10 A 136/2014 - 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P.H., bytem X, zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21. 8. 2014, č.j. KUJCK 50447/2014/OZZL O-93, za účasti Lesů České republiky, s. p., sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 21. 8. 2014, č.j. KUJCK 50447/2014/OZZL O-93 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povi n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 13. 10. 2014 doručena žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 21. 8. 2014, č.j. KUJCK 50447/2014/OZZL O-93, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 14. 3. 2014, č.j. MS/06005/2014 a řízení, na jehož základě byl žalobce pověřen k výkonu funkce odborného lesního hospodáře v lesích s celkovou výměrou do 50 ha, pro které jsou zpracovány lesní hospodářské osnovy, v územním obvodu Chýnov (část zařizovacího obvodu Soběslav) bylo žalovaným zastaveno. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku, o němž bylo krajským soudem rozhodnuto usnesením ze dne 12. 11. 2014, č.j. 10A 136/2014 – 40 tak, že odkladný účinek byl žalobě přiznán. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Z žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný rozhodl dle ust. § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a předmětné správní řízení zastavil. Žalovaný pouze přejal argumentaci Lesů České republiky, s. p. (dále jen „Lesy ČR“) obsaženou v odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, aniž by uvedl jakýkoliv právní základ pro zastavení řízení. Žalované rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž z toho důvodu, že se žalovaný žádným způsobem nevypořádal s námitkami žalobce obsaženými v jeho vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 6. 5. 2014. Pokud žalovaný uvedl, že se těmito námitkami žalobce nezabýval, neboť mohly být uplatněny dříve, než v řízení odvolacím, pak s tímto se žalobce neztotožnil, neboť již z povahy věci je zřejmé, že hodnocení žalobce obsažené v tomto vyjádření nemohlo být uplatněno dříve. Rozhodnutí žalovaného je dle žalobce nezákonné, neboť žalovaný nesprávně vytkl prvoinstančnímu správnímu orgánu postup při výběru odborného lesního hospodáře. Žalovaný nesprávně posoudil kritéria výběru pro obsazení této funkce nastolená správním orgánem prvního stupně. Žalovaný vytýká správnímu orgánu prvního stupně především jím požadované kritérium „poskytování nadstandardních služeb“, takové kritérium však v provedeném výběrovém řízení požadováno nebylo, když prvostupňový správní orgán provedl výběr pouze na základě kritérií stanovených zákonem. Z obsahu napadeného rozhodnutí pak vůbec není zřejmé, o jaké „nadstandardní služby“ by se mělo jednat. Za nadstandardní kritérium nelze považovat požadavek, aby odborný lesní hospodář zajistil plnění svých povinností v případě své dlouhodobé nepřítomnosti či nemoci. Tento požadavek není nikterak výjimečný, neboť již z povinností odborného lesního hospodáře vyplývá, že je povinen vykonávat tuto funkci soustavně a trvale. Závěr žalovaného, dle něhož by se správní orgán zastupitelností v této funkci neměl vůbec zabývat, nelze považovat za udržitelný, neboť jedním z účastníků daného výběrového řízení byla i právnická osoba, u níž žalovaný výslovně zastupitelnost připouští, a to na základě jejích vnitřních předpisů. Kritéria výběrového řízení nebyla rozlišena na služby standardní a nadstandardní, z požadavků správního orgánu vyplývá pouze snaha o zajištění komplexnějších služeb. Závěry žalovaného, týkající se kritéria standardních a nadstandardních služeb, obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, považuje žalobce za neurčité a nesrozumitelné. Požadavky nastolené správním orgánem prvního stupně v rámci výběrového řízení žádným způsobem nevybočují ze základního rámce povinností odborného lesního hospodáře. Žalobce dále namítá nesprávný závěr žalovaného o absenci důvodů pro pověření jiné fyzické či právnické osoby výkonem funkce odborného lesního hospodáře. Takový závěr žalovaného je nesprávný, neboť orgán státní správy lesů má na základě ust. § 37 odst. 6 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „lesní zákon“) právo přistoupit k pověření jiné fyzické či právnické osoby k výkonu funkce odborného lesního hospodáře, pokud takový postup shledá důvodným a souladným se zákonem. V daném případě byl tímto důvodem zájem orgánu státní správy lesů na zkvalitnění výkonu činnosti odborného lesního hospodáře spočívající v komplexnější nabídce služeb. Lesy ČR projevovaly nedostatečnou součinnost s vlastníky lesa. Takto vymezený důvod pro ustavení nového odborného hospodáře shledal žalobce jako legitimní, a to i s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2010 č.j. 7Ca 141/2008 – 36. Závěr žalovaného, dle něhož lze přistoupit k výběru nového odborného lesního hospodáře pouze v případě porušení zákonných povinností lesního hospodáře stávajícího, považuje žalobce za nesprávný. V takovém případě by byla aplikace ust. § 37 odst. 6 lesního zákona pouze hypotetickou možností. Napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné i z tohoto důvodu. V daném případě byly splněny zákonné podmínky pro postup prvoinstančního správního orgánu dle ust. § 37 odst. 6 lesního zákona. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. I nadále setrval na názoru, dle něhož výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře nemělo být správním orgánem prvního stupně vůbec vyhlašováno, neboť nebylo prokázáno, že by nový odborný lesní hospodář vykonával tuto funkci v rámci jeho zákonných povinností lépe než ten stávající. Pokud tedy správní orgán prvního stupně v celém řízení neprokázal, že žalobce bude schopen danou funkci v rámci zákonných povinností vykonávat lépe, pak bylo celé řízení vedeno a rozhodnutí vydáno v rozporu s ust. § 4 odst. 4 správního řádu a přijaté řešení nebylo v souladu s veřejným zájmem. Dle žalovaného si byl správní orgán prvního stupně i v době zahájení předmětného řízení dostatečně vědom, že Lesy ČR vykonávají tuto funkci v souladu s lesním zákonem, o čemž svědčí i obsah prvoinstančního rozhodnutí, v němž městský úřad uvedl, že nemá pochybnost o tom, že by Lesy ČR nevykonávaly svoje povinnosti v rámci lesního zákona. Ke stížnostem jednotlivých vlastníků lesů na činnost Lesů ČR žalovaný uvedl, že tito vlastníci požadovali po Lesích ČR činnosti, které přesahují rámec povinností vymezený lesním zákonem, z tohoto důvodu nelze ze strany Lesů ČR konstatovat nedostatečnou součinnost s vlastníky lesa. Nabídka činností žalobce jako odborného lesního hospodáře přesahuje rámec povinností, které lesnímu hospodáři ukládá zákon. Správní orgán prvního stupně je oprávněn po odborném lesním hospodáři požadovat pouze plnění povinností vyplývajících z lesního zákona a jeho prováděcích předpisů, není zmocněn tyto povinnosti rozšiřovat či upravovat. Pokud žalobce vytýká žalovanému, že shledal pochybení městského úřadu také v tom, že nedostatečně odůvodnil výrok o vyloučení odkladného účinku řádně podaného odvolání, pak k tomuto žalovaný uvedl, že ve věci pověření žalobce výkonem funkce odborného lesního hospodáře nespatřuje naléhavý veřejný zájem na jednoznačném stanovení data zahájení výkonu funkce, neboť nebylo prokázáno, že by Lesy ČR vykonávaly svou funkci v rozporu se zákonem. K tomuto by bylo možné přistoupit pouze, pokud by městský úřad prokázal, že Lesy ČR při výkonu své funkce hrubě porušovaly právní předpisy. Z obsahu repliky žalobce k vyjádření žalovaného vyplývá, že žalobce i nadále setrval na svých závěrech učiněných v žalobě. Pokud žalovaný uvádí, že prvostupňové rozhodnutí odporuje zájmu na kvalitním výkonu funkce odborného lesního hospodáře, pak tento závěr považuje žalobce za nesprávný. Tento závěr ignoruje skutečnost, že širší rozsah služeb poskytovaných žalobcem vlastníkům lesů při výkonu činností podle ust. § 37 odst. 6 lesního zákona se opírá o legitimní správní uvážení správního orgánu prvního stupně o obsahu pojmů „zabezpečení odborné úrovně hospodaření v lese“ a „dbání na řádném hospodaření v lese“. Pojem „nadstandardní služby“ tak, jak je vymezený žalovaným, považuje žalobce za zcela nedostačující. Z napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný činnosti nabízené žalobcem nepodřazuje pod pojmy „zabezpečení odborné úrovně hospodaření v lese“ a „dbání řádného hospodaření v lese“. Například provádění pěstebních a těžebních prací je přímou součástí pojmu „hospodaření v lese“. Dne 14. 1. 2015 obdržel krajský soud doplnění repliky žalobce k vyjádření žalovaného. Z obsahu této repliky se podává, že Městský úřad Tábor vydal, souběžně s rozhodnutím Městského úřadu Soběslav, které bylo rozhodnutím žalovaného zrušeno, další rozhodnutí (č.j. METAB 12396/2014/OŽP/Ze ze dne 13.. 3. 2014), a to v případě katastrálního území v druhé části územního obvodu Chýnov, kterým žalobce pověřil výkonem funkce odborného lesního hospodáře pro vlastníky lesů, kteří si nevybrali svého odborného lesního hospodáře. Toto rozhodnutí Městského úřadu Tábor nabylo právní moci a žalovaný jej následně zrušil ve zkráceném přezkumném řízení. Proti rozhodnutí bylo žalobcem podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto Ministerstvem zemědělství dne 19. 12. 2014 pod č.j. 75422/2014-MZE-16222, které již nabylo právní moci. Tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí žalovaného tak, že žalobci zůstalo zachováno právo na výkon funkce odborného lesního hospodáře ve druhé části územního obvodu Chýnov. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství je zřejmé, že se ztotožnilo s převážnou částí námitek žalobce, přičemž pochybení na straně Městského úřadu Tábor bylo shledáno toliko co do té části rozhodnutí, kterým správní orgán stanovil obsahovou náplň výkonu činnosti odborného lesního hospodáře, neboť toto vymezení překračuje rámec zákonného zmocnění správního orgánu prvního stupně. Právní závěry žalobce, které jsou totožné se závěry učiněnými v odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu ve věci pověření žalobce výkonem funkce odborného lesního hospodáře v druhé části katastrálního území Chýnov, byly Ministerstvem zemědělství shledány správnými a Městský úřad Tábor byl oprávněn dosadit do funkce odborného lesního hospodáře žalobce, neboť v řízení byl prokázán důvod pro toto dosazení. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 12. 2014 č.j. 75422/2014-MZE-16222 je součástí doplněné repliky žalobce. Ze správního spisu k této věci a rovněž z obsahu správního spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 10A 116/2014, který obsahuje písemnosti skutkově náležející i do nyní projednávané věci, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Městský úřad Soběslav zahájil řízení dle ust. § 37 odst. 6 lesního zákona ve věci pověření výkonu činnosti odborného lesního hospodáře, což bylo tímto prvostupňovým správním orgánem oznámeno dne 18. 9. 2013, č.j. MS/19258/2013 jako „Nabídka výkonu funkce odborného lesního hospodáře“. Tato nabídka byla prvoinstančním orgánem vymezena pro územní obvod Chýnov. Odborný lesní hospodář měl být správním orgánem vybrán a jmenován na základě posouzení nabídek uchazečů a ústního pohovoru s nimi, k čemuž bude kompetentní komise složená ze zástupců příslušných obcí s rozšířenou působností. Součástí přihlášky do tohoto řízení měly být podklady vymezené městským úřadem, a to osobní a identifikační údaje, platná licence odborného lesního hospodáře, ověřená kopie dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání, popis dosavadní odborné praxe, vlastní koncepce výkonu činnosti odborného lesního hospodáře a čestné prohlášení o zajištění výkonu funkce odborného lesního hospodáře. Obsahem správního spisu je dotaz Obecního úřadu Sedlečko u Soběslavě na rozsah pravomocí hajného, který byl správnímu orgánu prvního stupně doručen dne 27. 8. 2014. Obec v minulosti požádala tamějšího hajného o vyznačení dříví na probírku – pěstební zásah v lesích obce a část místa pro vyznačení, kde by měla být provedena prořezávka stromů. K této žádosti bylo obci sděleno, že tuto činnost hajný provádět nesmí a stejně tak nesmí být obci nápomocen ani ve správcovství lesa. Vzhledem k tomu, že obec nemá osobu pověřenou k výše uvedeným činnostem a v případě, kdy by tuto činnost hajný provádět nesměl, požádala obec o předání finančních zdrojů uvolněných na osobu hajného do vlastního rozpočtu. Na základě takto vzneseného dotazu bylo Městským úřadem v Soběslavi uskutečněno ústní jednání, k němuž byl přibrán příslušný odborný lesní hospodář, který k dané věci uvedl, že probírka a prořezávka jím nebyla k žádosti obce vyznačena, neboť on může vést pouze instruktáž k těmto zásahům. Pokud by tyto výchovné zásahy vyznačil, došlo by z jeho strany k porušení vnitřních pokynů Lesů ČR pro výkon funkce odborného lesního hospodáře (pokyn generálního ředitele č. 2/2010). S tímto pokynem je v rozporu rovněž žádost obce o pomoc se správcovstvím lesa v podobě zavádění pracovníků do pěstební činnosti, zajišťování komplexní těžební činnosti včetně odvozu a prodeje dřevní hmoty na odvozním místě. Požadovanou činnost je pro vlastníka lesa možné poskytnout pouze na základě uzavřené smlouvy o dílo mezi vlastníkem lesa a Lesy ČR za úplatu. Ze strany Lesů ČR se jedná o tzv. nadstandard, který není hrazen z prostředků poskytovaných státem na výkon funkce odborného lesního hospodáře. V případě ostatních činností odborného lesního hospodáře bylo uvedeno, že tyto jsou vykonávány zodpovědně a u všech vlastníků lesa bez problémů či stížností. Pokud je lesní hospodář požádán o provedení komplexních služeb, vysvětlí žadateli, že tyto zabezpečit nemůže, toto se však většinou setkává s negativní odezvou. Závěry takto provedeného ústního jednání byly Městským úřadem Soběslav písemností ze dne 27. 9. 2013 sděleny Obecnímu úřadu Sedlečko, jejíž součástí bylo i vyjádření k žádosti o pověření pravomocí nového hajného, v němž městský úřad uvedl, že pokud některý ze statutárních zástupců obce splňuje zákonné požadavky k výkonu této funkce, je možné, aby si ho obec jako vlastník lesa zvolila za svého odborného lesního hospodáře. Obsahem správního spisu je rovněž „Záznam telefonického podání“, z něhož vyplývá, že dne 28. 8. 2013 Městský úřad Soběslav telefonicky kontaktoval starosta obce Komárov, který městskému úřadu reprodukoval stížnost drobných vlastníků lesa na postup Lesů ČR při výkonu funkce odborného lesního hospodáře. Vlastníci lesa si stěžovali na nedostatky v činnosti odborného lesního hospodáře, který na základě interní instrukce Lesů ČR nemůže vyznačovat výchovné ani jiné těžební zásahy. Stížnosti směřovaly rovněž na postup revírníka při vyřizování žádostí o dotace poskytované pro hospodaření v lesích a na absenci možnosti bezúplatně zajistit komplexní služby v lese pro drobné vlastníky, kteří nemají potřebné časové možnosti či v blízkosti lesa nebydlí. Takové omezení poskytovaných služeb vnímají tito vlastníci jako neadekvátní. Funkce odborného lesního hospodáře je pro revír Tučapy (nyní územní obvod Chýnov) vykonávána zaměstnancem Lesů ČR, Lesní správy Tábor. S ohledem na kumulaci stížností na činnost odborného lesního hospodáře, proběhlo dne 11. 9. 2013 jednání s vedoucím oddělení ochrany lesa a myslivosti Městského úřadu Tábor, týkající se činnosti tohoto subjektu v revírech Tučapy a Pořezany ve správních obvodech Tábor a Soběslav. V rámci tohoto jednání bylo konstatováno, že výkon funkce odborného lesního hospodáře tak, jak je omezován vnitřním předpisem Lesů ČR, je z hlediska zájmů chráněných lesním zákonem nedostačující. S ohledem na tuto skutečnost bylo orgány státní správy lesů dohodnuto, že pro revíry Tučapy a Pořezany (nově označené jako revíry Hlavatce a Chýnov) bude zajištěn nový odborný lesní hospodář, a to uveřejněním nabídky na výkon této funkce pro uvedené obvody. Dne 18. 9. 2013 zaslal Městský úřad Tábor státnímu podniku Lesy ČR Vyrozumění o záměru orgánů státní správy lesů provést změnu ve výkonu funkce odborného lesního hospodáře. Na toto vyrozumění bylo státním podnikem Lesy ČR reagováno dne 27. 9. 2013, kdy Lesy ČR požádaly o zaslání podkladů, které vedly k nabídce výkonu funkce odborného lesního hospodáře. Součástí této písemnosti byla rovněž žádost o přizvání Lesů ČR jako účastníka řízení o novém pověření odborného lesního hospodáře. Obsahem správního spisu jsou dále přihlášky do řízení o výkon funkce odborného lesního hospodáře pro územní obvod Chýnov a Hlavatce. Ze zápisu z průběhu výběrového řízení na pozici odborného lesního hospodáře pro obvod Chýnov konaného dne 23. 10. 2013 v Městském úřadu Tábor vyplývá, že na základě nejlepšího výsledku bodového hodnocení toto výběrové řízení vyhrál žalobce. Komise dále konstatovala, že na základě tohoto výběrového řízení bude zahájeno správní řízení o ustanovení nového odborného lesního hospodáře. Dne 18. 10. 2013 obdržel Městský úřad Soběslav opětovnou žádost Lesů ČR o zaslání podkladů, které vedly k vyhlášení výběrového řízení na pozici odborného lesního hospodáře. Lesy ČR v dané písemnosti dále vyjádřily nespokojenost nad tím, že nebyly přizvány k jednání o odborném lesním hospodáři a neměly možnost se k věci vyjádřit. Nabídku jakož i samotné výběrové řízení je státním podnikem považováno za zavádějící, zmatečné a netransparentní. Lesy ČR si nejsou vědomy žádného pochybení při výkonu této funkce. Oznámením ze dne 20. 11. 2013 bylo Městským úřadem Soběslav zahájeno řízení o pověření žalobce výkonem funkce odborného lesního hospodáře v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2021, a to na území výkonu státní správy obce s obecním úřadem s rozšířenou působností Soběslav. Tímto oznámením bylo současně zahájeno řízení o odvolání stávajícího odborného lesního hospodáře, Lesů ČR. Téhož dne bylo pod č.j. MS/24042/2013 vydáno usnesení, jímž byli účastníci řízení o pověření výkonem funkce odborného lesního hospodáře v územním obvodu Chýnov vyzváni k podání návrhů, důkazů a k vyjádření se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Dne 22. 11. 2013 obdržel Městský úřad Soběslav podnět Lesů ČR ke zrušení vydaných sdělení ve věci řízení o pověření nového odborného lesního hospodáře, neboť tato sdělení jsou v rozporu se zákonem. Dne 29. 11. 2013 obdržel Městský úřad Soběslav nesouhlas Lesů ČR se zahájením správního řízení o pověření výkonem funkce odborného lesního hospodáře v územním obvodu Chýnov. Důvodem tohoto nesouhlasu byl nedostatek podkladů pro zahájení takového řízení. Součástí spisového materiálu k dané věci jsou rovněž podklady poskytnuté společně s vyjádřením k výzvě Městského úřadu Soběslav státním podnikem Lesy ČR. Obsahem těchto podkladů je Pokyn Generálního ředitele Lesů ČR č. 02/2010, Pokyn Lesního správce LS Tábor č. 01/2013, pověření jednotlivých zaměstnanců Lesy ČR k výkonu činnosti stanovené podpisovým řádem, sdělení rozsahu pracovních činností jednotlivých zaměstnanců a podpisový řád. Jak vyplývá z uvedeného výčtu materiálů předložených Lesy ČR, je součástí těchto dokumentů též Pokyn generálního ředitele č. 02/2010 s účinností od 28. 11. 2011 označený jako „Výkon činnosti odborného lesního hospodáře u podniku Lesy České republiky, s.p.“ Tímto pokynem byl mimo jiné stanoven rozsah výkonu činnosti odborného lesního hospodáře v lesích vlastníků tam, kde si vlastník nezvolil vlastního odborného lesního hospodáře, nebo kde nebyla k výkonu této činnosti pověřena jiná fyzická či právnická osoba (ust. § 37 odst. 6 lesního zákona). K obecným povinnostem odborného lesního hospodáře pokyn uvádí, že zodpovědnost za hospodaření v lese nese vlastník lesa. Odborný lesní hospodář zabezpečuje vlastníkovi lesa odbornou úroveň hospodaření v lese. Odborný lesní hospodář upozorňuje vlastníka lesa v případech, kdy hrozí nebezpečí porušení základních povinností stanovených lesním zákonem. Z obsahu tohoto pokynu vyplývá, že činnost odborného lesního hospodáře byla rozdělena na činnosti „standardní“ a činnosti „nadstandardní“. Mezi standardní činnosti bylo zařazeno: spolupráce s vlastníkem lesa ve styku ze zpracovatelem lesní hospodářské osnovy, průběžné sledování stavu lesa, poradenská činnost (na žádost vlastníka) při zajišťování a provádění činností vyplývajících z lesní hospodářské osnovy, zejména při plnění zalesňovací povinnosti v ploše a dřevinné skladbě, poradenská činnost (na žádost vlastníka)s důrazem na oblast využití příspěvků, dotací a jiných finančních podpor státu a EU na hospodaření v lesích, provádění instruktáže k vyznačení výchovných zásahů (na žádost vlastníka), spolupráce s vlastníkem při vedení lesní hospodářské evidence o plnění závazných ustanovení lesní hospodářské osnovy, udělování souhlasu s provedením těžby v lesích, ve kterých vlastník lesa hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu nebo protokolárně převzaté lesní hospodářské osnovy, poskytování vyjádření k písemnému vyrozumění vlastníka lesa pro orgán státní správy lesů k těžbě, má-li těžba překročit 3 m na 1 ha lesa za rok, poskytování vyjádření k žádostem o odnětí pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa, spolupráce s vlastníkem pozemků na zpracování projektu zalesnění pozemků určených k plnění funkcí lesa. Mezi nadstandardní činnosti (prováděné na žádost vlastníka) bylo zařazeno: vyznačování výchovných těžeb v porostech do 40 let věku, vyznačování výchovných těžeb v porostech nad 40 let věku, vyznačování obnovních těžeb, zpracování návrhu prostorového rozmístění dřevin na obnovované ploše, vyznačování mýtních úmyslných těžeb, zpracování návrhu ochrany lesních kultur a vylepšení kultur a nárostů do doby zajištění. Ve vztahu k financování činnosti odborného lesního hospodáře je tímto pokynem odkazováno na vyhlášku ministerstva zemědělství č. 219/1998 Sb., která byl dne 1. 1. 2012 zrušena. Součástí spisového materiálu je dále Pokyn lesního správce LS Tábor č. 01/2013 účinný od 15. 10. 2013. Dle tohoto pokynu vykonává odborný lesní hospodář svou činnost na základě lesního zákona a dále na základě vyhlášek k provedení tohoto zákona, přičemž se jedná o tyto povinnosti: (a) dává souhlas s těžbou v lesích, ve kterých vlastník lesa hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy, a vyjadřuje se k návrhu těžby oznamované orgánu státní správy lesů, (b) zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese, (c) je povinen při výkonu činnosti důsledně dbát ochrany lesa a řádného hospodaření v něm. Z vyhlášek k provedení lesního zákona potom vyplývá, že se odborný lesní hospodář (a) vyjadřuje k žádosti o odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa, (b) spolupracuje s vlastníkem při zpracování projektu zalesnění, (c) vede evidenci o prováděných odborných úkonech, (d) uvádí v oznámení nový porostní typ hospodářského souboru, (e) potvrzuje doklad o původu reprodukčního materiálu lesních dřevin a (f) vyjadřuje se k žádosti o vydání integrovaného povolení. Tento pokyn dále specifikuje činnost odborného lesního hospodáře vymezenou jednotlivými pokyny vydanými Lesy ČR, přičemž se jedná o činnost vymezenou shora citovaným Pokynem Generálního ředitele Lesů ČR doplněnou o činnost spočívající ve vedení evidence o prováděných úkonech a činnostech odborného lesního hospodáře, poskytování odborné pomoci při správě lesa jeho vlastníku, zajišťování lesnické osvěty vlastníkům lesa a na žádost vlastníka dále zajišťuje: vyznačování výchovných těžeb v porostech do a nad 40 let věku, zpracování prorostového rozmístění dřevin na obnovním prvku a zpracování návrhu péče o nezajištěné lesní porosty do doby jejich zajištění. Pokud vlastník lesa projeví zájem o spojení výkonu odborného lesního hospodáře s prováděním pěstebních a těžebních prací, mohou vlastníci lesa uzavřít s lesním závodem příslušnou smlouvu (nájemní, o dílo apod.). Rozhodnutím Městského úřadu Soběslav ze dne 14. 3. 2014 č.j. MS/06005/2014 byl výkonem činnosti odborného lesního hospodáře pověřen žalobce. Toto pověření bylo vydáno na období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2021 s tím, že se týká vlastníků lesa, kteří si dosud nevybrali svého odborného lesního hospodáře na lesní hospodářský celek Soběslav, část územního obvodu Chýnov. Z důvodu naléhavého veřejného zájmu vyplývajícího z potřeby jednoznačného stanovení termínu vykonatelnosti tohoto rozhodnutí byl vyloučen odkladný účinek odvolání proti tomuto rozhodnutí. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že Městský úřad Soběslav zahájil řízení o pověření jiné osoby výkonem funkce odborného lesního hospodáře z důvodu kumulujících se dotazů a stížností na činnost stávajícího odborného lesního hospodáře, který je zaměstnancem organizace Lesy ČR. Konkrétně šlo o stížnosti a dotazy od občanů obce Komárov a Sedlečko, kteří nebyli spokojeni s jednáním lesního hospodáře, který odmítl vyznačit probírku a prořezávku s tím, že dle pokynu Lesů ČR č. 02/2010 může poskytnout pouze instruktáž k těmto výchovným zásahům. Odborný lesní hospodář rovněž není v rámci standardních úkonů oprávněn zavádět pracovníky do pěstební činnosti a zajišťovat komplexní těžební činnosti, neboť tato činnost by byla rovněž v rozporu se zmiňovaným pokynem. Vlastníky požadovaná činnost představuje nadstandardní činnost odborného lesního hospodáře, která není hrazena z prostředků státu poskytovaných na činnost odborného lesního hospodáře. Požadovanou činnost by pro vlastníka lesa bylo možné poskytnout pouze, pokud by s Lesy ČR uzavřel příslušnou smlouvu, a to za úplatu. Ze strany Lesů ČR představuje tato požadovaná činnost tzv. nadstandard, který není hrazen z prostředků státu vyhrazených na činnost odborného lesního hospodáře. Takto rozdělené kategorie jednotlivých činností odborného lesního hospodáře považuje správní orgán za diskriminační, neboť dochází k situacím, kdy některým vlastníkům lesa jsou poskytovány služby nadstandardní, neboť lesy těchto vlastníků leží v oblasti, kde výnosy z činnosti odborného lesního hospodáře hrazeného státem převyšují skutečně vynaložené náklady, zatímco jinde nikoliv. Takováto kategorizace činností odborného lesního hospodáře je dle správního orgánu neprogresivní, kdy Lesy ČR zneužívají své takřka monopolní postavení v této funkci. Výkon funkce odborného lesního hospodáře v rámci tzv. standardní činnosti představuje činnost vykonávanou lesním hospodářem toliko v nezbytné míře vyplývající z lesního zákona, avšak rozsah této činnosti nekoresponduje s potřebami vlastníků lesa. Pracovníci státní správy lesů dospěli k závěru, že výkon funkce odborného lesního hospodáře tak, jak je omezován vnitřním předpisem Lesů ČR, je z hlediska zájmů chráněných lesním zákonem nedostačující. Z nadstandardních činností lesního hospodáře obsažených v interních pokynech sice bylo odstraněno vyznačování výchovných těžeb v porostech do 40 let věku, avšak do standardních činností byla zařazena pouze instruktáž k provedení výchovných zásahů v porostech do 40 let věku, nikoliv jejich vyznačování po celé ploše porostu. Orgány státní správy lesů se z tohoto důvodu rozhodly zajistit výkon této funkce tak, aby docházelo k lepšímu zabezpečení plnění požadavků vlastníků lesů i zájmů chráněných lesním zákonem. Výkon této funkce by měl převyšovat činnost vykonávanou stávajícím odborným lesním hospodářem. Ze všech uvedených důvodů správní orgán shledal potřebu na základě výběrového řízení dosadit do funkce odborného lesního hospodáře žalobce. Správní orgán pak v odůvodnění rozhodnutí obsáhle rozvádí jednotlivě provedené důkazy a jejich vyhodnocení. V rámci tohoto dokazování má správní orgán za prokázané, že dosavadní odborný lesní hospodář porušoval ustanovení lesního zákona tím, že vlastníkům lesa i orgánům státní správy lesa předával dokumenty podepsané nekompetentními osobami. Pochybení bylo v případě územního obvodu Chýnov konstatováno správním orgánem rovněž z důvodu, že pracovní poměr původního revírníka byl ukončen ke dni 30. 11. 2013 a od této doby nemají orgány státní správy lesů informace o tom, jakou osobou je ze strany Lesů ČR zajišťován výkon této funkce. Pokyn vydaný generálním ředitelem Lesů ČR, kterým jsou stanoveny jednotlivé kategorie činností odborného lesního hospodáře, považuje za rozporný s platnými právními předpisy, přičemž činnost odborného lesního hospodáře dle tohoto pokynu nepostačuje k uspokojení potřeb vlastníků lesa. Pokyn lesního správce LS Tábor považuje správní orgán za rozporný s pokynem generálního ředitele, neboť stanovuje činnosti nad rámec činností stanovených pokynem generálního ředitele. Ve vydání tohoto pokynu lesního správce spatřuje správní orgán povědomí Lesní správy Tábor o tom, že výkon činnosti odborným lesním hospodářem zajišťovaným lesy ČR je pro současné potřeby vlastníka lesa nedostačující a LS Tábor se tímto pokynem snaží napravit stávající závadný stav, ten je však i přes tento pokyn nedostačující a navíc rozporný s pokynem generálního ředitele. Stávající odborný lesní hospodář neprojevuje dostatečnou součinnost s vlastníky lesů ani s orgány státní správy lesa. Pokud žalobce prostřednictvím své přihlášky do výběrového řízení uvedl v rámci předložené budoucí koncepce výkonu této funkce činnosti poskytované v rámci jeho odborné podnikatelské činnosti a odborných znalostí, pak toto je s ohledem na laické znalosti jednotlivých vlastníků lesa žádoucí. Odborný lesní hospodář ustanovený Lesy ČR tyto činnosti nenabízí ani neposkytuje. Lesní zákon jednotlivé požadavky na výkon funkce odborného lesního hospodáře blíže nevymezuje, když pouze obecně uvádí, že jeho základní povinností je garantovat vlastníkům lesa odbornou úroveň hospodaření v lese a důsledně dbát ochrany lesa a řádného hospodaření v něm. Tato činnost je založena na součinnosti odborného lesního hospodáře a vlastníka lesa. Touto součinností by pak měla být zajištěna ochrana a trvalá existence lesa. Pokud tedy není ze strany současného odborného lesního hospodáře tato součinnost zajišťována a jiná osoba, která splňuje požadavky k výkonu této funkce je schopna tuto činnost zajistit lépe, jedná se dle správního orgánu o dostatečný důvod pro změnu odborného lesního hospodáře. Tento postup považuje správní orgán za souladný s veřejným zájmem. Pokud je k osobě žalobce namítáno, že tento bude ve funkci odborného lesního hospodáře současně prosazovat vlastní podnikatelské zájmy, pak k tomuto správní orgán poukázal na rozsah pracovní náplně, který je součástí tohoto rozhodnutí, a který dostatečně zabezpečuje oddělení činnosti žalobce jako odborného lesního hospodáře od jeho soukromých podnikatelských aktivit. Správní orgán dále zmínil pozitivní reference k osobě žalobce vztahující se k době, kdy žalobce vykonával funkci revírníka Lesní správy Tábor. Správní orgán potom k osobě žalobce vyzdvihl jeho zájem a ochotu vykonávat činnost odborného lesního hospodáře dle požadavků vlastníků lesa i mimo standardní pracovní dobu včetně pracovního volna a klidu, popř. svátků, bez nároku na honorář. K referencím předloženým Lesy ČR vztahujícím se k činnosti odborného lesního hospodáře ustaveného Lesy ČR bylo správním orgánem uvedeno, že jejich původci nejsou vlastníky lesa v územním obvodu Soběslav, kde k problémům dochází. Správní orgán uvedl, že respektuje předložená kladná stanoviska jiných orgánů státní správy lesa či České inspekce životního prostředí, tyto však vedle skutečností zjištěných v daném správním řízení nelze přeceňovat. K samotnému oprávnění vyhlásit výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře správní orgán uvedl, že vycházel z jazykového výkladu ust. § 37 odst. 6 lesního zákona, který zakládá právo orgánu státní správy lesa zvolit odborného lesního hospodáře namísto lesního hospodáře stávajícího. V daném případě dospěl správní orgán k závěru, že důvody pro odvolání stávajícího odborného lesního hospodáře jsou dostačující, když jsou zastoupeny stížnostmi jednotlivých vlastníků lesa a pochybeními na straně stávajícího odborného lesního hospodáře, která byla správním orgánem v rozhodnutí blíže specifikována. Správní orgán při výběru vhodného subjektu na tuto funkci zvolil transparentní způsob této volby, neboť výkon této funkce je plně financován ze státního rozpočtu. Z tohoto důvodu byl záměr o provedení výběrového řízení zveřejněn na úřední desce správního orgánu, ale i na jeho webových stránkách. Takový postup považuje správní orgán za dostatečně transparentní. Proti tomuto rozhodnutí bylo organizací Lesy ČR dne 28. 3. 2014 podáno odvolání, kterým je zpochybňován celkový postup Městského úřadu Soběslav v řízení o výběru nového odborného lesního hospodáře. K odvolání organizace Lesy ČR se vyjádřil žalobce prostřednictvím podání ze dne 5. 5. 2014 došlým správnímu orgánu prvního stupně dne 6. 5. 2014. Žalobce k odvolacím námitkám Lesů ČR předně obhajuje postup správního orgánu prvního stupně, který byl oprávněn zahájit a vést výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře, když z ust. § 37 odst. 6 lesního zákona nevyplývá, že by toto nemohl učinit v případě, kdy je do této funkce zvolena osoba dosazená státní správou lesů. K tomuto závěru došla i judikatura správních soudů, a to konkrétně v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7 2010 č.j. 7Ca 141/2008 – 36. K rozhodnutí městského úřadu o vyloučení odkladného účinku odvolání bylo žalobcem uvedeno, že toto bylo zdůvodněno řádně, neboť v dané věci byl dán veřejný zájem na zajištění právní jistoty v osobě odborného lesního hospodáře. Správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře vyhlásil, neboť toto oprávnění je založeno zákonem a v řízení navíc bylo dostatečným způsobem prokázáno, že výkon této funkce tak, jak jej činí odborný lesní hospodář dosazený Lesy ČR, není s ohledem na potřeby vlastníků lesa dostatečný a je tudíž dán veřejný zájem na zvolení nového odborného lesního hospodáře. O odvolání státního podniku Lesy ČR bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 21. 8. 2014, č.j. KUJCK 50447/2014/OZZL O-93. Tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 14. 3.2014, č.j. MS/06005/2014 a řízení o výběru nového odborného lesního hospodáře bylo zastaveno. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný předně vytkl správnímu orgánu prvního stupně nedostatečně zdůvodněné rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání. Jediným důvodem, pro který by bylo lze odkladný účinek odvolání vyloučit, by byla situace, kdy by stávající odborný lesní hospodář nemohl tuto funkci vůbec vykonávat nebo pokud by závažným způsobem porušoval právní předpisy, což v daném případě prokázáno nebylo. Porušování právních předpisů ze strany stávajícího odborného lesního hospodáře ani ze strany organizace Lesy ČR shledáno nebylo. Toto pochybení nelze spatřovat v tom, že některé písemnosti podepisoval sám odborný lesní hospodář namísto interními předpisy Lesů ČR pověřené osoby. Takový postup je rozporný pouze s vnitřními předpisy Lesů ČR, nikoliv s lesním zákonem. Během celého správního řízení prokazatelně nebyl zjištěn jediný případ, kdy by ze strany Lesů ČR došlo k porušení lesního zákona. Správní orgán prvního stupně pochybil, když vyhlásil výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře a tuto následně obsadil novým subjektem pouze na základě toho, že tento subjekt nabízel plnění povinností, které však lesní zákon odbornému lesnímu hospodáři neukládá. Jím nabízené služby představují pouze služby, které jsou tímto subjektem nabízeny nad rámec jeho zákonných povinností. Správní orgán prvního stupně tak nebyl oprávněn rozšiřovat či upravovat podmínky pro pověření výkonem funkce odborného lesního hospodáře. Městský úřad ani v tomto případě neprokázal, že by ze strany Lesů ČR došlo k porušení právních předpisů, což by vedlo k nutnosti nově obsadit funkci odborného lesního hospodáře. Tato nutnost v daném případě nevznikla a nelze ji vztahovat pouze na tu skutečnost, že subjekt ucházející se o pozici odborného lesního hospodáře nabízí služby, které jdou nad rámec zákonem vymezených povinností odborného lesního hospodáře. Pokud vlastníci lesa měli zájem o zajišťování činností odborného lesního hospodáře neuvedených v lesním zákoně, pak měli využít postup dle ust. § 37 odst. 3 lesního zákona a odborného lesního hospodáře si měli vybrat sami, v takovém případě jsou však povinni hradit náklady na jeho činnost ve smyslu ust. § 37 odst. 3 lesního zákona. Jedním z hlavních důvodů pro pověření jiné právnické či fyzické osoby výkonem funkce odborného lesního hospodáře dle ust. § 37 odst. 6 lesního zákona místo právnické osoby hospodařící ve státních lesích by byla ta skutečnost, že se v průběhu řízení prokázalo, že nově pověřovaný subjekt je schopen lépe vykonávat funkci odborného lesního hospodáře, toto se v průběhu daného řízení neprokázalo. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak nemělo být vůbec vydáno, neboť nebylo prokázáno, že by nově pověřovaný subjekt byl schopen funkci odborného lesního hospodáře vykonávat v rámci jeho zákonných povinností lépe. K námitkám uplatněným nově zvoleným odborným lesním hospodářem se žalovaný nevyjádřil, neboť se nejednalo o nové skutečnosti, které by tento subjekt nemohl uplatnit v průběhu celého správního řízení. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve se krajský soud zabýval námitkou žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro absenci zákonem stanovených náležitostí. Žalované rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje odůvodnění té části rozhodnutí, kterou bylo řízení o výběru nového odborného lesního hospodáře zastaveno. Postup správních soudů v případě nepřezkoumatelného rozhodnutí správního orgánu řeší ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dle něhož soud napadené rozhodnutí zruší pro vady řízení bez jednání, pokud je toto rozhodnutí nepřezkoumatelné z důvodu jeho nesrozumitelnosti či pro nedostatek důvodů tohoto rozhodnutí. Komentář k tomuto zákonnému ustanovení k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu uvádí dva důvody, pro něž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, a to nesrozumitelnost rozhodnutí správního orgánu a nedostatek důvodů tohoto rozhodnutí. Nesrozumitelnost rozhodnutí správního orgánu se může týkat výroku, odůvodnění či vzájemného vztahu mezi těmito dvěma částmi. Nesrozumitelnost výroku rozhodnutí správního orgánu spočívá v tom, že z něj není vůbec patrné, jak správní orgán rozhodl, případně v tom, že jednotlivé výroky rozhodnutí jsou vzájemně rozporné. Nesrozumitelnost odůvodnění rozhodnutí potom spočívá v tom, že odůvodnění neobsahuje požadované náležitosti, tedy důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníků a s jejich vyjádřeními k podkladům rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů spočívá v tom, že správní orgán v odůvodnění neuvede, jak se vypořádal s námitkami účastníků řízení, proč je považuje za mylné, liché či vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, z jakého důvodu považuje skutečnosti uváděné účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo vyvrácené jinými důkazy, podle které právní normy rozhodoval či jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Dle ust. § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu odvolací správní orgán napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví, pokud dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo je nesprávné. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Soběslav a řízení o pověření nového odborného lesního hospodáře bylo žalovaným zastaveno. K zastavení řízení o výběru nového odborného lesního hospodáře se žalovaný vyjádřil na straně 10 rozhodnutí, kde konstatoval, že jedním z hlavních důvodů pro postup dle ust. § 37 odst. 6 lesního zákona je skutečnost, že by nově dosazený odborný lesní hospodář vykonával tuto funkci lépe než stávající odborný lesní hospodář. Toto však v řízení před správním orgánem prvního stupně prokázáno nebylo a z tohoto důvodu nemělo být rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vůbec vydáno. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy vyplývá, že právě tento závěr vedl žalovaného k vydání rozhodnutí o zastavení řízení o výběru odborného lesního hospodáře. Krajský soud tudíž neshledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro chybějící odůvodnění rozhodnutí zastavení řízení. Nedůvodnou byla shledána rovněž námitka žalobce, dle níž žalovaný učinil rozhodnutí nepřezkoumatelným, když se v něm nikterak nevypořádal s námitkami žalobce uplatněnými prostřednictvím vyjádření k odvolání Lesů ČR ze dne 5. 5. 2014. Žalovaný k těmto námitkám pouze obecně uvedl, že s ohledem na to, že tyto námitky neobsahují žádné nové skutečnosti, které by žalobce nemohl uplatnit dříve, nebylo k nim žalovaným v souladu s ust. § 82 odst. 4 správního řádu přihlíženo. Obsah žalobcových námitek obsažených ve vyjádření k odvolání Lesů ČR nastínil krajský soud již shora, proto k nim pouze v obecné rovině uvádí, že se žalobce jejich prostřednictvím postupně vyjádřil ke všem odvolacím námitkám uplatněným organizací Lesy ČR, a to především k otázce oprávněnosti správního orgánu prvního stupně vyhlásit výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře. Dle ust. § 68 odst. 3 správního řádu správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvede důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Dle ust. § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. K otázce rozsahu přezkumu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně na základě podaného odvolání lze zmínit komentář k shora citovanému ust. § 89 odst. 2 správního řádu: „Rozdíl mezi přezkumem rozhodnutí z hlediska jeho souladu s právními předpisy a správnosti mimo námitky uvedené v odvolání tedy z velké části stírají základní zásady řízení, které – jak je uvedeno výše – požadavek na správnost rozhodnutí v řadě případů vtahují již do jeho zákonnosti. K tomu přistupuje ještě povinnost přezkoumat správnost rozhodnutí mimo odvolací námitky v případě, že na tom odvolací správní orgán shledá veřejný zájem. K pojmu veřejný zájem srov. komentář k § 2 odst.

4. Odvolací orgán stejně jako orgán prvního stupně vždy hodnotí řadu partikulárních veřejných zájmů a snaží se je ve svém rozhodnutí maximálně harmonizovat. Bude tak vždy posuzovat, zda jeden či více partikulárních veřejných zájmů vyrůstajících zejména ze zvláštních zákonů, s přihlédnutím k zásadě koncentrace řízení (§ 82 odst. 4 SpŘ), vyústí k přezkumu a případné korekci odvolatelem nenamítané správnosti rozhodnutí či k provádění dalšího dokazování na základě tvrzení a důkazních návrhů, jež mohl odvolatel uplatnit v předchozím řízení.” (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 432 - 437.) Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí odvolacího správního orgánu by mělo být přesvědčivé a mělo by z něj být patrno, z jakých konkrétních důvodů shledává rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nesprávným. Tyto skutečnosti z rozhodnutí odvolacího správního orgánu vyplývají, neboť je z něj zřejmé, z jakých důvodů shledal prvostupňové rozhodnutí nesprávným a nezákonným. Pokud žalobce namítá, že se žalovaný žádným způsobem nevyjádřil k jeho tvrzením obsaženým ve vyjádření k odvolání, pak tato skutečnost nečiní žalované rozhodnutí nepřezkoumatelným. Z komentovaného znění k ust. § 89 odst. 2 správního řádu vyplývá, že správní orgán se v rozhodnutí o odvolání musí vypořádat s odvolacími námitkami a nad rámec odvolání je povinen odvoláním napadené rozhodnutí přezkoumávat pouze, pokud na tom shledá veřejný zájem. Z ust. § 89 odst. 2 správního řádu nevyplývá, že by správní orgán byl povinen vypořádat veškerá tvrzení všech účastníků, toto nelze po odvolacím správním orgánu požadovat. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem se žalovaný s odvolacími námitkami Lesů ČR vypořádal a z jakých důvodů shledal rozhodnutí Městského úřadu Tábor nesprávné. Žalovaný sice ve vztahu k žalobcovým tvrzením obsaženým ve vyjádření k odvolání nepřípadně odkázal na ust. § 82 odst. 4 správního řádu, které obsahuje koncentrační zásadu správního řízení, jejímž účelem je zamezit účastníkům v neustálém předkládání nových skutečností a návrhů k provedení důkazů, toto však nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalovaný postupoval v souladu s ust. 89 odst. 2 správního řádu. Žalobce dále namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný nesprávně vyhodnotil kritéria požadovaná správním orgánem prvního stupně v řízení o výběru odborného lesního hospodáře, která označil jako „standardní“ a „nadstandardní“, ačkoliv taková kategorizace z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nevyplývá. Správní orgán prvního stupně dle žalobce nevybočil ze zákonem stanovených požadavků na výkon funkce odborného lesního hospodáře. Závěr žalovaného o absenci oprávnění správního orgánu prvního stupně k vyhlášení výběrového řízení na pozici odborného lesního hospodáře považuje žalobce rovněž za nesprávný. V daném případě byl správním orgánem prokázán zájem na zkvalitnění činnosti odborného lesního hospodáře, a to především v podobě součinnosti s vlastníky lesa, přičemž právě tento důvod je legitimní pro vyhlášení výběrového řízení na tuto pozici, když bylo prokázáno, že Lesy ČR tuto součinnost vlastníkům lesů neposkytují v dostatečné míře. Dle ust. § 37 odst. 6 lesního zákona platí, že pokud si vlastník lesa nevybere odborného lesního hospodáře sám, vykonává v lesích, pro které jsou zpracovány osnovy (§ 25 odst. 1), funkci odborného lesního hospodáře právnická osoba, která v určeném území vykonává právo hospodaření ve státních lesích, pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické nebo fyzické osoby. Toto ustanovení řeší situaci, kdy vlastník lesa sám nevykonává funkci odborného lesního hospodáře a ani si jej sám nevybere. V takovém případě zákon ukládá povinnost vykonávat tuto funkci právnické osobě, která vykonává právo hospodařit ve státních lesích. Avšak pouze v lesích, pro které jsou zpracovány lesní hospodářské osnovy. V nyní projednávané věci nedošlo v nově stanoveném územním obvodu Chýnov (dříve revír Tučapy a Pořezany) ke zvolení odborného lesního hospodáře vlastníky lesa a z tohoto důvodu byla tato funkce vykonávána státním podnikem Lesy ČR. Nejvyšší správní soud se k postavení Lesů ČR ve funkci odborného lesního hospodáře tak, jak jej zakotvuje ust. § 37 odst. 6 lesního zákona, vyjádřil v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2011 č.j. 1Afs 98/2010 – 399, v němž uvedl, že „[…] lesní zákon Lesům ČR vyhrazuje zvláštní postavení, když jim svěřuje funkci jakéhosi „pojistného lesního hospodáře“. Za určitých okolností vyplývajících přímo ze zákona tedy pouze Lesy ČR budou vykonávat činnost lesního hospodáře. Zákon tak odlišuje jejich postavení od podstavení všech ostatních subjektů na trhu, čímž jasně deklaruje zvláštní zájem na této činnosti, když regulaci výkonu této činnosti nepřenechává pouze tržním mechanismům.“ Zákon tedy Lesům ČR vymezuje určitou zástupnou pozici v případech, kdy si vlastníci lesa nezvolí vlastního odborného hospodáře. Z dikce výše zmiňovaného ustanovení tedy vyplývá, že Lesy ČR funkci odborného lesního hospodáře zastávají pouze za splnění určitých podmínek. Komentář k ust. § 37 odst. 6 lesního zákona říká, že „Orgán státní správy lesů může pověřit výkonem funkce podle odstavce 6 jinou osobu, která vykonává právo hospodaření v lesích ve vlastnictví státu. Pověření se uskutečňuje v řízení, které je zahajováno výlučně z moci úřední orgánem státní správy lesů, jak plyne i z jazykového vyjádření „pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření“. Účastníkem tohoto řízení je osoba, která funkci odborného lesního hospodáře vykonává ze zákona (té má být odebrána) a osoba, která má být touto funkcí pověřena. Za účastníky řízení nelze považovat vlastníky lesů, protože jim tu nevznikají a nemění se žádná práva ani povinnosti. Právo vlastníka lesa, aby si vybral sám odborného lesního hospodáře (odstavec 3) zůstává rozhodnutím nedotčeno a vlastník lesa tak může učinit kdykoliv i poté, co mu byl ze zákona nebo rozhodnutím orgánu státní správy lesa lesní hospodář určen.“ (Dvořák, P., Drobník, J.: Lesní zákon; Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, dostupné na: www.aspi.cz) Z dikce ust. § 37 odst. 6 lesního zákona vyplývá, že tento zákon vlastníkům lesa nazakazuje zvolit si vlastního lesního hospodáře i poté, co byl zákonem či rozhodnutím orgánu státní správy lesů pověřen touto funkcí jiný subjekt v době, kdy si vlastník lesa nezvolil vlastního hospodáře nebo se nerozhodl tuto funkci vykonávat sám. Přestože tedy zákon dává vlastníkům lesa možnost si kdykoliv zvolit vlastního odborného lesního hospodáře, má krajský soud shodně se žalovaným za to, že k odejmutí této funkce nemůže dojít bez určitého důvodu. Městský úřad Soběslav tento důvod shledal v opakovaných stížnostech na činnost odborného lesního hospodáře Lesů ČR. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že Obecní úřad Sedlečko se písemně dotazoval na pravomoci hajného, a to na základě jednání odborného lesního hospodáře Lesů ČR, který tomuto vlastníku odmítl vyznačit dříví na probírku. Starosta obce Komárov dále telefonicky reprodukoval stížnost drobných vlastníků lesa na činnost odborného lesního hospodáře Lesů ČR, který na základě interní instrukce Lesů ČR odmítl vyznačovat výchovné a jiné těžební zásahy. Stížnosti směřovaly rovněž na postup revírníka při vyřizování žádostí o dotace poskytované pro hospodaření v lesích a na absenci možnosti bezúplatně zajistit komplexní služby v lese pro drobné vlastníky, kteří nemají potřebné časové možnosti či v blízkosti lesa nebydlí. Na základě shora uvedených stížností vlastníků lesa dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že je namístě zajistit řádný výkon funkce odborného lesního hospodáře. Stávající odborný lesní hospodář dle správního orgánu prvního stupně nezajišťuje vlastníkům lesa dostatečnou součinnost v případě výchovných a jiných těžebních zásahů, v případě prořezávky dřevin, není dostatečně součinný při vyřizování dotací a stejně tak není schopen zajistit komplexní služby těm vlastníkům lesů, kteří z časových důvodů nejsou schopni dostatečně zajistit hospodaření se svým lesním majetkem. Na základě těchto skutečností potom správní orgán prvního stupně vyhlásil výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře, který by byl tuto činnost schopen plnit lépe, než stávající odborný lesní hospodář ustavený do funkce na základě § 37 odst. 6 lesního zákona. K funkci odborného lesního hospodáře lze uvést, že tento institut byl v zákoně zakotven, neboť většina vlastníků lesa nemá potřebné odborné vzdělání, které by jim umožnilo kvalifikovaně hospodařit se svým lesním majetkem. Odborný lesní hospodář tudíž má vlastníkům lesa tuto kvalifikovanou činnost zajistit. Dle ust. § 37 odst. 1 věty druhé lesního zákona má odborný lesní hospodář zabezpečit vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese podle tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení. Z ust. § 52 lesního zákona potom dále vyplývá, že zaměstnanci právnické osoby (§ 4 odst. 1), odborní lesní hospodáři (§ 37) a zaměstnanci orgánů státní správy lesů jsou povinni při výkonu své činnosti důsledně dbát ochrany lesa a řádného hospodaření v něm. Předně je třeba uvést, že náplň činnosti odborného lesního hospodáře není žádným předpisem souhrnně stanovena. Oprávnění a povinnosti odborného lesního hospodáře tak lze nalézt v dílčích ustanoveních lesního zákona a v právních předpisech vydaných k jeho provedení. Obecně je ovšem třeba vždy vycházet z povinnosti odborného lesního hospodáře zakotvené v citovaném ust. § 37 odst. 1 lesního zákona, dle které je odborný lesní hospodář povinen vlastníku lesa zabezpečit odbornou úroveň hospodaření v lese. Jeho povinností je zajistit vlastníkům lesa kvalifikovanou pomoc při hospodaření s lesním majetkem. Náklady na tuto činnost odbornému lesnímu hospodáři hradí v souladu s ust. § 37 odst. 7 lesního zákona stát. Podle lesního zákona odborný lesní hospodář (a) dává souhlas s těžbou v lesích, ve kterých vlastník lesa hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy, a vyjadřuje se k návrhu těžby oznamované orgánu státní správy lesů, (b) zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese, (c) je povinen při výkonu činnosti důsledně dbát ochrany lesa a řádného hospodaření v něm. Z vyhlášek k provedení lesního zákona potom vyplývá, že se odborný lesní hospodář (a) vyjadřuje k žádosti o odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa, (b) spolupracuje s vlastníkem při zpracování projektu zalesnění, (c) vede evidenci o prováděných odborných úkonech, (d) uvádí v oznámení nový porostní typ hospodářského souboru, (e) potvrzuje doklad o původu reprodukčního materiálu lesních dřevin a (f) vyjadřuje se k žádosti o vydání integrovaného povolení. Z obsahu správního spisu vyplývá, že odborný lesní hospodář Lesů ČR se v průběhu správního řízení hájil odkazem na interní pokyn Generálního ředitele Lesů ČR, který kategorizuje činnost odborného lesního hospodáře na činnosti standardní a činnosti nadstandardní, které pak může vykonávat pouze v případech stanovených zákonem, kdy jsou financovány státem nebo v případech, kdy vlastník lesa s odborným lesním hospodářem uzavře na tuto činnost smlouvu o dílo. Pokud tedy vlastník lesa po odborném lesním hospodáři požaduje provedené prořezávky a probírky dřevin, pak toto lesní hospodář v rámci tzv. standardní činnosti hrazené státem vykonávat nesmí, neboť by to bylo v rozporu s uvedeným pokynem generálního ředitele. Z obsahu tohoto pokynu vyplývá, že činnosti odborného lesního hospodáře byla rozdělena na činnosti „standardní“ a činnosti „nadstandardní“. Mezi standardní činnosti bylo zařazeno: spolupráce s vlastníkem lesa ve styku ze zpracovatelem lesní hospodářské osnovy, průběžné sledování stavu lesa, poradenská činnost (na žádost vlastníka) při zajišťování a provádění činností vyplývajících z lesní hospodářské osnovy, zejména při plnění zalesňovací povinnosti v ploše a dřevinné skladbě, poradenská činnost (na žádost vlastníka)s důrazem na oblast využití příspěvků, dotací a jiných finančních podpor státu a EU na hospodaření v lesích, provádění instruktáže k vyznačení výchovných zásahů (na žádost vlastníka), spolupráce s vlastníkem při vedení lesní hospodářské evidence o plnění závazných ustanovení lesní hospodářské osnovy, udělování souhlasu s provedením těžby v lesích, ve kterých vlastník lesa hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu nebo protokolárně převzaté lesní hospodářské osnovy, poskytování vyjádření k písemnému vyrozumění vlastníka lesa pro orgán státní správy lesů k těžbě, má-li těžba překročit 3 m na 1 ha lesa za rok, poskytování vyjádření k žádostem o odnětí pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa, spolupráce s vlastníkem pozemků na zpracování projektu zalesnění pozemků určených k plnění funkcí lesa. Mezi nadstandardní činnosti (prováděné na žádost vlastníka) bylo zařazeno: vyznačování výchovných těžeb v porostech do 40 let věku, vyznačování výchovných těžeb v porostech nad 40 let věku, vyznačování obnovních těžeb, zpracování návrhu prostorového rozmístění dřevin na obnovované ploše, vyznačování mýtních úmyslných těžeb, zpracování návrhu ochrany lesních kultur a vylepšení kultur a nárostů do doby zajištění. Rozsah činností odborného lesního hospodáře byl dále upraven Pokynem lesního správce LS Tábor č. 01/2013 účinným od 15. 10. 2013. Dle tohoto pokynu vykonává odborný lesní hospodář svou činnost na základě lesního zákona a dále na základě vyhlášek k provedení tohoto zákona, přičemž se jedná o tyto povinnosti: (a) dává souhlas s těžbou v lesích, ve kterých vlastník lesa hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy, a vyjadřuje se k návrhu těžby oznamované orgánu státní správy lesů, (b) zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese, (c) je povinen při výkonu činnosti důsledně dbát ochrany lesa a řádného hospodaření v něm. Z vyhlášek k provedení lesního zákona potom vyplývá, že se odborný lesní hospodář (a) vyjadřuje k žádosti o odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa, (b) spolupracuje s vlastníkem při zpracování projektu zalesnění, (c) vede evidenci o prováděných odborných úkonech, (d) uvádí v oznámení nový porostní typ hospodářského souboru, (e) potvrzuje doklad o původu reprodukčního materiálu lesních dřevin a (f) vyjadřuje se k žádosti o vydání integrovaného povolení. Tento pokyn dále specifikuje činnost odborného lesního hospodáře vymezenou jednotlivými pokyny vydanými Lesy ČR, přičemž se jedná o činnost vymezenou shora citovaným Pokynem Generálního ředitele Lesů ČR doplněnou o činnost spočívající ve vedení evidence o prováděných úkonech a činnostech odborného lesního hospodáře, poskytování odborné pomoci při správě lesa jeho vlastníku, zajišťování lesnické osvěty vlastníkům lesa a na žádost vlastníka dále zajišťuje: vyznačování výchovných těžeb v porostech do a nad 40 let věku, zpracování prorostového rozmístění dřevin na obnovním prvku a zpracování návrhu péče o nezajištěné lesní porosty do doby jejich zajištění. Pokud vlastník lesa projeví zájem o spojení výkonu odborného lesního hospodáře s prováděním pěstebních a těžebních prací, mohou vlastníci lesa uzavřít s lesním závodem příslušnou smlouvu (nájemní, o dílo apod.). Z koncepce výkonu činnosti odborného lesního hospodáře předložené žalobcem v rámci jeho přihlášky do řízení o výběru nového odborného lesního hospodáře vyplývá, že žalobce nabídl následující služby: (1) komunikace s vlastníkem (vč. provádění vyznačování výchovných zásahů v porostech do 40 let a nad 40 let, vyznačování veškerých mýtních úmyslných těžeb a těžeb nahodilých a poskytování informací vlastníkům lesa o nutnosti provedení výchovných zásahů u porostů do 40 let věku včetně zajištění odborníka na provedení těchto výchovných zásahů – probírka, prořezávka), (2) spolupráce s vlastníkem v případě řešení vlastnických poměrů, (3) spolupráce s orgány státní správy lesů (vedení příslušných evidencí), (4) zajištění zastupitelnosti v případě dlouhodobé nepřítomnosti, (5) další vzdělávání a odborný rozvoj (zvyšování vlastní odborné kvalifikace, pořádání seminářů a školení), (6) flexibilní pracovní doba a technické zázemí. Obsahem přihlášky žalobce do výběrového řízení jsou dále posudky vystavené starosty obcí, v jejichž katastrálních územích je žalobcem vykonávána funkce odborného lesního hospodáře. Starostové obcí shodně uvedli, že se žalobce při výkonu této funkce chová profesionálně, je s ním dobrá spolupráce, je spolehlivý a flexibilní. Svou práci vykonává i po pracovní době a mimo pracovní dny. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, jaká pochybení tento orgán shledal v činnosti stávajícího lesního hospodáře, přičemž tato pochybení lze zahrnout do zákonného rámce povinností odborného lesního hospodáře. Krajský soud se ztotožňuje se závěry prvostupňového správního orgánu v tom, že odborný lesní hospodář Lesů ČR nezajišťoval dostatečnou odbornou spolupráci vlastníkům lesa, což bylo prokázáno z obsahu stížností, které správní orgán od těchto vlastníků obdržel. Nelze souhlasit se závěry žalovaného, dle kterých odborný lesní hospodář Lesů ČR vykonával činnost pouze v mezích stanovených zákonem, když k žádné další činnosti nebyl povinen a z tohoto důvodu nelze konstatovat jeho nedostatečnou součinnost. Jak již bylo uvedeno shora, lesní zákon neposkytuje výčet jednotlivých činností odborného lesního hospodáře, které je povinen zajistit, obecně však zákon vymezil rámec jeho činnosti jako „povinnost zabezpečit odbornou úroveň hospodaření v lese“. Pokyn Generálního ředitele Lesů ČR, který vymezuje činnosti odborného lesního hospodáře na činnosti standardní a nadstandardní, které lesní hospodář poskytuje pouze na základě smlouvy o dílo nebo v případě, kdy výnosy z činnosti odborného lesního hospodáře hrazeného státem převyšují skutečně vynaložené náklady, představuje omezení činností odborného lesního hospodáře, které nelze považovat za souladné se zákonem. Takové omezení není v souladu s veřejným zájmem na ochraně lesa a řádném hospodaření v něm. Na základě tohoto omezení nemůže být vlastníkům lesa poskytnuta zákonem požadovaná dostatečná součinnost a nemůže být řádně zajištěna odborná pomoc při hospodaření v lese, jakož i jeho ochrana. Byť byl rozsah činností odborného lesního hospodáře pokynem LS Tábor poněkud korigován, nemá tato korekce vliv na to, že odborný lesní hospodář Lesů ČR není schopen zajistit řádný výkon hospodaření v lese po odborné stránce, s vlastníky lesa neprojevuje dostatečnou součinnost a tito pak na základě svých laických znalostí nejsou schopni řádně provést například probírku či prořezávku dřevin. Lesní správa Tábor se tímto pokynem pokusila napravit stávající závadný stav, ten je však i přes tento pokyn nedostačující a navíc rozporný s pokynem generálního ředitele, jak je patrné z výše uvedené citace těchto pokynů. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že činnost odborného lesního hospodáře byla ze strany Lesů ČR zajištěna nedostatečně, odborný lesní hospodář neposkytoval vlastníkům lesů ani základní součinnost v případě výchovných a jiných těžebních zásahů, neposkytl vlastníkům součinnost při vyřizování dotací a stejně tak jim nebyl schopen zajistit další komplexní služby. Nad rámec navíc bylo správním orgánem prvního stupně ze strany Lesů ČR konstatováno pochybení, spočívající v nesprávné signifikaci dokumentů, které dlouhodobě byly podepisovány neoprávněnými osobami. Pokud Lesy ČR argumentovali pozitivními reakcemi na činnost jejich odborného lesního hospodáře, které jsou součástí předloženého spisového materiálu, pak je nutno konstatovat, že tito vlastníci lesů nejsou z předmětné problémové oblasti, které se výběrové řízení na pozici odborného lesního hospodáře týkalo. Konečně i vyjádření odborného lesního hospodáře Lesů ČR podané v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně podává jasný obraz o nespokojenosti vlastníků lesa s činností lesního hospodáře, který jim byl opakovaně nucen sdělovat, že služby nad rámec tzv. standardní činnosti vymezené interním pokynem Lesů ČR vykonávat nemůže. Z kategorizace jednotlivých činností lesního hospodáře (standardní a nadstandardní) je navíc zřejmé, že tzv. nadstandardní činnost hospodáře je hrazena ze státních prostředků pouze v oblastech, kde výnosy z činnosti odborného lesního hospodáře hrazeného státem převyšují skutečně vynaložené náklady. Ve svém důsledku tak v některých oblastech může dojít k rozdílným službám poskytovaným lesním hospodářem vlastníkům lesa, takový postup pak bezesporu lze vůči vlastníkům lesa považovat za nerovný. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění uvedl a dostatečně zdůvodnil, v čem spatřuje zkvalitnění výkonu činnosti odborného lesního hospodáře ze strany žalobce. Prvoinstanční orgán shledal, že žalobce je za stejný objem státem uvolněných finančních prostředků schopen poskytnout vlastníkům lesů nesrovnatelně větší rozsah služeb, než stávající odborný lesní hospodář. Komplexnost služeb nabízených žalobcem plyne z obsahu jeho přihlášky do výběrového řízení na pozici odborného lesního hospodáře v územním obvodu Chýnov. Zkvalitnění služeb poskytovaných odborným lesním hospodářem je z této přihlášky patrné a dovodit ji lze i z několikaleté praxe žalobce a z jeho dosavadní činnosti, kdy vykonával odborného lesního hospodáře v katastrálním území několika obcí. Z průběhu celého správního řízení je pak zřejmé, že žalobce má zkušenost i s charakterem lesa v územním obvodu Tučapy, kde po dobu 13 let vykonával funkci revírníka. Krajskému soudu je na základě repliky žalobce podané ve skutkově obdobné věci, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10A 136/2014, známo rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 12. 2014 č.j. 75422/2014-MZE-16222, které považuje za vhodné zmínit i v nyní projednávané věci, a to i ve vztahu ke způsobu výběru odborného lesního hospodáře, ke kterému správní orgán prvního stupně přistoupil. V tomto rozhodnutí bylo ministerstvem zemědělství konstatováno, že rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kterým byl žalobce ustaven do funkce odborného lesního hospodáře v druhé části katastrálního území Chýnov, není v rozporu s právními předpisy. Lesní zákon sice neupravuje výběr osoby, kterou má orgán státní správy lesů pověřit výkonem funkce odborného lesního hospodáře dle ust. § 37 odst. 6 lesního zákona, nicméně by k tomuto mělo vždy dojít transparentním způsobem, za který lze považovat výběrové řízení tak, jak bylo provedeno správním orgánem prvního stupně. Takový způsob je ministerstvu z běžné praxe znám a lze jej považovat za souladný se zásadou legitimního očekávání a se zásadou činnosti správních úřadů. Pokud žalobce prostřednictvím koncepce jím nabízených služeb v pozici odborného lesního hospodáře nabízí svou zastupitelnost v úřadu, pak požadavek správního orgánu vztahující se právě na zastupitelnost odborného lesního hospodáře, nelze považovat za diskriminační. Z úřední činnosti ministerstva je známo, že k problémům ohledně výkonu funkce odborného lesního hospodáře dochází právě z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti či nemoci lesního hospodáře. Podle ust. § 37 odst. 1 lesního zákona je povinností odborného lesního hospodáře zajistit odbornou úroveň hospodaření v lesích, a to permanentně, tedy vždy, když je třeba, což může být kdykoliv v průběhu kalendářního roku. Odborný lesní hospodář může tuto činnost zajistit i prostřednictvím jiné osoby, která je odborně způsobilá, ale odpovědnost za to nese sám, jakožto pověřený odborný lesní hospodář. Účelem daného výběrového řízení nebylo vybrat osobu, která bude povinnosti odborného lesního hospodáře vykonávat nad rámec požadovaný platnými právními předpisy, nýbrž osobu poskytující nejlepší předpoklady, že zákonné povinnosti odborného lesního hospodáře bude plnit soustavně a trvale nejen v zájmu vlastníků lesa, ale též k naplnění účelu lesního zákona. Tímto účelem je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Tento účel je vlastník lesa schopen naplňovat pouze ve spolupráci s fungujícím odborným lesním hospodářem. S uvedenými závěry ministerstva se krajský soud plně ztotožňuje. Rovněž rozhodnutí správního orgánu o vyloučení odkladného účinku odvolání ve smyslu ust. § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu bylo tímto orgánem dostatečně odůvodněno, když naléhavý veřejný zájem byl správním orgánem zdůvodněn co možná nejbližším nástupem žalobce do funkce. Tento veřejný zájem je dán s ohledem na zájem jednotlivých vlastníků lesů, pro které by měla být řádná činnosti odborného lesního hospodáře zajištěna v co možná nejkratší době. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně navíc nedojde ke vzniku újmy Lesům ČR, neboť Lesy ČR budou pouze zbaveny povinnosti veřejné služby a do jejich práv nebude vůbec zasaženo. Z obsahu správního spisu je navíc zřejmé, že příjem plynoucí žalobci právě z výkonu funkce odborného lesního hospodáře, představuje podstatnou část jeho celkových příjmů a lze předpokládat, že by žalobci výkonem napadeného rozhodnutí mohla vzniknout majetková újma. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že prvostupňové správní rozhodnutí bylo vydáno zcela v souladu s ust. § 37 odst. 6 lesního zákona, když se správní orgán prvního stupně v odůvodnění tohoto rozhodnutí dostatečně vypořádal s důvody, které vedly k pověření výkonu činnosti jiného odborného lesního hospodáře. Krajský soud se neztotožnil se závěry žalovaného, dle nichž správní orgán prvního stupně dostatečně neprokázal, že nově pověřovaný subjekt je schopen funkci odborného lesního hospodáře vykonávat lépe, než stávající lesní hospodář. Tato schopnost nového odborného lesního hospodáře v řízení před správním orgánem prvního stupně prokázána byla, přičemž se nejedná o činnost, kterou by žalobce nabízel nad rámec lesního zákona, neboť tento zákon jednotlivé povinnosti a činnosti odborného lesního hospodáře taxativně nevymezuje a je proto třeba především zohlednit veřejný zájem na zajištění co nejkomplexnějšího rozsahu služeb, jejichž prostřednictvím bude řádně zajištěno hospodaření v lesích a odborná pomoc jednotlivým vlastníkům lesa. Stejně tak postup správního orgánu prvního stupně, který vedl ke zvolení nového odborného lesního hospodáře, považuje krajský soud za souladný se zásadou legitimního očekávání a se zásadou činnosti správních orgánů. S ohledem na shora uvedené skutečnosti byla žaloba soudem shledána důvodnou, a proto bylo přistoupeno ke zrušení napadeného rozhodnutí dle ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí je v rozporu s obsahem spisového materiálu. Věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení v souladu s ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. Krajský soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, 21% DPH ve výši 1.428 Kč, náklady celkem 11.228 Kč. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jí v průběhu řízení v souvislosti s plněním povinností žádné náklady nevznikly a ani je nepožadovala.

Poučení