10 A 127/2013 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce J.N., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20. 11. 2012 čj. X, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2013 č.j. 41A 54/2012-26 byla shora uvedená žaloba postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud). Předmětná žaloba směřuje proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 20. 11. 2012 čj. X, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, odboru vnitřních věcí ze dne 30. 7. 2012 čj. OVV/646/2012, D- 100/12, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a přestupku podle ust. § 83 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Uvedených přestupků se žalobce dopustil porušením ust. § 3 odst. 3 písm. a), ust. § 4 písm. b), ust. § 5 odst. 1 písm. a), ust. § 6 odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu a ust. § 6 odst. 1 a 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby ze dne 12. 12. 2012 doplněné o podání ze dne 12. 1. 2013 namítá nesprávný procesní postup správního orgánu prvního stupně, v jehož důsledku došlo k pochybení žalovaného v řízení o odvolání žalobce. Žalovaný nesprávně posoudil odvolací důvody žalobce a s těmito se dostatečně nevypořádal. Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť jeho vina nebyla prokázána v souladu se zákonem. Rozpor se zákonem žalobce spatřuje v postupu správního orgánu prvního stupně, který provedl ústní jednání bez splnění zákonných podmínek. Žalovaný správní orgán následně pochybil, když nesprávně a nedostatečně vypořádal argumenty žalobce v odvolání, tímto postupem byl žalobce zkrácen na svých procesních právech. Zásadní vadu řízení představuje skutečnost, že ústní jednání ve věci a následné vydání rozhodnutí proběhlo, aniž by bylo řízení o přestupku vůbec zahájeno. V projednávané věci nebyly splněny podmínky ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, za nichž může být ústní jednání provedeno v nepřítomnosti obviněného. Žalobce byl tímto postupem zkrácen na svých procesních právech. Dále žalobce poukazuje na nedostatečnost spisového materiálu, v jehož důsledku mohlo dojít k nesprávnému posouzení okolností žalovaným ohledně konstatování, zda předmětná zásilka mohla být žalobci doručena fikcí či nikoliv. Správní orgán prvního stupně svým postupem nedodržel zásadu součinnosti ve smyslu ust. § 4 odst. 4 správního řádu, když žalobci neumožnil uplatňovat práva a oprávněné zájmy. Správní orgán naopak žalobci znesnadnil či dokonce znemožnil uplatňovat jeho práva, a to tím, že uplatnil fikci doručení, ačkoliv k tomuto postupu nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Žalobce neměl možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, k nimž se z tohoto důvodu nemohl vyjádřit. Závěrem žalobce navrhl žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2013 a ze dne 25. 3. 2013 odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že okolnosti doručování jednotlivých písemností správního orgánu prvního stupně jsou podrobně popsány v tomto rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že nemá k dispozici důkazy, které žalobce soudu na podporu svých žalobních tvrzení předložil. Správní spis obsahuje písemnosti, jež jednoznačně svědčí o tom, že oznámení o zahájení řízení bylo žalobci řádně doručeno postupem podle ust. § 23 a § 24 správního řádu. Žalovaný nemá žádné poznatky o tom, že by správní orgán prvního stupně před předáním spisu k odvolacímu řízení se spisem jakkoliv manipuloval, či z něj nějaké písemnosti odstranil. V předmětné věci byly podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalobce stanovené § 74 zákona o přestupcích splněny. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Dne 11. 4. 2012 byl pod čj. KRPJ-41087-3/PŘ-2012-161713 vydán úřední záznam, z jehož obsahu vyplývá, že téhož dne byl žalobce kontrolován hlídkou Policie ČR, v jejímž rámci bylo zjištěno, že žalobce řídil motocykl, aniž by disponoval doklady potřebnými k řízení tohoto vozidla. Předmětný motocykl nebyl registrován, neměl výrobní číslo a rovněž neměl umístěnou tabulku registrační značky. Lustrací v příslušném rejstříku bylo policejní hlídkou zjištěno, že žalobce nemá potřebnou skupinu řidičského oprávnění pro řízení motocyklů a vozidlo tudíž řídil v rozporu s ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., neboť není držitelem řidičského oprávnění. Vzhledem k tomu, že vozidlo rovněž nemělo sjednáno příslušné zákonné pojištění, dopustil se žalobce dále přestupku podle ust. § 16 odst. 1 písm. a) a ust. § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Silniční hlídkou bylo dále zjištěno, že žalobce měl na hlavě lyžařskou přilbu, která není homologována k užití v provozu na pozemních komunikacích a současně žalobce neměl chráněn zrak, čímž porušil ust. § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. Dne 11. 4. 2012 byl pod čj. KRPJ-41087-1/PŘ-2012-161713 vyhotoven úřední záznam o podání vysvětlení, z jehož obsahu vyplývá, že žalobce doznal, že není držitelem příslušného řidičského oprávnění, v době, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR neměl příslušné doklady k řízení motocyklu, motocykl není přihlášen do provozu, nemá žádnou registrační značku a na motorku žalobce nemá sjednáno žádné zákonné pojištění. Při kontrole žalobce měl na hlavě lyžařskou přilbu a na očích neměl brýle. Tímto způsobem jezdí již dva týdny. V záhlaví předmětného úředního záznamu jsou dále, kromě jiných údajů o žalobci, uvedeny adresa jeho trvalého pobytu – Dešná – Chvalkovice 34 a adresa jeho současného pobytu – Kamenice nad Lipou – Johanka 512, přičemž ve spodní části záhlaví záznamu je dále uvedeno, že adresa pro účely doručování je shodná s adresou trvalého pobytu. Úřední záznam o uvedeném obsahu byl žalobcem dne 11. 4. 2012 podepsán. Součástí správního spisu je dále fotografická dokumentace motocyklu a žalobce pořízená během kontroly hlídkou Policie ČR. Z výpisu z evidenční karty žalobce ze dne 19. 6. 2012 bylo zjištěno, že žalobce je držitelem řidičského oprávnění skupiny „B“, aktuální stav bodového hodnocení žalobce je 0 bodů a žalobce má 1 záznam v přestupcích. Usnesením Městského úřadu Pelhřimov, odboru vnitřních věcí ze dne 20.6.2012 č.j. OVV/646/2012 D-100/12 byla věc postoupena Městskému úřadu Dačice, odboru dopravy, jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, neboť trvalé bydliště žalobce je na adrese Dešná – Chvalkovice. Oznámením Městského úřadu Pelhřimov ze dne 9. 7. 2012 zn. OVV/646/2012 D-100/12 bylo zahájeno řízení v přestupkové věci žalobce. Žalobci bylo oznámeno zahájení přestupkového řízení a současně byl předvolán k ústnímu jednání konanému dne 30. 7. 2012. Předmětné oznámení společně s předvoláním bylo žalobci doručováno dne 22. 6. 2012 na adresu – Johanka – Kamenice nad Lipou, přičemž písemnosti se žalobci nepodařilo doručit s tím, že žalobci byla na uvedené adrese zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, která byla současně dne 22. 6. 2012 uložena a připravena k vyzvednutí. Téhož dne byly písemnosti žalobci doručovány rovněž na adresu Dešná – Chvalkovice, přičemž byly dne 22. 6. 2012 navráceny správnímu orgánu, neboť žalobce se na uvedené adrese nepodařilo ztotožnit („na uvedené adrese neznámý“). Z obsahu správního spisu je zřejmé, že se správní orgán písemnosti pokusil opětovně žalobci doručit dne 11. 7. 2012, a to na adresu trvalého pobytu, přičemž zásilku se opět nepodařilo z důvodu jeho neztotožnění na dané adrese doručit. Tato poslední zásilka byla, na základě pokynu správního orgánu uvedeného na obálce, uložena a připravena k vyzvednutí dne 11. 7. 2012, když žalobci byla na adrese trvalého pobytu současně zanechána výzva k vyzvednutí. Zásilka byla po uplynutí lhůty k vyzvednutí dne 24. 7. 2012 vrácena správnímu orgánu. Dne 30. 7. 2012 byl pod čj. OVV/646/2012 D-100/12 Městským úřadem v Pelhřimově, odborem vnitřních věcí vyhotoven protokol o ústním projednání přestupku, z jehož obsahu vyplývá, že ústní projednání proběhlo v nepřítomnosti žalobce dle ust. § 74 zákona o přestupcích, neboť žalobce, ačkoliv byl řádně a včas k ústnímu jednání předvolán, se bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil. Během ústního jednání byla čtena spisová dokumentace přestupku žalobce, ze závěru jednání dále vyplynulo, že s ohledem na dostatečný důkazní materiál o naplnění skutkových podstat přestupků žalobce, rozhodl správní orgán o vině žalobce v jeho nepřítomnosti dle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Dne 30. 7. 2012 bylo Městským úřadem Pelhřimov, odborem vnitřních věcí vydáno rozhodnutí o přestupku v nepřítomnosti obviněného zn. OVV/646/2012 D-100/12, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a přestupku podle ust. § 83 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Uvedených přestupků se žalobce dopustil porušením ust. § 3 odst. 3 písm. a), ust. § 4 písm. b), ust. § 5 odst. 1 písm. a), ust. § 6 odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu a ust. § 6 odst. 1 a 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalobci byla rozhodnutím správního orgánu prvního stupně uložena pokuta ve výši 25.000 Kč spolu se zákazem řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Žalobci byla dále uložena povinnost k náhradě nákladů správního řízení. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí vyplynulo, že správní orgán vycházel ze spisového materiálu, z něhož je nepochybné, že žalobce v době řízení motocyklu nebyl držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění, motocykl žalobce nebyl registrován k provozu na pozemních komunikacích, žalobce za jízdy na hlavě neměl předepsanou ochrannou přilbu a nechránil si zrak. Rovněž je nepochybné, že vozidlo nemělo během jízdy sjednáno zákonné pojištění. Správní orgán dále zdůvodnil výši uložené sankce, přičemž při svém rozhodování přihlédl ke všem okolnostem spáchání přestupku, zejména ke skutečnosti, že se žalobce podobného přestupku dopustil poprvé. Takto uloženou sankci považuje správní orgán za odůvodněnou a přiměřenou. Dále správní orgán zdůvodnil naplnění podmínek projednání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce ve smyslu ust. § 74 zákona o přestupcích. Proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu bylo žalobcem dne 29. 8. 2012 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 11. 2012 čj. KUJI 77448/2012. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný zabýval především odvolacími důvody žalobce, jež polemizují s naplněním podmínek ust. § 74 zákona o přestupcích, na jehož základě bylo řízení o přestupku žalobce projednáváno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný k tomuto uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce neměl zřízenou datovou schránku a nezvolil si adresu pro doručování, nezbylo správnímu orgánu prvního stupně, než mu doručovat na adresu trvalého pobytu – Dešná – Chvalkovice 34. Z protokolu o podání vysvětlení, který žalobce vlastnoručně podepsal, navíc vyplývá, že žalobce označil adresu trvalého pobytu jako adresu doručovací. Pokud tedy správní orgán doručoval oznámení o zahájení řízení spolu s předvoláním k ústnímu jednání na adresu trvalého bydliště žalobce, nelze mu v žádném případě takový postup vytýkat. V případě prvního doručování předmětné zásilky nemohlo dojít k jejímu doručení fikcí, neboť nedošlo k odtržení výzvy na obálce. V případě druhého doručování již bylo možné fikci doručení uplatnit, neboť žalobci byla v místě trvalého pobytu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky společně s poučením, ten si ji však ve stanovené desetidenní lhůtě nevyzvedl. Skutečnost, že na obálce byl správním orgánem uveden pokyn k uložení zásilky, nemá vliv na splnění podmínek pro uplatnění fikce doručení a rovněž to neznamená, že by tento samotný pokyn způsobil fikci doručení. Skutečnost, že se adresát na adrese trvalého pobytu nezdržuje, sama o sobě neznamená, že by na této adrese nebylo možné uplatnit fikci doručení. Žalovaný dále poukázal skutečnost, dle které není pravděpodobné tvrzení žalobce, že nevěděl, že mu na trvalou adresu bydliště bylo doručováno oznámení spolu předvoláním, ačkoliv evidentně věděl, že mu na tuto adresu bylo doručováno napadené rozhodnutí, proti němuž podal odvolání. Žalovaný tedy uzavřel, že oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci řádně a účinně doručeno, a to prostřednictvím fikce doručení na adresu trvalého pobytu dne 23. 7. 2012. Závěrem žalovaný shrnul důkazy obsažené ve správním spisu, na jejichž základě prvoinstanční správní orgán shledal žalobce vinným ze shora uváděných přestupků. Postupem správního orgánu prvního stupně nedošlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, neboť ten měl jednoznačně možnost uplatnit v řízení svá práva a neuplatnil je pouze v důsledku své pasivity, nikoliv v důsledku pochybení správního orgánu prvního stupně. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V projednávané věci je zásadní otázkou naplnění podmínek ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též přestupkový zákon), které měly následně vliv na možnost realizace ústního projednání přestupku žalobce v jeho nepřítomnosti. Dle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích koná správní orgán v prvním stupni o přestupku ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobci bylo prvostupňovým správním orgánem doručováno oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání v jeho přestupkové věci dvěma pokusy o doručení. První pokus o doručení uvedené zásilky proběhl na adresu trvalého bydliště žalobce – Dešná – Chvalkovice. Zásilku se žalobci nepodařilo doručit, stejně tak nebyla na uvedené adrese zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a tato byla dne 22. 6. 2012 vrácena správnímu orgánu zpět. V rámci prvního pokusu o doručení byla zásilka zasílána žalobci též na adresu, kterou v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 11. 4. 2012 uvedl jako adresu současného pobytu – Johanka – Kamenice nad Lipou. Uvedenou zásilku se žalobci opět nepodařilo doručit, přičemž žalobci byla na této adrese zanechána výzvy k vyzvednutí zásilky v úložní době. Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla v úložní době vyzvednuta, byla písemnost správnímu orgánu dne 10. 7. 2012 vrácena zpět. Druhý pokus o doručení oznámení společně s předvoláním byl správním orgánem uskutečňován opět na adresu trvalého bydliště žalobce – Dešná – Chvalkovice. Zásilku se opět žalobci nepodařilo doručit, přičemž mu byla na této adrese zanechána výzva k vyzvednutí zásilky v úložní době. Vzhledem k tomu, že si žalobce zásilku ve stanovené době nevyzvedl, byla správnímu orgánu dne 24. 7. 2012 vrácena. Dle ust. § 20 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád) se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 11. 4. 2012 uvedl jako adresu trvalého pobytu – Dešná – Chvalkovice 34, jako adresu současného pobytu žalobce uvedl – Kamenice nad Lipou – Johanka 512 a jako adresu pro doručování žalobce uvedl adresu shodnou s adresou trvalého pobytu. Dle ust. § 19 odst. 3 správního řádu, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. S ohledem na obsah shora citovaného úředního záznamu, který byl žalobcem vlastnoručně podepsán, je zřejmé, že si žalobce zvolil adresu pro doručování shodnou s adresou svého trvalého pobytu, tedy adresu Dešná – Chvalkovice. Správní orgán tudíž v intencích ust. § 19 odst. 3 správního řádu měl písemnosti doručovat na adresu trvalého pobytu žalobce, kterou si tento zvolil jako adresu doručovací. Jak již krajský soud uvedl shora, oznámení o zahájení řízení o přestupku žalobce spolu s jeho předvoláním k ústnímu projednání přestupku, bylo žalobci doručováno dvěma pokusy, a to jak na adresu jeho trvalého pobytu představující též adresu doručovací, tak na adresu jeho pobytu současného. V obou případech bylo doručování neúspěšné, když žalobce v prvním případě zásilku nepřevzal, přičemž výzva k vyzvednutí zásilky v úložní době nebyla žalobci zanechána, ve druhém případě potom byla výzva k vyzvednutí zásilky žalobci v místě trvalého bydliště (adresy doručovací) zanechána, avšak žalobce si ve stanovené lhůtě písemnost nevyzvedl. Správní orgán nad rámec svých povinností žalobci písemnost doručoval též na adresu uvedenou žalobcem jako adresu současného pobytu, avšak ani toto doručení nebylo úspěšné, ačkoliv i na této adrese byla žalobci zanechána výzva k vyzvednutí. Doručování písemností v přestupkovém řízení je subsidiárně upraveno v ust. § 23 správního řádu, který v odst. 1 stanoví, že nebyl-li v případě doručování podle ust. § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle ust. § 20, písemnost se uloží. Dle odst. 3 shora uvedeného zákonného ustanovení se písemnost uloží (a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo (b) u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím. Dle odst. 4 téhož zákonného ustanovení se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Dle odst. 5 se zároveň s oznámením podle odstavce 4 adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst.

2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu. Dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu, jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. V projednávané věci bylo oznámení spolu s předvoláním k ústnímu jednání o přestupku žalobci doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, který žalobci v prvním případě doručoval na adresu trvalého pobytu, přičemž nezanechal žalobci na této adrese výzvu k vyzvednutí zásilky ve stanovené době. Z tohoto důvodu nebyly naplněny podmínky ust. § 23 odst. 4 správního řádu a žalobci v prvním případě nemohlo být doručováno fikcí. V druhém případě žalobci byly písemnosti doručovány provozovatelem poštovních služeb opět do místa trvalého pobytu, přičemž žalobci byla v místě trvalého pobytu k pokynu správního orgánu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky ve stanovené lhůtě ve smyslu ust. § 23 odst. 4 správního řádu. V rámci druhého pokusu o doručování předmětných písemností žalobci tudíž byly naplněny podmínky, na jejichž základě bylo možné písemnosti doručit žalobci fikcí. Oznámení o zahájení řízení spolu s předvoláním k ústnímu jednání tudíž byly žalobci doručeny fikcí dne 23. 7. 2012. Shora uvedený postup správního orgánu při doručování oznámení o zahájení řízení spolu s předvoláním k ústnímu jednání žalobci považuje krajský soud za správný a provedený v souladu se zákonem. Správní orgán nad rámec své zákonné povinnosti navíc doručoval žalobci též na adresu jím uvedenou jako adresu pobytu současného, avšak ani toto doručování nebylo úspěšné. Nelze souhlasit s námitkou žalobce, dle které ústní jednání ve věci a následné vydání rozhodnutí proběhlo, aniž by bylo řízení o přestupku vůbec zahájeno. Žalobce v úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 11. 4. 2012 uvedl jako adresu trvalého pobytu – Dešná – Chvalkovice 34, jako adresu současného pobytu žalobce uvedl – Kamenice nad Lipou – Johanka 512 a jako adresu pro doručování žalobce uvedl adresu shodnou s adresou trvalého pobytu. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce z vlastní vůle uvedl jako adresu, kam mu mají být doručovány písemnosti, adresu svého trvalého pobytu, tedy adresu Dešná – Chvalkovice. Na tuto adresu mu následně byly písemnosti správním orgánem doručovány. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobci bylo předvolání k ústnímu jednání o projednání jeho přestupku doručeno fikcí dne 23. 7. 2012, je zřejmé, že byly naplněny podmínky ust. § 74 odst. 1 přestupkového zákona, za nichž lze projednat přestupek v nepřítomnosti obviněného. Žalobce ačkoliv byl k jednání řádně předvolán, se k tomuto nedostavil bez náležité omluvy či důležitého důvodu. Z tohoto důvodu správní orgán prvního stupně správně projednal přestupek žalobce v jeho nepřítomnosti a následně vydal rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinného ze spáchání přestupků, které jsou mu kladeny za vinu. Zásada součinnosti dle § 4 odst. 4 správního řádu proto nemohla být porušena, neboť mu byla dána možnost uplatnit práva a oprávněné zájmy. Žalobní tvrzení, jímž je žalobcem poukazováno na nedostatečnost spisového materiálu, v jehož důsledku mohlo dojít k nesprávnému posouzení okolností žalovaným ohledně konstatování, zda předmětná zásilka mohla být žalobci doručena fikcí či nikoliv, nepovažuje krajský soud za důvodné. Žalobce uvedené tvrzení žádným způsobem neprokázal, obsahem příloh žalobce jsou kopie obálek obsahujících předmětné zásilky. Tyto kopie nemůže krajský soud považovat za průkazné, neboť z nich není patrné, kdy byly žalobcem pořízeny a nelze z nich vyvozovat, že by správní orgán jakýmkoliv způsobem manipuloval s obsahem správního spisu. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze spisového materiálu správního orgánu, jehož obsahem jsou originály obálek obsahující předmětné zásilky. Z obsahu obálky, jež byla žalobci doručována druhým pokusem dne 11. 7. 2012, jsou zřejmé poznámky učiněné pracovníky pošty, z nichž vyplývá, že tato zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 11. 7. 2012, což bylo vlastnoručně podepsáno doručovatelem J.R. Razítko doručujícího orgánu obsažené v pravé části obálky navíc dokládá, že adresát nebyl zastižen a výzva k vyzvednutí zásilky byla adresátovi oznámena. Písemnost pak byla správnímu orgánu vrácena dne 24. 7. 2012, což je vyznačeno na zadní straně obálky. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný a rovněž správní orgán prvního stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení