10 A 140/2015 - 76

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce PT servis konzervárna, spol. s r. o., se sídlem Purkyňova 1000, Tábor, zastoupeného Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem Mánesova 808/22, Hradec Králové, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem Květná 15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2015, č. j. SZPI/AG355-24/2014, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 6. 2015, č. j. SZPI/AG355-25/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá .

II. Návrh žalobce na snížení uložené pokuty se zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 9. 8. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2015, č. j. SZPI/AG355-24/2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře (dále jen „potravinářská inspekce“) ze dne 29. 12. 2014, č. j. SZPI/AG355-21/2014, v části výroku I., kdy byla změněna aplikovaná zákonná ustanovení o správním deliktu a výši sankce a výše sankce byla snížena z 550.000 Kč na 390.000 Kč za užití novějšího znění zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“), ve znění účinném od 1. 1. 2015, a v zápatí výrokové části o celkové výši částky k úhradě ve výši 391.860 Kč. Ve zbytku byl výrok I., II. a III. podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzen. Druhým výrokem rozhodnutí potravinářské inspekce byla žalobci uložena náhrada nákladů laboratorního rozboru ve výši 860 Kč, třetím výrokem úhrada paušálních nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Potraviny žalobcem uváděné do oběhu nesplňovaly podle správních orgánů požadavky na jakost stanovené vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška“), a to v jakostním znaku sušina refraktometrická. Žalobce ve své provozovně na adrese Tábor, Purkyňova 1000 uváděl do oběhu nejakostní potravinu Džem Meruňka s kousky ovoce a potravinu džem Zahradní směs s kousky ovoce. Tímto jednáním žalobce porušil povinnost stanovenou v § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona o potravinách. Žalobce taktéž na své provozovně uváděl do oběhu potravinu Viva Rajčatový protlak, u níž množství zjištěné refraktometrické sušiny neodpovídalo údaji uvedenému na obale výrobku. Tím žalobce uváděl spotřebitele v omyl a porušil čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 178/2002“). Žalobce podanou žalobou navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu, tj. v rámci všech jeho výroků, a vrácení věci k dalšímu řízení. Krajský soud podotýká, že žalobce fakticky napadá rozhodnutí žalované v rozsahu správního deliktu spjatého s uváděním do oběhu potravin Džem Meruňka s kousky ovoce a Džem Zahradní směs s kousky ovoce. K tomuto správnímu deliktu vztahuje veškeré své žalobní body. Žalobce podanou žalobou nebrojí proti správnímu deliktu spjatému s uváděním do oběhu potraviny Viva Rajčatový protlak, stejně jako žádným způsobem výslovně nerozporuje výroky II. a III. prvostupňového rozhodnutí. Žalobce předně namítá porušení zásady materiální pravdy a z toho plynoucí nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná měla v rámci dokazování vycházet z nesprávných výsledků zkušební laboratoře Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Odboru zkušební laboratoře inspektorátu v Praze, Zkušební laboratoře č. 1058.2 akreditované ČIA, o. p. s., Za Opravnou 300/6, Praha 5 (dále jen jako „laboratoř SZPI“). Správní orgány při svém rozhodování vyšly z protokolů o zkoušce vypracovaných laboratoří SZPI. Podle protokolů o zkoušce byla zkouška provedena metodou refraktometrie podle ČSN 56 0246-10 s pořadovým číslem zkoušky 194 podle přílohy osvědčení o akreditaci. Žalobce je přesvědčen, že laboratoř SZPI nebyla oprávněna tyto zkoušky provést, neboť podle přílohy osvědčení o akreditaci se pod pořadovým číslem 194 nachází metoda „Stanovení sušiny“ a „ČSN 56 0246, část 10“, u tohoto pořadového čísla však není metoda refraktometrie výslovně uvedena tak, jak je tomu u jiných pořadových čísel. Pro provedenou zkoušku není laboratoř SZPI podle žalobce akreditována. Nadto žalobce poukazuje na to, že laboratoří užitá norma není v souladu s identifikací normy uvedené u pořadového čísla 194. Žalobce vychází z doslovného znění přílohy osvědčení o akreditaci laboratoře SZPI s tím, že u pořadového čísla 194 není metoda refraktometrie výslovně uvedena. K podpoře svých tvrzení žalobce navrhuje provést dokazování osvědčením o akreditaci laboratoře SZPI včetně jeho přílohy platným k 17. 7. 2014. Z uvedených důvodů se žalobce domnívá, že výsledky zkoušek uvedené v protokolu o zkoušce jsou nepřezkoumatelné a nemohou sloužit jako podklad rozhodnutí, čímž jsou vydaná správní rozhodnutí zatížena závažnou vadou způsobující jejich nezákonnost, neboť při zjišťování skutkového stavu správní orgány porušily zásadu materiální pravdy, když bez dalšího použily jako podklad svých rozhodnutí protokoly o zkoušce neakreditované laboratoře SZPI. Nebyly vyvráceny důvodné pochybnosti, zda provedený test je vůbec použitelným důkazem. S tím žalobce spojuje to, že nesprávně zjištěný skutkový stav činí správní rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelným, neboť správní orgán musí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů důkazy řádně zhodnotit a své závěry o nich činěné vyčerpávajícím způsobem odůvodnit. S ohledem na uvedené se žalobce domnívá, že žalovaná vyšla z důkazů, které nebyly provedeny v souladu se zákonem, resp. tyto důkazy nebyly „vyhotoveny“ k tomu oprávněným subjektem, a proto byla závažným způsobem porušena ustanovení upravující průběh správního řízení a napadené rozhodnutí je nezákonné. Podle žalobce porušily správní orgány § 50 odst. 3 správního řádu. Další žalobní námitka žalobce směřuje do nepřiměřené výše pokuty, a to zejména s ohledem na míru závažnosti jeho jednání. Žalobce poukazuje na porušení zásady prohibitio reformationis in peius. Správní orgány měly nedostatečně respektovat zásadu proporcionality a porušit zásadu legitimního očekávání. Uložení sankce podle žalobce neodpovídá okolnostem projednávané věci. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány měly při stanovení výše uložené sankce aplikovat § 17i odst. 2 zákona o potravinách a přihlédnout k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Správní orgány jsou vázány zásadou přiměřenosti ukládání sankcí a zásadou objektivní pravdy. Žalobce má za to, že kontrolované výrobky splňovaly požadavky na jakost stanovené přílohou 4, tabulkou 1 Vyhlášky, přičemž došlo pouze k jejich chybnému označení jako „džem výběrový (Extra)“, pro který je stanovený poměr refraktometrické sušiny 60 %, nikoli správně jako „džem výběrový (Extra) speciální“, pro který je stanovený poměr refraktometrické sušiny nejvýše 40 %. Žalobce podle svého názoru neuvedl do oběhu nejakostní nebo zdraví závadnou potravinu. Jeho provinění má spočívat pouze v tom, že jakostní skupinu výrobku nesprávně označil, což značně snižuje závažnost jednání. Žalobce tvrdí, že jím uváděné výrobky na trh byly pouze nesprávně označeny, avšak jakostí zcela odpovídaly skupině džemů výběrový (Extra) speciální. Z opatření Inspektorátu v Táboře ze dne 28. 7. 2014, č. P086-30421/14/D, podle žalobce plyne, že i potravinářská inspekce si byla vědoma, že předmětné džemy jsou správného složení, avšak pouze nesprávně označeny, neboť žalobci uložila, aby u dalších dodávek uvedl složení a název výrobku v soulad s právní úpravou. Žalobce je toho názoru, že z hlediska míry závažnosti jednání je nutno rozlišovat mezi skutkovou podstatou neprodleného nevyřazení z oběhu potravin neodpovídajících požadavkům na jakost a skutkovou podstatou neprodleného nevyřazení z oběhu potravin nesprávně označených. Žalobce uvádí, že z hlediska míry závažnosti jednání je rozdíl mezi výrobkem nesplňujícím požadavky na jakost a výrobkem, který „byť na svém obalu má uvedeny veškeré zákonem stanovené informace a tyto jsou pravdivé a úplné a který svým složením koresponduje jiné skupině výrobků téhož druhu, je nesprávně označen.“ Žalobce poukazuje na to, že potravinářská inspekce hodnotila stupeň nebezpečnosti jednání žalobce s tím, že výrobky jím dodávané na trh jsou obvykle konzumovány více spotřebiteli než pouze kupujícím (např. celou rodinou). Tato úvaha měla vést správní orgán k závěru, že žalobce uváděl do oběhu větší množství nevyhovujících potravin. Nadto má žalobce za to, že žalovaná sice změnila argumentaci potravinářské inspekce, nicméně i přesto účelově dospěla ke stejnému závěru. Žalobce dále namítá, že žalovaná neoprávněně nahradila bez jakéhokoli podkladu nedostatečně odůvodněné (nepřezkoumatelné) myšlenkové pochody prvostupňového správního orgánu, což podle žalobce nelze. Žalovaná předestřela nové úvahy o trvanlivosti džemu s obsahem 40 % a 60 % refraktometrické sušiny. Žalobce má za to, že výrazně nižší hodnota refraktometrické sušiny vyjadřuje pouze množství sacharózy, tj. přidaného cukru ve výrobku, z toho důvodu nelze nižší hodnotu refraktometrické sušiny považovat za snížení kvality výrobku, neboť výrobek má pouze sníženou kalorickou hodnotu a je méně sladký, nikoli však méně kvalitní. Žalobce poukazuje na to, že spotřebitel se podle jeho názoru orientuje podle složení výrobku na obalu a podle chuti, nikoliv podle označení výrobku podle právních norem. Podle žalobce není běžný spotřebitel seznámen s Vyhláškou a nezná systém označování výrobků. Poslední žalobní bod žalobce směřuje vůči porušení zásady prohibitio reformationis in peius a překročení mezí správního uvážení. Porušení této zásady žalobce spatřuje v tom, že potravinářskou inspekcí stanovená pokuta činila 1,1 % horní sazby pokuty (50.000.000 Kč) podle znění zákona o potravinách do 31. 12. 2014, zatímco žalovaná uložila žalobci pokutu ve výši 3,9 % horní sazby pokuty (10.000.000 Kč) podle znění zákona o potravinách od 1. 1. 2015. Žalobce uvádí, že v přezkoumávané věci bylo ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod nutno při ukládání pokuty postupovat podle znění zákona do 31. 12. 2014, nicméně následně uvádí, že změna legislativy pro něho byla ve svém důsledku příznivá. Žalobce je přesvědčen, že snížení uložené pokuty žalovanou bylo pouze domnělé, neboť došlo k jejímu faktickému navýšení o 2,8 %. Částka původně uložené pokuty totiž odpovídala 1,1 % z max. možných 50.000.000 Kč, zatímco nově uložená pokuta odpovídá 3,9 % z max. možných 10.000.000 Kč. Podle žalobce mu mohla žalovaná uložit pokutu max. ve výši 1,1 % z 10 milionů Kč tak, aby nedošlo k porušení zákazu reformace in peius. Žalobce v postupu žalované shledává porušení § 90 odst. 3 správního řádu, k čemuž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 2 Afs 67/2013 – 53 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). V postupu žalované shledal žalobce rovněž překročení mezí správního uvážení, neboť úvahy správního orgánu vycházejí z nesprávných východisek, když při tvrzeném snížení uložené pokuty došlo k jejímu faktickému navýšení. Úvahy správního orgánu jsou tak podle názoru žalobce zatíženy zásadní vadou a došlo k překročení zákonných mezí správního uvážení. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že laboratorní zkoušky byly provedeny v souladu s platnou akreditací laboratoře SZPI. V protokolech o zkoušce je pod druhem analýzy uvedeno „sušina refraktometrická“, pod principem metody „refraktometrie“, pod identifikací metody „ČSN 560246-10“, a pod pořadovým číslem zkoušky „194“. V příloze osvědčení o akreditaci je uvedeno pod přesným názvem zkušebního postupu/metody „Stanovení sušiny“ a pod identifikací zkušebního postupu/metody „ČSN 56 0246, část 10“. Uvedená norma ČSN stanovuje dvě metody pro stanovení sušiny, jednak metodu vážkovou a jednak metodu refraktometrickou. Je-li v protokolech uvedeno pod druhem analýzy „sušina“, znamená to, že byla analyzována sušina. Slovo „refraktometrická“ znamená metodu stanovení sušiny. Refraktometrie, refraktometrická metoda, byla užita v souladu s uvedenou normou ČSN za účelem stanovení sušiny v předmětných džemech. K nepřiměřené výši pokuty žalovaná uvedla, že tuto námitku uplatil žalobce již v podaném odvolání, a proto žalovaná setrvává na svém rozhodnutí a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná dále konstatovala, že nepochybně existují spotřebitelé, kteří se orientují pouze podle složení výrobku, nicméně existují jistě i spotřebitelé, kteří se orientují podle označení výrobku, které je na první pohled viditelnější a výraznější než složení výrobku. Pakliže složení či jakostní vlastnosti neodpovídají deklarované skupině výrobků, nelze zjištění o nevyhovujícím jakostním znaku bagatelizovat tak, jak to činí žalobce. K porušení zákazu změny k horšímu a překročení mezí správního uvážení žalovaná uvedla, že procentní sazba původně uložené pokuty se nemusí rovnat procentní sazbě pokuty uložené napadeným rozhodnutím. Uložená pokuta svoji výší naplňuje preventivní a represivní funkci. Výše uložené pokuty podle žalované odpovídá zejména preventivní funkci pokuty. Žalovaná ke svému vyjádření přiložila normu ČSN 56 0246, část 10 ze dne 11. 6. 1982. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující pro věc podstatné skutečnosti: Z dokladu o provedených úkonech č. D016-30421/14 vyplývá, že dne 27. 5. 2014 byla u žalobce v provozovně Tábor, Purkyňova 1000 provedena kontrola dodržování povinností při uvádění potravin na trh, přičemž byly odebrány dva druhy vzorků – „DŽEM Meruňka s kousky ovoce“ a „DŽEM Zahradní směs s kousky ovoce“ za účelem zjištění refraktometrické sušiny. Při tomto úkonu byla pořízena fotodokumentace odebraných vzorků. Odběr vzorků je doložen protokoly o odběru vzorků ze dne 27. 5. 2014 č. D016- 30421/14/A01 – DŽEM Meruňka s kousky ovoce a č. D016-30421/14/A02 – DŽEM Zahradní směs s kousky ovoce. Ve správním spise jsou založeny fotografie obalu Džem Meruňka s kousky ovoce, vzorek D016-30421/14/A01. U označení výrobku na čelní straně sklenice je uvedeno „Výběrový Extra“, obdobně tak na jeho zadní straně. Ve složení výrobku na zadní straně je uvedeno, že 100 g výrobku obsahuje 40 g přírodních sladidel. Podle protokolu o zkoušce ze dne 17. 7. 2014, č. D016-30421/14/A01, a k němu připojenému posudku byla laboratoří SZPI provedena analýza (druh analýzy) „sušina refraktometrická“ vzorku D016-30421/14/A01, s výsledkem 40 %, specifikace stanovuje min. 60 %, kód metody podle ceníku je N245. K použité metodě zkoušení je uveden kód ceníku „N245“, princip metody „refraktometrie“, identifikace metody „ČSN 56 0246-10“, pořadové číslo zkoušky 194. Dále se uvádí, že „v poli Pořadové číslo zkoušky je uvedeno pořadové číslo dle přílohy osvědčení o akreditaci. (…) Zkouškou, která je (…) označena hvězdičkou byly získány také výsledky, na něž se akreditace nevztahuje.“ U žádné zkoušky není hvězdička uvedena. Podle posudku vzorek nevyhovuje ve znaku sušina refraktometrická požadavkům podle přílohy 4, tabulky 1 Vyhlášky [džemy výběrové (Extra) – refraktometrická sušina nejméně 60 %]. Ve správním spise jsou založeny fotografie obalu Džemu Zahradní směs s kousky ovoce, vzorek D016-30421/14/A02. U označení výrobku na čelní straně sklenice je uvedeno „Výběrový Extra“. Ve složení výrobku na zadní straně je uvedeno, že 100 g výrobku obsahuje 40 g přírodních sladidel. Podle protokolu o zkoušce ze dne 17. 7. 2014, č. D016-30421/14/A02, a k němu připojenému posudku byla laboratoří SZPI provedena analýza (druh analýzy) „sušina refraktometrická“ vzorku D016-30421/14/A02, s výsledkem 40 %, specifikace stanovuje min. 60 %, kód metody podle ceníku je N245. K použité metodě zkoušení je uveden kód ceníku „N245“, princip metody „refraktometrie“, identifikace metody „ČSN 56 0246-10“, pořadové číslo zkoušky 194. Dále se uvádí, že „v poli Pořadové číslo zkoušky je uvedeno pořadové číslo dle přílohy osvědčení o akreditaci. (…) Zkouškou, která je (…) označena hvězdičkou byly získány také výsledky, na něž se akreditace nevztahuje.“ U žádné zkoušky není hvězdička uvedena. Podle posudku vzorek nevyhovuje ve znaku sušina refraktometrická požadavkům podle přílohy 4, tabulky 1 Vyhlášky [džemy výběrové (Extra) – refraktometrická sušina nejméně 60 %]. Dne 28. 7. 2014 byly se žalobcem v jeho provozovně projednány a předány výsledky rozborů odebraných vzorků, o čemž byl sepsán protokol č. P086-30421/14. Bylo konstatováno, že vzorky nevyhovují požadavkům Vyhlášky a že se žalobce tím, že uváděl do oběhu potraviny, které nesplňovaly požadavky na jakost podle Vyhlášky, dopustil porušení § 11 odst. 2 písm. a) bodu 4 zákona o potravinách. V době kontroly se na prodejně nacházelo 7 kusů potraviny DŽEM Zahradní směs s kousky ovoce. Potravina DŽEM Meruňka s kousky ovoce byla v té době vyprodána. Téhož dne bylo žalobci opatřením č. P086-30421-14/C zakázáno uvádět Džem Zahradní směs s kousky ovoce do oběhu, neboť žalobce uváděl do oběhu potravinu, která nesplňovala požadavky na jakost stanovené Vyhláškou, čímž došlo k porušení § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona o potravinách. Dne 28. 7. 2014 bylo žalobci opatřením č. P086-30421/14/D uloženo odstranit zjištěné nedostatky tak, že další dodávky džemů musí být uváděny do oběhu tak, aby složení a název byly v souladu s požadavky platných právních předpisů. Tím, že žalobce uváděl do oběhu potraviny, které toto nesplňovaly, došlo k porušení § 11 odst. 2 písm. a) bodu 4 zákona o potravinách. Toto opatření bylo uloženo z důvodu zjištění nevyhovující hodnoty refraktometrické sušiny ve výrobcích. Podle oznámení o zahájení správního řízení ze dne 25. 11. 2014 byl žalobce podezřelý ze spáchání správního deliktu podle § 17a odst. 2 písm. d) zákona o potravinách, neboť uvedl do oběhu dvě potraviny, které nesplňovaly požadavky na jakost stanovené Vyhláškou. Předmětem zahájeného řízení bylo dále obdobné provinění vztahující se k uvádění do oběhu potraviny Viva Rajčatový protlak. Rozhodnutím potravinářské inspekce ze dne 29. 12. 2014 byla žalobci uložena pokuta v úhrnné výši 550.000 Kč za shora uvedené jednání. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 860 Kč a paušální náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí byly podkladem rozhodnutí skutečnosti zjištěné při kontrolách potravinářské inspekce a s nimi spojené výsledky rozborů odebraných vzorků potravin. Výše uložené sankce byla určena s přihlédnutím k míře možného poškození spotřebitele. Potravinářská inspekce hodnotila ve prospěch žalobce, že žalobce nebyl výrobcem předmětných potravin a mohl se tak domnívat, že jsou bez vad, nicméně jako osoba uvádějící tyto potraviny do oběhu měl učinit potřebná opatření, aby závadnému stavu předešel, což však neučinil a potravinářská inspekce tuto nečinnost žalobce hodnotila v jeho neprospěch. Dále bylo přihlédnuto k množství potravin, které měly být uvedeny do oběhu. V neprospěch žalobce bylo hodnoceno i to, že snížené množství sušiny v potravinách bylo větší (o 1/3 u džemů). V neprospěch žalobce bylo hodnoceno i to, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu vícero správních deliktů. Výši sankce považovala potravinářská inspekce za převážně preventivní, neboť uložená výše pokuty činila 1,1 % horní zákonné sazby, a byla tedy uložena při její samé spodní hranici. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. Dne 8. 6. 2015 vydala žalovaná napadené rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaná posoudila jednání žalobce podle nové úpravy, která je pro žalobce příznivější, neboť došlo ke snížení sankce - horní sazby pokuty za předmětný správní delikt. Podle právní úpravy užité potravinářskou inspekcí, účinné do 31. 12. 2014, se žalobce dopustil porušení § 11 odst. 2 písm. a) bodu 4 zákona o potravinách, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 17a odst. 1 písm. f) téhož zákona, za což mohla být žalobci uložena pokuta ve výši až 50.000.000 Kč. Podle právní úpravy užité žalovanou, účinné od 1. 1. 2015, se žalobce dopustil porušení § 11 odst. 2 písm. a) bodu 4 zákona o potravinách, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. q) téhož zákona, za což mu mohla být uložena pokuta podle § 17 odst. 11 písm. c) téhož zákona ve výši až 10.000.000 Kč. Tuto právní úpravu shledala žalovaná pro žalobce příznivější, neboť došlo ke snížení výše maximálně uložitelné sankce. Žalovaná považovala námitky žalobce za neopodstatněné, poukázala na nesprávné označení džemů s tím, že podle těchto označení spadají džemy do určité jakostní skupiny, pro kterou jsou stanoveny nároky na složení výrobků. Tyto nároky uvedené džemy nesplňovaly, a proto jakostní ukazatel nebyl naplněn. K nepřiměřenosti výše pokuty žalovaná uvedla, že nesouhlasí s úvahami potravinářské inspekce ohledně započtení v neprospěch, že žalobce neučinil nic pro to, aby závadnému stavu zabránil, neboť pokud by tak žalobce učinil, nedošlo by k naplnění skutkové podstaty řešeného správního deliktu. Tuto úvahu k tíži žalobce žalovaná nahradila úvahou, že předmětné džemy žalobce uváděl do oběhu ve své podnikové prodejně formou nabídky a prodeje, tedy formami z hlediska ochrany spotřebitele nejzávažnějšími. Žalovaná dále odmítla úvahy potravinářské inspekce o konzumaci výrobků v rámci určité skupiny spotřebitelů (např. v rámci rodiny). Na takové ekonomické skupiny je podle žalované nutno nahlížet jako na jeden celek. V daném případě byl ekonomicky poškozen vždy pouze ten spotřebitel, který si nejakostní potravinu zakoupil. Žalovaná dále k otázce poškození spotřebitelů uvedla, že snížení hodnoty refraktometrické sušiny je z pohledu spotřebitele snížením kvality výrobku, neboť hodnota refraktometrické sušiny je přímo úměrná celkovému obsahu cukrů; čím vyšší je její hodnota, tím více cukru výrobek obsahuje, což má vliv např. na trvanlivost výrobku, neboť cukr ve výrobku působí i jako konzervant. Orientuje-li se spotřebitel podle formálního označení výrobků stanoveného Vyhláškou podle jeho složení (jakosti), může být uveden v omyl a mylně předpokládat např. jinou dobu uchovatelnosti otevřeného výrobku. Zároveň se žalobce v souvislosti se správním deliktem ohledně potraviny Viva Rajčatový protlak dopustil porušení čl. 16 nařízení č. 178/2002, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách, za což mu mohla být podle § 17 odst. 3 písm. b) téhož zákona uložena pokuta ve výši až 3.000.000 Kč. Tuto právní úpravu shledala žalovaná pro žalobce příznivější, neboť horní sazba pokuty je nižší podle zákona o potravinách, ve znění do 31. 12. 2014, než v nové právní úpravě. Podle nové právní úpravy se žalobce dopustil porušení čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení č. 1169/2011“), čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách, za což mohla být žalobci uložena pokuta podle § 17 odst. 11 písm. d) téhož zákona ve výši až 50.000.000 Kč. Uvedená změna pro žalobce příznivější nebyla, a proto žalovaná ve vztahu k tomuto správnímu deliktu nadále vycházela z horní hranice sazby pokuty ve výši 3 miliony Kč. Žalovaná při stanovení úhrnné sankce proto vycházela z nejpřísněji postižitelného správního deliktu podle § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách, ve znění od 1. 1. 2015, a z nejvyšší přípustné výše sankce 10 milionů Kč. V tomto směru provedla žalovaná změnu výroku prvostupňového rozhodnutí. Vyměřenou pokutu žalovaná snížila na 390.000 Kč, neboť takto vyměřenou pokutu z max. horní hranice 10 milionů Kč považovala za přiměřenou vyhodnocené závažnosti správních deliktů žalobce. S ohledem na povahu spáchaných správních deliktů a vyhodnocenou závažnost protiprávního jednání žalobce nepovažovala žalovaná za přiměřené uložení pokuty nižší, neboť ta by již neplnila svou preventivní a represivní funkci. Ve správním spise je dále založena příloha osvědčení o akreditaci laboratoře SZPI, a to akreditace č. 179/2015 ze dne 16. 3. 2015, akreditovaný subjekt podle ČSN EN ISO/IEC 17025:2005, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Odbor zkušební laboratoře inspektorátu v Praze. Pořadové číslo 194 obsahuje zkušební postup/metodu „Stanovení sušiny“, identifikace zkušebního postupu/metody „ČSN 56 0246, část 10“. Ve správním spise je rovněž založena norma ČSN 56 0246, část 10, schválena dne 11. 6. 1982, která upravuje metody stanovení sušiny ve výrobcích z ovoce a zeleniny. Norma upravuje vážkovou metodu a refraktometrickou metodu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl při jednání dne 22. 3. 2017. S ohledem na žalobní tvrzení a na důkazní návrh žalobce si krajský soud vyžádal od žalované předložení Osvědčení o akreditaci SZPI a jeho přílohu, vše platné k 17. 7. 2014. Tyto listiny jsou založeny v soudním spise na č. l. 49 až 63. Tyto listiny provedl krajský soud na jednání k důkazu. Žalobce i žalovaná setrvali při jednání na svých stanoviscích. Žalobce v závěrečném návrhu navrhl krajskému soudu, aby žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil a vrátil žalované k dalšímu řízení, eventuálně navrhl snížení uložené pokuty soudem. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Žaloba není důvodná. Žalobce se měl podle správních orgánů dopustit vícero správních deliktů. Správní delikt žalobce vážící se k uvádění do oběhu potraviny Viva Rajčatový protlak není sám o sobě předmětem soudního přezkumu, neboť žalobce své námitky směřoval pouze do provinění týkajících se předmětných džemů. Námitky vůči výši uložené sankce s proviněním vztahujícím se k potravině Viva Rajčatový protlak z povahy uloženého souhrnného trestu souvisí, nicméně pouze v rámci úvahy o výši samotné sankce. Žalobce v podané žalobě výslovně brojí pouze proti porušení povinností stanovených v § 11 odst. 2 písm. a) bodu 4 zákona o potravinách, kterého se měl žalobce dopustit, když uváděl do oběhu nejakostní potraviny, výrobky - džemy, respektive tyto výrobky neprodleně z oběhu nevyřadil. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách, ve znění do 31. 12. 2014, je provozovatel potravinářského podniku, který uvádí do oběhu potraviny balené ve výrobě povinen způsobem stanoveným vyhláškou potravinu řádně označit na obalu určeném pro spotřebitele, a to názvem druhu, skupiny nebo podskupiny potravin stanovených ve Vyhlášce. Potravinářským podnikem je podle čl. 3 odst. 2 nařízení č. 178/2002 veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin, tedy i žalobce, který uváděl předmětné potraviny jako podnikatel do oběhu. Podle § 6 písm. f) Vyhlášky se džemem výběrovým (Extra) rozumí potravina vyrobená ze směsi přírodních sladidel, vody a nezahuštěné pulpy jednoho nebo více druhů ovoce, přivedené do vhodné rosolovité konzistence. Podle § 6 písm. g) Vyhlášky se džemem výběrovým (Extra) speciálním rozumí potravina splňující požadavky pro džem výběrový (Extra) s tím, že tyto výrobky jsou se sníženým obsahem energie/cukru a splňují podmínky pro relevantní výživové tvrzení; výživové tvrzení musí být uvedeno v názvu výrobku. Příloha 4, tabulka 1 Vyhlášky stanovuje pro jednotlivé kategorie džemů hodnotu refraktometrické sušiny. Tato hodnota u džemů výběrových (Extra) činí nejméně 60 %, u džemů výběrových (Extra) speciálních 40 %. Žalobce byl povinen zajistit, aby byla potravina uváděná do oběhu na obalu řádně označena druhem, skupinou nebo podskupinou potravin podle Vyhlášky. Toto označení přitom musí korespondovat se skutečným složením výrobku. Podle čl. 16 nařízení č. 178/2002 nesmí označování potravin, informace o nich poskytované, uvádět spotřebitele v omyl. Obdobné povinnosti v současné době plynou z nařízení č. 1169/2011, stejně jako z vnitrostátních předpisů. Žalobce namítal porušení zásady materiální pravdy a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Uvedenou námitku shledal krajský soud nedůvodnou. Žalobce namítal, že výsledky zkoušek potravin provedených zkušební laboratoří nemohou být užity jako důkaz, neboť tato laboratoř nemá oprávnění provádět refraktometrickou zkoušku pro stanovení hodnoty refraktometrické sušiny v potravině, protože u pořadového čísla 194 přílohy k osvědčení o akreditaci laboratoře SZPI není metoda refraktometrie výslovně uvedena, jako je tomu např. u pořadového čísla 178. Toto tvrzení shledal krajský soud zavádějícím. Ve správním spise je založena příloha k osvědčení o akreditaci laboratoře SZPI č. 179/2015 ze dne 16. 3. 2015. Vzhledem k tomu, že zkouška potravin ve zkušební laboratoři SZPI byla provedena dne 17. 7. 2014, nemohla být uvedená příloha platná ke dni 16. 3. 2015 užita jako podklad k prokázání toho, k jakým metodám měla zkušební laboratoř v době provádění zkoušky potravin akreditaci. Tato příloha se evidentně vztahovala k osvědčení o akreditaci, které bylo vydáno v roce 2015, což je až po provedené zkoušce potravin. Vzhledem k tomu, že i sám žalobce požadoval provést dokazování osvědčením o akreditaci zkušební laboratoře SZPI a její přílohou platnou ke dni 17. 7. 2014, tj. ke dni vyhotovení protokolů o laboratorní zkoušce, krajský soud vyžádal od žalované předložení těchto listin. Tyto listiny provedl jako důkaz na jednání. Z uvedených listin zjistil krajský soud následující skutečnosti. Osvědčení o akreditaci č. 594/2013 pro zkušební laboratoř SZPI č. 1058.2 byla vydáno dne 18. 10. 2013 a akreditace byla udělena do 18. 10. 2018. Akreditace byla udělena pro zkoušení zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků, přídatných látek a balených vod vymezené v příloze tohoto osvědčení. Předložené osvědčení o akreditaci se nepochybně vztahuje ke zkušební laboratoři SZPI č. 1058.2, která dne 17. 7. 2014 provedla zkoušku potravin. Z přílohy k této akreditaci, která je její nedílnou součástí, se u položky pořadového čísla 194 podává, že zkušební laboratoř je oprávněna ke zkušebnímu postupu/metodě „Stanovení sušiny“ podle postupu uvedeném v normě ČSN 56 0246, část 10. Norma ČSN 56 0246, část 10 ze dne 11. 6. 1982 je jednak založena ve správním spise a jednak ji žalovaná přiložila ke svému vyjádření k žalobě. Jedná se o popis metody zkoušení konzervárenských polotovarů a výrobků z ovoce a zeleniny, konkrétně jde o metodu stanovení sušiny. Norma ČSN upravuje dvě rozdílné metody pro stanovení hodnoty sušiny, a to metodu vážkovou a metodu refraktometrickou. Z přílohy o akreditaci laboratoře SZPI č. 594/2013 ze dne 18. 10. 2013 bez jakýchkoli pochybností plyne, že zkušební laboratoř SZPI č. 1058.2 byla dne 17. 7. 2014 oprávněna provádět zkoušku stanovení sušiny podle postupu vymezeného v odkazované normě ČSN 56 0246, část 10, a tedy že byla oprávněna zkoumat množství sušiny oběma v normě popsanými metodami, a to jak metodou vážkovou, tak metodou refraktometrickou. Podle protokolu o zkoušce ze dne 17. 7. 2014, č. D013-30421/14/A01, a protokolu o zkoušce ze dne 17. 7. 2014, č. D016-30421/14/A02, a s nimi souvisejících posudků, provedla zkušební laboratoř podle uvedené normy ČSN zkoušku pod pořadovým číslem 194 přílohy akreditace, a to za účelem zjištění obsahu refraktometrické sušiny v odebraných vzorcích potravin (džemech) za užití metody refraktometrie. Vzhledem k tomu, že příloha akreditace stanovuje, že zkoušku sušiny může laboratoř provádět podle uvedené normy ČSN, která upravuje mj. refraktometrickou metodu stanovení sušiny v potravinách, je zcela zřejmé, že zkušební laboratoř byla oprávněna tuto zkoušku provést. Krajský soud proto uzavřel, že námitky žalobce proti zkoušce samotné jsou neopodstatněné a provedené laboratorní rozbory jsou způsobilými důkazy, neboť zkušební laboratoř SZPI provedla předmětné laboratorní zkoušky v souladu s jí udělenou a platnou akreditací. Z výše uvedených důvodů krajský soud nemůže přisvědčit ani další námitce žalobce, že správní orgány vyšly pouze z protokolů o jednotlivých zkouškách, aniž by ověřily, že tyto protokoly mohou být užity jako důkaz. Správní orgány nebyly podle názoru krajského soudu povinny více ověřovat jednotlivé protokoly, neboť jim muselo být bezpochyby známo, že laboratoř, která tyto testy provedla, je řádně akreditována. Znalost správních orgánů o akreditaci zkušební laboratoře SZPI dovozuje krajský soud ze skutečnosti, že správní orgány a laboratoř sama jsou součástí jediného správního úřadu Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Vzhledem k tomu, že žalobce pouze desinterpretuje přílohu k akreditaci zkušební laboratoře SZPI a z této své mylné interpretace činí uvedené závěry, považuje krajský soud uvedenou námitku za irelevantní. Žalobce rovněž uvedl, že zkušební laboratoří užitá norma není v souladu s její identifikací u pořadového čísla 194 přílohy akreditace laboratoře SZPI. Označení normy ČSN 56 0246 *, část 10 (viz označení uvedené na normě založené ve správním i soudním spise), zcela odpovídá jejímu vyjádření u pořadového čísla 194 přílohy akreditace zkušební laboratoře SZPI „ČSN 56 0246, část 10“. Tomuto vyjádření pak podle krajského soudu odpovídá i zjednodušený zápis v podobě „ČSN 56 0246-10“, který byl užit v protokolech o zkoušce, přičemž i z této formy zápisu není pochyb o tom, o jakou normu ČSN se jedná. Z uvedených důvodů krajský soud uzavřel, že důkazní řízení není stiženo vadami, které žalobce namítá. Zkušební laboratoř provedla rozbory odebraných vzorků předmětných džemů v souladu s přílohou k akreditaci podle příslušné normy ČSN. Krajský soud konstatuje, že správní rozhodnutí v tomto směru neshledal nepřezkoumatelnými nebo v rozporu se zásadou materiální pravdy. Provedené zkoušky jsou přípustnými důkazy, které bez jakýchkoliv pochybností prokazují zjištěný skutkový stav. Na uvedených závěrech krajského soudu nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobce o výslovném uvedení metody refraktometrie na jiných řádcích přílohy k akreditaci (např. řádek č. 178). Krajský soud uzavírá, že odkaz na řádku č. 194 na příslušnou normu ČSN znamená, že se podle ní při zkoušce Stanovení sušiny postupuje a že je možno postupovat podle obou tam uvedených metod, tj. podle metody vážkové a metody refraktometrické. Krajský soud se dále zabýval námitkou nepřiměřené výše pokuty, přičemž ji shledal nedůvodnou. Žalobce v rámci tohoto žalobního bodu namítá spíše nesprávné právní posouzení jeho jednání s tím, že se dopustil pouze marginálního pochybení, od čehož odvíjí nepřiměřenost uložené sankce, neboť správní orgány postupovaly podle žalobce v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou objektivní pravdy. Sluší se poznamenat, že žalobce výslovně nerozporoval naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách, ve znění do 31. 12. 2014, resp. podle § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách, ve znění od 1. 1. 2015. Pouze ve vztahu k úvaze o výši uloženého trestu tvrdil, že mělo být přihlédnuto k tomu, že fakticky došlo pouze k nesprávnému označení výrobku, neboť výrobek, který byl v obalu pro džem výběrový (Extra) splňoval jakostní požadavky na džem výběrový (Extra) speciální (měl totiž 40 % refraktometrické sušiny). Předmětná potravina podle žalobce nebyla závadná a nebyla nejakostní; byla jen nesprávně označena. Žalobce se domnívá, že správní orgány nepřihlédly při zvažování výše sankce k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání (§ 17i odst. 2 zákona o potravinách). Z odůvodnění správních rozhodnutí se však podává, že správní orgány se uvedenými aspekty zabývaly a své úvahy v tomto směru odůvodnily. Potravinářská inspekce v rozhodnutí na str. 5 a 6 uvedla své hodnocení okolností spáchání správního deliktu žalobcem a rovněž své úvahy o výši uložené sankce. Rovněž uvedla, že hodnotila míru možného poškozování spotřebitele, způsob spáchání deliktů, které jsou žalobci kladeny za vinu, a okolnosti spáchání těchto deliktů. Žalovaná úvahy potravinářské inspekce dále rozvedla a korigovala s tím, že některé úvahy potravinářské inspekce z odůvodnění rozhodnutí vyjmula. Krajský soud pro úplnost připomíná, že na správní řízení (nalézací řízení i odvolací řízení) je nutno pohlížet jako na jeden celek, nikoli jako na dvě samostatná řízení. Správní soudy konstantě judikují, že správní řízení je nutné posuzovat z hlediska soudního přezkumu jako celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012 – 47, a ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 - 25). Odvolací orgán tak může běžně odstranit některé vady prvostupňového řízení. Na jednání soudu se žalobce z hlediska výše uložené pokuty dovolával toho, že výrobky neprodleně stáhl z prodeje, což mělo být podle jeho názoru při ukládání výše sankce zohledněno podle § 17i zákona o potravinách. Krajský soud tento názor nesdílí. Uvedené bylo povinností žalobce, která mu byla uložena shora popsanými opatřeními a kdyby tak žalobce neučinil, vystavoval by se hrozbě další sankce. Žalobce je přesvědčen, že kontrolované výrobky splňovaly požadavky na jakost stanovené přílohou 4, tabulkou 1 Vyhlášky, přičemž došlo pouze k jejich chybnému označení, čehož si byla podle žalobce vědoma i potravinářská inspekce. Podle § 2 písm. g) zákona o potravinách, ve znění k 31. 12. 2014, je jakostí soubor charakteristických vlastností jednotlivých druhů, skupin a podskupin potravin a tabákových výrobků, jejichž limity jsou stanoveny tímto zákonem, prováděcím právním předpisem anebo přímo použitelným předpisem Evropské unie. Jakostní výrobek, tedy výrobek, jehož jakostní ukazatele odpovídají platné právní úpravě, musí naplňovat všechny stanovené jakostní znaky. Příslušné označení takového výrobku musí korespondovat s jeho skutečným složením. V přezkoumávané věci však bylo prokázáno, že výrobek svým složením neodpovídal jakostním označení uvedenému na obale, přičemž tyto jakostní znaky vyplývají z Vyhlášky. Argumentace žalobce směřuje k tomu, že kromě označení „džem výběrový (Extra)“ byly na obale uvedeny správně veškeré další údaje (včetně správné informace o množství cukru), které jakostně odpovídaly džemu výběrovému (Extra) speciálnímu. Podle žalobce tedy výrobek nebyl fakticky méně jakostním džemem než džem výběrový (Extra). K tomu krajský soud uvádí, že se žalobce mýlí, pokud v žalobě uvádí, že z laboratorní zkoušky vyplynulo, že džemy odpovídají svou jakostí označení džem výběrový (Extra) speciální. Z definice džemu výběrového (Extra) speciálního v § 6 písm. f) Vyhlášky se podává, že takovýto džem musí splňovat požadavky kladené na džem výběrový (Extra) s tím, že džem výběrový (Extra) speciální je výrobkem se sníženým obsahem energie/cukru a splňuje podmínky pro relevantní výživové tvrzení; výživové tvrzení musí být uvedeno v názvu výrobku. Nic takového se z laboratorních zkoušek nepodává. Laboratorní zkoušky prokázaly toliko to, že výrobek neodpovídal požadavkům na jakost, které jsou Vyhláškou kladeny na džem výběrový (Extra), neboť takto byl výrobek na obale označen. Laboratorní testy se nezabývaly tím, zda výrobek splňoval požadavky na jakost pro výrobek džem výběrový (Extra) speciální. Tuto skutečnost nelze dovodit ani ze zjištěného množství refraktometrické sušiny (40 %) ve výrobku. Nikterak totiž nebylo zjišťováno ani prokazováno, zda výrobek splňuje i ostatní jakostní požadavky na džem výběrový (Extra) speciální, tj. zda splňuje požadavky kladené na džem výběrový (Extra) a zda splňuje podmínky pro relevantní výživové tvrzení. Uvedené skutečnosti ani nebylo nezbytné v řízení zjišťovat, neboť byly pro předmět řízení irelevantní. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že výrobek nesplňoval jakostní požadavky na označení džem výběrový (Extra). Za to byl žalobce postižen, neboť uváděl do oběhu, resp. neprodleně nestáhnul z oběhu nejakostní výrobek džem výběrový (Extra). Pokud se žalobci jeho pochybení jeví jako marginální, čistě formalistické, nelze než konstatovat, že rozdílná označení džemů mají svá opodstatnění a jsou vázána k určitým vlastnostem výrobku a nelze je zaměňovat. Uvádění nejakostní výrobků na trh má dopady především na spotřebitele, přičemž k této skutečnosti správní orgány přihlížely při odůvodňování výše sankce. Podstatné je to, zda žalobce skutečně deklaroval jakostní kategorii džemů v rozporu s Vyhláškou, a tedy zda uváděl do oběhu potraviny neodpovídající požadavkům na deklarovanou jakost. Není přitom podstatné, zda tyto výrobky byly fakticky „kvalitnější“ či „jakostnější“, jak tvrdí žalobce. Vyhláškou stanovené jakostní kategorie výslovně uvádí hodnoty jednotlivých jakostních ukazatelů, stejně jako formální označení potravin odpovídajících těmto jednotlivým jakostním kategoriím. Není-li jakostní ukazatel naplněn, nejedná se o potravinu stanovené jakostní kategorie. Je jistě skutečností, že předmětné výrobky byly zdravotně nezávadné. O tom nebylo v řízení ani sporu. Opatření potravinářské inspekce č. P086-3421-14/D ukládající žalobci, nechť jsou všechny další dodávky předmětných džemů uváděny do oběhu tak, aby složení a název byly v souladu s požadavky platných právních předpisů, směřovalo pouze k tomu, aby byl do budoucna splněn požadavek na jakost. Tím však nebylo nikterak konstatováno, že by snad měly předmětné výrobky splňovat podmínky jakosti pro výrobek džem výběrový (Extra) speciální. Stanovené označení výrobku (jakostní kategorie) a jeho složení musí být vzájemně v souladu. Neodpovídá-li označení výrobku jeho složení, nelze činit jednoduchý závěr, že složení výrobku je v pořádku a pouze označení je mylné. Složení výrobku nemůže být v takovém případě v pořádku, neboť neodpovídá právním předpisem stanovenému jakostnímu označení. To, že skutečné složení výrobku odpovídalo složení deklarovanému na jeho obale, není v tomto směru podstatné, stejně jako to, zda by výrobek spadal podle svého složení do jiné jakostní kategorie, než která byla deklarována na jeho obale. Podstatné je, že složení výrobku (džemu) neodpovídalo v jakostním ukazateli džemu výběrovému (Extra) podle Vyhlášky, byť výrobek tak byl označen. Žalobce rovněž poukázal na právní názor žalované, že porušení § 11 odst. 2 písm. a) bodu 3 a 4 zákona o potravinách naplňují shodnou skutkovou podstatu, nicméně tento právní názor žalované žalobce v žalobě podrobněji nerozporoval. Žalobce na tomto místě pouze argumentoval, že předmětné výrobky složením korespondovaly s jinou skupinou výrobků a byly pouze nesprávně označené, údaje o výrobcích na jejich obalech, včetně složení, byly pravdivé. S ohledem na shora uvedené je však nutno uzavřít, že všechny údaje na obalu nebyly uvedeny pravdivě. Předmětem pochybení žalobce je samo nesprávné jakostní označení výrobku, kterým bylo deklarováno, že výrobek spadá do jiné jakostní skupiny. Uvedl-li žalobce, že výrobek spadá do určité jakostní kategorie a přitom podle složení výrobku tomu tak není, nelze říci, že předmětné výrobky odpovídají požadavkům na jakost stanovenou vyhláškou. Domnívá-li se žalobce, že „pouze“ uvedl na trh, resp. neprodleně nevyřadil z dalšího oběhu potraviny nedostatečně nebo nesprávně označené [§ 11 odst. 2 písm a) bod 3 zákona o potravinách], poukazuje krajský soud na to, že tato skutková podstata je v přezkoumávané věci obecnou skutkovou podstatou ke zvláštní skutkové podstatě správního deliktu podle § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 téhož zákona, za kterou byl žalobce postižen. Žalobce na obalu předmětných výrobků deklaroval slovním označením určitou jakostní kategorii, které výrobky svým složením neodpovídaly. Vzhledem k obecnému pravidlu vyjádřenému zásadou lex specialis derogat legi generali je nutné konstatovat, že byť žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu i podle bodu 3 uvedeného ustanovení, bude postihnut za správní delikt podle bodu 4 uvedeného ustanovení, neboť toto ustanovení je v projednávané věci ustanovením speciálním. Oproti odvolání žalobce již v podané žalobě výslovně neuvádí, že je toho názoru, že se mohl dopustit správního deliktu podle § 17a odst. 1 písm. e) zákona o potravinách, ve znění do 31. 12. 2014, podle kterého by mu mohla být v souladu s § 17a odst. 2 písm. b) téhož zákona uložena pokuta „pouze“ ve výši do 1.000.000 Kč. Krajský soud však pro úplnost poukazuje na výklad Nejvyššího správního soudu k samotné kvalifikaci správního deliktu spočívajícího v neprodleném nevyřazení potraviny z dalšího oběhu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2010, č. j. 4 Ads 66/2009 - 101, uvedl, že jednání podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách „stanoví obecnou povinnost provozovatelů potravinářského podniku a jeho smyslem je, aby se potravina, která nevyhovuje požadavkům na jakost, vůbec nedostala na trh, tj. vyloučit možnost nákupu takové nevyhovující potraviny. Vázat tuto povinnost až na zjištění kontrolních orgánů by zcela ztrácelo svůj smysl, neboť do případné kontroly a jejích závěrů by taková nevyhovující potravina byla stále na trhu. Je úkolem provozovatele potravinářského podniku, aby si v rámci své podnikatelské činnosti zajistil kontrolní mechanismy, zajišťující, aby potraviny neodpovídající požadavkům na jakost nebyly vůbec uváděny do dalšího oběhu. Argumentace stěžovatele, že po něm nelze s ohledem na značný rozsah jeho podnikatelské činnosti, resp. objem potravin, které uvádí na trh, spravedlivě požadovat zajištění tomu odpovídajících kontrolních mechanismů, je třeba označit za zcela irelevantní. Na okraj pak Nejvyšší správní soud podotýká, že výklad požadovaný stěžovatelem by při jeho důsledné aplikaci (za použití interpretace argumentum ad absurdum) vedl až k celkovému faktickému ochromení aplikace legislativy v této oblasti.“ Je nutno pamatovat, že účelem zákona o potravinách a Vyhláškou stanovených jakostních požadavků na výrobky je zájem na kultivaci prostředí obchodu s potravinami v ČR. Proto není možné předmětný správní delikt bagatelizovat. Závažnost uvedeného správního deliktu je jednoduše odvoditelná i z horní hranice zákonné sazby pokuty, která za jeho spáchání hrozí. Žalobce dále předestřel své úvahy vztahující se k názoru správních orgánů, že uváděl do oběhu větší množství nevyhovujících potravin, přičemž poukázal na skutečnost, že byť žalovaná změnila úvahy potravinářské inspekce, došla i tak ke stejnému závěru, jako potravinářská inspekce. Z toho žalobce dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Námitky žalobce v tomto směru jsou však neopodstatněné. Žalovaná upravila úvahy potravinářské inspekce ohledně kvantity potravin, které žalobce uváděl do oběhu, resp. o množství zasažených spotřebitelů v tom směru, že předmětným protiprávním jednáním byl ekonomicky poškozen pouze ten spotřebitel, který si nevyhovující potravinu zakoupil. K tomu žalovaná uvedla, že „v případě ekonomického poškození (má být) na rodinu či jinou skupinu spotřebitelů nahlíženo jako na jeden celek. Nahlížení na rodinu jako na skupinu osob by bylo relevantní v případě zjištění potraviny nevhodné k lidské spotřebě, kdy by mohlo být ohroženo zdraví jejich členů.“ Potravinářská inspekce tyto další konzumenty, např. členy rodiny, vnímala jako samostatně dotčené osoby. Podle názoru krajského soudu je výklad žalované vůči žalobci mírnější, neboť počet dotčených osob - konzumentů je v pojetí žalované nižší. Na str. 8 napadeného rozhodnutí se podává, že z hlediska „většího množství potravin uváděného do oběhu“ správní orgány hodnotily počet výrobků (džemů) v celkovém množství 1 728 ks (682,56 kg) s tím, že jde o potravinu, která se „kupuje v jednotkovém množství a je logické, že by se dopad týkal stovek spotřebitelů.“ Uvedené úvahy ohledně množství dotčených spotřebitelů považuje krajský soud za přezkoumatelné a zcela je aprobuje. Krajský soud se dále neztotožňuje s úvahami žalobce o tom, co má pro spotřebitele větší význam (zda složení, označení atd.), neboť tyto úvahy nejsou v přezkoumávané věci zcela podstatné. Jak již krajský soud uvedl výše, jakostní označení výrobku a jeho složení musí korespondovat. Není-li tomu tak, je nutné bez dalšího uzavřít, že rozpor v označení výrobku určitou jakostní kategorií a složením výrobku má za následek uvádění na trh nejakostního výrobku. Není přitom podstatné, podle čeho se průměrný spotřebitel skutečně orientuje a zda zná platnou a účinnou právní úpravu, přičemž znalost platné právní úpravy je zde zejména žalobcovou povinností. Stejně tak není podstatné, zda v nyní projednávané věci je džem s 40 % nebo 60 % obsahem refraktometrické sušiny kvalitnější či nikoliv, ani zda je více či méně sladký nebo jakou má energetickou hodnotu. Podstatné je pouze to, že žalobce uváděl na trh výrobek označený určitým označením, k němuž je Vyhláškou stanovené složení – jakostní ukazatel a výrobek tomuto označení po stránce svého složení nevyhověl. Žalobce dále namítl, že žalovaná bez jakéhokoli podkladu, bez dokazování, doplnila úvahy potravinářské inspekce ohledně kvality předmětných džemů s tím, že rozdílná hodnota refraktometrické sušiny má vliv na trvanlivost těchto výrobků. Na tomto místě nelze souhlasit s názorem žalobce, že odvolací správní orgán nemůže doplňovat odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Správní řízení, jak je uvedeno výše, je nutno pojímat jako jeden celek s tím, že je možné, aby odvolací orgán doplnil úvahy prvostupňového správního orgánu či odstranil vady rozhodnutí, a to v mezích příslušných ustanovení správního řádu. V přezkoumávané věci žalovaná doplnila úvahy o vlivu rozdílné hodnoty refraktometrické sušiny na jakost daných výrobků, resp. na jejich trvanlivost. Touto úvahou žalovaná pouze podpořila své závěry o tom, že spotřebitel z důvodu koupě nejakostního výrobku mohl získat potravinu bez obvyklých očekávaných vlastností. Uvedené závěry ohledně trvanlivosti a vlastnosti cukru ve výrobcích lze v tomto kontextu akceptovat i s ohledem na odborné zkušenosti správních orgánů v oblasti kontroly vlastností a jakosti potravin. Z hlediska míry závažnosti předmětného správního deliktu nebylo žalobci přičítáno k tíži, že se džem s nižším množstvím refraktometrické sušiny rychleji zkazí, nýbrž to, že spotřebitelé mohli koupí výrobku, který nesplňoval požadavky na jakost podle jeho jakostního označení, získat potravinu bez očekávaných vlastností. Krajský soud shrnuje, že správní orgány se zabývaly zákonnými kritérii v rámci své úvahy o výši uložené pokuty. Správní úvahy ve svém celku obstojí, neboť stojí na logických závěrech a je taktéž logicky a dostatečně odůvodněna. Pokud jde o samotnou pokutu uloženou ve výši 390.000 Kč, pak krajský soud odkazuje, shodně jako žalovaná ve svém vyjádření, na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012, č. j. 6 Ads 84/2012 – 48, ve kterém tento soud ve vztahu k výši ukládané sankce uvedl, „že pokuta uložená stěžovateli ve výši 180 000 Kč, tedy ve výši 3,6 % zákonné sazby, nemůže být v daném případě považována za nepřiměřenou (…). Nadto se s ohledem na rozsah podnikání stěžovatele nejedná ani o sankci likvidačního charakteru, což ovšem stěžovatel ani netvrdil. Výše pokuty se naopak nachází u samé dolní hranice zákonné sazby, tudíž smysl pokuty je převážně preventivní. Přitom jak již konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2011, č. j. 1 As 89/2011, publ. pod č. 2520/2012 Sb. NSS, „takový účinek je rozhodně zapotřebí pro kultivaci chování výrobců a zejména obchodníků s potravinami vůči spotřebitelům.“ Pokuta uložená žalobci byla uložena při spodní hranici zákonné sazby, přičemž plní svou preventivní a represivní funkci. Krajský soud se zcela ztotožňuje se závěrem žalované o tom, že s ohledem na povahu spáchaných správních deliktů by nižší pokutu nebylo možno považovat za přiměřenou, neboť by již výše uvedené funkce neplnila. Poslední žalobní bod žalobce směřoval vůči porušení zásady prohibitio reformationis in peius, zákazu změny k horšímu. Tato zásada vychází z čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle něhož platí, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, přičemž pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Na toto ustanovení pak navazuje § 90 odst. 3 správního řádu. Krajský soud předně poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/2002 – 27, publ. pod č. 461/2005 Sb. NSS, podle něhož „ústavní záruka vyjádřená v článku 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod a spočívající v přípustnosti trestání podle nového práva, jestliže je taková úprava pro pachatele výhodnější, platí i v řízení o sankci za správní delikty. Ve svých důsledcích znamená, že rozhodnutí, které za účinnosti nového práva ukládá trest podle práva starého, se musí ve svých důvodech vypořádat s otázkou, zda nové právo vůbec převzalo staré skutkové podstaty, a pokud ano, zda tresty za takové delikty ukládané jsou podle nového práva mírnější nebo přísnější než podle práva starého. Rozhodnutí, které se s touto otázkou vůbec nevypořádá a zcela ji pomine, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“ Krajský soud se v návaznosti na uvedené nejprve zabýval tím, zda žalovaná dostatečně posoudila, zda nová právní úprava převzala staré skutkové podstaty, a pokud ano, zda tresty za takové delikty ukládané podle novější právní úpravy jsou mírnější, a dospěl k závěru, že žalovaná této povinnosti dostála. Porovnání skutkových podstat a výše uložených sankcí žalovaná přehledným a správným způsobem shrnula v tabulce na str. 11 napadeného rozhodnutí. Krajský soud se neztotožňuje s názorem žalobce, který upřednostňuje procentní výměru výše uložené pokuty nad jejím vyjádřením v konkrétní vyčíslené sumě. Peněžitá sankce je ukládána jejím faktickým vyčíslením, nikoli procentem horní zákonné sazby. Uvedení procentní výměry výše pokuty v rámci odůvodnění slouží pouze jako pomůcka k vyjádření přiměřenosti pokuty k jednání, za které je pachatel postihován. Žalobce dezinterpretuje výši uložené pokuty žalovanou, upřednostňuje-li její procentní vyjádření ve vztahu k maximální výši uložitelné pokuty. Tvrzení žalobce, že došlo k faktickému navýšení uložené sankce je nesprávné, neboť faktická částka pokuty uložená žalovanou žalobci je nižší. To, že procentní výměra uložené sankce se ve vztahu k nově užité horní sazbě pokuty zvýšila, nelze vykládat tak, jak činí žalobce. Podstatná je faktická výše uložené sankce vyjádřená v konkrétní vyčíslené sumě, nikoli její procentní výměra ve vztahu k horní hranici sazby pokuty. Žalovaná v odvolacím řízení pokutu žalobci snížila z 550.000 Kč na 390.000 Kč, neboť byla povinna stanovit sankci nově, neboť se v mezidobí změnila trestnost správního deliktu, která byla vyjádřena nižší horní hranicí zákonné sazby pokuty. Krajský soud je přesvědčen, že žalovaná reflektovala míru závažnosti protiprávního jednání žalobce a pokutu uložila v takové výši, aby ještě plnila svou preventivní a represivní funkci. Žalovaná taktéž odůvodnila, že uložení nižší pokuty by s ohledem na povahu správních deliktů považovala za zjevně nepřiměřené. Žalovaná nebyla při novém rozhodování o výši pokuty vázána procentním vyčíslením, které uvedla potravinářská inspekce ve svém rozhodnutí. Jestliže žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 2 Afs 67/2013 - 53, shledal krajský soud tento odkaz ne zcela přiléhavým. Tento rozsudek předkládá výklad zásady zákazu změny k horšímu, přičemž krajský soud se s podaným výkladem plně ztotožňuje. Nicméně z tohoto rozsudku se nepodává nic na podporu žalobcovy argumentace co do vázanosti procentuální výměrou výše sankce při snižování pokuty v odvolacím řízení při změně zákonné sazby sankce. Žalobce v kontextu tvrzeného porušení uvedené zásady namítl rovněž porušení § 90 odst. 3 správního řádu, který s touto zásadou souvisí. S ohledem na shora uvedené má krajský soud za to, že uložená sankce je v souladu s uvedeným ustanovením správního řádu. V odvolacím řízení nebylo rozhodnutí změněno v neprospěch žalobce, právě naopak bylo změněno v jeho prospěch, neboť uložená pokuta byla snížena. Z uvedených důvodů krajský soud uzavřel, že žalovaná postupovala při ukládání sankce v souladu s právní úpravou. Vzhledem k tomu, že žalovaná přistoupila ke snížení uložené sankce v souladu se zákonem, neshledal krajský soud v jejím postupu jakéhokoli překročení správního uvážení. Žalovaná svůj postup taktéž řádně odůvodnila. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Žalobce na jednání uplatnil eventuální návrh na snížení uložené pokuty soudem podle § 78 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud tomuto návrhu po zamítnutí žaloby nevyhověl, neboť jak je již shora podrobně popsáno, považoval uloženou výši pokuty za zcela zákonnou a přiměřenou a odpovídající okolnostem provinění žalobce. Krajský soud proto neshledal žádného důvodu do volné správní úvahy žalovaného o výši pokuty jakkoliv zasahovat. Moderační oprávnění soudu má místo pouze v případech, kdy je pokuta vskutku zjevně nepřiměřená, což není nyní projednávaný případ (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, č. j. 10 Ca 250/2003-48, publ. pod č. 560/2005 Sb. NSS). O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení