Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

10 A 110/2012 - 98

Rozhodnuto 2013-10-30

Citované zákony (26)

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M.H. , bytem X, zastoupené obecným zmocněncem Ing. P. P., bytem K. 9, Č., proti žalované : Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7.9.2012, č.j. BK942-2/99/9/9/2012-SŘ, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 13.11.2012 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 7.9.2012, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí tak, že po provedené změně zní takto: „ žalobkyně dne 5.3.2012 nevpustila inspektory Státní zemědělské a potravinářské inspekce, B.P. a Z. V. za účelem provedení kontroly dodržování předpisů potravinového práva do provozovny na adrese Purkyňova, Tábor. Provozovatelem této provozovny je společnost ZIMBO CZECHIA s.r.o., která v tomto případě měla být i kontrolovanou osobou. Tímto jednáním účastníka řízení bylo způsobeno, že kontrolovaná osoba ZIMBO CZECHIA s.r.o. nesplnila povinnost podle § 14 odst. 1 zákona o státní kontrole, respektive nebyly vytvořeny základní podmínky pro provedení kontroly tím, že nebyla poskytnuta součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků podle § 11 písm. a) zákona o státní kontrole, když inspektorům SZPI nebyl umožněn vstup do provozovny, ve které měla být kontrola provedena“. Za to byla žalobkyni uložena pořádková pokuta ve výši 10.000,-Kč. Žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Zejména poukazuje na jednání inspektorů při provádění předmětné kontroly a má za to, že k provedení kontroly bylo potřeba předložit písemné pověření, bez něhož její zaměstnavatel neměl povinnost poskytnout součinnost. Pro kontrolu nebyla a není dána věcná působnost žalované. V tomto směru byla i informována svým zaměstnavatelem, že inspektorům vstup do zázemí provozovny v Táboře za účelem takové kontroly neumožní, neboť takovou povinnost nemá. Pořádková pokuta byla udělena žalobkyni v souvislosti s uposlechnutím pokynu zaměstnavatele, kterým byla instruovaná tak, že zaměstnance inspektorátu do prodejny vpustit nemá. Postup žalované považuje proto za nezákonný a má za to, že žalovaná měla jako s účastníkem řízení jednat i s kontrolovanou osobou, jejím zaměstnavatelem. Kontrola byla věcí kontrolované osoby, která měla a má zájem na výsledku kontrolního řízení. Neprovedení předmětné kontroly nezpůsobila žalobkyně, neboť nebyly splněny podmínky pro vznik povinnosti kontrolované osoby součinnost poskytnout, jestliže se inspektoři neprokázali řádným pověřením. Žalobkyně pracovala na předmětné provozovně jako prodavačka, zástupkyně vedoucí provozovny a v pracovní smlouvě se zavázala plnit všechny pokyny zaměstnavatele. Zaměstnavatel žalobkyně výslovně stanovil ústně i písemně metodickým pokynem „závazný jednotný postup při úředním dozoru (metodický pokyn)“, za jakých podmínek je povinna pouštět pracovníky kontrolních orgánů do zázemí provozovny a to - při předložení služebních průkazů a písemného pověření kontrolního orgánu k provedení konkrétní kontroly. Jelikož pověření předložená inspektory při předmětné kontrole požadavkům kontrolované osoby neodpovídala a pracovnice žalované oznámily, že přišly kontrolovat masné výrobky, nebyly do provozovny po konzultaci s oblastní vedoucí a v souladu s postojem vedení zaměstnavatele a na základě zaměstnavatelem vydaného metodického pokynu vycházejícího z dělby věcné příslušnosti ke kontrolám potravin živočišného původu mezi orgány SZPI a orgány Státní veterinární správy. Žalobkyně při pokusu inspektorů o provedení kontroly informovala inspektory, že není oprávněna rozhodovat o tom, kdo do provozovny má či nemá přístup, přebírat písemnosti adresované kontrolované osobě, potvrzovat poučení o právu podávat námitky. Proto žalobkyně u podpisu kontrolního protokolu uvedla, že není oprávněna jednat jménem společnosti. Oprávnění zastupovat kontrolovanou osobu nevyplývá ani z výpisu obchodního rejstříku. Má za to, že správní orgán nemůže v rozporu s její vůlí i vůlí kontrolované osoby určovat, jaké jsou její pravomoci a odpovědnost. Provozovny kontrolované osoby spadají pod dozor SVS a nikoliv pod kontrolní pravomoc SZPI, což dokladuje protokol orgánů SVS z kontrolní akce ze dne 13.6.2012. Kontrolní protokol měl být doručován kontrolované osobě na adresu jejího sídla. Žalobkyně namítá věcnou nepříslušnost orgánů SZPI ke kontrole a tím způsobenou nicotnost rozhodnutí obou stupňů. Kdy kontrola potravin živočišného původu v daném případě, kdy dochází k jejich úpravě, spadá ve smyslu zákona č. 110/1997 Sb. pod kompetenci SVS. Žalobkyně dále namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže není ve výroku meritorně vyřčeno, jak o odvolání bylo rozhodnuto, tj. zda bylo jako nedůvodné odmítnuto nebo bylo shledáno důvodným a v jakém rozsahu. Nebyla dána věcná působnost žalované ke kontrole provozovny kontrolované osoby, nebyla proto dána ani její sankční pravomoc. V souvislosti s tím se žalobkyně odvolává na ust. § 16 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 110/1997 Sb., dle něhož SZPI vykonává dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu, pokud tento dozor není oprávněn podle písm. b) provádět orgán SVS, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nicotnost. Rozhodnutí žalovaného je zmatečné, neboť z něj není ani jasné z čeho žalovaný dovozuje svou věcnou příslušnost, jestliže obecně tvrdí, že je věcně příslušným podle § 2 písm. d) zákona č.552/1991 Sb. Žalobkyně uvádí, že neprovedení kontroly nezpůsobila ona, neboť pouze reprodukovala rozhodnutí kontrolované osoby, jehož trvání si ověřila u oblastního vedoucího. Inspektoři se neprokázali pověřením vyhovujícím požadavkům kontrolované osoby. Žalobkyně nerozporuje, že jí byly služební průkazy a pověření k výkonu kontrolní činnosti inspektorů předloženy, ovšem tyto dokumenty nebyly dostatečně určité, což považuje vzhledem k pochybnostem o věcné příslušnosti za legitimní požadavek. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že není vlastníkem kontrolované provozovny, tedy tím, kdo rozhoduje, jak bude s provozovnou nakládáno. Žalobkyně není ani zákonným zástupcem kontrolované osoby, nýbrž pouze osobou přítomnou kontrole, kdy se nejednalo o její projev vůle, koho do provozovny pustí, jestliže pouze reprodukovala rozhodnutí kontrolované osoby. Nesprávně je žalovaným odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 32 Cdo 1161/2008, který se na danou situaci aplikovat nedá. Žalobkyně setrvala na své námitce, že na řízení podle zákona č.552/1991 Sb. se s ohledem k § 26 užije správní řád, jehož § 30 odst. 1 stanoví, že za právnickou osobu činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle zvláštního zákona a ten podle odst. 5 téhož paragrafu musí prokázat své oprávnění. Žalovaný se s touto námitkou nevypořádal. Z obsahu protokolu o kontrole žalobkyně dovozuje, že předání tohoto protokolu je spojeno s jeho doručením a poučením dle § 17 zákona č. 552/1991 Sb. a toto poučení žalobkyni, která je profesí řeznice/prodavačka, nic neříká. Vzhledem k jejímu oboru a vzdělání nelze po ní požadovat, aby rozhodovala, zda má pravdu kontrolovaná osoba (její zaměstnavatel) nebo žalovaná, která tvrdí, že metodický pokyn kontrolované osoby je nezákonný a žalobkyně jej neměla dodržovat. Žalobkyně proto pokládá za nesprávný postup inspektorů žalované, kteří jejím prostřednictvím chtěli na místě kontroly doručit kontrolované osobě protokol o kontrole, včetně poučení o právu podávat námitky, neboť tento postup zcela ignoruje práva a právem chráněné zájmy adresáta státní správy a nutí ji činit úkon, ke kterému není oprávněna. Takový postup i směřuje k účelovému krácení lhůt adresáta přenášením odpovědnosti za doručování, kdy nelze zaručit včasnost předání listin kontrolované osobě. Takový postup považuje žalobkyně za nezákonný. Žalobkyně namítá, že jí nebyla po právu uložena povinnost nahradit náklady řízení podle § 79 odst. 5 správního řádu, neboť toto ustanovení se týká řádného správního řízení. Podle § 26 zákona č. 552/1991 Sb. pro řízení podle tohoto zákona platí správní řád, který stanoví procesní náležitosti postupu kontrolních orgánů. Tímto se dle žalobkyně řízení s uložením pořádkové pokuty nestává správním řízením, jak uvádí žalovaný. Žalobkyně má za to, že z těchto důvodů je rozhodnutí zmatečné. V daném případě by náklady měl nést kontrolní orgán. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že inspektoři SZPI nebyli povinni předkládat pověření k provádění kontrolní činnosti, a že je dostačující předložení služebních průkazů. Zákon č. 146/2001 Sb. neuvádí, že by služební průkaz inspektora nahrazoval písemné pověření, přičemž pro otázky tímto zákonem neupravené platí pro kontrolní činnost úprava obsažená v zákoně č. 552/1991 Sb., tedy dle § 9 ve spojení s § 12 odst. 2 písm. a) předložit rovněž písemné pověření. Žalobkyně má za to, že jen pověření pro jednu určitou kontrolu s uvedením konkrétně kontrolovaných skutečností, chrání adresáta státní správy před zneužitím oprávnění kontrolních pracovníků. Žalobkyně rovněž namítá nezákonnost rozhodnutí ohledně odůvodnění výše pokuty, které považuje za zmatečné, nepřesvědčivé a neindividualizované. V daném případě nebyly brány v úvahu její osobní poměry a žalovaný se nezabýval ani možnými likvidačními následky pořádkové pokuty. Žalovaný řádně nehodnotil výši pořádkové pokuty ve vztahu k závažnosti jejího jednání a jejím osobním poměrům. Žalobkyně namítá, že forma vyhotovení rozhodnutí žalovaného je nezákonná i proto, že nesplňuje kogentní náležitosti dle § 69 odst. 1 správního řádu, neboť písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat mimo jiné jméno, příjmení, funkci nebo číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Vyhotovení rozhodnutí žalovaného podpis ústředního ředitele neobsahuje ani doložku „v.r.“ a zároveň chybí doložka „za správnost vyhotovení“. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť je nesporné, že žalobkyně neumožnila kontrolu provozovny. Předně poznamenala, že z dikce § 19 zákona č. 552/1991 Sb. je zřejmé, že pořádková pokuta může být uložena jen fyzické osobě a to té, která způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 14 uvedeného zákona. Fyzickou osobou, která způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost, je žalobkyně, která osobně při pokusu inspektorů zabránila jejich vstupu do kontrolovaných prostorů provozovny kontrolované osoby. Odpovědnosti za toto protiprávní jednání se nemůže zprostit poukazem na to, že jednala podle pokynů kontrolované osoby, neboť tyto pokyny nebyla povinna dodržovat, když jako zaměstnanec měla povinnost plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy. Žalobkyně má jen povinnost plnit pouze pokyny nadřízeného, které jsou v souladu s právními předpisy. Pokyny nadřízeného (metodický pokyn kontrolované osoby i pokyn jednatele kontrolované osoby tlumočený prostřednictvím oblastní manažerky, kontrolu neumožnil) znemožňující řádné provedení kontroly, je nutno kvalifikovat jako pokyny vydané v rozporu s právními předpisy. Žalobkyně byla oprávněna kontrolovanou osobu při kontrole zastupovat ze zákona, a to na základě § 15 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. Protokol o kontrole byl prostřednictvím žalobkyně kontrolované osobě včetně příloh doručen v souladu s § 16 zákona č. 552/1991 Sb. Žalovaná byla rovněž i věcně příslušná k předmětné kontrole, nikoliv Státní veterinární správa. Rovněž napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a je založeno na dostatečně zjištěném a správně posouzeném skutkovém stavu. Žalovaný změnil rozhodnutí ve výrokové části I. o uložení pořádkové pokuty, a to doplněním údaje, kdy došlo ke spáchání skutku. Jedná se o postup, který byl v souladu s § 90 odst. 1 písm. c), správního řádu. Věcná působnost orgánů SZPI ke kontrole i příslušnost k uložení pořádkové pokuty byla dána, přičemž je založena ust. § 2 písm. d) zákona č. 552/1991 Sb., kde se stanoví, že státní kontrolu podle tohoto zákona vykonávají kontrolní orgány, do jejichž působnosti náleží specializovaná kontrola, odborný dozor nebo inspekce podle zvláštního zákona. Protože orgány žalované jsou v dané věci věcně příslušné ke kontrole, byl správní orgán I. stupně i žalovaná věcně příslušné dle § 2 písm. d) uvedeného zákona. Žalobkyně byla zákonnou zástupkyní kontrolované osoby zmocněnou k jejímu zastupování při kontrole její provozovny, a proto bylo namístě postupovat podle speciální úpravy doručování protokolu o kontrole dané § 16 zákona č. 552/1991 Sb. Žalovaná nesouhlasí s námitkou žalobkyně ohledně uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení, tato povinnost ji byla uložena po právu, a proto trvá na vypořádání námitky tak, jak bylo uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná rovněž nesouhlasí s výkladem § 9 a § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb., jak jej podává žalobkyně, neboť inspektoři při předmětné kontrole se prokázali služebními průkazy i písemnými pověřeními k výkonu kontrolní činnosti a vyhověli tak k požadavkům § 12 odst. 2 písm. a) téhož zákona i § 4 zákona č. 146/2002 Sb. Pořádková pokuta byla dostatečně individualizována ve vztahu k závažnosti protiprávního jednání a nebyla uložena v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení. Likvidační následky, či tíživou osobní situaci žalobkyně v odvolacím řízení neuváděla a není ani žalovanému známo, že by požádala o povolení splátek. Napadené rozhodnutí bylo i vypracováno v zákonné formě, na konci písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného je pod označením ústředního ředitele žalovaného Ing. J.Š. uvedeno v.z. Ing. M.K. a jeho podpis. Ing. M.K. byl oprávněn podepisovat správní rozhodnutí a případně jednat jménem žalované. Žalovaná nepokládá žádnou ze žalobních námitek za důvodnou. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Z protokolu o kontrole ze dne 5.3.2012 vyplývá, že uvedeného dne se na provozovnu společnosti ZIMBO CZECHIA s.r.o. dostavili inspektoři SZPI B.P. a Z.V. a žalobkyni oznámili zahájení kontroly dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu. Inspektorky předložily služební průkazy a pověření k výkonu kontrolní činnosti vydaná na jejich jména spolu se služebním průkazem pro Inspektorát v Táboře. Tato pověření byla vystavěna Inspektorátem v Táboře pro zaměstnance Státní zemědělské a potravinářské inspekce, kteří jsou oprávněni k činnostem vyplývajícím ze zákona č. 146/2002 Sb., která byla vydána a podepsána ředitelem Inspektorátu SZPI v Táboře Ing. J.K.. Kopie služebním průkazů a pověření k výkonu kontrolní činnosti jsou založeny ve správním spise a jsou přílohami protokolu o kontrole. Žalobkyně oznámila, že má povinnost oznámit případnou kontrolu, proto se telefonicky spojila s oblastní manažerskou Z.Š.. Inspektorky nebyly vpuštěny do provozovny, stály za zavřenými vchodovými dveřmi. Žalobkyně sdělila, že dle příkazu vedení společnosti nebudou do prostor provozovny vpuštěny, a že nebude umožněno provedení kontroly. Žalobkyně byla poučena, že inspektoři SZPI jsou oprávněni ověřovat při kontrole právnických osob totožnost fyzických osob, které je při kontrole zastupují, jakož i oprávnění těchto osob k zastupování. Kontrola maloobchodního prodeje proto nebyla ze strany žalobkyně umožněna. Žalobkyni byl předán dokument „poskytnutí součinnosti při provádění kontroly“ ze dne 5.3.2012, s jehož obsahem byla žalobkyně seznámena a rovněž tak byla seznámena s protokolem ze dne 5.3.2012 č. P038-30421/12, jehož výtisk převzala. Prvostupňový správní orgán dne 18.4.2012 vydal rozhodnutí, dle něhož žalobkyni byla uložena pořádková pokuta ve výši 10.000,-Kč, neboť způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila svou povinnost podle § 14 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., když inspektory SZPI nevpustila do kontrolované provozovny, čímž nebyla poskytnuta součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků podle § 11 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb. vstupovat do prostor kontrolované osoby. V odůvodnění se mimo jiné uvádí, že žalobkyně byla v postavení zástupkyně vedoucího provozovny, kde měla být kontrola provedena a oprávněna, aby jí bylo předloženo pověření ke kontrolní činnosti a aby se seznámila za kontrolovanou osobu s kontrolními materiály. Inspektoři postupovali při prokazování se služebními průkazy dle zákona a předložená pověření k výkonu kontrolní činnosti byla rovněž v souladu s § 9 zákona č. 552/1991 Sb., zavinění bylo shledáno ve formě nevědomé nedbalosti. Následek byl shledán ve znemožnění kontroly provozovny. Správní orgán uvedl úvahy, kterými se řídil při kvalifikaci jednání žalobkyně jako pořádkového správního deliktu. Žalobkyně se proti shora uvedenému rozhodnutí odvolala. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, prvostupňové rozhodnutí bylo změněno. Odvolací orgán zjistil, že ve výroku napadeného rozhodnutí není uvedeno, kdy došlo ke spáchání skutku, proto byl výrok o pořádkovém deliktu změněn tak, že žalobkyně dne 5.3.2012 nevpustila inspektory do provozovny za účelem provedení kontroly. Odvolací orgán výrok napadeného rozhodnutí změnil pouze v tom směru, že doplnil datum spáchání předmětného deliktu – 5.3.2012. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení je rozhodnutí, kterým žalobkyni byla uložena pořádková pokuta, neboť dne 5.3.2012 nevpustila inspektory za účelem provedení kontroly dodržování předpisů potravinového práva do provozovny v Táboře, jejímž provozovatelem je společnost ZIMBO CZECHIA a tímto jednáním žalobkyně způsobila, že kontrolovaná osoba ZIMBO CZECHIA s.r.o. nesplnila povinnost podle § 14 odst. 1 zákona o státní kontrole, respektive nebyly vytvořeny základní podmínky pro provedení kontroly tím, že nebyla poskytnuta součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků podle § 11 písm. a) zákona o státní kontrole, jestliže inspektorům nebyl umožněn vstup do provozovny, ve které měla být kontrola provedená. Skutková zjištění mezi účastníky nejsou sporná. Žalobkyně předně namítá, že účastníkem soudního řízení měla být kontrolovaná osoba společnost ZIMBO CZECHIA s.r.o., která je jejím zaměstnavatelem, jestliže pořádková pokuta jí byla uložena v souvislosti s uposlechnutím pokynu kontrolované osoby. V daném případě žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty. Pořádková pokuta podle § 19 zákona o státní kontrole může být uložená každé fyzické osobě, která způsobí, že kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností zakotvených v § 14 uvedeného zákona. V tomto řízení jediným účastníkem je fyzická osoba, jíž má být uložená pokuta. Uložení pokuty tak zakládá přímý a bezprostřední vztah mezi správním orgánem a osobou, která se pořádkového deliktu dopustila. Přestože je společnost ZIMBO CZECHIA s.r.o. zaměstnavatelem žalobkyně, o jejích veřejných subjektivních právech v daném případě rozhodováno není. Rozhodnutím o uložení pořádkové pokuty žalobkyni proto nedošlo k přímému dotčení veřejných subjektivních práv společnosti ZIMBO CZECHIA s.r.o. Dotčení veřejných subjektivních práv nelze shledat ani v tom, že žalobkyni byla uložena pořádková pokuta z důvodu, že se řídila interním pokynem svého zaměstnavatele. Společnost ZIMBO CZECHIA s.r.o. proto nemůže mít procesní postavení v daném řízení, neboť k dotčení jejích subjektivních práv nedošlo. Kontrolovaná osoba tedy nemohla být účastníkem tohoto řízení o uložení pořádkové pokuty žalobkyni. Kontrolovaná osoba nebyla pasivně legitimovaná k uložení pořádkové pokuty podle § 19 zákona č. 552/1991 Sb. Skutečnost, že pořádková pokuta byla rovněž uložena jednatelům kontrolované osoby a to proto, že kontrolovaná osoba nesplnila své povinnosti podle § 14 zákona č. 552/1991 Sb., není důvod, proč by měla být vedlejším účastníkem řízení kontrolovaná právnická osoba. Nedůvodná je i proto výhrada žalobkyně, že možnost pasivní legitimace kontrolované osoby měla být řešena jako předběžná otázka. Skutečnost, že žalobkyni byla uložena pořádková pokuta žádným způsobem společnost ZIMBO CZECHIA s.r.o. dotčena není. Rovněž tvrzení žalobkyně, že předmětná kontrola probíhala v provozovně kontrolované osoby, kdy žalobkyně postupovala dle jejího metodického pokynu, není irelevantní pro závěr, že účastníkem daného řízení je zaměstnavatelem, jestliže bylo vydáno rozhodnutí podle §14 odst. 1 zákona o státní kontrole a § 19 zákona o státní kontrole a pořádková pokuta byla správně ukládána toliko fyzické osobě. Soud poznamenává, že kontrolovaná osoba je účastníkem kontroly, kdy může podávat námitky do protokolů, případně opatření, pokud by bylo uloženo při zjištění porušení právních předpisů ze strany kontrolované osoby, tehdy je odpovědnost za správní delikt dovozována ve vztahu ke kontrolované osobě. Nedůvodná je námitka žalobkyně, že plnila jen pokyny nadřízeného, a to zejména metodický pokyn kontrolované osoby i pokyn jednatele kontrolované osoby, tlumočený prostřednictvím oblastní manažerky, kontrolu neumožnit. Tato výhrada žalobkyně nemůže obstát, a to s odkazem na § 301 písm. a) zákoníku práce, dle něhož zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci. Z uvedeného je zřejmo, že žalobkyně byla povinna plnit pouze takový pokyn, který by byl vydaný v souladu s právními předpisy, v daném případě ovšem tomu tak nebylo. Jestliže žalobkyně v rozporu s § 19 odst. 1 zákona o státní kontrole způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 14 uvedeného zákona, dle kterého je povinna vytvořit základní podmínky k provedení kontroly, zejména poskytnout součinnost odpovídající oprávněným kontrolním pracovníkům. Žalobkyně, jako zaměstnanec kontrolované osoby si musela být vědoma toho, že v případě znemožnění státního dozoru, kdy neumožní kontrolu, není její jednání v souladu s právními předpisy a musela si být vědoma povinnosti vpustit inspektory do provozovny za účelem provedení kontroly. Z § 15 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. vyplývá, že kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Z toho vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna kontrolovanou osobu při kontrole zastupovat, proto nedůvodně je žalobkyní namítáno, že nebylo její povinností převzít od inspektorů protokol o kontrole. Z ust. §16 zákona o státní kontrole vyplývá, že je povinností kontrolních pracovníků seznámit kontrolovanou osobu s obsahem protokolu a předat jí stejnopis protokolu, kdy seznámení s protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby podpisem protokolu. Protokol o kontrole byl prostřednictvím žalobkyně doručen kontrolované osobě včetně příloh, přičemž žalobkyně ke svému podpisu uvedla, že není oprávněna jménem kontrolované osoby jednat. V daném případě byla žalobkyně v době kontroly v postavení zástupkyně vedoucí provozovny a to v době nepřítomnosti statutárního orgánu kontrolované osoby a proto byla zmocněna ke všem úkonům dle § 15 odst. 1 obchodního zákoníku. Proto mohlo být žalobkyni oznámeno zahájení kontroly, mohla být za kontrolovanou osobu přítomna k provedení kontroly a prostřednictvím žalobkyně mohla být kontrolovaná osoba seznámena s protokolem o kontrole ve smyslu § 16 zákona č. 552/1991 Sb. Jestliže žalobkyně při kontrole zastupovala kontrolovanou osobu, bylo její povinností zajistit, aby kontrolovaná osoba splnila své povinnosti ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o státní kontrole. Soud proto shodně se žalovanou uzavřel, že žalobkyně je oprávněna kontrolovanou osobu při kontrole zastupovat. Zcela neopodstatněně žalobkyně se odvolává na protokol orgánu Státní veterinární správy z kontrolní akce ze dne 13.6.2012 v Rychnově nad Kněžnou s ohledem na oprávněnost jejího tvrzení, že v daném případě je věcně příslušná Státní veterinární správa nikoliv žalovaný, jestliže předmětem kontroly orgánů Státní veterinární správy bylo „bourání a prodej čerstvého masa, výroba masných polotovarů, odběr vzorků dle NK 2073/05“. Ze strany žalované nedošlo k překročení kontrolní pravomoci, neboť se v provozovně konala kontrola produktu živočišného původu. Kontrolní orgány žalované jsou oprávněny kontrolovat rovněž uvádění do oběhu balených, zabalených a nebalených sýrů, krájených a nekrájených masných výrobků, výrobků z ryb, výrobků studené kuchyně, salátů a pomazánek s živočišnou složkou, což vyplývá z § 16 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 110/1997 Sb. U orgánů veterinární správy je věcná příslušnost ke kontrole založena dle ust. § 16 odst. 1 písm. b) bod 2 citovaného zákona. S ohledem na obsah kontroly k překročení věcné působnosti inspektory SZPI nedošlo. Nicotnost napadeného rozhodnutí spatřena soudem nebyla, jestliže je dána věcná působnost k provedení kontroly žalovanou. Z výroku napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná změnila výrokovou část I. tak, že doplnila údaj, kdy došlo ke spáchání skutku. Žalovaná tedy postupovala v souladu s § 90 odst. 1 písm. c), správního řádu, dle něhož „jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní“. Jestliže tedy žalovaná ve výroku zjistila, že není uvedeno, kdy došlo ke spáchání skutku, postupovala správně dle citovaného zákonného ustanovení a výrok I. změnila tak, že v něm doplnila datum, kdy došlo ke spáchání správního deliktu. Soud poznamenává, že v případě, že by nebylo ve výroku uvedeno, kdy došlo ke spáchání skutku, zatížila by žalovaná toto rozhodnutí procesní vadou, kdy výrok by byl nepřezkoumatelný. Nadbytečný by byl výrok, že bylo odvolání žalobce zamítnuto, jestliže došlo ke změně výroku napadeného rozhodnutí, takže je zřejmo, jak bylo žalovanou o odvolání žalobkyně rozhodnuto, tedy, že na základě odvolání žalobkyně bylo rozhodnutí změněno. Tuto námitku soud hodnotí jako nedůvodnou. K tomu lze odkázat na zásadu dvojinstančnosti správního řízení, která znamená, že řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), tedy řízení a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cest k nápravě a odstranění vad, které se případně vyskytly v řízení před prvním stupněm (viz. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze 14.4.2009 č.j. 8 Afs 15/2007 odst.51). Soud nepřisvědčil žalobní námitce, že pořádková pokuta byla ukládána v rámci kontrolního řízení nikoliv jako pořádková pokuta v rámci řízení správního. Dle žalobkyně se v řízení o pořádkové pokutě správní řád použije pouze jako procesní předpis z hlediska náležitostí nikoliv z hlediska ustanovení o paušální náhradě nákladů řízení dle správního řádu. Při ukládání pořádkové pokuty se postupuje dle zákona č. 552/1991 Sb. § 26, kde je uvedeno, že pro řízení dle tohoto zákona, tedy pro řízení o uložení pořádkové pokuty dle § 19, platí správní řád. Současně s pořádkovou pokutou, jejíž hmotněprávní stránka je upravena v § 19 uvedeného zákona, je ukládána náhrada nákladů řízení podle správního řádu postupem pro ukládání pořádkových pokut (§ 79 správního řádu). Správný byl proto postup správního orgánu, jestliže při stanovení náhrady nákladů řízení postupoval dle správního řádu. Touto námitkou se žalovaný řádně zabýval na str. 13 napadeného rozhodnutí Žalobkyně dále vytýkala žalované, že jí nebylo ze strany inspektorek předloženo samostatné písemné pověření ke kontrole ve smyslu § 9 zákona o státní kontrole, a proto nebyli inspektoři v souladu s metodickým pokynem do předmětné provozovny vpuštěni. K tomu soud v prvé řadě odkazuje na platnou právní úpravu. Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole v platném znění v části 3, stanoví základní pravidla kontrolní činnosti tzv. kontrolní řád. V ustanovení § 8 odst. 2 tohoto zákona je uvedeno, že podle tohoto kontrolního řádu postupují kontrolní orgány uvedené v § 2 tohoto zákona jen v těch případech, kdy zvláštní zákon nestanoví jiný postup. Z toho vyplývá, že stanoví- li zvláštní zákon jiný postup tak se postupuje podle zásady priority lex specialis (podle speciálního zákona) a pouze v případě, že zvláštní zákon jiný postup nestanoví, se postupuje podle obecné úpravy. Žalobkyně odkazuje na ustanovení § 9 zákona č.552/1991 Sb., kde je uvedeno, že kontrolní činnost vykonávají pracovníci kontrolních orgánů na základě písemného pověření těchto orgánů. Písemné pověření je proto zapotřebí, jestliže zvláštní zákona nestanoví jiný postup. V daném případě je zřejmo, že se inspektoři prokázali při zahájení kontroly služebními průkazy, jejichž fotokopie jsou přílohou protokolu o kontrole a jsou rovněž i součástí správního spisu. Z předmětného zákona vyplývá, že žádné ustanovení nestanoví náležitosti pověření. V § 9 zákona č. 552/1991 Sb. je pouze stanoveno, že kontrolní činnost vykonávají kontrolní pracovníci na základě písemného pověření. Není proto důvod, proč by mělo být pověření k výkonu kontrolní činnosti koncipováno pro konkrétní kontrolu konkrétního dne u konkrétního subjektu. Nesprávně proto žalobkyně dovozuje, že při provádění kontroly je třeba vydávat takové pověření pro konkrétní kontrolu, zcela postačuje, aby se inspektoři žalovaného prokázali služebním průkazem. Zpochybnění pověření je nutno hodnotit ze strany žalobkyně jako obstrukční jednání, jestliže žalobkyně na výzvu inspektorů nevytvořila základní podmínky pro provedení kontroly tím, že neposkytla součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků tím, že neumožnila vstup do provozovny, kde měla být jimi kontrola provedena. Žalobkyně nedůvodně odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu o státní kontrole. Důvodová zpráva k zákonu nepředstavuje pramen práva. V důvodové zprávě jsou uvedeny argumenty zákonodárce při tvorbě právní normy. Navíc žalobkyně konkrétně neuvedla, v jakém směru mělo dojít v této souvislosti k pochybení žalované. V žalobě je v této souvislosti pouze argumentováno tím, že se žalovaná s důvodovou zprávou neseznámila, nebo si její obsah vyložila nesprávně. Povinností žalované není seznamovat se s důvodovou zprávou k zákonu či její obsah vykládat, ale postupovat v souladu s platným právním předpisem. V tomto směru soud neshledal v postupu žalované závady. V další žalobní námitce žalobkyně napadla nezákonné odůvodnění uložené pořádkové pokuty, neboť je přesvědčivé a neindividualizované. Žalovaný na str. 12 a 13 žalobou napadeného rozhodnutí uvedl úvahy a hodnocení ohledně výše uložené pokuty a uvedl i okolnosti konkrétního případu, vzhledem k významu předmětu kontrolního řízení a závažnosti následku protiprávního jednání neshledal nepřiměřenost výše uložené pokuty. Žalovaná provedla individualizaci výše pokuty, přičemž nevycházela z nových skutečností, neměnila nepřípustným způsobem úvahy správního orgánu prvního stupně, ani je nenahradila úvahami vlastními. Napadené rozhodnutí představuje s rozhodnutím orgánu prvého stupně jeden celek. Z odůvodnění rozhodnutí je zcela srozumitelné, že odvolací orgán pouze doplnil určité odůvodnění, avšak ztotožnil se zcela s posouzením protiprávního jednání orgánem prvého stupně, a to jak ve vztahu k naplnění pořádkového deliktu, tak ve vztahu k výši uložené pokuty. Správní orgán správně přihlédl k tomu, že se jedná o první pochybení žalobkyně a k tomu doplnil, že v dané situaci je možné toto přičíst ve prospěch žalobkyně, což je zcela logický závěr. Pořádková pokuta byla i řádně individualizována ve vztahu k závažnosti protiprávního jednání i ve vztahu k požadavkům § 62 odst. 3 správního řádu, aby nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení. Správný je i závěr žalovaného, že pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč není v hrubém nepoměru ke znemožnění účinného dozoru nad potravinami a k zájmu státu na účinném dozoru nad potravinami. Nedůvodná je námitka žalobkyně, že nebyly zohledněny její osobní poměry a možné likvidační následky pořádkové pokuty, neboť v případě postupu dle § 62 odst. 5 není u správního orgánu k hodnocení těchto kritérií důvod, neboť z postavení žalobkyně, jako vedoucí provozovny, není dle rozhodnutí rozšířeného senátu NSS č.j.1As 9/2008 – 133 ze dne 20.4.2010 zřejmé, že by pro žalobkyni měla být pořádková pokuta ve výši 10.000,-Kč likvidační, jestliže nedosahuje ani poloviny průměrné měsíční mzdy v podnikatelské sféře. Žalobkyně v odvolání ani neuváděla, že by výše pokuty měla pro ni likvidační následky. Soud proto uzavřel, že v průběhu správního řízení nebylo zřejmo, že by s ohledem na osobní a majetkové poměry mohla ukládaná pokuta mít pro žalobkyni likvidační charakter. Zjišťování majetkových poměrů za účelem zjištění, že pokuta by měla likvidační charakter, muselo by být toto zřejmé již v průběhu správního řízení, a to zejména s ohledem na výši pořádkové pokuty. Nedůvodná je námitka žalobkyně, že rozhodnutí bylo vyhotoveno v nezákonné formě, jestliže na konci písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného je pod označením ústředního ředitele žalovaného Ing. Jakuba Šebesty uvedeno v.z. Ing. M.K. a jeho podpis. Dle sdělení žalované Ing. M.K., je vrchním ředitelem sekce kontrolní a právní ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce a dle bodu 9.3 Organizačního řádu žalované zastupuje ústředního ředitele na základě písemného pověření ve věcech týkajících se správního řízení. Ing. M.K. je proto oprávněn podepisovat správní rozhodnutí a případně jednat jménem žalované. Podle § 69 odst. 1 správního řádu se v písemném rozhodnutí uvede označení rozhodnutí nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou „ vlastní rukou nebo zkratkou „v.r.“, u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou „za správnost vyhotovení“ s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Rozhodnutí splňuje zákonné náležitosti, proto námitka žalobkyně o nezákonné formě není důvodná. Soud z důvodů uvedených shora uzavřel, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, lze z něj shledat, že správní orgán řádně vyhodnotil důkazy, o které opřel svá skutková zjištění. V napadeném rozhodnutí bylo i řádně reagováno na všechny námitky žalobkyně, že je lze přezkoumat. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.