10 A 143/2014 - 31

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Kaufland Česká republika v.o.s., sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 25, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, sídlem v Brně, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2014, č.j. SZPI/AA399-14/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 21. 10. 2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2014, č.j. SZPI/AA399-14/2014, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře ze dne 11. 3. 2014 č.j. SZPI/AA399-8/2014, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 300.000 Kč. Tato pokuta byla žalobci uložena za správní delikt uvedený v ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“), které se žalobce dopustil uváděním klamavě označených potravin na trh. (2) V úvodu žaloby je žalobcem uvedeno, že „ […] rozhodnutí žalovaného uvedené pod bodem II. tohoto podání, je nezákonné. Nezákonnost spatřuje žalobce v následujících skutečnostech: žádné ze správních rozhodnutí nemá zákonem stanovené náležitosti, pročež jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná, napadené rozhodnutí je věcně a právně nesprávné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci, napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech a provedených důkazech a nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné, napadeným rozhodnutím byla porušena zásada ne bis in idem, zásada materiální pravdy a legitimního očekávání a byla jím žalobci uložena nepřiměřená pokuta.“ (3) Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, která spočívá v nedostatku důvodů tohoto rozhodnutí, kdy správní orgán především nedostatečně vyhodnotil zákonná hlediska správních deliktů, a to způsob spáchání správního deliktu, délku jeho trvání a škodlivé následky tohoto deliktu. Nepřezkoumatelnost prvoinstančního rozhodnutí byla žalobcem shledána rovněž z důvodu porušení zásady ne bis in idem, zásady materiální pravdy a legitimního očekávání. Pro bližší vymezení nedostatků prvoinstančního rozhodnutí žalobce odkázal na své odvolání proti tomuto rozhodnutí ze dne 28. 3. 2014. (4) Ve vztahu k rozhodnutí žalované bylo žalobcem namítnuto pochybení spočívající v nevypořádání veškerých odvolacích námitek žalobce. (5) Žalovaný dále zatížil správní řízení vadou, když žalobce zkrátil na jeho účastnických právech. Toto pochybení žalované spočívá v tom, že shledala vyjádření žalobce učiněné v průběhu správního řízení opožděným, neboť bylo podáno po stanovené lhůtě. Žalobce byl tímto zkrácen na svých právech, která mu umožňují podávat námitky a vyjádření v průběhu celého správního řízení. (6) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná se z důvodu ekonomičnosti řízení odmítla k návrhu žalobce zabývat tím, kolik zbývajících výrobků z celkové šarže měl žalobce uskladněno a kolik jich nabízel k prodeji. Tímto postupem došlo ke zkrácení práv žalobce ve správním řízení. (7) Žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná se dostatečně nevypořádala s tím, zda žalobce mohl ovlivnit složení a označení potravin, které na trh uváděl pod vlastní značkou. (8) Závěrem je žalobcem namítána nepřiměřenost pokuty, když k tomuto žalobce pouze odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011 č.j. 4As 33/2010 – 103. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované (9) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vztahu k obecným tvrzením žalobce uvedeným pod bodem III. žaloby bylo žalovanou konstatováno, že tato tvrzení nenaplňují požadavek na dostatečnou specifikaci žalobních bodů ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“). (10) K žalobní námitce, dle níž byl žalobce zkrácen na svých právech v řízení před správním orgánem, když bylo vyjádření žalobce shledáno opožděným, ačkoliv tento má ze zákona právo vyjadřovat se k věci v průběhu celého řízení, bylo žalovanou uvedeno, že ke zkrácení těchto práv žalobce nedošlo, neboť správní orgán prvního stupně vypořádal námitky žalobce již v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 6. 2. 2014 a následně opětovně v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Ačkoliv byl žalobce zpočátku poučen o právu navrhovat důkazy a vyjadřovat svá stanoviska po celou dobu správního řízení, tak této možnosti již nevyužil a žádné další vyjádření po zahájení řízení nepodal. Pokud jde o odvolání žalobce, pak obsahem tohoto odvolání není jediná věcná argumentace, námitka či právní polemika s částí prvoinstančního rozhodnutí, v níž je řešen výpočet podílu rybího masa v předmětné potravině. Správní orgány postupovaly zcela v souladu se zákonem, práva žalobce nebyla v průběhu správního řízení žádným způsobem zkrácena a s námitkami žalobce ze dne 29. 5. 2013 se vypořádal již správní orgán prvního stupně. Pokud tedy žalobce považoval prvostupňové rozhodnutí za věcně nesprávné, měl tyto námitky uplatnit již ve svém odvolání, což neučinil. (11) K tvrzení žalobce, dle něhož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nevypořádání odvolacích námitek, bylo žalovanou uvedeno, že s věcnými námitkami žalobce se vypořádal již správní orgán prvního stupně. K věcným tvrzením žalobce ohledně podílu rybího masa v dotčených potravinách bylo žalovanou uvedeno, že žalobce na těchto potravinách blíže nespecifikoval, jaký druh rybího masa je obsahem těchto potravin, z tohoto důvodu je stávající tvrzení žalobce o tom, že obsahem potravin bylo maso z mletého platýze, účelové. Tato informace z etiket předmětných potravin nevyplývala a z tohoto důvodu bylo v rámci laboratorních testů počítáno s obecným koeficientem pro bílé rybí maso. Žalobce své tvrzení o tom, že na potravinách bylo deklarováno maso z platýze, nikterak nedoložil. Toto tvrzení je účelové, neboť právě maso z platýze má nižší výpočtový faktor pro laboratorní testy. Tvrzení o obsahu většího množství blíže nespecifikovaných ryb svědčí i etiketa předmětných potravin, na níž je uvedeno „rybí pyré“. (12) Pokud je žalobcem tvrzeno porušení zásady ne bis in idem, pak tuto námitku žalovaná neshledala důvodnou. Uvedenou námitku žalobce založil na domněnce, že žalovaná v případě žalobce hodnotila uvádění potravin do oběhu formou nabídky prodeje a dále hodnotila prodej potravin. V daném případě se nejedná o dvojí přičítání téhož k tíži, neboť z formulace skutkové podstaty správního deliktu nevyplývá, že musí jít přímo o „nabízení k prodeji“ nebo o „vlastní prodej spotřebiteli“. U této skutkové podstaty postačuje forma uvádění potraviny do oběhu nebo na trh. Žalovaný posoudil „nabízení k prodeji“ a „prodej“ jako nejzávažnější způsob protiprávního jednání při uvádění klamavě označených potravin na trh, což je legitimní správní úvaha. (13) Žalobce dále žalované vytýká, že nerozlišila, kolik klamavě označené potraviny bylo nabízeno přímo spotřebitelům a kolik potraviny bylo uskladněno. Žalovaná k tomuto uvedla, že po zjištění, že se jedná o nevyhovující potravinu, bylo žalobcem staženo celkem 2323 kusů této potraviny, přičemž spotřebitelům bylo prodáno zhruba 2/3 celkového počtu nevyhovujících potravin (5453 kusů). Žalovaná tak v napadeném rozhodnutí dospěla ke správnému závěru, že se jedná o velké množství nevyhovujících potravin, a tudíž i o velké množství poškozených spotřebitelů. Závěry o tom, kolik zbývajících potravin bylo uskladněno a kolik jich bylo určeno k prodeji, nemá s ohledem na množství potravin, které bylo již prodáno, zásadní význam, a to i s ohledem na skutečnost, že v provozovně žalobce dochází k pravidelnému přenášení potravin. (14) K námitce žalobce, že v dané věci nemělo být hodnoceno, že se jednalo o potravinu privátní značky, bylo žalovanou uvedeno, že užívání těchto privátních značek představuje marketingovou strategii prodejců, která má zatraktivnit určitý výrobek a zajistit tím vyšší prodejnost. Vzhledem k tomu, že předmětné potraviny byly nabízeny pod jménem žalobce, je zřejmé, že tento mohl ovlivnit označení i složení této potraviny. (15) Žalobou napadené rozhodnutí má dle žalované veškeré zákonné náležitosti, spočívá na správném právním posouzení věci a odvolací námitky v něm byly žalovanou dostatečně vypořádány. Výše uložené pokuty byla žalovanou shledána přiměřenou, když odpovídá konkrétním okolnostem dané věci. III. Obsah správních spisů (16) Z obsahu kontrolního spisu vyplývá, že dne 17. 4. 2013 proběhla v provozovně žalobce kontrola jakosti, v jejímž rámci byl proveden odběr vzorku potraviny „vita star – prsty s rybím masem, 900 g“ na stanovení obsahu masa dle deklarace na obalu. Z výsledků této kontroly vyplynulo, že uvedená šarže potraviny nevyhovuje v ukazateli obsahu rybího masa značeného na obalu. Na obalu byla uvedena hodnota 35%, laboratorním rozborem byla zjištěna hodnota 29,7% resp. 30,5%. (17) V souvislosti s výše uvedeným zjištěním bylo žalovanou vydáno dne 3. 5. 2013 opatření, kterým bylo žalobci zakázáno uvádět předmětné potraviny (vita star – prsty s rybím masem, 44 ks v množství 39,6 kg v ceně 1.623,60 Kč) do oběhu. (18) Obsahem kontrolního spisu je dále zkušební protokol Státního veterinárního ústavu Jihlava ze dne 17. 4. 2013., z něhož vyplývá, že v daných potravinách bylo zjištěno 29,7% podílu rybího masa. Pro výpočet obsahu masa byl použit dusíkový faktor 2,65 (průměrná hodnota pro bílou rybu). (19) Žalobce ve vyjádření k protokolu ze dne 29. 5. 2013 uvedl, že dodavatel žalobce zpochybnil správnost výsledku získaného na základě použité metody. V daném případě se jednalo o potravinu rybí prsty s 35% podílem masa z mletého platýze. Dle tabulky Avarage nitrogen factors se v případě platýze uvádí přepočítávací faktor 2,46. Tato hodnota se vztahuje na nezpracované čerstvé rybí filety. V případě žalobce se však jednalo o zpracované, hlubokozmrazené syrové maso, pro které v tabulce není uvedena žádná hodnota. Další nesprávnost měření spočívá v základu pro výpočet obsahu rybího masa. Zjištěný obsah bílkovin se vztahuje na skutečnou hmotnost vzorku, nikoliv na hmotnost nominální. Metoda výpočtu sama o sobě neklade důraz na co nejvyšší přesnost. (20) Dne 6. 2. 2014 bylo prvoinstančním správním orgánem vydáno oznámení o zahájení správního řízení. Z obsahu tohoto oznámení vyplývá, že se v něm správní orgán prvního stupně vypořádal s námitkami žalobce uvedenými v jeho vyjádření k protokolu ze dne 29. 5. 2013. Prvostupňový správní orgán dále shledal, že se v případě vyjádření žalobce nejedná o námitky proti protokolu a z tohoto důvodu je vypořádává v rámci oznámení o zahájení řízení. K použitému dusíkovému faktoru pro měření bylo správním orgánem uvedeno, že na etiketě nebyla sdělena informace o druhu použité rybí suroviny, když na ní byla uvedena pouze informace o tom, že obsahem je rybí pyré 35% (obsahuje pouze ryby), z tohoto důvodu byl použit dusíkový faktor 2,65 (průměrná hodnota pro bílou rybu). Informace o tom, že rybí surovina pochází z mletého platýze, není na etiketě výrobku uvedena a nemohla tudíž být při výpočtu obsahu masa použita. Použitá metoda je přímo určena pro kontrolu obsahu rybího masa v rybích prstech. Princip této metody zohledňuje obalové složky. Samotný vzorek byl získán z průměru surovin získaných z pěti obchodních balení. Výsledek obsahu masa je uveden společně s rozšířenou nejistotou, která je v daném případě ± 10% ze stanovené hodnoty. Vzhledem k tomu, že údaj o obsahu masa na etiketě výrobku je uveden v procentickém zastoupení rybí složky a ne v absolutním množství rybí složky v obchodním balení, není argumentace žalobce ve vztahu ke skutečné a nominální hodnotě vzorku důvodná. Žalobce byl dále poučen o možnosti navrhovat důkazy a činit jiné návrhy až do vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a o možnosti vyjádřit v řízení své stanovisko dle ust. § 36 odst. 2 správního řádu. (21) Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 11. 3. 2014 č.j. SZPI/AA399-8/2014 byla žalobci uložena pokuta ve výši 300.000 Kč za správní delikt uvedený v ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kterého se žalobce dopustil uváděním klamavě označených potravin na trh. (22) Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl skutečnosti, které již byly obsahem oznámení o zahájení správního řízení, kde se vypořádal s námitkami žalobce obsaženými ve vyjádření k protokolu. Žalobce svým jednáním porušil čl. 16 nařízení (ES) č. 178/2002 a dopustil se správního deliktu dle ust. § 17 odst. 2 písm. b), o potravinách a tabákových výrobcích. Obsahem správního spisu jsou dostatečné podklady pro spolehlivé zjištění skutkového stavu. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by kontrolní zjištění vyvracely či zpochybňovaly. Během řízení rovněž nevznikla žádná potřeba řízení doplnit. (23) Výše uložené sankce byla stanovena s ohledem na závažnost správního deliktu, způsob jeho spáchání, následky tohoto deliktu a s ohledem na okolnosti jeho spáchání. (24) Ke způsobu spáchání správního deliktu bylo správním orgánem uvedeno, že v projednávané věci je dána objektivní odpovědnost žalobce za uvádění potravin do oběhu. K největšímu ohrožení spotřebitele dochází při bezprostředním prodeji potravin či nabídce prodeje těchto potravin. Žalobce se dopustil nejzávažnějšího porušení právních povinností, a to uváděním klamavě označené potraviny do oběhu formou „nabídky prodeje“ nebo „prodejem“. Tato skutečnost byla posouzena v neprospěch žalobce. V neprospěch žalobce byla vyhodnocena též skutečnost, že žalobce byť nebyl výrobcem daných potravin, mohl ovlivnit jejich složení a označení. K následkům správního deliktu žalobce bylo správním orgánem uvedeno, že tyto lze ve vztahu ke spotřebitelům shledat především v rovině ekonomické. K závažnosti správního deliktu bylo správním orgánem uvedeno, že právě klamavé označení zboží, co do podílu rybího masa ve výrobku, je způsobilé významným způsobem ovlivnit rozhodování spotřebitelů při koupi zboží. Závažným správní delikt činí i velké množství výrobků, které byly spotřebitelům prodány. Ve prospěch žalobce byl posouzen jeho celkový přístup, kdy žalobce byl během plnění kontrolních povinností součinný. (25) Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem dne 28. 3. 2014 podáno odvolání. Z obsahu podaného odvolání vyplývá, že žalobce rozporoval přiměřenost uložené pokuty. Správní orgán se dle žalobce nevypořádal se všemi zákonnými hledisky dle ust. § 17i odst. 2 zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Správní orgán vyhodnotil v neprospěch skutečnost, která je sama o sobě znakem skutkové podstaty daného správního deliktu. Správní orgán dále pochybil, když ve svém rozhodnutí nehodnotil celkovou závažnost jednání žalobce, způsob spáchání správního deliktu ani okolnosti, za nichž ke spáchání došlo. Žalobce nemohl pochybení zjistit, aniž by provedl kontrolní laboratorní test, správní orgán nemůže po žalobci požadovat, aby tímto způsobem kontroloval každé zboží. Žalobci nemůže být přičítáno k tíži, že se jedná o privátní výrobek. Odvoláním napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Správní orgán pochybil, pokud důkladně nezvážil možnost upuštění od uložení pokuty. (26) O odvolání žalobce bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 20. 8. 2014, č.j. SZPI/AA399-14/2014 tak, že prvostupňové správní rozhodnutí bylo potvrzeno a odvolání žalobce bylo žalovanou zamítnuto. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná hned zpočátku konstatovala, že žalobce odvoláním žádným způsobem nezpochybňuje skutkový stav věci, který byl kontrolním orgánem zjištěn. K přiměřenosti pokuty žalovaná konstatovala, že tato byla uložena zcela v souladu se zákonem, na základě vyhodnocení veškerých kritérií, přičemž bylo zcela správně shledáno, že se jedná o závažný správní delikt žalobce. Prvostupňový správní orgán nebyl povinen zkoumat, kolik z vadně označených výrobků bylo nabízeno přímo spotřebitelům a kolik jich zůstalo uskladněno, jak v odvolání namítl žalobce. Nejedná se o dvojí přičítání téhož k tíži žalobce, neboť u dané skutkové podstaty postačuje forma uvádění výrobků do oběhu nebo na trh, tedy například i formou skladování. Pokud tedy správní orgán shledal „nabízení k prodeji“ či „prodej“ závažným způsobem protiprávního jednání žalobce, pak se jedná o zcela legitimní úvahu správního orgánu ohledně závažnosti jednání žalobce. Prvoinstanční správní orgán se vypořádal rovněž s množstvím žalobcem nabízených potravin, které vyplývá již z výroku tohoto rozhodnutí, v odůvodnění pak správní orgán dále uvedl, jaké množství potravin bylo žalobcem staženo z oběhu a kolik kusů vadně označených potravin bylo žalobcem prodáno. O dvojí přičítání k tíži žalobce se nejedná ani v případě zohlednění privátní značky žalobce na vadně označených potravinách, neboť tato skutečnost není znakem skutkové podstaty daného správního deliktu. Používání privátních značek je marketingovou strategií výrobců a prodejců, jehož cílem je zatraktivnit nabízené výrobky, přičemž výrobkům prodávaným pod tímto označením spotřebitelé více důvěřují. Pokud žalobce namítá, že v jeho případě byly splněny podmínky pro upuštění od potrestání, pak žalovaná k tomuto uvádí, že upuštění od potrestání je toliko možností, kterou lze užít, pokud jsou splněny stanovené podmínky. Pokud se však žalobce protiprávního jednání dopustil, nemůže být upuštěno od potrestání. Výše uložené pokuty odpovídá závažnosti daného správního deliktu, způsobu jeho spáchání i způsobeným následkům. Správní orgán prvního stupně při ukládání sankce zohlednil kromě závažnosti deliktu též způsob jeho spáchání i následky. Uložená pokuta není zcela zjevně nepřiměřená a odpovídá zjištěnému porušení právní povinnosti. V odvoláním napadeném rozhodnutí byla výše uložené pokuty řádně zdůvodněna, byla uložena v zákonných limitech a odpovídá konkrétním okolnostem případu. IV. Právní názor soudu (27) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (28) V prvé řadě se krajský soud zabýval odkazem žalobce na odvolací námitky obsažené v jeho odvolání ze dne 6. 9. 2013. K tomuto žalobnímu odkazu krajský soud uvádí, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ohledně splnění náležitostí žaloby podle ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. je žalobce povinen uvést žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobní body musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009 č.j. 8As 53/2008 - 93). Obdobně lze postupovat v případě odkazu žalobce na jeho odvolání ve správním řízení, které učinil „součástí žaloby“. Řízení před správním soudem není pokračováním správního řízení, jde o řízení zcela oddělené, a proto nelze při formulaci žalobních bodů na písemnosti ve správním řízení odkazovat. (29) S ohledem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu se krajský soud proto nemůže zabývat bližší argumentací žalobce uvedenou v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, jak na ni žalobce odkazuje v žalobě a tímto způsobem nahrazuje konkrétní formulaci žalobního bodu. (30) Krajský soud vycházel pouze z dostatečně specifikovaných a uchopitelných žalobních bodů. V této souvislosti krajskému soudu nezbylo, než se vyjádřit i k úvodní části žaloby – bod III., kde byly žalobcem uvedeny skutečnosti, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalované, a kde žalobce uvedl: „ […] žádné ze správních rozhodnutí nemá zákonem stanovené náležitosti, pročež jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná, napadené rozhodnutí je věcně a právně nesprávné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci, napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech a provedených důkazech a nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné, napadeným rozhodnutím byla porušena zásada ne bis in idem, zásada materiální pravdy a legitimního očekávání a byla jím žalobci uložena nepřiměřená pokuta“. Takto formulované skutečnosti, z nichž žalobce dovozuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, nepředstavují dostatečně specifikované žalobní body, jak stanoví ust. § 71 odst. 1 s.ř.s. (31) Ke konkretizaci žalobních bodů se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozhodnutí ze dne 20. 12. 2005 č.j. 2Azs 92/2005 – 58, v němž uvedl, že § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, přičemž výrazem „konkrétní“ je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované. Ke skutkovým tvrzením blíže vysvětlil, že nemohou být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž se musí jednat o zcela jasně individualizovaný, a tedy od jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popis. Konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu pro vytyčení mezí, v nichž se soud může a má v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného, aby mohl v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení náležitě využít možnosti procesní obrany. Dle rozšířeného senátu je žalobce rovněž povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů, se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. (32) K obsahu žalobních bodů se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rovněž v rozhodnutí ze dne 24. 8. 2010 č.j. 4As 3/2008 – 78, v němž uvedl, že se žalobce nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Žalobce musí uvést, jaké aspekty dějů či okolností uvedené v rámci skutkových tvrzení považuje za základ jím tvrzené nezákonnosti. Bezvadným žalobním bodem však nikterak nelze rozumět pouze takové skutkové tvrzení, které žalobce přesně subsumoval pod určitá ustanovení zákona. (33) Z výše uvedených důvodů se krajský soud úvodními skutečnostmi, vymezenými žalobcem pod jednotlivými odrážkami bodu III. žaloby jako nezákonnostmi rozhodnutí blíže nezabýval a jednotlivé žalobní námitky uchopil, byť tak činil velmi obtížně, až z následujícího textu žaloby. (34) Žalobce zpočátku namítl nepřezkoumatelnost a věcnou a právní nesprávnost rozhodnutí, kterou spatřuje v porušení zásady ne bis in idem, v porušení zásady materiální pravdy a legitimního očekávání. (35) Správní orgán prvního stupně porušil zásadu ne bis in idem, když žalobci opakovaně přičetl k tíži jednak prodej nesprávně označeného zboží a jednak nabídku prodeje tohoto zboží. Zásada materiální pravdy byla správním orgánem dle žalobce porušena tím, že nezjišťoval, zda žalobce je skutečně schopen ovlivnit složení nabízených výrobků. Porušení zásady legitimního očekávání nebylo žalobcem blíže vymezeno. (36) Postup správních soudů v případě nepřezkoumatelného rozhodnutí správního orgánu řeší ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., dle něhož soud napadené rozhodnutí zruší pro vady řízení bez jednání, pokud je toto rozhodnutí nepřezkoumatelné z důvodu jeho nesrozumitelnosti či pro nedostatek důvodů tohoto rozhodnutí. Komentář k tomuto zákonnému ustanovení k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu uvádí dva důvody, pro něž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, a to nesrozumitelnost rozhodnutí správního orgánu a nedostatek důvodů tohoto rozhodnutí. Nesrozumitelnost rozhodnutí správního orgánu se může týkat výroku, odůvodnění či vzájemného vztahu mezi těmito dvěma částmi. Nesrozumitelnost výroku rozhodnutí správního orgánu spočívá v tom, že z něj není vůbec patrné, jak správní orgán rozhodl, případně v tom, že jednotlivé výroky rozhodnutí jsou vzájemně rozporné. Nesrozumitelnost odůvodnění rozhodnutí potom spočívá v tom, že odůvodnění neobsahuje požadované náležitosti, tedy důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníků a s jejich vyjádřeními k podkladům rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů spočívá v tom, že správní orgán v odůvodnění neuvede, jak se vypořádal s námitkami účastníků řízení, proč je považuje za mylné, liché či vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, z jakého důvodu považuje skutečnosti uváděné účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo vyvrácené jinými důkazy, podle které právní normy rozhodoval či jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. (37) K nesrozumitelnosti odůvodnění rozhodnutí správního orgánu se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 24. 9. 2003 č.j. 7A 547/2002 – 24, v němž uvedl, že pokud odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, jež správní orgán pohnuly k vydání rozhodnutí, je nesrozumitelné. (38) Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebylo krajským soudem shledáno nepřezkoumatelným. Z výroku prvoinstančního rozhodnutí je zcela zřejmé, jakým způsobem správní orgán rozhodl, když žalobce byl tímto výrokem uznán vinným ze správního deliktu vymezeného v ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kterého se dopustil uváděním klamavě označených potravin na trh. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 300.000 Kč. Z obsahu odůvodnění se potom podává, z jakých podkladů prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel, jaké skutečnosti považuje těmito podklady a důkazní prostředky za prokázané a k jakým závěrům dospěl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán považoval skutkový stav za bezpečně prokázaný, když z provedených důkazů, a to především z obsahu kontrolního protokolu je zřejmé, že žalobce nabízel k prodeji a prodával potraviny, které byly označeny etiketou s klamavými údaji, které byly způsobilé spotřebitele uvést v omyl o podílu masa v daném výrobku. Tímto údajem byly předmětné potraviny pro spotřebitele atraktivnější a bezpochyby byly způsobilé ovlivnit spotřebitele při výběru těchto potravin. Výše pokuty byla správním orgánem stanovena po zvážení způsobu spáchání správního deliktu žalobce, po zvážení způsobených i možných následků a při zvážení okolností, za nichž byl správní delikt žalobcem spáchán. (39) Rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné z důvodu jeho nesrozumitelnosti ani pro nedostatek důvodů tohoto rozhodnutí. (40) Pokud jde o žalobcem namítanou věcnou a právní nesprávnost prvostupňového rozhodnutí z důvodu porušení zásady ne bis in idem, pak tato námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou. (41) Z prvostupňového správního rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgán přičítal žalobci opakovaně k tíži jednak to, že vadně označené výrobky nabízí k prodeji a dále také to, že takto vadně označené výrobky prodává. (42) K zákazu dvojího přičítání se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozhodnutí ze dne 29. 8. 2012 č.j. 4Ads 114/2011 – 105, kde uvedl, že zásadu zákazu dvojího přičítání je třeba chápat tak, že k okolnosti, která je zákonným znakem deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující při ukládání sankce. Jednu a tutéž skutečnost, která je v posuzované věci dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, nelze současně hodnotit jako okolnost obecně polehčující či obecně přitěžující. (43) Žalobce se dopustil správního deliktu vymezeného ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, dle něhož provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny na trh, se dopustí správního deliktu tím, že nesplní informační povinnosti dle ust. § 3d odst. 1, 2 nebo 4. (44) Provozovatel je za daný správní delikt odpovědný již uváděním potraviny na trh. Uvádění potraviny na trh blíže upravuje ust. § 2 písm. h) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, dle kterého se uváděním do oběhu tabákových výrobků rozumí nabízení k prodeji, prodej nebo jiná forma nabízení ke spotřebě, skladování, přeprava pro potřeby prodeje nebo dovoz za účelem prodeje ode dne propuštění do volného oběhu tabákových výrobků. Pokud tedy správní orgány vymezily protiprávní jednání žalobce „nabízením k prodeji“ a „prodejem“, pak vymezily toliko některé ze způsobů uvádění potraviny na trh, přičemž žalobce se správního deliktu dopustil již samotným uváděním potraviny na trh, tedy nabízením k prodeji, prodejem nebo jinou formou nabízení ke spotřebě, skladováním, přepravou pro potřeby prodeje nebo dovozem za účelem prodeje. Správní orgány tak skutkovou část deliktního jednání žalobce vymezily pouze tím nejzávažnějším jednáním žalobce jako provozovatele, a to nabízením vadně označených potravin k prodeji a prodejem těchto potravin. Z obsahu správních rozhodnutí nevyplývá, že by bylo žalobci přičítáno k tíži nabízení k prodeji a rovněž prodej, když správní orgány uznaly žalobce vinným daným správním deliktem z důvodu, že žalobce vadně označené potraviny uváděl na trh (tedy je nabízel k prodeji a prodával). (45) Pokud správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce vadně označené potraviny nabízel k prodeji a prodával je a tato skutečnost byla vyhodnocena v neprospěch žalobce, pak se nejedná o porušení zákazu dvojí přičítání. Správní orgán pouze v rámci správního uvážení tuto skutečnost vyhodnotil jako nejzávažnější formu uvádění vadně označeného výrobku na trh a jako takovou ji vyhodnotil v neprospěch žalobce. Jak vyplývá z výše citovaného § 2 písm. h) zákona o potravinách a tabákových výrobcích uvádění výrobků na trh má několik různých podob, z nichž právě nabízení zboží k prodeji a jeho prodej bylo správním orgánem prvního stupně vyhodnoceno jako nejzávažnější forma tohoto uvádění, a to např. v porovnání se skladováním takového zboží, které se vůbec do dispozice spotřebitelů nedostane a z tohoto důvodu může být jako forma uvádění výrobku na trh hodnoceno jako méně závažné. Správní orgán vyhodnotil tuto skutečnost v mezích stanovených zákonem, přičemž se nejedná o porušení zásady dvojí přičítání. (46) Důvodnou nebyla shledána ani námitka věcné a právní nesprávnosti rozhodnutí pro porušení zásady materiální pravdy, spočívající v tom, že žalovaná se dostatečně nezabývala tím, zda je žalobce skutečně schopen ovlivnit složení nabízených potravin. (47) Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce nabízel vadně označené potraviny pod svým vlastním jménem. Účelem takovéhoto privátního označení je zajisté zájem jeho původce na zaručení určité kvality nabízených surovin, které ve spotřebiteli vzbuzují dojem důvěryhodnosti v konzistenci nabízených potravin. Taková marketingová strategie žalobce na druhé straně představuje jeho možnost ovlivnit složení a označení nabízených potravin. Pokud žalobce určité potraviny nabízí pod svým jménem, je bezpochyby v jeho zájmu zkontrolovat obsah těchto potravin, složení těchto potravin či dokonce závadnost takto nabízeného zboží. I pokud by však žalobce tomuto nedostál a potraviny pod svým jménem na trh uváděl, bez toho aniž by kontroloval obsah a označení takto nabízených výrobků, došlo by k naplnění znaků skutkové podstaty daného správního deliktu již tím, že tyto potraviny žalobce na trh uváděl. Žalobce se tak nemůže vyvinit ze své deliktní odpovědnosti tvrzením, že složení daných potravin nemohl ovlivnit. Je pouze věcí žalobce, zda kontroluje obsah nabízených potravin, které obdrží od dodavatele. Zavinění, tedy subjektivní stránka, není znakem skutkové podstaty daného správního deliktu a jedná se tudíž o odpovědnost objektivní, které se žalobce nemůže zprostit tím, že poukáže na chybu dodavatele. (48) Správní orgány k možnosti žalobce ovlivnit složení a označení jím nabízených potravin poukázaly na marketingovou strategii, kdy prodávající uvádějí výrobky na trh pod vlastním jménem, aby tak zákazníkům zaručily určitou kvalitu nabízeného zboží. V projednávané věci žalobce uváděl předmětné výrobky na trh pod svým jménem a mohl tak ovlivnit složení i označení takto nabízených potravin. Ze samotné podstaty takovéhoto způsobu uvádění potravin na trh je zřejmé, že žalobce tuto možnost minimálně měl mít, neboť potraviny zákazníkům nabízel a prodával pod svým jménem. Do jaké míry tomu tak bylo či nikoliv je věcí ujednání mezi žalobcem a jeho dodavatelem, které představuje rovinu soukromoprávní, kterou správním orgánům a konečně ani správním soudům nepřísluší posuzovat. Správní orgány tak dostatečně uvedenou námitku žalobce vypořádaly. (49) Žalobní námitka, dle níž správní orgány porušily zásadu materiální pravdy, když nezkoumaly, zda žalobce mohl ovlivnit složení jím nabízených potravin, nebyla pro shora uvedené skutečnosti shledána důvodnou. Nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí nebyla shledána ani co do dodržení náležitostí odůvodnění ve vztahu k této námitce. (50) Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí prvního stupně, a to pro nedostatek důvodů tohoto rozhodnutí, když správní orgán nezhodnotil celkovou závažnost jednání žalobce, způsob spáchání správního deliktu ani okolnosti, za kterých byl správní delikt spáchán. (51) Ani tato námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, že se zabýval jak způsobem spáchání daného správního deliktu, tak okolnostmi, za nichž byl spáchán a rovněž následky, které byly správním deliktem způsobeny. Správní orgán prvního stupně se těmito aspekty zabýval na straně 5 a 6 rozhodnutí, kde se zabýval objektivní odpovědností žalobce za potraviny, které uvádí do oběhu a dále vyhodnotil formy uvádění vadně označených potravin na trh žalobcem (nabízení potravin k prodeji jejich prodej) jako nejzávažnější formu tohoto uvádění na trh. Rovněž byly zhodnoceny následky uvádění těchto výrobků na trh. Žalobce spotřebitele tímto jednáním poškodil v ekonomické rovině, když nesprávné údaje uvedené na etiketách nabízených potravin, byly způsobilé spotřebitele ovlivnit při výběru potravin. Zohledněno bylo též velké množství prodaných výrobků. Správní orgán vzal v úvahu i okolnosti spáchání deliktu, neboť ve prospěch žalobce byl vyhodnocen jeho aktivní přístup a spolupráce s kontrolním orgánem. Všechny tyto závěry byly promítnuty do výše uložené pokuty v souladu s ust. § 17i odst. 2 zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Správní orgán se zabýval rovněž možností upuštění od uložení pokuty dle odst. 6 téhož zákonného ustanovení, avšak vzhledem k tomu, že neshledal naplnění podmínek pro toto upuštění, k tomuto se nepřiklonil. (52) Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán dostatečně zohlednil všechna zákonem stanovená hlediska, a to závažnost protiprávního jednání žalobce, okolnosti, za nichž k tomuto jednání došlo, jakož i následky, které byly nebo mohly být tímto jednáním způsobeny. Veškeré tyto úvahy pak správní orgán promítl ve svém rozhodnutí. (53) Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterým žalovaná nevypořádala veškeré odvolací námitky žalobce a žalobce zkrátila na jeho právech, když uvedla, že vyjádření žalobce do protokolu bylo podáno po lhůtě k podání námitek. (54) Žalovaná se dle žalobce dostatečně nevypořádala s argumenty žalobce obsaženými ve vyjádření ze dne 28. 3. 2014, kterými žalobce rozporoval skutkový stav věci, a sice výpočet podílu rybího masa laboratorním rozborem žalované. (55) S vyjádřením žalobce ze dne 30. 5. 2013 k protokolu č. P062-30539/13, kterým žalobce zpochybnil správnost výsledku laboratorního rozboru žalované, se kontrolní orgán vypořádal již v Oznámení o zahájení správního řízení ze dne 6. 2. 2014, v němž ve vztahu k použitému dusíkovému faktoru měření uvedl, že na etiketě nebyla sdělena informace o druhu použité rybí suroviny, neboť na ní byla uvedena pouze informace o tom, že obsahem je rybí pyré 35% (obsahuje pouze ryby), z tohoto důvodu byl použit dusíkový faktor 2,65 (průměrná hodnota pro bílou rybu). Informace o tom, že rybí surovina pochází z mletého platýze, nebyla na etiketě výrobku uvedena a nemohla tudíž být při výpočtu obsahu masa použita. Použitá metoda je přímo určená pro kontrolu obsahu rybího masa v rybích prstech. Princip této metody zohledňuje obalové složky. Samotný vzorek byl získán z průměru surovin získaných z pěti obchodních balení. Výsledek obsahu masa je uveden společně s rozšířenou nejistotou, která je v daném případě ± 10% ze stanovené hodnoty. (56) Opakovaně se s námitkami žalobce obsaženými ve vyjádření ze dne 30. 5. 2013 správní orgán vypořádal v prvoinstančním rozhodnutí, a to na straně 3 a 4 rozhodnutí. Závěry prvoinstančního orgánu obsažené v rozhodnutí korespondují se závěry učiněnými tímto orgánem v oznámení o zahájení řízení. (57) Z výše uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvního stupně žalobce nikterak nezkrátil na jeho procesních právech, neboť jeho námitky obsažené ve vyjádření k protokolu řádně a opakovaně vypořádal. Rozhodnutí žalované nemůže být v tomto směru nepřezkoumatelné, neboť žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně výsledky laboratorních testů na přítomnost rybího masa v daných potravinách nezpochybňoval a žalovaná tak neměla důvod se těmito skutečnostmi v napadeném rozhodnutí zabývat. (58) Žalobce dále namítá, že byl zkrácen na svých právech postupem žalované, která z důvodu ekonomičnosti řízení žádným způsobem nezkoumala, kolik zboží bylo žalobcem nabízeno přímo spotřebitelům a kolik zboží bylo uskladněno. (59) Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná množstvím prodaného vadně označeného zboží zabývala na straně 5 tohoto rozhodnutí, kde uvedla, že žalobci bylo dodáno celkem 7776 ks vadně označeného zboží, přičemž po zjištění, že se jedná o nevyhovující zboží, bylo z oběhu staženo 2323 ks. Spotřebitelům bylo prodáno 5453 ks nevyhovujícího zboží. Žalovaná se tak dostatečně vypořádala s údaji relevantními pro zhodnocení objemu prodaného vadně označeného zboží. Pouze tento údaj je způsobilý ovlivnit hodnocení závažnosti správního deliktu žalobce a jako takový byl správními orgány zhodnocen. Pokud žalobce namítá, že se žalovaná dále nevypořádala se zbývajícím uskladněným zbožím v počtu 2323 ks, pak tato skutečnost není pro danou věc relevantní a žalovaná nebyla povinna zabývat se dalším osudem tohoto uskladněného vadně označeného zboží, které nebylo spotřebitelům prodáno. Žalobce nebyl postupem žalované, která se nezabývala zbývajícím zbožím staženým z prodeje, zkrácen na svých právech. (60) Žalobce dále namítl, že byl zkrácen na svých právech, neboť žalovaná dostatečně nevypořádala skutečnost, do jaké míry je žalobce schopen ovlivnit složení a označení nabízených potravin, když pouze uvedla, že tato skutečnost je soukromoprávní povahy, neboť se týká ujednání žalobce s jeho dodavatelem. (61) Žalovaná se s touto odvolací námitkou vypořádala na straně 6 napadeného rozhodnutí, když uvedla, že privátní označení nabízených potravin představuje marketingovou strategii, jejímž účelem je garantovat určitou kvalitu a nabízené výrobky zatraktivnit. Pokud žalobce nabízí dané výrobky pod vlastním jménem, musí být schopen složení i označení výrobku ovlivnit, což vyplývá i ze samotné podstaty takto prodávaných výrobků, za jejichž kvalitu se žalobce vlastním jménem zaručuje. Krajský soud se s uvedenými závěry žalované zcela ztotožňuje a má za to, že žalovaná uvedenou odvolací námitku vypořádala srozumitelně a dostatečně. Pokud žalobce prodává výrobky pod vlastním jménem, zaručuje se tak za kvalitu těchto výrobků a je pouze v jeho zájmu, aby konzistence těchto výrobků korespondovala s údaji uvedenými na etiketách. Pokud se žalobce zbavuje odpovědnosti poukazem na chybu dodavatele, pak tato skutečnost není pro správní řízení relevantní. Jak správně uvedly správní orgány, vztah žalobce s jeho dodavatelem je vztahem soukromoprávním a je pouze věcí žalobce, do jaké míry je schopen kontrolovat, zda obsah potravin dodaných dodavatelem odpovídá inzerovaným údajům. Vzhledem k tomu, že se jedná o odpovědnost objektivní, není povinností správních orgánů zkoumat, do jaké míry je zavinění na straně žalobce. Ani tato námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou. (62) Závěrem žalobce namítl nezákonnost rozhodnutí pro nepřiměřenost uložené pokuty. (63) Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci uložena pokuta ve výši 300.000 Kč. (64) Dle ust. § 17i odst. 2 zákona o potravinách a tabákových výrobcích se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (65) Dle ust. § 17 odst. 11 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích se za správní delikt se uloží pokuta do 1.000.000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. e), i), j), l) nebo m), odstavce 2 písm. a), b) nebo t), odstavce 4 písm. a) nebo b), odstavce 5, odstavce 6 písm. b), odstavce 7 písm. c), odstavce 8 písm. a) nebo c), odstavce 9 písm. a) nebo odstavce 10 písm. a), (66) Charakterem a výší uložené pokuty se správní orgán prvního stupně zabýval na straně 5 až 6 rozhodnutí, kdy při ukládání pokuty za shora uvedený delikt zohlednil horní hranici správního deliktu uvedenou v ust. § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Správní orgán se v daném případě nepřiklonil k možnosti upuštění od uložení sankce, a to s ohledem na závažnost správního deliktu ve vztahu k jakosti potravin a s ohledem na výchovnou funkci uložené sankce. Jak již bylo uvedeno shora, správní orgán zvážil závažnost správního deliktu, okolnosti jeho spáchání i způsobené a možné následky tohoto deliktu. (67) Žalobci bylo přičteno k tíži, že se správního deliktu dopustil tím nejzávažnějším způsobem uvádění výrobků na trh, a to prodejem nezpůsobilých výrobků a jejich nabízením k prodeji. Zohledněna byla též skutečnost, že žalobce předmětné výrobky prodával pod vlastním jménem a správního deliktu se tudíž dopustil, přestože měl možnost označení i složení výrobků ovlivnit či kontrolovat. Správní orgán vzal v potaz rovněž to, že bylo prodáno větší množství nevyhovujících výrobků spotřebitelům, když z celkového počtu 7776 ks jich bylo spotřebitelům prodáno celkem 5453 ks, tedy celé 2/3 vadných výrobků. (68) Ve prospěch žalobce byla vyhodnocena aktivita a celkový přístup žalobce, který v průběhu kontroly správním orgánem poskytl veškerou požadovanou součinnost. (69) Správní orgán tak postupoval zcela v souladu s ust. § 17i odst. 2 zákona o potravinách a tabákových výrobcích. (70) Žalovaná se s odvolacími námitkami týkajícími se nepřiměřenosti uložené pokuty vypořádala na straně 7 a 8 napadeného rozhodnutí, když se s postupem správního orgánu prvního stupně při ukládání sankce zcela ztotožnila. Správní orgán prvního stupně při stanovení výše pokuty z mezí správního uvážení nikterak nevybočil, zhodnocena byla veškerá zákonem uvedená hlediska. Takto uložená pokuta byla vyhodnocena jako odpovídající konkrétním okolnostem dané věci, byla uložena v zákonných limitech a na základě přezkoumatelného správního uvážení správního orgánu prvního stupně. (71) Ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze pouze potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské uvážení a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012 č.j. 1Afs 1/2012 - 36) (72) S ohledem na shora poukazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že moderační právo soudu ve věcech ukládání pokut za správní delikty přichází v úvahu pouze tehdy, pokud byla pokuta uložena v zjevně nepřiměřené výši. (73) K dané problematice se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010 č.j. 1As 9/2008 - 133, kde konstatoval, že správní soudy při posuzování zákonnosti uložené sankce k žalobní námitce přezkoumají, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonná kritéria, zda úvahy o výši uložené pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační. (74) V projednávané věci správní orgán prvního stupně při stanovení výše uložené pokuty vycházel ze závažnosti spáchaného správního deliktu, přičemž přihlédl zejména ke způsobu spáchání tohoto deliktu, kdy žalobce měl možnost složení vadně označených potravin kontrolovat a jejich složení ovlivnit. Žalobce navíc v potravinářském průmyslu působí dlouhodobě a z tohoto důvodu by měl znát své povinnosti ohledně bezpečnosti potravin a náležitostí poskytovaných informací na obalech či etiketách nabízených potravin. Žalobce by rovněž měl mít mechanismy zabezpečující předcházení porušování povinností v souvislosti s nabízenými potravinami. Polehčující okolnost správní orgán shledal ve spolupráci žalobce během prováděných kontrol. (75) Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaná dostatečně zdůvodnily způsob stanovení výše uložené pokuty, když žalovaná shora uvedené závěry správního orgánu prvního stupně potvrdila a s postupem, kterým byla stanovena výše pokuty, se zcela ztotožnila. (76) Uložená pokuta nebyla krajským soudem shledána nepřiměřenou, krajský soud se v případě stanovení její výše zcela ztotožňuje se závěry správních orgánů, a to především s ohledem na závažnost správního deliktu žalobce. K tomuto je nutno uvést, že zdejší krajský soud neřeší pochybení žalobce poprvé, když již v minulosti byly zdejším soudem sankce udělené žalobci ze strany žalované přezkoumávány. Rovněž je třeba přihlédnout k velkému množství nevyhovujícího zboží, které již žalobce stihl spotřebitelům prodat. Za daný správní delikt lze uložit sankci až do výše 1.000.000 Kč. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 300.000 Kč. Takovou částku nelze s ohledem na horní hranici sazby považovat za nepřiměřenou, a to za situace, kdy se žalobce obdobných pochybení v oblasti potravinového práva dopouští opakovaně. V. Závěr, náklady řízení (77) V souzeném případě se správní orgány vypořádaly dostatečným způsobem s otázkou naplnění skutkové podstaty správního deliktu, a to jak po formální tak i materiální stránce. Závěry, které vyvodily, vyplývají z výsledků kontroly, která byla v dané věci uskutečněna. (78) Pokud jde o uloženou pokutu, pak správní orgán prvního stupně při určení výše této pokuty zohlednil nezbytná zákonná hlediska, z nichž je zřejmé, které konkrétní skutečnosti vzal při určení výše pokuty za podstatné, jakým způsobem je hodnotil, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Vypořádány byly i námitky, které žalobce vznesl v odvolání. Žalobou napadené rozhodnutí je proto ve všech směrech přezkoumatelné. Pro uložení sankce byly naplněny všechny definiční znaky vymezeného skutku i podmínky pro uložení sankce. Výše pokuty byla dostatečně zdůvodněna. (79) Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky, které krajský soud považuje za velmi obtížně uchopitelné, nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (80) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst.1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. (81) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení