10 A 130/2012 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce JUDr. V.F., zast. JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou v Domažlicích, nám. Míru 143, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10.10.2012 č.j. KUJCK 24372/2012 ODSH/2, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 27.12.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10.10.2012 č.j. KUJCK 24372/2012 ODSH/2, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu ve Strakonicích o přestupku a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se namítá, že žalobce se přestupku v dopravě nedopustil, protože nebylo prokázáno, že v konkrétním čase a místě překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci, že tak učinil zaviněně a počínání žalobce naplnilo materiální stránku přestupku. Žalobce poměry v obci neznal. Obcí Cehnice projížděl předepsanou rychlostí, tvořila se za ním kolona. Vlevo viděl tabuli označující začátek obce. Konec obce po pravé straně vyznačen nebyl. Tím nabyl přesvědčení, že obec Cehnice musela skončit v místě, kde byl označen začátek obce. Při silniční kontrole policejní hlídkou namítl, že záměrný kříž měřícího přístroje míří pod jeho vozidlo a vznesl námitku, že nebylo změřeno žalobcovo vozidlo, ale vozidlo další. Dále nemohl tušit, že daleko za značkou začátek obce je umístěna značka konec obce, nešlo přitom o úsek nebezpečný. S touto skutečností se žalovaný nevypořádal. Dále se poukazuje na to, v prostoru, kde byla naměřena rychlost 67 km/h, nejsou žádné domy, pouze zahrady a stromy, a tudíž nemohlo dojít k porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu, proto nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku. Umístění dopravní značky konec obce je v rozporu s předpisy, protože nejde o souvislé zastavěné území obce. Žalobce si tudíž nepočínal ani v nevědomé nedbalosti a nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Žalobcem navržené důkazy nebyly realizovány. Dopravní značka byla v daném místě osazena neoprávněně a sdělení krajského úřadu je hodnoceno jako nepodložené tvrzení. Úředníky, kteří vyhotovili sdělení ve věci osazení značky, bylo zapotřebí jako svědky vyslechnout. Došlo k porušení procesních předpisů, protože žalobci nebylo umožněno účastnit se ústního jednání. Před vydáním rozhodnutí neměl možnost vyjádřit se k jeho podkladům. Při rozhodování o sankci nebylo respektováno ust. § 12 odst. 1 zákona o přestupcích. Dále se poukazuje na vadu výroku správního orgánu první instance. Tyto vady nebyly v odvolacím řízení zhojeny. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost, a tím naplnil materiální stránku přestupku. To je potvrzováno svědky a fotodokumentací. Žalobce se přestupku dopustil ve formě nevědomé nedbalosti, ač to vzhledem k okolnostem a osobním poměrům vědět měl a mohl. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je pak podle Nejvyššího správního soudu založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoli nedostatků v odůvodnění rozhodnutí. Materiální stránka přestupku byla naplněna podle § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého musí každý řidič dodržovat hranici nejvyšší povolené rychlosti jízdy v obci. Řidič, který tuto hranici překročil, porušuje zákon. Formální znaky přestupku jsou dodrženy. Chráněným zájmem je bezpečnost provozu na pozemní komunikaci v obci, protože v daném místě ve směru na Strakonice se nachází rodinné domy a jejich vlastníci nemají jinou možnost, jak se k nim dostat než právě po pozemní komunikaci č.1/22. Dopravní značení začátku a konce obce je v souladu s platnými předpisy. Bylo tak umístěno na základě požadavku obce Cehnice, kdy se lidé při pohybu na komunikaci cítili ohroženy projíždějícími vozidly. Umístění značky konec obce v rozporu se zákonem není. Provedení důkazů žalovaný odmítl jako nadbytečné, protože je tu dostatek listinných důkazů. K výhradě, že žalobce se nemohl účastnit ústního jednání, je odkazováno na konkrétní judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že omluva nebyla doložena lékařskou zprávou. Prokázání zdravotní indispozice je právě na žalobci. S podklady pro rozhodnutí byl žalobce seznámen. Rozhodnutí o výši sankce není výsledek libovůle správních orgánů. Nepřesnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí nemají vliv na zákonnost rozhodnutí. Připomíná se, že odpovědnost za přestupek se podle zákona účinného v době pozdější posuzuje pouze tehdy, je-li pro pachatele příznivější. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Policie České republiky, Dopravní inspektorát Strakonice, oznámil dne 4.11.2011, že žalobce se dne 2.11.2011 v 11.38 hod. dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zák. č.361/2000 Sb. tím, že konkrétně specifikovaným vozidlem v obci Cehnice ve směru jízdy od obce Vodňany směrem na Strakonice překročil povolenou rychlost jízdy v obci tím, že jel rychlostí 67 km/h. Dopravní inspektorát Policie České republiky pořídil dne 2.11.2011 o daném přestupku úřední záznam, ve kterém je zachycen průběh silniční kontroly žalobce. Záznam je doplněn fotodokumentací, ve které se uvádí datum a čas měření, vzdálenost, místo měření je označeno vozidlo, ze snímku je patrný záměrný kříž, pro silniční laserový rychloměr, který byl při kontrole použit, vydal dne 30.5.2011 Český metrologický institut v Brně ověřovací list. Městský úřad v Domažlicích vydal výpis z evidenční karty žalobce. Z toho je patrno, že žalobce byl dne 20.11.2009 postižen blokovou pokutou v částce 1.000,- Kč za přestupek, spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci. Ve spise je založena zvětšenina fotografie z měřícího laserového přístroje, ve kterém je patrno umístění zaměřovacího kříže, značka vozidla a vozidlo jedoucí za žalobcem. Městský úřad ve Strakonicích vydal dne 20.12.2011 příkaz, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zák. č.361/2000 Sb., kterého se žalobce dopustil porušením § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 téhož zákona tím, že 2.11.2011 v 11.38 hod. řídil konkrétní motorové vozidlo v obci Cehnice ve směru od Vodňan na Strakonice a překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 17 km/h. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč. Tento příkaz žalobce napadl dne 25.9.2011 odporem. Dne 18.1.2012 byl žalobce předvolán k jednání o přestupku v termínu 13.2.2012 v 8,30 hod., které obsahuje příslušná poučení a žalobci se dostalo informace o tom, že nemůže-li se ze závažných důvodů k řízení dostavit, je zapotřebí to oznámit písemně, přičemž pracovní zaneprázdnění či dovolená závažným důvodem není, při nemoci je zapotřebí doložit neschopenku nebo potvrzení ošetřujícího lékaře. Zásilka byla doručena vložením do schránky dne 31.1.2012. Při tomto jednání byl jako svědek vyslechnut R.Ch., který při svém pracovním zařazení prováděl silniční kontrolu a měřil rychlost projíždějících vozidel. Žalobce nesouhlasil s naměřenou rychlostí na místě, proto mu bylo umožněno nahlédnout do měřícího zařízení, přičemž se bránil tím, že měřeno bylo vozidlo, které jelo za ním. To je však vyloučeno, protože na fotografii je záměrný kříž, který jednoznačně prokazuje, že vozidlo, které bylo změřeno, bylo vozidlo žalobce. Svědek popsal průběh silniční kontroly a uvedl, že na práci s měřícím zařízením byl proškolen. Svědek R.H. se vyjádřil k průběhu silniční kontroly, uvedl, že měření prováděl druhý policista. Svědek kontroloval a zastavil dalšího řidiče, uvedl, že v měření rychlosti se policisté střídají, uvedl, jakým způsobem silniční kontrola probíhá. Možnost změření jiného vozidla svědek vyloučil, protože fotografie ze záznamového zařízení jednoznačně potvrzuje, že záměrný kříž je na vozidle, které bylo měřeno. Tím je vozidlo žalobce. Ze dne 13.2.2012 je letecký snímek daného místa s vyznačením umístění dopravní značky konec obce ve směru Strakonice. Do snímku je zaznamenána poloha vozidla žalobce, místo zaměření a stanoviště měřícího zařízení. Proškolení obou policistů přítomných silniční kontrole žalobce na školení obsluhy radaru, je doloženo seznamem policistů, kteří se školení účastní. Dne 13.2.2012 byl z jednání učiněn závěr, že žalobce se k jednání nedostavil, řádně se neomluvil a bude vyzván k seznámení se spisovým materiálem. Písemné sdělení o možnosti seznámit se spisovým materiálem bylo vydáno tentýž den . Správnímu orgánu byla dne 13.2.2012 v 8.18 hod. doručena omluva z jednání na 13.2.2012 od 8,30 hod., která je odůvodněna zdravotní indispozicí, pro kterou není schopen se k jednání dostavit. Požadoval nařízení ústního jednání v jiném termínu. Zdravotní indispozice není ničím prokazována. Omluva byla doručena emailovou poštou. Dne 6.3.2012 se žalobce seznámil s obsahem spisu v rozsahu 29 stran s tím, že ve lhůtě do 12.3.2012 podá své vyjádření. To se také stalo, přičemž žalobce uplatnil obdobné výhrady, jaké jsou uvedeny v žalobě. Ve spise jsou založeny fotografie dokládající označení počátku a konce obce Cehnice dopravními značkami, které jsou z fotografií patrné. Na vyjádření žalobce Městský úřad ve Strakonicích reagoval žádostí pro Policii České republiky dopravní inspektorát o vyjádření k umístění dopravního značení obec a konec obce na pozemní komunikaci č. I./22 v obci Cehnice ve směru jízdy na Strakonice. Na tuto žádost policie reagovala dne 29.3.2012 a sdělila, že označení začátku a konce obce je v souladu s právními předpisy, vzniklo na základě podnětu obce Cehnice, protože v daném místě jsou umístěny nemovitosti občanů, kteří se cítili ohroženi při pohybu na silnici projíždějícími vozidly. V uvedeném místě se rychlost měří několikrát do měsíce. Při projednání přestupku žalobce proti dopravnímu značení neměl žádné výhrady. Přílohou tohoto sdělení je vyjádření dopravního inženýra k dopravní situaci na místě silniční kontroly, který okázal na právní úpravu souvisle zastaveného území obce, možnost stanovit ochranné pásmo po jedné straně dálnice silnice nebo místní dokumentace první a druhé třídy. Souvisle zastavené území se posuzuje na každé straně samostatně. Umístění značky konec obce na jiném místě než obec, není v rozporu se zákonem, protože takové umístění není řešeno ani v zákoně ani ve vyhlášce. Na možnost odlišného umístění lze však usuzovat z § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Místní úpravu stanoví krajský úřad po předchozím vyjádření policie. Umístění značky konec obce odpovídá požadavku na umísťování této značky podle souvisle zastavěného území obce. Zatímco ve směru jízdy od Strakonic na Vodňany začíná souvisle zastavěné území obce přibližně na úrovni dopravní značky obce, v opačném směru jízdy souvisle zastavěné území obce i nadále pokračuje, a to až do stávající značky konec obce, to lze ověřit pouhým pohledem do katastru nemovitostí. Protože souvisle zastavěné území obce je na každé straně pozemní komunikace ukončeno na jiné úrovni, je možné tuto hranici posuzovat odlišně na každé straně komunikace. Pro řidiče je závazná dopravní značka obce, a tou je řidič povinen se řídit. Od místa vjezdu do obce Cehnice označeného dopravní značkou musí řidič po celou dobu jízdy dodržovat zákonem stanovenou rychlost až do místa, kde je osazena dopravní značka konec obce. Na řidiči není, aby si dělal vlastní úsudek o tom, kde obec končí. Ve spise je založen soutisk katastrální mapy s leteckým snímkem části obce Cehnice ve směru na Strakonice, fotografie komunikace na konci obce, ze které je zřetelná dopravní značka konec obce, fotografie znázorňující komunikaci a prostor ve směru jízdy na Vodňany, z další fotografie je zřetelný vjezd k pozemkům z dané komunikace k domům na konci obce Cehnice a zřetelně viditelná dopravní značka označující konec obce Cehnice. Vjezd k domům je patrný z další fotografie, ze které je zřetelně zjistitelné, že ve směru jízdy na Vodňany nejsou situovány žádné domy. Stav v daném prostoru a dopravní značení je zřetelné z dalších třech fotografií. Doplněné písemnosti byly žalobci zaslány dne 30.3.2012. Zásilka byla žalobci doručena vložením do schránky dne 16.4.2012. Následovalo vyjádření žalobce ze dne 19.3.2012 obsahující námitky týkající se umístění dopravního značení. Městský úřad ve Strakonicích reagoval na toto vyjádření žalobce dne 25.4.2012 žádostí pro Krajský úřad Jihočeského kraje o vyjádření k umístění dopravního značení obec a konec obce na pozemní komunikaci č. I/22 v obci Cehnice ve směru jízdy na Strakonice. Krajský úřad dne 22.5.2012 sdělil, že k posunutí dopravní značky došlo na základě žádosti obce Cehnice, protože v daném místě nejsou vybudovány chodníky a řidiči v tomto úseku jezdí vysokou rychlostí. Proto je pro chodce pohyb na vozovce nebezpečný. V tomto místě se nacházejí rodinné domy a jejich vlastníci nemají jinou možnost, jak se k nim dostat, než právě po silnici. K posunutí značky došlo na základě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích krajským úřadem. Tomu předcházelo souhlasné stanovisko policie a Ředitelství silnic a dálnic právě v zájmu zajištění bezpečnosti silničního provozu. Se zřetelem ke skartační lhůtě došlo ke skartování těchto písemností. Ve spise je založen další snímek dokládající zástavbu v obci a umístění dopravní značky konec obce ve směru na Strakonice. Doplnění spisového materiálu bylo žalobci zasláno dne 23.5.2012 a doručeno žalobci bylo fikcí dne 5.6.2012. Žalobce se k těmto podkladům vyjádřil dne 11.6.2012. Dne 27.6.2012 bylo vydáno rozhodnutí, jímž žalobce byl uznán vinným konkrétním přestupkem, za který mu byla uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000,-Kč. V odůvodnění rozhodnutí jsou popsány shromážděné podklady, které byly zhodnoceny a bylo shledáno, že žalobce se překročením povolené rychlosti v obci Cehnice dopustil přestupku. Námitka žalobce, že bylo měřeno vozidlo jedoucí za ním byla odmítnuta s odkazem na znázornění záměrného kříže pod jeho vozidlem. Ke spáchání přestupku postačuje nedbalostní jednání a materiální stránka přestupku je naplněna. Osazení dopravního značení konce obce bylo učiněno v zájmu zajištění bezpečnosti občanů procházejících po komunikaci ke svým nemovitostem. Na každém účastníku silničního provozu je řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravených zákonem. Při ukládání sankce bylo přihlédnuto k naměřené výši překročené rychlosti v obci, k závažnosti přestupku, osobě pachatele, kdy kontrolou evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že žalobce má jeden záznam z roku 2009. S přihlédnutím k tomu mu byla uložena pokuta, jako ve výrokové části příkazu, přičemž je stanovena pevná výše hranice pokuty od 1.500,- Kč do 2.500,-Kč. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal blanketární odvolání, které dne 20.8.2012 doplnil k výzvě Městského úřadu ve Strakonicích. Odůvodnění odvolání v podstatě obsahuje odvolací námitky odpovídající žalobním bodům. Odvolání žalovaný projednal žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že každý účastník silničního provozu je povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými zákonem. Správní orgán I. stupně se zabýval námitkou týkající se umístění dopravní značky konec obce a za tím účelem opatřil listinné důkazy. Z nich vyplývá, že dopravní značka konec obce ve směru na Strakonice byla umístěna v souladu s právními předpisy a povinnosti z dopravního značení vyplývající jsou pro každého řidiče závazné. Materiální znak přestupku byl prokázán, protože jedná se o zaviněné jednání, které ohrožuje zájem společnosti. Řidič, který překročí nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci porušuje zákon. Formální znaky přestupku jsou splněny, chráněným zájmem je bezpečnost provozu na pozemní komunikaci v obci. Skutečnost, že žalobce projížděl obcí, je podložena listinnými důkazy založenými ve spise. Okolnost, že žalobce v době měření projížděl obcí, vyplývá z listinných důkazů, a proto není zapotřebí doplnění dokazování. Procesní námitka o nemožnosti účastnit se ústního jednání byla vypořádána tím, že omluva předpokládá existenci důležitého důvodu a ten nebyl doložen. Před vydáním rozhodnutí se žalobce seznámil ze všemi podklady. Ustanovení § 12 odst. 1 zákona o přestupcích bylo respektováno, jestliže bylo postupováno v souladu s § 87 odst. 4 zákona o přestupcích, bylo přihlédnuto zejména k výši naměřenému překročení rychlosti v obci, závažnosti přestupku, osobě pachatele, kdy z výpisu evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že přestupce má záznam z roku 2009 o překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci. Dále se poukazuje na rozmezí, ve kterém lze sankci uložit. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními důvody a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o přestupku žalobce spočívající v překročení dovolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h při řízení konkrétního vozidla v provozu na pozemních komunikacích. Pro přezkoumání napadeného rozhodnutí z hledisek vymezených žalobními body má význam právní úprava povinností účastníka provozu na pozemních komunikacích, kdy ust. § 4 odst. b) označeného zákona ukládá každému řídit se při účasti na provozu na pozemních komunikacích pravidly provozu na nich upravenými tímto zákonem. Ustanovení § 18 odst. 4 zákona, pak přikazuje řidiči v obci jet nejvýše rychlostí 50 km/h. Fotodokumentací založenou ve spise je doloženo, že počátek i konec obce Cehnice ve směru na Strakonice je vyznačen dopravními značkami, které jsou zřetelné a nejsou ničím překryté. Bylo tudíž na žalobci, aby respektoval prve označenou právní normu o tom, že obcí smí jet maximálně 50 km/h. Na dodržení této zákonné povinnosti nic nemění okolnost, zda žalobce daný úsek pozemní komunikace znal či nikoli. Důvodem pro zvýšení rychlosti jízdy není ani skutečnost, že za žalobcem se vytvořila kolona aut. Rozhodné není ani to, že si povšiml dopravní značky na levé straně vozovky označující počátek obce a zda viděl domy či stromy. Pro věc je rozhodné, že dopravní značka o konci obce je osazena, jak je patrné z fotodokumentace, je z pozemní komunikace dobře viditelná. Žádný právní předpis neukládá, že značky po jedné straně vozovky označující začátek obce a v protisměru konec obce se musejí nacházet ve stejném místě. Jestliže v době kontroly žalobce nedojel na konec obce, pak se nelze bránit tím, že by bezdůvodně zdržoval za ním jedoucí kolonu. I povinností řidičů jedoucích za žalobcem, bylo po celou dobu do konce obce Cehnice dodržovat zákonem předepsanou rychlost. Žalobce tudíž měl vědět, že projíždí obcí, a jestliže nedodržel maximální rychlost pro průjezd obcí stanovenou zákonem, pak se dopustil konkrétního přestupku. Soud nesdílí názor žalobce o tom, že nebyla měřena jeho rychlost vozidla, ale vozidla jedoucího za žalobcem. To je doloženo snímkem ze silničního laserového rychloměru, v jehož zvětšeném detailu je patrné, že záměrný kříž je vyznačen na podvozku žalobcova vozidla, ze snímku je patrná registrační značka vozidla. Tento snímek rovněž dokládá, že je vyloučeno, aby byla měřena rychlost vozidla jedoucího za žalobcem. Fotodokumentací je doloženo, že dopravní značka konec obec Cehnice není překryta žádnými větvemi, nepřekrývají ji větve poblíž stojícího jehličnanu, ani větve listnatých stromů a keřů rostoucích za stokou oddělující pozemní komunikaci od dalších pozemků. Nutno poznamenat, že k přestupku došlo v listopadu 2011, kdy v tomto ročním období jsou listy z listnatých stromů a keřů opadané. I to je z fotodokumentace založené ve spise zřejmé. Skutečnost, že dopravní značka označující konec obce není žádnými větvemi překryta, dokládá i snímek z GS WEB-STRAKONICE ze dne 25.4.2012. I z toho snímku je dopravní značka zcela jasně patrná. Jestliže žalobce zvýšil rychlost jím řízeného vozidla ještě před koncem obce a v podstatě nedůvodně spoléhal na to, že již projel celou obcí, je-li konec obce řádně označen dopravní značkou, pak se daného přestupku dopustil zaviněně, a to ve formě nevědomé nedbalosti. Je-li povinností řidiče respektovat dopravní značení, pak se nelze úspěšně bránit argumentací, že dané místo nezná a proto neví, zda ještě projíždí obcí. Hodnocení bezpečnosti daného úseku není na žalobci, jeho povinností je dodržovat předpisy upravující provoz na pozemních komunikacích. Dopravní značka o konci obce je ve směru na Strakonice osazena a fotodokumentací je doloženo, že je viditelná. Tato značka není nikterak poškozená a nelze proto přistoupit na obranu o tom, že se stává, že značky jsou poškozené. Pro souzenou věc je rozhodné, že značka označující konec obce Cehnice byla osazena a poskytovala zcela zřetelnou informaci o tom, kde se konec obce nachází. Správní orgány obou instancí se zcela dostatečně vypořádaly s tím, že značka konec obce je osazena, je zřetelná a zabývaly se tím, že žalobce vědět mohl, že projíždí obcí, což je zcela zřetelné z hodnocení formy zavinění přestupku. Zjištění o osazení dopravní značky a hodnocení zavinění žalobce má oporu ve spise. Okolnost, že ve směru jízdy žalobce se nacházejí domy, je zcela patrná z fotodokumentace ve spise založené. Pro účely vypořádání obrany žalobce o umístění značky konec obce bylo vyžádáno stanovisko policie a krajského úřadu jako silničního správního orgánu ze kterých je zřejmé, že označení konce obce odpovídá zákonům, co se pro účely zákona o pozemních komunikacích rozumí souvisle zastavěným územím obce vyplývá z ust. § 30 odst. 3 zák. č.13/1997 Sb., v novelizovaném znění. Zástavba ve směru jízdy žalobce na Strakonice těmto požadavkům vyhovuje, přičemž skutečný stav je doložen fotodokumentací. Z hlediska stanovení ochranného pásma silničního tělesa se pak připouští, že to může být zřízeno pouze po jedné straně silnice. Je-li pro osazení dopravní značky konec obce rozhodné ukončení souvislé zástavby, pak takový požadavek umístění konkrétní značky zcela respektuje. Umístění dopravní značky konec obce proto předpisům o pozemních komunikacích neodporuje. Úsudek správních orgánů vychází z provedených důkazů a rozhodnutí proto není z hlediska uplatněné žalobní výhrady nepřezkoumatelné. Legální definice přestupku podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích rozlišuje formální a materiální stránku přestupku. Materiální stránka je pak vyjádřena formulací, že dané počínání porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Bezpečný provoz na pozemních komunikacích nepochybně je v zájmu společnosti a jestliže žalobce překročil rychlost předepsanou pří jízdě v obci, pak zájem společnosti na bezpečném provozu po komunikacích porušil a právě zásah do ochrany zájmu společnosti na bezpečném provozu po pozemních komunikacích přestavuje dodržení materiálního znaku daného přestupku. Nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že v daném prostoru nejsou žádné domy, protože fotodokumentací je doložen opak. Ve směru žalobce je souvislá zástavba obce Cehnice, na čemž nic nemění okolnost, že ke komunikaci přiléhají domovní zahrady osázené stromy. Žalobce nepřijížděl od Strakonic, ale směřoval ke Strakonicím a právě v této části souvislá zástavba pokračuje. Rozdíl mezi zástavbou po obou stranách komunikace však nic nemění na tom, že obec končí zástavbou ve směru na Strakonice a konec obce je řádně vyznačen. Osobními poměry žalobce pak z hlediska naplnění materiální stránky přestupku nelze úspěšně argumentovat, jestliže zákon o provozu pozemních komunikacích se znalostmi místních poměrů řidičů nikterak neuvažuje. To ovšem není možné a právě z toho důvodu se každému řidiči ukládají zákonem povinnosti, které každý řidič musí při provozu na pozemních komunikacích dodržovat. Úsudek žalobce o tom, že nebezpečnost úseku v řízení nebyla prokázána, vyvracejí sdělení Dopravního inspektorátu policie Strakonice a krajského silničního úřadu o tom, že k osazení dopravní značky v závěru zástavby v obci došlo se zřetelem k zajištění bezpečnosti chodců, kteří v daném prostoru nemají jinou možnost pěší komunikace a byli ohrožováni projíždějícími vozidly. Ostatně úsudek o tom, je-li daný úsek nebezpečný, není na řidiči. Rozhodnutí žalovaného je se zřetelem k tomu, co se v odůvodnění uvádí, dostatečně odůvodněno. Z napadeného rozhodnutí lze dovodit, že žalovaný vychází z úsudku, že překročením povolené rychlosti je naplněn formální i materiální znak přestupku, to je z odůvodnění rozhodnutí na straně 5 zcela zřejmé, protože žalovaný tu poukazuje na konkrétní chráněný zájem, jímž je bezpečnost provozu na pozemní komunikaci v obci. Úsudek správních orgánů o splnění formálního i materiálního znaku konkrétního přestupku má oporu i ve spise, jímž jsou doloženy skutečné poměry v místě. Okolnosti, za nichž se žalobce přestupku dopustil, pro úsudek o tom, zda řidič jede obcí, je rozhodné dopravní značení. Není na řidiči, aby si sám činil úsudek o tom, zda jede ještě obcí či mimo ni. Bylo proto na žalobci dopravním značením se řídit. Skutečnost, že obec souvislou zástavbou ve směru jízdy žalobce končí v místě označeném značkou konec obce, je doložena. O dopravním značení rozhodl k tomu povolaný silniční správní úřad, jímž je Krajský úřad Jihočeského kraje po vyjádření policie. Dopravní značení zcela odpovídá ustanovení zákona o pozemních komunikacích o souvisle zastavěném území, což zcela jednoznačně prokazuje fotodokumentace opatřena Městským úřadem ve Strakonicích. To ostatně prokazuje i soutisk katastrální mapy s fotodokumentací, kterého se žalobce jako důkazu dovolává. Umístění dopravní značky se stalo na základě rozhodnutí silničního správního orgánu, což je jeho stanoviskem potvrzeno. Jestliže právě na základě takového opatření byla značka umístěna a fotodokumentací je prokázáno, že souvisle zastavěné území končí u značky konec obec, pak žalobní výhrada o nesprávnosti umístění dané značky nemá opodstatnění. Fotodokumentace o situaci ve směru obce Cehnice na Strakonice je ve spise rovněž založena a dokládá umístění značky o začátku obce. Zástavba na obou stranách pozemní dokumentace je však rozdílná, k čemuž jistě může docházet a právě na takovou situaci je zapotřebí v zájmu bezpečnosti silničního provozu reagovat. To také má za následek umístění dopravních značek o začátku a konci obce v různých místech, přičemž je vycházeno ze skutečného stavu souvisle zastavěného území obce po každé straně komunikace. Jestliže žalobce nevěnoval pozornost dopravnímu značení, pak přestupku se dopustil formou nevědomé nedbalosti a porušil chráněný zájem na bezpečném provozu po pozemní komunikaci v obci. Fotodokumentace založená ve spise poskytuje dostatek informací o souvisle zastavěném území obce a osazení dopravních značek. V tomto ohledu nebylo zapotřebí úplnou fotodokumentaci dále doplňovat. Osazení dopravní značky o konci obce je podloženo vyjádřením krajského silničního úřadu a dopravního inspektorátu policie, tyto písemnosti jsou v souladu a sdělení krajského úřadu nelze nahlížet na nepodložené tvrzení, tím spíše, že jedná se o odborný orgán státní správy v dopravě. Kromě toho je zapotřebí poukázat na to, že sdělení krajského úřadu není nikterak v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích. Značka konec obce je kromě toho osazena v závěru souvisle zastavěného území, a již z toho důvodu je sdělení krajského úřadu dostatečným podkladem odborného orgánu státní správy pro správní orgán projednávající daný přestupek. Pro posouzení přestupku je pak rozhodné, že povinností řidiče je řídit se zákonem o pozemních komunikacích, a tudíž respektovat též dopravní značení o konci obce a v obci dodržet zákonem limitovanou rychlost. Sdělení policie a krajského úřadu je odborným vyjádřením a nejde tu o to, co si úředníci pamatují. Tyto podklady pak odpovídají požadavkům kladeným na listiny, jestliže taková stanoviska vydaly k tomu povolané orgány veřejné správy. Tyto listiny mají hodnotu důkazu, a tak s nimi bylo také v souzené věci naloženo. Jedná se o stanoviska odborné povahy, která je zapotřebí odlišit od výpovědi svědka, jehož úkolem je sdělit co viděl a slyšel. O podání takových informací v souzené věci nešlo, a proto úsudek žalovaného o návrhu na doplnění dokazování výslechem svědků byl v odvolacím řízení vypořádán zcela správně. V zájmu zjištění skutkového stavu nebylo zapotřebí zjišťovat stanovisko obce Cehnice, případně vyslechnout někoho v žalobě blíže neidentifikovaného jako svědka. Jak již bylo uvedeno, doplnění dokazování žalobcem navrženého v požadovaném rozsahu bylo žalovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádáno, a takto vyjádřený názor žalovaného soud hodnotí jako správný, jsou-li tu zcela postačující podklady odborné povahy o dopravním značení konce obce. Nezbývá než zopakovat, že povinností řidiče je řídit se předpisy o provozu na pozemních komunikacích a bylo tudíž povinností žalobce sledovat označení o konci obce a dodržovat až k takové dopravní značce zákonem omezenou rychlost. Ve spise jsou založeny důkazy o důvodech umístění značky o konci obce a je tu dostatek podkladů pro hodnocení materiální stránky dopravního přestupku. Žalovaný měl pro své rozhodnutí dostatek podkladů, proto nebylo zapotřebí důkazní řízení nikterak doplňovat, a také doplňováno nebylo. Neprovedením navržených důkazů nebylo žalobci znemožněno v řízení se hájit, jestliže na tyto důkazní návrhy je zcela adekvátně reagováno v napadeném rozhodnutí. Proto procesní postup žalovaného je zákonu odpovídající. Soud proto uzavřel, že provedenými důkazy je prokázáno, že žalobce v daném místě a čase překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci, přičemž stalo se tak zaviněně, materiální stránka přestupku je naplněna, a tím se žalobce dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobní bod o tom, že žalobci nebylo umožněno účastnit se ústního jednání o přestupku, nemá opodstatnění. Žalobce byl předvolán k ústnímu jednání na 13.2.2012, o čemž svědčí doručenka založená ve spise. Kromě udělených poučení byl žalobce informován o tom, že je zapotřebí oznámit, jestliže se nemůže jednání účastnit z vážných důvodů, přičemž se mu dostalo vysvětlení o tom, co závažným důvodem není, pro případ nemoci bylo požadováno zaslat kopii neschopenky nebo potvrzení ošetřujícího lékaře. Ústní jednání bylo nařízeno na 13.2.2012 v 8,30 hod. V 8,18 hod. byla emailovou poštou Městskému úřadu ve Strakonicích doručena omluva z jednání na 8,30 hod. pro zdravotní indispozici, tato omluva nebyla ničím doložena v den odeslání emailového sdělení a nestalo se tak ani dodatečně. Jestliže byl žalobce informován o tom, že onemocnění, a tudíž i zdravotní indispozici je zapotřebí doložit potvrzením ošetřujícího lékaře, pak bylo na něm takové potvrzení doložit. Nedostatek lékařského potvrzení či neschopenky nelze nahrazovat výpovědí syna žalobce. Nad to, je-li žalobce advokátem, pak je mu zcela nepochybně z výkonu jeho praxe známo, že pouhé sdělení o indispozici nepostačuje jako dostatečná omluva ani v řízeních před soudem a vždy je vyžadováno doložit nemožnost účasti při jednání, ať již civilním či trestním, neschopenkou či potvrzením lékaře, přičemž lze tak učinit i dodatečně. Žalobce tudíž neprokázal, že má závažný důvod bránící účasti při ústním jednáním. Argumentuje-li žalobce problémem v komunikaci emailovou poštou, kdy ve sdělení žalobce je vyznačeno, že žalobce sdělení odeslal dne 13.2.2012 v 8,18 hod a úřadu byla tato omluva doručena dne 13.2.2012 v 10,56 hod., pak je zapotřebí uvést, že žalobci bylo zcela jistě již před okamžikem, kdy emailové sdělení odeslal známo, že trpí zdravotní indispozicí a tudíž nic nebránilo tomu, aby omluvu odeslal dříve, když současně žalobce poukazuje na vzdálenost ke správnímu orgánu, která činí 100 km. To by předpokládalo nastoupit cestu k úřadu v brzkých ranních hodinách, a již tehdy bylo možno učinit úsudek o zdravotním stavu žalobce. I náhlou i přechodnou indispozici lze prokázat potvrzením lékaře. Závažný důvod bránící účasti žalobce při ústním jednání nebyl žalobcem prokázán, a tím nemohlo dojít k porušení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. V průběhu řízení nedošlo ani k porušení § 36 odst. 3 správ. řádu. Žalobce byl se všemi podklady, které posloužily jako důkazní prostředky pro rozhodování, seznámen. Z části spisu si pořídil fotokopie. Všechny následující písemnosti mu pak byly zaslány. Tyto písemnosti převzal, o čemž svědčí ve spise založené doručenky. Žalobce se vyjádřil k podkladům v rozsahu 29 listů V tomto ohledu navrhl doplnění dokazování, tomuto návrhu bylo také vyhověno. Písemnosti o dopravním značení konce obce byly žalobci zaslány. I k těmto podkladům se žalobce písemně vyjádřil dne 19.4.2012 a dne 11.6.2012. V těchto vyjádřeních setrval na svých námitkách a důkazních návrzích. Z toho vyplývá, že žalobce nejen měl možnost se k úplnému spisu vyjádřit, ale i tak činil. Vznášel své výhrady a uplatňoval důkazní návrhy. Nebyl tudíž na svých procesních právech nějak krácen, právo seznámit se spisem a vyjádřit se využil. Následně spis doplňován nebyl a okolnost, že žalobce se všemi písemnostmi založenými ve spise seznámil, znamená, že měl faktickou možnost se spisem se obeznámit. Skutkový stav nedoznal žádné změny, nejsou tu žádné důkazy, které by žalobce neznal. Řízení poté, co podal své vyjádření z 11.6.2012 nikterak doplňováno nebylo a rozhodnutí vychází z podkladů žalobci známých. Jestliže se žalobce ke všem shromážděných podkladům na základě, kterých bylo rozhodováno vyjádřil, nemohlo dojít k porušení § 36 odst. 3 správ. řádu. Označené ustanovení nebylo porušeno ani tím, že žalobce se vyjadřoval postupně k části podkladů, podstatné je, že měl možnost ke všem podkladům se vyjádřit, což také učinil. Žalobce i ve svém posledním vyjádření setrval na svých důkazních návrzích, která však z důvodů uvedených v rozhodnutí provedeny nebyly. Proto mu postupem zvoleným správními orgány nebylo bráněno podávat návrhy na doplnění dokazování. Odůvodnění výše uložené pokuty je sice stručné, to však neznamená, že je v tomto ohledu rozhodnutí nepřezkoumatelné. V rozhodnutí se odkazuje na to, že bylo přihlédnuto k naměřené výši překročené rychlosti v obci, ta byla překročena o 17 km ( s daným přestupkem lze uvažovat při překročení maximální povolené rychlosti v obci do 20 km), je-li obecně známo, že nedodržování stanovené rychlosti je příčinou mnohých dopravních nehod, pak zcela nepochybně se jedná o přestupek závažný. Z hlediska osoby pachatele bylo pak vzato na zřetel, že ten se stejného přestupku dopustil v roce 2009, to je v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvedeno. Forma zavinění je pak patrná z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění lze rovněž seznat, že sankce byla uložena ve středu sazby pohybující se v rozmezí 1.500,-Kč až 2.500,-Kč. Ustanovení § 12 odst. 1 zákona o přestupcích je obecným ustanovením dopadajícím na všechny druhy přestupků. Dovolává-li se žalobce v souvislosti s uvedenou právní normou toho, že nebylo přihlédnuto k následkům přestupku, pak je zapotřebí připomenout, o jaký přestupek se jedná. Kdyby přestupek v dopravě při překročení maximální povolené rychlosti vedl k dopravní nehodě,pak by se nemohlo jednat o ten přestupek za který byl žalobce postižen. Výklad ust. § 87 odst. 4 zákona o přestupcích neznamená vadu napadeného rozhodnutí, která by znamenala jeho nezákonnost. Dané ustanovení vyjadřuje zákaz reformace in peius, což v souzené věci znamená, že nebylo možno uložit vyšší pokutu než ve výši 2.000,-Kč tak, jak byla žalobci uložena příkazem. Jestliže byl vzat zřetel k výši překročené rychlosti, závažnosti přestupku a okolnosti, že žalobce se stejného přestupku dopustil v roce 2009, pak správní orgány při využití své diskreční pravomoci nikterak nevybočily z hledisek daných zákonem a rozhodnutí o výši sankce nelze nahlížet jako libovůli. Je-li prokázáno, že žalobce se daného přestupku dopustil, pak rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je zcela odpovídající požadavkům § 79 odst. 1 zákona o přestupcích. Konečně rozhodnutí není vadné ani z toho důvodu, že prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí neuvedl, že zákon o provozu na pozemních komunikacích užívá v novelizovaném znění účinném v době, kdy se přestupek stal, a kdy o něm bylo rozhodováno. Rozhodné je, že přestupek je správně označen podle účinného zákona o provozu na pozemních komunikacích v době, kdy se přestupek stal. Chybějící dovětek k číselnému označení zákona o provozu na pozemních komunikací údajem o tom, že jedná se o novelizované znění, není vadou písemného vyhotovení rozhodnutí takového rázu, která by způsobovala nezákonnost rozhodnutí a měla na zákonnost rozhodnutí nějaký vliv. K takovým vadám rozhodnutí soud podle ust. 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. nepřihlíží. Soud proto uzavřel, že tu nejsou ani vady procesní povahy vytýkané v žalobě. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení