10 A 148/2013 - 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce B. Š., zast. Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem v Praze 1, Půtova 1219/3, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 03.10.2013, č.j. KUJCK 54009/2013/ODSH, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 03.12.2013 doručena žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 03.10.2013, č.j. KUJCK 54009/2013/ODSH, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Tábor, odboru dopravy ze dne 01.07.2013 č.j. METAB 32974/2013/OD/Ša, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 98.000 Kč za spáchání správního deliktu podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s ust. § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jako provozovatel motorového vozidla provozoval dne 15.10.2012 při přepravě nákladu po silnici I/3, motorové nákladní vozidlo tovární zn. MAN TGA registrační zn. 3J93247, které překročilo při nízkorychlostním kontrolním vážení provedeném na vážním stanovišti – I/3, Planá nad Lužnicí, hodnoty stanovené v ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 a odst. 2 písm. c) vyhl. č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady vážení paušální částkou 6.000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení částkou 1.000 Kč. (2) Žalobce brojí proti zjištěným vadám i postupu v řízení před správními orgány obou stupňů, jež mají za následek nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav a jeho postupem nebylo dbáno základních zásad správního řízení, což vedlo k omezení subjektivních práv žalobce, když byly odmítány všechny jím navrhované důkazy, a to aniž by své závěry postavil správní orgán najisto. Správní uvážení nemá oporu ve spisu, názor prvostupňového správního orgánu žalovaný kompletně přejal za svůj. Namítanými vadami, které žalobce specifikoval, se žalovaný nezabýval a předkládané argumenty nezkoumal. Zkráceně a účelově dospěl žalovaný k závěru, že liberační důvody v daném případě splněny nebyly. Postupy i rozhodnutí obou správních orgánů jsou nezákonné a neudržitelné. Žalobce setrvává v přesvědčení, že odpovědnost za správní delikt je odpovědností objektivní a nemá absolutní charakter. (3) Žalobci bylo upřeno právo na spravedlivý proces a v důsledku tohoto došlo k vyvození odpovědnosti. Věcná argumentace žalobce byla správním orgánem prvního stupně odmítnuta, shodný názor převzal i žalovaný, který rezignoval na řádné vypořádání se s argumentací žalobce. Žalovaný nejenže žalobcem konkretizovanou a zjištěnou nezákonnost neshledal, naopak rozporované rozhodnutí přejal a ještě jej dále doplnil o závěr, dle něhož skutečnosti, které nemají pro rozhodnutí ve věci význam, správní orgán nezjišťuje. Předmětný skutek byl jednoznačně prokázán na základě jediného důkazního prostředku, protokolu ze dne 15.10.2012. Na základě vadného zkráceného postupu byl vytvořen předpoklad pro vznik odpovědnosti a uložena sankce, aniž by pro to byly udržitelné důkazy mající oporu ve spisu. Správní orgán pro vyvození odpovědnosti žalobce vyšel pouze z jediného důkazního prostředku, tj. z vážního protokolu, odpovědnost žalobce byla dovozena pouze na základě blokového přestupkového řízení u řidiče. Správní orgán tak fakticky nerozlišuje mezi předpoklady pro objektivní a subjektivní odpovědnost. Ze všech úvah žalovaného tak vyplývá, že jestliže byl prokázán skutek řidiče, není třeba dále zkoumat žádné liberační důvody, ani se zabývat předkládanou judikaturou. Zástupným důvodem pro nezkoumání liberačních důvodů správní orgán shledal společenskou škodlivost přetížených vozidel. Správní orgán prvního stupně se nezabýval zkoumáním předpokladů odpovědnosti ani v míře minimální a vyšel z prokázané odpovědnosti provozovatele, ač ze strany žalobce byly navrhovány další důkazy a dokládány liberační důvody. Odpovědnost žalobce byla postavena na principu absolutní odpovědnosti bez možnosti jakékoliv liberace, což je neudržitelné. (4) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné na základě zjištěných vad pro nedostatek důvodů, neboť žalobcovo vyjádření a návrh ze dne 24.06.2013 správní orgán prvního stupně zcela ignoroval, aniž by to jakkoliv odůvodnil. Oba správní orgány rezignovaly na řádnou právní argumentaci ve shledané odpovědnosti při porušení totožného skutku vyjádřeného v ust. § 52 zákona č. 361/2000 Sb., jak u řidiče, tak u provozovatele. Takový postup je vadný, stejně tak jako nevypořádání se s problematikou kolize mezi zjištěnými ustanoveními deliktů uvedenými jak v zákoně č. 361/2000 Sb., tak v zákoně č. 13/1997 Sb. Další pochybení žalobce spatřuje v přijaté volné interpretaci povinností žalobce, a to bez řádné zákonné opory. Žalovaný uvedl povinnosti žalobce, jež interpretuje jako „nepřekročit tzv. maximální přípustnou hmotnost vozidla a maximální přípustnou hmotnost na nápravu“. Uvedené hmotnosti nejsou pouhým synonymem ke správné formulaci „nejvyšší povolené hmotnosti“ dle ust. § 15 vyhlášky č. 341/2000 Sb. Naopak jde o pojem, který určuje zásadně jinou specifikaci povinností a tak jinak zavazuje žalobce jako provozovatele vozidla. Žalovaný tímto způsobil zmatečnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. (5) Žalobce dále zpochybňuje použitelnost jediného důkazu v řízení – vážního protokolu, který neobsahoval veškeré zákonem stanovené náležitosti a byl doplněn až dodatečně. Takový důkaz nelze vyhodnotit jako způsobilý a udržitelný a jeho provedením došlo k potlačení základních předpokladů spravedlivého procesu. Žalobce dále namítá, že řidič Bohuslav Šimků, který objektivně uznal přestupek, toto porušení žalobci neoznámil. Žalobci nebylo umožněno podání vysvětlení pro podporu liberačních důvodů v předložení právně relevantních dokladů. (6) V rámci opraveného znění žaloby ze dne 12.12.2013 žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ke shora uvedeným námitkám žalobce uvedl, že při vydání rozhodnutí vycházel především z vážního lístku č. 201/2012 ze dne 15.10.2012. Ke kontrolnímu vážení byly použity váhy, pro které bylo Českým metrologickým institutem vydáno Potvrzení o ověření stanoveného měřidla ze dne 23.02.2012. Toto potvrzení bylo vydáno před uskutečněním předmětného nízkorychlostního kontrolního vážení vozidla. Tyto váhy měly v době vážení platné ověření a skutečnost, že datum platnosti ověření nebylo přímo v Protokolu nízkorychlostního kontrolního vážení vozidla a vážním lístku č. 201/2012 uvedeno, ne této skutečnosti nemůže nic měnit. (8) K odpovědnosti provozovatele váženého vozidla žalovaný uvedl, že správní orgán nezkoumá, zda překročení hmotnosti vozidla provozovatel přikázal či dovolil, ale zkoumá, zda vozidlo provozovatele dané hodnoty překročilo. Toto bylo prokázáno a naměřené hodnoty jako takové nebyly provozovatelem vozidla zpochybněny. (9) K namítaným liberačním důvodům žalovaný uvedl, že tyto důvody nelze uznat jako liberační. Jako liberační důvody žalobce uváděl odbornou způsobilost řidiče, splnění poučovací povinnosti, systém školení, provedení a doložení systému kontroly, systém organizace a evidence provedené dopravy. Porušení povinností vlastním zaměstnancem, který při výkonu svého zaměstnání jedná jménem provozovatele vozidla, nelze uznat jako důvod k liberaci. Správní orgány obou stupňů jednaly a postupovaly v souladu se zákony, na jejichž základě byla řízení vedena. Chybně uvedené datum odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně obsažené ve výroku prvostupňového rozhodnutí bylo žalovaným opraveno v souladu s ust. § 70 správního řádu. III. Obsah správních spisů (10) Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 16.10.2012 č.j. KRPC-156542-1/PŘ-2012-020806 vyplývá, že dne 15.10.2012 bylo hlídkou Policie ČR prováděno nízkorychlostní vážení nákladního vozidla žalobce, jako jeho provozovatele, které řídil B. Š. Tímto kontrolním vážením bylo zjištěno, že u vozidla došlo k překročení povolené hmotnosti u třetí a čtvrté nápravy o 9.600 kg. Dále došlo k překročení největší povolené hmotnosti vozidla o 13.700 kg. S výsledkem tohoto kontrolního vážení byl řidič seznámen a byl mu vydán protokol o tomto vážení. Dále byla řidiči uložena bloková pokuta, a to za porušení ust. § 42a odst. 4 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která byla na místě zaplacena. S ohledem na podezření ze spáchání deliktu provozovatele vozidla ve smyslu ust. § 42b odst. 1 písm r) zákona č. 13/1997 Sb. bylo toto porušení postoupeno správnímu orgánu prvního stupně. (11) Dne 15.10.2012 byl vydán protokol o nízkorychlostním kontrolním vážení vozidla a vážní lístek č. 201/2012, z jehož obsahu vyplývá, že náprava vozidla tři a čtyři byla přetížena o 9.600 kg a celková hmotnost tahače překročila nejvyšší povolenou hmotnost o 13.700 kg. (12) Součástí správního spisu je dále Potvrzení o ověření stanoveného měřidla vydané Českým metrologickým institutem dne 23.02.2012, a to na měřidlo – Váhy s neautomatickou činností třídy přesnosti. (13) Dne 04.01.2013 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno Oznámení o zahájení správního řízení č.j. METAB 545/2013/OD/Ša, a to pro podezření ze spáchání správního deliktu zjištěného dne 15.10.2012 Policií ČR při provedení nízkorychlostního kontrolního vážení podle ust. § 38a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, na vážním stanovišti - I/3, Planá nad Lužnicí, kterého se žalobce měl dopustit tím, že v rozporu s ust. § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jako provozovatel motorového vozidla provozoval dne 15.10.2012 při přepravě nákladu po silnici I/3, motorové nákladní vozidlo, které při nízkorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty dané v ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhlášky č. 341/2000 Sb., a to nejvyšší povolené hmotnosti na nápravu a v ust. § 15 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2002 Sb., a to nejvyšší povolené hmotnosti silničních motorových vozidel se čtyřmi a více nápravami. (14) Dne 17.01.2013 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno rozhodnutí č.j. METAB 32974/2013/OD/Ša, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 98.000 Kč za spáchání správního deliktu podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s ust. § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jako provozovatel motorového vozidla provozoval dne 15.10.2012 při přepravě nákladu po silnici I/3, motorové nákladní vozidlo tovární zn. MAN TGA registrační zn. 3J93247, které překročilo při nízkorychlostním kontrolním vážení provedeném na vážním stanovišti – I/3, Planá nad Lužnicí, hodnoty stanovené v ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 a odst. 2 písm. c) vyhl. č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady vážení paušální částkou 6.000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení částkou 1.000 Kč. (15) Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán prvního stupně vycházel z dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení č. 201/2012 ze dne 15.10.2012, z něhož se podává, že se žalobce protiprávního jednání prokazatelně dopustil. Žalobce je zodpovědný za to, aby vozidlo, které provozuje, nepřekračovalo hodnoty maximálních povolených hmotností a splňovalo tak podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Překračování maximálních hmotnostních limitů způsobuje nadměrné opotřebování a destrukce pozemních komunikací, snižuje jejich životnost a významně zvyšuje náklady na jejich údržbu a rekonstrukce. Přetížená vozidla jsou navíc potenciálním nebezpečím pro další účastníky silničního provozu. Výše pokuty byla stanovena v souladu s ust. § 43 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož za správní delikt podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) a s), činí výše pokuty 7.000 Kč za každou započatou tunu, která překračuje nejvyšší povolenou hmotnost vozidla. V případě, že je porušeno více mezních hodnot, je bráno na zřetel pouze nejvyšší přetížení. Současně s pokutou byla žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů vážení a nákladů správního řízení. (16) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 01.02.2013 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalovaným dne 24.04.2013 pod č.j. KUJCK 21851/2013/ODSH tak, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla prvostupňovému správnímu orgánu vrácena k novému projednání. Žalovaný shledal pochybení správního orgánu, který žalobci upřel právo navrhovat důkazy a činit návrhy po celou dobu správního řízení až do vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 1 správního řádu. Správní orgán dále popřel žalobcovo právo vyjádřit své stanovisko dle ust. § 36 odst. 2 správního řádu a právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, čímž závažně porušil procesní práva žalobce. (17) Dne 29.05.2013 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno oznámení o pokračování v řízení ve věci podezření ze spáchání správního deliktu, kterým byli účastníci řízení ve smyslu ust. § 36 správního řádu vyzváni k uplatnění svého práva vyjádřit svá stanoviska, navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a rovněž jim byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. K těmto úkonům byla účastníkům poskytnuta lhůta do 28.06.2013 s tím, že po uplynutí této lhůty bude ve věci rozhodnuto. (18) Podáním ze dne 24.06.2013 zaslal žalobce správnímu orgánu vyjádření spolu s návrhem, aby správní orgán posoudil všechny okolnosti, které byly žalobcem již dříve namítány. Žalobce setrval na svém názoru, že v dané věci není dána jeho odpovědnost za správní delikt. Žalobce dále poukázal na nesprávnost postupu správního orgánu, který vyšel pouze z jediného důkazu a to protokolu č. 201 ze dne 15.10.2012. Správní orgán se vůbec nezabýval úvahou o objektivní odpovědnosti žalobce, nezkoumal ani nehodnotil, zda žalobce přikázal, aby bylo vozidlo překračující limity použito v provozu. Žalobce je schopen prokázat splnění své povinnosti vůči řidičům, a to školením či jejich poučením ohledně jejich povinností. S ohledem na skutečnost, že řidič svou odpovědnost uznal, lze dovodit, že porušení předpisu bylo pouze v rovině jeho nedbalostního jednání. Žalobce v této souvislosti poukázal na znění ust. § 125e zákona č. 361/2000 Sb. týkající se liberačních důvodů právnických osob. (19) Dne 01.07.2013 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno pod č.j. METAB 32974/2013/OD/Ša rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 98.000 Kč za spáchání správního deliktu podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s ust. § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jako provozovatel motorového vozidla provozoval dne 15.10.2012 při přepravě nákladu po silnici I/3, motorové nákladní vozidlo tovární zn. MAN TGA registrační zn. 3J93247, které překročilo při nízkorychlostním kontrolním vážení provedeném na vážním stanovišti – I/3, Planá nad Lužnicí, hodnoty stanovené v ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 a odst. 2 písm. c) vyhl. č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady vážení paušální částkou 6.000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení částkou 1.000 Kč. (20) Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán v daném případě shledal porušení ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 vyhlášky č. 341/2002 Sb., a to nejvyšší povolené hmotnosti na nápravu a porušení ust. § 15 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2002 Sb., a to nejvyšší povolené rychlosti silničních motorových vozidel se čtyřmi a více nápravami. Doklad o výsledku provedeného nízkorychlostního kontrolního vážení stacionárními vahami, které jsou schváleny jako stanovené měřidlo, je pro správní orgán v procesu rozhodování jednoznačný. Pouze na nich může být přestupek či správní delikt spolehlivě prokázán a výstup z těchto zařízení lze použít jako relevantní důkaz. V daném případě bylo použito certifikované měřidlo FREEWEIGHT FW-10, které bylo ověřeno Českým metrologickým institutem dne 23.02.2012. Správní orgán při svém rozhodování vycházel z tohoto dokladu, z něhož jednoznačně vyplývá, že se žalobce protiprávního jednání prokazatelně dopustil. Provozovatel vozidla je zodpovědný za to, aby vozidlo, které provozuje, nepřekračovalo hodnoty maximálních povolených hmotností a splňovalo tak podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. V projednávané věci nebyly naplněny podmínky ust. § 43 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce není zbaven objektivní odpovědnosti za to, aby vozidlo, které provozuje, nepřekračovalo hodnoty maximálních povolených hmotností a splňovalo tak podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Překračování maximálních hmotnostních limitů způsobuje nadměrné opotřebování a destrukce pozemních komunikací a přetížená vozidla jsou navíc potencionálním nebezpečím pro další účastníky silničního provozu. Výše pokuty byla stanovena v souladu s ust. 43 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Uložená pokuta by pro žalobce měla být dostatečným ponaučením i výstrahou, aby se v budoucnu podobného jednání zdržel. (21) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 22.01.2013 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 03.10.2013 č.j. KUJCK 54009/2013/ODSH tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a prvostupňové správní rozhodnutí bylo potvrzeno. (22) Žalovaný správní orgán k odvolacím námitkám žalobce uvedl, že rozhodnutím prvostupňového správního orgánu byla žalobci uložena sankce pouze za spáchání správního deliktu dle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích, což je z odvoláním napadeného rozhodnutí zřejmé. Skutečnost, že správní orgán uvedl, že došlo k porušení povinnosti uložené v ust. § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., nelze považovat za vadu rozhodnutí, pro kterou by jej bylo nutno zrušit. K odvolací námitce týkající se postupu správního orgánu, který rozhodnutí vystavěl toliko na jediném důkazním prostředku, žalovaný uvedl, že povinností správního orgánu je zjistit skutečný stav věci. Skutečnosti, které nemají pro danou věc význam, tudíž správní orgán nezjišťuje. V daném případě byl skutek dostatečně prokázán na základě jediného důkazního prostředku – Protokolu o nízkorychlostním kontrolním vážení vozidla a vážního lístku č. 201/2012. Znakem skutkové podstaty správního deliktu dle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích je provozování vozidla překračujícího při nízkorychlostním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Vzhledem k tomu, že žalobce sám připustil, že k překročení hodnot stanovených vyhláškou došlo, a současně nezpochybnil, že je provozovatelem vozidla, jsou znaky daného správního deliktu naplněny. Žalovaný dále konstatoval, že předmětný vážní lístek obsahuje všechny zákonné náležitosti. (23) K odvolací námitce, dle které skutečnost, že se řidič přiznal a vážní lístek prokazuje překročení hodnot, neznamená pochybení provozovatele vozidla, žalovaný uvedl, že předmětný správní delikt představuje jednak přestupek řidiče dle ust. § 42a odst. 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích, ale také správní delikt právnických a podnikajících fyzických osob podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) téhož zákona. Řidič vozidla a jeho provozovatel jsou tudíž stíháni za dvě odlišná jednání. Pokud bylo shledáno zavinění řidiče, není vyloučena deliktní odpovědnost provozovatele. (24) K žalobcem uváděným liberačním důvodům dle ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích žalovaný uvedl, že tyto nebyly v projednávané věci prokázány. Povinnost k prokázání vynaložení veškerého úsilí je povinností žalobce a nelze tudíž aplikovat obecná ustanovení o dokazování dle správního řádu. Možnost prokázat existenci liberačních důvodů žalobce měl, přičemž bylo pouze navrženo provést důkazy o existenci liberačních důvodů výslechy svědků, předvoláním k podání vysvětlení a doložením splnění povinností. Těmito návrhy správní orgán nemá povinnost se řídit. Správní orgán ve věci rozhodl, neboť považoval provedené důkazy za dostatečné k rozhodnutí ve věci. Žalobce se nemůže zprostit odpovědnosti za spáchání správního deliktu odkazem na porušení povinností vlastními zaměstnanci či osobami, které k výkonu své činnosti používá. (25) Námitku žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí neshledal žalovaný důvodnou, neboť správní orgán zjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení splnění zákonných předpokladů pro uložení sankce a řádně zdůvodnil, na základě jakých důkazů a právních předpisů rozhodl. IV. Právní názor soudu (26) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (27) Stěžejní žalobní námitku představuje tvrzení žalobce týkající se nesprávného postupu správních orgánů obou stupňů, které nedostatečně zjistily skutkový stav věci, a jejich postupem nebylo dbáno základních zásad správního řízení, což vedlo k omezení subjektivních práv žalobce. Správní orgány odmítly všechny jím navrhované důkazy a odmítly se zabývat naplněním liberačních důvodů ve smyslu ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. (28) Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobci je kladen za vinu správní delikt, kterého se dopustil řidič nákladního vozidla, jehož je žalobce provozovatelem. Žalobce se tohoto správního deliktu dopustil tím, že v rozporu s ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích, jako provozovatel motorového vozidla provozoval dne 15.10.2012 při přepravě nákladu po silnici I/3, motorové nákladní vozidlo tovární zn. MAN TGA registrační zn. 3J93247, které překročilo při nízkorychlostním kontrolním vážení provedeném na vážním stanovišti – I/3, Planá nad Lužnicí, hodnoty stanovené v ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4 a odst. 2 písm. c) vyhl. č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. (29) Podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla provozuje vozidlo, které překročí při nízkorychlostním anebo vysokorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. (30) Z obsahu vážního lístku a protokolu o nízkorychlostním kontrolním vážení vozidla č. 201/2012 bylo zjištěno, že náprava vozidla tři a čtyři byla přetížena o 9.600 kg a celková hmotnost tahače překročila nejvyšší povolenou hmotnost o 13.700 kg. Z obsahu vážního lístku dále vyplývá, že řidičem vozidla v době zásahu hlídky Policie ČR byl B. Š., provozovatelem vozidla byl označen žalobce. Vážní lístek byl řidičem řádně podepsán. Měřidlo hmotnosti vozidel bylo platně ověřeno, jak vyplývá z potvrzení o ověření stanoveného měřidla ze dne 23.02.2012. (31) K námitce žalobce týkající se nedostatečných obsahových náležitostí vážního lístku č. 201/2012 krajský soud odkazuje na znění vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 355/2000 Sb. Podle ust. § 51c vyhlášky musí vážní lístek obsahovat tyto údaje (a) datum, čas a místo provedeného kontrolního vážení, (b) výsledek měření nápravových tlaků a okamžité hmotnosti vozidla, (c) státní poznávací značku vozidla, (d) jméno a příjmení řidiče vozidla, (e) jméno a příjmení osoby provádějící kontrolní vážení, (f) evidenční označení vážního lístku. Protokol musí obsahovat (a) datum, čas a místo provedeného kontrolního vážení, (b) typové označení váhy, na níž bylo provedeno kontrolní vážení, (c) údaje o celkové hmotnosti vozidla, o povolených podílech statického zatížení připadajícího na nápravu, o okamžité hmotnosti vozidla a o měření rozměrů vozidla a jeho nákladu, (d) zjištěné překročení nápravových tlaků a celkové hmotnosti v procentech, (e) zjištěné překročení rozměrů vozidla nebo nákladu, (f) jméno, příjmení, případně rodné číslo, bydliště řidiče vozidla, údaj o státu, (g) státní poznávací značku vozidla, tovární značku a typ vozidla, stát registrace vozidla, (h) stav počítadla ujetých kilometrů při příjezdu na kontrolní místo, (i) obchodní jméno dopravce, včetně sídla, (j) jméno a podpis příslušného zástupce správce pozemní komunikace, který se zúčastnil kontrolního vážení, (k) písemné vyjádření řidiče k obsahu protokolu spolu s jeho podpisem, (l) způsob úhrady nákladů spojených s kontrolním vážením. (32) Protokol o nízkorychlostním kontrolním vážení vozidla a vážní lístek č. 201/2012 obsahují veškeré shora uváděné náležitosti. K žalobní námitce ohledně označení měřidla použitého v daném případě krajský soud uvádí, že obsahem protokolu je označení tohoto měřidla, kterým jsou uvedeny váhy typu FW-10 výr. č.

476. Povinnou obsahovou náležitostí není uvedení platnosti měřidla, tento údaj lze zjistit z obsahu správního spisu, jehož součástí je platná certifikace předmětného měřidla. Námitka žalobce týkající neudržitelnosti důkazu (vážního lístku) nebyla krajským soudem shledána důvodnou, neboť vážní lístek i protokol o nízkorychlostním kontrolním vážení vozidla obsahují zákonem stanovené náležitosti. (33) Z obsahu shora uvedeného vážního lístku má krajský soud za prokázané, že se žalobce dopustil správního deliktu ve smyslu ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích, neboť jako podnikající fyzická osoba provozoval vozidlo, které překročilo maximální povolené hodnoty hmotnosti tohoto vozidla. Překročení hmotnostních limitů vozidla nebylo žalobcem v průběhu správního řízení a rovněž ani v projednávané žalobě zpochybňováno. Správnost měření dokládá platné ověření měřidla ze dne 23.02.2012, které bylo v době vážení vozidla žalobce platné. (34) Zásadní nesprávnost v postupu správních orgánů spatřuje žalobce v nevypořádání jeho tvrzení ohledně naplnění liberačních podmínek stanovených § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Tyto liberační důvody jsou žalobcem spatřovány ve splnění jeho povinností ohledně provedených školení řidičů a jejich poučení. Žalobce tímto způsobem učinil vše pro to, aby nedošlo k porušení závazných norem. (35) Podle ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích neodpovídá právnická osoba za správní delikt, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Liberací stanovenou v citovaném ustanovení se rozumí zproštění odpovědnosti. Při tom odpovědnost podle zákona o pozemních komunikacích je založena jako objektivní. Je proto vždy na konkrétním posouzení věci, zda v konkrétních souvislostech lze shledat předpoklad stanovený právní normou. K tomu je nutné vycházet z individuálního posouzení záležitostí. (36) Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že právnická osoba za spáchaný správní delikt neodpovídá v případě, kdy prokáže vynaložení veškerého úsilí, které po ní lze rozumně požadovat, aby porušení zákonem stanovené povinnosti zabránila. Z obsahu správního spisu jakož i z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce vyvinutí veškerého úsilí k předcházení porušení zákonných povinností spatřuje v tom, že řidiče nákladních vozidel řádně proškolil a poučil o povinnostech při řízení nákladních vozidel. (37) Soud shora uvedený postup žalobce nepovažuje za dostatečný, neboť nepředstavuje zákonem uváděné „veškeré úsilí, které po něm lze požadovat k zabránění porušení zákonné povinnosti“. V daném případě je nanejvýš vhodné provádět průběžné kontroly, jejichž prostřednictvím se provozovatel má možnost ujistit o hmotnostních hodnotách nákladních vozidel. Uvedený postup představuje jednu ze základních možností, jak předcházet přetížení nákladních vozidel. Žalobce má možnost průběžně kontrolovat rovněž hmotnost nákladu, který je nákladními vozidly přepravován. Vzhledem k tomu, že žalobce žádným způsobem hmotnost jím provozovaných vozidel neověřoval, nelze dospět k závěru, že v daném případě naplňuje liberační důvody dle ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Bez ohledu na to, jakou důvěru chová žalobce ke svým řidičům a bez ohledu na jejich kvality zaručené řádným proškolením či poučením, je nepochybně v jeho možnostech, aby samostatně zjišťoval kontrolu hmotnosti vozidel, jejichž je provozovatelem. Žalobce jako podnikající fyzická osoba provozující přepravu nákladními vozidly se nemůže zprostit odpovědnosti za daný správní delikt odkazem na řádné proškolení a poučení svých řidičů. Krajský soud proto uzavřel, že žalobce jako provozovatel nákladních vozidel mohl a měl vědět o přetížení jím provozovaných vozidel. (38) K prokazování splnění liberačních důvodů dle shora citovaného ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích krajský soud uvádí, že představují důkazní břemeno, jež zatěžuje toho, kdo se splnění těchto podmínek dovolává, v daném případě žalobce. Není povinností správních orgánů v průběhu řízení za žalobce vyhledávat a zjišťovat důkazy ohledně naplnění těchto liberačních důvodů. Je pouze věcí žalobce, jakým způsobem prokáže, že v daném případě byly splněny. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, liberační důvody v dané věci nelze shledat v postupu žalobce, který své řidiče řádně proškolil a poučil o jejich povinnostech v souvislosti s jejich činností. Žalobce měl možnost v průběhu správního řízení liberační důvody uplatnit, a to na základě výzvy správního orgánu prvního stupně ze dne 29.05.2013. Žalobce na tuto výzvu reagoval písemností ze dne 24.06.2013, jejímž obsahem jsou spíše odvolací důvody, které žalobce uplatnil již v rámci odvolání proti zrušenému rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 17.01.2013. K liberačním důvodům žalobce v písemnosti uvedl pouze tolik, že navrhuje předvolat provozovatele a vyzvat jej k doložení splnění povinností – prokázání odborné způsobilosti řidičů, splnění poučovací povinnosti, provedení školení a doložení evidencí provedené dopravy. (39) Z uvedeného je zřejmé, že žalobce, ačkoliv měl možnost prokázat naplnění liberačních důvodů ve smyslu ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tuto možnost nevyužil. Pouze navrhl důkazy žalovaným nerozporovaných skutečností, a to prokázání odborné způsobilosti řidičů, splnění poučovací povinnosti žalobce, provedení školení, případně doložení evidencí provedené dopravy. Nenavrhl provedení takových důkazů, které by vedly k prokázání vynaložení veškerého úsilí k tomu, aby bylo zabráněno spáchání správního deliktu. Takový postup tudíž nemá oporu v ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, které jasně ukládá povinnost právnické osobě prokázat vynaložení veškerého úsilí, které by bylo možno požadovat k zabránění porušení právní povinnosti. To se žalobci nepodařilo. (40) Krajský soud k tomuto dále poznamenává, že je třeba rozlišovat přestupek řidiče dle ust. § 42a odst. 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích a správní delikt právnických a podnikajících fyzických osob podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) téhož zákona. Řidič vozidla a jeho provozovatel jsou stíháni za dvě odlišná jednání. Podle ust. § 42a odst. 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích se řidič vozidla dopustí přestupku tím, že vozidlo překročí při nízkorychlostním kontrolním vážení hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Tento přestupek zakládá subjektivní odpovědnost řidiče vozidla, který v projednávané věci jeho spáchání doznal a zaplatil blokovou pokutu. Od tohoto přestupku je třeba odlišit správní delikt podle ust. § 42b odst. 1 písm. r) téhož zákona, který zakládá objektivní odpovědnost podnikajících fyzických či právnických osob, které se lze zprostit pouze prokázáním existence liberačních důvodů. Žalobcem namítané skutečnosti, kterými rozporuje postup správních orgánů, které se nezabývaly tím, zda žalobce řidiči přikázal řízení přetíženého vozidla, nejsou z uvedených důvodů relevantní. Stejně tak nelze zohlednit námitku žalobce, dle které nebyl řidičem o spáchaném deliktu vyrozuměn. Je pouze věcí žalobce, jakým způsobem bude kontrolovat zákonné limity hmotnosti jím provozovaných vozidel a jakým způsobem bude komunikovat s řidiči těchto vozidel. Tyto okolnosti nemají vliv na objektivní odpovědnost žalobce za správní delikt dle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích. Jak již krajský soud zdůraznil, jedná se o odpovědnost objektivní, které se lze zprostit prokázáním naplnění liberačních důvodů ve smyslu ust. § 43 odst. 1 téhož zákona. Existenci liberačních důvodů žalobce neprokázal. (41) Ke splnění podmínek ust. § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích se správní orgán prvního stupně vyjádřil na straně čtyři rozhodnutí, kde konstatoval, že žalobcem uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro uplatnění daného zákonného ustanovení a nezbavují žalobce objektivní odpovědnosti za správní delikt dle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích. (42) S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že v daném případě byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, a to na základě protokolu o nízkorychlostním kontrolním vážení vozidla a vážního lístku č. 201/2012, jež obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti. Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když neshledaly provádění důkazů ohledně naplnění liberačních podmínek účelným. Svůj postup vysvětlily v žalobou napadeném rozhodnutí a povinnost prokázat splnění liberačních podmínek měl žalobce, který v průběhu řízení důvody liberace neprokázal. Z tohoto důvodu nebyla rozhodnutí správních orgánů obou stupňů shledána nezákonnými či nepřezkoumatelnými. Objektivní odpovědnost žalobce za správní delikt spáchaný dle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích byla jasně prokázána, přetížení náprav nákladního vozidla a překročení jeho maximální možné hmotnosti nebylo žalobcem v průběhu správního řízení a ani v projednávané žalobě rozporováno. V. Závěr, náklady řízení (43) Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný a rovněž správní orgán prvního stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. (44) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. (45) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení