10 A 122/2013 - 71

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Mgr. Ing. L. V., zast. JUDr. Ludmilou Zdvořákovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Žižkova 12, proti žalované Jihočeské univerzitě České Budějovice, Branišovská 31a, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem v Plzni, Kamenická 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 31.7.2013, čj. 01/0396/13, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odměna zástupkyni žalobce JUDr. Ludmile Zdvořákové, advokátce v Českých Budějovicích, se přiznává ve výši 3.400 Kč a bude vyplacena Krajským soudem v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 3.10.2013 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí rektora Jihočeské univerzity ze dne 31.07.2013 č.j. 01/0396/13, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity ze dne 7.12.2009 č.j. 04/1359/09, kterým bylo ukončeno studium žalobce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve studijním programu M6107 Humanitní studia, magisterský studijní obor 6141T031 Pastorační asistence, v kombinované formě studia. Žalobce považuje rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity i rozhodnutí rektora téže univerzity za neplatné. Ze strany děkana dochází k libovůli v rozhodnutí, když sám rozhoduje o ukončení studia žalobce, což je dle správního řádu nepřípustné. Skutkové okolnosti uváděné v napadeném rozhodnutí se nezakládají na pravdě. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že správní orgány obou stupňů v obdobných věcech rozhodovaly jinak, čímž porušily zásadu předvídatelnosti práva a právní jistoty. Obsahem žaloby je dále obsáhlé shrnutí skutkových okolností dané věci, kde žalobce popisuje samotný průběh studia a rovněž předchozí průběh a výsledek řízení u krajského soudu. Žalobce se dále na straně 41 až 43 zabývá zákonem o vysokých školách, posuzováním dobré víry a zásady proporcionality. Žalobce má za to, že v dané věci objektivně vznikly pochybnosti o zákonnosti vydání rozhodnutí o zrušení studia, když správní orgány nepostupovaly v souladu se správním řádem. Žalobou napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, správní orgán neuvedl dostatečně konkrétní skutečnosti a úvahy, jež vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Závěrem žalobce navrhuje vyslovit neplatnost obou rozhodnutí správních orgánů a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. Součástí žalobního návrhu byla dále žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, o níž bylo krajským soudem rozhodnuto usnesením ze dne 7.10.2013 č.j. 10A 122/2013-49 tak, že žalobci bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a současně mu byla ustanovena zástupkyně k ochraně jeho zájmů v dané věci. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K žalobním námitkám uvedla, že napadené rozhodnutí obsahuje důvody ukončení žalobcova studia, jež jsou vyčerpávajícím způsobem popsány. Stejně tak se rektor žalované beze zbytku vyjádřil k věcným námitkám uvedeným v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Z příloh, jež tvoří součást žalobou napadeného rozhodnutí, zejména z výpisů z informačního systému fakulty je zřejmá důvodnost ukončení žalobcova studia. Věcí se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedených pod sp. zn. 10A 24/2010 (rozhodnutí ze dne 11.6.2010) a 10A 77/2010 (rozhodnutí ze dne 19.1.2011), jimiž krajský soud zrušil rozhodnutí rektora žalované ze dne 1.9.2010 č.j. 01/0289/10 pro nepřezkoumatelnost, neboť uvedené rozhodnutí neobsahovalo řádné odůvodnění a nebyly v něm uvedeny argumenty, na jejichž základě by bylo možno přezkoumat důvodnost tohoto rozhodnutí. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Dne 15.3.2002 byla žalobcem podána přihláška ke studiu na vysoké škole pro akademický rok 2002/2003 na bakalářské studium Teologické fakulty Jihočeské univerzity, studijní program humanitní, obor pastorační asistent. K tomuto studiu byl žalobce po vyřízení jeho žádosti o přezkoumání rozhodnutí přijímací komice, přijat. Obsahem správního spisu jsou dále žádosti žalobce podávané v průběhu studia týkající se odložení zkoušek žalobce z vážných rodinných a osobních důvodů, kterým bylo vyhověno. Spis obsahuje rovněž žádosti žalobce o prošetření porušení Studijního a zkušebního řádu Teologické fakulty Jihočeské univerzity a žádosti o vyloučení vyučujících, kterým následně nebylo rektorem univerzity vyhověno. Dne 7.12.2009 vydal Děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích rozhodnutí o ukončení studia žalobce s odůvodněním, že podle zápisového listu o vykonaných zkouškách z matriky studentů žalobce nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích , konkrétně podle čl. 27 odst. 1 písm. c) nezískal ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech alespoň 80 kreditů, ale pouze 53 a dále podle písmene d) ani po druhém zapsání nezískal kredity za povinné předměty uvedené v příloze. Shora uvedené rozhodnutí napadl žalobce žádostí o přezkoumání rozhodnutí, ve kterém namítal, že odůvodnění rozhodnutí je stručné a nedostatečné, toto rozhodnutí děkana mu nebylo řádně doručeno a uváděl důvody, pro které nemohl získat potřebné množství kreditů s tím, že nesplnil povinnosti studenta tak, jak je označil děkan fakulty z důvodů objektivních na straně fakulty, nikoliv jeho vinou. Rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dne 8.2.2010 k žádosti žalobce o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia vydal rozhodnutí, kde uvedl, že „přezkoumal uvedené rozhodnutí a ověřil, že nebylo vydáno v rozporu se zákonem o vysokých školách, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti, proto potvrdil rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích č.j. 04/1359/09 o ukončení studia na Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích“. Rozhodnutí Rektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 8.2.2010 bylo rozsudkem krajského soudu ze dne 11.6.2010 č.j. 10A 24/2010-42 zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení. Důvodem zrušovacího rozhodnutí krajského soudu bylo nedostatečné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, z něhož nebylo patrné, o jaké důvody se rozhodnutí opírá, jak k nim žalovaná dospěla a jakým způsobem se žalovaná vypořádala s jednotlivými důvody uvedenými v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana. S ohledem na shora uvedené zrušovací rozhodnutí krajského soudu vydala žalovaná dne 1.9.2010 pod č.j. 01/0289/10 rozhodnutí, kterým rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity č.j. 04/1359/09 o ukončení studia žalobce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích opětovně potvrdila. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalobce nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu, neboť nezískal ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech alespoň 80 kreditů, ale pouze 53 kreditů. Rovněž po druhém zapsání předmětu nezískal kredity za povinné předměty, jak bylo doloženo výpisem z matriky studentů STAG. Dle záznamu o studiu měl žalobce za studium získáno 189 kreditů. Mohl tyto kredity doplňovat z povinně volitelných a výběrových předmětů tak, aby potřebný počet 80 kreditů za čtyři po sobě jdoucí semestry získal. Žalobcem studovaný obor byl akreditován až do roku 2012 právě z důvodu, aby studenti mohli studium dokončit. Vysoká škola je povinna zajistit dostudování v daném oboru, ale nikoliv zaručit původní studijní plán. Proti rozhodnutí žalované ze dne 1.9.2010 byla žalobcem podána žaloba, o níž bylo krajským soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne 19.1.2011 č.j. 10A 77/2010-38 tak, že napadené rozhodnutí bylo z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení. Žalovaná o žádosti žalobce opětovně rozhodla prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 31.7.2013 č.j. 01/0396/13 tak, že rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity potvrdila. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Rektor Jihočeské univerzity shledal důvody postačující k ukončení žalobcova studia, jež spočívají v nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, když žalobce ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech nezískal alespoň 80 kreditů, ale pouze 53, žalobce ani po druhém zapsání nezískal kredity za povinný předmět „Exegeze NZ 2“, „Filosofická etika“, „Vš. přehled a orient. v círk. dějinách 1“, „Všeobecná teologická etika 1“, „Dějiny a vývoj pastorální teologie“, „Fundamentální pastorální teologie“, „Ctnosti – etika mezilid. vztahů“ a „Všeobecná teologická etika 2“, čímž nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu. Každý z těchto důvodů samostatně je postačující k ukončení studia žalobce. K námitkám žalobce obsaženým v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity bylo v napadeném rozhodnutí uvedeno, že v případě námitky týkající se doručování písemností doručovaných žalobci, nelze tyto řádně vypořádat, neboť neobsahují žádné argumenty, jež by zpochybňovaly důvody ukončení studia žalobce. K námitce týkající se narušení studijního programu žalobce bylo uvedeno, že v průběhu žalobcova studia došlo k reakreditaci studijních programů, která je běžnou a nutnou praxí vyplývající ze zvyšování kvality zajišťovaného studia. Nejedná se o narušení studia, ale o aktualizaci studijního oboru. Komplikace průběhu žalobcova studia nastaly v důsledku žalobcova přestupu do jiného oboru a rovněž z jeho přerušení studia, přičemž dle Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity nemůže děkan zaručit, že během přerušení studia nedojde ke změně studijních programů. Tvrzení žalobce, dle něhož bylo zrušeno magisterské studium, se nezakládá na pravdě, když bylo pouze rozhodnuto o tom, že do pětiletého magisterského programu nebudou přijímáni noví studenti, přičemž stávající akreditace byla pro stávající studenty zachována s platností do 15.2.2012 tak, aby tito studenti měli možnost řádně studium dokončit. K námitce žalobce, dle níž mu nebylo umožněno řádně plnit podruhé zapsané předměty vzhledem ke kolizím v rozvrhu, žalovaný uvedl, že tuto nelze přijmout jako objektivní příčinu zaviněnou fakultou. Rozhodnutí, kdy si zapíše který předmět, je právem studenta. Souběh studia více předmětů je dán tím, jaké předměty se student rozhodne plnit. Tvrzení žalobce navíc nebyla nikterak doložena. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je dále poukázáno na přílohy C a D, z nich se podává způsob počítání kreditů získaných ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech. Změny studijního plánu v žádném případě nemohly znemožnit úspěšné plnění studijních povinností. Předměty zrušené bez náhrady byly studentům prominuty. Zbývající námitky žalobce obsažené v žádosti jsou věcně nepodložené a ve vztahu k důvodům ukončení studia irelevantní nebo zcela nesrozumitelné. Součástí žalobou napadeného rozhodnutí jsou dále přílohy „A“ až „H“, na něž je v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazováno. Obsahem přílohy „A“ jsou předměty uznané z předchozího studia, za něž žalobce získal celkem 104 kreditů. Obsahem přílohy „B“ jsou předměty dosažené v průběhu zimního semestru akademického roku 2004, 2005, za něž žalobce získal celkem 27 kreditů. Obsahem přílohy „C“ je průběh studia žalobce určující rozhodné období čtyř semestrů ve smyslu čl. 27 odst. 1 písm. c) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity, z něhož je patrné, že žalobce v akademickém roce 2008-09 (letní semestr) studoval v průběhu celého semestru, tento semestr je započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2008-09 (zimní semestr) studoval v průběhu celého semestru, tento semestr je započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2007-08 (letní semestr) bylo studium na základě žádosti žalobce přerušeno od začátku semestru do 31.7.2008, semestr není započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2007-08 (zimní semestr) bylo studium na základě žádosti žalobce přerušeno po dobu celého semestru, semestr není započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2006-07 (letní semestr) bylo studium na základě žádosti žalobce přerušeno od 1.6.2007 do 31.7.2007 a dále pak od 1.9.2007 do konce semestru, tento semestr není započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2006-07 (zimní semestr) studoval v průběhu celého semestru, tento semestr je započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2005-06 (letní semestr) bylo studium na základě žádosti žalobce přerušeno od začátku semestru do 31.8.2006, tento semestr není započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2005-06 (zimní semestr) bylo studium na základě žádosti žalobce přerušeno od 23.11.2005 do konce semestru, tento semestr není započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2004-05 (letní semestr) studoval v průběhu celého semestru, tento semestr je započítán do rozhodného období, v akademickém roce 2004-05 (zimní semestr) studoval v průběhu celého semestru, tento semestr je započítán do rozhodného období. Obsahem přílohy „D“ jsou předměty absolvované v rozhodném období čtyř semestrů ve smyslu čl. 27 odst. 1 písm. c) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity, za něž žalobce získal celkem 53 kreditů. Obsahem přílohy „E“ jsou povinné předměty, jejichž neabsolvování je důvodem k ukončení studia ve smyslu čl. 27 odst. 1 písm. d) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity. Obsahem přílohy „F“ je studijní plán oboru „Pastorační asistentce (Mgr.)“ v akademickém roce 2008-09. Z této přílohy vyplývá, že v rámci povinných předmětů lze v 1. ročníku v zimním semestru získat celkem 36 kreditů, v letním semestru 22 kreditů, ve 2. ročníku lze v zimním semestru získat celkem 20 kreditů, v letním semestru celkem 37 kreditů, ve 3. ročníku lze získat v zimním semestru celkem 28 kreditů, v letním semestru celkem 33 kreditů, ve 4. ročníku lze získat v zimním semestru celkem 12 kreditů, v letním semestru celkem 20 kreditů, v 5. ročníku lze získat v zimním semestru celkem 24 kreditů, v letním semestru celkem 17 kreditů. V rámci povinně volitelných předmětů lze získat v bloku „A“ celkem 16 kreditů, v bloku „B“ celkem 113 kreditů a v bloku „C“ celkem 90 kreditů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutím děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity ze dne 7.12.2009 č.j. 04/1359/09 bylo ukončeno studium žalobce na této fakultě. Důvodem ukončení studia byla skutečnost, že podle zápisového listu o vykonaných zkouškách z matriky studentů žalobce nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, konkrétně podle čl. 27 odst. 1 písm. c) nezískal ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech alespoň 80 kreditů, ale pouze 53 kreditů a dále podle písmene d) ani po druhém zapsání nezískal kredity za povinné předměty uvedené v příloze. Shora uvedené rozhodnutí děkana bylo Rektorem Jihočeské univerzity k žádosti žalobce opakovaně přezkoumáváno, přičemž rektor opakovaně shledal rozhodnutí děkana o ukončení studia žalobce správným a toto rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 8.2.2010 a ze dne 1.9.2010. Obě tato rozhodnutí byla na základě žaloby žalobce následně zrušena rozhodnutím krajského soudu ze dne 11.6.2010 a rozhodnutím ze dne 19.1.2011. Krajský soud v uvedených věcech opakovaně shledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí Rektora Jihočeské univerzity spočívající v nedostatečném odůvodnění těchto rozhodnutí. Žalovaná dne 31.7.2013 vydala nové rozhodnutí o žádosti žalobce o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia, jež je žalobcem napadeno nyní projednávanou žalobou. Žalobce má za to, že v dané věci objektivně vznikly pochybnosti o zákonnosti vydání rozhodnutí o zrušení studia, když správní orgány nepostupovaly v souladu se správním řádem. Žalobou napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, správní orgán neuvedl dostatečně konkrétní skutečnosti a úvahy, jež vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále též zákon o vysokých školách) studium na vysoké škole se dále ukončuje, nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Podle odstavce druhého téhož ustanovení dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. b/ je den stanovený studijním a zkušebním řádem. Podle ust. § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách se na rozhodování o právech a povinnostech studenta nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Rozhodnutí musí být vydáno do 30 dnů ode dne přijetí žádosti nebo oznámení předmětné skutečnosti. Podle odst. 4 citovaného zákonného ustanovení může student do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odstavce 3 doručeno, požádat o přezkoumání rozhodnutí; zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti pouze vyhovět a rozhodnutí změnit nebo zrušit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní nebo zruší rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti. Rozhodnutí o disciplinárním přestupku a o vyloučení ze studia podle § 67 zruší i v případě, že dodatečně vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení. Žádost o přezkoumání rozhodnutí vydaného podle odstavce 3 písm. f) má vždy odkladný účinek. Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že k ukončení studia žalobce došlo v důsledku nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity stanovených v čl. 27 odst. 1 písm. c). Podle čl. 27 odst. 1 písm. c) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity děkan nebo rektor na návrh ředitele vysokoškolského ústavu rozhodne o ukončení studia pro neplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, jestliže student nezískal v kterýchkoliv čtyřech po sobě jdoucích semestrech celkem alespoň 80 kreditů (přičemž čtyři semestry se považují za jdoucí po sobě i v případě, že student mezi nimi přerušil studium). V osmi dalších jednotlivých případech došlo k ukončení studia žalobce z důvodu nezískání kreditů za povinný předmět, který byl žalobci zapsán již podruhé. Tímto nebyly splněny požadavky vyplývající ze studijního programu podle č. 27 odst. 1 písm. d) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity. Podle čl. 27 odst. 1 písm. d) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity děkan nebo rektor na návrh ředitele vysokoškolského ústavu rozhodne o ukončení studia pro neplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, jestliže student ani po druhém zapsání nezískal kredity za některý povinný předmět. Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce v semestru akademického roku 2004-05 získal celkem 19 kreditů, v semestru akademického roku 2005-06 získal celkem 5 kreditů, v semestru akademického roku 2006-07 získal celkem 15 kreditů, v semestru akademického roku 2008-09 získal celkem 14 kreditů. Žalobce tudíž za období čtyř semestrů v letech 2004-05, 2005-06, 2006-07, 2008-09 získal celkem 53 kreditů. Z výše uvedených údajů obsažených ve správním spisu a rovněž v příloze žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že v daném případě byly naplněny podmínky stanovené čl. 27 odst. 1 písm. c) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity pro ukončení studia, když žalobce v uvedených čtyřech po sobě jdoucích semestrech nezískal 80 kreditů, když získal pouze 53 kreditů. Z obsahu správního spisu dále vyplynulo, že žalobce měl v zimním semestru akademického roku 2004-05 a v zimním semestru akademického roku 2006-07 zapsán povinný předmět Exegeze NZ 2, který neabsolvoval. V zimním semestru akademického roku 2004-05 a v zimním semestru akademického roku 2006-07 měl žalobce zapsán povinný předmět Filosofická etika, který neabsolvoval. V zimním semestru akademického roku 2006- 07 a v zimním semestru 2008-09 měl žalobce zapsán povinný předmět Všeobecný přehled a orientace v církevních dějinách 1, který neabsolvoval. V zimním semestru akademického roku 2004-05 a v zimním semestru 2008-09 měl žalobce zapsán povinný předmět Všeobecná teologická etika 1, který neabsolvoval. V zimním semestru akademického roku 2006-07 a v zimním semestru 2008-09 měl žalobce zapsán povinný předmět Dějiny a vývoj pastorální teologie, který neabsolvoval. V zimním semestru akademického roku 2006-07 a v zimním semestru 2008-09 měl žalobce zapsán povinný předmět Fundamentální pastorální teologie, který neabsolvoval. V letním semestru akademického roku 2004-05 a v letním semestru 2008- 09 měl žalobce zapsán povinný předmět Ctnosti-etika mezilidských vztahů, který neabsolvoval. V letním semestru akademického roku 2004-05 a v letním semestru 2008-09 měl žalobce zapsán povinný předmět Všeobecná teologická etika 2, který neabsolvoval. Z výše uvedených údajů obsažených ve správním spisu a rovněž v příloze žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že v daném případě byly naplněny podmínky stanovené čl. 27 odst. 1 písm. d) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity pro ukončení studia, když žalobce v osmi případech ani po druhém zapsání nezískal kredity za povinný předmět. Krajský soud s ohledem na shora uvedené údaje o průběhu žalobcova studia na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v letech 2004 až 2008 shledal, že byly naplněny podmínky pro ukončení studia žalobce na této fakultě. Naplnění podmínek pro ukončení studia bylo shledáno v devíti případech. Žalobce ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech (2004-05, 2005-06, 2006-07, 2008-09) nezískal potřebný počet kreditů, když z 80 potřebných kreditů získal pouze 53 kreditů, čímž naplnil podmínky stanovené v čl. 27 odst. 1 písm. c) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity pro ukončení studia. Dále žalobce v rámci osmi povinných předmětů ani po jejich druhém zapsání nezískal kredity za tyto předměty, čímž naplnil podmínky 27 odst. 1 písm. d) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity pro ukončení studia. Žalobce tudíž hned v devíti jednotlivých případech naplnil podmínky stanovené studijním řádem pro ukončení studia. Krajský soud se dále zabýval přezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Právo na řádné odůvodnění a jemu odpovídající povinnost správního orgánu je jedním ze základních principů materiálního právního státu, kterým je respektování zásady předvídatelnosti zákona, právní jistoty a vyloučení prostoru pro případnou svévoli ze strany exekutivní moci, resp. rozhodujících správních orgánů. Umožňuje-li zákon žalobci žádat o přezkoumání rozhodnutí, pak mu tím zcela jistě dává i právo namítat konkrétní skutečnosti. Uvádí-li žalobce konkrétní důvody, pro které považuje rozhodnutí děkana za nesprávné, že je v rozporu se zákonem, vnitřními předpisy či podmínkami stanovenými v zákoně o vysokých školách je nutné, aby se rektor při přezkumu rozhodnutí těmito důvody zabýval. V opačném případě by nedostál zákonu, který stanoví povinnost změnit rozhodnutí, jež je s danými podmínkami v rozporu. Pokud by rozhodnutí o opravném prostředku nemuselo být řádně odůvodněno a rektor by se nemusel vypořádat s jednotlivými důvody uvedenými v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana, postrádal by tento opravný prostředek svůj smysl. Z povahy věci lze tedy dovodit, že náležitosti rozhodnutí se týkají i rozhodnutí o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí správních soudů se Nejvyšší správní soud zabýval ve své judikatuře již dříve. Bylo tomu tak např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, který byl uveřejněn pod č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v němž vyložil, že: „Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné“. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že se rektor žalované nejprve zabýval zákonnými důvody ukončení studia žalobce, přičemž v devíti případech konkrétně popsal skutkové okolnosti vedoucí k naplnění jednotlivých ustanovení Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity. Tyto důvody byly dále doloženy a jednotlivě popsány v přílohách napadeného rozhodnutí, jež jsou jeho součástí, a napadené rozhodnutí na ně v konkrétních případech odkazuje. Z těchto příloh lze jednoznačně a určitě seznat naplnění podmínek pro ukončení studia žalobce, a to vždy v každém jednotlivém semestru akademického roku, v němž žalobce realizoval své studium na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. V další části napadeného rozhodnutí se rektor žalované vypořádává s námitkami žalobce obsaženými v žádosti o přezkum rozhodnutí o ukončení studia. Jednotlivé námitky byly rektorem univerzity řádně vypořádány, když jsou v nich uvedeny důvody, pro něž došlo k reakreditaci studijního programu zvoleného žalobcem. Z uvedeného se dále podává, že žalobce nebyl tímto postupem nikterak zkrácen na svém právu řádně zvolený studijní program dokončit, když stávajícím studentům byla akreditace daného programu zachována. Způsob počítání kreditů za jednotlivé předměty byl rektorem uveden v přílohách rozhodnutí. Zbývající námitky byly shledány jako nepodložené a nesrozumitelné. Žalobou napadené rozhodnutí bylo rektorem žalované řádně odůvodněno, neboť byly označeny a zdůvodněny všechny důvody vedoucí k ukončení studia žalobce a rovněž byly vypořádány veškerými námitky vznesené žalobcem proti rozhodnutí děkana. Námitku žalobce, dle které ze strany děkana univerzity dochází k libovůli v rozhodnutí, když sám rozhoduje o ukončení studia žalobce, což je dle správního řádu nepřípustné, neshledal krajský soud důvodnou. Pravomoc děkana ve věcech týkajících se ukončení studia vyplývá z čl. 27 Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity a rovněž ji lze dovodit z ust. § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal rozhodnutí žalované nepřezkoumatelným, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce byla přiznána odměna ve výši 3.400 Kč představující jeden úkon právní pomoci po 3.100 Kč (převzetí věci) a 1x režijní paušál po 300 Kč. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení