Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

10 A 122/2012 - 33

Rozhodnuto 2013-03-28

Citované zákony (9)

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M. J., zast. advokátkou, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1.10.2012, č.j. KUJI 65187/2012, takto:

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina Jihlava ze dne 1.10.2012 č.j. KUJI 65187/2012 a rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 13.7.2012 č.j. ODSH/14654/12/BN se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.800,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 30.11.2012 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1.10.2012, č.j. KUJI 65187/2012, sp. zn. ODSH 910/2012 Pe, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Humpolec, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 13.7.2012 č.j. ODSH/14654/12/BN s.z. 708/2012 tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby namítá nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nesprávnost tohoto rozhodnutí spatřuje v jednání správního orgánu, který hodnotil jeho přestupky tak, že zcela bez výhrad převzal rozhodnutí policie, aniž by se vůbec zabýval samotnou podstatou věci a spolehlivě zjistil skutkový stav. Žalobce byl po celou dobu přesvědčen o tom, že pokuty mu byly uloženy z důvodu nepředložení příslušného lékařského potvrzení, dle kterého je mu udělena výjimka a ve voze připoután být nemusí. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že se přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále též silniční zákon), dopustit nemohl, jelikož není osobou, která má povinnost používat bezpečnostní pásy. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.3.2012 č.j. 5 As 118/2011-113, kterým bylo rozhodováno ve zcela identickém případu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo Nejvyšším správním soudem konstatováno, že samotná skutečnost, že zadržený řidič pokutu uhradí, ještě nemůže znamenat, že blokové řízení bylo provedeno zcela v souladu se zákonem, je třeba zjišťovat, zda došlo k naplnění též druhé podmínky, tedy zda byl spolehlivě zjištěn stav věci. S ohledem na toto rozhodnutí má žalobce za to, že přestupek, který byl řešen v blokovém řízení, není vůbec tímto přestupkem a policejní orgán zcela nesprávně vyhodnotil danou situaci. Tímto svým jednání hrubě zasáhl do osobnostních práv žalobce, který utrpěl ztrátu 12 bodů, což mělo za následek odebrání řidičského průkazu. Žalobce dále uvedl, že svým podpisem sice potvrdil převzetí dílu „B“ pokutové bloku, ale má za to že nelze jednoznačně a najisto tvrdit, že s přestupkem souhlasí, neboť právě z podpisu pokutového bloku části „B“ nelze nikterak dovozovat souhlas se spácháním samotného přestupku. Žalobce v inkriminované době měl pokaždé za to, že pokuty obdržel z důvodu nepředložení lékařského potvrzení o udělení výjimky z povinnosti poutat se za jízdy bezpečnostním pásem, nepovažoval tudíž za důležité během kontroly oponovat tvrzením, že je držitelem tohoto potvrzení. Textu blokové pokuty nevěnoval pozornost, tato skutečnost tudíž nemůže jít k tíži žalobce, když navíc posléze doložil, že povinnost poutat se za jízdy bezpečnostními pásy nemá. Jeho tvrzením o výjimce z této povinnosti a ani doloženou lékařskou zprávou se správní orgán vůbec nezabýval. Závěrem žalobce navrhuje, aby krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek, a to z důvodu tíživé životní situace, neboť je nucen denně do práce dojíždět a do zaměstnání se dostává velmi obtížně, dále navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a žalovanému uložit nahradit žalobci náklady řízení. Žalobce prostřednictvím svého podání ze dne 10.1.2013 krajskému soudu sdělil, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný v rámci svého vyjádření navrhnul žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku shora uvedené žalobě zamítnout, neboť žalobce žádným způsobem nedoložil tvrzený negativní vliv na jeho možnosti dojíždění do práce. K žalobním námitkám žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce všechny pokutové bloky na místě podepsal a tím tudíž vyjádřil souhlas se spácháním přestupku i se způsobem jeho vyřízení, čímž byla splněna základní podmínka pro zaznamenání bodů do bodového hodnocení. Pokud tedy žalobce měl jakékoliv pochybnosti o výše uvedených přestupcích projednaných na místě, neměl s blokovým řízením souhlasit a měl využít svého práva na zahájení správního řízení. Při zápisu bodů nelze zohlednit dodatečné doložení zdravotního potvrzení, že se žalobce ze zdravotních důvodů nemůže za jízdy připoutat na sedadle bezpečnostním pásem. Z pokutových bloků k těmto přestupkům nelze jednoznačně přiřadit přestupkové jednání „porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem“, protože pokutové bloky obsahují text „nebyl za jízdy připoután“ a odkazují na příslušný § 6 odst. 1 písm. a) silničního zákona, ve kterém je přestupkové jednání jednoznačně specifikováno. Na pokutových blocích v žádném případě není uvedeno, že by se jednalo o porušení ustanovení § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon o přestupcích). Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že pokutový blok č. I 2305619 ze dne 13.2.2012 obsahuje sdělení „potvrzení nevlastní“, přičemž tento pokutový blok byl žalobcem na místě podepsán, čímž žalobce vyjádřil souhlas se spácháním přestupku a způsobem jeho vyřízení a rovněž vyjádřil souhlas s tvrzením, že žádné lékařské potvrzení o nemožnosti poutat během jízdy nevlastní. Žalobce tímto potvrzením skutečnosti, že žádné takové lékařské potvrzení nevlastní, pozbyl možnosti následně toto lékařské potvrzení doložit a uplatnit tak výjimku z povinnosti poutat se za jízdy bezpečnostním pásem dle ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) silničního zákona. Žalobce i v případě druhé uložené pokuty pokutovým blokem č. O 8498014 ze dne 31.8.2011 svým podpisem potvrdil spáchání přestupku, kdy nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. V těchto případech tudíž byly žalobci zaznamenány 3 body za každý výše uvedený přestupek dle přílohy č. 1 silničního zákona. Žalovaný dále uvedl, že správnímu orgánu I. stupně a ani samotnému žalovanému nepřísluší, v rámci rozhodování o námitkách, přezkoumávat pravomocná rozhodnutí zaslaná mu k zapsání bodů za spáchané dopravní přestupky od kontrolních orgánů, oba přestupky jsou i nadále pravomocně ukončené uložením blokové pokuty. Žalovaný postupoval v souladu se správním řádem i s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2010 č.j. 5 As 39/2010-76, dle kterého, pokud odvolatel tvrdí, že žádný přestupek nespáchal nebo řízení jinak napadá, je na místě, aby si správní orgán vyžádal příslušný pokutový blok, z něhož by bylo patrné, zda odvolatel stvrdil blokovou pokutu svým podpisem a udělil tak souhlas s blokovým řízením i s uloženou pokutou. Z uvedeného vyplývá, že povinností správního orgánu je zjistit, zda odvolatel skutečně v daný den přestupek spáchal. Správnímu orgánu nepřísluší v rámci řízení o námitkách přezkoumávat pravomocná rozhodnutí jiných správních orgánů, které o uložení blokové pokuty rozhodly. Správní orgán je povinen prověřit, zda existují podklady, které by osvědčily spáchání přestupku v blokovém řízení. Žalovaný dále nesouhlasí s připodobňováním projednávané věci s věcí, která byla u Nejvyššího správního soudu rozhodnuta rozsudkem pod č.j. 5 As 118/2011-113 ze dne 21.3.2012. Žalovaný uvádí, že pochybení správního orgánu jakož i správního soudu, který ve věci následně rozhodoval, spatřoval Nejvyšší správní soud především v tom, že ani jeden z těchto subjektů se řádně nezabývaly námitkami stěžovatele v kontextu všech okolností, které ze spisového matriálu vyplynuly. V projednávané věci se jedná o situaci odlišnou, neboť správní orgán si předmětné pokutové bloky vyžádal a dospěl k závěru, že jejich záznam byl proveden v souladu se zákonem, tedy zápisy těchto bodů za spáchání přestupku nepřipoutání se za jízdy bezpečnostní pásy, jsou založeny na skutečnostech, jenž mají oporu ve spisovém materiálu. Závěrem žalovaný navrhl, aby žaloba byla pro nedůvodnost zamítnuta. Žalovaný dále souhlasí s tím, aby ve věci bylo jednáno bez nařízení jednání. Krajský soud usnesením ze dne 31.12.2012 č.j. 10 A 122/2012-25 rozhodl o nepřiznání odkladného účinku předmětné žalobě. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalobní tvrzení ohledně dopadu rozhodnutí do právní sféry žalobce nebyla ničím podložena, vznik újmy pozbytím řidičského oprávnění tudíž nebyl doložen. Žalobce neprokázal naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku žalobě. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Žalobci byla dne 31.8.2011 uložena bloková pokuta č. O 8498014 za spáchání přestupku dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) silničního zákona, když za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Předmětná bloková pokuta obsahuje odkaz na příslušné zákonné ustanovení a dále sdělení „řidič nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem“. Bloková pokuta byla žalobcem podepsána. Dne 13.2.2012 byla žalobci uložena další bloková pokuta č. I 2305619 za spáchání přestupku dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) silničního zákona, když za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Tato bloková pokuta obsahuje odkaz na zákonné ustanovení, dále sdělení „řidič nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem“ a rovněž také sdělení „potvrzení nevlastním“. Bloková pokuta byla žalobcem podepsána. Oznámením Městského úřadu Humpolec ze dne 16.2.2012 č.j. ODSH/3226/2012 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a současně byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Dne 27.2.2012 byly Městskému úřadu v Humpolci doručeny námitky žalobce proti udělení bodů za dopravní přestupky ze dne 13.2.2012 a 31.8.2011, které obsahovaly sdělení, že na tyto přestupky žalobce má lékařské potvrzení, dle kterého se v důsledku úrazu páteře nemůže poutat bezpečnostním pásem. Dne 29.2.2012 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí, ke kterým se žalobce může vyjádřit. Žalobce se k seznámení s podklady rozhodnutí dostavil dne 19.3.2012, což dokládá protokol z tohoto jednání. Dne 19.3.2012 si správní orgán vyžádal kopie pokutových bloků, částí „A“ k přestupkům žalobce spáchaných dne 31.8.2011 a 13.2.2012. O námitkách žalobce bylo rozhodnuto Městským úřadem v Humpolci, odborem dopravy prostřednictvím rozhodnutí ze dne 21.3.2012 č.j. ODSH/5915/12/BN s.z. 708/2012. Tento správní orgán shledal, že žalobci byly správně zaznamenány 3 body ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení ze dne 31.8.2011 a správnost záznamu 3 bodů byl shledán též v případě přestupku v blokovém řízení ze dne 13.2.2012. Správní orgán prvního stupně shledal, že všechny přestupky, za něž byly žalobci zaznamenány body, byly řádně a správně zaevidovány. Dne 13.4.2012 podal žalobce k Městskému úřadu v Humpolci odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí o námitkách s tím, že žalobce požadoval napadené rozhodnutí zrušit, neboť je vlastníkem lékařského potvrzení, dle kterého se za jízdy poutat bezpečnostním pásem nemusí a body za přestupky ze dne 31.8.2011 a 13.2.2012 mu být uděleny neměly. Součástí tohoto odvolání bylo rovněž lékařské potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů, které bylo žalobci vystaveno dne 13.7.2011. Rozhodnutím ze dne 16.5.2012 č.j. KUJI 33454/2012 sp. zn. ODSH 484/2012 Pe Krajský úřad Kraje Vysočina rozhodnutí Městského úřadu v Humpolci ze dne 21.3.2012 č.j. ODSH/5915/12/BN s.z. 708/2012 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Důvodem zrušovacího rozhodnutí byla skutečnost, že správní orgán prvního stupně žalobci neposkytnul možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., správního řádu (dále též správní řád). Dne 14.6.2012 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí spolu s upozorněním na možnost vyjádřit se k těmto podkladům. Žalobce se dne 9.7.2012 dostavil k seznámení se s podklady, další návrhy na doplnění žalobce neuvedl. Městský úřad v Humpolci poté o námitkách žalobce opětovně rozhodl, a to rozhodnutím ze dne 13.7.2012 č.j. ODSH/14654/12/BN s.z. 708/2012, kterým námitky žalobce zamítl jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 13.2.2012 potvrdil. Žalobce odvoláním ze dne 7.8.2012 shora uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadnul odvoláním, ve kterém uvádí, že jízda bez připoutání v případě zdravotních důvodů není přestupkem. Žalobce uvedl, že smyslem právním předpisů není trestat občana za přestupky, které ve skutečnosti přestupky nejsou. Předmětné odvolání bylo k žádosti žalobce předáno též Veřejnému ochránci lidských práv, který v reakci na toto podání uvedl „svým jednáním jste se zjevně dopustil přestupku (byť jiného, než za nějž byla uložena bloková pokuta), byl jste potrestán (finančně), avšak bodové hodnocení by mělo zůstat nedotčeno, neboť přestupek, jehož jste se skutečně dopustil, není zařazen do systému bodového hodnocení“. O odvolání žalobce ze dne 7.8.2012 bylo Krajským úřadem Kraje Vysočina rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 1.10.2012 č.j. KUJI 65187/2012 sp. zn. ODSH 910/2012 Pe, a to tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce předně poukazuje na nesprávnost postupu správního orgánu prvního stupně a stejně tak považuje za nesprávný též postup žalovaného, kteří spolehlivě nezjistili skutkový stav věci, když se vůbec nezabývali samotnou podstatou této věci. Žalobce po celou dobu řízení namítal, že během obou blokových řízení předpokládal, že jsou mu pokuty uděleny z důvodu nepředložení příslušného lékařského potvrzení o udělení výjimky z povinnosti poutat se bezpečnostními pásy. Žalobce od počátku nesouhlasil s tím, že by spáchal přestupek dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, který mu byl dle rozhodnutí správních orgánů přičítán. Uvedené dokládá právě odkazem na skutečnost, že je držitelem lékařského potvrzení, dle kterého se poutat bezpečnostními pásy nemusí, z tohoto důvodu ani nemohla být naplněna skutková podstata přestupku, kterého se měl dopustit. Dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, se fyzická osoba dopustí přestupku jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona. V daném případě proběhlo blokové řízení v souvislosti s porušením povinnosti stanovené v hlavě II, ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, dle které je žalobce povinen být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního předpisu. Dle odst. 2 zák. o silničním provozu, ustanovení odst. 1 písm. a) tohoto zákona neplatí pro řidiče, který nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů. Z blokových pokut ze dne 31.8.2011 č. O 8498014 a ze dne 13.2.2012 č. I 2305619 bylo zjištěno, že obě tato bloková řízení byla vedena z důvodu žalobcova přestupku, kterého se dopustil tím, že za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem, jak mu ukládá ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Bloková pokuta ze dne 13.2.2012 navíc obsahuje sdělení, že žalobce není držitelem lékařského potvrzení. Blokové řízení je upraveno v ustanovení § 84 odst. 1 zákona o přestupcích, dle kterého přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Blokové řízení je specifickým druhem přestupku, které je charakteristické svojí jednoduchostí a neformálností. V blokovém řízení lze přestupek projednat uložením pokuty, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Výsledkem blokového řízení je uložení pokuty a vydání pokutového bloku pachateli přestupku. Převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí podpisem. Podmínkou k zavedení blokového řízení však není přistižení pachatele přestupku při páchání přestupku anebo projednání na místě spáchání přestupku. Jednou z podmínek přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení je skutečnost, že osoba, která se měla přestupku dopustit, je ochotna pokutu zaplatit. V ochotě zaplatit pokutu lze spatřovat souhlas s vydáním rozhodnutí v blokovém řízení. Další podmínkou, která musí být kumulativně splněna, je, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Jediným prostředkem případné nápravy nezákonného rozhodnutí o přestupku v blokovém řízení je přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu, které má povahu dozorčího prostředku. V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. V případě blokového řízení se bude jednat o případy, kdy obviněnému z přestupku byla uložena vyšší pokuta, než zákon připouští, nebo o případy, kdy přestupek nelze projednat v blokovém řízení, nebo o případy, kdy se o přestupek vůbec nejedná. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 24.8.2010 č.j. 5 As 39/2010-76), byla-li žalobci uložena pokuta v blokovém řízení za skutek, o němž žalobce tvrdí, že nespáchal, resp. tvrdí, že se přestupku nedopustil, musí mu být poskytnuta možnost adekvátní obrany, neboť tato skutečnost, tj. přičitatelnost spáchaného přestupku, má další důsledky. Žalovaný má tudíž povinnost zabývat se námitkami žalobce stran jeho tvrzení, že se přestupku, který mu byl přičítán nedopustil. V projednávané věci byly žalobci uloženy pokuty, které byly na místě zaplaceny, čímž byla splněna první podmínka pro projednání přestupku v blokovém řízení a následné uložení sankce. Ze všech shora uvedených skutečností je však zřejmé, že žalobce v obou případech pokutu v blokovém řízení uhradil s přesvědčením, že mu tato byla uložena za přestupek, kterého se dopustil tím, že nepředložil lékařské potvrzení, dle kterého nemusí být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Ze shora citovaného zákonného ustanovení upravujícího blokové řízení je zřejmé, že pachatel přestupku svým podpisem pouze stvrzuje převzetí bloku. Nelze tudíž souhlasit s tvrzením žalovaného, který uvádí, že tímto podpisem žalobce souhlasil s tím, že přestupek specifikovaný v blokové pokutě spáchal. Je na místě připomenout, že žalobce po celou dobu správního řízení, které následovalo poté, co žalobci byl odebrán řidičský průkaz, setrvale namítal, že se přestupku dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích dopustit nemohl, neboť je držitelem lékařského potvrzení o tom, že není povinen se v důsledku zranění páteře poutat za jízdy bezpečnostními pásy. Tuto skutečnost dokládá též samotné lékařské potvrzení ze dne 13.7.2011 vydané MUDr. V.R., které je, jako součást odvolání žalobce, obsahem správního spisu. S ohledem na datum vydání tohoto potvrzení je zjevné, že se žalobce nemohl přestupku dle § 6 dopustit, bez ohledu na to, že listinu deklarující jeho zdravotní indispozice, neměl během inkriminované doby u sebe. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobce v případě druhé blokové pokuty ze dne 12.3.2012, podepsal tuto pokutu, přestože tato obsahovala sdělení „nemá potvrzení“. Krajský soud na tomto místě poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.3.2012 č.j. 5 As 118/2011-103, který v obdobném případu shledal, že „je zjevné, že pokud stěžovatel byl již v době silniční kontroly osobou, která byla držitelem příslušného oprávnění o zdravotní indispozici, nemohl se dopustit skutkem spočívajícím v nepřipoutání se bezpečnostními pásy protiprávního jednání, za který by jej bylo lze postihnout, neboť zde zcela absentuje materiální stránka přestupku. Bez ohledu na skutečnost, zda stěžovatel listinu deklarující zdravotní indispozice měl u sebe, de iure et de facto naplňoval dikci zákona, tzn. byl objektivně osobou, která nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů, což prokázal dodatečně potvrzením vydaným lékařem. Skutečnost, že stěžovatel nepředložil toto oprávnění policistovi při kontrole, mohla však naplňovat skutkovou podstatu jiného přestupku (např. § 23 odst. 1 písm. f) zák. o přestupcích, při tom za spáchání tohoto přestupku se body nezaznamenávají)“. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval zcela v souladu se zákonem a rovněž i v souladu s dikcí shora citovaného rozhodnutí, když si vyžádal příslušné pokutové bloky, které žalobce napadal v námitkách, a až po jejich kontrole dospěl k závěru, že záznam bodů za přestupky spočívající v nepřipoutání se bezpečnostními pásy jsou založeny na skutečnostech, které jsou ve spisovém materiálu postaveny jednoznačně a uvedeny nezpochybnitelně. Krajský soud toto tvrzení žalovaného žádným způsobem nezpochybňuje, naopak považuje postup prvostupňového správního orgánu za správný a současně připouští, že právní věc projednávaná Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 5 As 118/2011 se zcela neshoduje s věcí právě projednávanou, ve které byl postup správního orgánu ohledně úplného podkladu a případných rozporů ve správním spisu, správný. Krajský soud nicméně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, dle kterého žalovanému a ani správnímu orgánu v I. stupni nepřísluší v rámci rozhodování o námitkách přezkoumávat pravomocná rozhodnutí zaslaná mu k zapsání bodů za spáchané dopravní přestupky od orgánů kontrolních. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů do registru řidičů je předmětem řízení toliko posouzení, zda byly záznamy bodů do registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd. V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů tak bude typicky možno uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp., že ke spáchání přestupku ze strany řidiče sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný počet bodů. V projednávané věci zjevně nebylo, a to především v důsledku setrvalých námitek žalobce, postaveno najisto, k jakému přestupku došlo. Ze spisového materiálu je zjevné, že s ohledem na dodatečně doložené lékařské potvrzení ze dne 13.7.2011, žalobce není povinen se od tohoto dne poutat za jízdy bezpečnostním pásem. Žalobce tak v době spáchání obou přestupků (31.8.2011 a 12.3.2012) tuto povinnost neměl. Na základě této skutečnosti lze postavit na jisto, že se žalobce nemohl dopustit skutkem spočívajícím v nepřipoutání se za jízdy bezpečnostním pásem protiprávního jednání, za který by jej bylo možno postihnout, neboť zde absentuje materiální stránka přestupku. Žalobce, bez ohledu na to, že u sebe neměl příslušné lékařské potvrzení, v době spáchání obou přestupků naplňoval dikci zákona, když byl objektivně osobou, která nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů, což bylo žalobcem dodatečně prokázáno předložením předmětného potvrzení. Krajský soud na tomto místě považuje za nezbytné připomenout, že tímto není vyloučeno, že se žalobce dopustil přestupku jiného, a to přestupku dle ustanovení § 23 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, když žalobce nepředložil doklady požadované zvláštním právním předpisem (ustanovení § 6 odst. 6 zákona o silničním provozu). Za spáchání takového přestupku se však body nezaznamenávají. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný a stejně tak ani správní orgán I. stupně dostatečně neposoudily námitky žalovaného v tom smyslu, že řidič přestupky, které mu byly přičítány v blokových řízeních, vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body. Zároveň soud shledal pro nevypořádání všech odvolacích námitek nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě vad řízení před správními orgány. Soud proto ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) a c ) s.ř.s. rozhodnutí žalovaného i prvostupňového orgánu zrušil pro vady řízení bez jednání a věc vrátil k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 7.800,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f, § 7 bod b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 4 200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600,- Kč, náklady celkem 7.800,- Kč.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (1)