznila její snahu o dohodu se žalobkyní, např. tím, že jí nabídla, že na vlastní náklad nechá zhotovit na okna okrasné historizující mříže. Její nabídka zůstala ze strany žalobkyně bez odezvy. Osoba zúčastněná na řízení též zmínila, že z důvodu podávání odvolání ze strany žalobkyně došlo k prodlení s otevřením její stomatologické ordinace ve Slavonicích, ačkoliv v tomto městě byla taková ordinace postrádána. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného zdůraznila, že předmětná střecha byla zřízena v rozporu se stavebním povolením, což stavební úřad i žalovaný potvrzují. Správní orgány uvádějí, že pultová pochůzná střecha byla povolena za účelem údržby a odhazování sněhu, což však podle žalobkyně není pravda. Podle připojené fotodokumentace je prokazatelné, že pochůzná střecha je užívána jako terasa či balkón. Žalobkyně přitom uvedla, že by neměla výhrad, pokud by střecha byla povolena jako pultová za účelem údržby. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 27. 4. 2012 bylo pod č. j. 535/2012SÚ-4 stavebním úřadem vydáno stavební povolení ke stavebním úpravám budovy rodinného domu č. p. X na penzion v rozsahu projektové dokumentace SO 1, které nabylo právní moci dne 26. 5. 2012. Stavební povolení bylo vydáno osobě zúčastněné na řízení. Dne 23. 10. 2013 byla stavebnímu úřadu podána žádost o dodatečné povolení stavby, kterou podala osoba zúčastněná na řízení a Ing. A. K. Žádost se týkala změn popsaných v žádosti, kterými se nemění obrys stavby a vnější vzhled stavby (vůči již vydanému stavebnímu povolení). Změny se týkaly především vnitřní dispozice a charakteru užívání budovy. Budova bude užívána místo penzionu jako bytový dům se dvěma byty a s nebytovým prostorem – zubní ordinací. Dne 24. 10. 2013 stavební úřad pod č. j. 2295/2013/SÚ-1 oznámil zahájení správního řízení o odstranění stavby: Stavební úpravy budovy č. p. X na pozemku parc. č. st. 77 v k. ú. Slavonice, které byly provedeny v rozporu se stavebním povolením ze dne 27. 4. 2012, č. j. 535/2012/SÚ - 4. Krajský soud si tento dokument vyžádal zvlášť od stavebního úřadu, neboť se nenacházel v předložené spisové dokumentaci. Dne 24. 10. 2013 bylo oznámeno zahájení řízení o dodatečném povolení stavby, jehož předmětem se stalo povolení stavebních úprav, které byly provedeny na domě č. p. X ve Slavonicích v rozporu se stavebním povolením č. j. 535/2012/SÚ – 4 ze dne 27. 4. 2012. Jednalo se zejména o změnu vnitřní dispozice objektu vč. zásahu do nosné konstrukce a o změnu počtu a velikosti střešních oken. Způsob užívání budovy bude jako rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami a s nebytovými prostory. Dne 19. 11. 2013 byly stavebnímu úřadu doručeny námitky žalobkyně k zahájení řízení o dodatečném povolení stavby spočívající v překročení rozsahu projektové dokumentace SO 1. Dne 20. 11. 2013 proběhlo ústní jednání. Dne 3. 2. 2014 podala žalobkyně další námitky, přičemž předmětem jejího nesouhlasu se stala realizace pochůzné střechy, která byla zakreslena až v projektové dokumentaci pro dodatečné povolení stavby. Dne 6. 2. 2014 bylo pod č. j. 2294/2013/SÚ-6 vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby – stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, proti kterému bylo dne 28. 2. 2014 žalobkyní podáno odvolání. Žalovaný dne 13. 5. 2014 vydal rozhodnutí č. j. KUJCK 26582/2014/OREG, kterým bylo rozhodnutí stavebního úřadu č. j. 2294/2013 SÚ – 6 ze dne 6. 2. 2014 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání stavebnímu úřadu. Dne 12. 6. 2014 bylo stavebním úřadem oznámeno účastníkům řízení provedení kontrolní prohlídky stavby dne 23. 6. 2014. V takto stanovený den byla kontrolní prohlídka stavby provedena. Stavební úřad dne 30. 6. 2014 vyrozuměl účastníky řízení o pokračování řízení a vyzval stavebníky k doplnění podkladů žádosti o dodatečné povolení stavby a zároveň řízení přerušil. Tyto podklady byly doplněny dne 29. 10. 2014. Dne 4. 11. 2014 oznámil stavební úřad pokračování v řízení a nařízení ústního jednání na den 5. 12. 2014. Dne 4. 12. 2014 podala žalobkyně námitky k vyrozumění o pokračování řízení o dodatečném povolení stavby, které se týkaly pouze dokončené terasy. Dne 5. 12. 2014 po provedení místního šetření bylo stavebním úřadem vypracováno stanovisko k námitkám žalobkyně. Dne 17. 12. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavebních úprav č. j. 2294/2013/SÚ – 14, proti kterému žalobkyně podala dne 12. 1. 2015 odvolání. Rozhodnutím o dodatečném povolení stavby byly výrokem I. dodatečně povoleny stavební úpravy místností domu č. p. X ve Slavonicích a výrokem II. byly dodatečně povoleny stavební úpravy střechy dvorního traktu téhož domu. Ve vztahu k výroku II. rozhodnutí byla jako předmět dodatečného povolení označena stavba: náhrada plechové pultové střechy nad místnostmi 1.15 a 1.16 novou pultovou střechou. Střecha je nově zateplena, opatřena hydroizolací s pochůzným povrchem, na vnějších hranách střechy je zábradlí. Pro užívání stavby byly stanoveny podmínky: povinnost splnit podmínky podle závazného stanoviska odboru kultury a cestovního ruchu Městského úřadu Dačice ze dne 20. 2. 2012 a dále že střecha bude používána k provádění běžné údržby, čištění a odhazování sněhu atd. V odůvodnění rozhodnutí byly vypořádány námitky žalobkyně. Dne 31. 3. 2015 bylo žalovaným vydáno napadené rozhodnutí č. j. KUJCK 22915/2015/OREG, kterým bylo odvolání zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu č. j. 2294/2013 SÚ – 14 ze dne 17. 12. 2014. V odůvodnění žalovaný uvedl, že neshledal důvody zakládající rozpor dodatečně povolené stavby se stavebním zákonem a jeho prováděcími právními předpisy či zvláštními právními předpisy hájícími veřejný zájem. Dále uvedl, že pochůzná střecha nijak neovlivňuje imisemi pohodu bydlení a k zamezení nahlížení do oken žalobkyně žalovaný doporučil instalaci žaluzií. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Žalobkyně spatřuje zásah do svého vlastnického práva a narušení kvality prostředí pro bydlení ve vybudování „terasy“, která bezprostředně přiléhá k oknu na domě ve vlastnictví žalobkyně a umožňuje nahlížení do okna a vstup tímto oknem do domu žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že svůj nesouhlas s výstavbou terasy projevila již ve stavebním řízení, přičemž upozornila na počáteční nesoulad projektové dokumentace SO 1 s reálným stavem stavby. Za nespornou je třeba považovat skutečnost, že pochůzná střecha nebyla v projektové dokumentaci SO 1 skutečně zaznamenána. Její legalizování mělo být provedeno v řízení o odstranění stavby, resp. v řízení o dodatečném povolení stavby. V žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 23. 10. 2013 se hovoří o terase, v doplnění žádosti ze dne 29. 10. 2014 se již hovoří o pultové střeše, na niž bude umožněn přístup za účelem běžné údržby (čištění, odhazování sněhu). Takto byla stavba zaznamenána v projektové dokumentaci SO 2. V řízení o dodatečném povolení stavby vydal stavební úřad dne 17. 12. 2014 rozhodnutí č. j. 2294/2013/SÚ - 14 o dodatečném povolení pro stavební úpravy střechy dvorního traktu (výrok II). V rozhodnutí byl vymezen účel užívání stavby, který spočíval v „provádění běžné údržby, čištění a odhazování sněhu atd.“ V rámci řízení o dodatečném povolení stavby je posuzováno splnění podmínek podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení platí, že stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Po důkladném prošetření správního spisu dospěl krajský soud k závěru, že podmínky citovaného ustanovení byly splněny. Krajský soud v průběhu stavebního řízení neshledal vady spočívající v rozporu se stavebním zákonem, prováděcími předpisy ani zvláštními právními předpisy, které hájí veřejný zájem. Pro stavební úpravy pochůzné střechy bylo vydáno dne 17. 12. 2014 dodatečné povolení stavby, které následně dne 31. 3. 2015 potvrdil žalovaný. Došlo tedy k dodatečnému zhojení vady spočívající v tzv. „černé stavbě“. V rámci řízení měla žalobkyně možnost uplatnit své námitky, což také učinila jak v rámci prvostupňového řízení, tak v reakci na vydané rozhodnutí prvého stupně využila svého práva podat odvolání. Žalovaný se s odvolacími námitkami dostatečně vypořádal a soud se s jeho názorem ztotožnil. Nutno podotknout, že krajský soud se při přezkumu správních rozhodnutí držel žalobkyní vymezených žalobních bodů. Námitky žalobkyně se týkají výlučně kvality prostředí a pohody bydlení a směřují k užívání dodatečně povolené stavby pochůzné střechy a s tím souvisejícími imisemi spočívající v nahlížení do oken a možností vstupu do jejího domu skrze její okno. Soud se zabýval významy pojmů „terasa“ a „pochůzná střecha“, s kterými se operuje v rámci předmětného stavebního řízení. Přesnou definici těchto termínů ve stavebním zákoně ani v prováděcích právních předpisech nelze nalézt. Pro oba tyto stavební prvky platí § 25 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, který u nich nařizuje zajistit bezpečný přístup a zřídit opatření zajišťující bezpečnost provozu. V § 27 téže vyhlášky je dále uvedeno, že veškeré pochůzné plochy, na nichž je nebezpečí pádu osob nebo zvířat a je k nim možný přístup, se musí opatřit ochranným zábradlím, popřípadě jinou zábranou. Právní předpisy tedy nestanovují žádné odlišné prvky pochůzných střech od teras. Obecně lze však konstatovat, že užití stavebně-technického prvku „terasy“ svědčí tomu, že daný prostor má být užíván jako součást bydlení např. k relaxaci, trávení volného času apod., zatímco stavebně-technický prvek „pochůzná střecha“ spíše nasvědčuje zachování hlavního účelu jako střechy s možností vstupu na ni za spíše provozním účelem. Takto ostatně byla i stavba dodatečně povolena. Ze stanoveného účelu užívání je patrný hlavní účel pochůzné střechy, a to provozně-technický. Lze tedy dovodit, že stavba nebyla dodatečně povolena jako terasa a neměla by tak sloužit tomuto účelu. Pohodou bydlení lze rozumět ze subjektivního pohledu takový stav, kdy člověk bydlí v klidu, spokojeně, příjemně a šťastně. Takovou definici citoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 2 As 44/2005 – 116 ze dne 2. 2. 2006 (dostupném z www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud definoval pohodu bydlení z objektivistického úhlu pohledu jako souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů. Právě k objektivistické definici se obecně Nejvyšší správní soud přiklání častěji, ovšem zdůrazňuje, že vždy je i zapotřebí přihlédnout k subjektivním hlediskům. Krajský soud má v předmětné věci za to, že dodatečným povolením stavby nemohlo dojít k zásahu do kvality jednotlivých složek prostředí a pohoda bydlení žalobkyně tak nemohla být narušena. Uvedená stavba totiž byla povolena jako pochůzná střecha přístupná za účelem údržby, čištění apod. Jiná situace by ovšem nastala, pokud by byla stavba dodatečně povolena jako terasa sloužící k užívání s bydlením. V takovém případě by bylo lze předpokládat, že může dojít k narušení soukromí přilehlých místností žalobkyně a tím by mohlo dojít k narušení dosavadního statu quo. Stavba terasy totiž svým vysokým potenciálem mohla způsobovat zásahy nad míru přiměřenou poměrům a narušit tak zavedený a žalobkyní legitimně očekávaný rozsah soukromí. Jak již však bylo uvedeno, pochůzná střecha takový vysoký potenciál zásahu do soukromí nezakládá. V dané věci je nutno odlišit jednak splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby a jednak účel užívání stavby a jeho dodržování. Krajský soud shledal, že podmínky pro dodatečné povolení stavby byly splněny. Žalobkyně své námitky formuluje především do způsobu užívání stavby, který má být rozporný s tím, jak byl vymezen v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně tvrdí, že pochůzná střecha je užívána jako terasa. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně dokonce sama uvedla, že by neměla námitky, kdyby byla dodatečně povolená stavba užívána v souladu s povoleným účelem, tj. za účelem údržby, čištění apod. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 97/2013 - 40 ze dne 30. 7. 2013, publikovaný pod č. 2968/2014 Sb. NSS, ze kterého se podává, že ve stavebním řízení „nejde o konkrétní spory týkající se imisí, nýbrž se řeší potencionalita vzniku možných budoucích sporů. Na základě vyhodnocených námitek činí stavební úřad rozhodnutí, zda je stavební záměr přijatelný, nebo zda by nepřiměřeně zasahoval do zájmů určitých účastníků ve prospěch jiných a přijatelný není. Kromě hledání výsledku v souladu s veřejným zájmem je úkolem stavebního úřadu i ochrana práv vlastníků sousedních nemovitostí. Konkrétní zásahy do práva na soukromí, které stěžovatelka postrádala v rozsudku krajského soudu, řeší soudy v občanském soudním řízení.“ Stavební úřad vycházel při posuzování žádosti o dodatečné povolení stavby z účelu, pro který měla a má být stavba podle tvrzení stavebníka užívána. Stavební úřad mohl pouze z tohoto pohledu posuzovat, zda jsou námitky žalobkyně relevantní. S ohledem na povolený účel užívání pochůzné střechy nelze než konstatovat, že stavba byla dodatečně povolena tak, aby nad míru přiměřenou poměrům nezasahovala do vlastnického práva a do soukromí žalobkyně jakožto vlastnice sousední nemovitosti. Stavební úřad se postaral o ochranu práv žalobkyně právě tím, že v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby vymezil účel užívání, který bude pro stavebníka závazný. Kdyby hodlal stavební úřad povolit stavbu k jakémukoliv účelu, tj. i k běžnému užívání jako obytné terasy, která souvisí s obytným prostorem bytu, pak by do rozhodnutí nezakomponoval omezující podmínky stran účelu užívání stavby. Krajský soud při posuzování závažnosti zásahu do soukromí žalobkyně vycházel z charakteru příslušné zástavby, v níž nikdy nelze dosáhnout úplného soukromí. Žalobkyně si nemůže osobovat v takových podmínkách právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna sousedství, která by výrazným způsobem snižovala míru soukromí. Stejný názor vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 7 As 13/2010 – 145 ze dne 12. 3. 2010. K tomu lze doplnit, že povolení pochůzné střechy s přístupem za účelem údržby, čištění a odhazování sněhu nemůže být s to zasáhnout výrazným způsobem do soukromí žalobkyně. Jakékoliv námitky žalobkyně týkající se obtěžování její osoby a jejího soukromí nad míru přiměřenou poměrům je nutno vyhodnotit jako námitky soukromoprávní směřující do sousedských vztahů, neboť svým rozsahem již přesahují pravomoc stavebního úřadu. Námitky stran toho, že vlastnické právo žalobkyně je omezeno nad míru přiměřenou poměrům z důvodu možného nahlížení do oken žalobkyně a možností příp. vstupu do jejího domu prostřednictvím jejího okna, jsou námitkami, které patří před civilní soud za účelem vyřešení sousedského sporu. K tomu lze odkázat na judikát Nejvyššího soudu České republiky, který v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1150/99 ze dne 5. 9. 2000, vyslovil, že „obtěžování pohledem je možno považovat za imisi jen v mimořádném případě, pokud je soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; při posuzování věci je třeba přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení.“ V rovině veřejného práva lze konstatovat, že případné užívání stavby v rozporu s povoleným účelem je důvodem pro aktivování dozorové pravomoci stavebního úřadu podle § 132 stavebního zákona. Podle § 132 odst. 1 stavebního zákona vykonávají stavební úřady dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, přičemž za veřejný zájem se podle odstavce 3 písmene b) téhož ustanovení považuje požadavek na užívání stavby jen k povolenému účelu. V souvislosti s citovaným ustanovením krajský soud dále upozorňuje na § 126 odst. 1 stavebního zákona, který jednoznačně stanovuje, že stavbu lze užívat pouze k povolenému účelu. Pokud by stavební úřad po provedené kontrolní prohlídce dospěl k závěru, že je pochůzná střecha užívána v rozporu s povoleným účelem (např. že je užívána jako obytná terasa), došlo by zřejmě k naplnění skutkové podstaty přestupku podle stavebního zákona, který je sankcionovatelný pokutou. Pokud jde o fotodokumentaci, kterou žalobkyně předložila v rámci odvolacího řízení, pak krajský soud skutečně konstatuje, že se jí žalovaný výslovně nezabýval. Taková vada v jeho postupu však nezakládá nezákonnost, která by měla vliv na výsledek řízení. Jak již bylo konstatováno, v řízení o dodatečném povolení stavby se posuzuje, zda lze dodatečně povolit stavbu podle žádosti a podle předložené projektové dokumentace a zda je taková stavba v souladu s požadavky stavebního zákona. Tyto skutečnosti byly řádně zhodnoceny a vypořádány. Fotografie, které podle žalobkyně dokládají skutečný způsob užívání stavby (podle tvrzení žalobkyně rozporný s účelem užívání povoleným), patří jako podklad k podnětu pro stavební úřad k provedení kontrolní prohlídky stavby v rámci jeho dozorových pravomocí. K procesnímu postupu stavebního úřadu má krajský soud určitou výhradu, která však nezakládá takovou vadu řízení, které by musela být zohledněna výrokem soudního rozhodnutí. Řízení o dodatečném povolení stavby je včleněno do řízení o odstranění stavby. Není proto možné, aby stavebník nejprve podal žádost o dodatečné povolení stavby a stavební úřad aby na základě této žádosti teprve den poté zahájil řízení o odstranění stavby. Pro dodatečné povolení stavby zákon konstruuje speciální řízení zahajované na žádost stavebníka nebo vlastníka poté, co je již z moci úřední vedeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení stavby je tedy specifickým prostředkem navázaným na řízení o odstranění stavby, pomocí něhož lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo je postavena bez takového rozhodnutí. Řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení spolu velmi úzce souvisí. Řízení o odstranění stavby je řízením prvotním, obligatorním, které musí být, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, zahájeno vždy. Řízení o dodatečném povolení stavby je naproti tomu řízením fakultativním, neboť záleží pouze na žádosti stavebníka (a splnění dalších zákonných podmínek), zda bude zahájeno a vedeno. V rozsudku ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 As 18/2011 – 117, Nejvyšší správní soud konstatoval, že řízení o dodatečném povolení stavby je svou povahou akcesorické řízení k řízení o odstranění stavby. Nelze vést řízení o dodatečném povolení stavby, aniž by před tím bylo zahájeno řízení o jejím odstranění. S ohledem na uvedené měl stavební úřad, který dne 23. 10. 2013 obdržel žádost o dodatečné povolení stavby, řízení o takové nepřípustné žádosti podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavit. Stavební úřad naopak oznámením ze dne 24. 10. 2013 oznámil zahájení řízení o odstranění stavby – stavební úpravy budovy č. p. X ve Slavonicích, které byly provedeny v rozporu se stavebním povolením ze dne 27. 4. 2012. Krajský soud je toho názoru, že stavební úřad měl stavebníky vést k tomu, aby podali novou žádost o dodatečné povolení stavby, poté co bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, neboť žádost podaná dne 23. 10. 2013 před samotným zahájením řízení o odstranění stavby byla nepřípustná. Nicméně vzhledem k tomu, jak dlouho se již řízení o dodatečném povolení stavby vede, a také vzhledem k tomu, že v novém projednání věci před stavebním úřadem (poté co bylo první rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zrušeno žalovaným) bylo podáno doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby dne 29. 10. 2014, které modifikovalo předmět řízení o dodatečné povolení stavby, považuje krajský soud tuto vadu řízení za zhojenou. Rušení správních rozhodnutí pouze z tohoto důvodu by bylo přílišným formalismem. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení