10 A 111/2012 - 92

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně P. H., zast. Ing. Petrem Poskočilem, obecným zmocněncem, bytem Krchleby 9, Čáslav, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci Brno, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7.9.2012 č.j. BL902-5/99/10/9/2012-SŘ, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 13.11.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 7.9.2012 č.j. BL902- 5/99/10/9/2012-SŘ, jímž bylo změněno rozhodnutí Inspektorátu v Táboře ze dne 27.4.2012, č.j. DC334-1/2012/003/3/2012 tak, že výrok o vině za spáchaný pořádkový delikt a pořádkové pokutě změnil a výrok II. o povinnosti k náhradě nákladů řízení potvrdil. V žalobě se poukazuje na to, že společnost ZIMBO Czechia je osobou na řízení zúčastněnou, protože žalobkyně respektovala pokyny tohoto svého zaměstnavatele a jednatelé zaměstnavatele byli pro porušení předpisů potravinářského práva rovněž postiženi. Žalobkyně obdržela od svého zaměstnavatele výslovný pokyn vpustit do provozovny pouze osoby kontrolního orgánu, prokáží-li se při kontrole služebním průkazem a písemným pověřením kontrolního orgánu k provedení dané kontrolní akce. Kontrolní pracovníci nebyli v souladu s tímto pokynem a po konzultaci se zaměstnavatelem do provozovny vpuštěni, protože neprokázali se písemným pověřením. Jednatel zaměstnavatele vyjádřil přesvědčení, že kontrola spadá pod veterinární dozor. Žalobkyně nechápe, jak může správní orgán v rozporu s její vůlí a vůlí zaměstnavatele určovat její pravomoce. Protokoly nejsou kontrolovanému subjektu doručovány. Protože nebyla dána věcná působnost žalovaného ke kontrole, jsou napadená rozhodnutí nicotná. Žalobkyně odmítla činit něco, co přesahuje rámec její kvalifikace. Skutečný stav věci byl posouzen vadně a vadně byly vypořádány odvolací námitky. Žalobkyně dále namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť je v něm zcela nesprávně a nesmyslně vysloveno, že se mění výrok o vině. V projednávané věci nebyla dána sankční pravomoc žalované, neboť nebyla dána věcná působnost SZPI. Napadené rozhodnutí je zmatečné, když z něj není patrné, o jaké zákonné ustanovení žalovaná opírá svou věcnou příslušnost. Žalobkyně nezapříčinila to, že kontrola neproběhla, protože reprodukovala rozhodnutí svého zaměstnavatele. Písemné pověření ke kontrole jí kontrolními pracovníky nebylo předloženo. Zákonným zástupcem zaměstnavatele není. Kontrolovaným subjektem byl zaměstnavatel žalobkyně, nikoliv ona sama. Za nesprávné je považováno doručování písemností, další výhrady směřují proti rozhodnutí o paušální náhradě nákladů. Z ukládání pořádkové pokuty se nestává správní řízení, proto je uložení platit náklady řízení vyloučené. Nesprávný je názor žalované na vyhotovení písemného pověření ke kontrole, protože předložením průkazu se pouze prokazuje totožnost kontrolního pracovníka. Odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je nepřesvědčivé a nedostatečně individualizované. Tato námitka v odvolacím řízení nebyla správně vypořádána. Řízení mělo být vedeno se zaměstnavatelem žalobkyně, který měl zájem na tom, aby kontrola proběhla způsobem odpovídajícím zákonu o státní kontrole. Poslední žalobní bod se vztahuje k formě vyhotovení rozhodnutí, které není řádně podepsané. Takové rozhodnutí nesplňuje zákonné náležitosti a nemůže vyvolat právní účinky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že některé námitky byly uplatněny v odvolacím řízení a na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí žalovaná setrvává. Skutková zjištění označuje za nesporná. Poukazuje na to, že někteří zaměstnanci ve vedení provozoven kontrolované osoby znemožňují kontrolu inspektorů žalované, přičemž tento stav trvá od května 2011. V důsledku toho provozovny společnosti ZIMBO Czechia nejsou pokryty úředními kontrolami v oblasti potravin. Situace je navíc závažnější, neboť jde o provozovny, které uvádí do oběhu i potraviny živočišného původu, u kterých je vysoké riziko případných dopadů na zdraví spotřebitelů v případě nedodržení potravinového práva. Podmínky účastenství zaměstnavatele žalobkyně nejsou splněny. Ten nemohl být uložením pokuty na svých právech dotčen. Dle subsidiárního použití ust. § 62 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., je účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty pouze osoba, které má být pořádková pokuta uložena. Pokuta byla uložena podle předpisu vztahujícímu se k fyzickým osobám, žalobkyně zabránila vstupu kontrolorů do prostor provozovny a odpovědnosti za protiprávní jednání se nemůže zprostit poukazem na to, že jednala podle pokynů zaměstnavatele. Skutečnost, že jednatelé zaměstnavatele žalobkyně byli postiženi pro nesplnění svých povinností podle potravinářského práva neznamená, že by zaměstnavatel měl být osobou na řízení zúčastněnou. Výklad povinností plynoucích z pracovněprávního vztahu učiněný žalobkyní je v rozporu s § 301 písm. a) zákoníku práce. K umožnění kontroly v provozovně, kterou žalobkyně řídí, není zapotřebí žádná speciální kvalifikace. Napadená rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a žalovaný byl k provedení kontroly věcně příslušný. To musí být žalobkyni z dříve provedených kontrol známo. Napadené rozhodnutí je plně přezkoumatelné, neboť z něj jednoznačně plyne, která výroková část se mění. Žalobkyně jednala jménem kontrolované osoby a nebylo zapotřebí, aby její zmocnění bylo při kontrole ověřováno. Protokol o kontrole byl pak doručen v souladu se zákonem o státní kontrole. Náklady řízení pak vznikly tím, že kontrola byla žalobkyní znemožněna. Uložení pořádkové pokuty spadá pod správní řízení, to bylo vyvoláno porušením právních povinností žalobkyní, a tudíž jí vznikla povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Inspektoři se při kontrole řádně prokázali služebními průkazy. Zákon č. 146/2002 Sb. je ve speciálním postavení k zákonu č. 552/1991 Sb. V pověřeních inspektorů ke kontrolní činnosti je oprávnění k činnostem podle uvedených předpisů výslovně uvedeno. Rozhodnutí o pokutě bylo řádně odůvodněno. Z řízení nevyplynulo, že pokuta by měla pro žalobkyni likvidační charakter. Rozhodnutí odpovídá zákonným požadavkům a je podepsáno k tomu pověřenou osobou v souladu s organizačním řádem. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Dne 9.3.2012 byla v provozovně ZIMBO Czechia ve Veselí nad Lužnicí, v ulici Budějovická 650 zahájena kontrola inspektorkami SZPI. Tato kontrola byla zahájena na základě podnětu spotřebitele týkajícího se kvality výrobku „Lovecký salám“. Inspektorkám SZPI nebyla umožněna kontrola v úseku prodeje masných výrobků, byla umožněna pouze pro úsek prodeje pekařských, cukrářských a lahůdkářských výrobků. V tomto úseku však kontrola prováděna nebyla, neboť byla zaměřena na řešení podnětu na masný výrobek. Znemožněním kontroly v tomto úseku kontrolovaná osoba neposkytla základní podmínky k provedení kontroly. Vlastní kontrola maloobchodního prodeje nebyla umožněna, a tím kontrolovaná osoba nedodržela povinnost stanovenou v § 14 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. O kontrole ze dne 9.3.2012 byl žalovanou vyhotoven protokol č. P026-30367/12. Součástí shora uvedeného protokolu je opatření č. P026-30367/12/D, kterým bylo žalobci uloženo odstranit nedostatky s odkazem na protokol ze dne 9.3.2012. Proti tomuto kontrolnímu protokolu byly dne 15.3.2012 podány námitky, jimž rozhodnutím ze dne 29.5.2012 inspektorát žalované v Táboře nevyhověl. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že kontrola se vykonává podle zákona č. 146/2002 Sb., který je speciálním právním předpisem ve vztahu k zákonu o státní kontrole. Ze zákona nevyplývá, že pověření by mělo být vydáváno ke každé jednotlivé kontrole. Pověření kontrolních pracovníků je zákonu odpovídající. Ve smyslu § 15 odst. 1 obchodního zákoníku byla vedoucí provozovny zmocněna ke všem úkonům, k nimž při provozování podniku obvykle dochází. Žalobkyně byla oprávněna jednat jménem společnosti, byla oprávněna být přítomna kontrole, seznámit se s kontrolními materiály za kontrolovanou osobu a tyto přebírat. Inspektorky SZPI postupovaly v souladu s ust. § 16 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., když žalobkyni seznámily s obsahem protokolu a předaly jí stejnopis tohoto protokolu. Z protokolu vyplývá, že kontrola byla zaměřena na prodej výrobku Lovecký salám v obslužném pultu, a to na základě podnětu spotřebitele. Není tudíž pravdou, že z protokolu není jasné, co bylo předmětem kontroly a co kontrolní orgán chtěl kontrolovat. Z uvedených důvodů nebyly námitky žalobkyně shledány důvodnými. Rozhodnutím inspektorátu žalované v Táboře ze dne 27.4.2012 byla žalobkyni uložena pořádková pokuta 10.000,- Kč za to, že dne 9.3.2012 nevpustila inspektorky žalované za účelem provedení kontroly dodržování předpisů potravinářského práva do provozovny na adrese Veselí nad Lužnicí, ulice Budějovická 650. Tímto jednáním bylo způsobeno, že kontrolovaná osoba ZIMBO Czechia nesplnila povinnost podle § 14 odst. 1 zákona o státní kontrole tím, že nebyla poskytnuta součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků. Dále byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že kontrola byla řádně nahlášena vedoucí provozovny kontrolované osoby, a tudíž odpovědné osobě podle § 15 obchodního zákoníku. Pověření k provedení kontroly byla předložena, zavinění žalobkyně je spatřováno v tom, že jí měla a musela být známa kontrolní oprávnění inspektorů z předchozích uskutečněných kontrol, při kterých byli kontroloři do provozoven vpuštěni. Jako vedoucí provozovny měla vědět, že nedošlo ke změně právní úpravy, a že si počíná v rozporu s právními předpisy. Proto zavinění bylo posouzeno jako nedbalost a to přinejmenším nedbalost nevědomá. Zabránění provedení kontroly je hodnoceno jako porušení povinností závažného charakteru a jde proti smyslu a cílům potravinového práva. V důsledku počínání žalobkyně společnost nesplnila povinnost podle § 14 zákona o státní kontrole. K výši pokuty se uvádí, že ta není v hrubém nepoměru k závažnosti následku jednání žalobkyně, kdy v zájmu státu je účinný dozor nad potravinami. Protože řízení bylo vyvoláno porušením povinností žalobkyně, bylo jí uloženo nahradit náklady řízení. V odvolání se žalobkyně dovolávala svého postavení v pracovněprávním poměru, rozsahu svých kompetencí a pokynu zaměstnavatele o tom, za jakých podmínek může kontrolní pracovníky do provozovny vpustit. Předmětem kontroly měly být potraviny živočišného původu, čímž došlo k překročení pravomoci žalované. Dále bylo namítáno, že žalobkyně není oprávněna zaměstnavatelskou společnost zastupovat. Z opatrnosti byla namítána zmatečnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí v jeho odůvodnění. Odvolání žalobkyně bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobkyně ze svého postavení při provozování podniku je zmocněna ke všem úkonům, k nimž při výkonu této činnosti obvykle dochází. To vyplývá z obchodního práva. Proto bylo možno žalobkyni oznámit zahájení kontroly za kontrolovanou osobu, mohla být provedení kontroly přítomna a seznámena s protokolem o kontrole. Kontrolovanou osobu žalobkyně zastupovala a bylo na ní zajistit, aby kontrolovaná osoba splnila své povinnosti. Pokyn zaměstnavatele k provádění kontroly je hodnocen jako zákonu odporující, jestliže stanoví náležitosti pověření k výkonu kontrolní činnosti nad rámec zákona o státní kontrole. Je-li zákon č. 146/2002 Sb. ve vztahu k zákonu o státní kontrole zákonem zvláštním, postačuje, aby se kontroloři prokázali služebními průkazy. Inspektoři při kontrole vyhověli zákonným požadavkům o prokazování oprávnění ke kontrole. Metodický pokyn o náležitostech pověření kontrolních pracovníků je v rozporu se zákonem o státní kontrole. Na zaměstnanci je dodržet ustanovení § 301 písm. a) zákoníku práce a plnit pokyny nadřízených v souladu s právními předpisy. Není povinností pracovníků respektovat pokyny, které jsou v rozporu s právními předpisy. Pravomoc žalované překročena nebyla, protože orgány žalované jsou m.j. oprávněny kontrolovat krájené a nekrájené masné výrobky. Kontrola potravin neživočišného původu nebyla vůbec provedena, na tento úsek kontrola nebyla zaměřena, neboť byla zaměřena v prvé řadě řešení podnětu na údajně nevyhovující masný výrobek – Lovecký salám a s ním související úsek potravin živočišného původu. Kontrola byla uskutečněna z podnětu spotřebitele ohledně potraviny Lovecký salám, kdy kontrolu bylo nutné provést neprodleně, aby byl prodej nevyhovujících potravin znemožněn. Prvostupňové rozhodnutí odpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu. Subjektivní stránka pořádkového deliktu byla zhodnocena. Žalobkyni z dříve uskutečněných kontrol musela být známa oprávnění inspektorů žalované. Žalobkyně věděla, že jednáním znemožňujícím provedení kontroly porušuje zájem chráněný zákonem na řádné provedení kontroly. Úvaha o závažnosti deliktu žalobkyně nevybočuje z mezí logiky. Jednání žalobkyně vyvolalo znemožnění účinného dozoru nad potravinami, což je v rozporu se smyslem potravinového práva a zákonem chráněným zájmem spotřebitele. Řízení o pokutě podléhá předpisům správního řádu, a proto nic nebránilo žalobkyni uložit úhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 6.2.2013 krajský soud rozhodl, že ZIMBO Czechia s.r.o. Praha není osobou na řízení zúčastněnou. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně bylo usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29.8.2013 zastaveno z důvodu zpětvzetí kasační stížnosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o uložení pokuty žalobkyni jako vedoucí konkrétní provozovny společnosti ZIMBO Czechia. V žalobním bodu III. žalobkyně svého zaměstnavatele označila jako vedlejšího účastníka, poněvadž žalobkyně při nevpuštění kontrolorů do provozovny nejednala ze svého rozhodnutí, ale řídila se pokynem kontrolovaného subjektu. Z důvodů uvedených v žalobě dovozuje, že v tomto řízení zaměstnavateli přísluší postavení zúčastněné osoby. O této pasáži žaloby rozhodl soud samostatným usnesením, jímž určil, že společnost ZIMBO Czechia není osobou na řízení zúčastněnou. Úsudek krajského soudu o účastenství společnosti v řízení o uložení sankce zaměstnanci odpovídá právnímu názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 29.8.2013 č.j. 8As 136/2012-62 ve skutkově shodné věci. Zaměstnavatel žalobkyně, se kterým navázala pracovněprávní vztah, vydal pokyn k jednotnému postupu při úředním dozoru o tom, že kontroloři musejí vedle služebního průkazu předložit písemné pověření kontrolního orgánu obsahující specifikaci kontrolní akce. Pouze takové pověření označil za odpovídající zákonu o státní kontrole. Z protokolu o výsledku kontroly dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu ze dne 9.3.2012 vyplývá, že inspektorkám žalované nebyla žalobkyní umožněna kontrola provozovny společnosti ZIMBO Czechia s.r.o. na úseku masných výrobků. Obsah protokolu byl žalobkyni znám, jestliže ta jej podepsala. Jestliže je povinností zaměstnanců podle § 301 písm. a) zákoníku práce plnit pokyny nadřízeného tehdy, jsou-li souladné s právními předpisy, zabýval se soud tím, zda pokyn zaměstnavatele upravující závazný jednotný postup při úředním dozoru vpustit do provozovny pouze ty kontrolory, kteří se prokáží služebním průkazem a písemným pověřením s uvedením dané kontrolní akce je v souladu s právními předpisy. K protokolu o kontrole jsou připojeny služební průkazy obou inspektorů vydaných inspektorátem žalované v Táboře a pověření k výkonu kontrolní činnosti. Z těchto pověření vyplývá, že inspektoři jsou oprávněni k činnostem vyplývajícím ze zákona č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci a zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Státní kontrola je upravena zákonem č. 552/1991 Sb., v novelizovaném znění, a ve smyslu jeho ustanovení § 8 odst. 2 se podle tohoto zákona postupuje výlučně tehdy, nestanoví-li jiný postup zvláštní zákon. Takovým zákonem je zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci, v novelizovaném znění, ve kterém se v § 4 odst. 2 upravuje způsob prokazování inspektorů při kontrolách. Požadavky zaměstnavatele žalobkyně na pověření k výkonu kontrolních činností proto přesahují úpravu obsaženou v § 4 odst. 2 zákona č. 146/2002 Sb., v důsledku čehož metodický pokyn zaměstnavatele žalobkyně není v souladu se zákonem. Proto nebylo povinností žalobkyně tento pokyn dodržet. Úsudek jednatele zaměstnavatele žalobkyně Ing. Petra Poskočila o tom, že kontrola vybočuje z kompetence žalované, je v rozporu s předpisy potravinového práva i s předpisy o veterinární kontrole. Orgánům veterinární správy podle § 16 odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., v novelizovaném znění, přísluší výkon dozoru při prodeji potravin živočišného původu tam, kde dochází m.j. k úpravě masa. V kontrolované provozovně k žádné úpravě výrobku lovecký salám nedošlo, a proto jedná se o potravinu, na kterou se vztahují kontrolní oprávnění žalované. Úsudek jednatele zaměstnavatele žalobkyně o tom, který orgán má danou kontrolu provést, není v souladu s právními předpisy. Žalobní bod o tom, že žalobkyně nebyla oprávněna společnost ZIMBO Czechia při kontrole zastupovat, nemá opodstatnění. Žalobkyně v době kontroly byla zařazena jako vedoucí provozovny, čímž jí již ze zákona podle § 15 obchodního zákoníku vzniklo zmocnění zaměstnavatele zastupovat. Právě proto bylo na ní inspektory do provozovny vpustit, kontrolu umožnit a převzít protokol o kontrole. Je-li žalobkyně vedoucí prodejny, pak je na ní, aby byla obeznámena s předpisy potravinového práva, které provádění kontrol v potravinářských provozovnách upravují a umožňují. Proto tu nejde o svévolný postup kontrolorů, ale šlo o to, provést kontrolu podle zákona o potravinách, přičemž kontroloři se obrátili na osobu povolanou, kterou nepochybně vedoucí provozovny je (srov. rozsudek NSS ze dne 30.9.2013 č.j. 4As 80/2013-49). Nezbývá než zopakovat, že předmětem kontroly byl prodej loveckého salámu, což je takový předmět činnosti, který nelze podřadit veterinárnímu dozoru ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách. Jak již bylo uvedeno, prodej loveckého salámu nelze podřadit úpravě masa, a proto ani ve vztahu k této potravině nedošlo k překročení kompetence žalované. Jestliže předmětem kontroly byly potraviny uváděné do oběhu, bylo postupováno v souladu s § 16 odst. 1 písm. c) zákona o potravinách, čímž nedošlo k překročení kompetence žalované, v důsledku čehož napadené rozhodnutí není nicotné. Žalobkyně v postavení vedoucí provozovny byla dostatečně kvalifikována k tomu, aby provedení kontroly umožnila. Skutkové zjištění není mezi účastníky sporné, jestliže bylo zjištěno, že žalobkyně neumožnila provedení konkrétní kontroly. Na takto zjištěný skutkový stav byly aplikovány příslušné právní předpisy, jak je z obsahu rozhodnutí správních orgánů obou instancí zjevné. Jestliže žalovaná vykonává státní dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu podle § 16 odst. 1 písm. c) bod 1 a 2 zákona o potravinách, nepřekročily správní orgány obou stupňů svou kompetenci a nejde o nicotná rozhodnutí. O zmatečné rozhodnutí rovněž nejde, je-li užit odkaz na předpisy o státní kontrole, protože věcná příslušnost ke kontrole je založena právě žalobkyní citovaným ustanovením zákona o státní kontrole. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně v postavení vedoucí provozovny zastupovala svého zaměstnavatele ve smyslu předpisů obchodního práva a nebylo její povinností podle § 301 písm. a) zákoníku práce respektovat pokyn zaměstnavatele odporující zákonu. Služební průkazy a pověření ke kontrole, tak jak jsou založeny ve spise, zcela odpovídají požadavkům § 9 a § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole. Inspektoři jsou ve služebním průkazu jednoznačně identifikováni a v pověření k výkonu kontrolní činnosti se uvádí, že inspektoři jsou oprávněni provádět kontrolu podle zákona č. 146/2002 Sb. Tyto údaje jsou se zřetelem k požadavkům uvedených právních předpisů zcela postačující a zákonu odpovídající. Tím, že žalobkyně nevpustila inspektory do konkrétní provozovny, porušila své povinnosti založené předpisy obchodního a pracovního práva a veřejnoprávními předpisy o státní kontrole, v důsledku čehož pro nedostatek součinnosti nemohla být kontrola provedena. Odvolací námitka vztahující se k rozsahu oprávnění žalobkyně byla vypořádána, což je zřejmé ze strany 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na stejné straně odůvodnění je pak reagováno na výhrady související s metodickým pokynem zaměstnavatele žalobkyně o možnosti provádět kontroly, a kterými dozorovými orgány. Tyto odvolací námitky byly se zřetelem k povinnostem žalobkyně založenými § 15 odst. 1 obchodního zákoníku vyřízeny zcela souladně se zákonem, v důsledku čehož byla žalobkyně oprávněna za svého zaměstnavatele podle § 16 zákona o státní kontrole jednat, nic nebránilo tomu, aby jí bylo sděleno zahájení kontroly, kontrolovaný subjekt mohla zastupovat a být seznámena s kontrolním výsledkem. Konkrétní rozsudek Nejvyššího soudu se pak vztahuje k oprávněním zaměstnanců k zastupování zaměstnavatele na základě pozice v pracovněprávním vztahu a takový odkaz obsažený v napadeném rozhodnutí není nesprávný, jestliže i na žalobkyni se vztahuje oprávnění svého zaměstnavatele zastupovat se zřetelem k ustanovení § 15 odst. 1 obchodního zákoníku. Ustanovení § 15 odst. 1 obchodního zákoníku je hmotněprávním ustanovením o zastupování, které nelze zaměňovat se zastupováním podle procesního práva. V souzené věci bylo právě na žalobkyni jako vedoucí provozovny, čili osoby oprávněné zaměstnavatele zastupovat podle § 15 odst. 1 obchodního zákoníku, aby danou kontrolu umožnila. Dovolává-li se žalobkyně § 26 zákona o státní kontrole, pak je zapotřebí uvést, že tato norma vztahuje se na řízení o uložení pořádkové pokuty. Toto řízení je řízením samostatným a je zapotřebí odlišit jej od procesní úpravy provádění kontroly. Daná norma neznamená, že na veškeré úkony uskutečňované podle zákona o státní kontrole se vztahuje správní řád. Je-li žalobkyně vedoucí prodejny je na ní, aby byla obeznámena s kompetencemi dozorových orgánů, a nelze úspěšně argumentovat tím, že záležitosti související s výkonem kontrolních činností žalobkyni nic neříkají. Jestliže žalobkyně byla v takovém pracovním zařazení, které je spojeno se zastupováním zaměstnavatele, pak nic nebránilo v tom, aby podle § 16 zákona o státní kontrole s ní bylo jednáno jako se zástupcem společnosti ZIMBO Czechia a jí bylo možno doručovat. Byla-li lhůta pro podání námitek proti kontrolnímu zjištění stanovena ve lhůtě delší než činí lhůta zákonná, pak nemohlo dojít ke krácení práv žalobkyně ani jejího zaměstnavatele tím, že by takový postup znamenal zkrácení lhůty pro podání námitek. Rovněž žalobní bod o uložení povinnosti platit náklady řízení nemá opodstatnění. Pro věc je podstatné ustanovení § 26 zákona o státní kontrole, ve kterém se uvádí, že na řízení o uložení pořádkové pokuty se vztahuje správní řád. Uložení pořádkové pokuty je zapotřebí odlišit od prováděné kontroly, protože tato sankce představuje následek vyplývající z provedené kontroly. V souzené věci žalobkyně porušila své povinnosti vyplývající z jejího pracovního zařazení zaviněně, přičemž soud odkazuje na předchozí pasáže rozsudku vztahující se k výhradám žalobkyně o tom, že za konkrétní nedodržení právních předpisů o kontrole neodpovídá. Protože se žalobkyně správního deliktu dopustila, pak jí vznikla povinnost hradit náklady řízení podle § 79 odst. 5 správního řádu. Podle tohoto předpisu povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou vzniká tomu účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Žalobkyně své právní povinnosti porušila tím, že neposkytla kontrolorům součinnost pro účely provedení kontroly v oblasti potravinového práva, čímž znemožnila, aby taková kontrola byla realizována. Porušení právní povinnosti žalobkyní je proto prokázáno. Tím jí vzniká rovněž povinnost k náhradě nákladů řízení. Napadené rozhodnutí proto není v rozporu s ustanovením § 79 odst. 5 správního řádu. Rozhodnutí o pořádkové pokutě je výsledkem správního řízení a právě proto, že jedná se o správní trestání je zapotřebí daný delikt posoudit právě ve správním řízení tak, aby účastníkovi byla dána možnost hájit svá práva. Jak již bylo uvedeno, jedná se o následek vyplývající z kontroly, nejedná se o procesní instrument využitý při kontrole. Právě z toho důvodu je tu ustanovení § 26 zákona o státní kontrole. Jestliže k uložení sankce došlo ve správním řízení, pak nejedná se o rozhodnutí zmatečné. Kontrolní orgán nese náklady vynaložené v souvislosti s prováděnou kontrolou, avšak tyto náklady je zapotřebí odlišit od nákladů, které vznikly v samostatném správním řízení o uložení sankce. Skutková podstata deliktu je sice vymezena v § 19 odst. 1 zákona o státní kontrole, avšak při právní úpravě obsažené v § 26 zákona nelze procesně postupovat jinak, než podle § 62 správního řádu. Děje se tak právě se zřetelem k ustanovení § 26 zákona o státní kontrole. Nedochází tu proto k zaměňování institutů pořádkové pokuty podle zákona o státní kontrole s institutem pořádkové pokuty podle správního řádu. Žalobní bod vztahující se k písemnému pověření ke kontrole není opodstatněný. Kontrolní činnost v souzené věci vykonávají inspektoři žalovaného. Ti při oznámení zahájení kontroly předložili své služební průkazy a pověření k provedení kontroly. Takové pověření je vystaveno v písemné formě, čímž splňuje požadavek vyplývající z § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole. Jiné podmínky zákonem stanoveny nejsou. Požadavky, které žalobkyně klade na písemné pověření, tudíž překračují podmínky vymezené právním předpisem a nejsou proto souladné se zákonem. Na rozdíl od věci projednávané Nejvyšším správním soudem nebyl kontrolními pracovníky předkládán pouze služební průkaz, ale též písemné pověření k provedení kontroly. Proto není odkaz žalobkyně na konkrétní rozsudek Nejvyššího správního soudu přiléhavý. Rozhodnutí o výši pokuty je vytýkána nepřesvědčivost a nedostatek individualizace. Ani tomuto žalobnímu bodu nelze přisvědčit. Žalovaná na odvolací námitku reagovala na straně 14 a 15 napadeného rozhodnutí (na straně 13 pojednala o zavinění), hodnotila závažnost porušení právní povinnosti žalobkyně, která neumožnila provedení kontroly, což odporuje smyslu a cílům potravinového práva z hlediska zájmu na ochraně lidského života a zdraví, v tomto ohledu učinila zjištění, že úvaha prvostupňového správního orgánu nevybočuje z mezí logiky. Dále byl hodnocen následek spočívající ve znemožnění účinného dozoru nad potravinami, v úvahu byla vzata okolnost, že jednalo se o první pochybení, kterého se žalobkyně dopustila, dále byla zhodnocena represivní a preventivní funkce sankce, byl vážen následek vztahu k výši pokuty, která činí 10.000,- Kč. Horní hranice pak dosahuje 200.000,- Kč. Z toho je zřejmé, že při úsudku o výši sankce bylo vycházeno právě z konkrétního případu, který byl vztažen výslovně k žalobkyni se zřetelem k uplatněným odvolacím námitkám a výše sankce je odůvodněna dostatečně přesvědčivě. Likvidační následky uložené pokuty nebyly do odvolání pojaty, proto se úsudek o nich nemohl v napadeném rozhodnutí projevit. Nebylo tudíž v průběhu řízení nikterak zřejmé, že by uložená pokuta takové důsledky mohla přinést. Rozsudek, na který se v žalobě odkazuje, se týká několikanásobně vyšší sankce, než byla uložena v právě projednávané věci. Z toho důvodu se soud tímto rozsudkem neřídí a vychází z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010 č.j. 1As 9/2008-133, podle kterého je zapotřebí zjišťovat majetkové poměry tehdy, je-li ze správního spisu zřejmé, že ukládaná pokuta by mohla mít likvidační charakter. Úsudek žalovaného na straně 13 a 14 napadeného rozhodnutí o tom, že zaměstnavatel žalobkyně účastníkem řízení není, je zcela souladný se zákonem, protože uložená sankce se dotýká výlučně práv a povinností žalobkyně, nikoli jejího zaměstnavatele. Proto společnost ZIMBO Czechia není účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty žalobkyni ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) a § 2 správního řádu. Rozhodnutí nezakládá žádná práva pro zaměstnavatele žalobkyně a ten uložením pokuty žalobkyni není přímo dotčen na svých právech a povinnostech. Na tom nemůže nic změnit okolnost, že předmětem kontroly byla prodejna zaměstnavatele žalobkyně. K namítanému nedostatku pasivní legitimace odkazuje soud na to, co bylo uvedeno o pracovním zařazení žalobkyně a z toho vyplývající oprávnění svého zaměstnavatele při kontrole dodržování zákona o potravinách zastupovat. Zaviněné porušení předpisů o kontrole vedlo k zahájení řízení o pořádkové pokutě a došlo-li k porušení předpisů o kontrole žalobkyní, nebylo zapotřebí řešit předběžnou otázku o pasivní legitimaci. Zaměstnavatel žalobkyně účastníkem řízení nebyl, a proto mu nepříslušelo právo bránit se odvoláním v řízení o uložení pořádkové pokuty žalobkyni. Ke způsobu písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí z hlediska namítaného nesprávného podpisu soud poukazuje na to, že rozhodnutí osobně podepsal Ing. M. K., přičemž učinil tak v zastoupení ústředního ředitele Ing. J. Š. Z ustanovení § 69 odst. 1 správního řádu vyplývá, že rozhodnutí musí podepsat oprávněná úřední osoba. Takovou osobou není výlučně ústřední ředitel žalovaného, ale může jím být každá jiná úřední osoba, která je k tomu pověřena. Žalovaná k tomu vysvětlila, že Ing. M. K. je vrchním ředitelem sekce kontrolní a právní a organizačním řádem je oprávněn k zastupování ústředního ředitele. Je tudíž oprávněnou úřední osobou, která je povolána k podpisu rozhodnutí. Je-li rozhodnutí podepsáno k tomu oprávněnou úřední osobou, není zapotřebí v rozhodnutí uvádět, že tak oprávněná úřední osoba učinila vlastní rukou a doplňovat doložku za správnost vyhotovení. Napadené rozhodnutí je proto oprávněnou úřední osobou podepsáno zcela v souladu s § 69 odst. 1 správního řádu. Soud proto shrnuje, že zaměstnanci inspektorátu se při zahájení kontroly prokázali zákonem předepsaným způsobem, na žalobkyni nebylo respektovat pokyn zaměstnavatele odporující zákonu a žalobkyně v době kontroly působila jako zástupce svého zaměstnavatele. Rozhodnutí pak netrpí vadami uvedenými v žalobě. Dne 28.11.2013 krajskému soudu došlo podání označené jako sdělení ve věci dle ust. § 51 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. Odkazuje se na rozsudky vydané Krajským soudem v Brně a na rozsudek Městského soudu v Praze, které se vztahují ke kompetenci žalované a Státní veterinární správy. K této argumentaci soud především odkazuje na ustanovení § 71 odst. 2 s.ř.s, podle kterého lze žalobní body rozšiřovat výlučně ve lhůtě pro podání žaloby, která činí 2 měsíce. Tato lhůta uplynula dnem 13.11.2012. Podání došlé soudu dne 28.11.2013 je tudíž z tohoto hlediska opožděné. Nicméně ani tato judikatura krajských soudů nemění nic na závěru podepsaného soudu o tom, že napadené rozhodnutí nicotné není, protože k provedení dané kontroly byla žalovaná povolána podle § 16 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o potravinách, poněvadž jednalo se o výkon státního dozoru na uvádění potravin do oběhu. Nešlo přitom o takové potraviny, které by byly podřaditelné § 16 odst. 1 písm. b) zákona, protože k úpravě loveckého salámu v konkrétní prodejně nedocházelo. Naopak soud vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2013 č.j. 4As 80/2013-49, jímž byla projednána argumentačně obdobná žaloba a v kontrolované provozovně byly prodávány též potraviny jiného než živočišného původu. Z tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podepsaný soud vychází, jestliže podle § 12 odst. 1 s.ř.s. Nejvyššímu správnímu soudu rozhodováním o kasačních stížnostech přísluší zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobkyně dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. soud projednal věc bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení