10 A 111/2014 - 19

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: Město Jindřichův Hradec, se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská ul. 135/II, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy ČR, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2014 čj. 6/2011-120-STSP/10, za účasti: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, se sídlem Praha 1, Krakovská 21, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zúčastněné osobě se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí odboru dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Jihočeského kraje čj. KUJCK 14874/2010/ODSH/24 ze dne 15. 10. 2010, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec čj. DOP/46742/09/KR ze dne 20. 10. 2009 vydané ve věci užívání stavby „Stavební úpravy místních komunikacích v centru Jindřichova Hradce – ulice Klášterská, Růžová, Masarykovo náměstí“ a věc vrácena k novému projednání, byla potvrzena. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 10. 2010 krajský úřad rozhodl v přezkumném řízení zahájeném z podnětu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR tak, že zrušil a vrátil správnímu orgánu I. stupně pravomocné rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 20. 10. 2009, jímž bylo povoleno užívání stavby „Stavební úpravy místních komunikací v centru Jindřichova Hradce – ulice Klášterská, Růžová, Masarykovo náměstí v Jindřichově Hradci“. Žalobce v žalobě popsal skutkový stav a průběh správního řízení. Žalobce byl účastníkem řízení jako stavebník a vlastník komunikací, jež byly předmětem kolaudačního rozhodnutí. Kolaudační rozhodnutí k uvedené stavbě komunikací bylo již přezkoumáváno Krajským úřadem v červenci 2008, kdy bylo zrušeno z důvodu porušení povinností speciálního stavebního úřadu, tj. povinnosti postupovat při kolaudaci stavby podle obecných technických požadavků zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace podle požadavků vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Konkrétní závady stavby z hlediska jejich požadavků se týkaly míst s chybějícími signálními pásy, chybného směrového vedení signálních pásů u některých přechodů pro chodce a míst s chybějícími varovnými pásy u snížených obrubníků chodníků v místech vjezdů do přilehlých nemovitostí. Mezi důvody, pro které krajský úřad zrušil kolaudační rozhodnutí, bylo porušení zákazů ve věci užití stejného materiálu jak pro vytvoření signálních a varovných pásů, tak na veřejně přístupných plochách a komunikacích, tj. zákazu shodných materiálů stanoveného v posledních větách ustanovení § 3 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 369/2001 Sb., a to s ohledem na závažné důvody, pro které lze vyhlášku neaplikovat v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 vyhlášky. V uvedeném rozhodnutí dal krajský úřad speciálnímu stavebnímu úřadu závazný pokyn, aby po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí stanovil stavebníkovi lhůtu k odstranění uvedených závad, tj. závad spolehlivě zjištěných v přezkumném řízení a k uvedení stavby do souladu s vyhláškou. Krajský úřad ve svém rozhodnutí již jednou uznal, že k porušení povinnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 a 4 vyhlášky měl závažný důvod. Tímto závažným důvodem je skutečnost, že nebyl k danému účelu schválený materiál na trhu. I přes existenci tohoto vážného důvodu uvedl krajský úřad, že žalobce neměl k porušení ustanovení § 2 písm. i), j,) a ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky důvod žádný. Žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 18. 7. 2007 zamítl, zcela se ztotožnil s krajským úřadem ve věci nutné nápravy chybějících signálních a varovných pásů a chybného směrového vedení signálních pásů. Uznal závažné důvody stavebníka pro použití materiálu. Na základě těchto rozhodnutí žalobce v roce 2009 provedl úpravy a doplnění orientačních prvků a bylo dne 20. 10. 2009 vydáno nové kolaudační rozhodnutí, jež vycházelo ze stavu, kdy byly odstraněny všechny závady, jež byly důvodem pro zrušení původního kolaudačního rozhodnutí. Tato skutečnost byla poté konstatována i krajským úřadem v jeho sdělení ze dne 22. 10. 2009, čímž bylo reagováno na stížnost představitele Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (dále jen „SONS“) A.K., který napadal kolaudační rozhodnutí ze dne 20. 10. 2009. Krajský úřad ve sdělení uvedl, že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení, neboť závady, kvůli nimž bylo původní rozhodnutí zrušeno, byly již odstraněny. Na základě dalšího podnětu SONS zahájil dne 8. 6. 2010 krajský úřad přezkumné řízení ve věci nově vydaného kolaudačního rozhodnutí ze dne 20. 10. 2009. Přílohou podnětu byl znalecký posudek Prof. Ing. Dr. R.B. DrSc. ze dne 29. 12. 2009. Proti usnesení o zahájení přezkumného řízení se žalobce odvolal, žalovaný odvolání usnesením ze dne 15. 7. 2010 zamítl. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 15. 10. 2009 zrušil kolaudační rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 20. 10. 2009, a to na základě zjištění, že materiál použitý na dané stavbě na realizaci signálních a varovných pásů nesplňoval v té době požadavky stavebního zákona a vyhlášky č. 369/2001 Sb. Toto zjištění opřel krajský úřad pouze o citovaný znalecký posudek. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Napadené rozhodnutí vychází z toho, že žalobce neprokázal konkrétní závažný důvod, který mu bránil v aplikaci vyhlášky č. 369/2001 Sb. na danou stavbu, neboť dle žalovaného tímto důvodem nemůže být skutečnost, že na tuzemském trhu nebyl k dispozici vhodný stavební výrobek, který by vyhovoval představám a požadavkům orgánu památkové péče, když v jeho závazném stanovisku nebyly formulovány žádné podmínky pro provedení stavby. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na diametrálně odlišné rozhodování Krajského úřadu Jihočeského kraje a žalovaného, které odporuje zásadě právní jistoty a zásadě legitimního očekávání. Žalobce byl uveden do situace, kdy se zachoval podle pravomocného rozhodnutí, žádné jiné nedostatky žalobci vytknuty nebyly a nyní jsou uváděny další závady a nedostatky, které brání kolaudaci stavby. Žalovaný toto dovozuje z toho, že krajský úřad a rovněž tak žalovaný již jednou vydaly rozhodnutí, kterým neshledaly závady ohledně použitého materiálu na dané stavbě, na realizaci signálních a varovných pásů, s tím, že žalobce měl závažný důvod, a to ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky k nedodržení ustanovení v posledních větách § 3 odst. 3 a odst. 4 vyhlášky o zákazu užití materiálu na signální a varovné pásy používaného k jinému účelu. V daném případě krajský úřad tak zpochybnil své pravomocné rozhodnutí, kdy již jednou připustil a také důsledně odůvodnil, že žalobce měl závažný důvod vyhláškou se neřídit. Žalovaný tak ve svém rozhodnutí řešil otázku, která již byla v přezkumném řízení řešena, přičemž napadené rozhodnutí vychází zcela z jiných opačných závěrů žalovaného. Správní orgány změnily svůj názor na základě znaleckého posudku, který předložil SONS. Tento posudek však nebyl vypracován z podnětu správního orgánu z důvodu jeho pochybnosti o vhodnosti použitého materiálu. Jedná se o znalecký posudek Prof. Ing. Dr. R.B. DrSc., který nemůže být podkladem pro rozhodnutí, jedná se o posudek, který byl použit pro zcela zjevnou podjatost plynoucí, jak je zřejmé z úplného výpisu z veřejného rejstříku, z majetkové účasti ve společnosti, jejíž výrobky doporučuje. V tomto případě žalobce odkazuje na důvody, které jsou uvedeny v odvolání. V rámci druhého přezkumného řízení nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, které by správnímu orgánu nebyly známy již v předchozím přezkumném řízení. Je zřejmé, že skutečnost o použití údajně nevhodného materiálu byla krajskému úřadu, tak žalovanému známa od počátku, neboť oba správní orgány konstatovaly závažné důvody stavebníka pro použití materiálu na signální a varovné pásy používaného k jinému účelu a uznaly správnost postupu žalobce. Skutečnost, že správní orgán v rámci druhého přezkumného řízení vycházel pouze ze znaleckého posudku, považuje žalobce za porušení jeho práva na spravedlivý proces. Jestliže měl žalovaný pochybnosti o vhodnosti použití materiálu a jejich rozpor s vyhláškou a tedy neexistenci vážného důvodu na straně žalobce, mohl již v předcházejícím přezkumném řízení opatřit jako důkaz řádný znalecký posudek. Toto však správní orgán neučinil. Správní orgán věděl, že na stavbě není použita dlažba, která má speciální hmatovou úpravu pro nevidomé a která má prohlášení o shodě, přesto v předchozím rozhodnutí konstatoval pouze neexistenci orientačních prvků pro nevidomé a slabozraké v některých nebezpečných místech, nikoliv nevhodnost použitého materiálu. Žalobce tak byl v dobré víře, že kolaudační rozhodnutí netrpí jinými vadami, provedl opravy, kterými odstranil závady napadené správním orgánem. Po prvním přezkumném řízení postupoval v dobré víře, opravil všechny zjištěné a vytýkané závady. Žalobce poukázal na to, že správní řízení trvá již několik let, předmětná stavba je hotová již několik let a žalobce má za to, že pro její uživatele nepředstavuje žádné nebezpečí, nepřiměřeným způsobem neomezuje pohyb všech osob s omezenou schopností pohybu a orientace, neohrožuje veřejné zájmy z hlediska ochrany, života a zdraví osob. Signální, respektive varovné pásy mají výrazně odlišnou strukturu a charakter povrchu odlišující se od okolí a je vnímatelný slepeckou holí a nášlapem. Žalobce namítá, že ve správním řízení nebyly provedeny důkazy navržené žalobcem, nebyl opatřen jako důkaz řádný znalecký posudek, správní orgány vycházely ve svém rozhodnutí pouze ze znaleckého posudku, na který je nahlíženo jen jako na jeden jediný z podkladů pro rozhodnutí. Tento postup je však v rozporu se zásadami správního řízení. Žalobce má za to, že na předmětnou stavbu lze aplikovat ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky, tedy že žalobce měl závažný důvod povinnosti dané vyhláškou nesplnit, a to mimo jiné proto, že stavebník byl v dobré víře o vhodnosti použitého materiálu, neboť dle publikace Ing. arch. F. „Projektujeme bez bariér“ je patrné, že projektant předmětné stavby zvolil na konstrukci signálních a varovných pásů dlažbu identickou s vyobrazenou dlažbou. Dále dle situace na trhu se stavebními výrobky v době pořízení projektové dokumentace ke stavebnímu povolení nebyl na trhu výrobek se speciální hmatovou úpravou pro zrakově postižené, který by měl prohlášení o shodě dle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a rovněž by odpovídal představám a požadavkům dotčeného orgánu Státní památkové péče a stavebníka, neboť předmětné komunikace jsou zčásti umístěny na území Městské památkové rezervace a zčásti na území jejího ochranného pásma, kde je potřebné používat tradiční dlažební materiály. Žalovaný na výzvu soudu k žalobě uvedl, že na základě rozsudku Městského soudu v Praze 11A 47/2011-50 ze dne 24. 2. 2014, kterým soud zrušil jeho předchozí rozhodnutí ze dne 6. 1. 2011, odstranil vytýkané vady v souladu s právním názorem správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobce uvádí totožné důvody, které uvedl ve svém odvolání a následně i ve správní žalobě podané proti původnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2011 čj. 6/2011-120-STSP/2, žalovaný plně odkázal na své rozhodnutí. Ze spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Dne 23. 11. 2007 vydal Městský úřad Jindřichův Hradec rozhodnutí, jímž povolil užívání stavby „stavební úpravy místních komunikací v centru Jindřichova Hradce – ulice Klášterská, Růžová, Masarykovo náměstí“. Dne 6. 12. 2007, poté co rozhodnutí nabylo právní moci, A.K., člen oblastní rady SONS podal podnět k provedení přezkumného řízení ohledně kolaudačního rozhodnutí. Krajský úřad v přezkumném řízení zrušil kolaudační rozhodnutí, žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaný dne 28. 5. 2008 vydal rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí krajského úřadu zrušeno. Dne 18. 7. 2008 vydal krajský úřad na základě dalšího podnětu rozhodnutí, jímž kolaudační rozhodnutí ze dne 23. 11. 2007 znovu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 7. 8. 2008 se žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal, odvolání žalobce bylo žalovaným zamítnuto a rozhodnutí krajského úřadu bylo potvrzeno. Žalobce jako stavebník poté provedl na předmětné stavbě úpravu směrového vedení signálních pásů a doplnění chybějících varovných signálních pásů. Dlažba použitá na vytvoření těchto pásů zůstala beze změny a je stále tvořena vozovkovou dlažbou. Dne 20. 10. 2009 vydal Městský úřad Jindřichův Hradec kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání předmětné stavby. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že nedostatky pro které bylo předešlé kolaudační rozhodnutí zrušeno, byly odstraněny. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých podala dne 10. 5. 2010 opětovně podnět k povolení přezkumného řízení stran kolaudačního rozhodnutí ze dne 20. 10. 2009, kterým bylo povoleno užívání předmětné stavby. Usnesením ze dne 8. 6. 2010 krajský úřad zahájil na základě uvedeného podnětu přezkumné řízení. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, jeho odvolání do usnesení o zahájení přezkumného řízení žalovaný zamítl. Rozhodnutím ze dne 18. 10. 2010 zrušil krajský úřad v přezkumném řízení kolaudační rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 20. 10. 2009 a věc vrátil k novému projednání. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V odůvodnění rozhodnutí krajský úřad zrekapituloval, že dne 20. 11. 2009 nabylo právní moci předmětné kolaudační rozhodnutí, následně 10. 5. 2010 obdržel krajský úřad podnět SONS k zahájení přezkumného řízení ve věci kolaudačního rozhodnutí, jehož přílohou byl znalecký posudek vypracovaný profesorem B. dne 29. 12. 2009. Z uvedeného posudku vyplývá, že materiál použitý na realizaci signálních, varovných a jiných vodících pásů nesplňuje požadavky stavebního zákona a vyhlášky. Rovněž bylo konstatováno, že podle stanoviska SONS a nevidomého A.H. a z důvodu rozporu s požadavky stavebního zákona nemůže použitý stavební materiál zajistit podmínky pro samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých. Dále se v posudku uvádí, že v době projektování a realizace stavby byl na trhu k dispozici materiál použitelný v dlažbě z kamenné mozaiky a splňující uživatelské prvky pro nevidomé a slabozraké a že současné provedení stavby vykazuje i další vážné chyby ohrožující samostatný a bezpečný pohyb nevidomých po veřejných komunikacích. Důvod pro zrušení kolaudačního rozhodnutí shledal krajský úřad ve skutečnosti, jež měla mít žalobci známá již před vypracováním posudku, že pro signální a varovné pásy použil dlažební prvky nemající speciální hmatovou úpravu pro zrakově postižené a nejsou pro daný účel schváleny, tj. nemají prohlášení o shodě dle platného nařízení vlády. Krajský úřad tento svůj závěr odůvodnil názorem Mgr. D. (odborník na problematiku k odstraňování architektonických barier SONS) s tím, že použité prvky nejsou dostatečně rozeznatelné slepeckou holí a nášlapem od okolní dlažby. Krajský úřad uvedl, že vnímatelnost signálních a varovných prvků může posoudit pouze nevidomý, respektive odborník SONS. Stavební úřad měl dle krajského úřadu vydáním kolaudačního rozhodnutí porušit ustanovení § 138a stavebního zákona, tj. povinnost postupovat při kolaudaci stavby podle obecných technických požadavků zabezpečujících užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. K námitce podjatosti profesora B., se zabýval řízením, dle § 14 správního řádu a dospěl k závěru, že profesor B. nemůže být podjatý, neboť se vyjadřuje k výrobkům společnosti COMING Plus a.s. netrvá na tom, že se v tomto případě jedná o jediné použitelné výrobky. Žalobce se proti zrušujícímu rozhodnutí krajského úřadu odvolal. Namítal, že znalecký posudek profesora B. nemůže být použit jako podklad pro rozhodnutí, neboť profesor B. je podjatý, jako zpracovatel posudku je jedním ze zakladatelů společnosti COMING spol. a.s. a bývalým členem vrcholového managementu. Žalobce uplatnil proto námitku podjatosti znalce. Dle žalobce je znalecký posudek zcela nepoužitelný. K diametrální změně právního názoru krajského úřadu došlo dle žalobce na základě nevěrohodného posudku a subjektivního názoru dvou soukromých osob, proto rozhodnutí považuje za nezákonné. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí, krajského úřadu potvrdil. Žalobce napadl toto rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2011 žalobou, které Městský soud v Praze vyhověl rozsudkem čj. 11A 47/2011-50, zrušil rozhodnutí Ministerstva dopravy čj. 6/2011- 120-STSP/2 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, ze závěrů žalovaného nebylo zřejmé, zda nezákonnost kolaudačního rozhodnutí spatřuje v tom, že použitý materiál není přípustný v případě dané stavby za žádných okolností, neboť se nejedná o změnu stavby nebo proto, že použitý materiál za určitých okolností je sice použitelný, ale závažným důvodem pro jeho nepoužití nemůže být jeho nedostupnost na trhu. Odůvodnění je proto vnitřně rozporné. Žalovaný namísto toho, aby se zabýval výkladem ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky a pojmů udržovacích prací, změn staveb, změn v užívání staveb ve smyslu této vyhlášky a otázkou jejich kompatibility s pojmem „změna dokončené stavby“ ve smyslu stavebního zákona, použil dva argumenty hovořící sice pro zrušení kolaudačního rozhodnutí, avšak argumenty, jež si vzájemně zcela odporují. Tato vada pak způsobuje nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí kvůli jeho nesrozumitelnosti. Žalovaný vydal 31. 3. 2014 rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí krajského úřadu ze dne 15. 10. 2010, kterým bylo zrušeno rozhodnutím Městského úřadu v Jindřichův Hradec ze dne 20. 10. 2009 vydané ve věci užívání stavby „stavební úpravy místních komunikací v centru Jindřichova Hradce“, potvrdil. Ke znaleckému posudku vypracovanému profesorem B. uvedl, že nebyl znalecký posudek zpracován na základě postupu stanoveného v § 56 správního řádu. Tedy nejedná se o důkaz znaleckým posudkem a sloužil jen jako jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí, jestliže nebyl vypracován na základě ustanovení znalce krajským úřadem. Profesor B. zde nebyl v postavení znalce, a proto nemělo být úřadem rozhodováno o námitce podjatosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce namítá odlišné rozhodování Krajského úřadu Jihočeského kraje a žalovaného, které odporuje zásadě právní jistoty a zásadě legitimního očekávání, neboť žalobce se již jednou zachoval dle pravomocného rozhodnutí, kdy mu žádné nedostatky vytknuty nebyly a nyní jsou uváděny další závady a nedostatky, které brání kolaudaci stavby. Napadené rozhodnutí vychází z toho, že žalobce neprokázal konkrétní závažný důvod, který mu bránil v aplikaci vyhlášky č. 369/2001 Sb., na danou stavbu, neboť dle žalovaného nemůže být tímto důvodem skutečnost, že na tuzemském trhu nebyl k dispozici vhodný stavební výrobek, který by vyhovoval představám a požadavkům orgánů památkové péče, když v jeho závazném stanovisku nebyly formulovány žádné podmínky pro provedení stavby. Z toho plyne, že správní orgány již jednou vydaly rozhodnutí, kterým neshledaly závady ohledně použitého materiálu na dané stavbě na realizaci signálních a varovných pásů, a to na základě skutečnosti, že žalobce měl závažný důvod ve smyslu § 1 odst. 2 vyhlášky k nedodržení ustanovení v posledních větách § 3 odst. 3 a odst. 4 vyhlášky o zákazu užití materiálu na signální a varovné pásy používaného k jinému účelu. Krajský úřad tak zpochybňuje svoje pravomocné rozhodnutí, ve kterém již jednou připustil a odůvodnil, že žalobce měl závažný důvod vyhláškou se neřídit. Žalovaný tedy ve svém rozhodnutí řešil otázku, která již byla v přezkumném řízení řešena. Soud se proto musel zabývat tím, zda lze při kolaudaci téže stavby v rámci opakovaného přezkumného řízení posuzovat zákonnost rozhodnutí i z hledisek jichž se přezkum v předchozím přezkumném řízení nedotkl. Ze správního řádu vyplývá, že přezkum v tomto řízení je dozorčím prostředkem nadřízeného správního orgánu, jímž lze zasáhnout z úřední moci do již pravomocného rozhodnutí. Z § 94 odst. 2 správního řádu vyplývá, že v přezkumném řízení je nepřípustné přezkoumávat rozhodnutí vydané dle § 97 správního řádu. Toto ustanovení se nevztahuje na rozhodnutí, která byla vydána poté, co ve věci proběhlo nové projednání věci. V daném případě přezkumné řízení skončilo rozhodnutím žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 18. 7. 2008, v němž krajský úřad předchozí kolaudační rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Po zrušení předchozího kolaudačního rozhodnutí byl žalobce vyzván k odstranění závad. Při místním šetření bylo zjištěno, že došlo k odstranění závad bránící v užívání stavby ve smyslu rozhodnutí krajského úřadu ze dne 18. 7. 2008. Kolaudační rozhodnutí, které bylo vydáno dne 20. 10. 2009, bylo tedy vydáno po zrušení předchozího kolaudačního rozhodnutí po novém projednávání věci, úpravách chybného směrového vedení signálních pásů a doplnění varovných a signálních pásů. Soud proto uzavřel, že přezkum nově vydaného kolaudačního rozhodnutí v přezkumném řízení je dle § 94 odst. 2 správního řádu přípustný. Zcela nedůvodně je žalobcem namítáno, že žalovaný i orgán I. stupně změnily svůj názor na základě znaleckého posudku, který předložila Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, přičemž tento posudek nebyl vypracován z podnětu správního orgánu z důvodu jeho pochybností o použitém materiálu, a proto neměl být podkladem rozhodnutí. Soud poznamenává, že v rámci kolaudačního řízení se posuzuje soulad s podmínkami obsaženými v územním rozhodnutí a stavebním povolení. Dále se posuzuje, zda provedení a užívání stavby nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. Při kolaudačním rozhodnutí správní orgán rozhoduje dle skutkového a právního stavu v době svého rozhodování, tedy vždy se posuzuje v kolaudačním řízení skutkový stav se stavem právním. K vydání nového kolaudačního rozhodnutí po novém projednání věci a odstranění závad v průběhu doby, na kterou bylo kolaudační řízení přerušeno, tak jak bylo nově rozhodováno v kolaudačním řízení, je nadřízený správní orgán, případně v zahájeném přezkumném řízení, povinen zkoumat soulad rozhodnutí s předpisy podle právního a skutkového stavu v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí (§ 96 odst. 2 správního řádu). Soud proto učinil závěr, že předchozí zrušující rozhodnutí vydané v přezkumném řízení nemá vliv na přezkum nových okolností, nemá na toto posuzování vliv. Soud zjistil, že krajský úřad i žalovaný v předešlém přezkumném řízení neuvedly použití právně nekonformního materiálu mezi důvody, pro něž bylo kolaudační rozhodnutí nakonec zrušeno, ale učinily tak pouze proto, že se jim nepodařilo prokázat, že zde nebyl přítomen závažný důvod pro porušení ustanovení § 3 odst. 3 a odst. 4 vyhlášky. Z předchozích rozhodnutí krajského úřadu ze dne 18. 7. 2008 a žalovaného ze dne 16. 9. 2008 tedy nelze mít za to, že by bylo použití běžné vozovkové dlažby souladné s vyhláškou těmito rozhodnutími aprobováno. Spornost použití tohoto materiálového řešení byla v obou rozhodnutích opakovaně zmíněna, mimo jiné v souvislosti se stanoviskem Policie ČR, jež na porušení vyhlášky rovněž poukázalo. Posouzení souladu realizace stavby s objektivním právem proto záviselo na aktuálním posouzení otázky, zda lze závažný důvod jako výjimku z povinnosti stanové vyhláškou aplikovat, popřípadě, zda byl takový závažný důvod naplněn. Nelze proto mít za to, že novým rozhodnutím v přezkumném řízení mohlo být narušeno legitimní očekávání žalobce, že bude při novém posouzení věci a novém skutkovém stavu věc posouzena nadřízeným správním orgánem stejně. Shora uvedený závěr byl učiněn již v rozsudku Městského soudu v Praze čj. 11A 47/2011-50 ze dne 24. 2. 2014, jímž bylo k návrhu žalobce zrušeno rozhodnutí Ministerstva dopravy čj. 6/2011-120-STSP/2 ze dne 6. 1. 2011 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje, že není důvodná výhrada žalobce, že se žalovaný nesprávně odchýlil od závěru, který byl učiněn v předchozím přezkumném rozhodnutí. Ve shora uvedeném rozsudku se rovněž Městský soud zabýval tím, že správní orgány nově posoudily již jednou v předchozím řízení zcela odlišně posouzenou otázku, a to dle podkladu pro rozhodnutí – znaleckého posudku profesora B., předloženého SONS. V souvislosti s tím soud opětovně k této námitce uvádí, že není důvodná námitka žalobce, že jako podklad pro rozhodnutí nebylo možno použít znalecký posudek vypracovaný profesorem B., neboť dle žalobce byl podjatý. Soud opětovně k této výhradě uvádí v souladu jak s právním názorem žalovaného tak i Městského soudu v Praze, že se nejedná o znalce, který by byl ustanoven správním orgánem, proto profesor B. ve správním řízení nebyl v postavení znalce ve smyslu ustanovení § 56 správního řádu. Žalobce proto nemohl uplatnit námitku podjatosti. Jestliže v daném případě nebyl znalec ustanoven dle § 56 správního řádu, nejedná se o znalce, jenž by mohl být vyloučen ve smyslu § 14 odst. 2 ve spojení s § 14 odst. 4, proto námitka žalobce je zcela irelevantní. Znalecký posudek proto nelze považovat za znalecký posudek, jedná se o listinný důkaz, který může být podkladem pro vydání rozhodnutí. Skutečnost, že byl jako podklad pro rozhodnutí vzat posudek profesora B., ve kterém je na několika místech odkaz na výrobky společnosti, na nichž byl profesor B. majetkově zainteresován, není s ohledem na § 50 odst. 1 správního řádu v rozporu s právními předpisy upravujícími správní proces. Soud má za to, že v daném případě zvolený stavební materiál byl použit v rozporu s § 3 odst. 4 vyhlášky ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1 písm. c) vyhlášky, neboť nesplňoval požadavek vnímatelnosti slepeckou holí a nášlapem. Žalobce měl vědomost o tom, že stavební materiál byl použit v rozporu se shora uvedenými ustanoveními, proto se i dovolával použití výjimky obsažené v § 1 odst. 2 vyhlášky, dle které se ustanovení vyhlášky použijí též při provádění udržovacích prací, změn staveb, změn v užívání staveb, ledaže to závažné důvody vylučují. Ze strany soudu nejsou žádné pochybnosti o tom, že použitý materiál nesplňuje požadavky vyhlášky ve smyslu ustanovení § 3 odst.

4. Soud zjistil, že předmětná stavba byla povolena jako „stavební úpravy místních komunikací v centru Jindřichova Hradce – ulice Klášterská, Růžová, Masarykovo náměstí“ a představovala provedení nové konstrukce vozovek, parkovacích stání, zastávkových pruhů a přilehlých chodníků s povrchem z asfaltového betonu, parkovací stání a chodníky v kamenné dlažbě. Z uvedeného je zřejmé, že se nejednalo o provádění udržovacích prací, ani o změnu v užívání stavby, jestliže zůstává způsob užívání stavby zachován, dochází pouze k úpravám povrchu místní komunikace a vytvoření parkovacích míst a prostorů pro chodce. Žalovaný proto správně uzavřel, že se v daném případě jedná o stavební úpravy dle v § 139 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, které spadají pod pojem změna dokončené stavby a tudíž také pod pojem změna stavby, který je užit v § 1 odst. 2 vyhl. č. 369/2001 Sb. Žalobce namítal, že mu brání v aplikaci vyhlášky 369/2001 Sb., závažný důvod, a to že na tuzemském trhu nebyl k dispozici vhodný stavební materiál, který by vyhovoval představám a požadavkům orgánů památkové péče, přičemž v závazném stanovisku nebyly formulovány žádné podmínky pro provedení stavby. V souvislosti s tím, žalobce namítal, že firma BEST vydala prohlášení o shodě na své výrobky podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., dne 30. 12. 2003 na základě certifikátů vydaných autorizovanou osobou. Žalovaný poukázal na to, že mu nepřísluší zkoumat platnost a pravdivost prohlášení o shodě na dlažební prvky vyráběné společností COMING Plus a.s., neboť se jedná o schvalovací proces s tím, že v daném případě bylo nutno respektovat podmínky, které jsou stanoveny ve vyhlášce č. 369/2001 Sb. ve které je v § 3 odst. 3 a 4 stanoveny podmínky pro provedení signálních a varovných pásů na komunikaci. K této námitce soud poznamenává, že podle § 55 odst. 1 stavebního zákona stavební povolení vyžaduje i změna již dokončené stavby. V rámci přezkumného řízení se správní orgány zabývaly posouzením stavby, zda je v souladu s vyhláškou č. 369/2001 Sb., zda je zde důvod pro uplatnění výjimky vyplývající z § 1 odst. 2 této vyhlášky. V daném případě je nezákonnost kolaudačního rozhodnutí ze strany žalovaného je spatřována v tom, že použitý materiál není přípustný, jestliže se jedná o stavební úpravy uvedené v § 139 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, které spadají pod pojem změna dokončené stavby, tedy pod pojem změna stavby. Proto je nutno aplikovat ustanovení § 1 odst. 2 vyhl. č. 369/2001 Sb., dle něhož se ustanovení této vyhlášky použijí též při provádění mimo jiné změn staveb, pokud to závažné důvody nevylučují. V souvislosti s tím správně bylo dovozeno, že žalobce neprokázal konkrétní závažný důvod, k aplikaci shora uvedené vyhlášky. Skutečnost, že na tuzemském trhu není k dispozici vhodný stavební výrobek, za takový závažný důvod považovat nelze, když tato skutečnost nebyla ani ze strany žalobce prokázána. Soud proto uzavřel, že závažným důvodem pro nepoužití předpisů nemůže být nedostupnost na trhu, což ani žalobce nedoložil. V daném případě bylo povinností žalobce provést stavební úpravy takovým způsobem, že nebude nepřiměřeným způsobem omezovat pohyb všech osob s omezenou schopností pohybu a orientace, tedy bezpečnost těchto osob zajistit v souladu s vyhláškou č. 369/2001 Sb. Jestliže tedy pro signální a varovné pásy použil dlažební prvky nemající speciální hmatovou úpravu pro zrakově postižené, které nejsou pro daný účel schválené podle zvláštních předpisů, postupoval v rozporu s uvedenou vyhláškou. Výhradu žalobce, že nebyly provedeny důkazy, a to výslech pracovníků Městského úřadu Jindřichův Hradec a nebyl opatřen řádný znalecký posudek, soud považuje za nedůvodnou, neboť provedení těchto shora uvedených nadbytečné. Zcela dostačující byl pro rozhodnutí správních orgánů listinný důkaz a to vyjádření Prof. B., o kterém bylo soudem pojednáno v předchozí pasáži rozsudku a dále vyjádření Mgr. D., odborníka na problematiku odstraňování architektonických barier. Z důvodů shora uvedených soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, proto soud postupoval dle § 78 odst. 7 s.ř.s. a žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy úspěšnému žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť v souvislosti s tímto řízením ministerstvu žádné náklady nad rámec jeho administrativní činnosti nevznikly. Zúčastněné osobě nebylo rovněž právo na náhradu nákladů přiznáno, neboť ze strany soudu mu nebyl ukládána žádná povinnost (§ 60 odst . 5). Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení