10 A 132/2015 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V. B., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2015, č. j. KUJCK 23738/2015/ODSH/Ol-1, o žalobě, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) dne 22. 7. 2015 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2015, č.j. KUJCK 23738/2015/ODSH/Ol-1, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 22. 1. 2015 č.j. METR00905W1, kterým byly zamítnuty žalobcovy námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů, přičemž provedený záznam 12 bodů byl tímto rozhodnutím potvrzen. (2) Žalobce byl postupem správního orgánu zkrácen na svých právech, což mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný pochybil, neboť se ve svém rozhodnutí nezabýval žalobcem předloženými důkazy, a to jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení, která představují podklad napadeného rozhodnutí. Žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, protože postupoval v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokových řízeních zabývají. K tomuto žalobce poukázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č.j. MSK 49924/2014, vydané v obdobné věci, v němž byla jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních označená jako nezpůsobilá. Postupem žalovaného došlo k porušení zásady rovnosti účastníků ve správním řízení, neboť správní orgány, bez ohledu na jejich místní příslušnost, by měly v obdobných věcech postupovat a rozhodovat shodně. (3) V souvislosti s výše uvedenou námitkou žalobce dále zpochybnil jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních vedených vůči žalobci, jež označil za nezpůsobilá pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je požadována i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobce se neztotožnil s názorem, podle kterého svým podpisem na rozhodnutí potvrdil souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není možné po žalobci vyžadovat znalost práva, díky které by byl schopen posoudit správnost takového rozhodnutí. Z jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení není patrné, jakého jednání se měl žalobce dopustit, kdy toto protiprávní jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Rovněž nelze za dostatečný popis skutku považovat popis „telefonování za jízdy aj.“ Z rozhodnutí by rovněž mělo být zřejmé, kde a kdy došlo ke spáchání přestupku a rozhodnutí by mělo být čitelné a srozumitelné. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a k rozsahu jejich přezkumu žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4As 127/2014 – 39. Žalobce rovněž konstatoval, že oznámení od příslušných oddělení Policie ČR nemůže být dostatečným důkazem a tedy relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. (4) Žalobce dále konkretizoval výtky u jednotlivých pokutových bloků. Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. (5) Součástí žalobního návrhu byl rovněž návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, o němž bylo krajským soudem rozhodnuto dne 31. 8. 2015 pod č.j. 10A 132/2015-21 (usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 2015) tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (6) Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalobní námitky jsou téměř identické s námitkami odvolacími, s nimiž se žalovaný zabýval dostatečně podrobně v napadeném rozhodnutí. K přezkoumatelnosti jednotlivých rozhodnutí vydaných v řízení blokovém, jež jsou podkladem pro rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů, žalovaný uvedl, že správní orgán je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů oprávněn přezkoumávat toliko existenci těchto podkladů a jejich způsobilost být podkladem pro záznam bodů do registru a rovněž to, zda byl záznam proveden v souladu se zákonem. Formální a obsahové náležitosti při zohlednění specifik blokového řízení nelze posuzovat s rigidní přísností a je v souladu se stávající judikaturou přijmout i strohé a zkratkovité formulace, jsou-li dostatečně určité. K přezkumu správnosti a zákonnosti jednotlivých aktů správních orgánů však zásadně nedochází, když zákonnost a správnost těchto aktů se automaticky předpokládá a je třeba na ně vždy nahlížet jako na zákonné a správné. V námitkovém řízení je tedy rozhodné pouze to, zda jsou namítaná pochybení natolik závažná, aby měla za následek nemožnost použití tohoto podkladu pro záznam bodů, a to např. z důvodu neúplnosti či nesrozumitelnosti. (7) Pokud žalobce namítl nekonzistentnost rozhodování správních orgánů v obdobných věcech, kdy současně poukázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, pak k tomuto žalovaný uvedl, že tato argumentace není přiléhavá. V napadeném rozhodnutí je navíc dostatečně objasněno, z jakých důvodů se žalovaný neztotožnil s postupem tohoto správního orgánu. (8) Žalovaný i správní orgán prvního stupně posuzovaly způsobilost jednotlivých bloků pro záznam bodů, tedy především to, zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Správní orgán zaznamenávající body do bodového hodnocení řidičů zásadně nepřezkoumává řízení o přestupku, které předcházelo vydání pravomocného rozhodnutí. Pokud žalobce považoval blok za nesrozumitelný či neúplný, měl tyto námitky uplatnit v rámci správního řízení. Žalobce takto neučinil, když podpisem blokové pokuty a uhrazením uložené pokuty považoval přestupek za spolehlivě zjištěný a prokázaný. III. Obsah správních spisů (9) Oznámením Městského úřadu Třeboň ze dne 26. 9. 2014 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl dne 17. 9. 2014. Žalobce byl tímto oznámením současně vyzván k odevzdání řidičského průkazu. (10) Proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče byla zmocněncem žalobce, AK Linhart o.s., IČ: 02215063, zastoupen J. B., podána námitka dne 2. 10. 2014. Z obsahu této námitky vyplývá, že se žalobce připravuje k podání podnětů k přezkumnému řízení, přičemž kopie těchto podnětů současně přislíbil správnímu orgánu dodat do třiceti pracovních dnů od podání námitky. (11) K žádostem správního orgánu ze dne 16. 10. 2014 o zaslání kopií pokutových bloků obdržel správní orgán od Policie ČR kopie pokutových bloků ze dne 17. 9. 2014, 18. 6. 2014, 28. 3. 2014, 28. 2. 2013, a 24. 7. 2012. Z obsahů těchto pokutových bloků vyplývají jednotlivé přestupky, kterých se žalobce dopustil, bloky obsahují všechny náležitosti zákonem požadované. (12) Dne 18. 9. 2014 byla zmocněnci žalobce doručena výzva k odstranění vad podání, resp. k doplnění podání námitky, ve smyslu § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť z podané námitky není jasné, v jakém rozsahu žalobce jednotlivé záznamy přestupků napadá. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o doplnění kopií pokutových bloků veškerých záznamů přestupků spáchaných žalobcem. (13) Dne 20. 11. 2014 si žalobce převzal vyrozumění o možnosti seznámení se spisem podle správního řádu před vydáním rozhodnutí o námitkách. (14) Zmocněnec žalobce následně dne 3. 12. 2014 podal ke správnímu orgánu I. stupně žádost o přerušení správního řízení z důvodu podání podnětu k přezkumnému řízení, a to na dobu 100 dnů. Dále podal zmocněnec žalobce žádost o seznámení se s podklady obsaženými ve spise, a to prostřednictvím zaslání těchto podkladů do datové schránky zmocněnce. (15) Dne 11. 12. 2014 byla zmocněnci žalobce zaslána spisová dokumentace, týkající se bodového hodnocení žalobce. Žalobce byl poučen ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k poskytnutým podkladům. Správní orgán I. stupně stanovil žalobci lhůtu 5 pracovních dnů od převzetí dokumentace k možným návrhům na doplnění. Současně byl žalobce poučen, že v případě jeho nečinnosti v této pětidenní lhůtě bude bez dalšího ve věci vydáno rozhodnutí. (16) Následně, vzhledem k nečinnosti žalobce a jeho zmocněnce, bylo správním orgánem I. stupně dne 22. 1. 2015 vydáno rozhodnutí č.j. METRP00905W1, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče a provedený záznam byl potvrzen. Zároveň byla zamítnuta žádost žalobce o přerušení správního řízení. Správní orgán I. stupně v obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že jednotlivé záznamy bodů do registru řidičů v případě žalobce byly provedeny na základě jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, přičemž tato pravomocná rozhodnutí považuje za způsobilé podklady pro záznamy bodů. Všechna tato rozhodnutí obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti. Správní orgán se pak podrobně zabýval pokutovým blokem, který byl předmětem přezkumného řízení dle § 98 správního řádu, ze dne 17. 9. 2014 série FD/2013 D 1581278. Správní orgán I. stupně neshledal žádnou nesouladnost se zákonem požadovanými náležitostmi, pokutový blok je vyplněn čitelně, je na něm podrobně vyplněno přestupkové jednání, doba, místo i právní kvalifikace přestupku. Správní orgán nemá žádnou pochybnost o pravosti dokladu, který je zcela způsobilý pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Správní orgán dále konstatoval, že mu nepřísluší přezkoumávat správnost či zákonnost aktů jiných správních orgánů, a stejně tak správní orgán není oprávněn hodnotit skutkové okolnosti konkrétních přestupků. V případě podání námitek proti zápisu bodů do registru řidičů je správní orgán povinen provést kontrolu správnosti zápisu pravomocných rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). (17) Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobcem podáno dne 16. 2. 2015 odvolání, které bylo dne 11. 5. 2015 doplněno. Rozhodnutí správního orgánu dle žalobce nenaplňovalo zákonné požadavky pro tento druh rozhodnutí a správní orgán dostatečně nezjistil veškeré podklady tohoto rozhodnutí. Žalobce dále prvoinstančnímu rozhodnutí vytkl zkratkovitost a nesprávnost označování jednotlivých užitých právních předpisů. Správní orgán rovněž pochybil, když nepostavil na jisto skutkové okolnosti jednotlivých spáchaných přestupků. Jednotlivé pokutové bloky navíc nebyly správně vyplněny, čímž se správní orgán vůbec nezabýval. K tomuto žalobce poukázal na rozhodnutí vydané v obdobné věci Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který právě náležitosti jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení hodnotil, přičemž konstatoval, že tyto nejsou způsobilými podklady pro záznam bodů do registru řidičů. (18) O odvolání žalobce bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 25. 5. 2015 č.j. KUJCK 23738/2015/ODSH/Ol-1, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný předně poukázal na obsah textu odvolání, který je správnímu orgánu již notoricky znám z jeho rozhodovací praxe, přičemž je využíván obecnými zmocněnci, AK Linhart o.s., popř. I. L. Dále žalovaný konstatoval, že odvolací námitky obsahově splývají a lze jen obtížně odlišit, která námitka směřuje proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a která pak proti rozhodnutí vydanému v blokovém řízení. Dále žalovaný předestřel obecně platnou zásadu, že v řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů je úkolem správního orgánu přezkum toho, zda byl na základě podkladů řidiči zaznamenán správný počet bodů za přestupkové jednání. Správní orgán se tak zásadně nezabývá vadami rozhodnutí o přestupku či postupu, který tomuto rozhodnutí předcházel. Správní orgán postupuje v souladu se zásadou presumpce správnosti pravomocného rozhodnutí. Proces, jenž vydání pravomocného rozhodnutí předcházel, správní orgán zásadně nepřezkoumává. (19) Odvolací správní orgán konstatoval, že výroková část prvostupňového rozhodnutí splňuje všechny zákonné požadavky. Správní orgán před vydáním rozhodnutí zjistil všechny potřebné podklady, na základě kterých rozhodnutí vydal. K namítaným zkratkovitým výrazům, jež jsou obsaženy v jednotlivých rozhodnutích vydaných v blokovém řízení, bylo žalovaným uvedeno, že pokud jsou tyto v textu bloku dostatečně srozumitelné, mohou být podkladem pro zápis bodů. Podstatné je, aby z obsahu pokutového bloku bylo zcela jednoznačně a určitě popsáno konkrétní jednání konkrétní osoby. Následkem formálních či obsahových nedostatků bloku není vždy nezpůsobilost tohoto bloku být podkladem pro zápis bodů do registru. Žalovaný se neztotožnil se závěry Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Žalovaný závěrem konstatuje, že osoba obviněná z přestupku fakticky disponuje možností zahájit správní řízení v případě, že nepovažuje přestupek za spolehlivě zjištěný a nesouhlasí s udělením případné sankce. Žalobci tak nic nebránilo požadovat opravu zápisu v bloku, případně nestvrdit správnost údajů v bloku uvedených svým podpisem. (20) V daném případě byly veškeré pokutové bloky správními orgány řádně přezkoumány, přičemž bylo konstatováno, že konkrétní specifikace přestupkových jednání na pokutových blocích jsou dostatečným podkladem pro provedené záznamy bodů v hodnocení řidiče. Správní orgán I. stupně při vydání rozhodnutí postupoval v souladu se správním řádem a se zákonem o silničním provozu. Podmínky pro zrušení rozhodnutí podle ustanovení § 90 odst. 1 správního řádu tak nejsou naplněny. Žalovaný shledal odvolání žalobkyně jako nedůvodné. IV. Právní názor soudu (21) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (22) Prvotní žalobní námitka směřuje proti postupu žalovaného, který byl nesprávný, neboť se nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. Žalovaný se měl v rámci přezkoumání odvolání žalobce zabývat jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení, a to s ohledem na rozhodnutí vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a shledal tyto podklady nezpůsobilými pro učinění záznamu v registru řidičů. (23) Při závěrech o důvodnosti shora uvedené námitky je třeba vycházet z ustálené judikatury správních soudů, která na jedné straně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) dle zákona o přestupcích oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Nutnost odlišit tato dvě řízení spočívá především v rozdílném předmětu řízení. (24) Na posuzovaný případ dopadá právní úprava obsažená v zákoně o silničním provozu. Dle ust. § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. (25) V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je posuzováno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích, či v jiném právním předpisu, jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem a případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. (26) V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tedy zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku apod., přičemž tato praxe je zakotvená i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008-44. Správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. (27) Z výše uvedeného je zřejmé, že v nyní projednávané věci byly správní orgány povinny zabývat se tím, zda jednotlivé záznamy bodů v případě žalobce byly provedeny v souladu se zákonem, zda pro záznam bodů v registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Obsahem shora uvedené žalobní námitky je pochybení žalovaného, který se nezabýval jednotlivými podklady záznamu do registru řidičů, tedy jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních žalobce. (28) Krajský soud se po přezkoumání rozhodnutí správních orgánů v dané věci s uvedenou námitkou žalobce neztotožnil. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zřejmé, že tento správní orgán vycházel při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů do registru řidičů jednak z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, jež byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, jednak též z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za účelem zjištění stavu věci vyžádal. Správní orgán prvního stupně vypořádal jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a k nim přináležející pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Na základě takto provedeného přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů dospěl tento správní orgán k závěru, že předmětná rozhodnutí v blokovém řízení jsou způsobilá pro záznamy bodů do registru řidičů a jsou opatřeny všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji. (29) V případě žalobou napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že z jeho obsahu je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval, a to co do jejich způsobilosti být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Žalovaný se na straně 2 a 3 napadeného rozhodnutí vyjádřil k náležitostem jednotlivých pokutových bloků udělených žalobci, přičemž současně konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku. Ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně se vypořádal s odvolací námitkou zpochybňující jednotlivé zkratkovité údaje uvedené na pokutových blocích. Co se týče rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, na které obžalobce odkazuje, pak i s tímto se žalovaný na straně 3 napadeného rozhodnutí vypořádal, přičemž se závěry tohoto úřadu ohledně důvodů nezpůsobilosti jednotlivých podkladů rozhodnutí se žalovaný neztotožnil. Krajský soud souhlasí se závěry žalovaného o tom, že v posuzovaném případě měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující veškeré zákonné požadavky. Pokutové bloky jsou způsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, žalobci byl zaznamenán správný počet bodů a rozhodnutí žalovaného je tak zcela v souladu se zákonem. (30) Správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaný se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Za tímto účelem si správní orgány obou stupňů, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č.j. 5As 39/2010 – 76, dostupné na www.nssoud.cz), vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě je prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky, prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky potom zvlášť vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a rovněž co do počtu zaznamenaných bodů. (31) Správní orgány v nyní projednávané věci postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily, že všechny skutky byly se žalobcem projednány v blokovém řízení, že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem a že žalobce ve všech případech pokutu za přestupkové jednání uhradil, pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem. (32) Námitka žalobce, dle níž se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovaným i náležitostmi, nebyla shledána důvodnou. (33) Dále se krajský soud zabýval námitkou, dle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se měl dopustit, kdy v případě popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“ nelze dovodit, že se jedná o překročení nejvyšší dovolené rychlosti. V pokutovém bloku rovněž není dostatečně specifikováno porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak manipulovat s telefonním přístrojem, když je tam pouze uveden popis „telefonování za jízdy, aj.“ Z pokutových bloků dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Naposledy je žalobcem v souvislosti s touto námitkou uváděno, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku. (34) Z toho, co bylo uvedeno výše je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru způsobilými. Tato způsobilost je dána jednak náležitostmi těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky a rovněž výší bodů, které byly žalobci připsány zcela v souladu se zákonem. (35) Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumávají správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné. (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009 č.j. 9As 96/2008 – 44, dostupné na: www.nssoud.cz). Tento závěr plyne i ze samotné dikce ust. § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím vyslovené odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu. (36) Pokud tedy žalobce nyní namítá, že z uvedených podkladů rozhodnutí o záznamu bodů není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit a kdy a kde se tak stalo, pak tyto námitky měl uplatnit ve správním řízení. Žalobce však zcela zjevně s popisem jednotlivých skutků jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, když přistoupil k tomu, aby všechny jeho přestupky byly projednány v blokovém řízení. Pokuty za přestupkové jednání, které mu bylo kladeno za vinu, uhradil a pokutové bloky řádně podepsal, aniž by se pozastavoval nad zkratkami uvedenými v jednotlivých blocích či srozumitelností a čitelností údajů v nich uvedených. (37) K tomuto krajský soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013 č.j. 1As 21/2010 - 65, v němž Nejvyšší správní soud k dané problematice uvedl, že „Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu věci.“ (38) Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2013 č.j. 6As 67/2013 – 16 dále uvedl, že „Udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích ..“ (39) Citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu dovozuje, že přestupce již nemá možnost rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Svým podpisem a úhradou uložené pokuty totiž stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se tím současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů pak přestupce může rozporovat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru, tedy zda existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být body připsány. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů na základě podkladů ze správního spisu dospěl k závěru, že body byly žalobci připsány na základě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. (40) Žalobce zpochybnil způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů. Nezpůsobilost pokutových bloků je spatřována v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se žalobce měl dopustit, kdy a kde k tomuto jednání došlo a dále v jejich nečitelnosti a nesrozumitelnosti. Jak již bylo krajským soudem uvedeno výše, žalobce v řízení o námitkách proti záznamu do registru řidičů nemůže rozporovat údaje o skutku a právní kvalifikaci tohoto skutku. Pokud žalobce měl pochybnost o údajích na pokutových blocích týkajících se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, případně místa a času, kdy k tomuto jednání došlo, pak neměl souhlasit s projednáním přestupků v blokovém řízení a měl trvat na jejich prošetření ve standardním správním řízení. (41) Pokud žalobce namítá nečitelnost či nesrozumitelnost údajů na pokutových blocích pro jejich zkratkovitost či strohost, pak ani tuto námitku nelze shledat důvodnou. (42) Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon č. 20/1990 Sb., o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85. Dle ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2011 sp. zn. 21Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona).“ (43) Údaje obsažené na jednotlivých pokutových blocích obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti a jednoznačně vypovídají o přestupkovém jednání žalobce, jakož i o místě a času tohoto jednání. Pokud jde o zkratky, které byly orgánem veřejné moci užity, pak i k těmto se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. Krajský soud považuje za vhodné zmínit například rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012 č.j. 7As 94/2012-20, dostupné na: www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že “[…] ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” (44) Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozhodnutí dále uvedl, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je patrné komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby však musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č.j. 4 As 127/2014-39, podle něhož se lze “[…] v určitých případech proto spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ (45) S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že všechna rozhodnutí vydaná v blokových řízeních se žalobcem představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidiče. Všechny tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti a je z nich zcela zřejmé, kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána stručným, zároveň však jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonné ustanovení. V. Závěr, náklady řízení (46) Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (47) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. (48) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení